{"id":3730,"date":"2014-09-04T17:00:00","date_gmt":"2014-09-04T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3718"},"modified":"2014-09-04T17:00:00","modified_gmt":"2014-09-04T16:00:00","slug":"balance-35-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/09\/04\/balance-35-konec\/","title":{"rendered":"Balance 35. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong> Sna\u017eila jsem se to odkl\u00e1dat tak dlouho, jak jen to \u0161lo, ale v\u011bt\u0161ina z kr\u00e1sn\u00fdch v\u011bc\u00ed jednoho dne dos\u00e1hne sv\u00e9ho konce, a\u0165 u\u017e chceme, nebo ne. Tak to prost\u011b chod\u00ed a nebudu se tv\u00e1\u0159it, \u017ee m\u011b to nemrz\u00ed. Mrz\u00ed m\u011b to a bude mi za Balance neuv\u011b\u0159iteln\u011b smutno. Ostatn\u00ed pov\u00eddky byly mou sou\u010d\u00e1st\u00ed, ale tenhle p\u0159\u00edb\u011bh byl mnohem v\u00edc. Byl zako\u0159en\u011bn hluboce v m\u00e9m srdci, v nejtajn\u011bj\u0161\u00edch z\u00e1kout\u00edch m\u00e9 fantazie a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee se u\u017e nikdy nebudu moct pod\u00edvat na srne\u010dka a vlka a vn\u00edmat je jako ostatn\u00ed zv\u00ed\u0159ata, nebo na baseta, ani\u017e bych nem\u011bla chu\u0165 oslovit jej Bu\u0159t\u00edku. M\u00e9 milovan\u00e9 b\u00edl\u00e9 tulip\u00e1ny mi budou ji\u017e nav\u017edy p\u0159ipom\u00ednat Billovu maminku, vanilkov\u00e1 zmrzlina jeho \u0161\u00edlen\u00fd seznam a Tomova nechu\u0165 ke studiu, mou vlastn\u00ed. Milovala jsem ka\u017edou z postav, dokonce i mrzouta Gordona a do ka\u017ed\u00e9 jsem se sna\u017eila vlo\u017eit alespo\u0148 mal\u00fd kousek sebe. V n\u011bkter\u00fdch se projevil v\u00edce, v jin\u00fdch m\u00e9n\u011b, ale v\u0161echny byly pro m\u011b stejn\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9.<\/em><\/div>\n

Psan\u00ed posledn\u00edho d\u00edlu bylo hodn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 hned ze dvou d\u016fvod\u016f. T\u00edm prvn\u00edm je samoz\u0159ejm\u011b to, \u017ee je to posledn\u00ed st\u0159\u00edpek p\u0159\u00edb\u011bhu, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b v t\u00e9hle chv\u00edli zapad\u00e1 na sv\u00e9 m\u00edsto a vytv\u00e1\u0159\u00ed celek. Druh\u00fdm d\u016fvodem je to, \u017ee bylo neuv\u011b\u0159iteln\u011b n\u00e1ro\u010dn\u00e9 vc\u00edtit se do Billovy postavy, jako\u017eto postavy hluch\u00e9ho chlapce, a v\u016fbec nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed bylo popsat operaci a to, co nastalo hned pot\u00e9. Ale sna\u017eila jsem se. Opravdu jsem tomu v\u011bnovala hodn\u011b \u010dasu, nastudovala jsem si pr\u016fb\u011bh r\u016fzn\u00fdch operac\u00ed a nyn\u00ed um\u00edm takov\u00e9 v\u00fdrazy, o kter\u00fdch se mi kdysi ani nesnilo :D. Ale beru to jako novou zku\u0161enost a jsem za ni r\u00e1da :).<\/em><\/div>\n
Od roku 2010 do te\u010f, jsem psala jednu pov\u00eddku za druhou, ani\u017e bych si vzala chvilku volna a vyventilovala ve\u0161ker\u00e9 pocity. Mo\u017en\u00e1 je to t\u00edm, \u017ee bez psan\u00ed to nejsem j\u00e1, ale c\u00edt\u00edm, \u017ee t\u011bch p\u00e1r dn\u00ed volna nyn\u00ed pot\u0159ebuju. Stra\u0161n\u011b r\u00e1da bych pro v\u00e1s napsala p\u0159\u00edb\u011bh, ke kter\u00e9mu se budete s radost\u00ed vracet i pot\u00e9, co bude hotov. P\u0159\u00edb\u011bh, kter\u00fd v\u00e1s chyt\u00ed za srdce a podman\u00ed si v\u00e1s, a pr\u00e1v\u011b proto nechci nic usp\u011bchat. N\u00e1pad se mi v hlav\u011b zrodil ji\u017e p\u0159ed n\u011bjakou dobou, tak\u017ee to nebude trvat dlouho, ne\u017e si v\u0161echno po\u0159\u00e1dn\u011b promysl\u00edm a pust\u00edm se do toho.<\/em><\/div>\n
To je z m\u00e9 strany pro dne\u0161ek z\u0159ejm\u011b v\u0161echno. Cht\u011bla jsem v\u00e1m je\u0161t\u011b z cel\u00e9ho srdce pod\u011bkovat za ve\u0161ker\u00e9 koment\u00e1\u0159e. Neum\u00edte si ani p\u0159edstavit, jak moc pro m\u011b znamenaj\u00ed. V\u00edm, m\u016f\u017ee to zn\u00edt jako clich\u00e9, ale j\u00e1 si toho doopravdy v\u00e1\u017e\u00edm. Ka\u017ed\u00e9 z v\u00e1s a ka\u017ed\u00e9 jedno slovo pro m\u011b znamen\u00e1 v\u00edc, ne\u017e si um\u00edte p\u0159edstavit. D\u011bl\u00e1m to pro v\u00e1s a b\u00fdt za svou pr\u00e1ci a \u00fasil\u00ed odm\u011bn\u011bna je to nekr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co si autor m\u016f\u017ee p\u0159\u00e1t :).<\/em><\/div>\n
A te\u010f u\u017e honem do \u010dten\u00ed \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Bill se zhluboka nadechl a slo\u017eil si t\u0159esouc\u00ed se ruce do kl\u00edna. Po\u0159\u00e1d m\u011bl tendenci zaj\u00ed\u017ed\u011bt si do vlas\u016f a dot\u00fdkat se podivn\u00e9ho, mal\u00e9ho strojku ve tvaru slzy, propojen\u00e9ho s dal\u0161\u00edm strojkem, kter\u00fd m\u011bl za uchem. L\u00e9ka\u0159 se mu to pokou\u0161el vysv\u011btlit n\u011bkolikr\u00e1t, ale po\u0159\u00e1d tomu celkem nerozum\u011bl. Ten mal\u00fd divn\u00fd strojek ve vlasech pr\u00fd funguje ve form\u011b jak\u00e9si c\u00edvky, ta vys\u00edl\u00e1 sign\u00e1ly p\u0159es k\u016f\u017ei do implant\u00e1tu, kde se m\u011bn\u00ed v elektrick\u00e9 impulsy. Ty d\u00e1le putuj\u00ed do elektrod v uchu, v n\u011bm\u017e se stimuluj\u00ed vl\u00e1kna sluchov\u00e9ho nervu, a ten pak rozezn\u00e1 p\u0159ij\u00edmanou informaci jako zvuk.<\/div>\n
Billa zaj\u00edmalo pouze jedin\u00e9. D\u00edky tomu v\u0161emu m\u011bl nad\u011bji, \u017ee usly\u0161\u00ed. Netr\u00e1pil se t\u00edm, na jak\u00e9m principu to v\u0161e funguje, i kdy\u017e to bylo jist\u011b hodn\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9. Zaj\u00edmalo jej pouze to, \u017ee jej mo\u017en\u00e1 d\u011blily pouh\u00e9 minuty od chv\u00edle, kdy poprv\u00e9 usly\u0161\u00ed hlasy sv\u00fdch milovan\u00fdch.<\/p>\n

Ze rt\u016f mu unikl t\u011b\u017ek\u00fd povzdech. Zvedl hlavu a zad\u00edval se na mno\u017estv\u00ed bled\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00ed, kter\u00e9 jej obklopovaly. Byl to dlouh\u00fd t\u00fdden. \u00danava se podepsala na v\u0161ech stejnou m\u011brou. V\u0161ichni \u010dty\u0159i; Gordon, Simone, Tom a dokonce i jeho d\u011bde\u010dek vypadali \u00fapln\u011b stejn\u011b. P\u0159epadl\u00e9 tv\u00e1\u0159e, pod o\u010dima tmav\u00e9 kruhy, v o\u010d\u00edch drobn\u00fd plam\u00ednek nad\u011bje. V\u0161ichni se na n\u011bj ve stejnou chv\u00edli povzbudiv\u011b usm\u00e1li. Tom mu poslal vzdu\u0161n\u00fd polibek a chytil jej za ruku. Nikdo nepromluvil. Nikdo se neodv\u00e1\u017eil pohnout; zd\u00e1lo se, \u017ee v m\u00edstnosti nikdo ned\u00fdch\u00e1.<\/p>\n

Bill c\u00edtil, \u017ee jim dlu\u017e\u00ed omluvu. Zavrt\u011bl se na nepohodln\u00e9, tvrd\u00e9 \u017eidli a smutn\u011b se kousl do rtu. V mysli se mu zrodilo hned n\u011bkolik d\u016fvod\u016f. Mrzelo jej, \u017ee se kv\u016fli n\u011bmu tr\u00e1pili. Po celou dobu se v nemocnici st\u0159\u00eddali, odm\u00edtali jej nechat na chv\u00edli samotn\u00e9ho. V\u00fdrazn\u00e9 kruhy pod o\u010dima mu jasn\u011b napov\u00eddaly, \u017ee toho moc nenaspali. Nejh\u016f\u0159e ze v\u0161ech v\u0161ak vypadal Tom, a Bill dob\u0159e v\u011bd\u011bl pro\u010d. Byl v nemocnici t\u00e9m\u011b\u0159 po\u0159\u00e1d, odm\u00edtal j\u00eddlo a d\u011blal v\u0161e proto, aby Billa n\u011bjak rozpt\u00fdlil. Nosil mu r\u016fzn\u00e9 d\u00e1re\u010dky, dobroty od Simone a neust\u00e1le jej zahrnoval polibky. Bylo to kr\u00e1sn\u00e9 a za jin\u00fdch okolnost\u00ed by z toho m\u011bl opravdu radost, ale nyn\u00ed byl r\u00e1d, \u017ee je v\u0161e u konce, proto\u017ee o n\u011bj za\u010d\u00ednal m\u00edt strach. Kdyby nebyl hluch\u00fd, nebyli by tady. Kdyby sly\u0161el a byl jako ostatn\u00ed, v\u0161e by bylo mnohem jednodu\u0161\u0161\u00ed.<\/p>\n

Pousm\u00e1l se a l\u00e1skypln\u011b p\u0159ejel b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f po jeho z\u00e1p\u011bst\u00ed. V m\u00edstech, kde se jeho prsty dotkly Tomovy ruky, vystoupila hus\u00ed k\u016f\u017ee. Je\u0161t\u011b jednou se na n\u011bj usm\u00e1l a op\u011bt v\u011bnoval pozornost l\u00e9ka\u0159i, kter\u00fd si hr\u00e1l s \u0159e\u010dov\u00fdm procesorem, posledn\u00ed \u010d\u00e1st\u00ed t\u00e9 z\u00e1zra\u010dn\u00e9 skl\u00e1da\u010dky.<\/div>\n

Byl to mal\u00fd, buclat\u00fd p\u00e1n s hust\u00fdm kn\u00edrem a srostl\u00fdm obo\u010d\u00edm, pod kter\u00fdm ukr\u00fdval mladick\u00fd pohled. Mo\u017en\u00e1 nem\u011bl tv\u00e1\u0159 modela, ale Bill si jej za ten t\u00fdden opravdu obl\u00edbil. Choval se k n\u011bmu hezky, neust\u00e1le jej zahrnoval optimistick\u00fdmi \u00fasm\u011bvy a trp\u011bliv\u011b mu ve znakov\u00e9 \u0159e\u010di vysv\u011btloval v\u0161e, na co se jej zeptal. Jak dlouh\u00fd bude proces hojen\u00ed, na jak\u00e9m principu to vlastn\u011b v\u0161echno funguje, a nakonec to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed – bude to fungovat? Odpov\u011bd\u011bl na v\u0161echno. A\u017e na jednu ot\u00e1zku.<\/p>\n

„Hotovo. Tak se na to pod\u00edv\u00e1me.“ Slova l\u00e9ka\u0159e naru\u0161ila jinak mrtvoln\u00e9 ticho v m\u00edstnosti a byla tak\u00e9 impulzem pro zu\u0159iv\u00e9 n\u00e1dechy v\u0161ech p\u0159\u00edtomn\u00fdch, kte\u0159\u00ed do t\u00e9 chv\u00edle z\u0159ejm\u011b zadr\u017eovali dech. Kone\u010dn\u011b zvedl pohled od mal\u00e9ho p\u0159\u00edstroje mezi prsty a p\u0159isunul se na n\u00edzk\u00e9, oto\u010dn\u00e9 \u017eidli k Billovi, kter\u00e9ho zachv\u00e1tila panika. Najednou to bylo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 skute\u010dn\u00e9. Zalapal po dechu, rozt\u0159\u00e1sl se a nev\u011bdomky zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n

„Ne-m\u016f\u017eu,“ p\u00edpl. O\u010di se mu automaticky zalily slzami. Do t\u00e9hle chv\u00edle si to odm\u00edtal p\u0159ipou\u0161t\u011bt, ale najednou to bylo tady. V\u0161echny dny v jeho imagin\u00e1rn\u00edm kalend\u00e1\u0159i byly za\u0161krtan\u00e9. Nez\u016fstal jedin\u00fd. U\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 dal\u0161\u00ed \u010dek\u00e1n\u00ed. \u017d\u00e1dn\u00e9 ot\u00e1zky bez odpov\u011bd\u00ed. Byl u konce. A odpov\u011b\u010f m\u011bl p\u0159\u00edmo p\u0159ed o\u010dima. Ten drobn\u00fd p\u0159\u00edstroj mu mohl zm\u011bnit cel\u00fd \u017eivot. Ve vlasech uc\u00edtil pohlazen\u00ed a na rameni m\u011bkk\u00fd dotek. Gordon se Simone se jej z\u0159ejm\u011b sna\u017eili podpo\u0159it a d\u00e1t mu najevo, \u017ee stoj\u00ed p\u0159i n\u011bm, ale v\u016fbec to nepom\u00e1halo.<\/p>\n

A najednou p\u0159ed sebou spat\u0159il jeho obli\u010dej.<\/div>\n

Byl tak bl\u00edzko, \u017ee je d\u011blilo sotva p\u011bt centimetr\u016f. V dlan\u00edch sv\u00edral jeho tv\u00e1\u0159, d\u00edval se mu p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Bille.“<\/div>\n
Sledoval jeho pohybuj\u00edc\u00ed se rty, ale nedok\u00e1zal rozeznat, co se mu sna\u017e\u00ed \u0159\u00edct. Sv\u011bt se s n\u00edm to\u010dil, srdce mu cht\u011blo vysko\u010dit z hrudi. Je mo\u017en\u00e9, aby se \u010dlov\u011bk zamiloval dvakr\u00e1t do stejn\u00e9 osoby? Stejn\u011b intenzivn\u011b a bl\u00e1zniv\u011b? Proto\u017ee pokud ano, pr\u00e1v\u011b se to stalo. Ustra\u0161en\u011b z\u00edral do Tomov\u00fdch kr\u00e1sn\u00fdch, hlubok\u00fdch o\u010d\u00ed, vdechoval jeho v\u016fni a p\u0159\u00e1l si b\u00fdt daleko od v\u0161ech. Daleko od nemocnice, od p\u0159\u00edstroje v rukou l\u00e9ka\u0159e, daleko ode v\u0161eho, co by mu p\u0159ipom\u00ednalo jeho posti\u017een\u00ed.<\/div>\n
„Jsme u c\u00edle,“ \u0161eptl Tom a v\u011bnoval mu drobn\u00fd polibek. „Do\u0161el jsi tak daleko, te\u010f to nesm\u00ed\u0161 vzd\u00e1t.“<\/div>\n
„M\u00e1m\u2026 strach.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. Tak\u00e9 se boj\u00edm, ale vzpome\u0148 si na n\u00e1\u0161 seznam a na v\u0161echno to kr\u00e1sn\u00e9, co t\u011b \u010dek\u00e1.“ Na chv\u00edli se zamyslel a pot\u00e9 s \u00fasm\u011bvem dodal. „Slibuju, \u017ee se s tebou pod\u00edv\u00e1m i na ten klav\u00edrn\u00ed koncert.“ Hrav\u011b na n\u011bj mrkl.<\/p>\n

Bill si nemohl pomoct a zasm\u00e1l se. Opravdu netu\u0161il, jak to Tom d\u011blal. M\u011bl nad n\u00edm takovou moc. Sta\u010dil jedin\u00fd pohled a podlamovala se mu kolena. P\u0159ed t\u0159emi m\u011bs\u00edci netou\u017eil po ni\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e do\u017e\u00edt sv\u016fj \u017eivot ve spole\u010dnosti d\u011bt\u00ed a knih. Nepl\u00e1noval fungovat jinak. Neo\u010dek\u00e1val v\u00edc. A te\u010f\u2026 te\u010f bylo v\u0161echno \u00fapln\u011b jin\u00e9. Tom byl pro n\u011bj jako z\u00e1zrak. Byl tou \u010d\u00e1st\u00ed, kterou tolik postr\u00e1dal. Roz\u0161\u00ed\u0159il obzor jeho dohledu, uk\u00e1zal mu, \u017ee se d\u00e1 \u017e\u00edt i jinak. A Bill jej za to miloval celou svou bytost\u00ed. A pokud mu m\u011bl n\u011bkdo dodat s\u00edlu, byl to pr\u00e1v\u011b on<\/em>. Nejv\u00edce unaven\u011b vypadaj\u00edc\u00ed \u010dlov\u011bk v m\u00edstnosti.<\/p>\n

„Dob\u0159e,“ v\u00e1hav\u011b p\u0159ik\u00fdvl a s\u00e1m se naklonil pro polibek.<\/div>\n

„Dob\u0159e,“ zopakoval Tom s \u00fasm\u011bvem, sladce jej pol\u00edbil a pot\u00e9 ustoupil stranou.<\/div>\n
Pohledem nev\u011bdomky zachytil ten Gordon\u016fv. Pozoroval jej s l\u00edtost\u00ed v o\u010d\u00edch, zd\u00e1lo se, \u017ee chce n\u011bco \u0159\u00edct, ale z pootev\u0159en\u00fdch, chv\u011bj\u00edc\u00edch se \u00fast nevych\u00e1zela \u017e\u00e1dn\u00e1 slova. Mo\u017en\u00e1 to tak bylo lep\u0161\u00ed. Ani jeden z nich nem\u011bl r\u00e1d podobn\u00e9 rozhovory. Nev\u011bd\u011bli by, co tomu druh\u00e9mu \u0159\u00edct. Gordon se mu cht\u011bl mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b jednou omluvit, ale Tom dal\u0161\u00ed omluvu nepot\u0159eboval. Jeho prom\u011bna mu byla dostate\u010dnou omluvou. Nemohl ud\u011blat v\u00edc. Zm\u011bnil sv\u016fj postoj v\u016f\u010di Billovi, kone\u010dn\u011b se k n\u011bmu za\u010dal chovat tak, jak si zaslou\u017e\u00ed, p\u0159i\u010dem\u017e pomalounku opou\u0161t\u011bl svou tlustou sko\u0159\u00e1pku. Jejich vztah mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b nebyl t\u00edm prav\u00fdm vztahem otce a syna, ale za\u010d\u00ednal se mu podobat, co\u017e bylo dobr\u00fdm znamen\u00edm.<\/div>\n
Tohle chov\u00e1n\u00ed Tom u sv\u00e9ho otce neznal, jeliko\u017e zem\u0159el d\u0159\u00edv, ne\u017e se mohl pokusit o jakoukoliv prom\u011bnu.<\/p>\n

Zavrt\u011bl hlavou a odvr\u00e1til se. V t\u00e9hle chv\u00edli se nem\u00ednil tr\u00e1pit minulost\u00ed. O\u010dima vyhledal Billovu bledou tv\u00e1\u0159, a i p\u0159esto, \u017ee se na n\u011bj ned\u00edval, mu v\u011bnoval n\u011b\u017en\u00fd \u00fasm\u011bv. Pohltil jej optimizmus a v\u00edc ne\u017e kdy jindy v\u011b\u0159il tomu, \u017ee to dob\u0159e dopadne. Kousl se do rtu, zat\u00edmco sledoval, jak l\u00e9ka\u0159 Billovi n\u011bco vykl\u00e1d\u00e1 ve znakov\u00e9 \u0159e\u010di, Bill n\u00e1sledn\u011b kr\u00e1tce p\u0159ik\u00fdvl, zalapal po dechu a nechal jej, aby mu na druh\u00e9 ucho nasadil p\u0159\u00edstroj, se kter\u00fdm si tak dlouho pohr\u00e1val.<\/div>\n

V t\u00e9 chv\u00edli jako by se zastavil sv\u011bt. V\u0161ichni se naklonili dop\u0159edu a se slzami v o\u010d\u00edch z\u00edrali na Billa, hladov\u011bj\u00edc po jak\u00e9koliv reakci, drobn\u00e9m n\u00e1znaku. A\u0165 u\u017e dobr\u00e9m, nebo \u0161patn\u00e9m. Tom c\u00edtil, jakoby se mu zastavilo srdce. V \u017eil\u00e1ch mu ztuhla krev. Bylo to naprosto \u0161\u00edlen\u00e9.<\/p>\n

„Bille, te\u010f ti aktivuju \u0159e\u010dov\u00fd procesor a pros\u00edm t\u011b, abys m\u011b upozornil hned, jakmile n\u011bco usly\u0161\u00ed\u0161. Jak u\u017e jsem t\u011b d\u0159\u00edve varoval, m\u016f\u017ee to b\u00fdt ze za\u010d\u00e1tku opravdu nep\u0159\u00edjemn\u00e9. Zvl\u00e1\u0161\u0165 pro \u010dlov\u011bka, kter\u00fd nikdy p\u0159edt\u00edm nesly\u0161el. M\u016f\u017ee t\u011b rozbolet hlava nebo se ti m\u016f\u017ee zd\u00e1t, \u017ee je v\u0161echno kolem tebe a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 hlasit\u00e9. Ale neboj se, \u010dasem se d\u00e1 v\u0161echno do po\u0159\u00e1dku. Tvoje t\u011blo si p\u0159ivykne na zvuk, nau\u010d\u00ed se s n\u00edm \u017e\u00edt. Tak p\u0159ipraven?<\/em>„<\/p>\n

Bill p\u0159ik\u00fdvl a zatajil dech. Poc\u00edtil na uchu m\u00edrn\u00fd tlak, ale pokou\u0161el se to ignorovat a soust\u0159edil se i na nejmen\u0161\u00ed naru\u0161en\u00ed ticha. L\u00e9ka\u0159 mu p\u0159edt\u00edm \u0159ekl, aby jej informoval o v\u0161em. I pokud by sly\u0161el pouze slab\u00e9 p\u00edsk\u00e1n\u00ed, \u0161um\u011bn\u00ed nebo cokoliv jin\u00e9ho. Bill c\u00edtil, \u017ee si pohr\u00e1v\u00e1 s nastaven\u00edm p\u0159\u00edstroje, \u010dekal, doufal, modlil se. Nic. A kdy\u017e se od n\u011bj l\u00e9ka\u0159 odsunul a t\u00e1zav\u011b se na n\u011bj zahled\u011bl, v\u011bd\u011bl, \u017ee je zle.<\/div>\n

„Sly\u0161\u00ed\u0161 n\u011bco, Bille<\/em>?“<\/div>\n
Ud\u011blalo se mu \u0161patn\u011b. Opravdu se to nikdy neskon\u010d\u00ed? Pro\u010d mus\u00ed neust\u00e1le p\u0159ihl\u00ed\u017eet tomu, jak se ostatn\u00ed postupn\u011b d\u00e1vaj\u00ed do po\u0159\u00e1dku a on neust\u00e1le pad\u00e1 na dno. Mo\u017en\u00e1 v minul\u00e9m \u017eivot\u011b ud\u011blal n\u011bco hodn\u011b o\u0161kliv\u00e9ho. N\u011bco, kv\u016fli \u010demu si nezaslou\u017e\u00ed sly\u0161et. Siln\u011b stiskl rty a pomalu zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„V\u016fbec nic? Ani jemn\u00e9 p\u00edsk\u00e1n\u00ed, o kter\u00e9m jsme spolu mluvili?<\/em>„<\/div>\n
Pohledem rychle p\u0159el\u00e9tl jejich<\/em> tv\u00e1\u0159e. Jeho otec z\u00edral do zem\u011b, Simone se u\u017e ani nepokou\u0161ela o povzbudiv\u00fd \u00fasm\u011bv, d\u011bde\u010dek tomu nedok\u00e1zal v\u00edce p\u0159ihl\u00ed\u017eet a opustil m\u00edstnost. Toma nevid\u011bl, proto\u017ee mu ve v\u00fdhledu br\u00e1nil ustaran\u00fd, pr\u00e1zdn\u00fd obli\u010dej, kter\u00fd je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r vte\u0159inami z\u00e1\u0159il nad\u011bj\u00ed a optimizmem.<\/div>\n
„Nic<\/em>.“<\/p>\n

Bylo mu do pl\u00e1\u010de a hrdlo se mu st\u00e1hlo \u00fazkost\u00ed. P\u0159\u00e1l si, aby v\u0161ichni zmizeli a nechali jej samotn\u00e9ho. Jako by pro\u017e\u00edval dal\u0161\u00ed dej\u00e1 vu<\/em>. Nedok\u00e1zal spo\u010d\u00edtat, kolikr\u00e1t si t\u00edm pro\u0161el. Poka\u017ed\u00e9 stejn\u00fd pr\u016fb\u011bh. Stejn\u011b pozitivn\u00ed vyhl\u00eddky a vz\u00e1p\u011bt\u00ed \u00fazkostliv\u00e9 pohledy, mra\u010den\u00ed, sliby, \u017ee to p\u0159\u00ed\u0161t\u011b dopadne l\u00e9pe.<\/div>\n

Te\u010f ale nem\u011blo b\u00fdt \u017e\u00e1dn\u00e9 p\u0159\u00ed\u0161t\u011b. Byl konec. Prohr\u00e1l. Dopadl na dno, ze kter\u00e9ho nelze uniknout.<\/div>\n
„Nerozum\u00edm tomu. Operace prob\u011bhla bez komplikac\u00ed, v\u0161echno vypadalo tak slibn\u011b<\/em>.“<\/div>\n
Bill si povzdechl. V\u017edy to vypad\u00e1 slibn\u011b.<\/em><\/div>\n
„Mrz\u00ed m\u011b to, Bille. Neum\u00ed\u0161 si p\u0159edstavit, jak moc m\u011b to mrz\u00ed. V\u011b\u0159il jsem, j\u00e1…<\/em>-„<\/div>\n
Bill siln\u011b stiskl v\u00ed\u010dka, z o\u010d\u00ed se mu automaticky spustily slzy. U\u017e necht\u011bl dal\u0161\u00ed omluvy. U\u017e ne. Byl unaven\u00fd, vy\u010derpan\u00fd. Cht\u011bl j\u00edt dom\u016f a zapomenout. Na tv\u00e1\u0159i uc\u00edtil pohlazen\u00ed, ale p\u0159esto odm\u00edtal otev\u0159\u00edt o\u010di a pod\u00edvat se do krut\u00e9 reality v podob\u011b nekone\u010dn\u00e9 l\u00edtosti. Skr\u010dil se do klub\u00ed\u010dka, dlan\u011bmi si p\u0159ikryl u\u0161i a opravdu se musel ovl\u00e1dat, aby si ty strojky nestrhl a nehodil je o ze\u010f. \u00dazkost a bolest vyplnily ka\u017edou \u010d\u00e1ste\u010dku jeho nitra. P\u0159\u00e1l si sv\u016fj p\u0159evlek and\u011bla. Tak moc cht\u011bl b\u00fdt neviditeln\u00fd.<\/p>\n

Netu\u0161il, co se kolem n\u011bj d\u011bje a ani to necht\u011bl v\u011bd\u011bt. Pot\u0159ebovat b\u00fdt chv\u00edli s\u00e1m. Uzam\u010den ve sv\u00e9m tichu. Neotev\u00edral o\u010di a ve chv\u00edli, kdy mu ze rt\u016f pronikl vzlyk, si dlan\u011b p\u0159itiskl na u\u0161i je\u0161t\u011b siln\u011bji. Ztuhl.<\/div>\n

Z toho, co vz\u00e1p\u011bt\u00ed nastalo, si pozd\u011bji pamatoval pouze mal\u00e9 \u00fatr\u017eky, p\u0159esto v\u011bd\u011bl, \u017ee na ten moment nikdy nezapomene. Bylo to, jako by j\u00edm projel blesk a roztrhl ho na dv\u011b poloviny. V\u016fbec si neuv\u011bdomoval, co se to d\u011bje. Nedok\u00e1zal to pochopit. Nikdy nic tak stra\u0161n\u00e9ho neza\u017eil. Hlava mu t\u0159e\u0161tila, v sp\u00e1nc\u00edch mu siln\u011b tepalo a bolest v u\u0161\u00edch byla tak ostr\u00e1, a\u017e m\u011bl pocit, \u017ee mu rozerve u\u0161n\u00ed bub\u00ednky.<\/div>\n
„Vypn\u011bte to!“ vyk\u0159ikl a op\u011bt si siln\u011b p\u0159itla\u010dil na u\u0161i dlan\u011b. „Zastavte to!“<\/div>\n
Vysko\u010dil ze \u017eidle a vz\u00e1p\u011bt\u00ed let\u011bl k zemi, proto\u017ee se nedok\u00e1zal udr\u017eet na nohou. P\u0159ed o\u0161kliv\u00fdm p\u00e1dem jej zastavilo n\u011bco m\u011bkk\u00e9ho, co se vz\u00e1p\u011bt\u00ed omotalo kolem jeho bok\u016f. Otev\u0159el uplakan\u00e9 o\u010di a lapaje po dechu nal\u00e9hav\u011b prosil. „A\u0165 to p\u0159estane.“<\/p>\n

Byl zoufal\u00fd. Jako zv\u011b\u0159 lapen\u00e1 v pasti. Zmaten\u00fd, ztracen\u00fd v jak\u00e9msi sv\u011bt\u011b mezi skute\u010dnost\u00ed a sv\u00fdmi my\u0161lenkami, nedok\u00e1zal si je urovnat a p\u0159\u00e1l si pouze jedin\u00e9. Aby ten p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd pocit kone\u010dn\u011b p\u0159estal. Srdce mu tlouklo jako o \u017eivot. Zd\u00e1lo se, \u017ee se v\u0161echno je\u0161t\u011b zhor\u0161uje. Podivn\u00fd \u0161um, kter\u00fd mu zp\u016fsoboval takovou bolest, najednou z\u00edsk\u00e1val ostrost. Nejasn\u00e9 muml\u00e1n\u00ed se pomalu m\u011bnilo ve zvuky, kter\u00fdm je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nerozum\u011bl. A pr\u00e1v\u011b v t\u00e9 chv\u00edli mu to do\u0161lo.<\/div>\n

Muml\u00e1n\u00ed se m\u011bnilo ve zvuky.<\/em><\/div>\n
Zcela paralyzov\u00e1n situac\u00ed pomalu zamrkal, ruce mu nev\u011bdomky sklouzly z u\u0161\u00ed a p\u0159ist\u00e1ly na ramenou osoby, kter\u00e1 jej je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d sv\u00edrala v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Kone\u010dn\u011b se vzpamatoval natolik, \u017ee byl schopen rozeznat Tom\u016fv obli\u010dej. Pokud to v\u016fbec byl Tom\u016fv obli\u010dej. Mo\u017en\u00e1 se mu to jenom zd\u00e1lo. Mo\u017en\u00e1 to v\u0161echno bylo pouze kr\u00e1sn\u00fdm snem.<\/p>\n

„BILLE.“<\/p>\n

Ze v\u0161ech stran k n\u011bmu dol\u00e9hal souzvuk n\u011bkolika p\u00edsmen. Sp\u00ed\u0161 jak\u00fdsi \u0159ev. Rozhl\u00e9dl se kolem sebe. Byl na podlaze, na Tomov\u011b kl\u00edn\u011b a ostatn\u00ed jej obkl\u00ed\u010dili ze v\u0161ech stran a kle\u010deli u n\u011bj. Jako ve snu nat\u00e1hl ruku a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f se dotkl tv\u00e1\u0159e sv\u00e9ho otce. Nepozn\u00e1val ji. Je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm nevid\u011bl tak kr\u00e1sn\u00fd \u00fasm\u011bv. I p\u0159esto, \u017ee mu po tv\u00e1\u0159i st\u00e9kaly slzy, z\u00e1\u0159il. Chytil jej za ruku a pokr\u00fdval ji nal\u00e9hav\u00fdmi polibky.<\/p>\n

„Bille.“<\/p>\n

Sledoval jeho pohybuj\u00edc\u00ed se rty. D\u00edval se, jak vyslovuj\u00ed jeho jm\u00e9no, a poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b zaslechl, jak ve skute\u010dnosti zn\u00ed. Simone jej obj\u00edmala kolem ramen a l\u00edbala ho do vlas\u016f, do tv\u00e1\u0159e jeho l\u00e9ka\u0159e se ji\u017e op\u011bt vr\u00e1tila barva. Dokonce v\u00edc ne\u017e to. Z\u00e1\u0159il. Stejn\u011b jako v\u0161ichni kolem n\u011bj.<\/div>\n

Zhluboka se nadechl, naklonil se dop\u0159edu a p\u0159ibl\u00ed\u017eil se ke tv\u00e1\u0159i \u010dlov\u011bka, kter\u00fd do t\u00e9 chv\u00edle jako jedin\u00fd nepromluvil. Zahled\u011bl se mu do o\u010d\u00ed. Jiskra, radost, \u0161t\u011bst\u00ed a slzy, kter\u00e9 v nich objevil, jej donutily uv\u011b\u0159it, \u017ee to nebylo pouze kr\u00e1sn\u00fdm snem. Op\u011bt nat\u00e1hl ruku a dotkl se jeho sev\u0159en\u00fdch rt\u016f.<\/div>\n
„Promluv.“ Zavzdychal pla\u010dtiv\u011b. „Pros\u00edm.“<\/div>\n
Bylo tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed sly\u0161et sv\u016fj hlas. Zaslechnout n\u011bco, co vych\u00e1zelo ze samotn\u00e9 hloubky jeho nitra. N\u011bco, co bylo dlouh\u00e1 l\u00e9ta tajemstv\u00edm. Zn\u011bl takhle jeho hlas po celou dobu? Zm\u011bnil se po operaci? Reagoval Artur stejn\u011b? P\u0159i\u0161lo mu to taky tak magick\u00e9?<\/div>\n
Nedok\u00e1zal ovl\u00e1dat intenzitu sv\u00fdch slov, ale zd\u00e1la se mu tich\u00e1 v porovn\u00e1n\u00ed se slovy ostatn\u00edch, kter\u00e9 p\u0159\u00edli\u0161 nevn\u00edmal.<\/div>\n
„Pros\u00edm,“ m\u011bl tendenci se zadrh\u00e1vat, ale d\u00edky tomu, \u017ee se kone\u010dn\u011b sly\u0161el, nem\u011bl pot\u0159ebu znakovat. P\u0159i my\u0161lence, \u017ee u\u017e nikdy nebude muset znakovat, se mu o\u010di zalily slzami.<\/p>\n

Tom si vesele skousl rty a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zavrt\u011bl hlavou. Po tv\u00e1\u0159i mu st\u00e9kaly slzy radosti a nekone\u010dn\u00e9 vd\u011b\u010dnosti. Nemohl tomu uv\u011b\u0159it. Pot\u00e9, co se zd\u00e1lo ji\u017e v\u0161echno ztracen\u00e9. Pot\u00e9, co se sna\u017eil vnit\u0159n\u011b p\u0159ipravit na to, aby byl Billovi dostate\u010dnou oporou, bylo n\u00e1hle v\u0161echno jinak. Sly\u0161el. Bill sly\u0161el!<\/em><\/div>\n

Musel si to v hlav\u011b zopakovat n\u011bkolikr\u00e1t a po\u0159\u00e1d tomu nev\u011b\u0159il. P\u0159it\u00e1hl si huben\u00e9ho, t\u0159esouc\u00edho se chlapce je\u0161t\u011b v\u00edce do objet\u00ed, tv\u00e1\u0159\u00ed se op\u0159el o tu jeho. Op\u011bt d\u00fdchali spole\u010dn\u00fd vzduch. Dv\u011b t\u011bla jedna du\u0161e.<\/div>\n
Bill jej prosil o to, aby promluvil a bylo pouze jedin\u00e9, co mu v tu chv\u00edli mohl \u0159\u00edct. Dlouze jej pol\u00edbil, p\u0159i\u010dem\u017e pohltil ve\u0161kerou slanost slz ulp\u011bl\u00fdch na Billov\u00fdch rtech a pohl\u00e9dl mu hluboce do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ \u0159ekl rozt\u0159esen\u00fdm, slab\u00fdm hlasem a sledoval, jak se to Bill sna\u017e\u00ed v\u0161echno pochopit.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ zopakoval.<\/div>\n
Slova se prom\u011bnila v elektrick\u00fd impulz, Bill\u016fv procesor je zachytil, vytvo\u0159il z nich zvukovou stopu a ta o n\u011bkolik vte\u0159in pozd\u011bji zas\u00e1hla Billovo srdce. V t\u00e9 chv\u00edli v\u0161echno zapadlo na sv\u00e9 m\u00edsto. Pochopil, uv\u011b\u0159il a naplno se rozvzlykal.<\/div>\n
\n

…<\/p><\/div>\n

\n

„Veverka?“<\/p><\/div>\n

„Ne.“<\/div>\n
„Je to pt\u00e1k?“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1.“<\/div>\n
„Tomi,“ Bill na chv\u00edli otev\u0159el o\u010di, p\u0159estal naslouchat zvuk\u016fm lesa a roztomile se zachichotal, jakmile nad sebou spat\u0159il Tom\u016fv pobaven\u00fd obli\u010dej. Skrz hust\u00e9 v\u011btv\u011b, k nim pronikalo jen mal\u00e9 mno\u017estv\u00ed jarn\u00edho slunce, ale i p\u0159esto Tomova tv\u00e1\u0159 doslova z\u00e1\u0159ila. „Mus\u00ed\u0161 mi tro\u0161ku pomoct.“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ \u0161eptl Tom a jemn\u011b jej po\u0161imral na b\u0159i\u0161e. „Je to pt\u00e1k, ale v\u00edc u\u017e ti neprozrad\u00edm.“ Nat\u00e1hl ruku a vyt\u00e1hl z mal\u00e9ho pytl\u00edku po sv\u00e9m boku dva gumov\u00e9 medv\u00eddky. \u017dlut\u00e9ho si str\u010dil do \u00fast a \u010derven\u00fdm p\u0159ejel Billovi po rtech.<\/div>\n
„To nen\u00ed f\u00e9r, sna\u017e\u00ed\u0161 se m\u011b rozpt\u00fdlit. U\u017e nehraju.“ Zvedl hlavu z Tomova kl\u00edna, posadil se a z\u00e1dy se op\u0159el o jeho klidn\u011b se zvedaj\u00edc\u00ed hrudn\u00edk. Jejich srdce tloukla ve stejn\u00e9m rytmu. Rozhl\u00e9dl se kolem sebe a sladce se usm\u00e1l.<\/p>\n

„V\u00ed\u0161, \u017ee jsme te\u010f \u00fapln\u011b jako oni dva?“ zeptal se, a zat\u00edmco jednou rukou hladil Toma po boku, tou druhou st\u0159\u00eddav\u011b \u0161kr\u00e1bal za u\u0161ima Bu\u0159t\u00edka a malou Am\u00e9li\u00ed, zab\u00edraj\u00edc\u00edch t\u00e9m\u011b\u0159 polovinu deky.<\/div>\n

„M\u011bl by sis d\u00e1vat pozor, Bille. Mo\u017en\u00e1 dostanu hlad a sn\u00edm t\u011b,“ zavr\u010del mu Tom do ucha a vz\u00e1p\u011bt\u00ed ho na n\u011bj pol\u00edbil. Za ty t\u0159i m\u011bs\u00edce se nau\u010dil l\u00edbat Billa a hr\u00e1t si s jeho vlasy, a p\u0159itom b\u00fdt dost opatrn\u00fd, aby nepo\u0161kodil ty mal\u00e9 z\u00e1zraky.<\/div>\n
„To bych se m\u011bl asi za\u010d\u00edt b\u00e1t, \u017ee ano?“<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee ano. M\u011bl bys ode m\u011b ut\u00e9ct co nejd\u00e1l,“ naoko jej varoval a hrav\u011b jej kousl do krku.<\/div>\n
Bill se zachv\u011bl, ti\u0161e se zasm\u00e1l a oto\u010dil hlavu tak, aby jej mohl pol\u00edbit.<\/div>\n
Za ty t\u0159i m\u011bs\u00edce zjistil hned n\u011bkolik v\u011bc\u00ed. Stal se z\u00e1visl\u00fdm na zvuku, poch\u00e1zej\u00edc\u00edm z jejich propl\u00e9taj\u00edc\u00edch se jazyk\u016f a miluj\u00edc\u00edch se t\u011bl. Nikdy by nev\u011b\u0159il, \u017ee m\u016f\u017ee Toma milovat je\u0161t\u011b v\u00edc, ale od chv\u00edle, kdy poprv\u00e9 zaslechl jeho hlas, mu u\u017e nebylo pomoci. Klav\u00edr a kytara se pro n\u011bj staly vrcholem blaha. \u0160um\u011bn\u00ed strom\u016f pohupuj\u00edc\u00edch se ve v\u011btru bylo stejn\u011b n\u00e1dhern\u00e9 jako divok\u00e9, nespoutan\u00e9 kapky de\u0161t\u011b. A posledn\u00ed – Tom\u016fv sm\u00edch byl kouzeln\u00fd a ani v nejmen\u0161\u00edch nep\u0159ipom\u00ednal opil\u00e9ho sk\u0159\u00edtka.<\/p>\n

„Myslel jsem, \u017ee to bude jako v knize,“ promluvil s o\u010dima up\u0159en\u00fdma na modr\u00e9 nebe a p\u0159edstavoval si, \u017ee tam n\u011bkde vysoko nad nimi, na jednom z mal\u00fdch obl\u00e1\u010dk\u016f, sed\u00ed jeho maminka se sestrou a st\u0159e\u017e\u00ed jejich k\u0159ehk\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed.<\/div>\n

„Co?“<\/div>\n
„\u017de usly\u0161\u00edm, teprve a\u017e bude z mrak\u016f pr\u0161et sladk\u00fd d\u00e9\u0161\u0165 a p\u0159i dopadu na zem se prom\u011bn\u00ed ve zlato. Jin\u00fdmi slovy\u2026“<\/div>\n
„Nikdy<\/em>,“ dopov\u011bd\u011bl za n\u011bj Tom a p\u0159itiskl jej k sob\u011b o n\u011bco siln\u011bji. „U\u017e na to nemysli. Mysli na v\u0161echno to kr\u00e1sn\u00e9, co jsme za\u017eili b\u011bhem uplynul\u00fdch m\u011bs\u00edc\u016f. Na oslavu s Arturem, na Flinn\u016fv v\u00fdraz, kdy\u017e jsme ho na\u010dapali p\u0159i jeho prvn\u00edm polibku\u2026“<\/div>\n
„Nebo na tvou m\u00e1mu, kdy\u017e honila m\u00e9ho otce s ko\u0161t\u011btem v ruce za to, \u017ee odm\u00edtl jej\u00ed \u010dokol\u00e1dov\u00e9 pusinky.“<\/div>\n
„Gordon musel n\u011bco tu\u0161it. Rozb\u011bhl se je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e vstala,“ Tom se vesele zasm\u00e1l a zhluboka vdechl v\u016fni Billova t\u011bla, oko\u0159en\u011bnou t\u00f3ny jehli\u010d\u00ed. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed oba zv\u00e1\u017en\u011bli.<\/div>\n
„P\u0159\u00e1l bych si, aby to takhle bylo u\u017e napo\u0159\u00e1d,“ p\u00edpl Bill tich\u00fdm hl\u00e1skem a zavrtal se do Tomova objet\u00ed.<\/div>\n
„Jist\u011b\u017ee bude. J\u00e1 m\u00e1m tebe a ty m\u00e1\u0161 m\u011b a nedovol\u00edm, aby se to n\u011bkdy zm\u011bnilo.“<\/p>\n

Bill se pousm\u00e1l nad d\u011btskou logikou Tomov\u00fdch slov, ale pro tu chv\u00edli nepot\u0159eboval sly\u0161et v\u00edc. Zav\u0159el o\u010di a naplno si vychutn\u00e1val Tomovu bl\u00edzkost.<\/div>\n

Teplota stoupla, vzduch kolem nich se d\u00edky ne\u00fanavn\u00e9mu slunci p\u0159eh\u0159\u00edval po\u0159\u00e1d v\u00edc, ale jim na tom nez\u00e1le\u017eelo. Byli chr\u00e1n\u011bni p\u0159ed ostr\u00fdmi paprsky. Skryti ve st\u00ednech mohutn\u00e9ho mod\u0159\u00ednu.<\/p>\n

KONEC \ud83d\ude42<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Sna\u017eila jsem se to odkl\u00e1dat tak dlouho, jak jen to \u0161lo, ale v\u011bt\u0161ina z kr\u00e1sn\u00fdch v\u011bc\u00ed jednoho dne dos\u00e1hne sv\u00e9ho konce, a\u0165 u\u017e chceme, nebo ne. Tak to prost\u011b chod\u00ed a nebudu se tv\u00e1\u0159it, \u017ee m\u011b to nemrz\u00ed. Mrz\u00ed m\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[581],"tags":[],"class_list":["post-3730","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-balance"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3730","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3730"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3730\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3730"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3730"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3730"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}