{"id":374,"date":"2018-10-23T16:00:00","date_gmt":"2018-10-23T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=369"},"modified":"2018-10-23T16:00:00","modified_gmt":"2018-10-23T15:00:00","slug":"there-i-ll-be-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2018\/10\/23\/there-i-ll-be-5\/","title":{"rendered":"There I’ll Be 5."},"content":{"rendered":"
autor: Ainee<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Tom\u016fv pod\u011blan\u00fd den<\/strong><\/div>\n
\n

Tom odhodil kl\u00ed\u010de a telefon na kuchy\u0148sk\u00fd pult hned, jakmile vstoupil do bytu. N\u011bkde za sebou zaslechl otravn\u00fd ochrapt\u011bl\u00fd hlas domovn\u00edka, st\u011b\u017euj\u00edc\u00edho si na jeho \u00fadajn\u011b hlasit\u00e9 hran\u00ed na kytaru, ale ten byl ztlumen, jakmile se zav\u0159ely dve\u0159e. Dot\u00e1hl nohy ke gau\u010di, ani\u017e by se obt\u011b\u017eoval se svl\u00e9k\u00e1n\u00edm sv\u00e9ho flekat\u00e9ho tri\u010dka, a t\u011b\u017ece na n\u011bj dosedl. Zvednout nohy na konferen\u010dn\u00ed stolek se zd\u00e1lo b\u00fdt jako p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00e1 n\u00e1maha, a tak se spokojil jen se zaklon\u011bn\u00edm hlavy p\u0159es op\u011brku. Zav\u0159el sv\u00e1 zt\u011b\u017ekl\u00e1 v\u00ed\u010dka a v hlav\u011b si pomalu za\u010dal p\u0159ehr\u00e1vat ud\u00e1losti cel\u00e9ho dne. Bo\u017ee, byl to p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd den.<\/p><\/div>\n

\n

V\u0161echno, co mohlo j\u00edt b\u011bhem t\u011bch \u0161estn\u00e1cti hodin \u0161patn\u011b, tak rozhodn\u011b i \u0161lo. Nejprve se probudil s p\u0159\u00ed\u0161ernou bolest\u00ed hlavy, s jednou z t\u011bch opravdu pronikav\u00fdch, kdy se s v\u00e1mi zato\u010d\u00ed cel\u00fd sv\u011bt, pokud se jen pokus\u00edte pohnout. Rozhodl se zkusit to spl\u00e1chnout vodou, jen aby zjistil, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00e1 voda nen\u00ed. Typick\u00e9! Vinil z toho Georga. Tom byl samoz\u0159ejm\u011b z nich ten jedin\u00fd dostate\u010dn\u011b zodpov\u011bdn\u00fd se postarat o \u00fa\u010dty, ale p\u0159\u00edli\u0161 to nepom\u00e1halo, kdy\u017e je Georg neust\u00e1le vyhazoval. Tom si nemohl vzpomenout, kdy naposledy mohl naj\u00edt svou po\u0161tu, ani\u017e by p\u0159edt\u00edm musel prohledat cel\u00fd byt. A cel\u00fd byt opravdu znamenal cel\u00fd<\/em> byt, v\u010detn\u011b koupelnov\u00fdch sk\u0159\u00edn\u011bk a star\u00fdch krabic v zadn\u00ed \u010d\u00e1sti sk\u0159\u00edn\u011b na chodb\u011b.<\/div>\n

Nakonec polkl n\u011bkolik aspirin\u016f, nasucho, a ve chv\u00edli, kdy m\u00ed\u0159il do pr\u00e1ce, u\u017e to bylo trochu lep\u0161\u00ed. N\u011bjak se mu poda\u0159ilo dostat se z bytu v jednom kuse a v\u010das. U\u017e si t\u00e9m\u011b\u0159 myslel, \u017ee se do pr\u00e1ce dostane brzy, kdy\u017e v tu chv\u00edli kolem n\u011bj projelo auto, trefilo se do t\u00e9 nejv\u011bt\u0161\u00ed kalu\u017ee \u0161iroko daleko a promo\u010dilo jej od hlavy a\u017e k pat\u011b. Rozzu\u0159en\u011b hlasit\u011b zaklel za odj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edm autem a vyslou\u017eil si t\u00edm r\u00e1nu po hlav\u011b a zamra\u010den\u00ed od proch\u00e1zej\u00edc\u00ed star\u0161\u00ed pan\u00ed. A tak se pora\u017een\u011b vr\u00e1til dom\u016f, aby se p\u0159evl\u00e9kl.<\/div>\n
\n

Kdy\u017e byl kone\u010dn\u011b v metru, kter\u00e9 jelo pozd\u011b, bylo z\u00e1rove\u0148 i narvan\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e obvykle. U\u017e tak cestu metrem nesn\u00e1\u0161el, tak\u017ee mu to na n\u00e1lad\u011b p\u0159\u00edli\u0161 nep\u0159idalo. Jedin\u00e1 pozitivn\u00ed v\u011bc, kterou z toho z\u00edskal, byl \u00fasm\u011bv od roztomil\u00e9 blond\u00fdnky. Vlastn\u011b to byl jedin\u00fd dobr\u00fd moment za cel\u00fd den. Nen\u00ed t\u0159eba dod\u00e1vat, \u017ee do pr\u00e1ce dorazil p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b pozd\u011b.<\/p><\/div>\n

Gustav jej \u00fasp\u011b\u0161n\u011b v\u00edce ne\u017e deset minut k\u00e1ral, ani\u017e by p\u0159itom ochrapt\u011bl. Pak Tomovi na\u0159\u00eddil \u00faklid skladu. Naposledy tam bylo ukl\u00edzeno p\u0159ed t\u0159emi m\u011bs\u00edci, Tom by to m\u011bl v\u011bd\u011bt, i tenkr\u00e1t tam ukl\u00edzel on.<\/div>\n
A\u017e pozd\u011bji toho dne mu bylo dovoleno se znovu objevit a postavit se za pult. Tom byl opravdu r\u00e1d, obsluhov\u00e1n\u00ed m\u011bl na sv\u00e9 pr\u00e1ci nejrad\u0161i. Netrvalo ani p\u011bt minut, a za\u010dal sv\u00e9ho a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 \u0161\u0165astn\u00e9ho pocitu litovat. P\u0159i\u0161el z\u00e1kazn\u00edk a za\u010dal nad\u00e1vat na jakousi defektn\u00ed kytaru, kterou si koupil t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159ed dv\u011bma lety a ji\u017e samoz\u0159ejm\u011b s sebou nep\u0159inesl. Tom p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee na ni ten chlap spadl nebo tak n\u011bco, a necht\u011bl jim uk\u00e1zat, jak moc je poni\u010den\u00e1. Dokonce i bez jak\u00e9hokoliv d\u016fkazu o po\u0161kozen\u00ed, kter\u00fd by mu mohl pomoct, nebo snad dokonce \u00fa\u010dtenky, se mu i tak poda\u0159ilo na Toma \u0159v\u00e1t p\u0159es p\u016fl hodiny. Tom musel zapojit ve\u0161ker\u00e9 sv\u00e9 sebeovl\u00e1d\u00e1n\u00ed, aby tomu idiotovi jednu nevrazil<\/em>.<\/div>\n
\n

Kdy\u017e se kone\u010dn\u011b uk\u00e1zal Gustav, aby cel\u00e9 to dohadov\u00e1n\u00ed p\u0159evzal, v\u0161echno se jen zhor\u0161ilo. Pokud byla na cel\u00e9m sv\u011bt\u011b jedin\u00e1 osoba temperamentn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e Tom, byl to Gustav. Cel\u00e1 ta o\u0161kliv\u00e1 af\u00e9ra skon\u010dila Gustavov\u00fdm vyhro\u017eov\u00e1n\u00edm, \u017ee zavol\u00e1 policii, a jedn\u00edm vykopnut\u00fdm z\u00e1kazn\u00edkem. Z\u00e1kazn\u00edk zu\u0159il, Gustav je\u0161t\u011b v\u00edc, a Tom v\u00edt\u011bzn\u011b znovu nabyl pulzuj\u00edc\u00ed bolest hlavy.<\/p><\/div>\n

Za necelou hodinu Tom s\u00e1m sebe na\u0161el op\u011bt tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 nasran\u00e9 osob\u011b. Bohu\u017eel, tentokr\u00e1t to nebyl z\u00e1kazn\u00edk. Ty dok\u00e1zal zvl\u00e1dnout. Ne, byla to jedna z jeho star\u00fdch jednono\u010dn\u00edch zn\u00e1most\u00ed, kter\u00e9 se \u00fasp\u011b\u0161n\u011b povedlo jej vystopovat. Ta samotn\u00e1 skute\u010dnost mu zp\u016fsobovala mrazen\u00ed v z\u00e1dech.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Nejd\u0159\u00edv byla opravdu sladk\u00e1, pov\u00eddala mu, jak o n\u011bm opravdu od t\u00e9 doby p\u0159em\u00fd\u0161lela a jak si myslela, \u017ee by byli pro sebe perfektn\u00ed. Zeza\u010d\u00e1tku to bylo docela roztomil\u00e9, ale jeliko\u017e o ni nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00fd z\u00e1jem, zdvo\u0159ile ji odm\u00edtl. To rozhodn\u011b nebylo dobr\u00e9 a ona zv\u00fd\u0161ila hlas a trvala na tom, \u017ee jsou pro sebe jako stvo\u0159en\u00ed a \u017ee si bez n\u011bj sv\u016fj \u017eivot nedok\u00e1\u017ee p\u0159edstavit. Tom se za\u010dal c\u00edtit celkem nepohodln\u011b a m\u011bl strach, \u017ee na n\u011b op\u011bt p\u0159ijde Gustav, a tak j\u00ed op\u011bt pov\u011bd\u011bl, \u017ee si jejich setk\u00e1n\u00ed velmi cen\u00ed, ale \u017ee si opravdu nemysl\u00ed, \u017ee by se k sob\u011b hodili.<\/div>\n
To byl okam\u017eik, kdy p\u0159epnula z roztomil\u00e9 a sladk\u00e9 na zoufalou a agresivn\u00ed a rychle prohl\u00e1sila, \u017ee je t\u011bhotn\u00e1 a \u010dek\u00e1 d\u00edt\u011b. Tom na ni minutu nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b z\u00edral, ne\u017e si v\u0161iml, jak nerv\u00f3zn\u011b p\u0159itom vypadala. Pozvedl obo\u010d\u00ed a p\u00e1trav\u011b se na ni zad\u00edval. Byla huben\u00e1 jako ty\u010dka a oni dva si spolu u\u017eili asi tak p\u0159ed p\u016fl rokem. Pouk\u00e1zal na tu skute\u010dnost a ona sklesle p\u0159iznala, \u017ee to byla le\u017e. Ne \u017ee by j\u00ed snad nejprve opravdu v\u011b\u0159il, ale poc\u00edtil extr\u00e9mn\u00ed \u00falevu. Pot\u00e9 ode\u0161la, na\u0161t\u011bst\u00ed a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 v rozpac\u00edch na to, aby se zdr\u017eela. To setk\u00e1n\u00ed jej zanechalo rozt\u0159esen\u00e9ho a doni\u010dilo jeho u\u017e tak pocuchan\u00e9 nervy.<\/div>\n
\n

Tom nikdy nebyl \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed, \u017ee m\u016f\u017ee j\u00edt z pr\u00e1ce dom\u016f. Dokonce byl r\u00e1d, \u017ee m\u016f\u017ee jet dom\u016f metrem, alespo\u0148 nemusel j\u00edt p\u011b\u0161ky. Kdy\u017e se \u0161oural posledn\u00edch p\u00e1r schod\u016f z podzem\u00ed, jeho p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd den dostal dokonal\u00e9 zakon\u010den\u00ed. O\u010dividn\u011b vystresovan\u00fd businessman sp\u011b\u0161n\u011b vb\u011bhl do metra, narazil do Toma v okam\u017eiku, kdy vy\u0161el posledn\u00ed schod, a vylil sv\u016fj kel\u00edmek s horkou k\u00e1vou na cel\u00e9 Tomovo tri\u010dko. Skv\u011bl\u00e9, pomyslel si, p\u0159\u00edli\u0161 unaven\u00fd, aby byl v\u016fbec na\u0161tvan\u00fd. Ten businessman, na druh\u00e9 stran\u011b, nebyl p\u0159\u00edli\u0161 \u0161\u0165astn\u00fd. Se\u0159val Toma, \u017ee m\u00e1 kurva koukat na cestu a dokon\u010dil svou \u0159e\u010d t\u00edm, \u017ee jej nazval opovr\u017een\u00edhodn\u00fdm gangsterem. Tom se ani neobt\u011b\u017eoval odpov\u00eddat, jen na n\u011bj s nechut\u00ed zaz\u00edral a uk\u00e1zal mu prost\u0159edn\u00ed\u010dek. Mu\u017e na n\u011bj jen vykulil o\u010di, ale byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 nasran\u00fd, aby cokoliv \u0159ekl, a tak se jen k Tomovi oto\u010dil z\u00e1dy a vztekle odkr\u00e1\u010del.<\/p><\/div>\n

Tom s t\u011b\u017ek\u00fdm povzdechem pomyslel na to, \u017ee je\u0161t\u011b nikdy nem\u011bl tak \u0161patn\u00fd den, a s\u00e1m sebe ut\u011b\u0161oval my\u0161lenkou, \u017ee u\u017e to aspo\u0148 nem\u016f\u017ee b\u00fdt o nic hor\u0161\u00ed. Den byl skoro u konce a on byl v bezpe\u010d\u00ed mezi \u010dty\u0159mi st\u011bnami sv\u00e9ho bytu. Ne, nic dal\u0161\u00edho u\u017e se nemohlo st\u00e1t.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Tom nap\u016fl spal, bezstarostn\u011b driftoval mezi sp\u00e1nkem a bd\u011bn\u00edm, kdy\u017e vtom zazvonil telefon. Rozhodl se ho ignorovat. Po n\u011bkolika minut\u00e1ch si uv\u011bdomil, \u017ee ho volaj\u00edc\u00ed nem\u00e1 v \u00famyslu nechat na pokoji a sp\u00e1t. Zvedl se z gau\u010de a hlasit\u011b zavr\u010del. Nohy jej bolely a hlava se mu nepohodln\u011b to\u010dila. Ani ned\u00e1val po\u0159\u00e1dn\u011b pozor na sv\u00e9 okol\u00ed a po cest\u011b do kuchyn\u011b k telefonu se kopnul kolenem do konferen\u010dn\u00edho stolku. Polohlasn\u011b zaklel, zvedl telefon a od\u0161oural se zp\u00e1tky ke gau\u010di, na kter\u00fd zt\u011b\u017eka dosedl. Zkontroloval jm\u00e9no volaj\u00edc\u00edho a zabru\u010del. Nebylo divu, \u017ee to ta osoba nevzd\u00e1vala.<\/p><\/div>\n

\n

„\u010cau.“<\/p><\/div>\n

„Ahoj zlat\u00ed\u010dko!“<\/em><\/div>\n
Pousm\u00e1l se. Simonin hlas mu v\u017edycky n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem pozvedl n\u00e1ladu. Zn\u011bla jako domov. H\u0159ejiv\u011b a uklid\u0148uj\u00edc\u00edm dojmem, bezpe\u010dn\u011b. „Mami.“<\/div>\n
„Ach, tak r\u00e1da sly\u0161\u00edm tv\u016fj hlas! Jak se m\u00e1\u0161?“<\/em><\/div>\n
Tom opravdu necht\u011bl sv\u00e9 matce p\u0159id\u011bl\u00e1vat starosti t\u00edm, \u017ee by j\u00ed pov\u011bd\u011bl o sv\u00e9m p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9m dni, a opravdu ani nebyl v p\u0159\u00edli\u0161 pov\u00eddav\u00e9 n\u00e1lad\u011b, a tak si vybral jednoduchou odpov\u011b\u010f. „M\u00e1m se fajn.“<\/div>\n
„To je v\u0161echno, co mi \u0159ekne\u0161?“<\/em><\/div>\n
„Promi\u0148, jsem fakt unaven\u00fd. Co se d\u011bje?“<\/div>\n
„No, j\u00e1… Ehm, jen jsem cht\u011bla sly\u0161et, jak se m\u00e1\u0161.“<\/em><\/div>\n
Jej\u00ed odpov\u011b\u010f Toma na okam\u017eik vyvedla z m\u00edry. Ne \u017ee by jeho matka n\u011bco takov\u00e9ho neud\u011blala, ale obvykle m\u011bla opravdov\u00fd d\u016fvod k zavol\u00e1n\u00ed a obvykle p\u0159itom nezn\u011bla tak nejist\u011b. N\u011bco se stalo, c\u00edtil to, a nejsp\u00ed\u0161 to nebylo nic dobr\u00e9ho. „Ano, proto\u017ee mi v\u017edycky vol\u00e1\u0161, jen<\/em> abys m\u011b zkontrolovala. V\u00e1\u017en\u011b, mami, co se d\u011bje?“<\/div>\n
„Nic to nen\u00ed, opravdu. Jen ti vol\u00e1m, abych ti \u0159ekla, \u017ee mi chyb\u00ed\u0161.“<\/em><\/div>\n
\n

Vyh\u00fdbavost, to bylo pro Simone je\u0161t\u011b neobvyklej\u0161\u00ed. Te\u010f u\u017e si byl zcela jist\u00fd, \u017ee se n\u011bco stalo. Simone v\u017edycky byla ta, kter\u00e1 \u0161la rovnou k v\u011bci. V\u017edy Tomovi opakovala, \u017ee nen\u00ed d\u016fvod chodit kolem hork\u00e9 ka\u0161e a \u017ee by m\u011bl prost\u011b rovnou \u0159\u00edct, co m\u00e1 na srdci. Prohla\u0161ovala, \u017ee je to dobr\u00e9, aby se p\u0159ede\u0161lo nedorozum\u011bn\u00edm. Tom s n\u00ed v\u011bt\u0161inou souhlasil, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee se n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem stal mistrem ve vyh\u00fdbavosti. Jeho matka by se vyd\u011bsila, kdyby to v\u011bd\u011bla. „Taky mi chyb\u00ed\u0161. Vy oba. Ale proto jsi mi nevolala.“ Jen to konstatoval a v\u011bd\u011bl podle toho, jak na druh\u00e9m konci hlasit\u011b vydechla, \u017ee m\u011bl pravdu. Hned neodpov\u011bd\u011bla, a tak p\u0159itla\u010dil. „Mami, ty m\u011b d\u011bs\u00ed\u0161. Prost\u011b mi \u0159ekni, co se stalo, a bude to!“<\/p><\/div>\n

Ub\u011bhla dal\u0161\u00ed chvilka ticha, ne\u017e si odka\u0161lala a odpov\u011bd\u011bla. „J\u00f6rg Kaulitz zem\u0159el<\/em>.“<\/div>\n
Tom nad t\u00edm jm\u00e9nem t\u011b\u017ece polkl, Kaulitz. Mohl c\u00edtit, jak se mu jen p\u0159i zm\u00ednce toho jm\u00e9na sev\u0159el \u017ealudek a jeho mysl se na kr\u00e1tkou chv\u00edli zatoulala. Hled\u011bl p\u0159ed sebe na nic ur\u010dit\u00e9ho, a silou v\u016fle svou mysl p\u0159inutil zp\u00e1tky k funk\u010dnosti. Po\u010dkat, co to \u0159ekla? „Je\u0161t\u011b jednou?“<\/div>\n
„J\u00f6rg zem\u0159el.“<\/em><\/div>\n
\n

Sly\u0161el, jak se jeho matce chv\u011bje hlas a n\u00e1hle se pro ni c\u00edtil opravdu \u0161patn\u011b. Znala J\u00f6rga u\u017e od z\u00e1kladn\u00ed \u0161koly. Nikdy si nebyli opravdu bl\u00edzc\u00ed, ale byli to zn\u00e1m\u00ed. Tom tak\u00e9 v\u011bd\u011bl, \u017ee jeho matka je velmi emotivn\u00ed \u010dlov\u011bk a \u017ee smrt opravdu nesn\u00e1\u0161\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e. V\u017edy to s n\u00ed hluboce ot\u0159\u00e1slo bez ohledu na to, jestli toho \u010dlov\u011bka znala nebo ne.<\/p><\/div>\n

„Mami, to je mi opravdu l\u00edto.“<\/div>\n
„D\u011bkuju, zlat\u00ed\u010dko.“<\/em> Simone p\u0159i t\u00e9 odpov\u011bdi t\u00e9m\u011b\u0159 popotahovala.<\/div>\n
Ano, Tomovi bylo jeho matky opravdu l\u00edto, v\u011bd\u011bl, \u017ee je to pro ni t\u011b\u017ek\u00e9. Ale zcela up\u0159\u00edmn\u011b, v jeho mysli se nach\u00e1zela jen jedna my\u0161lenka. A co Bill? M\u011bl pouze otce, jeho matka zem\u0159ela u\u017e p\u0159ed lety. Tom moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee Bill si nikdy nebyl s J\u00f6rgem p\u0159\u00edli\u0161 bl\u00edzk\u00fd, ale p\u0159esto, po tak dlouhou dobu to byli jen oni dva. Kdy\u017e p\u0159i\u0161lo na Kaulitzovy, opravdu tam nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 dal\u0161\u00ed rodina, o kter\u00e9 by se dalo mluvit. To uv\u011bdom\u011bn\u00ed jej siln\u011b zas\u00e1hlo a on n\u00e1hle poc\u00edtil z\u00e1vra\u0165.<\/div>\n
<\/p>\n

„Po\u0159\u00e1d tam jsi, zlato?“<\/em> Simone se u\u017e z\u0159ejm\u011b dala dohromady a nyn\u00ed se ptala na Tomovu ml\u010denlivost.<\/div>\n

„Jo, jsem tady.“ Jeho hlas byl jen sotva sly\u0161iteln\u00fd a on v\u011bd\u011bl, \u017ee zn\u00ed ochrapt\u011ble. Ne \u017ee by tomu snad dok\u00e1zal pomoct. V o\u010d\u00edch se mu hromadily slzy a hrozilo, \u017ee ka\u017ed\u00fdm okam\u017eikem vytrysknou ven. Knedl\u00edk v krku jej t\u00e9m\u011b\u0159 dusil. A co Bill?! Nemohl naj\u00edt hlas a ani slova, aby se zeptal.<\/div>\n
„Zlat\u00ed\u010dko, jsi v po\u0159\u00e1dku? J\u00e1 v\u00edm, \u017ee sis byl s chud\u00e1\u010dkem Billem ve \u0161kole bl\u00edzk\u00fd. Oba dva jsi je docela dob\u0159e znal, \u017ee. Ach, je mi to tak l\u00edto. M\u011bla jsem v\u011bd\u011bt, \u017ee t\u011b to zas\u00e1hne. Necht\u011bla jsem…“<\/em><\/div>\n
Odml\u010dela se a Tom byl za to r\u00e1d. Jeho slzy nepat\u0159ily J\u00f6rgovi. K \u010dertu, on toho chlapa sotva znal. Bill\u016fv otec si v\u017edycky d\u00e1val pozor, aby se od nich dr\u017eel d\u00e1l, kdykoliv Tom p\u0159i\u0161el na n\u00e1v\u0161t\u011bvu. Za cel\u00e9 ty roky, co Billa znal, si s t\u00edm mu\u017eem vym\u011bnil jen n\u011bkolik slov. Ne, ty slzy, kter\u00e9 se mu kut\u00e1lely po tv\u00e1\u0159\u00edch, a ti\u0161e, ale ne\u00fastupn\u011b mu mok\u0159ily tri\u010dko, nepat\u0159ily J\u00f6rgovi. Ty byly v\u0161echny pro Billa.<\/div>\n
<\/p>\n

„Tome?“<\/em> Simone nyn\u00ed zn\u011bla nerv\u00f3zn\u011b. Z\u0159ejm\u011b ne\u010dekala, \u017ee to p\u0159ijme tak t\u011b\u017ece. Ale zase, opravdu o jeho vztahu ke Kaulitzov\u00fdm p\u0159\u00edli\u0161 nev\u011bd\u011bla. V\u011bd\u011bla jen, \u017ee Tom a Bill b\u00fdvali kamar\u00e1di, nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1di. Taky v\u011bd\u011bla, \u017ee v ur\u010dit\u00e9m okam\u017eiku b\u011bhem jejich posledn\u00edho roku na st\u0159edn\u00ed \u0161kole se spolu p\u0159estali v\u00eddat. Ale nikdy se na to nezeptala a Tom p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee si myslela, \u017ee se jeden druh\u00e9mu prost\u011b vzd\u00e1lili. Lid\u00e9 to d\u011blaj\u00ed.<\/div>\n

„Po\u0159\u00e1d jsem tady.“<\/div>\n
Zvedl ruku a vztekle si slzy ot\u0159el. Nem\u011bl dovolit, aby jej to takhle zas\u00e1hlo. Billa u\u017e nevid\u011bl a ani o n\u011bm nesly\u0161el roky. Te\u010f u\u017e si byli prakticky ciz\u00ed. N\u011bkde hluboko uvnit\u0159 Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee to nen\u00ed pravda. St\u00e1le mu na Billovi z\u00e1le\u017eelo a v\u011bd\u011bl, \u017ee mu na n\u011bm nikdy z\u00e1le\u017eet nep\u0159estane.<\/div>\n
„Ach, zlato. Je mi to opravdu l\u00edto. Bude\u0161 v po\u0159\u00e1dku?“<\/em><\/div>\n
„Budu v pohod\u011b. Byl jsem jen trochu… p\u0159ekvapen\u00fd? Bylo to tak najednou. Jak, ehm… jak zem\u0159el?“<\/div>\n
Uplynul dal\u0161\u00ed rozpa\u010dit\u00fd moment a Tom tak n\u011bjak v\u011bd\u011bl, co to znamenalo. V\u00e1\u017en\u011b nerozum\u011bl pro\u010d, ale v\u011bd\u011bl. Kdy\u017e Simone kone\u010dn\u011b odpov\u011bd\u011bla, jen to potvrdilo jeho podez\u0159en\u00ed.<\/div>\n
<\/p>\n

„Sp\u00e1chal sebevra\u017edu, pr\u00e1\u0161ky.“<\/em> Zn\u011bla unaven\u011b a Tom rozum\u011bl, jak se c\u00edt\u00ed, on s\u00e1m se c\u00edtil b\u00fdt k smrti unaven\u00fd. Pomalu, jako kdyby s\u00e1m sebe necht\u011bl vyd\u011bsit, zvedl ruku a jemn\u011b si za\u010dal mas\u00edrovat sp\u00e1nek. V\u00e1\u017en\u011b si myslel, \u017ee u\u017e ten den nem\u016f\u017ee b\u00fdt o nic hor\u0161\u00ed?<\/div>\n

„Kdy je poh\u0159eb?“ Pl\u00e1noval na n\u011bj v\u016fbec j\u00edt? A pro\u010d by m\u011bl? Tom s\u00e1m na to opravdu nem\u011bl odpov\u011bdi, ale c\u00edtil, \u017ee je vhodn\u00e9 se zeptat.<\/div>\n
„V p\u00e1tek. P\u0159ijede\u0161?“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm. M\u011bl bych?“ Tom nepot\u0159eboval sly\u0161et mat\u010dinu odpov\u011b\u010f, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee bude ano.<\/div>\n
„Myslela jsem, \u017ee by to mo\u017en\u00e1 byl dobr\u00fd n\u00e1pad. Vlastn\u011b proto jsem ti hlavn\u011b volala. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee ty a Bill jste si v posledn\u00edch letech nebyli p\u0159\u00edli\u0161 bl\u00edzc\u00ed, ale on je te\u010f \u00fapln\u011b s\u00e1m. Myslela jsem, \u017ee by mo\u017en\u00e1 v takov\u00fdch chv\u00edl\u00edch pot\u0159eboval kamar\u00e1da, dokonce i star\u00e9ho.“<\/em><\/div>\n
\n

Tom si t\u011b\u017ece povzdechl. V\u011bd\u011bl l\u00e9pe ne\u017e kdokoliv jin\u00fd, \u017ee m\u00e1 pravdu. Bill byl \u00fapln\u011b s\u00e1m, v\u017edycky to byl tak trochu samot\u00e1\u0159. Tou posledn\u00ed v\u011btou si v\u0161ak a\u017e tolik jist\u00fd nebyl. Aby byl zcela up\u0159\u00edmn\u00fd, nemyslel si, \u017ee by jej tam Bill cht\u011bl. Neroze\u0161li se zrovna v dobr\u00e9m a Bill se o sebe dok\u00e1zal postarat, jako v\u017edycky. Ne, pokud Tom p\u016fjde, tak to bude z vlastn\u00edho, sobeck\u00e9ho d\u016fvodu. Pokud p\u016fjde, bude to proto, \u017ee tam chce b\u00fdt. Bill by nikdy nep\u0159iznal, \u017ee n\u011bkoho pot\u0159ebuje.<\/p><\/div>\n

„Pop\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm o tom. Mo\u017en\u00e1 ani nedostanu volno v pr\u00e1ci, v\u00ed\u0161.“ Odml\u010del se a uv\u011bdomil si, \u017ee l\u017ee. P\u016fjde tam. Podv\u011bdom\u011b se rozhodl je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e se v\u016fbec zeptal, kdy ten poh\u0159eb je. Musel tam j\u00edt. Musel tam b\u00fdt pro Billa, a musel tam b\u00fdt i kv\u016fli sob\u011b. Pot\u0159eboval Billa vid\u011bt.<\/div>\n
„Okay, pop\u0159em\u00fd\u0161lej o tom. A v\u00ed\u0161, \u017ee u n\u00e1s m\u00e1\u0161 dve\u0159e v\u017edycky otev\u0159en\u00e9. Moc r\u00e1di t\u011b uvid\u00edme. U\u017e to opravdu byla dlouh\u00e1 doba, v\u00ed\u0161. A tv\u016fj otec t\u011b postr\u00e1d\u00e1.“<\/em><\/div>\n
\n

Na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i se roz\u0161\u00ed\u0159il \u00fasm\u011bv. V\u011bd\u011bl, \u017ee jeho matku by nezastavilo v\u016fbec nic, aby jej p\u0159esv\u011bd\u010dila k alespo\u0148 chvilkov\u00e9mu n\u00e1vratu dom\u016f, navzdory tomu, \u017ee okolnosti nebyly zrovna ty nejveselej\u0161\u00ed. „Uvid\u00edm, co v pr\u00e1ci. D\u00e1m ti v\u011bd\u011bt, a\u017e to budu v\u011bd\u011bt.“<\/p><\/div>\n

„Dob\u0159e. A promluv\u00edme si pozd\u011bji, ano?“<\/em> Nyn\u00ed u\u017e zn\u011bla opravdu unaven\u011b a Tom s\u00e1m potla\u010dil zaz\u00edv\u00e1n\u00ed. Byl to opravdu, opravdu dlouh\u00fd den a on byl dychtiv\u00fd u\u017e kone\u010dn\u011b zav\u011bsit a j\u00edt do postele.<\/div>\n
„Jasn\u011b, mami. Promluv\u00edme si pozd\u011bji.“<\/div>\n
„Okay. M\u00e1m t\u011b r\u00e1da!“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky, mami. Dobrou.“<\/a><\/div>\n
„Dobrou noc, zlat\u00ed\u010dko!“<\/em><\/div>\n
\n

S povzdechem zav\u011bsil. M\u00edstnost se s n\u00edm lehce to\u010dila. Cel\u00e9 t\u011blo m\u011bl t\u011b\u017ek\u00e9 a ten gau\u010d u\u017e nebyl p\u0159\u00edli\u0161 pohodln\u00fd. Ale vst\u00e1t bylo opravdu tak n\u00e1ro\u010dn\u00e9. Pomalu nechal sv\u00e9 o\u010di zav\u0159\u00edt a sna\u017eil se vst\u0159ebat to, co mu pr\u00e1v\u011b \u0159ekla jeho matka. J\u00f6rg byl mrtv\u00fd, zabil se. Pro\u010d by to d\u011blal? A co te\u010f bude d\u011blat Bill? Bill. Tom znovu c\u00edtil, jak se mu sv\u00edr\u00e1 hru\u010f. Ach bo\u017ee, a co Bill?<\/p><\/div>\n

N\u00e1hle jej rozbolelo cel\u00e9 t\u011blo, a nebylo to jen fyzicky. Byla to pronikav\u00e1 bolest, kter\u00e1 p\u0159ich\u00e1zela z my\u0161lenek na Billa. Tom to moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, za\u017eil to hodn\u011bkr\u00e1t b\u011bhem posledn\u00edch let. Popravd\u011b, za\u010dalo to v den, kdy p\u0159estali b\u00fdt p\u0159\u00e1tel\u00e9. Byl to pocit toho, kdy\u017e se bort\u00ed bl\u00edzkost a neochv\u011bjn\u00e1 d\u016fv\u011bra. Byl to pocit zrady, a\u010dkoliv Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee on by Billa nikdy nezradil. A pokud ano, nem\u011bl to v \u00famyslu. Nikdy by Billovi neubl\u00ed\u017eil. Nikdy!<\/div>\n
S hlavou plnou Billa Tom usnul, s v\u011bdom\u00edm, \u017ee toho bude r\u00e1no litovat. Span\u00ed na gau\u010di mu pol\u00e1me cel\u00e9 t\u011blo a p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 hluboko nad v\u011bcmi, kter\u00e9 po tak dlouho dr\u017eel potla\u010den\u00e9, mu rozhodn\u011b nad\u011bl\u00e1 zmatek v hlav\u011b.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Georg hlasit\u011b z\u00edvnul, kdy\u017e ve\u0161el do bytu. Bylo pozd\u011b, opravdu pozd\u011b. V\u00e1\u017en\u011b z\u016fstal ve \u0161kole tak dlouho? Zatracen\u011b, byl na sebe py\u0161n\u00fd. Ke sv\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed na\u0161el sv\u011btla v byt\u011b rozsv\u00edcen\u00e1, a kdy\u017e se zv\u011bdav\u011b rozhl\u00e9dl, spat\u0159il Toma tvrd\u011b sp\u00edc\u00edho na gau\u010di. Georg se u\u0161kl\u00edbl, v\u011bd\u011bl, \u017ee bude dal\u0161\u00ed den p\u011bkn\u011b protivn\u00fd. Toma bude ze span\u00ed na tom zatracen\u00e9m gau\u010di v\u0161echno bolet. Ale Georg v\u011bd\u011bl, \u017ee nen\u00ed dobr\u00fd n\u00e1pad jej budit. V\u00e1\u017en\u011b vypadal dobit\u00fd. A tak p\u0159es n\u011bj nam\u00edsto toho p\u0159ehodil deku. Tom bude r\u00e1no remcat, \u017ee je cel\u00fd ztuhl\u00fd, ale kdyby i onemocn\u011bl, to by teprve bylo peklo.<\/p><\/div>\n

V co nejv\u011bt\u0161\u00ed tichosti Georg zhasnul sv\u011btla a zam\u00ed\u0159il do koupelny, aby se p\u0159ipravil do postele. Ti\u0161e zaklel, kdy\u017e si v\u0161iml, \u017ee nete\u010de voda. V\u011bd\u011bl, \u017ee je to jeho chyba, jak neust\u00e1le vyhazuje \u00fa\u010dty, a s\u00e1m sob\u011b v duchu nafackoval. Tom jej r\u00e1no rozhodn\u011b nebude \u0161et\u0159it.<\/p>\n

autor: Ainee<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/span><\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainee Tom\u016fv pod\u011blan\u00fd den Tom odhodil kl\u00ed\u010de a telefon na kuchy\u0148sk\u00fd pult hned, jakmile vstoupil do bytu. N\u011bkde za sebou zaslechl otravn\u00fd ochrapt\u011bl\u00fd hlas domovn\u00edka, st\u011b\u017euj\u00edc\u00edho si na jeho \u00fadajn\u011b hlasit\u00e9 hran\u00ed na kytaru, ale ten byl ztlumen, jakmile se zav\u0159ely<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[707],"tags":[],"class_list":["post-374","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-there-i-ll-be"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/374","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=374"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/374\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=374"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=374"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=374"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}