{"id":3767,"date":"2014-08-22T17:00:00","date_gmt":"2014-08-22T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3755"},"modified":"2014-08-22T17:00:00","modified_gmt":"2014-08-22T16:00:00","slug":"balance-33","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/08\/22\/balance-33\/","title":{"rendered":"Balance 33."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong> Opravdu nem\u00e1m r\u00e1da lou\u010den\u00ed, zejm\u00e9na pokud se jedn\u00e1 o lou\u010den\u00ed s n\u011bk\u00fdm hodn\u011b bl\u00edzk\u00fdm, a to pro m\u011b vlk se srne\u010dkem opravdu byli. Ob\u011b postavy mi toho daly tolik, \u017ee bych jim nejrad\u011bji v\u011bnovala celou pov\u00eddku. Milovala jsem vlk\u016fv odstup, zdi, kter\u00e9 pomalu praskaly a odkryly jeho skute\u010dn\u00e9, hodn\u00e9, miluj\u00edc\u00ed j\u00e1. Na srne\u010dkovi jsem m\u011bla nejrad\u011bji jeho p\u0159irozenost, hravost, byl jako opravdov\u00e9 d\u00edt\u011b a vn\u00edmal sv\u011bt takov\u00fd, jak\u00fd by m\u011bl b\u00fdt. Sna\u017eil se naj\u00edt dobro i na m\u00edstech, kde bylo hluboko skryt\u00e9. Budou mi oba moc chyb\u011bt. Je mi z toho smutno, ale jak se \u0159\u00edk\u00e1, nic netrv\u00e1 v\u011b\u010dn\u011b.<\/em><\/div>\n

Douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m bude d\u00edl l\u00edbit a \u017ee to se mnou ty t\u0159i posledn\u00ed d\u00edly je\u0161t\u011b n\u011bjak vydr\u017e\u00edte :). D\u011bkuji za n\u00e1dhern\u00e9 koment\u00e1\u0159e a p\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 \u010dten\u00ed \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill p\u0159ekvapen\u011b pootev\u0159el \u00fasta, ale d\u0159\u00edv, ne\u017e stihl v\u016fbec promluvit, Gordon jej p\u0159edb\u011bhl. Od nejbli\u017e\u0161\u00edho stolu si p\u0159it\u00e1hl malou \u017eidli, posadil se naproti Billovi a v\u011bnoval mu up\u0159\u00edmn\u011b lituj\u00edc\u00ed pohled.<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme si promluvit?“<\/div>\n
Bill po\u0159\u00e1d nedok\u00e1zal reagovat. Opustila jej ve\u0161ker\u00e1 slovn\u00ed z\u00e1soba. Takov\u00fd zvrat opravdu ne\u010dekal. A mo\u017en\u00e1 se mu to pouze zd\u00e1lo. Nebylo by to toti\u017e poprv\u00e9, co by si p\u0159edstavoval, \u017ee se chov\u00e1n\u00ed jeho otce najednou zm\u011bn\u00ed, a kone\u010dn\u011b na n\u011bj bude pohl\u00ed\u017eet jako na sv\u00e9ho syna. Zad\u00edval se na sv\u00e9ho otce; o\u010di top\u00edc\u00ed se v slz\u00e1ch, srdce na pokraji prasknut\u00ed. Nebyl si jist\u00fd, jestli p\u0159ik\u00fdvl nebo Gordon z v\u00fdrazu jeho tv\u00e1\u0159e jednodu\u0161e pochopil, ale nez\u00e1le\u017eelo mu na tom.<\/p>\n

„Nev\u00edm, jak bych m\u011bl za\u010d\u00edt, Bille.“ Gordon se ustaran\u011b po\u0161kr\u00e1bal ve vlasech. Nebyl si jist\u00fd, jestli v\u016fbec existuje n\u011bco, n\u011bjak\u00e1 omluva, kterou by dostate\u010dn\u011b vyj\u00e1d\u0159il l\u00edtost za dvacet promrhan\u00fdch let. „V\u00ed\u0161, tvoje maminka byla jin\u00e1. V\u017edy v\u011bd\u011bla, co \u0159\u00edct. Dok\u00e1zala se dostat i z t\u011bch nejpodivn\u011bj\u0161\u00edch situac\u00ed, vysv\u011btlit nevysv\u011btliteln\u00e9, obh\u00e1jit naprostou \u0161\u00edlenost. A\u0165 u\u017e \u0159ekla cokoliv, v\u011b\u0159il jsem j\u00ed. V\u011b\u0159il jsem ka\u017ed\u00e9mu jednomu slovu. M\u011bla v sob\u011b n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. Magick\u00e9ho. Podmaniv\u00e9ho. Byla drobn\u00e1, k\u0159ehk\u00e1, a p\u0159esto kdy\u017e ve\u0161la do m\u00edstnosti, dok\u00e1zala ji naplnit do posledn\u00edho kousku. Vych\u00e1zelo z n\u00ed sv\u011btlo. Jej\u00ed pohled h\u0159\u00e1l. B\u00fdt v jej\u00ed bl\u00edzkosti bylo jako z\u00e1zrak.“<\/div>\n

„Pro\u010d\u2026 mi to \u0159\u00ed-k\u00e1\u0161?“<\/div>\n
Gordon, kr\u010d\u00edc\u00ed se na mal\u00e9 \u017eidli, sklonil hlavu. C\u00edtil se pon\u011bkud nep\u0159\u00edjemn\u011b. Omluvy mu nikdy p\u0159\u00edli\u0161 ne\u0161ly. Zhluboka se nadechl, narovnal se a op\u011btoval Bill\u016fv pohled. Vn\u00edmal, jak vis\u00ed na jeho rtech, o\u010dek\u00e1vaj\u00edc dal\u0161\u00ed slova, a tak promluvil.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Ztr\u00e1ta tv\u00e9 sest\u0159i\u010dky nev\u00fdslovn\u011b bolela, ale jej\u00ed<\/em> ztr\u00e1ta m\u011b zas\u00e1hla a roztrhala na kousky. Zam\u00e1valo to m\u00fdm sv\u011btem. U\u017e nic nebylo jako p\u0159edt\u00edm. Bylo to, jako bych u t\u00e9 nehody zem\u0159el i j\u00e1. A skute\u010dnost, \u017ee jsem z\u016fstal na\u017eivu, zat\u00edmco ony dv\u011b\u2026 zu\u0159il jsem. Nen\u00e1vid\u011bl jsem se. Cht\u011bl jsem zem\u0159\u00edt. Cel\u00e1 l\u00e9ta jsem se ut\u00e1p\u011bl ve sv\u00e9 samot\u011b, bolesti a sebel\u00edtosti, a p\u0159itom jsem \u00fapln\u011b zapom\u00ednal na skute\u010dnost, \u017ee nejsem s\u00e1m. \u017de i p\u0159esto, co se stalo, z\u016fst\u00e1v\u00e1m nad\u00e1le rodi\u010dem, otcem, \u017eij\u00edc\u00ed bytost\u00ed.“<\/div>\n
Bill mu p\u0159estal v\u011bnovat pozornost a soust\u0159edil se na \u017eidli, d\u00edky n\u00ed\u017e vypadal jako p\u0159erostl\u00e9 d\u00edt\u011b. Bodlo jej u srdce, jakmile si uv\u011bdomil, \u010d\u00ed \u017eidli si vzal.<\/div>\n
„Tak\u017ee u\u017e\u2026 sis na to vzpo-mn\u011bl?“ zeptal se, z\u00edraje na okraj Arturovy \u017eidle.<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee mi to trvalo dlouho, Bille. V\u00edm, \u017ee jsem ti nesm\u00edrn\u011b ubl\u00ed\u017eil, ale pokud mi to dovol\u00ed\u0161, pokud mi d\u00e1\u0161 je\u0161t\u011b jednu \u0161anci, m\u016f\u017eeme za\u010d\u00edt od za\u010d\u00e1tku. Je to t\u011b\u017ek\u00e9.“ Naklonil se dop\u0159edu a opatrn\u011b vzal Billovu ruku do t\u00e9 sv\u00e9. „Vytvo\u0159il jsem mezi n\u00e1mi a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 hlubokou propast, ale nechci t\u011b ztratit. V\u00edm, \u017ee m\u016f\u017eu b\u00fdt jin\u00fdm \u010dlov\u011bkem. Lep\u0161\u00edm, jen mi mus\u00ed\u0161 dovolit ti to dok\u00e1zat.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill odvr\u00e1til pohled a zahled\u011bl se na jejich spojen\u00e9 dlan\u011b. Nedok\u00e1zal si vzpomenout, kdy se jej otec naposledy dot\u00fdkal. Nebyl to tak hezk\u00fd pohled, jako kdy\u017e jej za ruku dr\u017eel Tom. Jejich ruce do sebe nezapadaly, dr\u017eeli se s jak\u00fdmsi odstupem; opatrn\u00e9, nejist\u00e9, jako by se b\u00e1li bli\u017e\u0161\u00edho kontaktu. Ale bylo to mil\u00e9. Byl si jist\u00fd, \u017ee by si na to \u010dasem zvykl. B\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f si set\u0159el zbloudilou slzu, ulp\u011blou na jeho rtech a op\u011bt pohl\u00e9dl na otce.<\/div>\n
„Co se sta-lo? Pro\u010d pr\u00e1-v\u011b te\u010f?“<\/div>\n
„Kone\u010dn\u011b jsem otev\u0159el o\u010di a p\u0159estal se litovat.“<\/div>\n
„Na-jednou?“<\/div>\n
„V\u011b\u0159 mi, bylo to skute\u010dn\u011b tvrd\u00e9 probuzen\u00ed,“ \u0159ekl a m\u011bl tendenci se usm\u00e1t p\u0159i vzpom\u00ednce na facky a \u00fadery ko\u0161t\u011btem, d\u00edky nim\u017e probuzen\u00ed nastalo, ale Bill se tv\u00e1\u0159il zamy\u0161len\u011b, v\u00e1\u017en\u011b, m\u00edsty a\u017e smutn\u011b, a tak mu \u00fasm\u011bv nep\u0159i\u0161el p\u0159\u00edli\u0161 vhodn\u00fd.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161,“ za\u010dal Bill a rychle si ot\u0159el dal\u0161\u00ed slzu, \u010d\u00edm\u017e p\u0159eru\u0161il spojen\u00ed jejich dlan\u00ed. „Bo-j\u00edm se, v\u011b-\u0159it ti. Hod-n\u011b jsi mi ubl\u00ed-\u017eil.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, Bille. Ale pros\u00edm, dej mi je\u0161t\u011b \u0161anci. Chci ti dok\u00e1zat, \u017ee se m\u016f\u017eu zm\u011bnit.“ Op\u011bt se nat\u00e1hl po Billov\u011b rozev\u0159en\u00e9 dlani. „J-j\u00e1\u2026 chci se zm\u011bnit, chci ti b\u00fdt dobr\u00fdm otcem,“ dodal a pokusil se o drobn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/p>\n

Bill si jej pozorn\u011b prohl\u00ed\u017eel. Opravdu se mu zd\u00e1l jin\u00fd. Do tv\u00e1\u0159\u00ed se mu vr\u00e1tila barva, postr\u00e1dal svou obvyklou mrzutost, vr\u00e1ska nad obo\u010d\u00edm ani vzd\u00e1len\u011b nep\u0159ipom\u00ednala tu v\u00fdraznou surovou r\u00fdhu, na ni\u017e byl zvykl\u00fd. Ale \u017e\u00e1dn\u00e1 z t\u011bch zm\u011bn nebila tolik do o\u010d\u00ed jako ta, kterou spat\u0159il v jeho o\u010d\u00edch. Ten pohled mu p\u0159i\u0161el vzd\u00e1len\u00fd, ale zvl\u00e1\u0161tn\u011b pov\u011bdom\u00fd. Chv\u00edli trvalo, ne\u017e si vzpomn\u011bl na to, kdy se na n\u011bj tak d\u00edval naposled. Vzpom\u00ednka byla rozmazan\u00e1, zahalena mlhou \u010dasu a ud\u00e1lost\u00ed, ale p\u0159esto si to pamatoval. Bylo to na stejn\u00e9m m\u00edst\u011b. Ve t\u0159\u00edd\u011b, p\u0159ed v\u00edc jak dvaceti lety, kdy\u017e jej tam p\u0159ivedl poprv\u00e9. Mal\u00fd Bill ost\u00fdchav\u011b vstoupil do rozlehl\u00e9ho, nezn\u00e1m\u00e9ho prostoru, siln\u011bji stiskl kone\u010dky prst\u016f sv\u00e9ho otce a zvedl hlavu. Gordon se povzbudiv\u011b usm\u00edval, byl mu oporou a v\u011bnoval mu pohled pln\u00fd n\u011bhy a nevysloven\u00fdch nad\u011bj\u00ed, je\u017e m\u011bly brzy pohasnout.<\/div>\n

Gordon jako by vyc\u00edtil proud jeho my\u0161lenek. Vstal a rozhl\u00e9dl se kolem. O\u010dima vyhledal Billovu starou \u017eidli a smutn\u011b si povzdechl.<\/p>\n

„Myslel jsem, \u017ee bude\u0161 prvn\u00edm, kter\u00fd odsud odejde, ne posledn\u00edm, kdo z\u016fstane.“ V\u0161iml si v\u00fdrazu Billovy tv\u00e1\u0159e. Spat\u0159il v jeho o\u010d\u00edch z\u00e1blesk bezb\u0159eh\u00e9 bolesti a tr\u00e1pen\u00ed, a proto rychle dodal. „Ale u\u017e jenom p\u00e1r dn\u00ed, Bille. Jen tak mali\u010dko a do\u010dk\u00e1\u0161 se toho. Zvl\u00e1dne\u0161 to, c\u00edt\u00edm to.“<\/div>\n

„A co\u2026 kdy\u017e ne?“<\/div>\n
„Zvl\u00e1dne\u0161 to.“<\/div>\n
„Tati.“ Bill unaven\u011b zavrt\u011bl hlavou, vstal a do\u0161el ke Gordonovi. „Toh-le jsme si \u0159\u00edka-li snad tis\u00edc\u2026 kr\u00e1t. U\u017e jsem ze v\u0161e-ho unave-n\u00fd. Chci, aby\u2026 byla tah-le ope-race posled-n\u00ed, a\u0165 u\u017e to dopad-ne dob\u0159e, nebo ne.“<\/p>\n

Gordon se posadil na kraj mal\u00e9ho stolu, zhluboka nas\u00e1l vzduch nas\u00e1kl\u00fd t\u00f3ny nezn\u00e1m\u00e9 d\u0159evnat\u00e9 v\u016fn\u011b a p\u0159ik\u00fdvl. V\u017edy d\u011blal v\u0161e proto, aby ni\u010d\u00edm nevybo\u010dil z obvykl\u00fdch cesti\u010dek. U\u017e toho bylo dost. Proto Billovi koupil aut\u00ed\u010dko, proto jej nutil do v\u0161ech t\u011bch operac\u00ed. Chlapci si maj\u00ed hr\u00e1t s aut\u00ed\u010dky, nemocn\u00ed lid\u00e9 musej\u00ed d\u011blat v\u0161e proto, aby se vyl\u00e9\u010dili. A \u00fapln\u011b zapom\u00ednal na fakt, \u017ee on se v\u016fbec nechoval tak, jak by m\u011bl. \u017d\u00e1dn\u00fd otec se ke sv\u00e9mu d\u00edt\u011bti nechoval tak jako on. Nen\u00e1padn\u00fd pohyb jej vytrhl z proudu my\u0161lenek. Bill se usadil vedle n\u011bj a nerv\u00f3zn\u011b propl\u00e9tal prsty.<\/p>\n

„Jsem ocho-ten zapomenout,“ za\u010dal a Gordon zpozorn\u011bl. „Ale mu-s\u00ed\u0161 mi n\u011bco sl\u00ed-bit.“<\/div>\n

„Cokoliv.“<\/div>\n
„Nem\u016f-\u017ee\u0161 po mn\u011b\u2026 cht\u00edt, abych ode-\u0161el od Toma. Nem\u016f-\u017ee\u0161 mi ho vz\u00edt.“<\/div>\n
Gordon se op\u011bt n\u011b\u017en\u011b usm\u00e1l a nesm\u011ble jej pohladil na brad\u011b. Jako by to d\u011blal poprv\u00e9.<\/div>\n
„Neboj se,“ \u0161eptl. „Nechci, abys od n\u011bj odch\u00e1zel. Uk\u00e1zalo se, \u017ee je to hodn\u00fd kluk a j\u00e1 jsem ten idiot. Pamatuje\u0161 si na to, co jsem p\u0159ed chv\u00edl\u00ed \u0159ekl o tv\u00e9 mamince?“<\/div>\n
Bill se zamyslel a v\u00e1hav\u011b p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„To sam\u00e9 si Tom mysl\u00ed o tob\u011b. A nejenom on. Jsi \u00fa\u017easn\u00fd \u010dlov\u011bk, z\u00e1zra\u010dn\u00fd kluk a nikdy si neodpust\u00edm to, \u017ee jsem ti zp\u016fsobil bolest.“<\/div>\n
Bill se poprv\u00e9 od chv\u00edle, co za n\u00edm Gordon p\u0159i\u0161el, dok\u00e1zal usm\u00e1t. Z o\u010d\u00ed mu ji\u017e op\u011bt st\u00e9kaly slzy, ale tentokr\u00e1t si je neut\u00edral, pr\u00e1v\u011b naopak. Vn\u00edmal, jak pomalu st\u00e9kaj\u00ed po jeho tv\u00e1\u0159i a vsakuj\u00ed se do l\u00edmce b\u00edl\u00e9 ko\u0161ile. Srdce mu tlouklo jako o z\u00e1vod.<\/p>\n

„U\u017e je to lep-\u0161\u00ed. Simone mi to na-t\u00edr\u00e1 hoji-v\u00fdm kr\u00e9mem a Tom mi t\u00e9-m\u011b\u0159 nedo-vol\u00ed h\u00fdbat se.“<\/div>\n

„Zd\u00e1 se, \u017ee je to opravdu spr\u00e1vn\u00fd kluk.“<\/div>\n
„Tati\u2026 neu-m\u00ed\u0161 si p\u0159edsta-vit, co v\u0161ech-no pro m\u011b ud\u011blal. Vlast-n\u011b po\u0159\u00e1d d\u011bl\u00e1. A nejenom\u2026 on. I Si-mone s Flinnem.“<\/div>\n
Gordon okam\u017eit\u011b sklonil hlavu. Ze dvou d\u016fvod\u016f. T\u00edm prvn\u00edm byla zlost a nen\u00e1vist, kter\u00e9 v\u016f\u010di sob\u011b p\u0159echov\u00e1val za to, jak se k n\u011bmu choval, a t\u00edm druh\u00fdm bylo to, \u017ee necht\u011bl, aby Bill vid\u011bl, \u017ee se p\u0159i zazn\u011bn\u00ed jej\u00edho<\/em> jm\u00e9na za\u010dervenal a znerv\u00f3zn\u011bl. Jeho srdce se roztlouklo o pozn\u00e1n\u00ed rychleji. Ale Bill si v\u016fbec ni\u010deho nev\u0161iml a pokra\u010doval d\u00e1l.<\/div>\n
„Uspo-\u0159\u00e1dali skv\u011blou p\u00e1r-ty v mask\u00e1ch.“<\/div>\n
„Slavili jste Silvestra v mask\u00e1ch? Nehod\u00ed se to sp\u00ed\u0161 na Haloween?“ P\u0159ekvapen\u011b pozvedl obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
Billa zah\u0159\u00e1lo u srdce. Bylo opravdu hezk\u00e9 mluvit jen tak o ni\u010dem. Poprv\u00e9 po dlouh\u00e9 dob\u011b mezi nimi vl\u00e1dla p\u0159\u00e1telsk\u00e1 atmosf\u00e9ra, Gordon to nekazil pokusy o znakov\u00e1n\u00ed a Bill m\u011bl poprv\u00e9 chu\u0165 sv\u011b\u0159it se mu se v\u0161\u00edm, co mu d\u011blalo radost.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem byl porce-l\u00e1nov\u00e1 panen-ka. Tom byl pi-r\u00e1t, Si-mone \u010daro-d\u011bjka a Flinn up\u00edr. Kou-pil si ale p\u0159\u00ed-li\u0161 velik\u00e9 zu-by, a tak ce-l\u00fd ve\u010der nemohl po-\u0159\u00e1dn\u011b mluvit. A Simone nava-\u0159ila hro-madu j\u00eddla. Byla op-ravdu skv\u011bl\u00e1.“<\/p>\n

Gordon se spokojen\u011b usm\u00e1l. U\u017e mu nez\u00e1le\u017eelo na tom, jestli se \u010derven\u00e1, nebo ne. Ta \u017eensk\u00e1 byla opravdu \u010darod\u011bjka.<\/div>\n

„Tati?“<\/div>\n
„Hm?<\/div>\n
„Miluju\u2026 Toma.“<\/div>\n
„V\u00edm, Bille. A v\u00edm i to, jak moc on miluje tebe.“ D\u00edval se mu hluboko do o\u010d\u00ed. Do jej\u00edch<\/em> o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„A Si-mone vn\u00edm\u00e1m\u2026 jako dru-hou maminku.“<\/div>\n
Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d to bolelo. Skute\u010dn\u011b moc to bolelo, ale cht\u011bl s t\u00edm pocitem bojovat. U\u017e mu odm\u00edtal jenom tak podl\u00e9hat. U\u017e odm\u00edtal ni\u010dit, ranit, devastovat. „To je v po\u0159\u00e1dku, Bille. Jsem r\u00e1d, \u017ee sis na\u0161el n\u011bkoho natolik bl\u00edzk\u00e9ho, aby ti nahradil m\u00e1mu.“<\/div>\n
„Nik-dy ji nenah-rad\u00ed. Ale zaplni-la pr\u00e1zd-n\u00e9 m\u00edsto v m\u00e9m srd-ci a j\u00e1 j\u00ed m\u00e1m\u2026 moc r\u00e1d.“<\/div>\n
Gordon u\u017e na to nic ne\u0159ekl. V\u011bnoval mu je\u0161t\u011b jeden \u00fasm\u011bv p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se op\u011bt rozhl\u00e9dl po t\u0159\u00edd\u011b a v\u0161iml si dvou v\u011bc\u00ed. Ob\u0159\u00ed krabice v rohu m\u00edstnosti a n\u011bkolika plechovek barvy, kter\u00fdch si p\u0159edt\u00edm v\u016fbec nev\u0161iml. Bill se tak\u00e9 zad\u00edval t\u00edm sm\u011brem a smutn\u011b se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Pl\u00e1no-vali jsme to\u2026 tady vymalo-vat. Tom nakou-pil barvu, u\u017e sch\u00e1ze-ly jen \u0161t\u011btce. Ale pak jsi m\u011b vy-hodil.“<\/p>\n

Gordon bolestiv\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka. Vstal, do\u0161el k hromad\u011b plechovek a kbel\u00edk\u016f, zv\u011bdav na barvu, kterou si Bill vybral. P\u0159ekvapen\u011b pozdvihl obo\u010d\u00ed, jakmile rozeznal hned dv\u011b barvy. \u017dlutou a b\u00edlou.<\/div>\n

„\u017dlu-t\u00e9 zdi s b\u00edl\u00fdmi tuli-p\u00e1ny.“<\/div>\n
Klekl si a kone\u010dky prst\u016f pohladil malou plechovku. „Pro\u010d tulip\u00e1ny?“<\/div>\n
„Jsou to m\u00e9\u2026 nejmi-lovan\u011bj-\u0161\u00ed kv\u011btiny,“ p\u00edpl Bill a opatrn\u011b si klekl vedle n\u011bj. Gordon\u016fv zd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdraz pro n\u011bj nebyl \u017e\u00e1dn\u00fdm p\u0159ekvapen\u00edm.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee m\u00e1\u0161 r\u00e1d r\u016f\u017ee. Nic jsi ne\u0159ekl\u2026 myslel jsem, \u017ee\u2026 tehdy jsem ti je p\u0159inesl. Bo\u017ee. Jsem takov\u00fd idiot!“<\/div>\n
„To nic.“ Bill jej sm\u00ed\u0159liv\u011b popl\u00e1cal po rameni. „M\u016fj no-v\u00fd t\u00e1ta si tuh-le infor-maci jist\u011b zapamatuje.“ V\u011bnoval mu sladk\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Ach Bille.“ C\u00edtil se je\u0161t\u011b h\u016f\u0159 ne\u017e p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. Nemohl uv\u011b\u0159it tomu, jak m\u00e1lo jej znal. Za cel\u00fd \u017eivot se jej nenau\u010dil zn\u00e1t tak jako Tom za necel\u00e9 t\u0159i m\u011bs\u00edce.<\/div>\n
Bill se naklonil dop\u0159edu, \u010delem se op\u0159el o otcovo t\u0159esouc\u00ed se rameno a vzpomn\u011bl si na \u00faryvek ze sv\u00e9 kn\u00ed\u017eky.<\/p>\n

Vid\u011bl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 mnoho zl\u00e9ho. Sp\u00e1chal a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 mnoho zl\u00e9ho. Sta\u010dila by pouh\u00e1 omluva pro to v\u0161echno, co kdysi nap\u00e1chal? Pocit opravdov\u00e9 l\u00edtosti a v\u00fd\u010ditek sv\u011bdom\u00ed? Nebo byla jeho uboh\u00e1 du\u0161e ji\u017e odsouzena k zatracen\u00ed?<\/p>\n

<\/em> Ne. Jeho otec nesm\u011bl b\u00fdt odsouzen k zatracen\u00ed. I vlk dostal druhou \u0161anci, a jeliko\u017e se cel\u00e1 l\u00e9ta vid\u011bl v postav\u011b mal\u00e9ho srne\u010dka, nemohl jednat jinak. I p\u0159esto, co ud\u011blal, p\u0159esto, jak moc mu ubl\u00ed\u017eil, jej m\u011bl po\u0159\u00e1d r\u00e1d. Pomalu se k n\u011bmu sunul bl\u00ed\u017e, a\u017e se najednou ocitl v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed, siln\u011b stisknut a obj\u00edm\u00e1n.<\/div>\n

„M\u00e1m t\u011b\u2026 r\u00e1d, ta-ti.“<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky, Bille.“<\/div>\n
Bill op\u011btoval jeho objet\u00ed, vn\u00edmal, jak jej horliv\u011b l\u00edb\u00e1 do vlas\u016f. Vn\u00edmal i to, \u017ee pl\u00e1\u010de. Cel\u00fd se t\u0159\u00e1sl, jejich slzy se spojovaly, pohlcovaly jedna druhou a vytv\u00e1\u0159ely p\u0159\u00edmo ob\u0159\u00ed kapky.<\/div>\n
Nepou\u0161t\u011bl jej. Dr\u017eel jej, nesna\u017eil se jej jakkoliv zastavit, jakkoliv ut\u011b\u0161it, proto\u017ee on nepot\u0159eboval \u00fat\u011bchu. Pot\u0159eboval se vyplakat, zbavit se v\u0161eho zl\u00e9ho, v\u0161ech duch\u016f a st\u00edn\u016f minulosti, kte\u0159\u00ed mu ned\u00e1vali sp\u00e1t a nutili jej k odporn\u00e9mu chov\u00e1n\u00ed jak k okol\u00ed, tak i k sob\u011b sam\u00e9mu. Bill tam byl v tu chv\u00edli jen pro n\u011bj.<\/div>\n
Jako v\u017edy.<\/p>\n

<\/div>\n

…<\/div>\n
\n

„Je\u0161t\u011b po-\u0159\u00e1d tomu nem\u016f-\u017eu uv\u011b\u0159it.“ Bill s rozz\u00e1\u0159en\u00fdm pohledem a \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech, vesele foukal do b\u00edl\u00fdch obl\u00e1\u010dk\u016f p\u011bny a Tom pochyboval, \u017ee je\u0161t\u011b n\u011bkdy v \u017eivot\u011b spat\u0159\u00ed n\u011bco roztomilej\u0161\u00edho. „Byl\u2026 \u00fapln\u011b jin\u00fd. D\u00ed-val se na m\u011b ji-nak. Souh-lasil dokon-ce i s na-\u0161im vztahem. Tomi, mo\u017en\u00e1\u2026 mo\u017e-n\u00e1 se chce dooprav-dy zm\u011b-nit.“ Klekl si na v\u0161echny \u010dty\u0159i a p\u0159isunul se k Tomovi, sed\u00edc\u00edmu naproti n\u011bmu. Vzal jeho mokrou tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a hrav\u011b jej pol\u00edbil do vlas\u016f. „Co na to\u2026 \u0159\u00ed-k\u00e1\u0161?“ \u0160pi\u010dkou nosu p\u0159ejel pod\u00e9l jeho tv\u00e1\u0159e a\u017e ke krku a zhluboka se nadechl d\u0159evnat\u00e9 v\u016fn\u011b.<\/p><\/div>\n

„Je to skv\u011bl\u00e9! Ani nev\u00ed\u0161, jakou m\u00e1m radost. Abych \u0159ekl pravdu, nikdy by m\u011b nenapadlo, \u017ee se n\u011bco takov\u00e9ho stane. U\u017e bylo na\u010dase, nemysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Omotal mu ruce kolem bok\u016f a p\u0159itiskl jej na sv\u016fj hrudn\u00edk. Zav\u0159el o\u010di, sna\u017eil se uklidnit a vn\u00edmat pouze bl\u00edzkost a v\u016fni Billova nah\u00e9ho t\u011bla. Zapomenout na v\u0161e, co bylo p\u0159edt\u00edm. Av\u0161ak ve chv\u00edli, kdy se Billovy rty pomalu p\u0159ibl\u00ed\u017eily k t\u011bm jeho, v\u0161echno bylo zp\u011bt. Sabine, l\u00edb\u00e1n\u00ed, zrada. Jeho hork\u00e9 v\u00fddechy mu zp\u016fsobovaly hus\u00ed k\u016f\u017ei, byl tak zatracen\u011b bl\u00edzko. Tom otev\u0159el o\u010di a vid\u011bl, jak si Bill zlehka ol\u00edzl spodn\u00ed ret a naklonil se dop\u0159edu, aby jej mohl po\u0159\u00e1dn\u011b pol\u00edbit, ale Tom nemohl reagovat jinak. Sklonil tv\u00e1\u0159 a smutn\u011b se kousl do rtu. Nezvl\u00e1dne to. Nem\u016f\u017ee mu lh\u00e1t. Nem\u016f\u017ee jej l\u00edbat, kdy\u017e byl je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika hodinami l\u00edb\u00e1n n\u011bk\u00fdm zcela jin\u00fdm.<\/p>\n

„Tomi,“ p\u00edpl Bill a ustaran\u011b se na n\u011bj zad\u00edval. „Jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n

Tom si odka\u0161lal a v\u011bnoval mu n\u011b\u017en\u00fd \u00fasm\u011bv. Rozev\u0159enou dlan\u00ed jej pod vodou pohladil po z\u00e1dech a sklouzl a\u017e k zade\u010dku. „Jsem v po\u0159\u00e1dku, mo\u017en\u00e1 jen trochu unaven\u00fd.“<\/div>\n
„M\u016f\u017ee-me j\u00edt do\u2026 postele.“ Bill sklonil hlavu a l\u00e1skypln\u011b jej pol\u00edbil na pulzuj\u00edc\u00ed tepnu na krku, z n\u00ed\u017e s\u00e1lalo p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo. M\u011bl chu\u0165 na mazlen\u00ed.<\/div>\n
Tom siln\u011b stiskl v\u00ed\u010dka a po\u010d\u00edtal vte\u0159iny, jak dlouho je\u0161t\u011b vydr\u017e\u00ed ml\u010det. Byl jako sopka. Zu\u0159iv\u00e1, napln\u011bna po okraj \u017ehnouc\u00ed l\u00e1vou, zoufale tou\u017e\u00edc\u00ed dostat se ven. Nemohl jej l\u00edbat. C\u00edtil se podle. Znamen\u00ed podvodu na jeho \u00fastech bylo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 \u010derstv\u00e9. Za\u010dal po\u010d\u00edtat. Deset\u2026 dev\u011bt\u2026 osm\u2026<\/em><\/div>\n
Bill p\u0159ekvapen\u011b pozdvihl obo\u010d\u00ed, jakmile se Tom u\u017e podruh\u00e9 v ten ve\u010der vyhnul polibku. Zabolelo jej to.<\/div>\n
„Tomi\u2026 ud\u011b-lal jsem n\u011bco?“<\/div>\n
Op\u011bt otev\u0159el o\u010di a pod\u00edval se na Billa. Jejich tv\u00e1\u0159e d\u011blilo m\u00e9n\u011b ne\u017e deset centimetr\u016f. Mokr\u00fd, cel\u00fd od p\u011bny a neuv\u011b\u0159iteln\u011b n\u00e1dhern\u00fd. \u0160\u00edlen\u00e1 kombinace. V\u0161ude kolem sebe c\u00edtil pouze jeho v\u016fni, pronikala mu do k\u016f\u017ee a on se c\u00edtil zcela om\u00e1men.<\/div>\n
„Ode\u0161el jsem ze \u0161koly.“ Sedm\u2026 \u0161est\u2026<\/em><\/div>\n
„Co\u017ee? P-pro\u010d?“<\/div>\n
„Musel jsem. U\u017e bych tam d\u00e9le nevydr\u017eel.“ P\u011bt\u2026 \u010dty\u0159i\u2026<\/em><\/div>\n
„To m\u011b\u2026 mr-z\u00ed. Nech-ci, aby ses tr\u00e1-pil. V\u00ed\u0161 co? P\u016fj-deme do postele a j\u00e1 ud\u011b-l\u00e1m v\u0161e proto, aby\u2026 ses c\u00edtil l\u00e9-pe.“ Sn\u011bhov\u011b b\u00edlou dlan\u00ed pod vodou uchopil Tom\u016fv penis a l\u00e1skypln\u011b jej p\u0159itiskl k vnit\u0159n\u00ed stran\u011b sv\u00e9ho stehna.<\/p>\n

T\u0158\u00cd\u2026 DVA\u2026 JEDNA!<\/p>\n

<\/em> „Sabine m\u011b pol\u00edbila,“ \u0161pitl t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b, ale Bill dokonale rozeznal pohyby jeho rt\u016f. Z\u016fstalo ticho, stisk pod vodou ochabl a Tom p\u0159ed sebou spat\u0159il obraz, kter\u00e9ho se tolik b\u00e1l. \u010cern\u00e9, mokr\u00e9 vlasy, b\u00edl\u00e1 tv\u00e1\u0159, nyn\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 pr\u016fsvitn\u00e1, pohled vyjad\u0159uj\u00edc\u00ed jedin\u00e9. Bolest, zklam\u00e1n\u00ed, strach. Pr\u00e1v\u011b v t\u00e9 chv\u00edli si vzpomn\u011bl na Flinnova slova.<\/div>\n

„To nen\u00ed dobr\u00fd n\u00e1pad. Ten polibek pro tebe nic neznamenal, akor\u00e1t bys mu zbyte\u010dn\u011b ubl\u00ed\u017eil. Za\u010dal by o sob\u011b pochybovat. Ne\u0159\u00edk\u00e1m to r\u00e1d, ale protentokr\u00e1t bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e bude\u0161 prost\u011b p\u0159edst\u00edrat, \u017ee se to nikdy nestalo. Nen\u00ed to le\u017e jako takov\u00e1. Kdy\u017e mu \u0159ekne\u0161 pravdu, m\u016f\u017ee se st\u00e1t, \u017ee mu t\u00edm ubl\u00ed\u017e\u00ed\u0161 a \u017ee o n\u011bj pozd\u011bji p\u0159ijde\u0161.“<\/em><\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 m\u011bl poslechnout. Mo\u017en\u00e1 m\u011bl rad\u011bji z\u016fstat zticha a p\u0159edst\u00edrat, \u017ee se nic nestalo. P\u0159i pohledu do Billova obli\u010deje si v\u016fbec nep\u0159ipadal tak \u010destn\u011b a up\u0159\u00edmn\u011b jako ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch. Bill slezl z jeho kl\u00edna a p\u0159isunul k sob\u011b velikou hromadu p\u011bny, aby t\u00edm pon\u011bkud zbyte\u010dn\u011b zakryl sv\u00e9 intimn\u00ed partie. Tom to v\u011bd\u011bl. C\u00edtil to. To byl prvn\u00ed krok k pochybnostem. Uv\u011bdomil si, \u017ee Toma pol\u00edbila d\u00edvka a on byl kluk. Za\u010dal se c\u00edtit nep\u0159\u00edjemn\u011b a Tom se na to nedok\u00e1zal d\u00edvat.<\/p>\n

„Pros\u00edm, vysv\u011btl\u00edm ti to.“ Tentokr\u00e1t byl na kolenou on a p\u0159isunul se k Billovi, kter\u00fd se tak sna\u017eil vzd\u00e1lit z bl\u00edzkosti jeho t\u011bla, a\u017e se najednou ocitnul natla\u010den na opa\u010dn\u00e9m kraji vany. „Vymyslela si le\u017e o tom, \u017ee chce se mnou mluvit profesor, a kdy\u017e jsem vy\u0161el ze dve\u0159\u00ed, vrhla se na m\u011b. Ne\u010dekal jsem to. Necht\u011bl jsem, aby m\u011b l\u00edbala. V\u016fbec nic to pro m\u011b neznamenalo. Pros\u00edm, \u0159ekni n\u011bco.“<\/div>\n

Bill si p\u0159itiskl kolena k hrudn\u00edku a bradou se o n\u011b op\u0159el. „Co\u2026 m\u00e1m \u0159\u00edct?“ p\u00edpl. Opravdu netu\u0161il, co si m\u00e1 myslet. Podobn\u00e1 situace nastala poprv\u00e9 v cel\u00e9m jeho \u017eivot\u011b a ve chv\u00edli, kdy na ni nebyl v\u016fbec p\u0159ipraven\u00fd. „C\u00edtil\u2026 jsi n\u011bco?“ zeptal se po chv\u00edli z\u00edr\u00e1n\u00ed na Tomovy dlan\u011b, opatrn\u011b hlad\u00edc\u00ed jeho kotn\u00edky.<\/div>\n
„Kdy?“<\/div>\n
„P\u0159i tom po-libku.“<\/div>\n
„Ano,“ odpov\u011bd\u011bl popravd\u011b, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed toho litoval, proto\u017ee to vyzn\u011blo \u00fapln\u011b jinak, ne\u017e m\u011blo. Nen\u00e1vid\u011bl se za to, jak nemo\u017en\u00fd v t\u011bchhle situac\u00edch dok\u00e1zal b\u00fdt.<\/div>\n
„C\u00edtil?“ Bill zalapal po dechu, jeho ramena povadla a d\u0159\u00edv, ne\u017e si to Tom sta\u010dil uv\u011bdomit, vylezl z vany a v rychlosti na sebe hodil \u017eupan.<\/p>\n

„Bille, po\u010dkej!“ Vysko\u010dil z vany a zachytil jeho z\u00e1p\u011bst\u00ed, zrovna kdy\u017e se dlan\u00ed dotkl kovov\u00e9 kliky. Vzal Billovu tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a donutil ho, aby se mu d\u00edval do tv\u00e1\u0159e. Na ru\u010dn\u00edk nem\u011bl \u010das, tak\u017ee st\u00e1l naproti n\u011bmu nah\u00fd a je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d vzru\u0161en\u00fd z Billova kr\u00e1tk\u00e9ho doteku. „\u0160patn\u011b jsi to pochopil. C\u00edtil jsem n\u011bco, ov\u0161em\u017ee ano, ale ne k n\u00ed. Neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 mno\u017estv\u00ed v\u00fd\u010ditek. P\u0159ipadal jsem si jako idiot\u2026 vlastn\u011b si tak p\u0159ipad\u00e1m po\u0159\u00e1d.“<\/div>\n

Bill zatahal za lem \u017eupanu a om\u00e1men\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka, jakmile jej k sob\u011b Tom p\u0159itiskl. Cht\u011bl si jej svl\u00e9knout, aby je u\u017e ned\u011blila jedin\u00e1 p\u0159ek\u00e1\u017eka. „Pro\u010d jsi mi to\u2026 \u0159ekl?“<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee jsem ti to mo\u017en\u00e1 nem\u011bl \u0159\u00edkat, ale nedok\u00e1zal bych ti lh\u00e1t. Je\u0161t\u011b nikdy jsem nem\u011bl vztah, a tak nev\u00edm, co se ve vztahu d\u011bl\u00e1 a co ne, ale mysl\u00edm, \u017ee by se m\u011bl zakl\u00e1dat zejm\u00e9na na d\u016fv\u011b\u0159e a j\u00e1 chci, abys mi v\u011b\u0159il. A pokud bych to m\u011bl vyj\u00e1d\u0159it jednodu\u0161e, \u0159ekl jsem ti to proto, \u017ee t\u011b miluju.“<\/div>\n
„Sabine, je d\u00edv-ka.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm.“<\/div>\n
„A sly-\u0161\u00ed.“<\/div>\n
„Ano, sly\u0161\u00ed.“<\/div>\n
„Mys-lel jsem, \u017ee\u2026 bys cht\u011bl b\u00fdt rad\u011b-ji s n\u00ed. Je po v\u0161ech sm\u011b-rech dokonal\u00e1.“<\/div>\n
„Je to vypo\u010d\u00edtav\u00e1, namy\u0161len\u00e1 mrcha. \u010clov\u011bk, kter\u00fd se ne\u0161t\u00edt\u00ed absolutn\u011b ni\u010deho a \u017eene se za sv\u00fdm c\u00edlem bez ohledu na to, kolik lid\u00ed na t\u00e9 cest\u011b ran\u00ed. B\u00e1l jsem se, \u017ee by ti pozd\u011bji \u0159ekla a ubl\u00ed\u017eila ti.“ Jednu ruku mu omotal kolem bok\u016f, zat\u00edmco tou druhou propl\u00e9tal mokr\u00e9 prameny tmav\u00fdch vlas\u016f.<\/div>\n
Bill se vd\u011b\u010dn\u011b stulil do jeho n\u00e1ru\u010de a omotal mu kolem bok\u016f ob\u011b ruce.<\/div>\n
„Omlou-v\u00e1m se. Reago-val sem jako d\u00ed-t\u011b, j\u00e1 jen\u2026 nech-ci o tebe p\u0159i-j\u00edt.“<\/p>\n

Tom vesele zavrt\u011bl hlavou. Najednou se c\u00edtil svobodn\u011b jako pt\u00e1k. Bez t\u00ed\u017ee. Zbavil se sv\u00fdch okov\u016f a mohl vzl\u00e9tnout. Ale necht\u011bl let\u011bt s\u00e1m. Naklonil se k Billovi a pohladil jej nosem po spodn\u00edm rtu p\u0159edt\u00edm, ne\u017e jej kone\u010dn\u011b pol\u00edbil. Zprvu pouze zlehka okusil sladkost jeho \u00fast, ot\u00edral se o n\u011b, hladil je t\u011bmi sv\u00fdmi, zat\u00edmco z Billa poslepu svl\u00e9kal ten p\u0159ebyte\u010dn\u00fd kus ply\u0161e. Jakmile do\u0161lo ke st\u0159etu jejich vzru\u0161en\u00fdch mu\u017estv\u00ed, oba ve stejnou chv\u00edli pootev\u0159eli rty a vklouzli jazykem do \u00fast toho druh\u00e9ho. Za st\u00e1l\u00e9ho l\u00edb\u00e1n\u00ed klop\u00fdtali ke dve\u0159\u00edm, a kdy\u017e se ocitli v Tomov\u011b pokoji, automaticky zam\u00ed\u0159ili k posteli. Jako obvykle nejd\u0159\u00edve odh\u00e1zeli pe\u0159iny i pol\u0161t\u00e1\u0159e a vrhli se na sebe. Naz\u00ed, vzru\u0161en\u00ed, propleten\u00ed jeden do druh\u00e9ho.<\/p>\n

Bu\u0159t\u00edk, sp\u00edc\u00ed vedle postele, sebou trhl ze sp\u00e1nku, jakmile mu na hlav\u011b p\u0159ist\u00e1lo n\u011bco tvrd\u00e9ho. Otr\u00e1ven\u011b zavrt\u011bl hlavou, \u010d\u00edm\u017e ze sebe set\u0159\u00e1sl ne\u017e\u00e1douc\u00ed p\u0159edm\u011bt, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se pohodln\u011b rozvalil na popsan\u00e9 str\u00e1nce knihy, kter\u00e1 byla naru\u0161itelem jeho klidu. Tlapou p\u0159ekryl z\u00e1v\u011br knihy, pod n\u00edm\u017e se kr\u010dil obr\u00e1zek dvou poh\u00e1dkov\u00fdch bytost\u00ed, natla\u010den\u00fdch u v\u00e1no\u010dn\u00edho stromku.<\/div>\n

\n

\u2026<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Lesem se rozprost\u00edral nekone\u010dn\u00fd klid a ticho. Sn\u011b\u017eilo. Z nebe hust\u011b padaly b\u00edl\u00e9 vlo\u010dky a nehled\u011b na to, jak\u00fd byl den, ti dva slavili V\u00e1noce. Slavili je i p\u0159esto, \u017ee sv\u00e1tku nerozum\u011bli, nem\u011bli ani pon\u011bt\u00ed, co rozum\u011bt pod t\u00edm slovem, netu\u0161ili, z jak\u00e9ho d\u016fvodu musej\u00ed sed\u011bt u stromku a co by m\u011bli d\u011blat, ale nevadilo jim to. Byl to jejich den. Jejich oslava. Pouze jejich. Mohli si pov\u00eddat, mohli si spolu hr\u00e1t, nebo skota\u010dit ve sn\u011bhu, ale oni m\u00edsto toho z\u016fst\u00e1vali na zasn\u011b\u017een\u00e9 zemi v p\u0159\u00edtm\u00ed mod\u0159\u00ednu, p\u0159ituleni jeden ke druh\u00e9mu, d\u00edvaje se na nebe. Nemluvili. Neh\u00fdbali se.<\/em><\/div>\n

A kdy\u017e na sebe po chv\u00edli pohl\u00e9dli, v\u011bd\u011bli to. Nemuseli \u0159\u00edct jedin\u00e9 slovo. O\u010di toho druh\u00e9ho byly pro n\u011b br\u00e1nou do jeho du\u0161e. Otev\u0159enou, hust\u011b popsanou knihou, \u010dekaj\u00edc\u00ed pouze na zap\u00e1len\u00e9ho \u010ditatele. Na n\u011bkoho, kdo j\u00ed bude cht\u00edt porozum\u011bt. P\u0159itiskli se tv\u00e1\u0159emi proti sob\u011b, v\u011bnuj\u00edc si l\u00e1skypln\u00e9 ol\u00edznut\u00ed. Srne\u010dek hrav\u011b st\u0159ihal u\u0161ima, vlk spokojen\u011b vrt\u011bl ocasem. V\u0161e bylo klidn\u00e9, k\u0159ehk\u00e9 a plach\u00e9. Kouzeln\u00e9. Nadpozemsk\u00e9. Proto\u017ee pr\u00e1v\u011b tahle slova jedine\u010dn\u011b opisovala hloubku cit\u016f, kter\u00e9 v\u016f\u010di sob\u011b chovali.<\/p>\n

Odv\u011bc\u00ed nep\u0159\u00e1tel\u00e9. Dva nejv\u011bt\u0161\u00ed z protiklad\u016f sv\u011bta. Lovec a ko\u0159ist. Zabij\u00e1k a ob\u011b\u0165. Spole\u010dn\u011b hled\u011bli na nebe a v\u011bd\u011bli, \u017ee poru\u0161ili ve\u0161ker\u00e1 pravidla. Opustili syst\u00e9m p\u0159esn\u011b dan\u00fdch pravidel. Stali se v\u00fdjimkou, sv\u011btl\u00fdm bodem ve tm\u011b. D\u016fkazem, \u017ee nic nemus\u00ed b\u00fdt takov\u00e9, jak se na prvn\u00ed pohled zd\u00e1. Takov\u00e9, jak\u00e9 by m\u011blo b\u00fdt.<\/em><\/div>\n

Na z\u00e1v\u011br poh\u00e1dky v\u017edy zazn\u00ed fr\u00e1ze: a \u017eili \u0161\u0165astn\u011b a\u017e do smrti, ale v p\u0159\u00edpad\u011b t\u011bchhle dvou to neplat\u00ed. Proto\u017ee jejich du\u0161e, tak siln\u011b p\u0159ipoutan\u00e9 a miluj\u00edc\u00ed, se jist\u011b najdou i pot\u00e9, co je rozd\u011bl\u00ed \u010das a p\u0159irozen\u00fd chod \u017eivota. Op\u011bt naleznou jeden druh\u00e9ho. P\u016fjdou za sv\u011btlem a setkaj\u00ed se v nekone\u010dn\u00e9m vesm\u00edru. Mo\u017en\u00e1 d\u0159\u00edv, mo\u017en\u00e1 pozd\u011bji, ale setkaj\u00ed. Na nezn\u00e1m\u00e9m m\u00edst\u011b v nezn\u00e1m\u00fd \u010das op\u011bt zaho\u0159\u00ed bezb\u0159ehou l\u00e1skou. Slou\u010d\u00ed neslu\u010diteln\u00e9.<\/em><\/div>\n
To u\u017e je ale celkem jin\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh.<\/p>\n

<\/em> autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Opravdu nem\u00e1m r\u00e1da lou\u010den\u00ed, zejm\u00e9na pokud se jedn\u00e1 o lou\u010den\u00ed s n\u011bk\u00fdm hodn\u011b bl\u00edzk\u00fdm, a to pro m\u011b vlk se srne\u010dkem opravdu byli. Ob\u011b postavy mi toho daly tolik, \u017ee bych jim nejrad\u011bji v\u011bnovala celou pov\u00eddku. Milovala jsem vlk\u016fv odstup,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[581],"tags":[],"class_list":["post-3767","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-balance"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3767","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3767"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3767\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3767"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3767"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3767"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}