{"id":3783,"date":"2014-08-15T17:00:00","date_gmt":"2014-08-15T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3771"},"modified":"2014-08-15T17:00:00","modified_gmt":"2014-08-15T16:00:00","slug":"balance-32","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/08\/15\/balance-32\/","title":{"rendered":"Balance 32."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong> Poslouch\u00e1m Fossil Collective a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm nad t\u00edm, \u017ee nechci, aby byl konec. Myslela jsem si, \u017ee to nebude tak t\u011b\u017ek\u00e9, ale pomalu mi to za\u010d\u00edn\u00e1 doch\u00e1zet. V\u010detn\u011b tohohle d\u00edlu n\u00e1s \u010dekaj\u00ed je\u0161t\u011b t\u0159i posledn\u00ed, a co se t\u00fd\u010de p\u0159\u00edb\u011bhu srne\u010dka s vlkem, dne\u0161n\u00ed \u00faryvek z kn\u00ed\u017eky byl p\u0159edposledn\u00edm. Rozvrhla jsem si p\u0159\u00edb\u011bh tak, aby do t\u011bch t\u0159\u00ed d\u00edl\u016f ve\u0161lo v\u0161e neprozrazen\u00e9; aby zbyl\u00e9 st\u0159\u00edpky zapadly na sv\u00e9 m\u00edsto a nakonec vytvo\u0159ily celek. Sama jsem zv\u011bdav\u00e1, jak to v\u0161echno dopadne a jestli si to je\u0161t\u011b nerozmysl\u00edm. M\u016f\u017ee se st\u00e1t, \u017ee budu cht\u00edt n\u011bco p\u0159idat nebo v\u00edce rozepsat, a tak bude pov\u00eddka del\u0161\u00ed nebo naopak. Sama se nech\u00e1m p\u0159ekvapit :).<\/em><\/div>\n

D\u011bkuju moc moc moc za p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9 koment\u00e1\u0159e a p\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 \u010dten\u00ed :).<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Co tenhle?“<\/em><\/div>\n
„Hm\u2026 ne.“<\/em><\/div>\n
„A tenhle? Pod\u00edvej, je hezk\u00fd a velk\u00fd.“ Pooto\u010dil hlavu a pohl\u00e9dl ml\u00e1d\u011bti do tv\u00e1\u0159e. „A vypad\u00e1 \u00fapln\u011b jako v\u00e1no\u010dn\u00ed stromek,“ dodal, jakmile spat\u0159il v\u00fdraz jeho tv\u00e1\u0159e. O\u010di mu z\u00e1\u0159ily, usm\u00edval se i p\u0159esto, \u017ee strome\u010dk\u016fm nev\u011bnoval ani nejmen\u0161\u00ed pozornost.<\/em><\/div>\n
„Obe\u0161li jsme cel\u00fd les snad t\u0159ikr\u00e1t. Copak se ti ani jeden z t\u011bch stromk\u016f nel\u00edbil?“ Hrav\u011b jej ol\u00edzl za uchem; jeho srdce se roztlouklo jako \u0161\u00edlen\u00e9, jakmile k n\u011bmu dolehl srne\u010dk\u016fv sm\u00edch. Neum\u011bl si p\u0159edstavit nic kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho.<\/em><\/div>\n
„Za u\u0161ima ne\u2026 \u0161imr\u00e1 to,“ zapi\u0161t\u011bl srne\u010dek, sklouzl z vlkov\u00fdch zad a dopadl na hromadu zmrzl\u00e9ho list\u00ed. Chv\u00edli se zv\u011bdav\u011b rozhl\u00ed\u017eel kolem sebe, v\u011bt\u0159il ve vzduchu zn\u00e1m\u00e9 v\u016fn\u011b a nakonec se roztomile usm\u00e1l.<\/em><\/div>\n
„Nejsem si jist\u00fd, jestli chci v\u011bd\u011bt, co ten \u00fasm\u011bv znamen\u00e1.“ Vlk v\u00e1hav\u011b naklonil hlavu na stranu a sledoval sv\u00e9ho mal\u00e9ho p\u0159\u00edtele, kter\u00fd za\u010dal vesele pob\u00edhat kolem n\u011bj, p\u0159i\u010dem\u017e si mumlal n\u011bco, co nemohl sly\u0161et.<\/em> <\/p>\n

„M\u00e1m to!“ vy\u0159kl nakonec, n\u011bkolikr\u00e1t posko\u010dil na m\u00edst\u011b, ne\u017e se usadil vedle vlka a nevinn\u011b na n\u011bj zamrkal.<\/em><\/div>\n

„Na\u0161el jsi n\u00e1\u0161 v\u00e1no\u010dn\u00ed strome\u010dek?“ zeptal se p\u0159ekvapen\u011b a tak\u00e9 se rozhl\u00e9dl po okol\u00ed.<\/em><\/div>\n
V dosahu deseti metr\u016f se nenach\u00e1zelo nic, co by alespo\u0148 vzd\u00e1len\u011b pova\u017eoval za ten spr\u00e1vn\u00fd stromek. Nic v\u00edc, ne\u017e n\u011bkolik vysok\u00fdch smutn\u00fdch dub\u016f, u jejich\u017e kmen\u016f se kr\u010dilo p\u00e1r men\u0161\u00edch jehli\u010dnan\u016f. Nic v\u00fdjime\u010dn\u00e9ho ani kouzeln\u00e9ho. B\u011bhem cesty mu snad desetkr\u00e1t zd\u016fraz\u0148oval, \u017ee musej\u00ed naj\u00edt stromek, kter\u00fd bude p\u016fsobit kouzeln\u011b. Vlk cht\u011bl okam\u017eit\u011b nam\u00edtnout, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00fd ze strom\u016f nep\u016fsob\u00ed kouzeln\u011b; stromy jsou prost\u011b stromy. Jen hrub\u00fd kmen a n\u011bkolik v\u011btv\u00ed chab\u011b pokryt\u00fdch jehli\u010d\u00edm. Neshledal na nich nic kouzeln\u00e9ho, ale kdy\u017e se zad\u00edval do tv\u00e1\u0159e ml\u00e1d\u011bte, mo\u017en\u00e1 kone\u010dn\u011b nach\u00e1zel prvky magie. Stromy u\u017e nebyly tak oby\u010dejn\u00e9, zima tak nesnesiteln\u00e1 a sn\u00edh ne\u0161t\u00edpal.<\/em> <\/div>\n
\n
\n

„Ne ne,“ srne\u010dek um\u00edn\u011bn\u011b vrt\u011bl hlavou a t\u0159\u00e1sl se vzru\u0161en\u00edm. Nedok\u00e1zal vydr\u017eet na m\u00edst\u011b.“Mus\u00edme se vr\u00e1tit, proto\u017ee bude brzy sn\u011b\u017eit.“<\/em><\/div>\n

Vlk se od srdce zasm\u00e1l. „Nejenom \u017ee m\u00e1\u0161 schopnost vyr\u016fst b\u011bhem n\u011bkolika hodin, ale nyn\u00ed dokonce p\u0159edpov\u00edd\u00e1\u0161 po\u010das\u00ed?“ \u010cum\u00e1kem jej dloubl do boku a l\u00e1skypln\u011b jej ol\u00edzl. „V\u00ed\u0161, \u017ee bych ti opravdu r\u00e1d v\u011b\u0159il, ale n\u011bjak se mi to nezd\u00e1. Dnes je v\u00fdjime\u010dn\u011b hezky a na n\u011bkter\u00fdch m\u00edstech dokonce m\u016f\u017ee\u0161 spat\u0159it, \u017ee sn\u00edh pomalu taje. Nap\u0159\u00edklad, t\u00e1mhle-“ hlavou uk\u00e1zal na mal\u00fd ovocn\u00fd ke\u0159 a srne\u010dek t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b spat\u0159il sm\u011bs bl\u00e1ta, jehli\u010d\u00ed a posledn\u00edch zbytk\u016f sn\u011bhu, pokr\u00fdvaj\u00edc\u00edch jeho rozs\u00e1hl\u00e9 ko\u0159eny.<\/em><\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1, ale p\u0159esto v\u00edm, \u017ee bude sn\u011b\u017eit.“ Ml\u00e1d\u011b se odm\u00edtalo vzd\u00e1t, p\u0159edn\u00edmi tlapami se zap\u0159elo do vlkova boku, hledaj\u00edc rovnov\u00e1hu, zat\u00edmco st\u00e1lo na zadn\u00edch a zhluboka vdechovalo podivn\u011b tepl\u00fd zimn\u00ed vzduch s jemn\u00fdmi t\u00f3ny n\u011b\u010deho studen\u00e9ho.<\/em> <\/p>\n

„Mali\u010dk\u00fd, mo\u017en\u00e1 u\u017e se dal\u0161\u00edho sn\u011bhu nedo\u010dk\u00e1me. N\u011bkdy b\u00fdvaj\u00ed zimy nep\u0159irozen\u011b kr\u00e1tk\u00e9, jindy trvaj\u00ed p\u0159ehnan\u011b dlouho, nez\u00e1visle od toho, jak bychom si to p\u0159\u00e1li.“<\/em><\/div>\n

„Pros\u00edm, v\u011b\u0159 mi. Mus\u00edme se vr\u00e1tit k ho\u0159e d\u0159\u00edv, ne\u017e se spust\u00ed sn\u00edh. Ud\u011bl\u00e1me si V\u00e1noce u na\u0161eho mod\u0159\u00ednu. Bude to kr\u00e1sn\u00e9.“ Zad\u00edval se na vlka sv\u00fdma velik\u00fdma o\u010dima a ten by mu byl v tu chv\u00edli schopen sl\u00edbit v\u0161echno na sv\u011bt\u011b.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e, vzd\u00e1v\u00e1m se.“ Pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou a klesl na b\u0159icho, aby na n\u011bj mohl srne\u010dek znovu vyl\u00e9zt. Bylo to pak rychlej\u0161\u00ed, a krom toho bylo opravdu p\u0159\u00edjemn\u00e9 m\u00edt jej tak bl\u00edzko u sebe. „M\u016f\u017eeme?“<\/em><\/div>\n
Ml\u00e1d\u011b jej po\u0161imralo na z\u00e1dech, a to byl jasn\u00fd znak toho, \u017ee mohou vyrazit.<\/em> <\/p>\n

Cesta zp\u011bt jim trvala p\u0159ekvapiv\u011b kr\u00e1tce. Vlk se d\u00edval p\u0159ed sebe, nevn\u00edmal okol\u00ed a hnal se hust\u00fdm lesem s vidinou jedin\u00e9ho c\u00edle. Ml\u00e1d\u011b se jej pevn\u011b dr\u017eelo a cestou komentovalo v\u0161e, co upoutalo jeho pozornost. Vypr\u00e1v\u011blo o o\u0161kliv\u00e9m broukovi na kmenu nemocn\u00e9 borovice, o zmrzl\u00fdch, ale opravdu kr\u00e1sn\u011b vypadaj\u00edc\u00edch bor\u016fvk\u00e1ch, ze kter\u00fdch by ho bolelo b\u0159icho, o tom, jak legra\u010dn\u00ed je nechat se n\u00e9st. Vlk sice nev\u011bnoval pozornost v\u0161emu, co \u0159ekl, ale kdy\u017e jej poslouchal, musel se usm\u00edvat. Nedok\u00e1zal si p\u0159edstavit \u017eivot bez n\u011bj, a\u0165 u\u017e byl jakkoliv upov\u00eddan\u00fd. Znamenal pro n\u011bj a\u017e p\u0159\u00edli\u0161. Sv\u00fdm zp\u016fsobem jej miloval, akor\u00e1t neum\u011bl identifikovat p\u0159esn\u00fd druh t\u00e9hle l\u00e1sky. Nev\u011bd\u011bl, jestli jej m\u011bl r\u00e1d jako nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele, sp\u0159\u00edzn\u011bnou du\u0161i, nebo jako otec miluje sv\u00e9 d\u00edt\u011b.<\/em><\/div>\n

Nev\u011bd\u011bl to, ale v tu chv\u00edli se t\u00edm odm\u00edtal zab\u00fdvat.<\/em> <\/p>\n

Kdy\u017e kone\u010dn\u011b dorazili ke kamenn\u00e9 ho\u0159e, ml\u00e1d\u011b nad\u0161en\u011b zapi\u0161t\u011blo, sesko\u010dilo na zem a ut\u00edkalo ke stromu, kter\u00fd mu jako jedin\u00fd ze v\u0161ech p\u0159ipadal kouzeln\u00fd. Hlavou se ot\u00edralo o tenk\u00e9 v\u011btve, poskakovalo na m\u00edst\u011b a sl\u00edz\u00e1valo z jehli\u010d\u00ed posledn\u00ed zbytky sn\u011bhu.<\/em><\/div>\n

Vlk nad n\u00edm vesele kroutil hlavou. Byl odhodlan\u00fd po\u010dkat tak dlouho, dokud se op\u011bt neuklidn\u00ed, kdy\u017e najednou n\u011bco upoutalo jeho pozornost. Mal\u00fd b\u00edl\u00fd fl\u00ed\u010dek na pozad\u00ed zapadaj\u00edc\u00edho slunce. Drobn\u00fd, k\u0159ehk\u00fd, t\u00e9m\u011b\u0159 neviditeln\u00fd. Pomalu klesal n\u00ed\u017e, a\u017e p\u0159ist\u00e1l na velik\u00e9 \u0161ed\u00e9 tlap\u011b, vz\u00e1p\u011bt\u00ed n\u00e1sledov\u00e1n dv\u011bma dal\u0161\u00edmi. Vlk nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zamrkal.<\/em><\/div>\n
Zvedl hlavu a zad\u00edval se na ml\u00e1d\u011b, kter\u00e9 zat\u00edm v\u016fbec nic nepost\u0159ehlo a nad\u00e1le skota\u010dilo v okol\u00ed mod\u0159\u00ednu. A tehdy to pochopil. Nebyla to l\u00e1ska otce a d\u00edt\u011bte. Ani l\u00e1ska dvou nejlep\u0161\u00edch p\u0159\u00e1tel. Miloval jej jako svou druhou polovinu, bez n\u00ed\u017e by nebyl \u00fapln\u00fd. Sledoval jej n\u011b\u017en\u00fdm pohledem a to, co p\u0159edt\u00edm neum\u011bl identifikovat, m\u011blo nyn\u00ed jasn\u00e9, ostr\u00e9 obrysy a dokonalou podobu.<\/em><\/div>\n
„Nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, kdo jsme a odkud poch\u00e1z\u00edme. J\u00e1 jsem j\u00e1. Ty jsi ty. Jsme rozd\u00edln\u00ed. Tak rozd\u00edln\u00ed, jak jen to jde. Poch\u00e1z\u00edme z jin\u00fdch sv\u011bt\u016f. Ale kdy\u017e jsme spolu, nic takov\u00e9ho jako rozd\u00edly neexistuje. Neexistuj\u00ed rozd\u00edln\u00e9 sv\u011bty. Kdy\u017e jsme spolu, vytv\u00e1\u0159\u00edme celek. \u017dij\u00edc\u00ed, d\u00fdchaj\u00edc\u00ed, miluj\u00edc\u00ed. Dv\u011b t\u011bla, jedna du\u0161e. Pat\u0159\u00edme k sob\u011b. Pat\u0159ili jsme k sob\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e jsme si to dok\u00e1zali p\u0159ipustit. Stvo\u0159en jeden pro druh\u00e9ho. Jen ty a j\u00e1.“<\/em><\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Tom se jemn\u011b usm\u00e1l, zat\u00edmco b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f hladil p\u0159ehnut\u00fd roh str\u00e1nky, kterou Bill z\u0159ejm\u011b pova\u017eoval za nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed \u010d\u00e1st knihy. Kdy\u017e si posledn\u00ed odstavec p\u0159e\u010detl p\u0159ed p\u00e1r t\u00fddny, zd\u00e1l se mu kr\u00e1sn\u00fd, ale nedok\u00e1zal si jej d\u00e1t spr\u00e1vn\u011b do souvislosti s poh\u00e1dkou. A najednou to bylo dokonal\u00e9. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d ale nerozum\u011bl tomu, kde Billova m\u00e1ma knihu v\u016fbec objevila a pro\u010d mu darovala pr\u00e1v\u011b tenhle p\u0159\u00edb\u011bh. Mo\u017en\u00e1 mu t\u00edm cht\u011bla n\u011bco \u0159\u00edct, mo\u017en\u00e1 v\u011bd\u011bla, \u017ee pozd\u011bji pochop\u00ed; \u017ee jeho o\u010di spat\u0159\u00ed mezi \u0159\u00e1dky to, co bylo o\u010d\u00edm d\u00edt\u011bte neviditeln\u00e9.<\/p><\/div>\n

Rozhl\u00e9dl se kolem sebe a mrzut\u011b si odfrkl. Nen\u00e1vid\u011bl to m\u00edsto. Nen\u00e1vid\u011bl tu dlouhou, pr\u00e1zdnou m\u00edstnost, tvrd\u00e9 \u017eidle, mal\u00e9 stoly, p\u0159edn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00edho, kter\u00fd op\u011bt me\u0161kal, p\u0159edm\u011bt, o n\u011bm\u017e jim m\u011bl vypr\u00e1v\u011bt, a zejm\u00e9na v\u011b\u010dn\u00e9, nep\u0159\u00edjemn\u00e9 pohledy sv\u00fdch spolu\u017e\u00e1k\u016f, kte\u0159\u00ed na n\u011bj z\u00edrali, jako kdyby byl medi\u00e1ln\u011b zn\u00e1mou hv\u011bzdou a ud\u011blal dal\u0161\u00ed pr\u016f\u0161vih. Oto\u010dil hlavu doleva a vid\u011bl, \u017ee Flinn sed\u00edc\u00ed vedle n\u011bj, je z toho nesv\u016fj \u00fapln\u011b stejn\u011b. Civ\u011bl do sv\u00e9 u\u010debnice, tv\u00e1\u0159il se, \u017ee je zahlouben\u00fd do textu, ale Tom si byl v\u00edce ne\u017e jist\u00fd, \u017ee by v t\u00e9 chv\u00edli dal cokoliv za to, aby mohl b\u00fdt neviditeln\u00fd.<\/p>\n

„A\u0165 toho nechaj\u00ed,“ p\u00edpl po chvilce a v\u0161emo\u017en\u011b se pokou\u0161el o to, aby u\u010debnic\u00ed ekonomie zakryl v\u011bt\u0161inu sv\u00e9ho dobit\u00e9ho obli\u010deje.<\/div>\n

„Brzy je to p\u0159estane bavit. Jen vydr\u017e.“<\/div>\n
„Je to kv\u016fli tomu, jak vypad\u00e1m?“<\/div>\n
„Nev\u00edm, Flinne. \u0158\u00edkal jsem ti, \u017ee m\u016f\u017ee\u0161 z\u016fstat p\u00e1r dn\u00ed doma a po\u010dkat, ne\u017e se d\u00e1 tv\u00e1 tv\u00e1\u0159 do po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
Flinn ne\u0161\u0165astn\u011b vykulil o\u010di. „Ale to bych zame\u0161kal hodn\u011b u\u010diva.“<\/div>\n
„A v\u0161ichni v\u00edme, jak velik\u00e1 \u0161koda by to byla,“ Tom se pobaven\u011b u\u0161kl\u00edbl. Necht\u011bl tam b\u00fdt a nikdy se t\u00edm netajil.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pravdu. Nebudu si jich v\u0161\u00edmat.“ Flinn se zhluboka nadechl, skr\u010dil se tak, \u017ee mu zpod stolu vykoukala pouze hlava a pokou\u0161el se soust\u0159edit na v\u00fdrobn\u00ed faktory, o nich\u017e si \u010detl, dokud nezaznamenal z\u00edr\u00e1n\u00ed sv\u00fdch spolu\u017e\u00e1k\u016f.<\/p>\n

Ve chv\u00edli, kdy se ozvalo bouchnut\u00ed dve\u0159\u00ed, v\u0161ichni tou\u017eebn\u011b pohl\u00e9dli do rohu m\u00edstnosti v nad\u011bji, \u017ee se profesor kone\u010dn\u011b dostavil a p\u0159edn\u00e1\u0161ka m\u016f\u017ee za\u010d\u00edt. Tom se tak\u00e9 zad\u00edval t\u00edm sm\u011brem. M\u00edsto obtloustl\u00e9ho n\u00edzk\u00e9ho chl\u00e1pka s dlouh\u00fdmi vousy a pichlav\u00fdm pohledem, do t\u0159\u00eddy vstoupila hn\u011bdovlas\u00e1 d\u00edvka, jej\u00ed\u017e o\u010di automaticky zapluly k Tomovi. Nedok\u00e1zal reagovat jinak. Z \u00fast mu unikl otr\u00e1ven\u00fd povzdech, skr\u010dil se a napodobil Flinnovu polohu v nad\u011bji, \u017ee na n\u011bj p\u0159estane z\u00edrat a sedne si na sv\u00e9 m\u00edsto. U\u017e za\u010d\u00ednal m\u00edt t\u011bch pohled\u016f tak akor\u00e1t po krk.<\/div>\n

Sabine la\u0161kovn\u011b pohodila vlasy a k Tomovu zd\u011b\u0161en\u00ed zam\u00ed\u0159ila p\u0159\u00edmo k n\u011bmu, p\u0159i\u010dem\u017e z n\u011bj ani na vte\u0159inu nespustila zrak. Tom se ne\u0161\u0165astn\u011b kousl do rtu, v\u011bd\u011bl, \u017ee je ztracen\u00fd a modlil se, aby se stal z\u00e1zrak a ona se najednou prom\u011bnila v \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, kter\u00e9ho tolik miloval.<\/p>\n

„Tomi,“ vydechla, jakmile zastavila p\u0159ed jejich lavic\u00ed.<\/div>\n

Tom nen\u00e1vid\u011bl, kdy\u017e mu tak lidi \u0159\u00edkali. Tak mu mohly \u0159\u00edkat pouze dv\u011b osoby na sv\u011bt\u011b. T\u0159i, pokud by se tak rozhodl i Flinn.<\/div>\n
„M\u00e1m pro tebe vzkaz od profesora Colemana,“ spustila \u0161eptem a tv\u00e1\u0159ila se tak nen\u00e1padn\u011b, \u017ee se okam\u017eit\u011b stala objektem v\u0161ech pohled\u016f a nesly\u0161n\u00fdch rozhovor\u016f. „M\u00e1\u0161 j\u00edt za n\u00edm hned do kancel\u00e1\u0159e. Asi jde o ten test.“<\/div>\n
„Uhm.“ Tom se nerv\u00f3zn\u011b po\u0161kr\u00e1bal ve vlasech. Ten test tot\u00e1ln\u011b zkazil. „A pro\u010d mi to ne\u0159ekl s\u00e1m? Te\u010f s n\u00edm m\u00e1me p\u0159edn\u00e1\u0161ku.“ N\u011bco mu na tom nesed\u011blo. Pod\u00edval se na Flinna. Ten kone\u010dn\u011b p\u0159estal p\u0159edst\u00edrat piln\u00e9 studium a m\u011b\u0159il si Sabine podez\u0159\u00edvav\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„To nev\u00edm. J\u00e1 jsem m\u011bla pouze odevzdat vzkaz.“ Z\u00e1libn\u011b si jej prohl\u00ed\u017eela; na rtech \u0161kodolib\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
Tom si odka\u0161lal, nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zavrt\u011bl hlavou a vstal. Zamrzl na m\u00edst\u011b, jakmile si v\u0161iml, \u017ee Sabine vykro\u010dila op\u011bt ke dve\u0159\u00edm a chystala se j\u00edt s n\u00edm.<\/p>\n

Dohonil ji pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy sahala na kliku. Ani se nemusel ot\u00e1\u010det, aby zjistil, \u017ee je v\u0161ichni sleduj\u00ed; krom\u011b Flinna samoz\u0159ejm\u011b, proto\u017ee ten se op\u011bt pustil do \u010dten\u00ed.<\/div>\n

„Vzkaz jsi odevzdala. Mysl\u00edm, \u017ee cestu ke kancel\u00e1\u0159i najdu s\u00e1m.“ Necht\u011bl b\u00fdt hrub\u00fd, ale po tom, jak se chovala k Billovi, si nic jin\u00e9ho nezaslou\u017eila.<\/div>\n
„P\u016fjdu s tebou. Cht\u011bla jsem si s n\u00edm tak\u00e9 o n\u011b\u010dem promluvit.“ Napravila si minisukni, sotva zahaluj\u00edc\u00ed jej\u00ed obl\u00e1 stehna a op\u011bt si za\u010dala pohr\u00e1vat s pramenem sv\u00fdch dlouh\u00fdch vlas\u016f. Obt\u00e1\u010dela jej kolem prstu, \u0161imrala se s n\u00edm na tv\u00e1\u0159i a la\u0161kovn\u011b do n\u011bj kousala.<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt, a\u017e se vr\u00e1t\u00edm.“ Tom se od n\u00ed znechucen\u011b odvr\u00e1til, s\u00e1m se nat\u00e1hl po klice a vy\u0161el ze dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
Usly\u0161el zaklapnut\u00ed dve\u0159\u00ed a vydechl \u00falevou. Nestihl v\u0161ak ud\u011blat ani p\u011bt krok\u016f a c\u00edtil, jak couv\u00e1, a\u017e dokud siln\u011b nenarazil na tvrd\u00fd povrch. V\u0161echno se semlelo tak rychle, \u017ee si v\u016fbec neuv\u011bdomil, \u017ee jej Sabine l\u00edb\u00e1, a\u017e dokud neuc\u00edtil jej\u00ed jazyk ve sv\u00e9 puse a nep\u0159evr\u00e1til se mu \u017ealudek. Okam\u017eit\u011b se ji pokusil odstr\u010dit a otev\u0159el \u00fasta, \u017ee j\u00ed n\u011bco \u0159ekne, ale Sabine byla p\u0159ipraven\u00e1. Omotala se kolem jeho t\u011bla jako hladov\u00e1 chobotnice a vklouzla jazykem je\u0161t\u011b hloub\u011bji do jeho \u00fast. Musel vynalo\u017eit opravdu hodn\u011b s\u00edly, aby ji dostal ze sv\u00e9ho t\u011bla.<\/p>\n

„Zbl\u00e1znila ses?!“ vyk\u0159ikl. Najednou mu v\u016fbec nez\u00e1le\u017eelo na tom, \u017ee je budou v\u0161ichni sly\u0161et. Ukl\u00edze\u010dka na konci dlouh\u00e9, pr\u00e1zdn\u00e9 chodby p\u0159ekvapen\u011b zvedla hlavu a p\u0159i pohledu na ty dva ne\u0161ikovn\u011b zakopla o kbel\u00edk s vodou. „Co to do tebe sakra vjelo?!“ Znechucen\u011b si ot\u00edral nab\u011bhl\u00e9 rty, v \u00fastech c\u00edtil pachu\u0165 cigaret. Jej\u00ed jazyk byl doslova nas\u00e1kl\u00fd nikotinem. Pohledem propaloval jej\u00ed tv\u00e1\u0159, ale m\u00edsto sn\u011bd\u00e9 k\u016f\u017ee, v\u00fdrazn\u00e9ho l\u00ed\u010den\u00ed a dlouh\u00fdch neupraven\u00fdch vlas\u016f vid\u011bl n\u011bkoho \u00fapln\u011b jin\u00e9ho. \u010cern\u00e9 vlasy, sn\u011bhov\u011b b\u00edl\u00e1 tv\u00e1\u0159, zklaman\u00fd pohled, slzy vyt\u00e9kaj\u00edc\u00ed z kou\u0159ov\u00fdch o\u010d\u00ed. Podvedl<\/em> ho. Podvedl, zklamal, ranil.<\/div>\n

Sabine se spokojen\u011b usm\u00e1la a kone\u010dky prst\u016f s dlouh\u00fdmi nehty, si ot\u0159ela rozmazanou rt\u011bnku.<\/div>\n
„Ne\u0159\u00edkej, \u017ee se ti to nel\u00edbilo. Po mn\u011b tou\u017e\u00ed ka\u017ed\u00fd, Tome. Ka\u017ed\u00fd!“<\/div>\n
Tom u\u017e opravdu netu\u0161il, co \u0159\u00edct. Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b kroutil hlavou. „Jsi \u0161\u00edlen\u00e1! Pro\u010d m\u011b nut\u00ed\u0161 se k tob\u011b takhle chovat?! Pro\u010d m\u011b prost\u011b nenech\u00e1\u0161 b\u00fdt?! Nerozum\u00ed\u0161, \u017ee o tebe nem\u00e1m z\u00e1jem? \u017de s tebou nechci b\u00fdt?“<\/div>\n
„To je hloupost. Jen si to nechce\u0161 p\u0159ipustit.“<\/div>\n
„Mysli si co chce\u0161. U\u017e ti nem\u00e1m co \u0159\u00edct.“ Bolela jej hlava, bylo mu na zvracen\u00ed. Do seznamu v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 na \u0161kole nen\u00e1vid\u011bl, p\u0159ibyla dal\u0161\u00ed. Vzpom\u00ednka na ten nejhor\u0161\u00ed polibek, kter\u00fd v \u017eivot\u011b dostal. Oto\u010dil se zp\u011bt ke dve\u0159\u00edm, proto\u017ee mu do\u0161lo, \u017ee vzkaz od profesora byla uboh\u00e1 v\u00fdmluva, aby jej vyl\u00e1kala ven a vrhla se na n\u011bj. S\u00e1hl po klice a c\u00edtil, jak mu na ramena dopad\u00e1 t\u00edha v\u00fd\u010ditek.<\/div>\n
„J\u00e1 alespo\u0148 nejsem hluch\u00e1<\/em>!“<\/p>\n

Tom zamrzl na m\u00edst\u011b, neschopen jak\u00e9hokoliv pohybu. A pak se to najednou stalo. Byl konec. Konec l\u017e\u00ed, konec p\u0159em\u00e1h\u00e1n\u00ed se a p\u0159etv\u00e1\u0159ky. Ve\u0161el do t\u0159\u00eddy, vzal si sv\u00e9 v\u011bci a doprov\u00e1zen \u0161okovan\u00fdmi pohledy spolu\u017e\u00e1k\u016f, vyb\u011bhl ven. Kdy\u017e vych\u00e1zel z budovy a o p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji opou\u0161t\u011bl \u0161koln\u00ed pozemek, v\u011bd\u011bl, \u017ee je to naposled. Neohl\u00ed\u017eel se. Nepot\u0159eboval se naposled ohl\u00e9dnout za sebe a zavzpom\u00ednat na v\u0161e, co mu to prost\u0159ed\u00ed nab\u00eddlo, proto\u017ee by nena\u0161el nic. V\u016fbec nic. Nebo mo\u017en\u00e1\u2026<\/div>\n

Prudce zastavil a ohl\u00e9dl se; o\u010dima okam\u017eit\u011b vyhledal mal\u00fd, zch\u00e1tral\u00fd domek nedaleko hlavn\u00ed budovy, kter\u00fd slou\u017eil na odklad nepot\u0159ebn\u00e9ho n\u00e1\u0159ad\u00ed a zahradnick\u00fdch pot\u0159eb. Do mysli mu vklouzla \u0161petka sentimentu a melancholie. P\u0159esn\u011b tam<\/em> ho chytili. To<\/em> byl bod, od kter\u00e9ho se odv\u00edjel jeho nov\u00fd \u017eivot. Nejist\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl na m\u00edst\u011b a vykro\u010dil ke sv\u00e9mu autu.<\/p>\n

„Tome!“<\/div>\n

Zaslechl zn\u00e1m\u00ed hlas, ale neohl\u00ed\u017eel se.<\/div>\n
„Tome! No tak, st\u016fj!“ Flinn lapal po dechu a chytal se za b\u0159icho. „Co to vyv\u00e1d\u00ed\u0161?! Nem\u016f\u017ee\u0161 jenom tak odej\u00edt. Profesor Coleman t\u011b vyhod\u00ed. Uv\u011bdomuje\u0161 si, \u017ee jsi pr\u00e1v\u011b za \u0161kolou? Co se vlastn\u011b stalo?“<\/div>\n
„Nevyhod\u00ed m\u011b. Kon\u010d\u00edm! U\u017e tady nevydr\u017e\u00edm ani o vte\u0159inu d\u00e9le. Nem\u016f\u017eu tady d\u00fdchat. Nepat\u0159\u00edm sem. V\u0161echno jsem to d\u011blal jenom kv\u016fli m\u00e1m\u011b, jinak by m\u011bla pot\u00ed\u017ee s prarodi\u010di, ale mn\u011b u\u017e na tom nez\u00e1le\u017e\u00ed. U\u017e mi na ni\u010dem nez\u00e1le\u017e\u00ed. Nejsem otec. Nikdy nebudu rozum\u011bt ekonomice a i to, \u017ee jsem se dostal takhle daleko, je jenom d\u00edky jejich pen\u011bz\u016fm. A te\u010f jsem je\u0161t\u011b ke v\u0161emu podvedl Billa,“ vydechl zoufale a vys\u00edlen\u011b se op\u0159el o kapotu auta. Flinn se postavil naproti n\u011bmu, trvalo opravdu dlouho, ne\u017e se jeho dech dostal do norm\u00e1ln\u00ed frekvence.<\/p>\n

„Podvedl Billa? Jak?“<\/div>\n

„Sabine m\u011b pol\u00edbila.“<\/div>\n
„Tak\u017ee ten vzkaz a to v\u0161echno\u2026“<\/div>\n
„Vymyslela si to. Vrhla se na m\u011b jako smysl\u016f zbaven\u00e1 a j\u00e1\u2026 trvalo mi tak zatracen\u011b dlouho, ne\u017e jsem ji od sebe dostal.“ Zni\u010den\u011b ukryl tv\u00e1\u0159 v dlan\u00edch a zoufale vydechl. Bylo to, jako by mu sv\u00fdm polibkem vyryla do t\u011bla n\u011bjak\u00e9 znamen\u00ed, n\u011bco, \u010deho se nemohl zbavit. V \u00fastech je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d c\u00edtil cigaretov\u00fd kou\u0159.<\/div>\n
„Pod\u00edvej, pusa je\u0161t\u011b nic neznamen\u00e1.“ Flinn se posadil na kapotu vedle n\u011bj a p\u0159\u00e1telsky jej popl\u00e1cal po z\u00e1dech.<\/div>\n
„Nebyla to pusa. L\u00edbala m\u011b! C\u00edtil jsem jej\u00ed jazyk a\u017e n\u011bkde v krku. Jsem odporn\u00fd lh\u00e1\u0159!“ Zvedl hlavu a v\u011bnoval Flinnovi zdrcuj\u00edc\u00ed pohled. „Sl\u00edbil jsem, \u017ee mu nikdy neubl\u00ed\u017e\u00edm. Sl\u00edbil jsem to. Byl jsem si t\u00edm tak jist\u00fd.“<\/div>\n
„Tome, nemohl jsi v\u011bd\u011bt, co na tebe chyst\u00e1. Vrhla se na tebe, tys to ne\u010dekal a ne\u017e ses vzpamatoval, stihla zaj\u00edt d\u00e1l, ne\u017e bys cht\u011bl. Ale to neznamen\u00e1, \u017ees ho podvedl. Vid\u011bl jsem v\u00e1s. V\u00edm, jak moc pro tebe znamen\u00e1.“<\/div>\n
„Mus\u00edm mu to \u0159\u00edct. Nem\u016f\u017eu mu lh\u00e1t.“ Tom si vy\u010derpan\u011b promas\u00edroval sp\u00e1nky. Hlavu m\u011bl jako z ocele.<\/div>\n
„To nen\u00ed dobr\u00fd n\u00e1pad.“ Flinn m\u011bl chu\u0165 se usm\u00e1t nad t\u00edm, jak Tom najednou um\u011bl d\u00e1vat najevo ve\u0161ker\u00e9 sv\u00e9 pocity. Jak moc Billa miloval. „Ten polibek pro tebe nic neznamenal, akor\u00e1t bys mu zbyte\u010dn\u011b ubl\u00ed\u017eil. Za\u010dal by o sob\u011b pochybovat.“<\/div>\n
„Tak co m\u00e1m d\u011blat?“<\/div>\n
„Ne\u0159\u00edk\u00e1m to r\u00e1d, ale protentokr\u00e1t bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e bude\u0161 prost\u011b p\u0159edst\u00edrat, \u017ee se to nikdy nestalo.“<\/div>\n
„M\u00e1m mu lh\u00e1t?“ Tom vyd\u011b\u0161en\u011b zakroutil hlavou. To nedok\u00e1\u017ee.<\/div>\n
„Nen\u00ed to le\u017e jako takov\u00e1. Kdy\u017e mu \u0159ekne\u0161 pravdu, m\u016f\u017ee se st\u00e1t, \u017ee mu t\u00edm ubl\u00ed\u017e\u00ed\u0161 a \u017ee o n\u011bj pozd\u011bji p\u0159ijde\u0161.“<\/p>\n

Tom se nad jeho slovy zamyslel a po chvilce v\u00e1hav\u011b p\u0159ik\u00fdvl. Mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b o tohle Sabine \u0161lo. Jinak si nedovedl vysv\u011btlit jej\u00ed posledn\u00ed pozn\u00e1mku. Musela tu\u0161it, \u017ee je pro n\u011bj Bill d\u016fle\u017eit\u00fd. \u017de t\u00edm polibkem m\u016f\u017ee naru\u0161it pouto, po kter\u00e9m ona tolik ba\u017eila. Flinn m\u011bl pravdu. Billovi by to skute\u010dn\u011b ubl\u00ed\u017eilo. Mo\u017en\u00e1 by se tv\u00e1\u0159il, \u017ee je v pohod\u011b, ale vnit\u0159n\u011b by op\u011bt upadl do koloto\u010de pochybnost\u00ed. Vinil by za to svou hluchotu, p\u0159ipadal by si m\u00e9n\u011bcenn\u00fd, tr\u00e1pil by se, a to by Tom nesnesl.<\/div>\n

„Flinne?“<\/div>\n
„Hm?“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee jsi za \u0161kolou?“<\/div>\n
K jeho p\u0159ekvapen\u00ed se Flinn pobaven\u011b usm\u00e1l. „U\u017e to tak vypad\u00e1.“<\/div>\n
„Bill je v \u00fastavu, kon\u010d\u00ed a\u017e za n\u011bkolik hodin a j\u00e1 tam m\u00e1m b\u00fdt a\u017e kolem t\u0159et\u00ed, tak co kdybychom mezit\u00edm n\u011bkam vypadli?“<\/div>\n
„Co takhle do t\u00e9 cukr\u00e1rny, co jste tam sn\u011bdli t\u011bch milion zmrzlin? Maj\u00ed tam skv\u011bl\u00fd pi\u0161kotov\u00fd dort.“ Pousm\u00e1l se a napravil si star\u00e9 br\u00fdle.<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ Tom si je\u0161t\u011b jednou znechucen\u011b ot\u0159el pusu. „Ale m\u016f\u017ee\u0161 mi n\u011bco sl\u00edbit?“<\/div>\n
„Cokoliv.“<\/div>\n
„U\u017e nikdy p\u0159ede mnou ne\u0159\u00edkej slovo zmrzlina<\/em>.“<\/div>\n
Flinn se ti\u0161e zasm\u00e1l, rychle p\u0159ik\u00fdvl a nastoupil do auta.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Ale Tom nebyl jedin\u00fd, kdo se c\u00edtil \u0161patn\u011b kv\u016fli tomu, \u017ee musel tomu druh\u00e9mu lh\u00e1t. Ani Bill ne\u0159ekl celou pravdu, i kdy\u017e se j\u00ed dlouho vyh\u00fdbat nemohl. M\u011bl pouze n\u011bkolik hodin, ne\u017e Tom p\u0159ijde do \u00fastavu, aby si odpracoval dal\u0161\u00edch p\u00e1r hodin a zkr\u00e1til t\u00edm sv\u016fj trest. Jen n\u011bkolik hodin na to, aby vymyslel, jak mu \u0159ekne, \u017ee do \u00fastavu u\u017e nesm\u00ed vkro\u010dit ani jeden z nich.<\/p><\/div>\n

Ale jak to m\u011bl ud\u011blat? Jak, kdy\u017e to ani jemu samotn\u00e9mu je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nedoch\u00e1zelo?<\/div>\n
Zhluboka se nadechl a s velikou krabic\u00ed v ruce do\u0161el do rohu m\u00edstnosti a zastavil p\u0159ed velik\u00fdm oknem. Bylo to jeho m\u00edsto. Jeho tajn\u00fd koutek. Kousek prostoru, jen\u017e byl poka\u017ed\u00e9 zalit\u00fd sluncem a Bill si v n\u011bm nep\u0159ipadal tak v\u0161edn\u00ed. Tak nemocn\u00fd. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se zad\u00edval ven, jako by se i jeho nitro zalilo z\u00e1\u0159\u00ed slunce; sv\u011btlem, d\u00edky kter\u00e9mu se rozz\u00e1\u0159il i on.<\/div>\n
I nyn\u00ed se d\u00edval ven, jeho o\u010di se pomalu plnily slzami. P\u0159i vzpom\u00ednce na den, kdy se do zahrady \u00fastavu zahled\u011bl poprv\u00e9, se mu cht\u011blo bre\u010det.<\/p>\n

Byly mu t\u0159i, a zrovna \u010dekal spole\u010dn\u011b s ostatn\u00edmi d\u011btmi, na p\u0159\u00edchod vychovatele. Sed\u011bl ve sv\u00e9 lavici a kreslil si, ale zd\u00e1lo se mu, \u017ee je v m\u00edstnosti a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 m\u00e1lo sv\u011btla. Zvedl hlavu a rozhl\u00e9dl se, jestli si toho v\u0161imli i ostatn\u00ed, ale byl jedin\u00fd, kdo upustil pastelku a zvedl hlavu od kreslen\u00ed. V\u00e1hav\u011b se kousl do rtu, sesko\u010dil ze \u017eidle; do jedn\u00e9 ruky vzal sv\u016fj obr\u00e1zek, do druh\u00e9 n\u011bkolik pastelek a ut\u00edkal k velik\u00e9mu oknu na konci m\u00edstnosti. Byly to vlastn\u011b takov\u00e9 vysok\u00e9 sklen\u011bn\u00e9 dve\u0159e vedouc\u00ed p\u0159\u00edmo do zahrady, kter\u00e1 jeho pohled upoutala natolik, \u017ee zapomn\u011bl na obr\u00e1zek. Klekl si na v\u0161echny \u010dty\u0159i a jako pejsek popo\u0161el bl\u00ed\u017e, a\u017e dokud \u0161pi\u010dku nosu nep\u0159itiskl ke sklu, a om\u00e1men\u00fd v\u00fdhledem pozoroval d\u011bn\u00ed venku. V\u0161\u00edmal si v\u0161eho. Tan\u010d\u00edc\u00edch strom\u016f, hraj\u00edc\u00edch si d\u011bt\u00ed i sluncem zalit\u00e9 oblohy.<\/p>\n

Po chvilce ke dve\u0159\u00edm z druh\u00e9 strany p\u0159il\u00e9tl mal\u00fd pt\u00e1\u010dek a pustil se do drobk\u016f, je\u017e na\u0161el na \u00fazk\u00e9m chodn\u00edku. Billa naprosto okouzlil. Mal\u00fdm ukazov\u00e1\u010dkem zaklepal na okno a p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, jakmile sebou pt\u00e1\u010dek trhl a zad\u00edval se na n\u011bj. Bylo toho tolik, co mu cht\u011bl v tu chv\u00edli \u0159\u00edct. V t\u00e9 dob\u011b v\u0161ak je\u0161t\u011b neum\u011bl ani znakovat, ani mluvit a o odez\u00edr\u00e1n\u00ed ze rt\u016f si mohl nechat zd\u00e1t. Byl uzav\u0159en ve sv\u00e9m vlastn\u00edm sv\u011bt\u011b, bez mo\u017enosti vypustit ven i malinko z toho, co c\u00edtil. Pt\u00e1\u010dek hrav\u011b zakmital k\u0159\u00eddly a za\u010dal si pozp\u011bvovat a Bill z jemn\u00fdch pohyb\u016f jeho zob\u00e1\u010dku usoudil, \u017ee se mu sna\u017e\u00ed n\u011bco \u0159\u00edct. Jako by tam v tu chv\u00edli byli pouze oni dva, odd\u011bleni p\u0159ek\u00e1\u017ekou, kter\u00e1 nepropou\u0161t\u011bla jak\u00e9koliv zvuky. Ani jeden nesly\u0161el toho druh\u00e9ho a Bill se poprv\u00e9 nec\u00edtil hloup\u011b. Nestyd\u011bl se. Byli rovnocenn\u00ed.<\/em><\/p>\n

Rychle zamrkal, pustil pr\u00e1zdnou krabici na zem a odvr\u00e1til se. Dal\u0161\u00ed hlubok\u00fd n\u00e1dech pot\u0159eboval k tomu, aby v\u016fbec dok\u00e1zal kr\u00e1\u010det rovn\u011b. Nikdy nic nesly\u0161el, byl hluch\u00fd od narozen\u00ed, a p\u0159esto c\u00edtil, jako by mu m\u00edstnost n\u011bco \u0161eptala. Ze v\u0161ech kout\u016f k n\u011bmu dol\u00e9haly vzpom\u00ednky; jak hezk\u00e9 tak i ty \u0161patn\u00e9, bez kter\u00fdch by na sv\u011bt\u011b nebyla rovnov\u00e1ha. Rozhl\u00ed\u017eel se kolem sebe a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co v\u0161echno si vezme a co p\u0159enech\u00e1 nov\u00e9mu pracovn\u00edkovi. Po tv\u00e1\u0159i mu sklouzla opu\u0161t\u011bn\u00e1 slza. Necht\u011bl si vz\u00edt n\u011bco. Cht\u011bl v\u0161echno<\/em>. Nejrad\u011bji by sbalil celou t\u0159\u00eddu i s d\u011btmi a nosil je neust\u00e1le u sebe.<\/div>\n

Do\u0161el a\u017e ke sv\u00e9mu stolu; do o\u010d\u00ed jej okam\u017eit\u011b ude\u0159ila mal\u00e1 b\u00edl\u00e1 ob\u00e1lka. Pozdvihl obo\u010d\u00ed, vzal ji do ruky a p\u0159ekvapen\u011b zast\u00e9nal, jakmile mu po otev\u0159en\u00ed vklouzl do rozev\u0159en\u00e9 dlan\u011b mal\u00fd kousek pap\u00edru. Okam\u017eit\u011b rozeznal rukopis.<\/p>\n

\u010cty\u0159i nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed slova na sv\u011bt\u011b.<\/em><\/div>\n

\n

Nad obo\u010d\u00edm mu vystoupila drobn\u00e1 vr\u00e1ska, jak se mra\u010dil a p\u0159em\u00fd\u0161lel. Kdy\u017e po chvilce zvedl hlavu, zalapal po dechu. V\u016fbec jej nesly\u0161el p\u0159ij\u00edt. Teprve kdy\u017e se nad t\u00edm zamyslel, uv\u011bdomil si, jak byl sm\u011b\u0161n\u00fd. Jak by jej mohl sly\u0161et? Nesly\u0161el by ani koncert rockov\u00e9 kapely ve vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti, nato\u017e tich\u00e9 kroky sv\u00e9ho otce. H\u0159betem dlan\u011b si rychle ot\u0159el vlhkou tv\u00e1\u0159 a t\u00e1zav\u011b na n\u011bj pohl\u00e9dl. Gordon chv\u00edli napr\u00e1zdno otev\u00edral a zav\u00edral \u00fasta, a kdy\u017e kone\u010dn\u011b promluvil, vypadal jinak. Nebyl bled\u00fd jako obvykle, nemra\u010dil se, Bill by se dokonce opov\u00e1\u017eil \u0159\u00edct, \u017ee vypadal spokojen\u011b.<\/p><\/div>\n

„Omlouv\u00e1m se.“<\/div>\n
Bill m\u011bl tendenci propuknout v pl\u00e1\u010d, ale ust\u00e1l to. Jeho srdce tlouklo jako \u0161\u00edlen\u00e9. „T-to\u2026 jsou je-nom dv\u011b slo-va,“ p\u00edpl.<\/div>\n
Gordon se na n\u011bj l\u00e1skypln\u011b usm\u00e1l a Bill se pod s\u00edlou toho \u00fasm\u011bvu rozt\u0159\u00e1sl. Poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b se na n\u011bj d\u00edval jako na syna, na n\u011bho\u017e byl py\u0161n\u00fd.<\/div>\n
„Za v\u0161echno,“ dodal.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Poslouch\u00e1m Fossil Collective a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm nad t\u00edm, \u017ee nechci, aby byl konec. Myslela jsem si, \u017ee to nebude tak t\u011b\u017ek\u00e9, ale pomalu mi to za\u010d\u00edn\u00e1 doch\u00e1zet. V\u010detn\u011b tohohle d\u00edlu n\u00e1s \u010dekaj\u00ed je\u0161t\u011b t\u0159i posledn\u00ed, a co se t\u00fd\u010de p\u0159\u00edb\u011bhu srne\u010dka<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[581],"tags":[],"class_list":["post-3783","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-balance"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3783","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3783"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3783\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3783"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3783"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3783"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}