{"id":3791,"date":"2014-08-11T17:00:00","date_gmt":"2014-08-11T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3779"},"modified":"2014-08-11T17:00:00","modified_gmt":"2014-08-11T16:00:00","slug":"breaking-through-52","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/08\/11\/breaking-through-52\/","title":{"rendered":"Breaking Through 52."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*<\/p>\n

Pro tv\u00e9 dobro<\/em><\/strong><\/div>\n

\n

Tom sb\u00edhal z patra, v kuchyni se napil coly, a hned nato zam\u00ed\u0159il do p\u0159eds\u00edn\u011b, kde za\u010dal hledat sv\u00e9 boty.<\/p><\/div>\n

„Tomi?“ ozvalo z ob\u00fdv\u00e1ku nejist\u011b.<\/div>\n
„Jo?“<\/div>\n
„Jde\u0161 n\u011bkam?“<\/div>\n
„Jo, j\u00e1… mus\u00edm si n\u011bco za\u0159\u00eddit, je\u0161t\u011b ne\u017e p\u016fjdu do \u0161koly, ale je\u0161t\u011b se vr\u00e1t\u00edm dom\u016f. Zat\u00edm ahoj,“ m\u00e1vl Billovi, popadl kl\u00ed\u010de a vyb\u011bhl z domu. Musel posp\u00edchat, ne\u017e se bude Bill vypt\u00e1vat na podrobnosti. Tom mu necht\u011bl lh\u00e1t, proto rad\u0161i rychle ode\u0161el.<\/div>\n
K l\u00e9\u010debn\u011b sp\u011bchal, jak nejrychleji to \u0161lo. Po telefon\u00e1tu s Kessy j\u00ed sl\u00edbil, \u017ee si posp\u00ed\u0161\u00ed, aby svoj\u00ed n\u00e1hle vy\u017e\u00e1danou n\u00e1v\u0161t\u011bvou nenaru\u0161il jej\u00ed denn\u00ed program sezen\u00ed s pacienty. Na vr\u00e1tnici si rychle vy\u017e\u00e1dal vstup do are\u00e1lu, a hned nato si to po p\u00eds\u010dit\u00e9 cest\u011b zam\u00ed\u0159il k p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9 budov\u011b. Rychle pozdravil v\u0161echny sestry, kter\u00e9 cestou potkal, a b\u011bhem okam\u017eiku klepal na dve\u0159e. Tich\u00e9 vyzv\u00e1n\u00ed ke vstupu jej p\u0159im\u011blo dve\u0159e otev\u0159\u00edt a vej\u00edt dovnit\u0159.<\/p>\n

„Ah Tome, dobr\u00e9 r\u00e1no,“ pozdravila jej Kessy.<\/div>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ vydechl t\u011b\u017ece, jak celou cestu t\u00e9m\u011b\u0159 b\u011b\u017eel, aby dostal co nejv\u00edce \u010dasu.<\/div>\n
„V tom telefonu, trochu jste m\u011b vyd\u011bsil,“ nazna\u010dila. Nachystala pro Toma n\u011bco k pit\u00ed a nab\u00eddla mu m\u00edsto k sezen\u00ed.<\/div>\n
„Tykejte mi, pros\u00edm. Bude to pro m\u011b jednodu\u0161\u0161\u00ed,“ poprosil. „Omlouv\u00e1m se, jestli jsem v\u00e1s vyd\u011bsil, ale neum\u00edte si p\u0159edstavit, jak vyd\u011b\u0161en\u00fd jsem z cel\u00e9 t\u00e9 situace byl a je\u0161t\u011b jsem j\u00e1,“ vysv\u011btlil j\u00ed.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak mi pov\u011bz, co se vlastn\u011b stalo a p\u011bkn\u011b popo\u0159\u00e1dku. Pokus se nevynechat \u017e\u00e1dn\u00fd detail, zap\u00ed\u0161u si to k sob\u011b,“ pob\u00eddla Toma a podala si tvrd\u00e9 desky s archy b\u00edl\u00fdch pap\u00edr\u016f a pero.<\/p>\n

„Minul\u00fd t\u00fdden m\u011b napadlo, \u017ee bychom si s Billem ud\u011blali mal\u00fd v\u00fdlet za jeho otcem. P\u016fvodn\u011b jsem to pl\u00e1noval jen na jeden den, ale Bill m\u011b pozd\u011bji p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee je to opravdu dlouh\u00e1 cesta a dvan\u00e1ct hodin bychom v aut\u011b nezvl\u00e1dli, proto navrhl, \u017ee bychom mohli z\u016fstat na v\u00edkend u jeho otce. Myslel jsem to dob\u0159e. Cht\u011bl jsem vid\u011bt, kde Bill vyr\u016fstat, jak\u00fd m\u00e1 d\u016fm, jeho pokoj a tak. Nav\u00edc jsem si myslel, \u017ee \u010d\u00edm d\u0159\u00edv se znovu za\u010dne pomalu seznamovat se star\u00fdm prost\u0159ed\u00edm, bude pak pro n\u011bj jednodu\u0161\u0161\u00ed se do n\u011bj vr\u00e1tit, proto\u017ee i kdy\u017e nad t\u00edm nechci uva\u017eovat, dohoda zn\u011bla jasn\u011b. Bill u n\u00e1s z\u016fstane jen do\u010dasn\u011b. Jakmile skon\u010d\u00ed jeho sezen\u00ed, vr\u00e1t\u00ed se zp\u011bt k otci.“<\/div>\n

\n
„Tady bych t\u011b na chvilku zastavila,“ pozvedla Kessy ruku a rychle dopsala v\u011btu. „Tak\u017ee n\u00e1pad to byl tv\u016fj. Kdy\u017e jsi to poprv\u00e9 navrhl Billovi, pozoroval jsi na n\u011bm n\u011bjakou v\u00fdrazn\u011b negativn\u00ed nebo v\u00fdrazn\u011b pozitivn\u00ed reakci?“ Tom se zamyslel.<\/div>\n
„Vlastn\u011b ne. P\u0159ekvapilo m\u011b, \u017ee to tak rychle odsouhlasil, ani\u017e by si to nechal po\u0159\u00e1dn\u011b proj\u00edt hlavou. V\u017edycky nad v\u011bcmi dlouho p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed, ne\u017e ud\u011bl\u00e1 n\u011bjak\u00e9 rozhodnut\u00ed, ale te\u010f vypadal, \u017ee na to k\u00fdvl a bylo mu to t\u00e9m\u011b\u0159 jedno,“ odpov\u011bd\u011bl Tom. Kessy p\u0159ik\u00fdvla a zapsala si to. „Pochybnosti jsem u n\u011bj vid\u011bl a\u017e v den odjezdu. V p\u00e1tek. Uji\u0161\u0165oval se, \u017ee opravdu chci jet a sv\u011b\u0159il se mi, \u017ee m\u00e1 trochu strach a nen\u00ed si jist\u00fd. Navrhoval jsem, \u017ee to odvol\u00e1me a z\u016fstaneme doma, ale Bill to zam\u00edtl. Vid\u011bl sbalen\u00e9 v\u011bci a nalo\u017een\u00e9 auto, asi mu p\u0159i\u0161lo hloup\u00e9 to zru\u0161it. Vypadal, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„Dob\u0159e. Je b\u00e1je\u010dn\u00e9, \u017ee sis tak dob\u0159e zapamatoval v\u0161echny Billovy pocity,“ pochv\u00e1lila jej Kessy. „H\u00e1d\u00e1m, \u017ee po cest\u011b se nestalo nic z\u00e1sadn\u00edho, tak\u017ee mi zkus popsat, co se d\u011blo, kdy\u017e jste vj\u00ed\u017ed\u011bli do vesnice, kde Bill bydl\u00ed.“<\/p>\n

„Choval se norm\u00e1ln\u011b a\u017e do doby, ne\u017e jsme zaparkovali p\u0159ed jeho domem. D\u00edval se z ok\u00fdnka na d\u016fm, kde vyr\u016fstal a nepromluvil ani slovo. Vypadal jako socha. Kdybych ho nepob\u00eddl, asi by ani nevylezl z auta. Nespou\u0161t\u011bl z domu o\u010di. Mysl\u00edm, \u017ee ani po\u0159\u00e1dn\u011b nezaregistroval, kdy\u017e jsem mu \u0159\u00edkal, \u017ee zavol\u00e1m m\u00e1m\u011b, aby v\u011bd\u011bla, \u017ee jsme na m\u00edst\u011b. P\u0159ed odjezdem jsme j\u00ed sl\u00edbili, \u017ee d\u00e1me v\u011bd\u011bt, \u017ee jsme v po\u0159\u00e1dku dorazili. B\u011bhem cel\u00e9ho rozhovoru jsem Billa pozoroval. St\u00e1l uprost\u0159ed chodn\u00edku a pohledem hypnotizoval d\u016fm p\u0159ed sebou. Vypadal, \u017ee je \u00fapln\u011b mimo. Ztracen\u00fd ve sv\u00e9 hlav\u011b. Sna\u017eil jsem se jej po ukon\u010den\u00ed hovoru s m\u00e1mou trochu rozpt\u00fdlit, ptal jsem se, jestli je v po\u0159\u00e1dku. Vypadal… nev\u00edm… p\u0159ekvapen\u00fd nebo mo\u017en\u00e1 zmaten\u00fd t\u00edm, kdy\u017e v\u0161echny v\u011bci na\u0161el tam, kde byly, ne\u017e d\u016fm opustil. Ptal jsem se, jestli pot\u0159ebuje b\u00fdt chv\u00edli s\u00e1m, aby to vst\u0159ebal, ale Bill odm\u00edtl.“<\/p>\n

„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee byl jen nesv\u016fj, \u017ee je op\u011bt doma?“ zeptala se Kessy.<\/div>\n

„Nev\u00edm. M\u011bl naprosto kamennou tv\u00e1\u0159. Nedok\u00e1zal jsem z jeho v\u00fdrazu vy\u010d\u00edst v\u016fbec nic, ale choval se jinak. Byl takov\u00fd ztuhl\u00fd, nesv\u016fj a st\u00e1le t\u011bkal o\u010dima po v\u0161ech p\u0159edm\u011bt, kter\u00e9 m\u011bl kolem sebe.“<\/div>\n
„Kdyby m\u011bl rozhodnout. P\u016fsobil na tebe Bill sp\u00ed\u0161 pozitivn\u011b nebo negativn\u011b?“<\/div>\n
„J\u00e1… sp\u00ed\u0161 jsem nev\u011bd\u011bl, co si m\u00e1m myslet. Byl jsem z n\u011bj trochu nejist\u00fd, proto\u017ee vypadal tak podivn\u011b… ztracen\u011b,“ hledal Tom ta spr\u00e1vn\u00e1 slova, aby Bill\u016fv stav co nejl\u00e9pe popsal.<\/div>\n
„V po\u0159\u00e1dku. Pokra\u010duj, pros\u00edm,“ vyzvala jej Kessy a pozorn\u011b poslouchala.<\/p>\n

„Rozhodl jsem se p\u0159ece jen mu d\u00e1t trochu prostoru, a tak jsem \u0161el vynosit v\u011bci z auta. Kdy\u017e jsem se vr\u00e1til do domu, na\u0161el jsem Billa st\u00e1t v ob\u00fdv\u00e1ku u krbu. Prohl\u00ed\u017eel si fotky, o n\u011bkter\u00fdch mi n\u011bco \u0159ekl, ale pak se na n\u011b oto\u010dil a poprosil m\u011b, abychom si dali sprchu a \u0161li sp\u00e1t, \u017ee to nezvl\u00e1d\u00e1. Vypadal rozru\u0161en\u011b a dost nepohodln\u011b. \u017de je n\u011bco \u0161patn\u011b jsem poznal, a\u017e u\u017e jsme le\u017eeli v Billov\u011b posteli. My… uhm…,“ odka\u0161lal si Tom, „sp\u00edme spolu v jedn\u00e9 posteli i u n\u00e1s doma, a\u010dkoli m\u00e1 Bill sv\u016fj vlastn\u00ed pokoj,“ vysv\u011btlil Tom a pod\u00edval se na Kessy. Jen p\u0159ikyvovala a nevypadala ani p\u0159ekvapen\u011b ani pohor\u0161en\u011b ani znechucen\u011b. „Za\u010dal se chovat divn\u011b. Prosil m\u011b, abych ho schoval pod sebe, aby se nemusel d\u00edvat okolo. Sv\u011b\u0159il se mi, \u017ee si nemysl\u00ed, \u017ee se bude moct vr\u00e1tit dom\u016f, \u017ee to nezvl\u00e1dne. Vypadal, jako by se dusil vzduchem okolo, jako by jej bolelo le\u017eet ve vlastn\u00ed posteli. Tiskl se ke mn\u011b a za\u010d\u00ednal bre\u010det. Poda\u0159ilo se mi ho uspat a\u017e pot\u00e9, co se pl\u00e1\u010dem \u00fapln\u011b vy\u010derpal,“ popsal Tom zbytek ud\u00e1lost\u00ed p\u00e1te\u010dn\u00edho dne.<\/p>\n

„Bill ti \u0159ekl s\u00e1m, \u017ee se v dom\u011b nec\u00edt\u00ed dob\u0159e a \u017ee se tam nechce vr\u00e1tit?“<\/div>\n

„\u0158ekl,“ odsouhlasil Tom.<\/div>\n
„Prosil t\u011b, abyste odjeli?“<\/div>\n
„Ne. Te\u010f zp\u011btn\u011b bych \u0159ekl, \u017ee to bylo to jedin\u00e9, co cht\u011bl, abych ud\u011blal, ale v tu chv\u00edli mi to nedo\u0161lo. Myslel jsem, \u017ee je to jen prvotn\u00ed \u0161ok, \u017ee se z toho vysp\u00ed a dostane se z toho.“<\/div>\n
„To je dobr\u00e9. Moc dobr\u00e9,“ poznamenala Kessy.<\/div>\n
„Co je na tom dobr\u00e9ho? To nejhor\u0161\u00ed teprve p\u0159ijde,“ ohradil se Tom.<\/div>\n
„Nemysl\u00edm dobr\u00e9 jako dobr\u00e9. Sice zat\u00edm nev\u00edm, co se stalo n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed den, ale d\u00edky tomu, \u017ee ti Bill s\u00e1m od sebe \u0159ekl, \u017ee se dom\u016f nezvl\u00e1dne vr\u00e1tit, budu schopn\u00e1 vysv\u011btlit to, co n\u00e1sledovalo pak,“ vysv\u011btlila mu. Tom pouze p\u0159ik\u00fdvl. Nebyl si jist\u00fd, jak to Kessy vyu\u017eije, ale rozhodl se to nechat na ni. „Bill\u016fv t\u00e1ta p\u0159ijel dom\u016f kdy?“<\/div>\n
„A\u017e v sobotu po popoledni.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, ale nebudeme nep\u0159edb\u00edhat. Co bylo r\u00e1no?“<\/p>\n

„Probudil jsem se v pr\u00e1zdn\u00e9 posteli. Obl\u00e9kl jsem se a pak jsem za\u010dal hledat Billa. Na\u0161el jsem ho v kuchyni. Byl zap\u0159en\u00fd o kuchy\u0148skou linku a prstem p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po varn\u00e9 konvici. Byl tich\u00fd a nep\u0159\u00edstupn\u00fd, ale ned\u011blo se nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. \u0158ekl jsem mu, a\u0165 se posad\u00ed a j\u00e1 zat\u00edm ud\u011bl\u00e1m sn\u00eddani. Nachystal jsem j\u00eddlo, a pak jsem na st\u016fl postavil dva pr\u00e1zdn\u00e9 hrn\u00ed\u010dky, proto\u017ee voda v konvici za\u010d\u00ednala v\u0159\u00edt. Cht\u011bl jsem se Billa zeptat, jak\u00fd si d\u00e1 \u010daj, ale uprost\u0159ed v\u011bty jsem se vyd\u011bsil k smrti, kdy\u017e se ozvala \u0161\u00edlen\u00e1 r\u00e1na. Jeden z hrn\u00ed\u010dk\u016f se rozbil o d\u0159ev\u011bn\u00e1 dv\u00ed\u0159ka sk\u0159\u00edn\u011bk a rozlet\u011bl se na tis\u00edc st\u0159ep\u016f. S bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem jsem se oto\u010dil na Billa, proto\u017ee pokud to neud\u011blal n\u011bjak\u00fd duch, bylo jasn\u00e9, \u017ee to musel b\u00fdt Bill. V jeho o\u010d\u00edch byla nep\u0159edstaviteln\u00e1 zloba. Vztek, hn\u011bv. M\u011bl z\u00fa\u017een\u00e9 o\u010di a d\u00edval se proti lince. Pak… najednou jako by se probudil, odsunul se od stolu, vysko\u010dil ze \u017eidle a st\u0159\u00eddav\u011b se d\u00edval na m\u011b a na st\u0159epy. Vypadal zasko\u010den\u011b, jako by si pr\u00e1v\u011b uv\u011bdomil, co ud\u011blal, co se stalo. V m\u017eiku se pak oto\u010dil a utekl pry\u010d.“<\/p>\n

„\u0160el jsi za n\u00edm?“ zeptala se Kessy.<\/div>\n

„Ne, j\u00e1… byl jsem tot\u00e1ln\u011b \u0161okovan\u00fd. St\u00e1l jsem uprost\u0159ed kuchyn\u011b se st\u0159epy u sv\u00fdch nohou a absolutn\u011b jsem nech\u00e1pal, co se stalo. Na okam\u017eik jsem se dokonce p\u0159istihl, \u017ee se Billa boj\u00edm. Ten v\u00fdraz ve tv\u00e1\u0159i – byl d\u011bsiv\u00fd. Dopadl jsem na \u017eidli a sna\u017eil se pochopit, co se stalo.“<\/div>\n
„Vr\u00e1til se Bill do domu po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b?“<\/div>\n
„Ne. Sed\u011bl jsem tam cel\u00e9 dopoledne. Pak p\u0159i\u0161el dom\u016f Bill\u016fv t\u00e1ta a za\u010dal se vypt\u00e1vat, co se stalo, kdy\u017e m\u011b tam na\u0161el sed\u011bt. Po tom, co jsem mu to \u0159ekl, se vydal za Billem. Nev\u00edm, co si venku \u0159\u00edkali, ale kdy\u017e se vr\u00e1til, vypadal tot\u00e1ln\u011b zni\u010den\u011b. \u0158\u00edkal, \u017ee je to s Billem zl\u00e9. Tvrdil mu, \u017ee spadl ze schod\u016f, a proto si rozrazil ret, p\u0159itom zran\u011bn\u00fd v\u016fbec nebyl. J\u00f6rg se domn\u00edval, \u017ee se vracel do vzpom\u00ednek a neuv\u011bdomoval si, co je skute\u010dn\u00e9. Prosil m\u011b, abych Billa vzal chv\u00edli z domu.“<\/div>\n
„Jak se Bill choval, kdy\u017e jsi za n\u00edm p\u0159i\u0161el?“<\/div>\n
„Vypadal v po\u0159\u00e1dku. Zaj\u00edmal se jen o to, jestli se na n\u011bj zlob\u00edm, \u017ee rozbil ten hrn\u00ed\u010dek. Choval se norm\u00e1ln\u011b. Hr\u00e1l si se Schnuppim a mluvil se mnou, jako by se nic nestalo.“<\/div>\n
„Jeho mozek pravd\u011bpodobn\u011b zablokoval kr\u00e1tkodobou pam\u011b\u0165. Kdy\u017e dlouho utla\u010duje\u0161 vzpom\u00ednky, st\u00e1v\u00e1 se, \u017ee kdy\u017e se pak objev\u00ed a ty na n\u011b n\u011bjak zareaguje\u0161, vz\u00e1p\u011bt\u00ed to zapomene\u0161,“ vysv\u011btlila mu Kessy. „Pov\u00eddej d\u00e1l.“<\/p>\n

„Do\u0161li jsme k n\u011bjak\u00e9mu parku, ale ne\u017e jsme stihli vej\u00edt dovnit\u0159, zavolala na Billa n\u011bjak\u00e1 \u017eena. Vypadala, \u017ee se nen\u00ed jist\u00e1, jestli m\u00e1 spr\u00e1vnou osobu, proto do\u0161la a\u017e k n\u00e1m. P\u0159edstavila se mi a \u0159ekla, \u017ee je u\u010ditelkou na gymn\u00e1ziu a u\u010d\u00ed t\u011blocvik. Bill se zd\u00e1l b\u00fdt jej\u00ed p\u0159\u00edtomnost\u00ed \u00fapln\u011b paralyzovan\u00fd. Schov\u00e1val se za m\u00fdmi z\u00e1dy a v\u016fbec s n\u00ed nepromluvil. Z toho, co se d\u011blo kolem Billa, jsem j\u00ed \u0159ekl, \u017ee nen\u00ed zrovna dobr\u00fd den na to, aby si s Billem pov\u00eddala. Ch\u00e1pala to. Rozlou\u010dila se a ode\u0161la. Bill st\u00e1l za mnou z\u00e1dy ke mn\u011b, obj\u00edmal sv\u00e9 t\u011blo a p\u0159er\u00fdvav\u011b d\u00fdchal. Ptal jsem se, jestli je v po\u0159\u00e1dku. Opakoval mi, \u017ee je to ona. Uklid\u0148oval jsem ho, \u017ee u\u017e je pry\u010d a \u017ee u\u017e je dob\u0159e, ale Bill zni\u010dehonic vyl\u00edtl a za\u010dal drmolit, \u017ee nesm\u00ed odej\u00edt, \u017ee mus\u00ed Billa zachr\u00e1nit. Mus\u00ed mu pomoct. Nem\u016f\u017ee odej\u00edt a nechat ho tam.“ Kessy p\u0159ik\u00fdvla.<\/div>\n

„S tv\u00e1\u0159\u00ed t\u00e9 t\u011blocvik\u00e1\u0159ky p\u0159i\u0161la vzpom\u00ednka na posledn\u00ed zn\u00e1siln\u011bn\u00ed, ze kter\u00e9ho ho ta u\u010ditelka vysvobodila,“ konstatovala Kessy.<\/p>\n

„Byl jsem z toho zni\u010den\u00fd. Mluvil jsem na n\u011bj, aby se vr\u00e1til zp\u00e1tky do reality. Uklidnil se a ptal se, co se stalo, proto\u017ee jsem ho dr\u017eel za ramena a trochu s n\u00edm t\u0159\u00e1sl. Divil jsem se, \u017ee nev\u00ed, co se stalo, ale on jen \u0159ekl, \u017ee se zamyslel. Nic si neuv\u011bdomoval. Vr\u00e1tili jsme se pak k Billovi dom\u016f a pak to \u0161lo r\u00e1z na r\u00e1z. S nechut\u00ed Bill p\u0159e\u010dkal ob\u011bd, po ob\u011bd\u011b jsem sbalil v\u0161echny na\u0161e v\u011bci a hodil je do auta. Bill se se sv\u00fdm otcem sotva rozlou\u010dil. Posadil se do auta, sed\u011bl tam a \u010dekal, dokud nebude v\u0161echno p\u0159ipraveno k odjezdu. Doma pak vyb\u011bhl z auta a zabarik\u00e1doval se v pokoji. S nik\u00fdm nepromluvil ani slovo. N\u011bkdy kolem t\u0159et\u00ed r\u00e1no za mnou p\u0159i\u0161el a lehl si ke mn\u011b do postele. \u0160eptal, \u017ee ho to mrz\u00ed. Celou ned\u011bli se choval, jako by se nic nestalo. Nebyl sice tak energick\u00fd a v pohod\u011b, ale choval se jako obvykle.“<\/div>\n

„V\u0161echno?“ zeptala se Kessy pro jistotu, jestli si Tom t\u0159eba je\u0161t\u011b na n\u011bco nevzpomene.<\/div>\n
„Asi ano,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom nejist\u011b. Nevybavoval si nic, co by mohlo je\u0161t\u011b n\u011bjak z\u00e1sadn\u011b zm\u011bnit Billovu dal\u0161\u00ed diagn\u00f3zu.<\/p>\n

Kessy se pod\u00edvala na sv\u00e9 pozn\u00e1mky a trochu se zamra\u010dila, jak p\u0159em\u00fd\u0161lela.<\/div>\n

„Mysl\u00edte, \u017ee se v\u00e1m poda\u0159\u00ed z toho n\u011bco vyvodit?“ zeptal se Tom. Kessy zamlela \u00fasty.<\/div>\n
„Je p\u0159ed\u010dasn\u00e9 d\u011blat n\u011bjak\u00e9 z\u00e1v\u011bry, proto\u017ee mi st\u00e1le chyb\u00ed Billova verze. Pot\u0159ebuji tv\u016fj pom\u011brn\u011b podrobn\u00fd popis cel\u00e9 ud\u00e1losti doplnit o Billovy pocity a vysv\u011btlen\u00ed, tud\u00ed\u017e budu moct d\u011blat n\u011bjak\u00e9 z\u00e1v\u011bry, a\u017e budu m\u00edt kompletn\u00ed obraz, ale jeliko\u017e jsi byl po celou dobu neskute\u010dn\u011b vn\u00edmav\u00fd, mysl\u00edm, \u017ee Bill\u016fv pohled bude pouh\u00fdm potvrzen\u00edm toho, co si mysl\u00edm u\u017e te\u010f.“<\/div>\n
„A to je?“<\/div>\n
„\u017de je zbyte\u010dn\u00e9 sna\u017eit se Billovi pomoct, aby se znovu adaptoval na star\u00e9 prost\u0159ed\u00ed. Mysl\u00edm, \u017ee u\u017e nebude schopn\u00fd se vr\u00e1tit k otci,“ vynesla Kessy verdikt a s pochopen\u00edm sledovala, jak se Tom zved\u00e1 z k\u0159esla a za\u010d\u00edn\u00e1 popoch\u00e1zet po m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Je tu n\u011bjak\u00e1 mo\u017enost, \u017ee se m\u00fdl\u00edte, nebo \u017ee s t\u00edm p\u016fjde je\u0161t\u011b n\u011bco ud\u011blat?“ Kessy sv\u011bsila hlavu.<\/div>\n
„Budu se sna\u017eit, ale ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee tohle je kone\u010dn\u00fd v\u00fdsledek. Bill poznal, \u017ee to n\u011bkde m\u016f\u017ee b\u00fdt hezk\u00e9, bezpe\u010dn\u00e9 a pohodln\u00e9. P\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee se toho nebude cht\u00edt vzd\u00e1t, aby se vr\u00e1til k n\u011b\u010demu, co mu te\u010f p\u0159ijde ciz\u00ed, chladn\u00e9 a nep\u0159\u00e1telsk\u00e9.“<\/div>\n
„Chcete \u0159\u00edct, \u017ee t\u00edm, \u017ee jsme Billa nechali bydlet u n\u00e1s, jsme mu vlastn\u011b sp\u00ed\u0161e ubl\u00ed\u017eili?“<\/div>\n
„Ne! Tome, to v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b. Pomohli jste mu se dostat n\u011bkam, kam by se po n\u00e1vratu dom\u016f nikdy nedostal, ale zkus se na to pod\u00edvat z jeho pozice. Byl bys rad\u011bji s lidmi, kter\u00e9 m\u00e1\u0161 r\u00e1d, kte\u0159\u00ed se o tebe staraj\u00ed a vytv\u00e1\u0159ej\u00ed domov, nebo bys rad\u011bji tr\u00e1vil \u010das v dom\u011b s\u00e1m?“ Tom si hlasit\u011b povzdychl.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee odpov\u011b\u010f nen\u00ed t\u0159eba,“ zavrt\u011bl hlavou. „V\u00edte, dalo mi zatracen\u011b moc pr\u00e1ce, abych pana Kaulitze p\u0159esv\u011bd\u010dil, aby Billa nechal bydlet u moj\u00ed rodiny, alespo\u0148 do\u010dasn\u011b. Z toho, co se o v\u00edkendu stalo, mu bylo mizern\u011b. Nedok\u00e1\u017eu si p\u0159edstavit, jak bude reagovat, a\u017e mu n\u011bkdo \u0159ekne, \u017ee Bill se k n\u011bmu dom\u016f vr\u00e1tit nem\u016f\u017ee. J\u00e1 to b\u00fdt nechci. Nechci b\u00fdt osoba, kter\u00e1 mu takhle ubl\u00ed\u017e\u00ed,“ zam\u00edtl Tom.<\/div>\n
„Toho se b\u00e1t nemus\u00ed\u0161. Tou zlou budu muset b\u00fdt j\u00e1, proto\u017ee Billovo dol\u00e9\u010den\u00ed je u\u017e jen v m\u00e9 re\u017eii.“<\/p>\n

„Co m\u00e1m te\u010f d\u011blat?“<\/div>\n

„Mus\u00edme po\u010dkat, s \u010d\u00edm p\u0159ijde Bill na sv\u00e9 sezen\u00ed. Teprve pak budu d\u00e1vat v\u0161echno dohromady.“<\/div>\n
„Co pan Kaulitz?“<\/div>\n
„Nen\u00ed t\u0159eba mu je\u0161t\u011b cokoli oznamovat. Je to p\u0159ed\u010dasn\u00e9. P\u0159ij\u010f na sezen\u00ed s Billem, a jakmile spolu skon\u010d\u00edme, zavol\u00e1m si t\u011b dovnit\u0159.“<\/div>\n
„D\u011blal jsem v\u0161echno jen pro jeho dobro,“ p\u00edpl Tom.<\/div>\n
„A zvl\u00e1dl jsi to naprosto bravurn\u011b. Zkus se t\u00edm netr\u00e1pit. Po\u010dk\u00e1me, co p\u0159inese dal\u0161\u00ed sezen\u00ed.“<\/div>\n
„Dob\u0159e j\u00e1\u2026 h\u00e1d\u00e1m, \u017ee u\u017e bych m\u011bl j\u00edt a nezdr\u017eovat,“ p\u0159esunul se Tom k v\u00fdchodu.<\/div>\n
„Nechci t\u011b vyhazovat, ale je bohu\u017eel nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das, abych se p\u0159ipravila na prvn\u00edho pacienta,“ p\u0159itakala Kessy a doprovodila Toma k v\u00fdchodu. „Uvid\u00edme se brzy. A d\u011bkuji, \u017ee jsi p\u0159i\u0161el.“<\/div>\n
„Nen\u00ed za\u010d. Nashle.“<\/div>\n
„Ahoj a Tome?“<\/div>\n
„Hm?“<\/div>\n
„Ud\u011blal jsi spr\u00e1vnou v\u011bc. Bu\u010f na sebe py\u0161n\u00fd,“ usm\u00e1la se Kessy a jemn\u00fdm k\u00fdvnut\u00edm hlavy se znovu rozlou\u010dila a zav\u0159ela se v pracovn\u011b.<\/p>\n

Tom se oto\u010dil k v\u00fdchodu a s hlavou plnou ot\u00e1zek se vydal dom\u016f.<\/p>\n

autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* Pro tv\u00e9 dobro Tom sb\u00edhal z patra, v kuchyni se napil coly, a hned nato zam\u00ed\u0159il do p\u0159eds\u00edn\u011b, kde za\u010dal hledat sv\u00e9 boty. „Tomi?“ ozvalo z ob\u00fdv\u00e1ku nejist\u011b. „Jo?“ „Jde\u0161 n\u011bkam?“ „Jo, j\u00e1… mus\u00edm si n\u011bco za\u0159\u00eddit, je\u0161t\u011b ne\u017e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[584],"tags":[],"class_list":["post-3791","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-breaking-through"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3791","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3791"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3791\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3791"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3791"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3791"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}