{"id":3815,"date":"2014-08-02T16:00:00","date_gmt":"2014-08-02T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3803"},"modified":"2014-08-02T16:00:00","modified_gmt":"2014-08-02T15:00:00","slug":"breaking-through-49","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/08\/02\/breaking-through-49\/","title":{"rendered":"Breaking Through 49."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*<\/p>\n

<\/strong> Dne\u0161n\u00edm d\u00edlem malinko p\u0159ituhne. V\u0161imla jsem si, \u017ee posledn\u00edch n\u011bkolik d\u00edl\u016f je to jako na houpa\u010dce. Jednou dole, jednou naho\u0159e. U\u017eijte si \u010dten\u00ed a d\u011bkuji za koment\u00e1\u0159e! M.<\/em> :o*<\/p>\n

Zapomenut\u00e1 m\u00edsta<\/p>\n

<\/em><\/strong> Simone zaklapla v\u00ed\u010dka od dvou plastov\u00fdch krabi\u010dek, ve kter\u00fdch se skr\u00fdvaly poka\u017ed\u00e9 dva v\u00fdborn\u00e9 sendvi\u010de. Vlastn\u011b to byl jen tmav\u00fd celozrnn\u00fd chl\u00e9b, zelenina a p\u0159edev\u0161\u00edm mal\u00e9 ku\u0159ec\u00ed kousky obalen\u00e9 v k\u0159upav\u00e9m t\u011bst\u00ed\u010dku s bylinkov\u00fdm dipem. Norm\u00e1ln\u011b sendvi\u010de p\u0159ipravovala se sal\u00e1mem, nebo jinou uzeninou, ale vzhledem k tomu, \u017ee budou kluci cel\u00fd den na cest\u011b, bylo t\u0159eba vymyslet n\u011bco, co se v tom teple nezkaz\u00ed.<\/div>\n

Ob\u011b krabi\u010dky vlo\u017eila do mal\u00e9 ta\u0161ky a \u0161la za Tomem, kter\u00fd venku na zadn\u00ed sedadlo h\u00e1zel n\u011bjak\u00e9 v\u011bci.<\/p>\n

„Tome, se\u0161 si jist\u00fd?“ zeptala se Simone starostliv\u011b a podala mu ta\u0161ku s ob\u010derstven\u00edm a pen\u011bzi, kdyby m\u011bli cestou je\u0161t\u011b hlad. Tom pod\u011bkoval. Pen\u00edze schoval do kapsy a j\u00eddlo odlo\u017eil na palubn\u00ed desku, aby na n\u011bj nezapomn\u011bli.<\/div>\n

„Jsem, mami,“ k\u00fdvl Tom.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee te\u010f u\u017e je docela pozd\u011b m\u011bnit n\u00e1zor a v\u0161echno to zak\u00e1zat, ale chci, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee t\u00edm st\u00e1le nejsem nad\u0161en\u00e1,“ vyj\u00e1d\u0159ila Simone sv\u00e9 pocity.<\/div>\n
„Neboj se, mami. Zvl\u00e1dneme to. V\u011b\u0159 mi,“ usm\u00e1l se Tom.<\/div>\n
„J\u00e1 ti v\u011b\u0159\u00edm a v\u00edm, \u017ee jsi dobr\u00fd \u0159idi\u010d, ale v\u00ed\u0161, \u017ee toho autem moc nenajezd\u00edme, a kdy\u017e, tak v\u011bt\u0161inou \u0159\u00edd\u00ed t\u00e1ta, proto m\u00e1m trochu strach. Po dlouh\u00e9 dob\u011b bude\u0161 \u0159\u00eddit a ukousl sis takov\u00e9 sousto.“<\/div>\n
„Kdy\u017e u\u017e mi v\u011b\u0159\u00ed Bill, ty mus\u00ed\u0161 taky,“ mrkl na ni Tom.<\/div>\n
„Uch. Dob\u0159e, dob\u0159e. P\u016fjdu se pod\u00edvat, kde je Bill, a dojdu pro t\u00e1tu,“ oto\u010dila se Simone \u010delem vzad a vydala se dom\u016f.<\/div>\n
„Mluvil o mn\u011b n\u011bkdo?“ vykoukl Bill ze dve\u0159\u00ed, sotva Simone stihla vej\u00edt dovnit\u0159.<\/div>\n
„J\u00e1. Cht\u011bla jsem se j\u00edt pod\u00edvat, jak jsi na tom,“ p\u0159ihl\u00e1sila se Simone a pohladila Billa po rameni. Zmizela v dom\u011b, zat\u00edmco Bill do\u0161el k autu. Zastavil se t\u011bsn\u011b u Toma a pod\u00edval se mu do tv\u00e1\u0159e. Levou rukou vklouzl do Tomovy dlan\u011b a nat\u00e1hl se pro polibek.<\/p>\n

„Tomi, opravdu chce\u0161 jet?“ uji\u0161\u0165oval se.<\/div>\n

„Chci,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom a schoval Billa do n\u00e1ru\u010de. „Chci vid\u011bt, kde pob\u00edhal mal\u00fd Bill a tropil neplechy,“ projel prsty Billovy vlasy a l\u00edbl jej do nich. „Pro\u010d se pt\u00e1\u0161? Rozmyslel sis to?“<\/div>\n
„Ne, j\u00e1 jen. Nev\u00edm,“ pokr\u010dil Bill rameny.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 strach?“<\/div>\n
„To taky. J\u00e1 jen… n\u011bjak si najednou nejsem jist\u00fd,“ sv\u011b\u0159il se Bill.<\/div>\n
„Bille, byl to jen n\u00e1pad a je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d to m\u016f\u017eeme stopnout. Popravd\u011b bych se ani nedivil. Souhlasil jsi, ani\u017e by sis to promyslel, proto jsem vlastn\u011b a\u017e dote\u010f \u010dekal, \u017ee nebude\u0161 cht\u00edt jet.“ Bill si povzdychl a objal Toma kolem pasu.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 co? Nech to plavat. U\u017e jsme p\u0159ipraveni, tak\u017ee nebudeme nic m\u011bnit. Jednou se dom\u016f budu muset vr\u00e1tit. Tohle je dobr\u00e1 v\u011bc,“ rozhodl se Bill nakonec a s\u00e1m si Toma p\u0159it\u00e1hl do n\u011b\u017en\u00e9ho polibku. „Miluju t\u011b,“ pov\u011bd\u011bl mu.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe v\u00edc,“ prozradil mu Tom s \u00fasm\u011bvem a vzal Billovu ta\u0161ku, kterou m\u011bl p\u0159es rameno, a hodil ji k v\u011bcem na zadn\u00ed sedadlo.<\/div>\n
\n
„Dob\u0159e, tak\u017ee n\u00e1dr\u017e je pln\u00e1, v\u0161echno je dopln\u011bno, a kdybyste p\u0159ece jen pot\u0159ebovali tankovat, tak dovnit\u0159 pat\u0159\u00ed benz\u00edn. Benz\u00edn, Tome! Ne \u017ee mi bude\u0161 volat, kterou naftu tam natankovat!“ zamra\u010dil se Gordon.<\/div>\n
„Tati, to bylo jen jednou. V \u017eivot\u011b jsem se na to u\u017e neptal,“ proto\u010dil Tom o\u010dima a odfrkl si. Tuhle malou nedokonalost bude m\u00edt z\u0159ejm\u011b na tal\u00ed\u0159i poka\u017ed\u00e9, co bude sedat za volat. Gordon by m\u011bl b\u00fdt r\u00e1d, \u017ee Tom zavolal a nenatankoval to, co se mu zrovna nejv\u00edc l\u00edbilo. Na co auto jezd\u00ed, bylo Tomovi \u00fapln\u011b jedno. Byl nad\u0161en\u00fd z toho, \u017ee m\u016f\u017ee kone\u010dn\u011b \u0159\u00eddit.<\/div>\n
„No jen aby. Jinak nezapome\u0148te na pana ni\u010ditele Schnuppiho, kter\u00fd se p\u0159ed chv\u00edl\u00ed probudil a pravd\u011bpodobn\u011b se vydal hledat dal\u0161\u00ed moji obuv, aby ji mohl zlikvidovat,“ zavr\u010del Gordon. Je\u0161t\u011b m\u011bl v \u017eiv\u00e9 pam\u011bti, kdy\u017e na\u0161el tu kouli u botn\u00edku, jak \u017emoul\u00e1 tkani\u010dky, zat\u00edmco cel\u00e1 bota byla podr\u00e1pan\u00e1, oslintan\u00e1 a hlavn\u011b v n\u00ed byly d\u00edry od zub\u016f.<\/div>\n
„Dojdu pro n\u011bj,“ usm\u00e1l se Bill a ne\u017e se stihl vzd\u00e1lit, c\u00edtil Tomovo pohlazen\u00ed na z\u00e1dech.<\/p>\n

Po tom, co Toma nechal, aby jej rukou uspokojil, si v\u0161iml, \u017ee se jej te\u010f Tom dot\u00fdk\u00e1 \u010dast\u011bji a bez d\u016fvodu. Nem\u011bl t\u00edm na mysli intimn\u00ed dotyky. Od toho ve\u010dera, se mu Tom ani jednou nepokusil vl\u00e9zt do kalhot. I kdy\u017e se l\u00edbali v\u00e1\u0161niv\u011bji ne\u017e obvykle, z\u016fst\u00e1valy Tomovy dlan\u011b na Billov\u011b oble\u010den\u00ed, ani na chv\u00edli nezaj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc pod svr\u0161ky. Ty dotyky byly sp\u00ed\u0161 vd\u011b\u010dn\u00e9, chl\u00e1choliv\u00e9 nebo tak n\u011bjak. Bill za to byl vd\u011b\u010dn\u00fd. M\u011bl pochybnosti, kdy\u017e to Toma nech\u00e1val d\u011blat. B\u00e1l se, \u017ee t\u00edmhle gestem Tomovi nev\u011bdomky nazna\u010d\u00ed, \u017ee je p\u0159ipraven\u00fd d\u011blat v\u0161echno, a\u010dkoli nebyl. Proto byl r\u00e1d, \u017ee i kdy\u017e se u\u017e mezi nimi stalo n\u011bco v\u00edc, dr\u017e\u00ed se Tom st\u00e1le zp\u011bt, jako by se nic nestalo. Jen Bill se ob\u010das ztrat\u00ed ve vzpom\u00ednk\u00e1ch na ten okam\u017eik a za\u010derven\u00e1 se, kdy\u017e za\u010dne hypnotizovat Tomovu pravou dla\u0148, kter\u00e1 se dot\u00fdkala Billov\u00fdch nejintimn\u011bj\u0161\u00edch m\u00edst. Bylo jedno, jestli Tom v ruce zrovna dr\u017eel tu\u017eku, va\u0159e\u010dku, nebo kart\u00e1\u010dek na zuby. Byla to ta ruka a jej\u00ed prsty, kter\u00e9 Billa rozechv\u00edvaly.<\/p>\n

Pokud si Bill myslel, \u017ee jen on je nemravn\u00fd a p\u0159em\u00edt\u00e1 si ten okam\u017eik v hlav\u011b, pak byl na omylu. Tom byl mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b \u010dast\u011bji nemravn\u00fd ne\u017e Bill. Nejen \u017ee na ten okam\u017eik \u010dasto myslel, nejednou se mu d\u00edky t\u00e9 vzpom\u00ednce poda\u0159ilo t\u00e9m\u011b\u0159 bolestiv\u011b vyvrcholit do vlastn\u00ed dlan\u011b. \u0160\u00edlel z ka\u017ed\u00e9 vte\u0159iny toho ve\u010dera. Od po\u010d\u00e1te\u010dn\u00edho polibku a\u017e po ten posledn\u00ed, kter\u00fd v\u0161e ukon\u010dil. A\u010dkoli fakt, \u017ee mu Bill le\u017eel mezi nohama, kroutil se mu v kl\u00edn\u011b a vzp\u00ednal se Tomov\u00fdm pohyb\u016fm, se Tomovi do my\u0161lenek \u010d\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji vkr\u00e1dal pohled na Bill\u016fv obli\u010dej. Pamatoval si v\u0161echny emoce, kter\u00e9 se v Billov\u011b v\u00fdrazu vyst\u0159\u00eddaly. Nervozita, pochybnosti, drobn\u00fd strach p\u0159es p\u0159ekvapen\u00ed, o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, horlivost a\u017e k uspokojen\u00ed, \u00fanav\u011b a vd\u011bku. Bill se mohl nach\u00e1zet na vrcholu ext\u00e1ze, a p\u0159esto mohl Tom v ka\u017ed\u00e9m Billov\u011b vzdechu, zak\u0148u\u010den\u00ed, zast\u00e9n\u00e1n\u00ed nebo propnut\u00ed t\u011bla vid\u011bt oddanost, d\u016fv\u011bru, hlubok\u00e9 city a odhodlanost. Tahle \u010d\u00e1st byla pro Toma mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b vzru\u0161iv\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e samotn\u00fd akt.<\/p>\n

„Tome!“ zv\u00fd\u0161il Bill hlas a zat\u0159\u00e1sl s jeho ramenem. Skoro to vypadalo, \u017ee Tom usnul ve stoje. Byl op\u0159en\u00fd o auto, d\u00edval se do zem\u011b a skoro nemrkal.<\/div>\n

„Jo j\u00e1… co?“ vzpamatoval se Tom a zat\u0159epal hlavou, aby se probral. Uvid\u011bl p\u0159ed sebou st\u00e1t Billa se Schnuppim v n\u00e1ru\u010di.<\/div>\n
„Ptal jsem se, jestli m\u016f\u017eeme jet,“ zopakoval mu Bill.<\/div>\n
„Jo, uhm, jasn\u011b, pokud m\u00e1\u0161 v\u0161echno,“ odp\u00edchl se Tom od auta a po\u0161kr\u00e1bal se na z\u00e1tylku.<\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku? Vypadal jsi… ztracen\u00fd nebo tak,“ kr\u010dil Bill starostliv\u011b \u010delo.<\/div>\n
„Jo ztracen\u00fd. Ale jen v my\u0161lenk\u00e1ch. Neboj,“ pousm\u00e1l se Tom a podrbal Schnuppiho za uchem. Bill se trochu nepohodln\u011b o\u0161il a pod\u00edval se na Toma.<\/div>\n
„Myslel jsi na… to<\/em>?“ p\u00edpl polohlasem.<\/div>\n
„A kdy\u017e \u0159eknu ano?“ zeptal se Tom opatrn\u011b.<\/div>\n
„Jestli je to pravda, tak ti budu vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee jsi ke mn\u011b up\u0159\u00edmn\u00fd.“<\/div>\n
„J\u00e1… jo… ano. Myslel jsem na to, ale ne proto, \u017ee bych znovu cht\u011bl tvoje kalhoty dole. J\u00e1 jen… jsem na tebe prost\u011b py\u0161n\u00fd a c\u00edt\u00edm se neuv\u011b\u0159iteln\u011b dob\u0159e, kdy\u017e mi znovu a znovu dokazuje\u0161, \u017ee mi d\u016fv\u011b\u0159uje\u0161. J\u00e1 uhm… u\u017e to nechme plavat,“ uchechtl se Tom nerv\u00f3zn\u011b a rad\u011bji Billa rychle pol\u00edbil, aby nemusel u\u017e d\u00e1l mluvit.<\/p>\n

„Tak m\u00e1te v\u0161echno?“ zeptala se Simone, kdy\u017e vy\u0161la p\u0159ed gar\u00e1\u017e pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy se Tom od Billa odtahoval. Oba si mysleli, \u017ee Simone nem\u011bla \u0161anci zaznamenat, co se p\u0159ed domem mezi nimi stalo, ale spletli se. Simone mo\u017en\u00e1 nezachytila jejich polibek, ale d\u00edky jej\u00edmu dlouhodob\u00e9mu podez\u0159en\u00ed j\u00ed bylo jasn\u00e9, co se mezi kluky d\u011bje. M\u011bla to \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee kdyby se j\u00ed te\u010f oba p\u0159iznali, byla by na to p\u0159ipraven\u00e1. Stihla vst\u0159ebat my\u0161lenku, \u017ee je jej\u00ed syn s chlapcem, kdy\u017e dote\u010f honil ka\u017edou sukni z okol\u00ed. Velk\u00fd pod\u00edl na tom m\u011bl i Bill. Kdyby se po Tomov\u011b boku pohyboval jin\u00fd mlad\u00fd mu\u017e, pravd\u011bpodobn\u011b by se ten vztah Tomovi nejd\u0159\u00edve sna\u017eila jemn\u011b rozmluvit, ne\u017e by jej respektovala, ale Bill byl jin\u00fd jen proto, \u017ee to byl zkr\u00e1tka Bill.<\/p>\n

„Nejsp\u00ed\u0161 jo,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom a p\u0159ibouchl zadn\u00ed dve\u0159e.<\/div>\n

„Dob\u0159e. Je\u010fte opatrn\u011b a dejte n\u00e1m v\u011bd\u011bt, a\u017e budete na m\u00edst\u011b,“ prosila Simone.<\/div>\n
„Neboj, mami, zavol\u00e1me hned, jak doraz\u00edme. Ahoj,“ m\u00e1vl na rodi\u010de a otev\u0159el Billovi dve\u0159e spolujezdce, aby mohl nasednout.<\/div>\n
„Ahoj,“ houkli oba rodi\u010de a sledovali, jak Tom zav\u00edr\u00e1 dve\u0159e, ob\u00edh\u00e1 auto, nased\u00e1 dovnit\u0159 a b\u011bhem chv\u00edle vyj\u00ed\u017ed\u00ed z p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cesty a miz\u00ed po hlavn\u00ed silnici pry\u010d.<\/div>\n
„V\u00fdlet za\u010d\u00edn\u00e1,“ pronesl Tom a o\u010dkem hodil po Billovi.<\/div>\n
\n

*<\/p><\/div>\n

\n

Po \u0161esti naprosto \u00famorn\u00fdch hodin\u00e1ch v aut\u011b m\u011bli oba kluci auta a\u017e po krk. B\u011bhem cesty samoz\u0159ejm\u011b n\u011bkolikr\u00e1t zastavovali, aby se jednak prot\u00e1hli, do\u0161li si na benz\u00ednce na z\u00e1chod a nechali prob\u011bhnout Schnuppiho, kter\u00fd stejn\u011b jako Bill po cest\u011b n\u011bkolikr\u00e1t upadl do znud\u011bn\u00e9ho sp\u00e1nku, bud\u00edc se po p\u00e1r minut\u00e1ch je\u0161t\u011b unaven\u011bj\u0161\u00ed. Sn\u011bdli v\u0161echny z\u00e1soby na cestu, vypili t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161echny tekutiny, kter\u00e9 s sebou m\u011bli, a byli opravdu r\u00e1di, kdy\u017e po nekone\u010dn\u00e9 cest\u011b parkovali p\u0159ed Billov\u00fdm rodn\u00fdm domkem. Bylo n\u011bco m\u00e1lo po p\u016fl \u010dtvrt\u00e9 odpoledne, kdy\u017e Tom vyp\u00ednal motor a vytahoval kl\u00ed\u010de ze zapalov\u00e1n\u00ed. Pod\u00edval se na Billa a cht\u011bl promluvit, ale v\u0161iml si, \u017ee Bill je ztracen ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch. Hlavu m\u011b sto\u010denou k ok\u00fdnku a up\u0159en\u011b se d\u00edval na d\u016fm, ve kter\u00e9m vyr\u016fstal a kter\u00fd na tolik dlouh\u00fdch let opustil. Tom ml\u010dky vystoupil z auta a \u0161ourav\u00fdmi kroky do\u0161el a\u017e ke dve\u0159\u00edm spolujezdce. Billovo okno bylo do p\u016flky sta\u017een\u00e9, tak\u017ee mohl Tom bez pot\u00ed\u017e\u00ed mluvit.<\/p>\n

„Bille? V po\u0159\u00e1dku?“ zeptal se Tom.<\/div>\n

„J\u00e1 jen…“ sna\u017eil se Bill n\u011bco \u0159\u00edct, ale te\u010f nebyl schopn\u00fd dokon\u010dit my\u0161lenku, nato\u017e aby ji mohl vyj\u00e1d\u0159it slovy.<\/div>\n
„Poj\u010f,“ otev\u0159el Tom dve\u0159e a pomohl Billovi ven. Schnuppi sesko\u010dil z Billova kl\u00edna a vrhl se k p\u0159edzahr\u00e1dce, aby si nov\u00e9 prost\u0159ed\u00ed o\u010dichal a v\u0161echny ciz\u00ed p\u0159edm\u011bty prozkoumal. „Zavol\u00e1m m\u00e1m\u011b, aby se nestrachovala,“ sd\u011blil Billovi a poode\u0161el d\u00e1l, vytahuj\u00edc z kapsy mobil. Bill sotva zaznamenal, \u017ee na n\u011bj Tom mluv\u00ed. Z\u016fstal st\u00e1t uprost\u0159ed chodn\u00edku, d\u00edvaj\u00edc se na d\u016fm p\u0159ed n\u00edm.<\/div>\n
Vid\u011bl okno do sv\u00e9ho pokoje, kde po noc\u00edch sed\u00e1val na parapetu a plakal. Tlumil srdceryvn\u00e9 vzlyky do dlan\u00ed, aby neprobudil t\u00e1tu, kter\u00fd spal jen p\u00e1r metr\u016f od n\u011bj v lo\u017enici. Na jeho ot\u00e1zky by nena\u0161el odpov\u011b\u010f, ani\u017e by nemusel pou\u017e\u00edt l\u017ei.<\/div>\n
Vid\u011bl p\u00e1r schodk\u016f, kter\u00e9 vedly k domovn\u00edm dve\u0159\u00edm. Schody, kter\u00e9 se pro n\u011bj staly nep\u0159edstavitelnou p\u0159ek\u00e1\u017ekou, kdy\u017e se vracel dom\u016f s pohmo\u017ed\u011bn\u00fdmi \u017eebry, nara\u017een\u00fdm kolenem a natekl\u00fdm kotn\u00edkem.<\/p>\n

Pamatoval si kliku od n\u00edzk\u00e9 branky, kterou za sebou zav\u00edral ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no, kdy\u017e se vypravoval do \u0161koly. Poka\u017ed\u00e9 se j\u00ed dr\u017eel pevn\u011b a necht\u011bl si j\u00ed pustit. Necht\u011bl s n\u00ed ztratit kontakt, proto\u017ee to pak znamenalo, \u017ee bude do toho pekla muset znovu a znovu. P\u0159em\u00fd\u0161lel, \u017ee by se j\u00ed jednoho r\u00e1na prost\u011b nepustil, ale nakonec se prsty od plastov\u00e9ho povrchu p\u0159ece jen odd\u011blily a sev\u0159ely pouh\u00fd vzduch.<\/div>\n

Zahl\u00e9dl kousek zahradn\u00edho domku, za kter\u00fdm se schov\u00e1val, aby se mohl d\u00e1t alespo\u0148 trochu do kupy, aby mohl p\u0159ij\u00edt dom\u016f, zalhat t\u00e1tovi, \u017ee pom\u00e1hal t\u0159\u00eddn\u00ed u\u010ditelce, a proto se zpozdil.<\/div>\n
Do \u00fazk\u00e9ho chodn\u00edku byly cestou ven vryty Billovy nejist\u00e9 boj\u00e1cn\u00e9 kroky, kdy\u017e odch\u00e1zel z domu, a cestou zp\u011bt dom\u016f zaznamenaly kachli\u010dky v\u0161echno to kulh\u00e1n\u00ed, ka\u017ed\u00e9 poklesnut\u00ed v kolenou, ka\u017ed\u00e9 vl\u00e1\u010den\u00ed jedn\u00e9 nohy za sebou, kdy\u017e koleno na n\u011bkolik hodin vypov\u011bd\u011blo slu\u017ebu, ne\u017e mu byl dop\u0159\u00e1n klid, po kter\u00e9m bylo znovu schopno fungovat.<\/div>\n
Kapky krve, kter\u00e1 se mu n\u011bkdy p\u0159i cest\u011b dom\u016f znovu spustila z nosu, pravd\u011bpodobn\u011b smysl d\u00e9\u0161\u0165 i sn\u00edh, kter\u00fd za ty roky dopadl na chodn\u00edk. V\u0161echny stopy byly pry\u010d, a p\u0159esto n\u011bm\u011b k\u0159i\u010dely, aby na sebe upozornily. Jedin\u00fd Bill byl schopn\u00fd je sly\u0161et jasn\u011b a z\u0159eteln\u011b, proto\u017ee ten p\u0159\u00edb\u011bh, kter\u00fd je vytvo\u0159il, pro\u017eil.<\/p>\n

Tom po ukon\u010den\u00ed hovoru se Simone opatrn\u011b p\u0159e\u0161el k Billovi a polo\u017eil mu dla\u0148 na prav\u00e9 rameno, aby na sebe upozornil.<\/div>\n

„M\u00e1ma t\u011b pozdravuje,“ vy\u0159\u00eddil mu.<\/div>\n
„D\u011bkuji,“ \u0161pitl Bill.<\/div>\n
„Tv\u016fj t\u00e1ta bude doma a\u017e z\u00edtra po poledni. M\u00e1\u0161 kl\u00ed\u010de od domu?“<\/div>\n
„T\u00e1mhle ty okrasn\u00e9 kameny u vchodu. Kl\u00ed\u010d je schovan\u00fd v tom \u010dern\u00e9m kameni,“ \u0159ekl, kdy\u017e si vzpomn\u011bl, kam s t\u00e1tou kl\u00ed\u010de od domu schov\u00e1val.<\/div>\n
Jeliko\u017e Bill vypadal, \u017ee se z m\u00edsta nehne, ud\u011blal to Tom za n\u011bj. A opravdu. Odd\u011blil od sebe dv\u011b poloviny fale\u0161n\u00e9ho kamene a vyt\u00e1hl zevnit\u0159 kl\u00ed\u010d na kovov\u00e9m kole\u010dku. Podal kl\u00ed\u010dek Billovi, proto\u017ee p\u0159ece jen to byl on, kdo tu byl doma. Tom byl host. Bill sev\u0159el kl\u00ed\u010dek v dlani a zad\u00edval se na n\u011bj.<\/div>\n
„Nic se nezm\u011bnilo. V\u0161echno je stejn\u00e9 jako… tehdy.“ V jeho hlase zazn\u011blo p\u0159ekvapen\u00ed, zasko\u010den\u00ed, ale i smutek. Nev\u011bd\u011bl, jestli je r\u00e1d, \u017ee se vrac\u00ed k n\u011b\u010demu, co dob\u0159e zn\u00e1, nebo k n\u011b\u010demu, co p\u0159ihl\u00ed\u017eelo jeho tr\u00e1pen\u00ed, a te\u010f mu to bude neust\u00e1le p\u0159ipom\u00ednat.<\/div>\n
„Pot\u0159ebuje\u0161 b\u00fdt chv\u00edli s\u00e1m, nebo tak n\u011bco?“<\/div>\n
„Ne j\u00e1… budu v po\u0159\u00e1dku. Poj\u010fme dovnit\u0159,“ otev\u0159el Bill branku a \u0161el ke dve\u0159\u00edm. Tom jej n\u00e1sledoval a Schnuppi, jakmile ztratil z dohledu oba p\u00e1n\u00ed\u010dky, nechal hrab\u00e1n\u00ed v sousedovic z\u00e1honku, a rozut\u00edkal se po pachov\u00e9 stop\u011b. P\u0159ib\u011bhl ke schodk\u016fm, s n\u00e1mahou je vysk\u00e1kal, proto\u017ee m\u011bl na takov\u00e9 schody je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d moc kr\u00e1tk\u00e9 no\u017ei\u010dky, a zastavil se a\u017e u Tomov\u00fdch nohou.<\/p>\n

Nostalgie a pocit, \u017ee do domu u\u017e d\u00e1vno nepat\u0159\u00ed, pohltily Billovo t\u011blo a znovu jej p\u0159imrazily k m\u00edstu. C\u00edtil se jako cizinec. Rozhl\u00ed\u017eel se po dom\u011b, sahal na v\u011bci, jako by je vid\u011bl poprv\u00e9, sna\u017eil se vybavit si posledn\u00ed vzpom\u00ednku, kter\u00e1 se v\u00e1zala ke ka\u017ed\u00e9mu pokoji v dom\u011b.<\/div>\n

Tom usoudil, \u017ee Bill bude pot\u0159ebovat chvilku o samot\u011b, proto se ujal vylo\u017een\u00ed v\u011bc\u00ed z auta a no\u0161en\u00ed je do domu. Zamkl auto a ta\u0161ky odlo\u017eil v p\u0159eds\u00edni na n\u00edzk\u00e9m botn\u00edku. Billa nikde nevid\u011bl. C\u00edtil se nejist\u011b a necht\u011bl b\u00fdt nezdvo\u0159il\u00fd, aby se coural po dom\u011b bez vyzv\u00e1n\u00ed, ani\u017e by jej Bill domem provedl. Pokud ale necht\u011bl str\u00e1vit noc v p\u0159eds\u00edni, musel do \u00fatrob domu s\u00e1m.<\/p>\n

„Bille?“ zavolal opatrn\u011b a nakoukl do prvn\u00ed m\u00edstnosti, kterou objevil.<\/div>\n

„Tady jsem,“ ozval se Bill zevnit\u0159. Tom tedy vstoupil a na\u0161el Billa st\u00e1t u krbov\u00e9 \u0159\u00edmsy, na kter\u00e9 st\u00e1lo nespo\u010det fotek. Bill si je v\u0161echny prohl\u00ed\u017eel, n\u011bkter\u00e9 vzal do rukou, ob\u010das pohladil sklen\u011bn\u00fd povrch, a pot\u00e9 fotky vr\u00e1til na jejich p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto. Tom do\u0161el k Billovi a zezadu jej objal.<\/div>\n
„Tohle fotil t\u00e1ta. Bylo to moje prvn\u00ed kolo,“ uk\u00e1zal na fotku, na kter\u00e9 sed\u011bl mal\u00fd Bill na modr\u00e9m kole, a z jedn\u00e9 strany jej p\u0159idr\u017eovala za \u0159\u00edd\u00edtka n\u011bjak\u00e1 \u017eena, o kter\u00e9 Tom h\u00e1dal, \u017ee byla nejsp\u00ed\u0161 Billova m\u00e1ma. Bill se p\u0159eto\u010dil v Tomov\u011b objet\u00ed a schoval se do jeho n\u00e1ru\u010de. „Tomi, m\u016f\u017eeme se jen um\u00fdt a j\u00edt pros\u00edm sp\u00e1t? J\u00e1… je toho moc… nezvl\u00e1dnu to,“ nadechl se Bill trhan\u011b a zav\u0159el o\u010di.<\/div>\n
„Pro tebe v\u0161echno,“ pohladil jej Tom po hlav\u011b a nechal se v\u00e9st do pokoje a n\u00e1sledn\u011b do koupelny. Nanosil ta\u0161ky do Billova pokoje a nechal Billa, aby se zav\u0159el v koupeln\u011b. Ch\u00e1pal ho. Tom by byl pravd\u011bpodobn\u011b taky zmaten\u00fd a citov\u011b vy\u010derpan\u00fd, kdyby se po tolika letech vr\u00e1til dom\u016f a vid\u011bl v\u0161echny ty zn\u00e1m\u00e9 v\u011bci, na kter\u00e9 zapomn\u011bl. V\u0161echno na Billa najednou znovu padalo, proto se nedivil, kdy\u017e se s t\u00edm te\u010f necht\u011bl vypo\u0159\u00e1d\u00e1vat. Nav\u00edc byli oba unaven\u00ed z cesty, a proto bude sp\u00e1nek to nejlep\u0161\u00ed, na \u010dem se te\u010f m\u016f\u017eou shodnout.<\/p>\n

Jakmile se oba vysprchovali, dali Schnuppimu ve\u010de\u0159i a pak zapadli do Billova pokoje, kde si vlezli do postele. B\u011bhem chv\u00edle je\u0161t\u011b usly\u0161eli Schnuppiho k\u0148u\u010den\u00ed. \u010cum\u00e1\u010dek m\u011bl op\u0159en\u00fd o hranu matrace, proto\u017ee v\u00fd\u0161 nedohl\u00e9dl. Tom se sehnul a pomohl pejskovi nahoru. Ten se n\u011bkolikr\u00e1t zato\u010dil v jejich noh\u00e1ch a uvelebil se.<\/div>\n

„Tomi?“<\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
„Lehni si na m\u011b, pros\u00edm? Nechci se d\u00edvat kolem,“ zaprosil Bill a p\u0159itahoval si Toma za tri\u010dko k sob\u011b. Tom si lehl na bok, p\u0159it\u00e1hl si Billa do n\u00e1ru\u010de a cel\u00e9ho jej schoval. Jedin\u00e9, co mohl Bill vid\u011bt, byl Tom\u016fv krk a brada, p\u0159esto k\u0159e\u010dovit\u011b tiskl v\u00ed\u010dka k sob\u011b a sna\u017eil se p\u0159edstavovat si, \u017ee le\u017e\u00ed v Tomov\u011b posteli.<\/div>\n
„Tomi?“<\/div>\n
„Copak?“<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si, \u017ee se m\u016f\u017eu vr\u00e1tit dom\u016f. Nezvl\u00e1dnu to. Nechci le\u017eet ve sv\u00e9 posteli, na sv\u00e9 matraci. Nechci,“ vzlykl Bill a stiskl Tomovo tri\u010dko.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161. To bude dobr\u00e9, uvid\u00ed\u0161. Neplakej, Billi. Poj\u010f, lehni si na m\u011b a schovej si obli\u010dej do m\u00e9ho krku ano?“ \u0159ekl Tom a za\u010dal se \u0161telovat do nov\u00e9 polohy. Polo\u017eil se na z\u00e1da, p\u0159it\u00e1hl si Billovo t\u011blo a nechal jej, aby se polovinou hrudn\u00edku polo\u017eil na Tomovo t\u011blo. Obli\u010dej p\u0159itiskl do Tomova krku a posmrkl. C\u00edtil se hrozn\u011b. Fyzicky jej bolelo vn\u00edmat v\u0161echno okolo, dot\u00fdkat se sv\u00fdch v\u011bc\u00ed, d\u00fdchat vzduch, kter\u00fd napl\u0148oval jeho pokoj. T\u0159\u00e1sl se a cht\u011bl odsud pry\u010d. Jeho sta\u017een\u00e9 hrdlo mu v\u0161ak nedovolovalo vydat hl\u00e1sku.<\/p>\n

Vy\u010derp\u00e1n\u00edm usnul a\u017e hodinu po tom, co jej Tom za\u010dal usp\u00e1vat hlazen\u00edm, polibky a \u0161ept\u00e1n\u00edm kr\u00e1sn\u00fdch v\u011bc\u00ed.<\/p>\n

autor: Muck\u00e1tko :o)<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* Dne\u0161n\u00edm d\u00edlem malinko p\u0159ituhne. V\u0161imla jsem si, \u017ee posledn\u00edch n\u011bkolik d\u00edl\u016f je to jako na houpa\u010dce. Jednou dole, jednou naho\u0159e. U\u017eijte si \u010dten\u00ed a d\u011bkuji za koment\u00e1\u0159e! M. :o* Zapomenut\u00e1 m\u00edsta Simone zaklapla v\u00ed\u010dka od dvou plastov\u00fdch krabi\u010dek, ve<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[584],"tags":[],"class_list":["post-3815","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-breaking-through"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3815","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3815"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3815\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3815"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3815"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3815"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}