{"id":3819,"date":"2014-07-31T17:00:00","date_gmt":"2014-07-31T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3807"},"modified":"2014-07-31T17:00:00","modified_gmt":"2014-07-31T16:00:00","slug":"balance-31-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/07\/31\/balance-31-1-2\/","title":{"rendered":"Balance 31. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n

D\u00edl op\u011bt natolik dlouh\u00fd, \u017ee jsem jej musela rozd\u011blit na dv\u011b poloviny. Nev\u00edm, co v\u00edc \u0159\u00edct. Op\u011bt jsem ze psan\u00ed p\u0159\u00edjemn\u011b unaven\u00e1, vy\u010derpala jsem v\u0161e, co jsem m\u011bla na srdci a m\u016f\u017eu v\u00e1m pop\u0159\u00e1t pouze kr\u00e1sn\u00fd z\u00e1\u017eitek a doufat, \u017ee se v\u00e1m to bude l\u00edbit :).<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Zvedl hlavu a zv\u011bdav\u011b se rozhl\u00e9dl kolem sebe. Bodlo jej u srdce. Op\u011bt m\u011bl pocit, \u017ee je lapen ve st\u00ednech a \u017ee jedin\u00fdm zdrojem sv\u011btla, siln\u00fdm a ho\u0159\u00edc\u00edm energi\u00ed, je pouze jeho mal\u00fd p\u0159\u00edtel. Vstal, opustil tmav\u00e9 prostory chladn\u00e9ho kamen\u00ed a vy\u0161el na sluncem zalit\u00fd kus lesa. Ti\u0161e se k n\u011bmu bl\u00ed\u017eil, s ka\u017ed\u00fdm zdolan\u00fdm \u00fasekem vzd\u00e1lenosti se c\u00edtil l\u00e9pe a l\u00e9pe. Vych\u00e1zel ze tmy na sv\u011btlo, a \u010d\u00edm bl\u00ed\u017e sv\u00e9mu slunci byl, t\u00edm kr\u00e1sn\u011bji se c\u00edtil. V t\u00e9 chv\u00edli nedok\u00e1zal myslet na nic z toho, co se stalo b\u011bhem uplynul\u00fdch dn\u00ed. Zapomn\u011bl. Nem\u011blo smysl se tr\u00e1pit a ut\u00e1p\u011bt se v bolesti, ve\u0161ker\u00fd smysl vid\u011bl pouze v jeho velik\u00e9m, rozz\u00e1\u0159en\u00e9m pohledu a radostn\u00fdch projevech. U\u017e d\u00e9le nedok\u00e1zal z\u016fstat ne\u010dinn\u00fdm a p\u0159istoupil je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e.<\/em> <\/p>\n

„Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal se tich\u00fdm hlasem ml\u00e1d\u011bte, kter\u00e9 poskakovalo na hromad\u011b \u010derstv\u011b napadl\u00e9ho sn\u011bhu, a pak zv\u011bdav\u011b pozorovalo otisky sv\u00fdch tlapek. Srne\u010dek pla\u0161e sklonil hlavu a hrav\u011b zast\u0159ihal u\u0161ima. Vlk to na n\u011bm miloval. V\u011bd\u011bl, \u017ee kdy\u017e n\u011bco takov\u00e9ho d\u011bl\u00e1, je \u0161\u0165astn\u00fd, nebo m\u00e1 chu\u0165 si hr\u00e1t. A vzhledem k tomu, \u017ee p\u0159ed n\u011bkolika dny ztratil svou matku, mohl b\u00fdt r\u00e1d za jedno i za druh\u00e9.<\/em><\/div>\n

„V\u010dera byly ur\u010dit\u011b men\u0161\u00ed,“ oznamovalo ml\u00e1d\u011b hrd\u00fdm hlasem. „Jist\u011b jsem vyrostl.“<\/em><\/div>\n
Vlk se postavil vedle n\u011bj a z v\u00fd\u0161ky si jej po\u0159\u00e1dn\u011b prom\u011b\u0159il. Byl po\u0159\u00e1d stejn\u00fd. Mali\u010dk\u00fd a roztomil\u00fd. Sotva sahaj\u00edc\u00ed do \u00farovn\u011b jeho b\u0159icha. A i kdyby n\u00e1hodou o kousek povyrostl, jist\u011b to nebylo ot\u00e1zkou posledn\u00edch hodin.<\/em> <\/p>\n

„Pro\u010d se tak rychle sna\u017e\u00ed\u0161 vyr\u016fst?“ Naklonil hlavu a opr\u00e1\u0161il mu tenk\u00fd n\u00e1nos sn\u011bhov\u00fdch vlo\u010dek za u\u0161ima. „Je kr\u00e1sn\u00e9 b\u00fdt d\u00edt\u011btem. M\u011bl bys b\u00fdt r\u00e1d.“<\/em><\/div>\n

Srne\u010dek se na n\u011bj smutn\u011b zad\u00edval a pot\u00e9 str\u010dil svou malou tlapku do mnohem v\u011bt\u0161\u00ed, kter\u00e1 rozhodn\u011b nepat\u0159ila jemu. „Cht\u011bl bych b\u00fdt jako ty,“ \u0161eptl a pomalu rozr\u00fdval zasn\u011b\u017eenou zemi pod nohama tak dlouho, dokud nespat\u0159il zmrzl\u00e1 st\u00e9bla tr\u00e1vy a n\u00e1znaky tmav\u00e9 p\u016fdy.<\/em><\/div>\n
„Jako j\u00e1?“<\/em><\/div>\n
„Chci b\u00fdt vlk,“ zopakovalo ml\u00e1d\u011b tich\u00fdm hlasem.<\/em><\/div>\n
„Ne, mali\u010dk\u00fd, nechce\u0161.“ Vlk se posadil vedle n\u011bj a ustaran\u011b mu pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
Srne\u010dek se sna\u017eil zhluboka d\u00fdchat a neomdl\u00edt. Op\u011bt mu tak \u0159ekl. Nazval jej tak po tolika dnech, kdy na n\u011bj sotva promluvil. To p\u0159eci muselo b\u00fdt dobr\u00e9 znamen\u00ed, nebo ne? Znamenalo to snad, \u017ee u\u017e je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku? Odpustil mu?<\/em> <\/p>\n<\/div>\n
\n
„Ale ano, chci,“ ml\u00e1d\u011b si tvrdohlav\u011b st\u00e1lo za sv\u00fdm. P\u0159estalo s porovn\u00e1v\u00e1n\u00edm otisk\u016f, usadilo se vedle vlka a hlavou vrtalo do hust\u00e9 srsti \u0161ed\u00e9 barvy. „Cht\u011bl bych b\u00fdt hodn\u00fd vlk jako ty. Chci b\u00fdt rychl\u00fd a velk\u00fd a nechci m\u00edt z ni\u010deho strach. Kdybych byl jako ty, mohl bych maminku tehdy ochr\u00e1nit.“<\/em><\/div>\n
„Nejsem hodn\u00fd. Vlci nejsou hodn\u00e1 zv\u00ed\u0159ata. Styd\u00edm se za to, k\u00fdm jsem.“ Vlk se zvl\u00e1\u0161tn\u00edm pocitem pr\u00e1zdnoty odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159 a zav\u0159el o\u010di. Jak r\u00e1d by smazal svou minulost. Jak r\u00e1d by napravil v\u0161e zl\u00e9, co kdy provedl.<\/em><\/div>\n
„Na m\u011b jsi hodn\u00fd. Zachr\u00e1nil jsi m\u011b.“ Ml\u00e1d\u011b si dodalo odvahy, postavilo se na zadn\u00ed a nat\u00e1hlo krk tak, aby mohlo vlka l\u00e1skypln\u011b ol\u00edznout na tv\u00e1\u0159i.<\/em><\/div>\n
„Proto\u017ee jsi m\u011b zm\u011bnil. P\u0159edt\u00edm jsem v\u0161ak takov\u00fd neb\u00fdval. Byl jsem jako ti, co zabili tvou m\u00e1mu.“<\/em><\/div>\n
„Ale ty nej-“ Cht\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee nebyl jedn\u00edm z nich. \u017de by jist\u011b nedok\u00e1zal ud\u011blat n\u011bco takov\u00e9ho, ale vlk jej nepustil ke slovu.<\/em><\/div>\n
„Zabil jsem i ml\u00e1d\u011b, jako jsi ty. Je to u\u017e hodn\u011b d\u00e1vno a nejsem na to v\u016fbec py\u0161n\u00fd, ale ud\u011blal jsem to. Bylo to v dob\u011b, kdy jsem p\u0159i\u0161el o sv\u00e9 rodi\u010de a z\u016fstal jsem s\u00e1m. Byl jsem zu\u0159iv\u00fd, zoufal\u00fd, \u017eivot pro m\u011b nem\u011bl \u017e\u00e1dnou cenu. Nebyl jsem hodn\u00fd. Byl jsem netvor. Po\u0159\u00e1d j\u00edm jsem.“<\/em> <\/p>\n

Vlk se svalil na kousek zasn\u011b\u017een\u00e9 zem\u011b, kter\u00fd srne\u010dek je\u0161t\u011b nestihl pokr\u00fdt otisky sv\u00fdch tlapek, a hlavu zabo\u0159il do sn\u011bhu, doufaje, \u017ee kdy\u017e si to bude opravdu moc p\u0159\u00e1t, pohlt\u00ed jej a on nav\u017edy zmiz\u00ed. Srne\u010dek se v\u00e1hav\u011b usadil naproti n\u011bmu. Bylo vid\u011bt, \u017ee nad n\u011b\u010d\u00edm \u00fap\u011bnliv\u011b p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed. \u017de hled\u00e1 vhodn\u00e1 slova a \u017ee na n\u011bj mo\u017en\u00e1 v t\u00e9 chv\u00edli dolehla skute\u010dn\u00e1 podstata vlkov\u00fdch slov, a kone\u010dn\u011b z\u00edskal sv\u016fj ztracen\u00fd rozum, prom\u011bnil se zp\u00e1tky v ko\u0159ist a poc\u00edtil v\u016f\u010di n\u011bmu strach. Vlk by se mu v\u016fbec nedivil. Na druhou stranu v\u0161ak c\u00edtil nesnesitelnou \u00falevu, proto\u017ee o n\u011bm kone\u010dn\u011b v\u011bd\u011bl v\u0161echno. V\u0161e, co z\u016fst\u00e1valo viset ve vzduchu od doby, co se poprv\u00e9 setkali, bylo n\u00e1hle prozrazeno. Zabil. Zabil stejn\u00e9 ml\u00e1d\u011b. Tehdy bez l\u00edtosti, ta se dostavila a\u017e o n\u011bkolik hodin pozd\u011bji, a pron\u00e1sledovala jej a\u017e do dne, kdy se ocitl ve stejn\u00e9 situaci. Do dne, kdy st\u00e1l p\u0159ed stejn\u00fdm rozhodnut\u00edm, hled\u011bl do vyd\u011b\u0161en\u00fdch o\u010d\u00ed mal\u00e9ho tvore\u010dka, ve kter\u00fdch se v\u0161ak ukr\u00fdvalo n\u011bco, \u010demu bezmy\u0161lenkovit\u011b podlehl.<\/em><\/p>\n

„Mn\u011b na tom nez\u00e1le\u017e\u00ed.“<\/em><\/div>\n

Vlk p\u0159ekvapen\u011b zvedl hlavu a zabodl do srne\u010dkova obli\u010deje zmaten\u00fd pohled.<\/em><\/div>\n
„M\u011bl jsi tolik p\u0159\u00edle\u017eitost\u00ed mi ubl\u00ed\u017eit. Nikdy jsi nic neud\u011blal a j\u00e1 ti v\u011b\u0159\u00edm. V\u011b\u0159\u00edm ti a c\u00edt\u00edm se s tebou opravdu v bezpe\u010d\u00ed. Nejsi netvor.“ Ml\u00e1d\u011b n\u011bkolikr\u00e1t zamrkalo a p\u0159el\u00e9tlo vlkovu tv\u00e1\u0159 nevinn\u00fdm pohledem. „Jsi m\u00e1 sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e1 du\u0161e.“<\/em> <\/p>\n

Vlk c\u00edtil, jak mu do o\u010d\u00ed vstoupily slzy. M\u011bl chu\u0165 se zasm\u00e1t, proto\u017ee to, co vych\u00e1zelo ze srne\u010dkov\u00fdch \u00fast, ned\u00e1valo smysl. Je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika t\u00fddny by si myslel, \u017ee ze\u0161\u00edlel. N\u011bco takov\u00e9ho p\u0159eci nebylo norm\u00e1ln\u00ed. V\u0161ichni to v\u011bd\u00ed. Ji\u017e od narozen\u00ed n\u00e1m bylo d\u00e1no jist\u00e9 postaven\u00ed a on byl v potravinov\u00e9m \u0159et\u011bzci na vy\u0161\u0161\u00edm stup\u00ednku. M\u011bli b\u00fdt nep\u0159\u00e1tel\u00e9. M\u011bli se nen\u00e1vid\u011bt a on p\u0159esto v\u011bd\u011bl, \u017ee ml\u00e1d\u011b vyslovilo dokonalou a \u010distou pravdu. Pravdu, kterou si on necht\u011bl p\u0159iznat, proto\u017ee si nemyslel, \u017ee si zaslou\u017e\u00ed b\u00fdt v\u016fbec n\u011bk\u00fdm milov\u00e1n a obdivov\u00e1n.<\/em><\/div>\n

„Je\u0161t\u011b ne. Nejd\u0159\u00edv ti mus\u00edm ud\u011blat ty slibovan\u00e9 V\u00e1noce a pot\u00e9 si o tom m\u016f\u017eeme promluvit.“<\/em><\/div>\n
Srne\u010dek op\u011bt zast\u0159ihal u\u0161ima a doslova sko\u010dil na vlkova z\u00e1da, zat\u00edmco mu rozz\u00e1\u0159en\u00fd vysv\u011btloval, \u017ee musej\u00ed naj\u00edt n\u011bjak\u00fd mal\u00fd stromek a vymyslet pro toho druh\u00e9ho n\u011bco hezk\u00e9ho. Vlk vstal i s mal\u00fdm parazitem na z\u00e1dech a spole\u010dn\u011b se vydali na cestu lesem. Ne\u0159ekli u\u017e ani jedin\u00e9 slovo a p\u0159esto to oba v\u011bd\u011bli. Propast byla pry\u010d. Srne\u010dkova slova se prom\u011bnila v prach minulosti. Zase bylo v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku.<\/em><\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Tom zlehka p\u0159ehnul okraj str\u00e1nky, na kter\u00e9 skon\u010dil, a s drobn\u00fdm \u00fasm\u011bvem odlo\u017eil kn\u00ed\u017eku na no\u010dn\u00ed stolek. Do konce sice je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d z\u016fst\u00e1valo n\u011bkolik str\u00e1nek, ale on doufal, \u017ee se t\u011bm dv\u011bma u\u017e nestane nic o\u0161kliv\u00e9ho a \u017ee je nic nerozd\u011bl\u00ed. Nebyl si jist\u00fd t\u00edm, pro\u010d mu hlavn\u00ed hrdinov\u00e9 tak p\u0159irostli k srdci. D\u016fvod\u016f mohlo b\u00fdt hned n\u011bkolik. Mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee to byla Billova kn\u00ed\u017eka a v\u0161e, co se jej t\u00fdkalo, si jednodu\u0161e musel zamilovat. Nebo to mohlo b\u00fdt t\u00edm, \u017ee mu p\u0159\u00edb\u011bh t\u011bch dvou tro\u0161i\u010dku p\u0159ipom\u00ednal p\u0159\u00edb\u011bh jeho a Billa. Tak jako tak, m\u011bl tu kn\u00ed\u017eku moc r\u00e1d a doufal, \u017ee neskon\u010d\u00ed \u0161patn\u011b. Kdyby i poh\u00e1dky kon\u010dily \u0161patn\u011b, lid\u00e9 by se nem\u011bli k \u010demu up\u00ednat a \u017eivot by u\u017e z\u0159ejm\u011b ned\u00e1val \u017e\u00e1dn\u00fd smysl.<\/p>\n

Prot\u00e1hl se a posadil se na kraj postele pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy dovnit\u0159 ve\u0161el Bill s t\u00e1cem cukrov\u00ed a Bu\u0159t\u00edkem v pat\u00e1ch. Am\u00e9lie z\u0159ejm\u011b po\u0159\u00e1d vytrvale poskakovala kolem Simone, o\u010dek\u00e1vaj\u00edc\u00ed p\u0159\u00edpadnou odm\u011bnu za roztomilost.<\/div>\n

„M\u00e1ma u\u017e devastuje kuchy\u0148, co?“ Pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou, vstal a pomohl Billovi s n\u00e1kladem sladkost\u00ed, zat\u00edmco ten se opatrn\u011b p\u0159esunul k posteli, posadil se a up\u0159el na Toma skli\u010duj\u00edc\u00ed pohled.<\/div>\n
„Tomi?“ p\u00edpl, sna\u017eil se tv\u00e1\u0159it co nejv\u00edce uvoln\u011bn\u011b.<\/div>\n
Tom si vlo\u017eil do \u00fast hned n\u011bkolik \u010dokol\u00e1dov\u00fdch pusinek a s pln\u00fdmi tv\u00e1\u0159emi zam\u00ed\u0159il k Billovi. Ten se neubr\u00e1nil vesel\u00e9mu \u00fasm\u011bvu i p\u0159esto, \u017ee m\u011bl men\u0161\u00ed dilema. Av\u0161ak Tom v t\u00e9 chv\u00edli n\u00e1padn\u011b p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00ed k\u0159e\u010dka, d\u011blal v\u0161echno jaksi snesiteln\u011bj\u0161\u00edm. A pr\u00e1v\u011b proto jej miloval. \u017divot po jeho boku nebyl takov\u00fd, jak\u00fd by byl bez n\u011bj. Kdy\u017e byl s Tomem, v\u0161echno bylo jin\u00e9. On s\u00e1m byl jin\u00fd. Sv\u011bt byl pln\u00fd barev a on zapom\u00ednal na sv\u00e9 posti\u017een\u00ed.<\/div>\n
Tom rychle p\u0159e\u017evykoval a siln\u011b polkl; Bill m\u011bl slab\u00e9 podez\u0159en\u00ed, \u017ee spolknul hned n\u011bkolik pusinek najednou, ale nechal to plavat, proto\u017ee mu na rtech p\u0159ist\u00e1l polibek chutnaj\u00edc\u00ed po hork\u00e9 \u010dokol\u00e1d\u011b.<\/p>\n

„Copak?“<\/div>\n

Bill se sk\u0159ehotav\u011b nadechl a jazykem si p\u0159ejel po rtech, na kter\u00fdch po\u0159\u00e1d c\u00edtil Toma.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem\u2026 se jen zep-tat, jestli u\u017e m\u00e1\u0161\u2026 vymy\u0161-lenou masku na dnes ve-\u010der.“<\/div>\n
Proto\u017ee on nem\u011bl. T\u00e9m\u011b\u0159 hodinu bezc\u00edln\u011b bloudil po dom\u011b, z\u00edral do zrcadla, jako by m\u011bl snad v odrazu sv\u00e9 tv\u00e1\u0159e naj\u00edt inspiraci. Bohu\u017eel, \u017e\u00e1dnou tam nevid\u011bl. Pozd\u011bji se setkal s Flinnem na chodb\u011b, cht\u011bl si s n\u00edm popov\u00eddat; on mo\u017en\u00e1 tak\u00e9 nev\u011bd\u011bl, za co p\u016fjde na silvestrovskou p\u00e1rty v Kaulitz stylu. Jakmile si v\u0161ak v\u0161imnul tri\u010dka, kter\u00e9 spokojen\u011b sv\u00edral v dlan\u00edch, a je\u0161t\u011b spokojen\u011bj\u0161\u00edho \u00fasm\u011bvu, v\u011bd\u011bl, \u017ee byl se sv\u00fdm probl\u00e9mem z\u0159ejm\u011b s\u00e1m. Nikdy na \u017e\u00e1dn\u00e9 podobn\u00e9 p\u00e1rty nebyl. Ma\u0161karn\u00edho se z\u00fa\u010dastnil jednou v \u017eivot\u011b jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b a ode\u0161el ani ne o p\u016fl hodinu pot\u00e9, co jej tam otec po n\u00e1tlaku prarodi\u010d\u016f p\u0159ivezl, proto\u017ee neum\u011bl zapadnout do kolektivu, a tak jenom bezc\u00edln\u011b chodil od jednoho hlou\u010dku d\u011bt\u00ed ke druh\u00e9mu, ani\u017e by mu n\u011bkdo v\u011bnoval pozornost. Z\u0159ejm\u011b nest\u00e1l za pov\u0161imnut\u00ed. M\u011bl kr\u00e1snou masku. Otec si dal tehdy z\u0159ejm\u011b poprv\u00e9 a naposled z\u00e1le\u017eet na tom, aby mu ud\u011blal radost, a sehnal mu kost\u00fdm and\u011bla. Byl cel\u00fd b\u00edl\u00fd, m\u011bl velk\u00e1, p\u0159ekr\u00e1sn\u00e1 k\u0159\u00eddla, a kdy\u017e si jej obl\u00e9kl, doslova z\u00e1\u0159il. P\u0159i\u0161el si v\u00fdjime\u010dn\u00fd. Opravdu se na ten ve\u010der t\u011b\u0161il. A i kdy\u017e pat\u0159ila jeho maska k t\u011bm nejhez\u010d\u00edm, mezi ostatn\u00edmi v\u016fbec nezaz\u00e1\u0159il. Pr\u00e1v\u011b naopak. Byl pro n\u011b neviditeln\u00fdm. Ten pocit um\u011bl jenom t\u011b\u017eko popsat, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee jej u\u017e nechce za\u017e\u00edt znovu.<\/p>\n

V Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch zajisk\u0159ilo, jak vtiskl Billovi je\u0161t\u011b jeden rychl\u00fd polibek a ut\u00edkal ke sv\u00e9mu polorozpadl\u00e9mu po\u010d\u00edta\u010di. Bill jej pomalu n\u00e1sledoval, a kdy\u017e si Tom s \u00fasm\u011bvem poklepal po stehnech, usadil se mu na kl\u00edn\u011b a zv\u011bdav\u011b \u010dekal na to, co mu chce uk\u00e1zat. Zat\u00edmco se star\u00fd po\u010d\u00edta\u010d p\u0159ipravoval na to, \u017ee mus\u00ed op\u011bt chv\u00edli fungovat, p\u0159em\u00fd\u0161lel nad maskou, kterou si Tom asi vybral. Mo\u017en\u00e1 p\u016fjde za kovboje, mo\u017en\u00e1 za l\u00e9ka\u0159e. A mo\u017en\u00e1 vezme kytaru a bude si hr\u00e1t na rockovou hv\u011bzdu.<\/div>\n

Zat\u00edmco Bill p\u0159em\u00fd\u0161lel, Tom vyu\u017eil volnou chvilku na to, aby si u\u017e\u00edval Billovy bl\u00edzkosti. Zhluboka vdechoval jeho v\u016fni, tv\u00e1\u0159\u00ed se ot\u00edral o prameny \u010dern\u00fdch vlas\u016f, rukou zlehka obj\u00edmaje huben\u00e9 boky. Bill k n\u011bmu pooto\u010dil hlavu, setkal se se smutn\u00fdm pohledem a \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd nebyl v\u016fbec p\u0159esv\u011bd\u010div\u00fd.<\/p>\n

„Co-pak?“ Zeptal se a post\u0159ehl, \u017ee se obrazovka za n\u00edm bled\u011b rozz\u00e1\u0159ila a po chvilce za\u010daly pomalu jedna po druh\u00e9 nab\u00edhat drobn\u00e9 ikonky r\u016fzn\u00fdch tvar\u016f a barev.<\/div>\n

„Je\u0161t\u011b t\u011b to bol\u00ed?“<\/div>\n
„U\u017e je to mno-hem lep\u0161\u00ed, Tomi. Oprav-du. Ta mast\u2026 od Si-mone pomoh-la. A krom to-ho, sl\u00edbi-li jsme si\u2026 \u017ee se o t\u00e1to-vi nebude-me bavit,“ zt\u011b\u017eka vydechl a ukazov\u00e1\u010dkem Toma dloubl do \u0161pi\u010dky nosu. Ten se nevinn\u011b pousm\u00e1l a p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„V\u00edm, omlouv\u00e1m se. Jen\u2026 po\u0159\u00e1d m\u011b to tr\u00e1p\u00ed.“<\/div>\n
„Za p\u00e1r\u2026 dn\u00ed se to za-hoj\u00ed a v\u0161e bu-de jako d\u0159\u00edv.“ Bill mu v\u011bnoval povzbudiv\u00fd \u00fasm\u011bv, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se jejich rty setkaly. Zlehka, t\u00e9m\u011b\u0159 nepost\u0159ehnuteln\u011b, jako by se o sebe sotva ot\u00edrali. I tak slab\u00fd dotek jim ob\u011bma zp\u016fsobil hus\u00ed k\u016f\u017ei a donutil je ti\u0161e zast\u00e9nat.<\/div>\n
„Nechci za p\u00e1r dn\u00ed. Chci te\u010f hned.“ Tom se roztou\u017een\u011b ot\u00edral tv\u00e1\u0159\u00ed o Bill\u016fv \u0161t\u00edhl\u00fd krk, pokr\u00fdval jej drobn\u00fdmi polibky a ochutn\u00e1val sladkost k\u016f\u017ee.<\/p>\n

Bill siln\u011b stiskl rty, dlan\u011bmi se zap\u0159el o desku stolu, jinak by ztratil rovnov\u00e1hu. Zav\u0159el o\u010di a soust\u0159edil se na trasu Tomov\u00fdch polibk\u016f. C\u00edtil, jak mu h\u0159ejiv\u00e9 teplo proch\u00e1z\u00ed od siln\u011b pulzuj\u00edc\u00ed tepny na krku p\u0159es u\u0161i, l\u00edce a\u017e ke koutku rt\u016f. V t\u00e9 chv\u00edli ty sv\u00e9 pootev\u0159el a p\u0159ijal mezi n\u011b p\u00e1r dal\u0161\u00edch. Tom se tak soust\u0159edil na pomal\u00e9, hlubok\u00e9 polibky, a\u017e se mu krabatilo \u010delo. Jazykem prozkoum\u00e1val Billova \u00fasta tak dlouho, dokud neuc\u00edtil neuv\u011b\u0159itelnou touhu strhnout z n\u011bj ve\u0161ker\u00e9 oble\u010den\u00ed a pomilovat jej p\u0159\u00edmo uprost\u0159ed pokoje. Odt\u00e1hl se od n\u011bj, ale pouze na vzd\u00e1lenost, aby se mohl zhluboka nadechnout.<\/div>\n

„Cht\u011bl\u2026 jsi mi uk\u00e1zat tu\u2026 mas-ku,“ Bill nyn\u00ed v\u00edce znakoval, ne\u017e mluvil. Op\u011bt byl v konc\u00edch. A op\u011bt Tomovou vinou.<\/div>\n
Tom se zasekl, bezmocn\u011b hled\u011bl do Billov\u00fdch podmaniv\u00fdch o\u010d\u00ed a chv\u00edli mu trvalo, ne\u017e se vr\u00e1til zp\u011bt do reality a zapudil p\u0159edstavu Billova nah\u00e9ho, vzru\u0161en\u00e9ho t\u011bla hluboce ve sv\u00e9 mysli.<\/div>\n
„Ah, ano,“ poklepal se po hlav\u011b a omluvn\u011b se usm\u00e1l. „M\u00e1lem bych zapomn\u011bl.“ Dal ruce kolem Billov\u00fdch bok\u016f z ka\u017ed\u00e9 strany tak, aby dos\u00e1hl a\u017e na st\u016fl a mohl ovl\u00e1dat my\u0161 po\u010d\u00edta\u010de. Bill se na jeho kl\u00edn\u011b zv\u011bdav\u011b zavrt\u011bl a sledoval, jak Tom p\u0159eklik\u00e1val jednotliv\u00e9 ikonky, a\u017e dokud nenarazil na tu pravou.<\/div>\n
„Pom\u016f\u017ee\u0161 mi s v\u00fdb\u011brem, ano?“<\/div>\n
Bill vesele zak\u00fdval hlavou a p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, kdy\u017e Tom otev\u0159el prvn\u00ed ze dvou obr\u00e1zk\u016f. Na obrazovce se okam\u017eit\u011b vyno\u0159ila bled\u00e1, zvl\u00e1\u0161tn\u00ed tv\u00e1\u0159 jak\u00e9hosi mu\u017ee. Nebo sp\u00ed\u0161 individua. Nevypadal jako b\u011b\u017en\u00fd \u010dlov\u011bk. Vypadal jako by byl cel\u00fd polit\u00fd barvou. Rozcuchan\u00e9 vlasy kolem tv\u00e1\u0159e m\u011bly slab\u011b zelen\u00fd odst\u00edn, z koutk\u016f krvav\u011b zbarven\u00fdch rt\u016fy vych\u00e1zely hlubok\u00e9, \u010derven\u00e9 jizvy a vytv\u00e1\u0159ely na mu\u017eov\u011b tv\u00e1\u0159i v\u011b\u010dn\u00fd \u00fasm\u011bv. Jeho pohled, or\u00e1mov\u00e1n \u010dern\u00fdmi st\u00edny a kruhy pod o\u010dima, byl divok\u00fd, hladov\u00fd. Bill si neum\u011bl p\u0159edstavit, \u017ee by se m\u011bl Tom prom\u011bnit v n\u011bco tak podivn\u00e9ho.<\/p>\n

„Kdo- to je?“<\/div>\n

„To je Joker,“ Tom se pustil do vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed. „Je to hlavn\u00ed z\u00e1porn\u00e1 postava z Batmana. Jako d\u00edt\u011b jsem byl bl\u00e1zen do superhrdin\u016f a komiks\u016f, a tak m\u011b napadlo, \u017ee bych to mohl zkusit.“<\/div>\n
Bill komiksy nikdy moc ne\u010detl, o Batmanovi toho tak\u00e9 p\u0159\u00edli\u0161 nev\u011bd\u011bl, ale necht\u011bl to na sob\u011b d\u00e1t zn\u00e1t; Tom o tom mluvil jako o t\u00e9 nejb\u011b\u017en\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci na planet\u011b a on si necht\u011bl p\u0159ipadat hloup\u00fd.<\/div>\n
„Ale\u2026 tvo-je vlasy… Ne-budou zele-n\u00e9, \u017ee ne?“ Zeptal se po chvilce.<\/div>\n
Tom se nad Billovou roztomilost\u00ed pousm\u00e1l a l\u00edbl jej na pootev\u0159en\u00e1 \u00fasta. „Jist\u011b\u017ee ne.“ I p\u0159esto, \u017ee se Bill sna\u017eil usm\u00edvat, zachytil jeho prvotn\u00ed zamra\u010den\u00ed a mo\u017en\u00e1 i chvilkov\u00e9 zd\u011b\u0161en\u00ed. Tohle nebyla spr\u00e1vn\u00e1 volba.<\/div>\n
„A te\u010f druh\u00e1 mo\u017enost,“ \u0161eptl a otev\u0159el druh\u00fd obr\u00e1zek.<\/p>\n

Tv\u00e1\u0159 na druh\u00e9 fotce byla Billovi alespo\u0148 trochu zn\u00e1m\u00e1. Znal toho herce, pokud se nem\u00fdlil, byl to Johnny Depp, ale postavou ani filmem, ve kter\u00e9m vystupoval, si nebyl zcela jist\u00fd. Mo\u017en\u00e1 to bylo t\u00edm, \u017ee se nikdy na televizi p\u0159\u00edli\u0161 ned\u00edval, a kdy\u017e, tak sledoval pouze po\u0159ady pro hluchon\u011bm\u00e9 nebo Mr. Beana.<\/em> Toho doslova zbo\u017e\u0148oval. Moc toho nenamluvil, co\u017e bylo pro Billa naprosto perfektn\u00ed, a z\u00e1rove\u0148 se c\u00edtil jako norm\u00e1ln\u00ed kluk, proto\u017ee v rohu obrazovky nebylo mal\u00e9 ok\u00e9nko s pan\u00ed tlumo\u010d\u00edc\u00ed norm\u00e1ln\u00ed \u0159e\u010d do znakov\u00e9.<\/div>\n

„Tak, co na to \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ Tom jej \u0161pi\u010dkou nosu dloubl do brady a v\u011bnoval mu hrav\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
Bill si hr\u00e1l s lemem sv\u00e9ho tri\u010dka a roztomile se na Tomov\u011b kl\u00edn\u011b vrt\u011bl ze strany na stranu, nad obo\u010d\u00edm mu vystoupila drobn\u00e1 vr\u00e1ska, jak \u00fap\u011bnliv\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel. Je\u0161t\u011b jednou si prohl\u00e9dl ob\u011b masky, a kdy\u017e se ot\u00e1\u010del zp\u011bt k Tomovi, m\u011bl ve tv\u00e1\u0159i rozko\u0161n\u00fd r\u016f\u017eov\u00fd odst\u00edn.<\/p>\n

„Ta prv-n\u00ed-“ sna\u017eil se naj\u00edt vhodn\u00e1 slova. „Nen\u00ed \u0161pat-n\u00e1\u2026 j\u00e1 jen, neu-m\u00edm si p\u0159eds-ta-vit, \u017ee bych mu-sel vydr\u017eet cel\u00fd ve-\u010der, ani\u017e bych\u2026 t\u011b pol\u00ed-bil.“<\/div>\n

Tom se nad touhle mo\u017enost\u00ed ve skute\u010dnosti v\u016fbec nezam\u00fd\u0161lel, ale teprve nyn\u00ed, s pohledem up\u00ednaj\u00edc\u00edm se k Billov\u00fdm dokonal\u00fdm rt\u016fm, v\u011bd\u011bl, \u017ee by to tak\u00e9 nevydr\u017eel. Bylo od Billa moc hezk\u00e9, \u017ee necht\u011bl zma\u0159it jeho vynalo\u017een\u00e9 \u00fasil\u00ed, a z\u0159ejm\u011b se mu mo\u017enost, \u017ee skon\u010d\u00ed cel\u00fd od barvy, tak\u00e9 p\u0159\u00edli\u0161 nel\u00edbila.<\/div>\n
„Tak\u017ee je rozhodnuto. Pir\u00e1t.“<\/div>\n
„Ale nech-ci, abys to d\u011b-lal jenom kv\u016f-li mn\u011b. M-mo\u017en\u00e1, kdybys\u2026 m\u011b pol\u00ed-bil te\u010f, vydr-\u017eel bych to.“ Bill se uculil a Tomovi op\u011bt p\u0159ipomn\u011bl kouzeln\u00e9 slunce.<\/div>\n
Necht\u011bl jej pol\u00edbit te\u010f. Cht\u011bl jej pol\u00edbit i za hodinu, u ve\u010de\u0159e, b\u011bhem her, b\u011bhem novoro\u010dn\u00edho p\u0159\u00edpitku. Cht\u011bl, aby byl jeho prvn\u00edm polibkem v Nov\u00e9m roce a cht\u011bl, aby byly jeho rty jedin\u00e9, kter\u00e9 bude l\u00edbat po zbytek sv\u00e9ho \u017eivota.<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1m to i kv\u016fli sob\u011b. Stejn\u011b se mi pir\u00e1t l\u00edb\u00ed mnohem v\u00edc. A krom toho, takhle t\u011b alespo\u0148 budu moct l\u00edbat b\u011bhem cel\u00e9ho ve\u010dera,“ \u0161eptl, hrav\u011b jej po\u0161imral na b\u0159i\u0161e a zlehka vs\u00e1l jeho sm\u011bj\u00edc\u00ed se rty.<\/p>\n

Bill se p\u0159estal na jeho kl\u00edn\u011b netrp\u011bliv\u011b kroutit, dlouze vydechl a spojil ruce za Tomov\u00fdm krkem, aby mu mohl b\u00fdt bl\u00ed\u017e. Bolest zad pro n\u011bj v tu chv\u00edli nebyla v\u016fbec d\u016fle\u017eit\u00e1. Omotal mu nohy kolem bok\u016f a za st\u00e1l\u00e9ho l\u00edb\u00e1n\u00ed se nechal vysadit na st\u016fl, p\u0159i\u010dem\u017e zadkem p\u0159isedl kl\u00e1vesnici, a po\u010d\u00edta\u010d vz\u00e1p\u011bt\u00ed na to za\u010dal vyd\u00e1vat podivn\u00e9 zvuky. Tom nad t\u00edm pouze m\u00e1vl rukou, a ani\u017e by se odlepil od Billov\u00fdch \u00fast, vsunul mu ruce pod tri\u010dko a p\u0159ilo\u017eil je k hork\u00e9, chv\u011bj\u00edc\u00ed se k\u016f\u017ei. Bill nesly\u0161n\u011b zast\u00e9nal, \u010d\u00edm\u017e je\u0161t\u011b v\u00edce pootev\u0159el rty a dovolil, aby do\u0161lo ke st\u0159etu jejich hladov\u00fdch jazyk\u016f. Se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima a divoce bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem se pomalu ocital ve zcela jin\u00e9m sv\u011bt\u011b. Tom v n\u011bm jedin\u00fdm dotekem dok\u00e1zal probudit n\u011bco, co nec\u00edtil cel\u00e1 l\u00e9ta. Byl zv\u011bdav\u00fd, jestli jejich hladov\u00e9 rty a zb\u011bsile se propl\u00e9taj\u00edc\u00ed jazyky vyd\u00e1vaj\u00ed n\u011bjak\u00fd zvuk, ale styd\u011bl se na to zeptat. Pr\u00e1v\u011b proto jej zevnit\u0159 zaplavila nov\u00e1 nad\u011bje, jakmile si uv\u011bdomil, \u017ee se to mo\u017en\u00e1 brzy dozv\u00ed. Ve sv\u00e9m imagin\u00e1rn\u00edm kalend\u00e1\u0159i, kter\u00fd nosil neust\u00e1le u sebe, ve sv\u00e9m srdci, od\u0161krtl dal\u0161\u00ed den.<\/div>\n

U\u017e zb\u00fdvalo pouze \u0161estn\u00e1ct.<\/em> Po\u0159\u00e1d dost, ale co to bylo proti v\u00edc jak dvaceti let\u016fm?<\/p>\n

„A co tv\u00e1 maska, hm?“ Tom z Billa n\u011b\u017en\u011b svl\u00e9kl dlouh\u00e9 tri\u010dko, a kdy\u017e se mu p\u0159ed o\u010dima zjevil sn\u011bhov\u00fd, prudce se pohupuj\u00edc\u00ed hrudn\u00edk poset\u00fd drobnou hus\u00ed k\u016f\u017e\u00ed, t\u00e9m\u011b\u0159 s n\u00e1bo\u017enou jemnost\u00ed na n\u011bj p\u0159ilo\u017eil b\u0159\u00ed\u0161ka prst\u016f a za\u010dal bledou k\u016f\u017ei hladit a jemn\u011b mas\u00edrovat mezi prsty. „Prozrad\u00ed\u0161 mi, za co p\u016fjde\u0161?“<\/div>\n

Bill v t\u00e9 chv\u00edli slet\u011bl ze sv\u00e9ho obl\u00e1\u010dku a bolestiv\u011b dopadl na zem. Jist\u011b\u017ee by mu to prozradil, kdyby to on s\u00e1m v\u011bd\u011bl. Necht\u011bl za\u017e\u00edt op\u011bt ten o\u0161kliv\u00fd pocit. Necht\u011bl z\u00e1\u0159it, a p\u0159itom b\u00fdt v\u0161em o\u010d\u00edm neviditeln\u00fd. Cht\u011bl vypadat hezky. Ud\u011blat se hezk\u00fdm pouze pro Toma a u\u017e\u00edt si ve\u010der tak, jak se pat\u0159\u00ed.<\/div>\n
„To je p\u0159ekva-pen\u00ed,“ p\u00edpl po chvilce a o\u010dima \u00fap\u011bnliv\u011b bloudil po pokoji, hledaje jakoukoli inspiraci. Tom se najednou nap\u0159\u00edmil, vzal jeho tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a proc\u00edt\u011bn\u011b jej pol\u00edbil.<\/div>\n
„Ty nemus\u00ed\u0161 m\u00edt \u017e\u00e1dnou masku, Bille,“ vydechl, o\u010di no\u0159\u00edc\u00ed se do hloubky t\u011bch Billov\u00fdch. „U\u017e takhle vypad\u00e1\u0161 jako panenka.“<\/p>\n

Bill si v mysli p\u0159ehr\u00e1val jeho slova. Panenka. Panenka. Panenka.<\/em> K\u0159ehk\u00e9 d\u011bv\u010d\u00e1tko z porcel\u00e1nu s alabastrov\u011b b\u00edlou plet\u00ed, tmav\u00fdmi vlasy a jemn\u00fdm l\u00ed\u010den\u00edm. A v t\u00e9 chv\u00edli mu to v\u0161echno do\u0161lo. Zad\u00edval se na Toma rozz\u00e1\u0159en\u00fdm pohledem a m\u011bl chu\u0165 jej na m\u00edst\u011b zul\u00edbat.<\/div>\n

Jak to d\u011blal? Jak mohl poka\u017ed\u00e9 naj\u00edt \u0159e\u0161en\u00ed na Bill\u016fv probl\u00e9m, ani\u017e by jej v\u016fbec znal?<\/div>\n
O n\u011bkolik minut pozd\u011bji u\u017e st\u00e1l na prahu dve\u0159\u00ed do kuchyn\u011b, nesm\u011bl\u00fdm pohledem sledoval Simone zamy\u0161len\u011b p\u0159ipravuj\u00edc\u00ed n\u011bjak\u00fd sal\u00e1t, a hr\u00e1l si s lemem tri\u010dka, kter\u00e9 z n\u011bj Tom je\u0161t\u011b p\u0159ed malou chv\u00edl\u00ed svl\u00e9kl. Nev\u011bd\u011bl, jak by m\u011bl v\u016fbec za\u010d\u00edt. Je\u0161t\u011b chv\u00edli p\u0159e\u0161lapoval na m\u00edst\u011b a pozoroval ji, a pot\u00e9 kone\u010dn\u011b nabral odvahu a vstoupil.<\/p>\n

„Simone?“ p\u00edpl.<\/div>\n

Jmenovan\u00e1 p\u0159ekvapen\u011b zvedla pohled od m\u00edsy pln\u00e9 zelen\u00e9ho list\u00ed, a jakmile kousek od dve\u0159\u00ed spat\u0159ila \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, p\u0159estala se mra\u010dit a v\u011bnovala mu l\u00e1skypln\u00fd, t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e mate\u0159sk\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Copak, srd\u00ed\u010dko? M\u016f\u017eu ti s n\u011b\u010d\u00edm pomoct?“ Odfoukla si z tv\u00e1\u0159e pramen zrzav\u00fdch vlas\u016f a h\u0159betem dlan\u011b si prot\u0159ela zpocen\u00e9 \u010delo.<\/div>\n
„J-j\u00e1 klid-n\u011b po\u010d-k\u00e1m. Nechci v\u00e1s\u2026 otra-vovat, kdy\u017e\u2026 m\u00e1te to-lik pr\u00e1ce.“ S jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem se oto\u010dil na pat\u011b a pomalu m\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Bille, to je-“ za\u010dala, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed ztichla a posmutn\u011bla. N\u011bkdy zapom\u00ednala, \u017ee j\u00ed Bill vlastn\u011b nem\u016f\u017ee sly\u0161et a poka\u017ed\u00e9 pak v\u016f\u010di tomu chlapci poc\u00edtila bezb\u0159ehou l\u00edtost za v\u0161echno, \u010d\u00edm si musel proj\u00edt. Rychle si sundala z\u00e1st\u011brku, vypnula troubu, ve kter\u00e9 oh\u0159\u00edvala pe\u010den\u00e9 brambory, a p\u0159ib\u011bhla k n\u011bmu.<\/div>\n
„Neotravuje\u0161 m\u011b, u\u017e jsem toho nava\u0159ila akor\u00e1t tak dost,“ s \u00fasm\u011bvem m\u00e1vla rukou a zad\u00edvala se Billovi do tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
I p\u0159esto, jak moc byl sv\u00e9 matce podobn\u00fd, v n\u011bm najednou nach\u00e1zela i n\u011bco jin\u00e9ho. N\u011bco, \u010deho si nikdy p\u0159edt\u00edm nev\u0161imla a nyn\u00ed ji to bodalo u srdce. Mimiku tv\u00e1\u0159e, n\u011bkter\u00e1 drobn\u00e1 gesta pod\u011bdil po sv\u00e9m otci, t\u00edm si byla jist\u00e1. My\u0161lenka na Gordona ne\u010dekan\u011b rozproudila tok dal\u0161\u00edch. Kdy\u017e vid\u011bla Gordona, vid\u011bla pr\u00e1zdnotu, velik\u00fd d\u016fm, osam\u011blost. Kdy\u017e si p\u0159edstavila velik\u00fd d\u016fm, vid\u011bla smutnou zahradu. Zamyslela se nad zahradou a t\u0159e\u0161\u0148ov\u00fdmi stromy, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed myslela na \u0161\u00edlen\u00fd polibek. A pomy\u0161len\u00ed na ten polibek v n\u00ed probouzelo touhu naj\u00edt sv\u00e9 ko\u0161t\u011b.<\/div>\n
Proto zavrt\u011bla hlavou rychleji, ne\u017e by mohla jednat, chytila Billa za ruku a p\u0159it\u00e1hla jej a\u017e ke stolu, ze kter\u00e9ho mu nab\u00eddla ochutnat hned z n\u011bkolika druh\u016f j\u00eddla.<\/p>\n

Bil rozko\u0161n\u011b vrt\u011bl hlavou. „Ne, ne\u2026 d\u011b-kuji. Vlastn\u011b jsem v\u00e1s p\u0159i-\u0161el po\u017e\u00e1-dat o pomoc.“<\/div>\n

„Pomoc?“ To u\u017e jednou sly\u0161ela a m\u011blo to katastrof\u00e1ln\u00ed n\u00e1sledky.<\/div>\n
Bill pla\u0161e sklonil hlavu a z\u00edral na \u0161pi\u010dky chlupat\u00fdch ba\u010dkor s bambulemi, kter\u00e9 upletla Tomova babi\u010dka a kter\u00e9 odm\u00edtal sundat, proto\u017ee n\u00e1dhern\u011b h\u0159\u00e1ly. Tom se sm\u00e1l, proto\u017ee nev\u011b\u0159il, \u017ee by je n\u011bkdo je\u0161t\u011b vyu\u017eil.<\/div>\n
„S mas-kou.“<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 s p\u0159evlekem na dne\u0161n\u00ed ve\u010der? To v\u00ed\u0161, \u017ee ti pom\u016f\u017eu a r\u00e1da. J\u00e1 bych se u\u017e tak\u00e9 m\u011bla pomalu za\u010d\u00edt chystat, tak\u017ee se do toho pust\u00edme spole\u010dn\u011b, co ty na to?“ N\u011b\u017en\u011b jej pohladila po tv\u00e1\u0159i a Bill j\u00ed v\u011bnoval vd\u011b\u010dn\u00fd \u00fasm\u011bv. P\u0159ik\u00fdvl.<\/p>\n

Simone se do pr\u00e1ce pustila s v\u011bt\u0161\u00ed vervou, ne\u017e v\u016fbec o\u010dek\u00e1val. Kdy\u017e j\u00ed spiklenecky prozradil, co m\u00e1 v pl\u00e1nu, v o\u010d\u00edch j\u00ed zajisk\u0159ilo a za\u010dala pob\u00edhat po pokoji jako spla\u0161en\u00e1 a ze z\u00e1suvek a sk\u0159\u00edn\u011b vyhazovala r\u016fzn\u00e9 drobnosti. V\u017edy, kdy\u017e se jejich pohledy setkaly, mu v\u011bnovala m\u011bkk\u00fd pohled a \u00fasm\u011bv, a pro Billa to bylo jako pohlazen\u00ed na ve\u0161ker\u00e9 otcovy r\u00e1ny.<\/div>\n

Po dlouh\u00e9m p\u00e1tr\u00e1n\u00ed nakonec na\u0161la to, co hledala. Vol\u00e1nkovou b\u00edlou ko\u0161ili s mal\u00fdmi perli\u010dkami, kterou kdysi koupila Tomovi z\u0159ejm\u011b v d\u016fsledku pomaten\u00ed mysli, a ten j\u00ed tehdy v\u011bnoval pohled, jako by s jej\u00edm \u00fasudkem naprosto souhlasil. Pro Bill\u016fv p\u0159evlek v\u0161ak byla perfektn\u00ed. Vzala sv\u00e1 l\u00ed\u010didla, balen\u00ed t\u0159pytek a kousek b\u00edl\u00e9 stuhy, kterou se ned\u00e1vno chystala vyhodit a nyn\u00ed byla r\u00e1da, \u017ee to neud\u011blala. Dala si opravdu z\u00e1le\u017eet na tom, aby splnila Billovu p\u0159edstavu zejm\u00e9na proto, \u017ee sta\u010dil jedin\u00fd pohled jeho pobl\u00e1zn\u011bn\u00fdch o\u010d\u00ed a v\u011bd\u011bla, \u017ee ten p\u0159evlek byl ur\u010den pro n\u011bkoho jin\u00e9ho.<\/p>\n

Kdy\u017e se za p\u016fl hodiny zad\u00edvala na sv\u00e9 d\u00edlo, nev\u011b\u0159ila sv\u00fdm o\u010d\u00edm.<\/div>\n

„Tak?“ Bill hrav\u011b \u0161pulil rty a obracel se ze strany na stranu. Je\u0161t\u011b se nevid\u011bl a zaj\u00edmal jej nejprve n\u00e1zor Simone, jako\u017eto samotn\u00e9 tv\u016frkyn\u011b. Natahoval ruce, aby si po\u0159\u00e1dn\u011b prohl\u00e9dl kr\u00e1sn\u00e9 t\u0159pytky na ruk\u00e1vech ko\u0161ile.<\/div>\n
Simone poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b netu\u0161ila, co \u0159\u00edct. Cht\u011bla ud\u011blat pouze jedin\u00e9. Vz\u00edt jej, ulo\u017eit na poli\u010dku a starat se o n\u011bj stejn\u011b, jako kdy\u017e byla mal\u00e1 a starala se o svou vlastn\u00ed porcel\u00e1novou panenku. Do o\u010d\u00ed se j\u00ed nahrnuly slzy, na rtech p\u0159ist\u00e1l drobn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Tom se zbl\u00e1zn\u00ed,“ \u0161eptla, \u00fasm\u011bv j\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edce povyrostl.<\/div>\n
Bill p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, kousl se do rtu a v\u00e1hav\u011b se oto\u010dil k velik\u00e9mu zrcadlu v rohu pokoje. Vstal, opatrn\u011b p\u0159istupoval bl\u00ed\u017e, a kdy\u017e se nosem t\u00e9m\u011b\u0159 dot\u00fdkal zrcadla, kone\u010dn\u011b vzd\u00e1len\u011b pozn\u00e1val rysy sv\u00e9 tv\u00e1\u0159e.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay D\u00edl op\u011bt natolik dlouh\u00fd, \u017ee jsem jej musela rozd\u011blit na dv\u011b poloviny. Nev\u00edm, co v\u00edc \u0159\u00edct. Op\u011bt jsem ze psan\u00ed p\u0159\u00edjemn\u011b unaven\u00e1, vy\u010derpala jsem v\u0161e, co jsem m\u011bla na srdci a m\u016f\u017eu v\u00e1m pop\u0159\u00e1t pouze kr\u00e1sn\u00fd z\u00e1\u017eitek a doufat, \u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[581],"tags":[],"class_list":["post-3819","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-balance"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3819","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3819"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3819\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3819"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3819"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3819"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}