{"id":3830,"date":"2014-07-25T17:00:00","date_gmt":"2014-07-25T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3818"},"modified":"2014-07-25T17:00:00","modified_gmt":"2014-07-25T16:00:00","slug":"balance-30","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/07\/25\/balance-30\/","title":{"rendered":"Balance 30."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: B-kay
<\/strong><\/p>\n

Tak a jsem tady se speci\u00e1ln\u00edm po-narozeninov\u00fdm d\u00edlem. Speci\u00e1ln\u00ed bude zejm\u00e9na proto, \u017ee v\u011bt\u0161inu z d\u011bje zab\u00edr\u00e1 Gordon\u016fv \u017eivotn\u00ed p\u0159\u00edb\u011bh a kluci jsou dnes tro\u0161ku na vedlej\u0161\u00ed koleji, ale j\u00e1 v\u00e1m to p\u0159\u00ed\u0161t\u00edm d\u00edlem vynahrad\u00edm. Cht\u011bla jsem Gordonovu prom\u011bnu podrobn\u011b rozepsat zejm\u00e9na proto, \u017ee mu to tak tro\u0161i\u010dku dlu\u017e\u00edm po v\u0161ech t\u011bch d\u00edlech, kdy se choval jako naprost\u00fd hlup\u00e1k. Douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m bude d\u00edl l\u00edbit a \u017ee si jej aspo\u0148 tro\u0161ku u\u017eijete, proto\u017ee j\u00e1 si to p\u0159\u00ed\u0161t\u011b hodl\u00e1m u\u017e\u00edt po\u0159\u00e1dn\u011b. Bill se pro Toma prom\u011bn\u00ed v ob\u017eivlou panenku a ten to chud\u00e1k m\u00e1lem nerozd\u00fdch\u00e1, tak\u017ee se m\u00e1te na co t\u011b\u0161it :).<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
V\u00edm, \u017ee oslavy Silvestra do letn\u00edch pr\u00e1zdnin p\u0159\u00edli\u0161 nepat\u0159\u00ed, ale bohu\u017eel, nest\u00edhala jsem tak, jak jsem pl\u00e1novala. I p\u0159esto v\u00e1m ale p\u0159eji hezk\u00e9 \u010dten\u00ed a p\u0159edem d\u011bkuji za ka\u017ed\u00e9 hezk\u00e9 slovo \ud83d\ude42<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Simone pomalu p\u0159ekro\u010dila pr\u00e1h dve\u0159\u00ed a s nejist\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i vstoupila dovnit\u0159. Nebyla si zcela jist\u00e1 t\u00edm, co to vlastn\u011b d\u011bl\u00e1. Netu\u0161ila, pro\u010d jej nedok\u00e1zala nechat b\u00fdt a odej\u00edt. Pro\u010d cht\u011bla z\u016fstat? Pro\u010d byla ochotna si jej vyslechnout po tom v\u0161em, co ud\u011blal kluk\u016fm?! \u010c\u00edm na ni tolik zap\u016fsobil? Mo\u017en\u00e1 to bylo smutkem vepsan\u00fdm ve tv\u00e1\u0159i, mo\u017en\u00e1 hrubou vr\u00e1skou nad obo\u010d\u00edm, kter\u00e1 by tam v jeho v\u011bku nem\u011bla b\u00fdt, nebo alespo\u0148 ne tak v\u00fdrazn\u00e1. Mo\u017en\u00e1 sta\u010dil jedin\u00fd pohled k tomu, aby p\u0159ehodnotila svou nen\u00e1vist v\u016f\u010di n\u011bmu a rozhodla se d\u00e1t mu je\u0161t\u011b \u0161anci.<\/p>\n

V okam\u017eiku, kdy vstoupila do luxusn\u00ed p\u0159eds\u00edn\u011b, zavanul k n\u00ed nepoznan\u00fd chlad. Rozhl\u00ed\u017eela se kolem sebe, hledala n\u011bjak\u00e9 sv\u011btlo ve tm\u011b, cokoli, d\u00edky \u010demu by byl d\u016fm \u00fatuln\u011bj\u0161\u00ed, ale bohu\u017eel, nic takov\u00e9ho nena\u0161la. C\u00edtila na sob\u011b Gordon\u016fv pohled, ale kdy\u017e se na n\u011bj pod\u00edvala, on sklonil tv\u00e1\u0159 a odvr\u00e1til se. St\u00e1l asi dva metry od n\u00ed, shrben\u00fd, zlomen\u00fd. Bylo z\u0159ejm\u00e9, \u017ee se za sebe styd\u00ed. Dokonce natolik, \u017ee n\u00e1hle nebyl schopen op\u011btovat pohled jej\u00ed \u017eiv\u00fdch, hlubok\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„M\u016f\u017eete j\u00edt d\u00e1l,“ promluvil pr\u00e1zdn\u00fdm hlasem a k\u00fdvl hlavou sm\u011brem k \u00fazk\u00e9 chodbi\u010dce vedouc\u00ed k ostatn\u00edm pokoj\u016fm.<\/div>\n
<\/div>\n
Simone se v\u00e1hav\u011b kousla do rtu. Cht\u011bla si zout boty, ale Gordon ji lhostejn\u00fdm m\u00e1vnut\u00edm ruky zastavil. U\u017e mu na ni\u010dem nez\u00e1le\u017eelo, a to jestli bude m\u00edt nale\u0161t\u011bnou podlahu, mu stejn\u011b nem\u011blo nijak pomoci od t\u00edhy bolesti a v\u00fd\u010ditek, d\u00edky kter\u00fdm se mu podlamovala kolena. Kdy\u017e pomalu proch\u00e1zeli kolem ob\u00fdvac\u00edho pokoje, v u\u0161\u00edch jim zn\u011blo pouze klep\u00e1n\u00ed podpatk\u016f nar\u00e1\u017eej\u00edc\u00edch o podlahu a ozv\u011bna vlastn\u00edho srdce. Gordon ji okam\u017eit\u011b nasm\u011broval do kuchyn\u011b, ale Simone neunikl pohled do ob\u00fdvac\u00edho pokoje. A nebyl to zrovna nejp\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed pohled. Po podlaze byly rozh\u00e1zen\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159e, v rohu pokoje sb\u00edrka pr\u00e1zdn\u00fdch l\u00e1hv\u00ed od alkoholu spole\u010dn\u011b s poz\u016fstatkem kdysi opravdu drah\u00e9ho stolu, kter\u00e9mu chyb\u011bla sklen\u00e1 v\u00fdpl\u0148. Byl to skute\u010dn\u011b kr\u00e1sn\u00fd kus n\u00e1bytku, Simone jej kdysi vid\u011bla v jednom katalogu, ale n\u011bco takov\u00e9ho si jednodu\u0161e nemohla dovolit. Tehdy ji to mrzelo, ale nyn\u00ed na vlastn\u00ed o\u010di vid\u011bla, \u017ee pen\u00edze \u010dlov\u011bku nezaru\u010d\u00ed \u0161t\u011bst\u00ed. Necht\u011bla si rad\u011bji ani p\u0159edstavovat, co se s t\u00edm stolem stalo, i kdy\u017e Gordonovy po\u0159ezan\u00e9 ruce j\u00ed byly nep\u0159\u00edm\u00fdm d\u016fkazem.<\/div>\n
<\/div>\n
Zastavila v chodbi\u010dce mezi kuchyn\u00ed a ob\u00fdv\u00e1kem a litovala, \u017ee se na to v\u016fbec dala. Z nezn\u00e1m\u00e9ho d\u016fvodu se j\u00ed ud\u011blalo \u0161patn\u011b.<\/p>\n

„Jste v po\u0159\u00e1dku?“ dolehl k n\u00ed tich\u00fd hlas.<\/div>\n

<\/div>\n
„Ano, jsem,“ zalhala, rychle ve\u0161la do kuchyn\u011b a posadila se na nejbli\u017e\u0161\u00ed \u017eidli. Sna\u017eila se zklidnit sv\u00e9 zrychlen\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed, zahnat ve\u0161ker\u00e9 p\u0159edstavy do nejtemn\u011bj\u0161\u00ed hlubiny sv\u00e9 du\u0161e a soust\u0159edit se pouze na rozhovor, kter\u00fd ji \u010dekal. I tak si ale nemohla odpustit malou pozn\u00e1mku. „Nejsou tady \u017e\u00e1dn\u00e9 ozdoby.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Ozdoby?“ Gordon se usadil na \u017eidli naproti n\u00ed a p\u0159ekvapen\u011b pozvedl obo\u010d\u00ed. „Co m\u00e1te na mysli?“<\/div>\n
<\/div>\n
„And\u00edlky, girlandy, hv\u011bzdy. Jsou p\u0159eci sv\u00e1tky. Nevid\u011bla jsem dokonce ani v\u00e1no\u010dn\u00ed stromek.“<\/div>\n
<\/div>\n
„To bude z\u0159ejm\u011b t\u00edm, \u017ee nem\u00e1me v\u00e1no\u010dn\u00ed stromek. Vlastn\u011b si ani dob\u0159e nepamatuju, kdy jsme jej m\u011bli naposled.“ Ale pamatoval. Posledn\u00ed V\u00e1noce, kter\u00e9 tr\u00e1vili jako rodina. P\u0159ed o\u010dima m\u011bl Billovo aut\u00ed\u010dko a naoko \u0161\u0165astn\u00fd v\u00fdraz.<\/div>\n
<\/div>\n
„A co cukrov\u00ed?“<\/div>\n
<\/div>\n
„Simone,“ Gordon si unaven\u011b prohr\u00e1bl vlasy. „My s Billem neslav\u00edme V\u00e1noce. Nem\u00e1me je r\u00e1di. Je to den jako ka\u017ed\u00fd jin\u00fd. Pro m\u011b nen\u00ed ni\u010d\u00edm v\u00fdjime\u010dn\u00fd.“<\/p>\n

Simone nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zavrt\u011bla hlavou. „Jak tohle m\u016f\u017eete \u0159\u00edct? Pokud je nem\u00e1te r\u00e1d, v po\u0159\u00e1dku, ale jste rodi\u010d. M\u011bl byste p\u0159edev\u0161\u00edm myslet na sv\u00e9 d\u00edt\u011b. A krom toho, \u0159ekl jste to \u00fapln\u011b p\u0159esn\u011b. Pro v\u00e1s nen\u00ed ni\u010d\u00edm v\u00fdjime\u010dn\u00fd. V\u016fbec nemysl\u00edte na toho uboh\u00e9ho chlapce. V\u00edte, \u017ee kdy\u017e byl o V\u00e1noc\u00edch u n\u00e1s, cel\u00e9 hodiny prosed\u011bl u v\u00e1no\u010dn\u00edho stromku? Nic ne\u0159\u00edkal, jenom se dot\u00fdkal jednotliv\u00fdch ozdob a usm\u00edval se. \u0158\u00edkala jsem si, co je na tom stromku tak v\u00fdjime\u010dn\u00e9ho, ale nyn\u00ed to v\u00edm p\u0159esn\u011b.“<\/div>\n

<\/div>\n
Je\u0161t\u011b jednou se rozhl\u00e9dla kolem, jako by snad doufala, \u017ee se z ni\u010deho nic v rohu m\u00edstnosti objev\u00ed kr\u00e1sn\u011b vyzdoben\u00e1 jedli\u010dka. V\u0161echno v\u0161ak i nad\u00e1le z\u016fst\u00e1valo po star\u00e9m. \u017d\u00e1dn\u00e9 kv\u011btiny, v\u00e1zy, so\u0161ky, lednice pouze s jedinou fotografi\u00ed.<\/p>\n

Zat\u00edmco Gordon zpracov\u00e1val fakt, \u017ee Bill str\u00e1vil celou dobu, co byl pry\u010d, s Tomem a jeho rodinou, Simone pomalu vstala a do\u0161la bl\u00ed\u017e k lednici, aby si mohla prohl\u00e9dnout fotku. Bylo j\u00ed zvl\u00e1\u0161tn\u011b t\u011b\u017eko, jakmile spat\u0159ila rozz\u00e1\u0159en\u00fd, kr\u00e1sn\u00fd \u00fasm\u011bv mlad\u00e9 \u017eeny. J\u00ed velmi dob\u0159e zn\u00e1m\u00fd \u00fasm\u011bv. Kone\u010dky prst\u016f pohladila obrys dlouh\u00fdch, tmav\u00fdch vlas\u016f, kter\u00e9 se v z\u00e1\u0159i slunce magicky leskly a pozorn\u011b se zad\u00edvala do jej\u00ed tv\u00e1\u0159e. Nemohla uv\u011b\u0159it tomu, jak moc j\u00ed byl Bill podobn\u00fd. Teprve kdy\u017e sklouzla o\u010dima n\u00ed\u017e, spat\u0159ila na jej\u00edch kv\u00edtkovan\u00fdch \u0161atech malou vybouleninu. Zajist\u00e9 byla t\u011bhotn\u00e1. Zhluboka se nadechla a pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy cht\u011bla nahlas \u0159\u00edct zjevnou pravdu a to, \u017ee byla neuv\u011b\u0159iteln\u011b kr\u00e1sn\u00e1, uc\u00edtila za sebou Gordonovu postavu, jeho hork\u00fd dech dopadal na jej\u00ed t\u00fdl a zp\u016fsoboval j\u00ed hus\u00ed k\u016f\u017ei.<\/p>\n

„Zabil jsem ji.“ Hlas, kter\u00fd mu vych\u00e1zel z \u00fast, nepozn\u00e1vala. Bylo to bolestiv\u00e9, zoufal\u00e9 kv\u00edlen\u00ed. Jako v\u00fdk\u0159ik ran\u011bn\u00e9 zv\u011b\u0159e.<\/div>\n

<\/div>\n
„Gordone.“ Rozt\u0159\u00e1sla se. Do o\u010d\u00ed j\u00ed okam\u017eit\u011b vystoupily slzy.<\/div>\n
<\/div>\n
„Pod\u00edvejte se, jak byla kr\u00e1sn\u00e1. Vid\u00edte ten \u00fasm\u011bv? A dol\u00ed\u010dky ve tv\u00e1\u0159\u00edch? A pod\u00edvejte, jak n\u00e1dhernou barvu m\u011bly jej\u00ed o\u010di, kdy\u017e se d\u00edvala do slunce. Ani hn\u011bd\u00e9, ani zelen\u00e9. Dokonal\u00e9.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Ano, byla moc kr\u00e1sn\u00e1.“<\/div>\n
<\/div>\n
„A j\u00e1 jsem ji chladnokrevn\u011b zabil. Ob\u011b jsem zabil.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Gordone, takhle nesm\u00edte mluvit. Byla to nehoda. Neud\u011blal jste to v\u011bdom\u011b. Nem\u016f\u017eete za to.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Nehoda,“ Gordon op\u011bt zoufale zakv\u00edlel a Simone m\u00e1lem p\u0159ekvapen\u011b vyk\u0159ikla, kdy\u017e se o ni najednou op\u0159el. Hlavu si slo\u017eil na jej\u00ed rameno, ruce t\u0159esouc\u00ed se pod\u00e9l sv\u00e9ho t\u011bla. „Byla n\u00e1dhern\u00e1. Nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. Ale j\u00e1 ji v mysli p\u0159esto vid\u00edm v zcela jin\u00e9 podob\u011b. I po t\u011bch letech je ten obraz v m\u00e9 hlav\u011b po\u0159\u00e1d \u010derstv\u00fd. Jako by se to stalo v\u010dera. V mysli, ve vzpom\u00ednk\u00e1ch, i ve snech ji nevid\u00edm kr\u00e1snou. Vid\u00edm ji celou od krve, s ulepen\u00fdmi vlasy, nep\u0159irozen\u011b b\u00edlou. Jej\u00ed o\u010di nejsou kr\u00e1sn\u00e9. Jsou pr\u00e1zdn\u00e9, mrtv\u00e9. Stejn\u00e9 jako o\u010di m\u00e9 dcerky.“<\/p>\n

Simone si v\u016fbec neuv\u011bdomovala, \u017ee j\u00ed po tv\u00e1\u0159i st\u00e9kaj\u00ed velik\u00e9 slzy. Po\u0159\u00e1d st\u00e1la na m\u00edst\u011b, naslouchala Gordonovu p\u0159izn\u00e1n\u00ed. Ve\u0161ker\u00e1 zlost i nen\u00e1vist v\u016f\u010di tomu mu\u017ei z n\u00ed kapku po kapce pomalu odt\u00e9kala. V\u011bd\u011bla, \u017ee brzy nezbude nic, pouze l\u00edtost.<\/div>\n

<\/div>\n
Gordon ubl\u00ed\u017een\u011b zast\u00e9nal, nosem se ot\u0159el o jej\u00ed hrub\u00fd kab\u00e1t.<\/div>\n
<\/div>\n
„Kdy\u017e jsem kupoval l\u00edstky na to divadeln\u00ed p\u0159edstaven\u00ed, koupil jsem \u010dty\u0159i. Cht\u011bl jsem, aby \u0161el i Bill, i kdy\u017e to byla naprost\u00e1 hloupost, proto\u017ee v t\u00e9 dob\u011b je\u0161t\u011b neum\u011bl odez\u00edrat ze rt\u016f, dokonce ani po\u0159\u00e1dn\u011b znakovat. Ona necht\u011bla. Sna\u017eila se mi vysv\u011btlit, \u017ee je mali\u010dk\u00fd, \u017ee z toho nebude m\u00edt \u017e\u00e1dn\u00fd z\u00e1\u017eitek, ale j\u00e1 ji neposlouchal. Nev\u00edm pro\u010d. Mo\u017en\u00e1 jsem si cht\u011bl op\u011bt n\u011bco silou moc\u00ed dok\u00e1zat. V ten ve\u010der jsme se poprv\u00e9 poh\u00e1dali. St\u00e1la si za sv\u00fdm a necht\u011bla ustoupit. Je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm jsem ji nevid\u011bl tak vyto\u010denou. \u0158ekl jsem tehdy hodn\u011b o\u0161kliv\u00e9 v\u011bci,“op\u011bt dlouze zast\u00e9nal. „Bill nakonec z\u016fstal doma a my jsme si p\u0159edstaven\u00ed v\u016fbec neu\u017eili. Cht\u011bl jsem se j\u00ed omluvit, ale nev\u011bd\u011bl jsem jak. Kdy\u017e jsme odch\u00e1zeli dom\u016f, spustil se siln\u00fd d\u00e9\u0161\u0165. Silnice byla kluzk\u00e1, j\u00e1 jsem byl na\u0161tvan\u00fd, ned\u00e1val jsem pozor, a je\u0161t\u011b ke v\u0161emu jsme se v aut\u011b op\u011bt poh\u00e1dali. Pamatuji si, jak jsem se zad\u00edval do zp\u011btn\u00e9ho zrc\u00e1tka a spat\u0159il jsem Am\u00e9li\u00ed. Zakr\u00fdvala si dlan\u011bmi u\u0161i, po tv\u00e1\u0159i j\u00ed st\u00e9kaly slzy a neust\u00e1le opakovala pros\u00edm, p\u0159esta\u0148te<\/em>. A to byl ten moment. P\u0159estal jsem se soust\u0159edit, auto dostalo smyk a j\u00e1 nad n\u00edm ztratil kontrolu. A za p\u00e1r vte\u0159in bylo po v\u0161em.“<\/p>\n

Bylo to v\u016fbec poprv\u00e9, co se neskr\u00fdval za ztr\u00e1tu pam\u011bti. Poprv\u00e9, kdy o tom dok\u00e1zal otev\u0159en\u011b promluvit a i kdy\u017e byla bolest nekone\u010dn\u00e1, c\u00edtil, jako by se to t\u011b\u017ek\u00e9 b\u0159emeno, ta obrovsk\u00e1 z\u00e1t\u011b\u017e, kter\u00e1 mu nedovolovala d\u00fdchat, o n\u011bco zmen\u0161ila. Simone nepromluvila. Neh\u00fdbala se. C\u00edtil pouze to, jak se chv\u011bje. Necht\u011bl, aby jej n\u011bjak p\u0159eru\u0161ila, proto\u017ee pak u\u017e by nem\u011bl s\u00edlu pokra\u010dovat.<\/p>\n

„Kdy\u017e jsem po chv\u00edli otev\u0159el o\u010di, c\u00edtil jsem se otup\u011ble. Nev\u011bd\u011bl jsem, kde jsem, co se stalo. Post\u0159ehl jsem pouze to, \u017ee p\u0159estalo pr\u0161et a nade mnou se vzn\u00e1\u0161elo zlov\u011bstn\u00e9 ticho. Nec\u00edtil jsem bolest, ta p\u0159i\u0161la pozd\u011bji. Vyslovil jsem jej\u00ed jm\u00e9no, pak jm\u00e9no dcerky, ale ani jedna neodpov\u00eddala. Sna\u017eil jsem se pohnout, ale ne\u0161lo to. Tak jsem z posledn\u00edch sil oto\u010dil hlavu a spat\u0159il je. Neum\u00edte si p\u0159edstavit, jak\u00fd to byl pocit. Omdlel jsem a na chv\u00edli jsem nabyl v\u011bdom\u00ed, a\u017e kdy\u017e m\u011b brali do sanitky. Tehdy jsem si toho v\u0161iml. Billovu d\u011btskou seda\u010dku n\u00e1raz vymr\u0161til ven a skon\u010dila pod koly auta.“<\/div>\n

<\/div>\n
„Tak\u017ee,“ Simone si rychle ot\u0159ela uplakanou tv\u00e1\u0159. „Neb\u00fdt va\u0161\u00ed \u017eeny, zem\u0159el by.“<\/div>\n
<\/div>\n
C\u00edtila, jak Gordonova hlava sklouzla z jej\u00edho ramene, kdy\u017e p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
<\/div>\n
„Svou hou\u017eevnatost\u00ed jej zachr\u00e1nila. V\u00edte, milovala Billa cel\u00fdm srdcem, ale pot\u00e9, co jsme se dozv\u011bd\u011bli, \u017ee nesly\u0161\u00ed, jej milovala je\u0161t\u011b v\u00edc. A jenom d\u00edky n\u00ed je te\u010f tady. Jenom d\u00edky n\u00ed jej m\u016f\u017ee v\u00e1\u0161 syn milovat. Proto\u017ee kdyby to bylo opa\u010dn\u011b, kdyby v ten ve\u010der ustoupila ona mn\u011b, Bill by zem\u0159el je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv ne\u017e ony dv\u011b.“<\/p>\n

Simone ti\u0161e vzlykla, pokusila se v nohou op\u011bt nal\u00e9zt ztracenou s\u00edlu a pomalu se oto\u010dila. Zahled\u011bla se Gordonovi do o\u010d\u00ed, poprv\u00e9 z takov\u00e9 bl\u00edzkosti, a\u017e j\u00ed to vyr\u00e1\u017eelo dech. Vypadal unaven\u011b, t\u0159\u00e1sl se, o\u010di pln\u00e9 slz, p\u0159esto nevyklouzla ani jedin\u00e1.<\/div>\n

<\/div>\n
„\u0158ekl jste to,“ p\u00edpla.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co?“ Gordon siln\u011b popot\u00e1hl nosem a sklonil tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
<\/div>\n
„\u0158ekl jste, \u017ee jej m\u016fj syn miluje. Pro\u010d jste to \u0159ekl?“<\/div>\n
<\/div>\n
U\u017e nem\u011blo smysl nalh\u00e1vat si n\u011bco, co bylo tak zjevn\u00e9. Tak ostr\u00e9 a do o\u010d\u00ed bij\u00edc\u00ed. Ka\u017ed\u00fdm o\u0161kliv\u00fdm slovem, ka\u017ed\u00fdm kon\u00e1n\u00edm proti vztahu t\u011bch dvou, ma\u0159il ob\u011b\u0165 sv\u00e9 \u017eeny. Darovala Billovi \u017eivot, uchr\u00e1nila jej p\u0159ed nehodou a on jej\u00ed snahu nev\u011bdomky ni\u010dil. \u0160lapal po jej\u00ed pam\u00e1tce. Zahazoval ve\u0161ker\u00e9 jej\u00ed \u00fasil\u00ed. U\u017e to nem\u011blo smysl. Pohr\u00e1l. Prohr\u00e1l, ale tentokr\u00e1t byla prohra v\u00edt\u011bzstv\u00edm.<\/p>\n

„Proto\u017ee je to pravda,“ \u0161eptl, o\u010dima klouzal po v\u0161ech koutech kuchyn\u011b.<\/div>\n

<\/div>\n
„Co pros\u00edm?“ Simone jej zlehka chytila za tv\u00e1\u0159 a donutila jej op\u011btovat jej\u00ed pohled.<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee ho miluje. V\u00edm to. Vid\u011bl jsem je spolu. Vid\u011bl jsem, jak se na n\u011bj d\u00edv\u00e1. Jak\u00fdm zp\u016fsobem se jej dot\u00fdk\u00e1. D\u00e1v\u00e1 pozor na ka\u017ed\u00fd jeden dotek, proto\u017ee m\u00e1 strach, \u017ee by mu mohl ubl\u00ed\u017eit, nebo by mohl zmizet. Zn\u00e1m ten pocit, proto\u017ee jsem si za\u017eil n\u011bco podobn\u00e9ho.“<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u016fbec v\u00e1m nerozum\u00edm, Gordone. Pro\u010d \u0159\u00edk\u00e1te takov\u00e9 v\u011bci, kdy\u017e jste se je je\u0161t\u011b p\u0159ed dv\u011bma dny pokou\u0161el rozd\u011blit? Sv\u00fdm chov\u00e1n\u00edm jste Billovi ubl\u00ed\u017eil a nane\u0161t\u011bst\u00ed nejen po psychick\u00e9 str\u00e1nce.“<\/div>\n
<\/div>\n
Gordon se naklonil dop\u0159edu, \u010d\u00edm\u017e je\u0161t\u011b v\u00edce zkr\u00e1til krati\u010dkou mezeru mezi jejich tv\u00e1\u0159emi. Simone mohla nyn\u00ed dokonale rozeznat barvu jeho o\u010d\u00ed, c\u00edtila jeho hork\u00fd dech na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i, vdechovala v\u016fni drah\u00e9 kol\u00ednsk\u00e9 a poz\u016fstatk\u016f alkoholu. Myslela si, \u017ee j\u00ed tak otev\u0159en\u00e1 bl\u00edzkost bude vadit, \u017ee se lekne, couvne a odejde, ale ona se nedok\u00e1zala hnout. Z\u00edrala do jeho tv\u00e1\u0159e, s nap\u011bt\u00edm o\u010dek\u00e1vala dal\u0161\u00ed slova.<\/p>\n

„J\u00e1 v\u00edm,“ promluvil nakonec. „V\u00edm, \u017ee m\u011b alkohol neomlouv\u00e1 a c\u00edt\u00edm se kv\u016fli tomu stra\u0161n\u011b. Mrz\u00ed m\u011b to, a kdybych mohl, vr\u00e1til bych \u010das. C\u00edt\u00edm se vinen. Zni\u010dil jsem svou rodinu. V\u0161echno, na co s\u00e1hnu, v\u0161echno, na co jen pomysl\u00edm, se okam\u017eit\u011b \u0159\u00edt\u00ed ke dnu. \u0158ekn\u011bte, pro\u010d tomu tak je? Nevytrp\u011bl jsem si snad dost?“<\/div>\n

<\/div>\n
Simone po tv\u00e1\u0159i op\u011bt sklouzla drobn\u00e1 slza. Byli si podobn\u00ed v\u00edce, ne\u017e by si dok\u00e1zala p\u0159iznat. „Co chcete, abych \u0159ekla, Gordone? Je mi v\u00e1s l\u00edto, to nepop\u00edr\u00e1m, ale mnohem v\u00edce lituji Billa. Jste jeho jedin\u00e1 rodina. M\u00e1 jenom v\u00e1s. Za p\u00e1r dn\u016f jej \u010dek\u00e1 hodn\u011b d\u016fle\u017eit\u00e1 operace a vy m\u00edsto toho, abyste st\u00e1l po jeho boku, mu jenom ubli\u017eujete.“ Ustoupila o krok zp\u011bt. „C\u00edt\u00ed se m\u00e9n\u011bcenn\u00fd. Styd\u00ed se za sebe. Hluchotu bere jako posti\u017een\u00ed, mysl\u00ed si, \u017ee nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku. A j\u00e1 m\u00e1m takov\u00fd dojem, \u017ee ta slova nem\u00e1 z vlastn\u00ed hlavy, \u017ee ne, Gordone?“<\/div>\n
<\/div>\n
Gordon ne\u0161\u0165astn\u011b zk\u0159ivil rty, ale po\u0159\u00e1d se dr\u017eel. I p\u0159esto, \u017ee se jeho o\u010di topily v slz\u00e1ch, nepodlehl bolesti. Nedop\u0159\u00e1l si mo\u017enost dostat to ze sebe, bylo by to a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 snadn\u00e9. Zaslou\u017eil si trp\u011bt.<\/p>\n

„V\u00edte-,“ za\u010dal chv\u011bj\u00edc\u00edm se hlasem. „To, o co jsem se j\u00e1 sna\u017eil cel\u00fd \u017eivot, dok\u00e1zal Tom b\u011bhem dvou m\u011bs\u00edc\u016f. Nikdy p\u0159edt\u00edm jsem nevid\u011bl Billa tak \u0161\u0165astn\u00e9ho. Usm\u00edv\u00e1 se, z\u00e1\u0159\u00ed, kdy\u017e jsem jej tuhle vid\u011bl p\u0159ipravovat sn\u00eddani, nechodil po kuchyni, on doslova tan\u010dil. Vzn\u00e1\u0161el se samou radost\u00ed. A j\u00e1 jsem se na to nedok\u00e1zal d\u00edvat. Nedok\u00e1zal jsem pochopit, jak m\u016f\u017ee b\u00fdt tak \u0161\u0165astn\u00fd, zat\u00edmco j\u00e1 tolik trp\u00edm.“<\/div>\n

<\/div>\n
„Tak jste d\u011blal v\u0161e proto, abyste mu ubl\u00ed\u017eil,“ dokon\u010dila za n\u011bj Simone tich\u00fdm hlasem, ud\u011blala dal\u0161\u00ed krok zp\u011bt a p\u0159ekvapen\u011b sebou trhla, kdy\u017e narazila z\u00e1dy o lednici. Fotka Billovy maminky chv\u00edli visela na kousku magnetu, po chvilce v\u0161ak ti\u0161e sklouzla na podlahu a Gordon ji nev\u011bdomky p\u0159i\u0161l\u00e1pl, jak p\u0159istoupil o krok bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jsem sobec. Nezaslou\u017e\u00edm si b\u00fdt otcem. A u\u017e v\u016fbec ne otcem n\u011bkoho tak v\u00fdjime\u010dn\u00e9ho, jako je Bill.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Nezaslou\u017e\u00edte, ale Bill v\u00e1s i p\u0159esto miluje. Jenom v\u00e1s pros\u00edm, nechte ty kluky na pokoji. Pot\u0159ebuj\u00ed se, pokud byste je rozd\u011blil, zni\u010d\u00ed je to. Ned\u011blejte to, pros\u00edm.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 to ne\u0159\u00edk\u00e1m r\u00e1d, ale tak n\u011bjak tu\u0161\u00edm, \u017ee Tom je to nejlep\u0161\u00ed, co jej mohlo potkat. Alespo\u0148 jeden z n\u00e1s nebyl ur\u010den k zatracen\u00ed. U v\u00e1s mu bude l\u00e9pe. Jsem r\u00e1d, \u017ee ode\u0161el, proto\u017ee j\u00e1 bych jej st\u00e1hl s sebou.“<\/p>\n

Odvr\u00e1til se od smutn\u00fdch o\u010d\u00ed Simone, str\u010dil ruce do kapes na tri\u010dku a popo\u0161el k oknu. Zad\u00edval se ven a chv\u00edli beze slova pozoroval hol\u00e9 stromy t\u0159e\u0161n\u00ed. M\u011bla<\/em> pravdu. Zahrada p\u016fsobila opravdu strhan\u011b. Dlouh\u00e9 v\u011btve se pohupovaly v siln\u011bj\u0161\u00edm v\u011btru, natahovaly se, a p\u0159esto nedo\u0161lo k jejich st\u0159etu. Jak by tak\u00e9 mohlo, kdy\u017e je s\u00e1zel on s\u00e1m a dal si speci\u00e1ln\u011b z\u00e1le\u017eet na tom, aby m\u011bly dostatek prostoru. To byl toti\u017e cel\u00fd on. Myslel pouze na prostor, na to, jak se od druh\u00fdch odst\u0159ihnout, ne jak b\u00fdt n\u011bkomu bl\u00ed\u017e.<\/div>\n

<\/div>\n
Trhl sebou, kdy\u017e vedle sebe uc\u00edtil pohyb. Simone beze slova do\u0161la k n\u011bmu a tak\u00e9 pohl\u00e9dla z okna.<\/div>\n
<\/div>\n
„T\u0159e\u0161n\u011b?“<\/div>\n
<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvl. Zad\u00edval se do pr\u00e1zdn\u00e9ho prostoru mezi stromy a najednou ji zahl\u00e9dl. Tan\u010dila kolem kmen\u016f, obj\u00edmala je a natahovala po n\u011bm ruce. Dlouh\u00e9 tmav\u00e9 vlasy j\u00ed spadaly na z\u00e1da, na rtech p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd \u00fasm\u011bv. Po krvi ani stopy. Po nekone\u010dn\u011b dlouh\u00e9 dob\u011b si ji dok\u00e1zal vybavit takovou, jakou ji miloval.<\/p>\n

„Ta zahrada je kr\u00e1sn\u00e1, ale byla by je\u0161t\u011b kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, kdybyste ty stromy nas\u00e1zel bl\u00ed\u017e k sob\u011b.“<\/div>\n

<\/div>\n
„Pro\u010d?“ Gordon se na jej\u00ed slova sotva soust\u0159edil. Po\u0159\u00e1d m\u011bl p\u0159ed o\u010dima jej\u00ed tv\u00e1\u0159, nata\u017eenou ruku \u010dekaj\u00edc\u00ed na jeho sev\u0159en\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„P\u016fsob\u00ed smutn\u011b. Vid\u00edte ty v\u011btve?“<\/div>\n
<\/div>\n
Trhl sebou a kone\u010dn\u011b za\u010d\u00ednal v\u011bnovat pozornost tomu, co \u0159\u00edkala. To nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„Vypad\u00e1 to, jako by se zoufale tou\u017eily vz\u00e1jemn\u011b dotknout, propl\u00e9st se, ale nikdy nenarostou natolik, aby toho byly schopn\u00e9. To je hodn\u011b smutn\u00e9.“<\/div>\n
<\/div>\n
Obr\u00e1til se k n\u00ed a p\u0159el\u00e9tl jej\u00ed klidnou tv\u00e1\u0159 nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fdm pohledem. Necht\u011bl v\u011b\u0159it tomu, co \u0159ekla. Nemohl. Byl si p\u0159eci tolik jist\u00fd, \u017ee nikdy nenajde nikoho, kdo by j\u00ed byl v n\u011b\u010dem podobn\u00fd, a n\u00e1hle m\u011bl p\u0159ed sebou v\u011brnou kopii. \u017divou, d\u00fdchaj\u00edc\u00ed, opravdovou. I p\u0159es strnul\u00fd v\u00fdraz Simone nat\u00e1hl dla\u0148 a zlehka se dotkl jej\u00edch vlas\u016f. Nebyly \u010dern\u00e9, ani nemusely b\u00fdt, proto\u017ee bylo stejn\u011b p\u0159\u00edjemn\u00e9 se jich dot\u00fdkat. V z\u00e1\u0159i zimn\u00edho slunce m\u011bla dokonce podobnou barvu o\u010d\u00ed. B\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f sklouzl n\u00ed\u017e a opatrn\u011b, dokonce s jistou naivitou, se dotkl jej\u00edho sp\u00e1nku a prsty pomalu sklouzl dol\u016f a\u017e na bradu, zanech\u00e1vaj\u00edc za sebou jist\u00fd druh pohlazen\u00ed. Bylo n\u00e1dhern\u00e9 dot\u00fdkat se jej\u00ed tv\u00e1\u0159e a vn\u00edmat, jak hork\u00e1 a \u010dervenaj\u00edc\u00ed se v tu chv\u00edli byla. Nebyla mrtvoln\u011b bled\u00e1, jej\u00ed o\u010di nebyly pr\u00e1zdn\u00e9, a i kdy\u017e okam\u017eit\u011b ch\u0148apla po jeho ruce, p\u0159ekvapen\u00e1 a vyd\u011b\u0161en\u00e1 z\u00e1rove\u0148, jeho reakce byla rychlej\u0161\u00ed. S p\u0159iv\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky se naklonil k jej\u00ed tv\u00e1\u0159i, cht\u011bl pouze zachytit jej\u00ed v\u016fni, nic v\u00edc, jakmile v\u0161ak uc\u00edtil stopy jasm\u00ednu, stiskl v\u00ed\u010dka k sob\u011b a \u017e\u00edzniv\u011b se p\u0159itiskl k jej\u00edm rt\u016fm. Bezmocn\u011b se no\u0159il do jej\u00edch \u0161okem pootev\u0159en\u00fdch \u00fast, nedbal na to, \u017ee jeho polibky nebyly op\u011btov\u00e1nyi. B\u011bhem t\u00e9 kr\u00e1tk\u00e9 chv\u00edle, t\u011bch n\u011bkolika pominuteln\u00fdch vte\u0159in, byla<\/em> op\u011bt s n\u00edm. C\u00edtil, jak ve\u0161ker\u00e1 bolest a ztr\u00e1ta odstoupily do pozad\u00ed. Vy\u0161el ze st\u00edn\u016f na sv\u011btlo, a i kdy\u017e si za to vyslou\u017eil dal\u0161\u00ed facku a rychl\u00fd odchod Simone, tahle facka jej v\u016fbec nebolela. Pr\u00e1v\u011b naopak.<\/p>\n

St\u00e1l na prahu dve\u0159\u00ed, dlan\u00ed se hladil po bolav\u00e9 \u010delisti a d\u00edval se na jej\u00ed vzdaluj\u00edc\u00ed se z\u00e1da. Po tv\u00e1\u0159i mu st\u00e9kaly pot\u016f\u010dky slz, zanech\u00e1valy za sebou mokr\u00e9 stopy a kropily mu l\u00edmec tri\u010dka. On v\u0161ak st\u00e1l bez pohnut\u00ed a c\u00edtil, jak se n\u011bco hluboce uvnit\u0159 n\u011bj zlomilo. Mohl se voln\u011b nadechnout. T\u00edha jeho b\u0159emena jej p\u0159ekvapiv\u011b net\u00e1hla k zemi. Pr\u00e1v\u011b naopak. C\u00edtil se zvl\u00e1\u0161tn\u011b voln\u00fd. Jako pt\u00e1k, \u017e\u00edzniv\u00fd po dlouh\u00e9m letu po hodn\u011b v\u00e1\u017en\u00e9m zran\u011bn\u00ed.<\/div>\n

<\/div>\n
Pousm\u00e1l se do pr\u00e1zdna p\u0159ed sebou a zav\u0159el dve\u0159e. Vr\u00e1ska nad obo\u010d\u00edm se ji\u017e nezd\u00e1la b\u00fdt tak v\u00fdrazn\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
\n

…<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
\n

„Sk\u0159\u00ed\u0148 je hotov\u00e1.“ Tom spokojen\u011b tleskl nad dob\u0159e odvedenou prac\u00ed a py\u0161n\u011b se zad\u00edval na dv\u011b pr\u00e1zdn\u00e9 poli\u010dky, kter\u00e9 uvolnil pro Billa. „Te\u010f u\u017e jen zbytek.“<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
Bill, kter\u00fd jej po celou dobu sledoval s pobaven\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i, se zatv\u00e1\u0159il je\u0161t\u011b pobaven\u011bji. Cht\u011bl Tomovi trochu pomoct, kdy\u017e u\u017e se musel pou\u0161t\u011bt do \u00faklidu, ale ten mu nedovolil vst\u00e1vat z postele, tak\u017ee byl pouze n\u011bm\u00fdm sv\u011bdkem toho \u00faklidov\u00e9ho \u0161\u00edlenstv\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Zby-tek? Myslel jsem\u2026 \u017ee to oble-\u010den\u00edm kon-\u010d\u00ed.“ Vesele zavrt\u011bl hlavou a opatrn\u011b se p\u0159evalil na bok.<\/div>\n
<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem pro tebe ud\u011blat je\u0161t\u011b tu poli\u010dku. Vid\u011bl jsem tvou sb\u00edrku knih, tak\u017ee mysl\u00edm, \u017ee se n\u00e1m jedna nebo dv\u011b, nebo rad\u011bji deset poli\u010dek bude hodit,“ odpov\u011bd\u011bl s roztomil\u00fdm \u00fasm\u011bvem a zamy\u0161len\u011b se rozhl\u00e9dl kolem sebe, p\u00e1traj\u00edc po nejvhodn\u011bj\u0161\u00edm m\u00edst\u011b. „A tak\u00e9 bych m\u011bl ut\u0159\u00edt prach. Neut\u00edral jsem prach cel\u00e9 v\u011bky. Do ve\u010dera to v pohod\u011b zvl\u00e1dnu.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Ut-\u0159\u00edt prach? Tomi\u2026 to op-ravdu nemu-s\u00ed\u0161.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Rad\u011bji to ud\u011bl\u00e1m. M\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt alergick\u00fd,“ odpov\u011bd\u011bl tich\u00fdm hlasem, zat\u00edmco si pozorn\u011b prohl\u00ed\u017eel ka\u017ed\u00fd milimetr zdi.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nej-sem aler-gick\u00fd.“ Bill se nedok\u00e1zal udr\u017eet a vesele se zachichotal. Tom mu je\u0161t\u011b nikdy nep\u0159i\u0161el roztomilej\u0161\u00ed.<\/p>\n

„N\u011bkdy to \u010dlov\u011bk ani nev\u00ed. Jen se ti za\u010dne \u0161patn\u011b d\u00fdchat a pak skon\u010d\u00ed\u0161 v nemocnici. A j\u00e1 nechci, abys na Silvestra skon\u010dil v nemocnici jenom proto, \u017ee jsem l\u00edn\u00fd a neschopn\u00fd uklidit si vlastn\u00ed pokoj.“<\/div>\n

<\/div>\n
„Mn\u011b se d\u00fd-ch\u00e1 dob\u0159e. Op-ravdu. A sli-buji, \u017ee\u2026 pokud bych se n\u00e1-hodou za-\u010dal dusit, bu-du vinit\u2026 pouze sebe.“<\/div>\n
<\/div>\n
Tom mu kone\u010dn\u011b v\u011bnoval pozornost. Zad\u00edval se do jeho tv\u00e1\u0159e, a i p\u0159esto\u017ee se sna\u017eil tv\u00e1\u0159it v\u00e1\u017en\u011b, i jemu cukaly koutky \u00fast. Nakonec musel s\u00e1m uznat, \u017ee to p\u0159eh\u00e1n\u011bl.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jsem sm\u011b\u0161n\u00fd,“ sv\u011bsil ramena, odhodil kladivo p\u0159ipraven\u00e9 k akci n\u011bkam za hromadu oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 vy\u0159adil, a dopadl na postele vedle usm\u00edvaj\u00edc\u00edho se Billa.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nejsi. Je to\u2026 roz-tomil\u00e9.“ Bill k n\u011bmu nat\u00e1hl ruku a Tom ji vd\u011b\u010dn\u011b p\u0159ijal mezi sv\u00e9. P\u0159itiskl si ji ke tv\u00e1\u0159i, sledoval dokonal\u00fd tvar jeho dlouh\u00fdch prst\u016f, jejich smetanov\u00fd odst\u00edn a prost\u0159ednictv\u00edm kradm\u00fdch dotek\u016f vn\u00edmal hladkost jeho k\u016f\u017ee.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jen chci, aby se ti tady l\u00edbilo. Aby ses c\u00edtil opravdu hezky.“<\/p>\n

Polo\u017eil se na bok, jejich tv\u00e1\u0159e byly od sebe asi p\u011bt centimetr\u016f, mo\u017en\u00e1 m\u00e9n\u011b. Tom Billa hladil po vlasech, propl\u00e9tal je mezi prsty, d\u011blal na nich r\u016fzn\u00e9 uzl\u00ed\u010dky a s pot\u011b\u0161en\u00edm sledoval, jak se poka\u017ed\u00e9 t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b vracely do p\u016fvodn\u00edho stavu. Hran\u00ed s jeho vlasy byla jeho obl\u00edben\u00e1 v\u011bc. A je\u0161t\u011b ke v\u0161emu to bylo p\u0159\u00edjemn\u00e9. Billovy vlasy byly jemn\u00e9, leskl\u00e9 a kr\u00e1sn\u011b von\u011bly po n\u011b\u010dem sladk\u00e9m, co neum\u011bl p\u0159esn\u011b identifikovat. Zbo\u017e\u0148oval, kdy\u017e se jich mohl jenom tak dot\u00fdkat p\u0159ed span\u00edm, kdy\u017e mu je propl\u00e9tal hned po probuzen\u00ed, nebo jej za n\u011b n\u011b\u017en\u011b tahal b\u011bhem milov\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

Bill jej zat\u00edm hladil po tv\u00e1\u0159i, obkresloval tvar jeho stisknut\u00fdch rt\u016f, a kdy\u017e Tom vs\u00e1l jeden z jeho prst\u016f, neb\u00fdt toho, \u017ee le\u017eel, jist\u011b by se neudr\u017eel na nohou a upadl. I nyn\u00ed m\u011bl probl\u00e9m udr\u017eet se p\u0159i v\u011bdom\u00ed. D\u00edval se na to, jak jeho prst pomalu miz\u00ed v Tomov\u00fdch \u00fastech, vn\u00edmal, jak kolem n\u011bj krou\u017e\u00ed jazykem a tv\u00e1\u0159\u00ed se p\u0159itom neuv\u011b\u0159iteln\u011b p\u0159ita\u017eliv\u011b, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se dok\u00e1zal prom\u011bnit v nevinn\u00e9 d\u00edt\u011b a pokr\u00fdvat jej po cel\u00e9 d\u00e9lce drobn\u00fdmi polibky.<\/p>\n

„Jed-nou m\u011b p\u0159ip-rav\u00ed\u0161 o rozum. V\u00ed\u0161\u2026 o tom?“ zast\u00e9nal.<\/div>\n

<\/div>\n
„Ty u\u017e jsi to d\u00e1vno ud\u011blal, Bille.“ Tom se podep\u0159el na loktech a naklonil se tak, \u017ee m\u011bl tv\u00e1\u0159 p\u0159esn\u011b nad tou Billovou a hled\u011bl mu zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed. „Nedovol\u00edm, aby ti je\u0161t\u011b n\u011bkdo ubl\u00ed\u017eil. A slibuju, \u017ee si dne\u0161n\u00ed oslavu u\u017eije\u0161 tak jako nikdy p\u0159edt\u00edm.“<\/div>\n
<\/div>\n
Bill jej \u0161pi\u010dkou nosu l\u00e1skypln\u011b pohladil po l\u00edci. „S t\u00e1-tou jsem nik-dy nesla-vil Sil-vestra. Vlastn\u011b ani ne-v\u00edm, co od ta-kov\u00e9 osla-vy o\u010dek\u00e1-vat.“<\/div>\n
<\/div>\n
Tom potla\u010dil nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fd pohled a p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se pustil do popisu pr\u016fb\u011bhu jejich oslav p\u0159\u00edchodu Nov\u00e9ho roku, jej dlouze pol\u00edbil. „Tak\u017ee za prv\u00e9 – bude tady hodn\u011b j\u00eddla. M\u00e1ma v\u017edy ud\u011bl\u00e1 n\u011bkolik chod\u016f a kol\u00e1\u010d, ale nejsem si jist\u00fd, jak tomu bude te\u010f, kdy\u017e p\u0159i\u0161la o pr\u00e1ci. Ou a dnes m\u00e1\u0161 povolen\u00e9 se op\u00edt, proto\u017ee m\u00e1ma d\u011bl\u00e1 ten nejlep\u0161\u00ed vaje\u010dn\u00fd lik\u00e9r na sv\u011bt\u011b. Bylo by h\u0159\u00edch jej neochutnat.“ Op\u011bt se sklonil a v\u011bnoval mu dal\u0161\u00ed polibek. „V\u011bt\u0161inou jsme vzh\u016fru celou noc, p\u0159ej\u00edd\u00e1me se, hrajeme hry a d\u00edv\u00e1me se na filmy, ale podm\u00ednkou je, m\u00edt na sob\u011b n\u011bjakou masku.“<\/p>\n

Bill p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. Zn\u011blo to opravdu kr\u00e1sn\u011b. Ji\u017e na prvn\u00ed pohled bylo z\u0159ejm\u00e9, \u017ee si na tom Simone d\u00e1vala z\u00e1le\u017eet. \u017de j\u00ed na Tomovi moc z\u00e1le\u017eelo a cht\u011bla mu sv\u00e1tky zp\u0159\u00edjemnit. „Masku? Mys-l\u00ed\u0161 jako ma\u0161kar-n\u00ed?“<\/div>\n

<\/div>\n
„N\u011bco takov\u00e9ho. Posledn\u011b n\u00e1m to p\u0159\u00edli\u0161 nevy\u0161lo. M\u00e1ma si koupila dlouhou paruku a ta j\u00ed p\u0159i zapalov\u00e1n\u00ed sv\u00edce za\u010dala ho\u0159et, tak\u017ee jsme m\u011bli doma men\u0161\u00ed po\u017e\u00e1r. Ale byla legrace.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Mohl bych\u2026 m\u00edt i j\u00e1 n\u011b-jakou mas-ku?“<\/div>\n
<\/div>\n
Tom m\u011bl chu\u0165 jej na m\u00edst\u011b zul\u00edbat. „Jist\u011b\u017ee ano. Vymysl\u00edme n\u011bco i pro Flinna a pejsky a v\u0161ichni si dne\u0161ek po\u0159\u00e1dn\u011b u\u017eijeme. Jen mi mus\u00ed\u0161 sl\u00edbit, \u017ee se nebude\u0161 tr\u00e1pit a alespo\u0148 dnes ve\u010der nebude\u0161 myslet na otce.“ Pusinkoval jej po \u010delisti, nosem se ot\u00edral o jeho pulzuj\u00edc\u00ed tepnu a p\u0159\u00e1l si vst\u0159ebat do sebe ve\u0161kerou Billovu v\u016fni.<\/div>\n
<\/div>\n
„Poku-s\u00edm se,“ odpov\u011bd\u011bl vyh\u00fdbav\u011b, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se cel\u00fdm pokojem roznesl zvuk jeho vesel\u00e9ho sm\u00edchu.<\/div>\n
<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 \u0159\u00edct: slibuju, Tome<\/em>.“ Tom jej l\u00edbl na bradu a d\u00e1l jej hrav\u011b \u0161imral na b\u0159i\u0161e.<\/div>\n
<\/div>\n
„Dob-\u0159e, vzd\u00e1-v\u00e1m se.“ Bill lapal po dechu a sna\u017eil se unikat Tomov\u00fdm \u0161ikovn\u00fdm prst\u016fm, ale d\u00edky bolesti zad to nebylo tak lehk\u00e9. „Slibu-ju\u2026 Tome.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Skv\u011bl\u00e9! Ty odpo\u010d\u00edvej,“ Tom jej je\u0161t\u011b n\u011bkolikr\u00e1t pol\u00edbil na usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se rty. „A j\u00e1 zat\u00edm p\u016fjdu ut\u0159\u00edt ten prach.“<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Tak a jsem tady se speci\u00e1ln\u00edm po-narozeninov\u00fdm d\u00edlem. Speci\u00e1ln\u00ed bude zejm\u00e9na proto, \u017ee v\u011bt\u0161inu z d\u011bje zab\u00edr\u00e1 Gordon\u016fv \u017eivotn\u00ed p\u0159\u00edb\u011bh a kluci jsou dnes tro\u0161ku na vedlej\u0161\u00ed koleji, ale j\u00e1 v\u00e1m to p\u0159\u00ed\u0161t\u00edm d\u00edlem vynahrad\u00edm. Cht\u011bla jsem Gordonovu prom\u011bnu podrobn\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[581],"tags":[],"class_list":["post-3830","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-balance"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3830","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3830"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3830\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3830"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3830"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3830"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}