{"id":3850,"date":"2014-07-17T18:00:00","date_gmt":"2014-07-17T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3838"},"modified":"2014-07-17T18:00:00","modified_gmt":"2014-07-17T17:00:00","slug":"scn11b-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/07\/17\/scn11b-15\/","title":{"rendered":"SCN11B 15."},"content":{"rendered":"
autor: Ghostie<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
What you need to know about the past is that no matter what has happened, it has all worked together to bring you to this very moment. And this is the moment you can choose to make everything new. Right now.<\/em>
-Anonymous<\/div>\n
\n

„Tom. Tom\u2026 Tom-“ Bill si podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b povzdechl, op\u0159el se o jednu ruku a pokra\u010doval. „Je to st\u00e1le Tom, doktore. A dal\u0161\u00ed inkoustov\u00e1 skvrna, p\u0159\u00edsah\u00e1m, bude Tom.“<\/div>\n

Jako by cht\u011bl Billa d\u00e1l provokovat, terapeut odhalil dal\u0161\u00ed inkoustovou skvrnu. Bill si op\u011bt povzdechl a obr\u00e1til o\u010di v sloup.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 Toma evidentn\u011b plnou hlavu,“ podotknul terapeut. „A te\u010f, ne\u017e se zept\u00e1m, co se stalo, mohl bys mi \u0159\u00edct, jak p\u0159esn\u011b tohle vypad\u00e1 jako Tom?“ Uk\u00e1zal na abstraktn\u00ed inkoustovou skvrnu, kterou dr\u017eel.<\/p>\n

Bylo \u00fater\u00fd a nebyl tu \u017e\u00e1dn\u00fd d\u016fvod pro to, aby Tom nemohl b\u00fdt neust\u00e1le v jeho hlav\u011b, a to zejm\u00e9na proto, \u017ee Tom nebyl ve \u0161kole. Den p\u0159edt\u00edm ode\u0161el t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u00e9 pot\u00e9, co se pol\u00edbili, se slovy, \u017ee mu chce d\u00e1t prostor a \u010das k p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. Bill na tom k\u0159esle z\u016fstal velmi dlouhou dobu, sna\u017eil se pochopit sv\u00e9 pocity, ale byla to ta zatracen\u011b nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed v\u011bc, o kterou se kdy pokou\u0161el. Z toho d\u016fvodu po\u017e\u00e1dal sv\u00e9ho terapeuta, doktora Zitrone, jestli by se mohl dostavit na svou terapii d\u0159\u00edve. Musel jet autobusem ihned po \u0161kole, proto\u017ee jedin\u00fd voln\u00fd term\u00edn byl brzy odpoledne.<\/p>\n

„No-“ Bill si vzal pap\u00edr z terapeutov\u00fdch rukou, aby na n\u011bj mohl uk\u00e1zat, „je to \u00fapln\u011b jednoduch\u00e9. Tyhle \u010dm\u00e1ranice, kter\u00e9 jdou odprost\u0159edka, jsou samoz\u0159ejm\u011b jeho dredy. Z\u0159ejm\u011b le\u017e\u00ed, a proto jsou takhle. A tahle velk\u00e9 skvrna je jeho tv\u00e1\u0159 a ta mal\u00e1 b\u00edl\u00e1 skvrnka tam – to jsou jeho rty.“<\/div>\n

„Bille! Ty m\u011b p\u0159ekvapuje\u0161,“ \u0159ekl doktor, kdy\u017e si vzal zp\u011bt pap\u00edr z rukou pacienta, kter\u00fd le\u017eel na gau\u010di v jeho kancel\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Pro\u010d?“<\/div>\n
„No, m\u011bl bys v\u011bd\u011bt, \u017ee tyhle inkoustov\u00e9 skvrny nejsou jen zbyte\u010dn\u00e1 cvi\u010den\u00ed, tak\u017ee m\u016f\u017eu vid\u011bt, jakou m\u00e1\u0161 p\u0159edstavivost. V\u0161echny tvoje odpov\u011bdi odhalily, co se d\u011bje ve tv\u00e9m podv\u011bdom\u00ed. P\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161 o Tomovi v posteli, o jeho tv\u00e1\u0159i a o jeho rtech.“<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Ehm\u2026“ Bill vyt\u0159e\u0161til o\u010di a c\u00edtil, jak \u010derven\u00e1. „Od v\u00e1s to zn\u00ed mnohem h\u016f\u0159, ne\u017e to je, doktore,“ obvinil jej.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 ano. Ty jsi jedin\u00fd, kdo to m\u016f\u017ee opravdu v\u011bd\u011bt. Ale te\u010f jsi na rozpac\u00edch, mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee to je to, o \u010dem p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161?“ Zitrone zvedl obo\u010d\u00ed a op\u0159el se o svou \u017eidli, inkoustov\u00e9 skvrny polo\u017eil na st\u016fl a jednu nam\u00e1tkov\u011b vyt\u00e1hl. D\u0159\u00edve ne\u017e Bill mohl odpov\u011bd\u011bt, \u0159ekl: „Co vid\u00ed\u0161 v tomhle? A bu\u010f up\u0159\u00edmn\u00fd, nem\u00e1 smysl chodit kolem hork\u00e9 ka\u0161e.“<\/div>\n
„Je to Tom\u2026 vlastn\u011b, jsou to jeho ruce. N\u011bco v nich dr\u017e\u00ed.“<\/div>\n
„A co v nich dr\u017e\u00ed?“<\/div>\n
„Vypad\u00e1 to jako kv\u011btiny,“ zamumlal Bill a st\u00e1le pozoroval kartu. „Nebo\u2026“ Odml\u010del se a zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Nebo co? \u0158ekni mi v\u0161e, co t\u011b napadne.“<\/div>\n
„Jako\u2026 tane\u010dnice. Nebo baletky\u2026?“<\/div>\n
„Neptej se m\u011b. Vypad\u00e1 to jako baletky, nebo ne?“<\/div>\n
„Ano.“<\/p>\n

„Tak dob\u0159e. To bylo dobr\u00e9! Te\u010f, samoz\u0159ejm\u011b – nikomu to ne\u0159\u00edkej, ale d\u011bl\u00e1m tohle pon\u011bkud neobvykl\u00fdm zp\u016fsobem. Zjistil jsem, \u017ee tenhle Rorschach\u016fv test se mus\u00ed vyladit p\u0159esn\u011b na ka\u017ed\u00e9ho pacienta, proto\u017ee evidentn\u011b ka\u017ed\u00fd pacient je jin\u00fd.“<\/div>\n

„Ehm\u2026 j\u00e1 to nikomu ne\u0159eknu,“ \u0159ekl Bill a h\u00e1dal, \u017ee Rorschach\u016fv test z\u0159ejm\u011b znamenal inkoustov\u00e9 skvrny.<\/div>\n
„Tak\u017ee Bille, to byly velmi zaj\u00edmav\u00e9 odpov\u011bdi. Proto\u017ee Tom dr\u017e\u00edc\u00ed kv\u011btiny a baletky ve sv\u00fdch ruk\u00e1ch pro tebe n\u011bco symbolizuje. Poj\u010fme si zahr\u00e1t hru na slovn\u00ed asociace. \u0158eknu n\u011bjak\u00e9 slovo a ty odpov\u00ed\u0161 jak\u00e9koliv slovo, kter\u00e9 t\u011b napadne.“<\/div>\n
„Dob\u0159e.“<\/p>\n

„Za\u010dneme jednodu\u0161e. Ovoce.“<\/div>\n

„Zdrav\u00e9.“<\/div>\n
„Opice.“<\/div>\n
„Hlasit\u00e9.“<\/div>\n
„Bonb\u00f3ny.“<\/div>\n
„Sra\u010dka.“<\/div>\n
Doktor se se sm\u00edchem odml\u010del a pak pokra\u010doval. “ Knihy.“<\/div>\n
„Nedocen\u011bn\u00e9.“<\/div>\n
„Hudba.“<\/div>\n
„Voda.“<\/div>\n
„Tancov\u00e1n\u00ed.“<\/div>\n
„Obt\u00ed\u017en\u00e9.“<\/div>\n
„Baletky.“<\/div>\n
„\u017div\u00e9.“<\/div>\n
„Sv\u011btlo.“<\/div>\n
„Tma.“<\/div>\n
„Rostliny.“<\/div>\n
„Kysl\u00edk.“<\/div>\n
„P\u0159\u00edroda.“<\/div>\n
„Kr\u00e1sn\u00e1.“<\/div>\n
„Kv\u011btiny.“<\/div>\n
„Barevn\u00e9.“<\/p>\n

Nastala dlouh\u00e1 pauza, kdy si terapeut psal pozn\u00e1mky a Bill se sna\u017eil nezapadnout do gau\u010de je\u0161t\u011b hloub\u011bji. Kdy\u017e kone\u010dn\u011b na\u0161el vhodnou a pohodlnou polohu, Zitrone si dlouze povzdechl a pov\u011bd\u011bl mu, \u017ee nen\u00ed schopen pochopit jeho odpov\u011bdi, kdy\u017e nev\u00ed p\u0159esn\u011b, co se mezi n\u00edm a Tomem stalo. Tak\u017ee Bill poslu\u0161n\u011b vysv\u011btlil, jak se s Tomem postupn\u011b sbli\u017eovali, a to jak fyzicky tak obrazn\u011b. Nakonec si op\u011bt lehl na gau\u010d, z\u016fstal le\u017eet na boku a d\u00e1l l\u00ed\u010dil, co v\u0161e se mezi nimi ud\u00e1lo.<\/p>\n

„A mysl\u00edm, \u017ee jsem si s nik\u00fdm ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b nebyl tak bl\u00edzk\u00fd.“ Bill m\u011bl pocit, \u017ee kdy\u017e to najednou vyslovil v\u0161e nahlas, za\u010dalo to d\u00e1vat smysl. „A\u2026 j\u00e1 nev\u00edm, nikdy jsem takovou bl\u00edzkost neza\u017eil. Mysl\u00edm t\u00edm, \u017ee jedin\u00fd \u010dlov\u011bk, kter\u00e9ho jsem v \u017eivot\u011b m\u011bl, je moje matka. M\u016fj otec, kdokoliv koho jsem potka ve \u0161kolce, tihle v\u0161ichni se opravdu nemohou po\u010d\u00edtat. M\u016fj \u017eivot byl bublina, ve kter\u00e9 byla ulice, kde jsem \u017eil a mo\u017en\u00e1 p\u00e1r obchod\u016f, kdy\u017e se m\u011b matka odv\u00e1\u017eila vz\u00edt z domu. A\u2026 j\u00e1 nev\u00edm jak to, \u017ee jsem si nev\u0161iml, \u017ee jsem se s Tomem tak sbl\u00ed\u017eil, dokud jsme se nepol\u00edbili\u2026“<\/p>\n

„Pol\u00edbili jste se, te\u010f? Mysl\u00ed\u0161 p\u0159ed nebo po l\u00e9\u010db\u011b?“ zeptal se doktor p\u0159ekvapen\u011b.<\/div>\n

„V\u010dera.“<\/div>\n
„To vysv\u011btluje spoustu v\u011bc\u00ed.“<\/div>\n
„No, to jsem r\u00e1d, \u017ee v\u00e1m to vysv\u011btluje spoustu v\u011bc\u00ed. J\u00e1 nem\u00e1m pon\u011bt\u00ed, co se to k \u010dertu d\u011bje.“<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 p\u0159\u00edtele, to je to, co se d\u011bje.“<\/div>\n
Na to Bill trhnul hlavou vzh\u016fru a z\u00edral na terapeuta, ale v\u00edce ve zmatku ne\u017e v hn\u011bvu.<\/div>\n
„Nen\u00ed to m\u016fj p\u0159\u00edtel, jen jsme se pol\u00edbili,“ \u0159ekl sp\u00ed\u0161e pro sv\u016fj vlastn\u00ed prosp\u011bch.<\/div>\n
„Bille. Z\u00e1le\u017e\u00ed ti na n\u011bm, jemu z\u00e1le\u017e\u00ed na tob\u011b. Nebo se m\u00fdl\u00edm? U\u017e v\u00edm, \u017ee ti na n\u011bm z\u00e1le\u017e\u00ed opravdu hodn\u011b – jinak by sis kv\u016fli n\u011bmu nezmrza\u010dil ruku a neutekl do \u0160v\u00fdcarska na \u017eivot-m\u011bn\u00edc\u00ed operaci. A nemysl\u00ed\u0161 si, \u017ee jemu z\u00e1le\u017e\u00ed na tob\u011b?“<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 nikdy p\u0159edt\u00edm m\u011b to nenapadlo,“ zamumlal Bill se sklon\u011bnou hlavou. „Mysl\u00edm, \u017ee jsem jen sobeck\u00fd a egocentrick\u00fd. Nikdy jsem si nemyslel, \u017ee by n\u011bkomu, jako je on, mohlo z\u00e1le\u017eet na n\u011bkom, jako jsem j\u00e1.“<\/p>\n

„Ale Bille, nep\u0159eh\u00e1n\u011bj. Nejsi sobeck\u00fd, a mo\u017en\u00e1 jsi sebev\u011bdom\u00fd, ale ne egocentrick\u00fd. Na Tomovi ti hodn\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed a jsi ochotn\u00fd pro n\u011bj ud\u011blat spoustu v\u011bc\u00ed. Ned\u011blal bys to jen tak kv\u016fli n\u011bkomu a nikdo by to od tebe ani neo\u010dek\u00e1val.“<\/div>\n

„Tom mi to \u0159\u00edkal taky.“<\/div>\n
„Ale \u0159\u00edkal jsi, \u017ee n\u011bkomu jako Tom nem\u016f\u017ee z\u00e1le\u017eet na n\u011bkom, jako jsi ty. Co jsi t\u00edm myslel?“<\/div>\n
„Tom\u2026 j\u00e1 nev\u00edm, on m\u00e1 perfektn\u00ed \u017eivot. Opravdu m\u00e1. V hodin\u00e1ch je opravdu dobr\u00fd, m\u00e1 spoustu dobr\u00fdch p\u0159\u00e1tel, vych\u00e1z\u00ed dob\u0159e se sv\u00fdmi rodi\u010di, v jeho \u017eivot\u011b nen\u00ed nic, co bych nemohl z\u00e1vid\u011bt. J\u00e1 nem\u00e1m nic. M\u016fj \u017eivot je pr\u00e1zdn\u00fd. M\u00ed rodi\u010de by mo\u017en\u00e1 mohli b\u00fdt dob\u0159\u00ed, ale nestaraj\u00ed se o sebe navz\u00e1jem, a pokud jde o p\u00e9\u010di o m\u011b, jsou naprost\u00e9 protiklady. M\u016fj t\u00e1ta\u2026 j\u00e1 nev\u00edm, co si mysl\u00ed. On se tak boj\u00ed, \u017ee m\u011b ztrat\u00ed, \u017ee zapom\u00edn\u00e1, \u017ee je m\u016fj otec. Moje matka\u2026 no, m\u00e1te na to celou slo\u017eku. A nikdy v \u017eivot\u011b jsem nebyl schopn\u00fd se pod\u00edvat do zrcadla a b\u00fdt spokojen\u00fd s\u00e1m se sebou, nebo se rozhl\u00e9dnout kolem sv\u00e9ho domova a b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd se sv\u00fdm \u017eivotem. Ne\u2026 a\u017e v posledn\u00ed dob\u011b.“<\/p>\n

„A v posledn\u00ed dob\u011b\u2026“<\/div>\n

„V posledn\u00ed dob\u011b jsem na sebe trochu zm\u011bnil n\u00e1zor. Po\u010d\u00edt\u00e1m, \u017ee jsem si se svou nemoc\u00ed pro\u0161el peklem, a dokonce i te\u010f, kdy\u017e u\u017e c\u00edt\u00edm, m\u00e1m pocit, \u017ee to je\u0161t\u011b nen\u00ed konec v\u0161ech m\u00fdch probl\u00e9m\u016f, proto\u017ee st\u00e1le nec\u00edt\u00edm bolest, ale nechci se zbavit n\u011b\u010deho, co jsem j\u00e1. Nechci se zbavit ani jedin\u00e9 jizvy, dokonce ani kdybych m\u011bl tu mo\u017enost a jsem hrd\u00fd na to, kdo jsem. Kdybych Toma nikdy nepotkal, asi bych nad\u00e1le z\u016fst\u00e1val naprosto otup\u011bl\u00fd, nam\u00edsto abych ocenil, kdo skute\u010dn\u011b jsem. A l\u00edb\u00ed se mi, kdo jsem\u2026 ale nikdy jsem ne\u010dekal, \u017ee by se to mohlo l\u00edbit i n\u011bkomu jin\u00e9mu. J\u00e1 prost\u011b nech\u00e1pu jak\u2026 jak m\u016f\u017eu m\u00edt n\u011bco, co by mohlo n\u011bkoho p\u0159itahovat, a\u0165 u\u017e v m\u00e9 osobnosti nebo na m\u00e9m vzhledu. Lid\u00e9 v\u0161eobecn\u011b jizvy pokl\u00e1daj\u00ed za o\u0161kliv\u00e9, \u017e\u00e1dn\u00fd norm\u00e1ln\u00ed \u010dlov\u011bk by nemohl nikdy cht\u00edt n\u011bkoho, kdo vypad\u00e1 jako j\u00e1, nebo kdo m\u00e1 minulost jako j\u00e1\u2026 J\u00e1 nev\u00edm, co ne mn\u011b Tom vid\u00ed. Opravdu ne.“<\/p>\n

Zitrone na okam\u017eik ne\u0159ekl nic. Zvedl se ze sv\u00e9 \u017eidle, p\u0159e\u0161el k m\u00edstu, kde byl gau\u010d a d\u0159epnul si p\u0159ed Billa. Zd\u00e1lo se, \u017ee ho zkoum\u00e1, a tak Bill zav\u0159el o\u010di.<\/div>\n

„Ty se nestyd\u00ed\u0161 za sv\u016fj vzhled, ale nevid\u00ed\u0161 na n\u011bm nic atraktivn\u00edho, je to tak?“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee ano.“<\/div>\n
„U\u017e ses n\u011bkdy prost\u011b pod\u00edval na sebe, a ne na sv\u00e9 jizvy?“<\/div>\n
Bill zmaten\u011b otev\u0159el o\u010di a zvedl hlavu. „Co t\u00edm mysl\u00edte\u2026 J\u00e1 jsem m\u00e9 jizvy a moje jizvy jsou j\u00e1,“ \u0159ekl t\u00e9m\u011b\u0159 defenzivn\u011b.<\/div>\n
„Ne, nejsou. Jsou tvoj\u00ed sou\u010d\u00e1st\u00ed. Ale nedefinuj\u00ed tebe.“ Zitrone nechal posledn\u00ed v\u011btu chv\u00edli viset ve vzduchu, ne\u017e se vs\u00e1kla Billovi do hlavy, do jeho mysli, do jeho v\u011bdom\u00ed a do jeho podv\u011bdom\u00ed. Bill o tom takhle nikdy nep\u0159em\u00fd\u0161lel. Nikdy si neuv\u011bdomil, \u017ee jizvy mo\u017en\u00e1 dokresluj\u00ed jeho formu, ale ne jeho toto\u017enost.<\/p>\n

„Tak\u017ee\u2026 co te\u010f m\u00e1m d\u011blat?“<\/div>\n

„Nikam nesp\u011bchej, Bille. St\u00e1le si mus\u00edme promluvit o t\u011bch inkoustov\u00fdch skvrn\u00e1ch.“ Zitrone vstal a vr\u00e1til se ke sv\u00e9mu stolu, aby zvedl karty. „Zaprv\u00e9, Tom t\u011b z\u0159ejm\u011b p\u0159itahuje a m\u00e1\u0161 ho r\u00e1d romantick\u00fdm zp\u016fsobem, podle toho, co jsi \u0159ekl o prvn\u00ed inkoustov\u00e9 skvrn\u011b. V\u00edm, \u017ee je to pro tebe divn\u00e9, proto\u017ee jsi nikdy d\u0159\u00edve romantick\u00fd vztah nem\u011bl a pravd\u011bpodobn\u011b pochybuje\u0161-„<\/div>\n
„Jak m\u00e1m v\u011bd\u011bt, \u017ee ho nem\u00e1m r\u00e1d jen proto, \u017ee byl prvn\u00ed osoba, kdo mi opravdu, v\u00edte, uk\u00e1zal, jak\u00e9 to je s pocity a\u2026 v\u00edte, co t\u00edm mysl\u00edm,“ Bill si povzdechl a op\u011bt z\u010dervenal.<\/div>\n
„Jednodu\u0161e. Ned\u011blal bys s n\u00edm takov\u00e9 v\u011bci, pokud bys to s\u00e1m necht\u011bl. Jsem si jist\u00fd, \u017ee Tom pouze nevyu\u017e\u00edv\u00e1 tv\u00e9 naivity-„<\/div>\n
„Nejsem naivn\u00ed!“<\/p>\n

Doktor se jen zasm\u00e1l.<\/div>\n

„Dob\u0159e. V\u00ed\u0161, kam jsem t\u00edm m\u00ed\u0159il, to jsem si jist\u00fd. Nyn\u00ed, stejn\u011b jako na druh\u00e9 inkoustov\u00e9 skvrn\u011b, mysl\u00edm, \u017ee je bezpe\u010dn\u00e9 p\u0159edpokl\u00e1dat, \u017ee Tomovy ruce symbolizuj\u00ed, jako by ti n\u011bco d\u00e1val\u2026 \u0158ekl jsi baletky, a slova, kter\u00e1 jsi s nimi asocioval, byla: voda, obt\u00ed\u017en\u00e9, \u017eiv\u00e9. Tak\u017ee, samoz\u0159ejm\u011b, vztah s Tomem m\u016f\u017ee b\u00fdt obt\u00ed\u017en\u00fd -\u00b4tanec\u00b4- ale je to n\u011bco, co shled\u00e1v\u00e1\u0161 nezbytn\u00e9 -\u00b4voda\u00b4- a to je n\u011bco \u017eiv\u00e9ho, vzru\u0161uj\u00edc\u00edho, nap\u00ednav\u00e9ho. Zn\u00ed to pravdiv\u011b?“<\/div>\n
„Jste bl\u00e1zen, doktore.“<\/div>\n
„No, stejn\u011b tak tv\u00e1 reakce na kv\u011btiny a souvisej\u00edc\u00ed slova jsi \u0159ekl: kysl\u00edk, kr\u00e1sn\u00e9, barevn\u00e9. Up\u0159\u00edmn\u011b, j\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee to mluv\u00ed samo za sebe. Nemysl\u00ed\u0161?“<\/p>\n

Bill pouze p\u0159ik\u00fdvl, a\u010dkoliv jedin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d to Zitrone d\u00e1le nerozv\u00e1d\u011bl, byl z\u0159ejm\u011b ten, \u017ee sezen\u00ed bylo u konce. Bill se zvedl z gau\u010de, pot\u0159\u00e1sl si s doktorem rukou a ode\u0161el. V hlav\u011b mu v\u00ed\u0159ily my\u0161lenky a emoce. Rostliny d\u00e1valy kysl\u00edk, nezbytnou sou\u010d\u00e1st pro lidsk\u00fd \u017eivot. Co to znamenalo? Bill p\u0159em\u00fd\u0161lel tak dlouho a tak tvrd\u011b, \u017ee nemohl p\u0159ij\u00edt na smysl ani n\u011b\u010deho tak jednoduch\u00e9ho.<\/div>\n

Rozhodl se z\u016fstat chv\u00edli ve m\u011bst\u011b, ne\u017e se vr\u00e1t\u00ed dom\u016f. Nikdy d\u0159\u00edve v centru vlastn\u011b nebyl. Proch\u00e1zel se ulicemi a z\u00edral na v\u00fdlohy a na ru\u0161n\u00fd \u017eivot v\u0161ude kolem n\u011bj. Nakonec se posadil na lavi\u010dku a jen sledoval proch\u00e1zej\u00edc\u00ed lidi. Nemohl si pomoct, ale z\u00e1vid\u011bl, kdy\u017e kolem pro\u0161la rodina – matka a otec dr\u017e\u00edc\u00ed mezi sebou za ruce \u0161estilet\u00e9ho syna, mladou t\u011bhotnou \u017eenu dr\u017e\u00edc\u00ed se za ruku se sv\u00fdm man\u017eelem, star\u00fd p\u00e1r, kter\u00fd vypadal, jako kdyby byli man\u017eel\u00e9 cel\u00e1 stalet\u00ed. Bill musel sklonit hlavu a polo\u017eit ji do dlan\u00ed, kdy\u017e si uv\u011bdomil, o co v\u0161echno ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b p\u0159i\u0161el. C\u00edtil se hrozn\u011b, smutn\u011b, k politov\u00e1n\u00ed nad my\u0161lenkou, co nikdy nem\u011bl. Nikdy nem\u011bl sourozence, se kter\u00fdm mohl soupe\u0159it, ani nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da, se kter\u00fdm by mohl sd\u00edlet sv\u00e1 tajemstv\u00ed, ani prarodi\u010de, kte\u0159\u00ed by jej zbo\u017e\u0148ovali. Ani miluj\u00edc\u00ed, l\u00e1skypln\u00e9 rodi\u010de. Nikdy p\u0159edt\u00edm ho to neobt\u011b\u017eovalo a byl t\u00e9m\u011b\u0159 hrd\u00fd na tu skute\u010dnost, jako by si snad za sv\u016fj mizern\u00fd \u017eivot zaslou\u017eil n\u011bjak\u00fd zasran\u00fd odznak cti. Nebyla v tom \u017e\u00e1dn\u00e1 \u010dest.<\/p>\n

Vzhledem k tomu, \u017ee Bill sed\u011bl na lavi\u010dce, m\u011bl kolem sebe omotan\u00fd kab\u00e1t a tv\u00e1\u0159 m\u011bl schovanou pod kapuc\u00ed, nikdo nemohl poznat, \u017ee pl\u00e1\u010de a \u017ee nechce nic v\u00edc, ne\u017e vid\u011bt Toma. Nikdy ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b se nec\u00edtil tak hrozn\u011b. Jak\u00e1 byla, kurva, podstata v\u0161eho, kdyby tady nebyl nikdo, kdo by jej miloval, nebo koho by mohl milovat? A v n\u011bjak\u00e9m typu zjeven\u00ed si n\u00e1hle Bill uv\u011bdomil, \u017ee tohle p\u0159esn\u011b byl Tom. N\u011bkdo, za k\u00fdm mohl j\u00edt, kdy\u017e plakal, kdy\u017e tady nebyl nikdo jin\u00fd, na koho se mohl obr\u00e1tit, kdo by akceptoval jeho slzy a ut\u011b\u0161il jej. Mo\u017en\u00e1, \u017ee Bill nem\u011bl nikoho jin\u00e9ho, ale m\u011bl Toma.<\/p>\n

Poh\u00e1n\u011bn touhou vid\u011bt jej, Bill si rychle ot\u0159el tv\u00e1\u0159e a narychlo vstal z lavi\u010dky, ale zav\u00e1hal, kdy\u017e si v\u0161iml sv\u00fdch \u010dern\u00fdch prst\u016f. \u00dapln\u011b zapomn\u011bl na sv\u016fj make-up. Nem\u011bl ho na sob\u011b ten den mnoho a byl si jist\u00fd, \u017ee by netrvalo dlouho, ne\u017e by jej v\u0161echen vybre\u010del pry\u010d. Ale Bill u\u017e necht\u011bl bre\u010det. Kurva, bylo to, jako by od l\u00e9\u010dby ned\u011blal nic jin\u00e9ho, ne\u017e jen bre\u010del, ale pak si uv\u011bdomil, \u017ee tady bylo hodn\u011b v\u011bc\u00ed k pl\u00e1\u010di. V\u0161echny slzy se v n\u011bm uchov\u00e1valy roky, a te\u010f cht\u011bly ne\u00faprosn\u011b ven.<\/p>\n

Popotahuj\u00edc, na\u0161el Bill nejbli\u017e\u0161\u00ed cestu k autobusov\u00e9 zast\u00e1vce a posadil se dovnit\u0159. Skr\u00fdval tv\u00e1\u0159, jak nejl\u00e9pe um\u011bl. Ot\u00edral si sv\u00e9 nekone\u010dn\u00e9 slzy, necht\u011bl u\u017e plakat – a p\u0159esto st\u00e1le p\u0159ich\u00e1zely. Bill p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli jeho t\u011blo pouze \u010dek\u00e1, a\u017e uvid\u00ed Toma, a pak p\u0159estane. Dr\u017eel se d\u00e1l t\u00e9 sm\u011b\u0161n\u00e9 p\u0159edstavy, a kdy\u017e vstoupil do autobusu, sklonil hlavu a zam\u00ed\u0159il \u00fapln\u011b dozadu, kde bylo voln\u00e9 m\u00edsto. Nicm\u00e9n\u011b kdy\u017e se k n\u011bmu Bill p\u0159ibl\u00ed\u017eil, mu\u017e, kter\u00fd p\u0159istoupil vedlej\u0161\u00edmi dve\u0159mi, mu jej zasedl. Za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed by se Bill posadil na handicap-sedadlo, proto\u017ee technicky na n\u011bj m\u011bl n\u00e1rok, ale \u0159idi\u010d autobusu na n\u011bj pak \u010dasto k\u0159i\u010del – koneckonc\u016f, jak\u00fd handicap mohl m\u00edt sedmn\u00e1ctilet\u00fd mlad\u00edk, kter\u00fd by mu br\u00e1nil prost\u011b st\u00e1t v uli\u010dce?<\/p>\n

Rozpa\u010dit\u011b z\u016fstal st\u00e1t a sklonil hlavu je\u0161t\u011b n\u00ed\u017e a stejn\u011b tak si p\u0159it\u00e1hnul v\u00edce i kapuci. Promnul si sv\u00e9 bolav\u00e9 o\u010di a p\u0159em\u00fd\u0161lel, co \u0159ekne nebo ud\u011bl\u00e1, a\u017e Toma uvid\u00ed. V\u011bci mezi nimi byly matouc\u00ed, i kdy\u017e si byl sv\u00fdmi city k Tomovi skoro jist\u00fd. Bylo to v\u0161ak zatracen\u011b d\u011bsiv\u00e9, \u017ee k n\u011bkomu mohl takov\u00e9to city m\u00edt. Pokud by mu n\u011bkdo \u0159ekl p\u0159ed m\u011bs\u00edcem, \u017ee se do Toma zamiluje, pravd\u011bpodobn\u011b by zavr\u010del a \u0159ekl by t\u00e9 osob\u011b, \u017ee je bl\u00e1zen – proto\u017ee to bylo naprosto nemo\u017en\u00e9. Nyn\u00ed, bez ohledu na to, jak zmaten\u011b se c\u00edtil, kdykoliv byl kolem Toma, nem\u011bl se \u010deho b\u00e1t. Kolem n\u011bj se nec\u00edtil zmaten\u011b, v\u011bd\u011bl, co chce ud\u011blat, a ud\u011blal to. Cht\u011bl v\u0161echny ty p\u0159\u00edjemn\u00e9 pocity, kter\u00e9 mu Tom d\u00e1val, pocity, kter\u00e9 m\u011bl pouze s n\u00edm. Kdy\u017e byl kolem n\u011bj, bylo mu jasn\u00e9, co chce, a v\u011bd\u011bl, \u017ee to dok\u00e1\u017ee. Kdy\u017e nebyl s Tomem, nebyl si jist\u00fd ni\u010d\u00edm stejn\u011b jako te\u010f, ale byl si t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00fd, \u017ee a\u017e jej uvid\u00ed, v\u011bci se op\u011bt uklidn\u00ed.<\/p>\n

Nicm\u00e9n\u011b, Bill m\u011bl trochu obavy z toho, \u017ee Tom ne\u0161el do \u0161koly, ani nezavolal – ani nenapsal. Bill se toho b\u00e1l cel\u00fd den, ale v\u0161echna \u00fazkost z\u016fstala schovan\u00e1, \u010d\u00edhaj\u00edc\u00ed na okraji jeho mysli. Nyn\u00ed c\u00edtil strach p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00fd na to, aby ho ignoroval, a tla\u010dil se d\u00e1l do jeho mysli. Mo\u017en\u00e1, \u017ee si Tom ten polibek neu\u017e\u00edval. Cht\u011bl d\u00e1t Billovi \u010das na p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed, ale mo\u017en\u00e1 se cht\u011bl jen dostat pry\u010d. Mo\u017en\u00e1 byl vyd\u011b\u0161en\u00fd z Billova pokoje – ale jak sm\u011b\u0161n\u00e9 se v\u0161echny tyhle v\u011bci zd\u00e1ly! Bill znal Toma l\u00e9pe, Bill si jist\u00fd, \u017ee Toma zn\u00e1 l\u00e9pe.<\/p>\n

V\u011bci se zd\u00e1ly je\u0161t\u011b v\u00edce deprimuj\u00edc\u00ed, kdy\u017e si Bill v\u0161iml sed\u00edc\u00edho p\u00e1ru, chlapce a d\u00edvky kolem Billova v\u011bku. Oba byli dokonale kr\u00e1sn\u00ed, uznal Bill neochotn\u011b. Nem\u011bl zrovna na mysli, \u017ee fale\u0161n\u00e9 blond vlasy nebo je\u0161t\u011b o\u010dividn\u011bj\u0161\u00ed fale\u0161n\u00e9 op\u00e1len\u00ed a perfektn\u00ed make-up (v p\u0159\u00edpad\u011b d\u00edvky) zrovna p\u0159esn\u011b znamenaj\u00ed kr\u00e1su, ale podle v\u011bt\u0161iny obyvatelstva (a n\u011bkter\u00fdch reklam na oble\u010den\u00ed) byli obrazem perfektnosti. Dokonal\u00fd p\u00e1r. Sm\u00e1li se spolu, l\u00edbali se, obj\u00edmali se – dokonce spolu sd\u00edleli iPod. Bill p\u0159em\u00fd\u0161lel o sob\u011b – bled\u00fd, zjizven\u00fd a nezdrav\u011b huben\u00fd – nebyl tady \u017e\u00e1dn\u00fd zp\u016fsob, jak by se mohl srovn\u00e1vat s Tomem. Tom pat\u0159il do dokonal\u00e9ho vztahu jako tihle dva. Tom byl popul\u00e1rn\u00ed, byl sympatick\u00fd, byl kr\u00e1sn\u00fd, byl perfektn\u00ed. Bill nebyl nic takov\u00e9ho a nemohl pochopit, jak si jeho terapeut, nebo dokonce Tom, mohli myslet n\u011bco jin\u00e9ho.<\/p>\n

T\u00e9m\u011b\u0159 ne\u00famysln\u011b se p\u0159istihl, \u017ee poslouch\u00e1 rozhovor mlad\u00e9ho p\u00e1ru. V tu chv\u00edli si nemohl pomoct, ale c\u00edtil se znechucen\u00fd. Nemluvili o ni\u010dem podstatn\u00e9m, pouze p\u00e1rty a drby. Jedin\u00fd p\u0159\u00edpad, kdy byl Bill sv\u011bdkem toho, \u017ee d\u00edvka se sm\u00e1la a sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele pol\u00edbila, byl, kdy\u017e j\u00ed sl\u00edbil, \u017ee ji koup\u00ed n\u011bco na p\u00e1rty, kam se chystali, ale nezn\u011bl ani trochu nad\u0161en\u011b. Potom d\u00e1l pokra\u010doval v diskuzi o posledn\u00edm ve\u010d\u00edrku, na kter\u00e9m byli, jak moc byli opil\u00ed a jak n\u011bjak\u00e1 holka tot\u00e1ln\u011b pozvracela boty klukovi, do kter\u00e9ho byla zamilovan\u00e1. Jako, \u00f3 m\u00e1j g\u00e1t. Kdyby si Bill mohl zav\u0159\u00edt u\u0161i, ud\u011blal by to. Jist\u011b, mo\u017en\u00e1 byli kr\u00e1sn\u00fd p\u00e1r, ale Bill mezi nimi nevid\u011bl \u017e\u00e1dnou chemii. Kone\u010dn\u011b si uv\u011bdomil, \u017ee mo\u017en\u00e1 bylo okay b\u00fdt s Tomem, i kdy\u017e on s\u00e1m nebyl perfektn\u00ed, ani nic co by se k tomu bl\u00ed\u017eilo – dokud jim na sob\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed, ne? Ta my\u0161lenka Billa v\u00fdrazn\u011b zah\u0159\u00e1la, ani nemohl \u0159\u00edct pro\u010d, v\u0161echno co v\u011bd\u011bl, bylo, \u017ee jej ta my\u0161lenka op\u011bt p\u0159inutila plakat.<\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e Bill kone\u010dn\u011b vystoupil z autobusu, byl n\u011bkde mezi \u0161t\u011bst\u00edm a p\u0159\u00ed\u0161ernou depres\u00ed a ob\u011b emoce jej st\u00e1le nutily bre\u010det, tak\u017ee to bylo opravdu jedno. Jako obvykle zaklepal na dve\u0159e Tomova domu a na posledn\u00ed chv\u00edli se je\u0161t\u011b pokusil p\u0159estat bre\u010det a ot\u0159\u00edt si slzy. C\u00edtil se sm\u011b\u0161n\u011b a ani nev\u011bd\u011bl, pro\u010d vlastn\u011b cht\u011bl ten pl\u00e1\u010d zastavit. U\u017e zapomn\u011bl, pro\u010d se vlastn\u011b rozhodl k Tomovi j\u00edt, zapomn\u011bl na v\u0161echny sv\u00e9 nad\u011bje. A samoz\u0159ejm\u011b, aby toho nebylo m\u00e1lo, byl to Gordon, kter\u00fd otev\u0159el dve\u0159e. Skv\u011bl\u00e9.<\/p>\n

„Bille, jsi to ty pod t\u00edm kab\u00e1tem?“<\/div>\n

Bill p\u0159ik\u00fdvl a d\u00e1l z\u00edral na Gordonovy pantofle.<\/div>\n
„No, tak poj\u010f, m\u016f\u017ee\u0161 po\u010dkat v Tomov\u011b pokoji, pokud chce\u0161, je zrovna ve spr\u0161e.“<\/div>\n
Bill op\u011bt pouze p\u0159ik\u00fdvl a \u0161oural se kolem Gordona. Zam\u00ed\u0159il chodbou k Tomovu pokoji. Gordon byl zmaten\u00fd. Nedok\u00e1zal zcela pochopit Billovo chov\u00e1n\u00ed, pro\u010d se najednou zd\u00e1l tak plach\u00fd, kdy\u017e nikdy p\u0159edt\u00edm se takto nechoval. T\u00e9m\u011b\u0159 by to pova\u017eoval za neslu\u0161n\u00e9, kdyby si nebyl jist\u00fd, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku. Byl nap\u016fl v poku\u0161en\u00ed se na n\u011bj j\u00edt pod\u00edvat, ale rozhodl se p\u0159enechat tento \u00fakol sv\u00e9 man\u017eelce. Na\u0161el ji v ateli\u00e9ru jako v\u017edy a \u0159ekl j\u00ed, \u017ee Bill p\u0159i\u0161el a choval se divn\u011b.<\/p>\n

Simone se poslu\u0161n\u011b zhostila tohoto \u00fakolu. Vzala to kolem koupelny, aby Tomovi \u0159ekla, \u017ee p\u0159i\u0161el Bill, a zastavila se u dve\u0159\u00ed do pokoje a poslouchala. Kdy\u017e zaslechla popot\u00e1hnut\u00ed, pomalu se opatrn\u011b vpl\u00ed\u017eila dovnit\u0159. Bill sed\u011bl na Tomov\u011b posteli s rukama voln\u011b kolem nohou a s bradou balancuj\u00edc\u00ed na koleni. Vzhl\u00e9dl, kdy\u017e usly\u0161el kroky, z\u0159ejm\u011b o\u010dek\u00e1val, \u017ee uvid\u00ed Toma a rychle se pod\u00edval jinam, kdy\u017e uvid\u011bl Simone. O\u010dividn\u011b byl na\u0161tvan\u00fd, ale Simone jej tam nehodlala nechat o samot\u011b, a tak se m\u00edsto toho posadila na okraj postele a \u010dekala. Na co, to si zat\u00edm nebyla jist\u00e1. A kone\u010dn\u011b, po dlouh\u00e9 chv\u00edli Bill posunul hlavu tak, \u017ee hled\u011bl p\u0159ed sebe nam\u00edsto do zdi. Je\u0161t\u011b jednou popot\u00e1hl a Simone se p\u0159isunula bl\u00ed\u017ee o \u0161\u00ed\u0159i jednoho vlasu.<\/p>\n

„Cht\u011bl by sis promluvit se mnou, zlato, nebo chce\u0161 po\u010dkat pouze na Toma?“ Zeptala se vl\u00eddn\u011b. Bill vydal jen neidentifikovateln\u00fd zvuk a zabo\u0159il hlavu mezi kolena. Simone se zamra\u010dila a p\u0159edpokl\u00e1dala, \u017ee to znamenalo, \u017ee cht\u011bl mluvit pouze s Tomem, ale nedok\u00e1zala odej\u00edt. Opatrn\u011b polo\u017eila ruku na jeho z\u00e1da a ut\u011b\u0161ovala ho jako ob\u010das Toma, kdy\u017e mu rukou na z\u00e1dech jemn\u011b krou\u017eila. Kab\u00e1t m\u011bl sundan\u00fd pouze \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b, tak\u017ee mu visel na loktech a obj\u00edmal doln\u00ed \u010d\u00e1st jeho zad. Simone mu pomohla dokon\u010dit svl\u00e9knut\u00ed kab\u00e1tu, proto\u017ee v tomhle stavu to v\u016fbec nevypadalo pohodln\u011b, a zad\u00edvala se p\u0159itom na jeho pa\u017ee, za\u0161klebila se. Neum\u011bla si p\u0159edstavit ty trag\u00e9die, kter\u00fdmi musel proch\u00e1zet cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot.<\/p>\n

„V\u00ed\u0161, Tom mi \u0159ekl o tv\u00e9 nemoci,“ zamumlala a um\u00edstila jeho kab\u00e1t na Tom\u016fv pol\u0161t\u00e1\u0159. „A taky to, co jsi kv\u016fli n\u011bmu ud\u011blal. V\u00edm, \u017ee to te\u010f mus\u00ed b\u00fdt pro tebe opravdu t\u011b\u017ek\u00e9, kdy\u017e je v\u0161echno tak jin\u00e9. Pokud by sis cht\u011bl se mnou o tom promluvit\u2026“
Simone se odml\u010dela, kdy\u017e Bill zvedl hlavu, promnul si o\u010di a vzdychnul. Jako mate\u0159sk\u00e9 gesto mu Simone odhrnula vlasy u o\u010d\u00ed a Bill na ni pohl\u00e9dl. Byl to pouze moment, ne\u017e op\u011bt sklopil hlavu a pohl\u00e9dl na sv\u00e9 pa\u017ee. P\u0159ejel si rukama p\u0159es jizvy, jako by nebyly nic ne\u017e pouh\u00e1 fantazie nebo iluze, dokud si je op\u011bt nep\u0159ipomn\u011bl.<\/p>\n

„Zaj\u00edmalo by m\u011b, jestli bych bez nich nebyl \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed,“ zamumlal. „Proto\u017ee i kdy\u017e na n\u011b nechci zapomenout, mo\u017en\u00e1 se v prvn\u00ed \u0159ad\u011b nem\u011bly nikdy objevit\u2026“<\/div>\n

I kdy\u017e si Simone nebyla zcela jist\u00e1, co t\u00edm myslel, jen k\u00fdvla a pokra\u010dovala v jeho ut\u011b\u0161ov\u00e1n\u00ed. Nikdy ho nevid\u011bla tak smutn\u00e9ho. Pravda byla, \u017ee nikdy nevypadal \u0161\u0165astn\u011b, ale nikdy nevypadal ani opa\u010dn\u011b.<\/p>\n

„Nikdy nem\u016f\u017ee\u0161 v\u011bci vr\u00e1tit zp\u011bt. M\u016f\u017ee\u0161 si p\u0159\u00e1t, aby se nikdy nestaly, ale nem\u016f\u017ee\u0161 je vr\u00e1tit,“ \u0159ekla, zn\u011blo to moud\u0159e, ale ve skute\u010dnosti nem\u011bla tu\u0161en\u00ed, o \u010dem to mluv\u00ed, a jestli je to to, co Bill cht\u011bl sly\u0161et.<\/p>\n

„Jako s l\u00e9\u010dbou\u2026 b\u00e1l jsem se, \u017ee to zm\u011bn\u00ed to, co jsem. Ale v\u0161echno to, co se mi stalo, nelze vr\u00e1tit zp\u011bt, nebo to zm\u011bnit\u2026 je nemo\u017en\u00e9 uhladit b\u0159idlici, do kter\u00e9 u\u017e bylo n\u011bco vytes\u00e1no.“
Simone jen p\u0159ik\u00fdvla, \u00fapln\u011b ztracen\u00e1. Na\u0161t\u011bst\u00ed pro ni se otev\u0159ely dve\u0159e a Tom p\u0159i\u0161el, aby ji zachr\u00e1nil. Str\u010dil hlavu dovnit\u0159, pohl\u00e9dl st\u0159\u00eddav\u011b na svou matku a na Billa a \u0159ekl rozpa\u010dit\u011b: „Ehm, mami, m\u016f\u017ee\u0161 mi d\u00e1t n\u011bjak\u00e9 oble\u010den\u00ed?“
A\u010dkoliv byla \u0161\u0165astn\u00e1, \u017ee m\u016f\u017ee n\u011bco ud\u011blat, jedna jej\u00ed \u010d\u00e1st cht\u011bla z\u016fstat a pokra\u010dovat v rozhovoru s Billem. Nicm\u00e9n\u011b, tohle bylo \u00fakolem jej\u00edho syna, rozhodla se, a tak mu rychle vyt\u00e1hla n\u011bjak\u00e9 oble\u010den\u00ed a vy\u0161la ven z m\u00edstnosti.<\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e se Tom vr\u00e1til do sv\u00e9ho pokoje pln\u011b oble\u010den, m\u011bl strach z toho, co tam najde. Bill vypadal na\u0161tvan\u011b a Tom rad\u011bji doufal, \u017ee se to jeho matka sna\u017eila napravit, ne\u017e aby to zp\u016fsobila. Bill byl sto\u010den\u00fd do klub\u00ed\u010dka a Tom byl naprosto zd\u011b\u0161en\u00fd, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee Bill bre\u010del. Nev\u011bd\u011bl, jak se u\u017e od pohledu mrzut\u00fd a na\u0161tvan\u00fd mohl tak rychle prom\u011bnit b\u011bhem t\u00e9 kr\u00e1tk\u00e9 chv\u00edle, ne\u017e se p\u0159evl\u00e9kl. Zamkl za sebou dve\u0159e a vpl\u00ed\u017eil se na postel, opatrn\u011b se vedle n\u011bj posadil. Nebyl si jist\u00fd, co m\u00e1 d\u011blat s pla\u010d\u00edc\u00edm Billem, ale Bill vypadal, \u017ee v\u00ed. V jednom jedin\u00e9m okam\u017eiku se p\u0159eto\u010dil, omotal se kolem Toma a za\u010dal mu plakat na hrudi. Tom se c\u00edtil zneklidn\u011bn\u011b a rozru\u0161en\u011b a p\u0159it\u00e1hl si jej do toho nejlep\u0161\u00edho objet\u00ed, jak\u00e9 um\u011bl.<\/p>\n

Po dlouhou chv\u00edli Bill jen plakal a nereagoval na nic, co Tom \u0159ekl, a\u010dkoliv si byl t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00fd, \u017ee zavrt\u011bl hlavou, kdy\u017e se jej zeptal, jestli ho rozru\u0161ila Simone. Divn\u00fd, pichlav\u00fd a otup\u011bl\u00fd pocit, kter\u00fd Tom c\u00edtil zeza\u010d\u00e1tku, po chv\u00edli zanikl a najednou se c\u00edtil siln\u00fd. Bylo t\u011b\u017ek\u00e9 uv\u011b\u0159it, \u017ee n\u011bkdo tak siln\u00fd jako Bill, se najednou prom\u011bnil na n\u011bco tak slab\u00e9ho. Ale ve stejn\u00e9 chv\u00edli si uv\u011bdomil, \u017ee Bill v\u016fbec nebyl slab\u00fd, naopak, byl siln\u00fd, proto\u017ee kdyby nebyl, sna\u017eil by se sv\u00e9 slzy p\u0159ed n\u00edm skr\u00fdt, m\u00edsto toho, aby se o n\u011b pod\u011blil. Z\u0159ejm\u011b p\u0159i\u0161el k Tomovi s nad\u011bj\u00ed, \u017ee ho ut\u011b\u0161\u00ed, tak\u017ee to Tom d\u011blal, jak nejl\u00e9pe um\u011bl. Hladil jej po vlasech a po z\u00e1dech a s\u00e1zel mu mal\u00e9 polibky kdykoliv a kdekoliv dostal p\u0159\u00edle\u017eitost, dokud Bill nep\u0159estal plakat, sto\u010den\u00fd v mal\u00e9 uboh\u00e9 klub\u00ed\u010dko na Tomov\u011b kl\u00edn\u011b.<\/p>\n

„C\u00edt\u00edm se skv\u011ble,“ byla prvn\u00ed v\u011bc, kterou \u0159ekl po dlouh\u00e9 chv\u00edli ticha bez slz. Zamumlal to, ale zd\u00e1lo se, \u017ee to mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b. Potom se lehce usm\u00e1l, ot\u0159el si o\u010di a k\u00fdchl. Opravdu roztomile k\u00fdchal. Tom mu podal n\u011bjak\u00e9 kapesn\u00ed\u010dky, a jakmile si Bill osu\u0161il obli\u010dej i nos, uvelebil se v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010di a tv\u00e1\u0159 op\u011bt zabo\u0159il do jeho vlhk\u00e9ho tri\u010dka. Tom m\u011bl pocit, jako by se prakticky op\u011bt osprchoval.<\/div>\n

„Kone\u010dn\u011b jsi hotov\u00fd?“ Zavtipkoval Tom a l\u00e1skypln\u011b stiskl Bill\u016fv pas.<\/div>\n
„Oh, zmlkni,“ povzdechl Bill. „Nikdy jsem si to nep\u0159edstavoval, ale kdy\u017e bre\u010d\u00edm, v\u017edycky se po tom c\u00edt\u00edm opravdu hezky.“ Ot\u0159el si o\u010di, kter\u00e9 byly \u010derven\u00e9 a opuchl\u00e9, ale Tom vzal jeho ruku a p\u0159it\u00e1hl si ji kolem sebe.
„Jak hezky?“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 hezky nen\u00ed to slovo\u2026 sp\u00ed\u0161 uklidn\u011bn\u011b nebo \u00falevn\u011b. Tak\u017ee nem\u00e1 smysl to v sob\u011b dr\u017eet, \u017ee? Nemysl\u00ed\u0161 si, \u017ee jsem hloup\u00fd, nebo ano?“<\/div>\n
„Co, kv\u016fli pl\u00e1\u010di? Ka\u017ed\u00fd to d\u011bl\u00e1. Ale ne ka\u017ed\u00fd je schopn\u00fd to d\u011blat p\u0159ed n\u011bk\u00fdm dal\u0161\u00edm.“<\/div>\n
„Prost\u011b jsem t\u011b pot\u0159eboval vid\u011bt,“ povzdechl si Bill a p\u0159itiskl se k Tomov\u011b hrudi. Tomovo srdce u\u017e nepoletovalo, ale dalo se zcela na \u00fat\u011bk. Kdy jen se do Billa tak t\u011b\u017ece zamiloval? „Nebyl jsi ve \u0161kole a\u2026 pak ta moje terapie a j\u00e1 prost\u011b\u2026 j\u00e1 nev\u00edm. Za\u010dal jsem se c\u00edtit hrozn\u011b, kdy\u017e jsem ode\u0161el a uv\u011bdomil si, \u017ee jsi asi jedin\u00e1 \u0161ance, kterou jsem kdy m\u011bl, na dobr\u00fd \u017eivot. Tak\u017ee se t\u011b chyst\u00e1m dr\u017eet opravdu pevn\u011b.“<\/p>\n

Na to Bill zabo\u0159il hlavu do Tomova hrudn\u00edku a sev\u0159el ruce pevn\u011b kolem jeho pasu. Zd\u00e1lo se, \u017ee to mysl\u00ed naprosto v\u00e1\u017en\u011b, ale Tom m\u011bl pot\u00ed\u017ee se nesm\u00e1t, jak roztomil\u00e9 to bylo. Nebylo to ani vtipn\u00e9. Bylo to zatracen\u00e9 rozko\u0161n\u00e9. Natolik, \u017ee Tomovi trvalo chv\u00edli si uv\u011bdomit, co to Bill vlastn\u011b \u0159\u00edkal.
„J\u00e1 jsem tvoje jedin\u00e1 \u0161ance na dobr\u00fd \u017eivot?“ Opakoval p\u0159ekvapen\u011b.<\/div>\n

„Ty jsi jedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 m\u011b d\u011bl\u00e1 \u0161\u0165astn\u00fdm, mysl\u00edm,“ \u0159ekl Bill v\u00e1\u017en\u011b a Tomovo srdce se potopilo a z\u00e1rove\u0148 vzneslo.<\/p>\n

V ten moment, vzhledem k tomu, jak se Bill neust\u00e1le lisoval do Toma, oba chlapci p\u0159epadli. Tom p\u0159ist\u00e1l na z\u00e1dech a Bill na n\u011bm. Bill se zhluboka nadechl, rozt\u00e1hl ruce i nohy a bez jedin\u00e9ho n\u00e1znaku odporu se nechal od Toma obj\u00edmat. U\u017e\u00edval si jeho doteky, mazlen\u00ed a polibky, d\u011blalo jej to \u0161\u0165astn\u00fdm, bylo to tak jednoduch\u00e9. S\u00e1m sebe se ptal, pro\u010d si to neuv\u011bdomil d\u0159\u00edv. Nebyl si jist\u00fd, jak nebo jestli do t\u00e9hle rovnice zapadala l\u00e1ska – to bylo pro n\u011bj p\u0159\u00edli\u0161 slo\u017eit\u00e9 – ale v\u011bd\u011bl, \u017ee jestli l\u00e1ska bylo n\u011bco jako to, co c\u00edtil k Tomovi, pak to nem\u016f\u017ee b\u00fdt v\u016fbec tak \u0161patn\u00e9. Ve skute\u010dnosti to bylo sp\u00ed\u0161e \u00fa\u017easn\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n

<\/div>\n
„Tak\u017ee, kv\u016fli \u010demu jsi vlastn\u011b bre\u010del?“ Zeptal se Tom opatrn\u011b, pobaven\u00fd, jak pohodln\u011b Bill vypadal uveleben\u00fd na n\u011bm.<\/div>\n
„Jsi hrozn\u011b kostnat\u00fd.“<\/div>\n
Nebo mo\u017en\u00e1 ne.<\/div>\n
„A nen\u00ed d\u016fle\u017eit\u00e9, kv\u016fli \u010demu jsem bre\u010del. U\u017e jsem se p\u0159es to p\u0159enesl. Nen\u00ed pot\u0159eba to rozeb\u00edrat.“<\/div>\n
„Hodn\u011b ses zm\u011bnil, Bille,“ poznamenal Tom.<\/div>\n
„V dobr\u00e9m slova smyslu, douf\u00e1m?“<\/div>\n
„Jen v tom nejlep\u0161\u00edm.“<\/div>\n
„Nel\u017ei, opravdu?“<\/div>\n
„No, mo\u017en\u00e1 a\u017e tak moc ne.“<\/div>\n
„Jak mysl\u00ed\u0161,“ povzdechl si Bill. „Mysl\u00edm, \u017ee\u2026 jsem se zm\u011bnil, ale j\u00e1 se nikdy nem\u016f\u017eu opravdu zm\u011bnit, proto\u017ee moje minulost tady v\u017edycky bude, \u017ee?“<\/div>\n
„Ne pokud m\u00e1\u0161 amn\u00e9zii.“
Bill proto\u010dil o\u010di a popl\u00e1cal Toma po tv\u00e1\u0159i. N\u011bjakou dobu le\u017eeli spolu na posteli, nemluvili, a \u017e\u00e1dn\u00fd z nich ani nic v\u00edce ne\u017e\u00e1dal. \u010cas od \u010dasu Tom projel rukou skrz Billovy vlasy, nebo mu pot\u00e1hnul tri\u010dko v\u00edc dol\u016f. Nakonec zm\u011bnili pozice tak, \u017ee le\u017eeli vedle sebe a Bill polo\u017eil hlavu na Tomovo rameno. Up\u0159\u00edmn\u011b, Tom t\u00edm byl docela p\u0159ekvapen, proto\u017ee znal Billa jako plach\u00e9ho a nejist\u00e9ho, a te\u010f nam\u00edsto \u010dek\u00e1n\u00ed na Tomovy kroky ud\u011blal v\u0161echny kroky s\u00e1m.<\/p>\n

„Tome, bu\u010f up\u0159\u00edmn\u00fd. Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee jsem atraktivn\u00ed?“ Zeptal se Bill bez obalu naprosto jen tak, a\u017e se Tom m\u00e1lem za\u010dal dusit. „Mysl\u00edm t\u00edm, opravdu mi na tom nez\u00e1le\u017e\u00ed. Ale\u2026“<\/div>\n

„Ne, ne, ne,“ \u0159ekl Tom rychle, jakmile se vzpamatoval. „Mysl\u00edm t\u00edm, ano. Moc. Oh bo\u017ee.“ Tom si p\u0159ipl\u00e1cl ruku na obli\u010dej, k Billovu zmaten\u00ed, a nakonec \u0159ekl: „Ano, Bille, jsi kurva kr\u00e1sn\u00fd.“<\/div>\n
„\u2026jsem kr\u00e1sn\u00fd?“<\/div>\n
„Co t\u00edm mysl\u00ed\u0161 \u00b4jsem kr\u00e1sn\u00fd\u00b4?“ Zeptal se Tom a napodoboval Bill\u016fv hlas. „Co mysl\u00ed\u0161 t\u00edm: \u00b4Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee jsem atraktivn\u00ed\u00b4? Bo\u017ee, ty ses nikdy nevid\u011bl v zrcadle nebo co?“
„Ehm\u2026“ Bill jen zamrkal, takovouhle reakci nep\u0159edpokl\u00e1dal. \u010cekal, \u017ee Tom zamuml\u00e1 n\u011bjakou nesouvislou, nez\u00e1vaznou odpov\u011b\u010f a dopln\u00ed to n\u011b\u010d\u00edm lacin\u00fdm jako: \u00b4Vzhled nen\u00ed d\u016fle\u017eit\u00fd, po\u010d\u00edt\u00e1 se to, co je uvnit\u0159\u00b4 nebo n\u011bjakou podobnou sra\u010dkou. Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee nen\u00ed o\u0161kliv\u00fd, ale nikdy se vlastn\u011b objektivn\u011b nepod\u00edval na svou tv\u00e1\u0159. Bylo to, jak \u0159ekl doktor, m\u011bl probl\u00e9m prohl\u00e9dnout skrz sv\u00e9 jizvy. Zat\u00edmco Tom se na Billa nikdy ned\u00edval pro jeho jizvy. Kdy\u017e si to Bill uv\u011bdomil, byl to ten definitivn\u00ed okam\u017eik, kdy bylo v\u0161echno jasn\u00e9.<\/p>\n

„Ka\u017edop\u00e1dn\u011b.“ Tom si povzdechl a p\u0159ekulil se p\u0159\u00edmo na n\u011bj. Bill nemohl d\u011blat v\u016fbec nic a ani opravdu necht\u011bl.<\/div>\n

„Ka\u017edop\u00e1dn\u011b-“ Bill povystr\u010dil hlavu, vzal Tom\u016fv obli\u010dej do dlan\u00ed a stiskl jeho tv\u00e1\u0159e. D\u00edval se na n\u011bj s ve\u0161ker\u00fdm odhodl\u00e1n\u00edm, kter\u00e9 m\u011bl, a nakonec \u0159ekl, „-chyst\u00e1\u0161 se b\u00fdt m\u016fj zatracen\u00fd p\u0159\u00edtel nebo co?“<\/div>\n
„Ehm\u2026 nech m\u011b p\u0159em\u00fd\u0161let\u2026“ \u0159ekl Tom a Bill stiskl jeho tv\u00e1\u0159e tak siln\u011b, \u017ee jeho rty p\u0159ipom\u00ednaly rybu. „Okay.“
Bill se uvolnil a pustil Tomovy tv\u00e1\u0159e, omotal mu ruce kolem krku a zvedl hlavu, aby ho pol\u00edbil. Zd\u00e1lo se mu to vhodn\u00e9. A Tom vypadal, \u017ee si to mysl\u00ed taky.<\/div>\n
Pro Billa to nebylo zase tak moc, zeptat se Toma, jestli bude jeho p\u0159\u00edtel. Bylo to jako chvilkov\u00fd n\u00e1pad a Billovi unikl druh\u00fd smysl cel\u00e9 t\u00e9 v\u011bci. Te\u010f, kdy\u017e oba pok\u0159tili sv\u00e9 nov\u00e9 postaven\u00ed polibkem, si Bill nemohl pomoct, ale m\u011bl \u00b4Co to kurva?\u00b4 moment. Na co kurva myslel? Zeptal se Toma, jestli bude jeho p\u0159\u00edtel. Ne, ne, ne, po\u010dkat. Chvilku. Bill nebyl gay, dokonce i kdy\u017e\u2026 i kdy\u017e\u2026 no, Tom dob\u0159e l\u00edb\u00e1\u2026 a\u2026 a\u2026<\/p>\n

Oh, seru na to.<\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Ghostie<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ghostie What you need to know about the past is that no matter what has happened, it has all worked together to bring you to this very moment. And this is the moment you can choose to make everything new. Right<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[590],"tags":[],"class_list":["post-3850","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-scn11b"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3850","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3850"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3850\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3850"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3850"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3850"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}