{"id":3851,"date":"2014-07-17T17:00:00","date_gmt":"2014-07-17T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3839"},"modified":"2014-07-17T17:00:00","modified_gmt":"2014-07-17T16:00:00","slug":"balance-29-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/07\/17\/balance-29-2-2\/","title":{"rendered":"Balance 29. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom nechal Billa le\u017eet v pokoji a pomalu se vydal do doln\u00edho patra, aby mohl z kuchyn\u011b vz\u00edt n\u011bco, \u010d\u00edm by zm\u00edrnil otok. Pamatoval si, \u017ee kdy\u017e byl d\u00edt\u011b, jeho m\u00e1ma v takov\u00fdch p\u0159\u00edpadech pou\u017e\u00edvala kus masa nebo pytl\u00edk mra\u017een\u00e9ho hr\u00e1\u0161ku. Vzhledem k tomu, \u017ee Bill byl vegetari\u00e1n a necht\u011bl mu zp\u016fsobit trauma t\u00edm, \u017ee mu p\u0159ilo\u017e\u00ed na z\u00e1da mra\u017een\u00fd steak, rozhodl se pro zeleninu.<\/p>\n

Bolest nohy byla je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d dost intenzivn\u00ed na to, aby mohl norm\u00e1ln\u011b chodit, ale zlost v\u016f\u010di Gordonovi v\u0161e p\u0159eb\u00edjela. Mo\u017en\u00e1 byl opil\u00fd. Mo\u017en\u00e1 to opravdu neud\u011blal v\u011bdom\u011b a te\u010f toho litoval, ale poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e mu cht\u011bl odpustit a sna\u017eil se to pochopit, spat\u0159il p\u0159ed o\u010dima Billova modr\u00e1 z\u00e1da. Ne\u0161lo mu to do hlavy. I kdyby byl jakkoli opil\u00fd, nedok\u00e1zal by do n\u011bj str\u010dit. Bill byl p\u0159eci tak huben\u00fd, jist\u011b nev\u00e1\u017eil p\u0159es pades\u00e1t kilo a p\u016fsobil dojmem, \u017ee mu m\u016f\u017ee \u010dlov\u011bk ubl\u00ed\u017eit i siln\u011bj\u0161\u00edm pohlazen\u00edm.<\/p>\n

Byl natolik zahloub\u00e1n do sv\u00fdch my\u0161lenek, \u017ee v\u016fbec nepost\u0159ehl mal\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b pob\u00edhaj\u00edc\u00ed kolem n\u011bj, kter\u00e9 nad\u0161en\u011b vrt\u011blo ocasem a sna\u017eilo se upoutat jeho pozornost. Procitl teprve ve chv\u00edli, kdy na prvn\u00edm sch\u016fdku spat\u0159il rozvalen\u00e9ho Bu\u0159t\u00edka, kter\u00fd z\u0159ejm\u011b vzdal boj s tlust\u00fdmi kon\u010detinami a rozhodl se \u010dekat tak dlouho, dokud si jej n\u011bkdo nev\u0161imne a nevynese jej nahoru. Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, s vyp\u011bt\u00edm sil zvl\u00e1dl posledn\u00edch p\u00e1r schod\u016f a klekl si vedle n\u011bj. Bu\u0159t\u00edk se okam\u017eit\u011b probral k \u017eivotu. Zvedl hlavu a tlustou tlapu polo\u017eil na Tomovo stehno, sleduj\u00edc jej typicky vy\u010derpan\u00fdm pohledem. I p\u0159esto jak se tv\u00e1\u0159il, p\u016fsobil vcelku spokojen\u011b. Pomalu vrt\u011bl ocasem a nech\u00e1val se hladit.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Co tady d\u011bl\u00e1\u0161, kluku?“ zeptal se \u0161eptem, na rtech drobn\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd vz\u00e1p\u011bt\u00ed povyrostl, kdy\u017e mu mal\u00e1 Am\u00e9lie vysko\u010dila do kl\u00edna a nad\u0161en\u011b mu ol\u00edzala tv\u00e1\u0159. „Ou, taky t\u011b r\u00e1d vid\u00edm, zlato. Co tady d\u011bl\u00e1te, hm? P\u0159i\u0161li jste se na m\u011b pod\u00edvat?“ N\u011b\u017en\u011b ji po\u0161kr\u00e1bal za u\u0161ima.<\/div>\n
Na kr\u00e1tkou chv\u00edli zav\u0159el o\u010di, p\u0159em\u00fd\u0161lel, lovil v mysli mezi v\u0161emi n\u00e1znaky rozli\u010dn\u00fdch povel\u016f ten spr\u00e1vn\u00fd. V duchu si vynadal, proto\u017ee dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee se tehdy mnohem v\u00edce soust\u0159edil na Billovu kr\u00e1snou tv\u00e1\u0159 a roztomilou vr\u00e1sku soust\u0159ed\u011bn\u00ed, ne\u017e na v\u00fdklad jednotliv\u00fdch povel\u016f. Nakonec se rozhodl zkusit \u0161t\u011bst\u00ed. Otev\u0159el o\u010di, nat\u00e1hl ruku tak, aby na n\u011b Bu\u0159t\u00edk dob\u0159e vid\u011bl a prstem ve vzduchu ud\u011blal malou oto\u010dku.<\/p>\n

„Bo\u017ee! Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ v\u00fdskl okam\u017eit\u011b pot\u00e9, co se Bu\u0159t\u00edk poslu\u0161n\u011b p\u0159evalil a spadl ze schodu rovnou na z\u00e1da. Chv\u00edli t\u0159epal tlapami ve vzduchu jako top\u00edc\u00ed se brouk, a kdy\u017e mu Tom pomohl op\u011bt na nohy, vd\u011b\u010dn\u011b mu ol\u00edzl z\u00e1p\u011bst\u00ed. „Omlouv\u00e1m se,“ polo\u017eil Am\u00e9li\u00ed vedle sebe a vzal Bu\u0159t\u00edkovu hlavu do dlan\u00ed. „Hr\u00e1t si rad\u011bji budeme a\u017e s Billem, ano?“ Li\u0161\u00e1cky na n\u011bj mrkl a je\u0161t\u011b jednou jej pohladil p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se rozhl\u00e9dl kolem sebe a u dve\u0159\u00ed spat\u0159il men\u0161\u00ed cestovn\u00ed vak. Srdce se mu rozbu\u0161ilo jako spla\u0161en\u00e9. Co kdy\u017e\u2026 Ne, ne, ur\u010dit\u011b se spletl. Mo\u017en\u00e1 mu cht\u011bl pouze n\u011bco uk\u00e1zat, n\u011bco v\u011bt\u0161\u00edho, a jeliko\u017e to musel n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem odn\u00e9st, vzal si na to vak. D\u00e1valo by to smysl, ale po\u0159\u00e1d to nevysv\u011btlovalo to, pro\u010d s sebou vzal i oba pejsky. Necht\u011bl v sob\u011b vzbuzovat p\u0159ed\u010dasn\u00e9 nad\u011bje, a proto opatrn\u011b vstal, pode\u0161el bl\u00ed\u017e a s pohledem zv\u011bdav\u00e9ho chlapce rozv\u00e1zal hrubou tkani\u010dku a nahl\u00e9dl dovnit\u0159. Nikdy by nev\u011b\u0159il tomu, jak velikou radost mu ud\u011bl\u00e1 pohled na hromadu oble\u010den\u00ed a kn\u00ed\u017eek. Rychle vak zase zav\u0159el, p\u0159ehodil si jej na z\u00e1da a vydal se do kuchyn\u011b. Byl z toho v\u0161eho natolik mimo, \u017ee ch\u0148apl po prvn\u00ed v\u011bci, kter\u00e1 mu p\u0159i\u0161la pod ruku, a vr\u00e1til se ke schodi\u0161ti.<\/p>\n

„Tak poj\u010f.“ To, \u017ee se usm\u00edv\u00e1 jako bl\u00e1zen, si uv\u011bdomil teprve tehdy, kdy\u017e nedok\u00e1zal po\u0159\u00e1dn\u011b vyslovit ani tak jednoduchou v\u011btu. Zlehka se pleskl po tv\u00e1\u0159i, ale nepomohlo to. Je\u0161t\u011b nikdy nec\u00edtil takovou touhu usm\u00edvat se. V okam\u017eiku zapomn\u011bl na Gordona. Jedin\u00e9, na co byl schopen myslet, bylo to, \u017ee s n\u00edm Bill mo\u017en\u00e1 opravdu z\u016fstane. Zhluboka se nadechl a sklonil se, aby mohl vz\u00edt Bu\u0159t\u00edka do n\u00e1ru\u010de. Am\u00e9lie mu celou situaci uleh\u010dila. \u0160ikovn\u011b vyb\u011bhla do schod\u016f a zv\u011bdav\u011b jej seshora sledovala, zat\u00edmco jemu trvalo p\u0159ej\u00edt n\u011bkolik schod\u016f rekordn\u00edch p\u011bt minut. P\u0159ipisoval to n\u00e1kladu, kter\u00fd nesl, odm\u00edtal si p\u0159iznat, \u017ee ani jeho kondi\u010dka u\u017e dlouho nebyla takov\u00e1 jako kdysi. Sl\u00edbil si, \u017ee na ja\u0159e za\u010dne op\u011bt b\u011bhat. P\u0159i t\u00e9 my\u0161lence se usm\u00e1l je\u0161t\u011b v\u00edce a zbytek cesty do pokoje str\u00e1vil p\u0159em\u00fd\u0161len\u00edm nad t\u00edm, \u017ee by mohl vz\u00edt i Billa. U\u017e bude m\u00edt d\u00e1vno po operaci. Po \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9 operaci. M\u016f\u017eou j\u00edt b\u011bhat n\u011bkam do p\u0159\u00edrody. Nebo nemusej\u00ed b\u011bhat. M\u016f\u017eou jenom chodit nebo st\u00e1t. Nebo si mohou ud\u011blat piknik. Bill bude le\u017eet s hlavou v Tomov\u011b kl\u00edn\u011b, se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima bude naslouchat zvuk\u016fm okol\u00ed a bude se vypt\u00e1vat, co kter\u00fd zvuk znamen\u00e1. Tom jej bude hladit po vlasech a bude mu trp\u011bliv\u011b vysv\u011btlovat, \u017ee to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed \u0161evelen\u00ed vyd\u00e1vaj\u00ed stromy pohupuj\u00edc\u00ed se ve v\u011btru, p\u00edskot poch\u00e1z\u00ed od rodinky veverek poskakuj\u00edc\u00edch na strom\u011b a rychl\u00e9 \u00fadery nad jejich hlavami poch\u00e1zej\u00ed ze statn\u00fdch k\u0159\u00eddel n\u011bjak\u00e9ho dravce, vyhled\u00e1vaj\u00edc\u00ed svou ko\u0159ist. Pak se k n\u011bmu sklon\u00ed, po\u0161ept\u00e1 mu do ucha, jak moc jej miluje a Bill se sladce usm\u011bje, proto\u017ee jej bude sly\u0161et. Byla to tak n\u00e1dhern\u00e1 p\u0159edstava, \u017ee si v\u016fbec nep\u0159ipou\u0161t\u011bl, \u017ee by to mohlo b\u00fdt i jinak.<\/p>\n

Neobratn\u011b vklouzl do pokoje, polo\u017eil Bu\u0159t\u00edka i s Billov\u00fdmi v\u011bcmi na zem a teprve tehdy si uv\u011bdomil, \u017ee z lednice vyt\u00e1hl bal\u00ed\u010dek ku\u0159ec\u00edch prsou. U\u017e se chystal, \u017ee sko\u010d\u00ed do kuchyn\u011b znovu, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee maso mo\u017en\u00e1 nebylo zas tak \u0161patnou volbou. L\u00e9pe se p\u0159izp\u016fsob\u00ed Billovu t\u011blu a bude jist\u011b p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e tvrd\u00e1 mra\u017een\u00e1 zelenina. Napravil si voln\u00e9 tepl\u00e1ky a popo\u0161el k posteli. Posadil se hned vedle Billov\u00fdch bok\u016f, vyhrnul mu prou\u017ekovan\u00e9 tri\u010dko a pohl\u00e9dl mu do tv\u00e1\u0159e. V podb\u0159i\u0161ku uc\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed mraven\u010den\u00ed. Op\u011bt jej p\u0159epadl pocit, \u017ee se do n\u011bj zamiloval je\u0161t\u011b v\u00edce. Bill m\u011bl zav\u0159en\u00e9 o\u010di, ve tv\u00e1\u0159i uvoln\u011bn\u00fd v\u00fdraz, na rtech mal\u00fd n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu. Mezi prsty tiskl povle\u010den\u00ed, a un\u00e1\u0161en ve snu z\u0159ejm\u011b v\u016fbec nepost\u0159ehl, \u017ee byl Tom op\u011bt u n\u011bj. Pomalu, aby jej nevzbudil, mu p\u0159ilo\u017eil s\u00e1\u010dek s masem na opuchl\u00e9 m\u00edsto a p\u0159ikryl jej dekou. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se naklonil k jeho tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n

„Miluju t\u011b. Ka\u017ed\u00fdm dnem v\u00edc a v\u00edc a nedovol\u00edm, aby ti je\u0161t\u011b n\u011bkdo ubl\u00ed\u017eil,“ za\u0161eptal mu do ucha, po kter\u00e9m vz\u00e1p\u011bt\u00ed p\u0159ejel rty. I p\u0159esto, \u017ee m\u011bl nutk\u00e1n\u00ed vysko\u010dit z postele a poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b poukl\u00edzet cel\u00fd d\u016fm, aby se tam Billovi l\u00edbilo, neud\u011blal to. M\u00edsto toho pomohl Bu\u0159t\u00edkovi i Am\u00e9li\u00ed vyl\u00e9zt na postel a s\u00e1m se polo\u017eil vedle n\u011bj. Am\u00e9lie si lehla z druh\u00e9 strany a Bu\u0159t\u00edk se sto\u010dil do klub\u00ed\u010dka u Billov\u00fdch nohou. V\u0161ichni t\u0159i tam byli v tu chv\u00edli pouze pro n\u011bj a st\u0159e\u017eili jeho sp\u00e1nek.<\/div>\n

Tom nat\u00e1hl ruku a kone\u010dky prst\u016f se zlehka dot\u00fdkal Billova ucha. Dot\u00fdkal se jej, jako by snad mohl zp\u016fsobit z\u00e1zrak a uzdravit jej. I p\u0159esto, \u017ee to nebylo mo\u017en\u00e9, mu ta p\u0159edstava nesch\u00e1zela z mysli. Nedovolil si usnout, b\u00e1l se dal\u0161\u00ed no\u010dn\u00ed m\u016fry, a tak se nat\u00e1hl k no\u010dn\u00edmu stolku a vzal si kn\u00ed\u017eku. Tak jako poka\u017ed\u00e9, i te\u010f nejprve pohladil jej\u00ed vazbu, pot\u00e9 kone\u010dky prst\u016f obkreslil obrysy dvou hlavn\u00edch p\u0159edstavitel\u016f a un\u00e1\u0161en tolik milovanou v\u016fn\u00ed, pustil se do \u010dten\u00ed.<\/div>\n
\n

…<\/p><\/div>\n

\n

Uplynulo dal\u0161\u00edch n\u011bkolik dn\u00ed. Zd\u00e1lo se, \u017ee se sv\u011bt pomalu vracel do star\u00fdch kolej\u00ed. \u017de v\u0161e bylo tak jako p\u0159edt\u00edm. I srne\u010dek musel s pot\u011b\u0161en\u00edm p\u0159iznat, \u017ee se mu smutn\u00e9 sny o mamince vracely po\u0159\u00e1d m\u00e9n\u011b, i kdy\u017e na ni nedok\u00e1zal p\u0159estat myslet. Byla v\u0161ude. V zimn\u00edm v\u00e1nku, v slab\u00fdch paprsc\u00edch slunce, na ka\u017ed\u00e9m kousku sn\u011bhem pokryt\u00e9ho lesa. P\u0159\u00edsahal by, \u017ee kousek z n\u00ed spat\u0159il i v o\u010d\u00edch sv\u00e9ho v\u011brn\u00e9ho p\u0159\u00edtele. Ale mo\u017en\u00e1 si to jenom dom\u00fd\u0161lel. Tak jako tak, ne v\u0161echny v\u011bci byly tak jako p\u0159edt\u00edm.<\/em><\/div>\n

I p\u0159esto, \u017ee mu vlk ji\u017e n\u011bkolikr\u00e1t \u0159ekl, \u017ee se na n\u011bj nezlob\u00ed a \u017ee mu nem\u00e1 co odpou\u0161t\u011bt, c\u00edtil, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku. Jako by n\u011bco viselo ve vzduchu, jak\u00e1si p\u0159ek\u00e1\u017eka mezi n\u00edm a vlkem. N\u011bco, co tam nikdy p\u0159edt\u00edm nebylo, dokonce ani tehdy, kdy se jej chystal sn\u00edst, a pr\u00e1v\u011b to, mu za\u010d\u00ednalo nah\u00e1n\u011bt strach. Nev\u011bd\u011bl, jak jinak by se mu m\u011bl omluvit. Kdyby bylo v jeho sil\u00e1ch vr\u00e1tit \u010das, ud\u011blal by to a nikdy by ne\u0159ekl v\u0161echny ty o\u0161kliv\u00e9 v\u011bci. Ale nane\u0161t\u011bst\u00ed takovou schopnost nem\u011bl a musel sn\u00e1\u0161et d\u016fsledky sv\u00e9ho chov\u00e1n\u00ed. Podobn\u00e9 situace mu byly d\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1m\u00e9. I maminka se na n\u011bj zlob\u00edvala, nemluvila s n\u00edm, uh\u00fdbala p\u0159ed jeho pohledem zejm\u00e9na tehdy, kdy\u017e ud\u011blal n\u011bco, co mu p\u0159\u00edsn\u011b zak\u00e1zala. Tentokr\u00e1t v\u0161ak c\u00edtil, \u017ee je to jin\u00e9. \u017de to bylo mnohem v\u00edc, ne\u017e neuposlechnut\u00ed. Zranil jej. Ubl\u00ed\u017eil mu. Zp\u016fsobil mu bolest mnohem hloub\u011bji, ne\u017e by si myslel. Bolest na m\u00edst\u011b o\u010d\u00edm neviditeln\u00e9m, ale o to zraniteln\u011bj\u0161\u00edm.<\/p>\n

Bylo pr\u00e1v\u011b kr\u00e1tce po v\u00fdchodu slunce, kdy\u017e se vlk vr\u00e1til z obvykl\u00e9 poch\u016fzky lesem a p\u0159inesl pro ml\u00e1d\u011b zmrzl\u00e9 plody a list\u00ed. Tak jako ka\u017ed\u00fd den i nyn\u00ed pe\u010dliv\u011b dohl\u00e9dl na to, jestli sn\u011bdl v\u0161e, co mu p\u0159inesl, pot\u00e9 se na ml\u00e1d\u011b zad\u00edval pr\u00e1zdn\u00fdm pohledem, odvr\u00e1til se a rozvalil se na studen\u00e9m kamen\u00ed.<\/em><\/div>\n

Srne\u010dek rychle spolkl posledn\u00ed sousto a chopil se p\u0159\u00edle\u017eitosti. P\u0159ib\u011bhl k vlkovi a posadil se naproti n\u011bmu.<\/em><\/div>\n
„Jak ses vyspal?“ zeptal se s nad\u011bj\u00ed v hlase. Necht\u011bl o n\u011bj p\u0159ij\u00edt. C\u00edtil, \u017ee jej ka\u017edou chv\u00edli ztr\u00e1c\u00ed, \u017ee se mu vzdaluje, a to nemohl p\u0159ipustit.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e.“ Lhal. U\u017e n\u011bkolik noc\u00ed t\u011b\u017ece us\u00ednal, a kdy\u017e se mu to nakonec povedlo, zd\u00e1ly se mu p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9 sny o top\u00edc\u00edm se ml\u00e1d\u011bti a jeho m\u00e1m\u011b. Vid\u011bl ten \u00fatok na vlastn\u00ed o\u010di, vid\u011bl, jak z n\u00ed uj\u00eddaj\u00ed a nemohl j\u00ed pomoct. A ona k\u0159i\u010dela, prosila jej.<\/em><\/div>\n
„O \u010dem se ti zd\u00e1lo?“<\/em><\/div>\n
„Nic konkr\u00e9tn\u00edho. Obvykle si na sny v\u016fbec nepamatuju,“ odpov\u011bd\u011bl vyh\u00fdbav\u011b a z\u00edral na srne\u010dkovy t\u0159esouc\u00ed se u\u0161i.<\/em><\/div>\n
„Chce\u0161 sly\u0161et, o \u010dem se zd\u00e1lo mn\u011b?“ Ml\u00e1d\u011b p\u0159istoupilo bl\u00ed\u017e a naklonilo hlavu tak, jako by se cht\u011blo vlkovi sv\u011b\u0159it s n\u011bjak\u00fdm tajemstv\u00edm. „Po dlouh\u00e9 dob\u011b to byl kone\u010dn\u011b celkem hezk\u00fd sen.“<\/p>\n

Vlkovi se sev\u0159elo hrdlo. Nemohl se zhluboka nadechnout a jedin\u00e9, na co se mohl soust\u0159edit, byl spla\u0161en\u00fd tlukot srdce, jeho\u017e ozv\u011bnu sly\u0161el a\u017e v u\u0161\u00edch. „M\u016f\u017ee\u0161 mi jej \u0159\u00edct pozd\u011bji. Jsem unaven\u00fd.“<\/em><\/div>\n

„Opravdu to te\u010f mezi n\u00e1mi bude takov\u00e9?“<\/em><\/div>\n
„Jak\u00e9?“ Vlk se sna\u017eil p\u0159edst\u00edrat, \u017ee nev\u00ed, o \u010dem ml\u00e1d\u011b mluv\u00ed. Nikdy v\u0161ak nebyl dobr\u00fd lh\u00e1\u0159.<\/em><\/div>\n
„Jin\u00e9,“ p\u00edplo zklaman\u00e9 ml\u00e1d\u011b. „U\u017e mi ani ne\u0159\u00edk\u00e1\u0161 mali\u010dk\u00fd. Vlastn\u011b mi ne\u0159\u00edk\u00e1\u0161 v\u016fbec nic. Nemluv\u00ed\u0161 se mnou. Odpov\u00edd\u00e1\u0161 pouze na m\u00e9 ot\u00e1zky, a i to stroze a j\u00e1 pak nikdy nev\u00edm, co je\u0161t\u011b \u0159\u00edct. Sotva se na m\u011b pod\u00edv\u00e1\u0161.“<\/em><\/div>\n
„To se ti jenom zd\u00e1. V\u0161echno je v po\u0159\u00e1dku.“<\/em><\/div>\n
„Tak pro\u010d u\u017e mi ne\u0159\u00edk\u00e1\u0161 mali\u010dk\u00fd?“ Srne\u010dek si p\u0159ipadal hloup\u011b. Ze v\u0161ech ot\u00e1zek, kter\u00e9 mu v tu chv\u00edli p\u0159i\u0161ly na mysl, se z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu zeptal na tu nejm\u00e9n\u011b d\u016fle\u017eitou.<\/em><\/div>\n
Vlk odvr\u00e1til pohled, sklonil tv\u00e1\u0159 a sna\u017eil se nemyslet na to, jak bl\u00edzko mu ml\u00e1d\u011b v t\u00e9 chv\u00edli bylo.<\/p>\n

„N-necht\u011bls, abych ti tak \u0159\u00edkal.“ Nepozn\u00e1val sv\u016fj hlas. P\u016fsobil zran\u011bn\u011b. Ubl\u00ed\u017een\u011b. Ne jako hlas lovce. Nyn\u00ed v\u00edc ne\u017e kdy jindy p\u0159ipom\u00ednal hlas ob\u011bti.<\/em><\/div>\n

„Pros\u00edm.“ Ml\u00e1d\u011b t\u0159esouc\u00ed se po cel\u00e9m t\u011ble p\u0159itisklo tv\u00e1\u0159 proti t\u00e9 vlkov\u011b. Jeho dal\u0161\u00ed slova p\u016fsobila zoufale. „Odpust\u00ed\u0161 mi to n\u011bkdy? Nebo je u\u017e pozd\u011b? Odpov\u011bz, pros\u00edm. Ztratil jsem t\u011b?“<\/em><\/div>\n
Vlk v krku uc\u00edtil ob\u0159\u00ed p\u0159ek\u00e1\u017eku. Z\u00edral do velik\u00fdch o\u010d\u00ed ml\u00e1d\u011bte, op\u011bt podl\u00e9hal jejich nadpozemsk\u00e9mu kouzlu. Bojoval s touhou sev\u0159\u00edt jej v n\u00e1ru\u010d\u00ed a l\u00e1skypln\u011b jej ol\u00edzat za u\u0161ima tak, jak to m\u011bl r\u00e1d. Opravdu nem\u011bl daleko k tomu, aby nad n\u00edm vyhr\u00e1lo jeho srdce a on se k n\u011bmu \u017e\u00edzniv\u011b p\u0159itiskl. Pak si ale vzpomn\u011bl na jeho slova. Na to, jak mu \u0159ekl, \u017ee jej nen\u00e1vid\u00ed a v\u0161echno bylo pry\u010d. Po\u0159\u00e1d se uklid\u0148oval t\u00edm, \u017ee to nemyslel v\u00e1\u017en\u011b, \u017ee to v tu chv\u00edli ani nebyl on, ale bolest uprost\u0159ed jeho hrudn\u00edku byla je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d \u010derstv\u00e1 a intenzivn\u00ed. Ta slova jej zas\u00e1hla mnohem v\u00edce, ne\u017e byl ochoten si p\u0159ipustit, a ani t\u011bch n\u011bkolik dn\u00ed nepomohlo k jej\u00edmu zm\u00edrn\u011bn\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Pot\u0159ebuju \u010das.“<\/p>\n

O\u010di ml\u00e1d\u011bte se ve vte\u0159in\u011b zalily slzami. Ch\u00e1pav\u011b zak\u00fdvalo hlavou a ustoupilo. Vlk se kone\u010dn\u011b mohl nadechnout. Bezmocn\u011b sledoval, jak pomalu ustupovalo a vzdalovalo se od n\u011bj. Musel n\u011bco ud\u011blat. Musel! Nedok\u00e1zal se d\u00edvat na to, jak se tr\u00e1p\u00ed.<\/em><\/div>\n

„Ale neztratils m\u011b. Nikdy m\u011b neztrat\u00ed\u0161,“ vy\u0161lo z n\u011bj d\u0159\u00edv, ne\u017e si stihl uv\u011bdomit, \u017ee v\u016fbec promluvil. „Mali\u010dk\u00fd,“ \u0161eptl.<\/em><\/div>\n
Ml\u00e1d\u011b mu v\u011bnovalo slab\u00fd \u00fasm\u011bv a rozvalilo se do hromady such\u00e9ho list\u00ed. Pozorovalo poletuj\u00edc\u00ed vr\u00e1ny a slab\u011b z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed slunce, jeho nitro se zalilo novou nad\u011bj\u00ed. Mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b nebylo v\u0161echno ztracen\u00e9.<\/em><\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Ne\u017e se stihl vzpamatovat, Simone ji\u017e byla na odchodu. Se syt\u011b rudou tv\u00e1\u0159\u00ed kr\u00e1\u010dela vp\u0159ed, neohl\u00ed\u017eela se, ani kdy\u017e n\u011bkolikr\u00e1t zavolal jej\u00ed jm\u00e9no. Necht\u011bla nic sly\u0161et, odm\u00edtala se na n\u011bj d\u00edvat, i kdyby to m\u011blo b\u00fdt pouze o minutu d\u00e9le. C\u00edtila se p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b, proto\u017ee tou fackou poru\u0161ila slib, kter\u00fd si dala v den, kdy ji man\u017eel poprv\u00e9 uhodil. V den, kter\u00fd byl za\u010d\u00e1tkem jej\u00edho kr\u00e1tk\u00e9ho pekla. A pak ka\u017ed\u00fd den, kdy ji bezd\u016fvodn\u011b ml\u00e1til po dobu cel\u00e9ho t\u00fddne, dokud leteck\u00e1 nehoda neukon\u010dila jej\u00ed tr\u00e1pen\u00ed. Kdo v\u00ed, co by s n\u00ed bylo, neb\u00fdt t\u00e9 nehody.<\/p><\/div>\n

Nikdy nebudu jako on! Nikdy na nikoho nevzt\u00e1hnu ruku!<\/div>\n
Nem\u011bla to d\u011blat. Mo\u017en\u00e1 jednala pon\u011bkud ukvapen\u011b, ale zoufal\u00e9 situace vy\u017eaduj\u00ed zoufal\u00e1 \u0159e\u0161en\u00ed. Nem\u011bla jinou mo\u017enost. Gordon byl zaslepen\u00fd. Sobecky hled\u011bl pouze na sebe, na minulost a svou bolest a zapom\u00ednal na tu, kterou s\u00e1m zp\u016fsoboval.<\/p>\n

„Simone!“ Dohonil ji t\u011bsn\u011b u br\u00e1ny. Rychle se nat\u00e1hl po jej\u00ed bled\u00e9 ruce, a i kdy\u017e se br\u00e1nila, oto\u010dil ji k sob\u011b tak, \u017ee se na n\u011bj musela pod\u00edvat.<\/div>\n

„To je v\u0161echno?! Uhod\u00edte m\u011b a pak ute\u010dete?! \u010cekal jsem, \u017ee na m\u011b budete k\u0159i\u010det. \u017de na m\u011b zase vyb\u011bhnete s ko\u0161t\u011btem. V\u016fbec bych v\u00e1m to nezazl\u00edval,“ promluvil chv\u011bj\u00edc\u00edm se hlasem a h\u0159betem dlan\u011b si pohladil bolavou \u010delist.<\/div>\n
Simone se prudce vytrhla z jeho sev\u0159en\u00ed. „Ud\u011blala jsem to, co jsem musela. U\u017e v\u00e1m nem\u00e1m co \u0159\u00edct,“ odsekla a z\u00edrala do zem\u011b, odm\u00edtala mu op\u011btovat pohled.<\/div>\n
„Ale ano, m\u00e1te! Mus\u00edte, proto\u017ee si to zaslou\u017e\u00edm. V\u00e1m se ulev\u00ed a mn\u011b to mo\u017en\u00e1 kone\u010dn\u011b probere.“ Ne\u0161\u0165astn\u00fdm pohledem prol\u00e9tl jej\u00ed rozzu\u0159enou tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„V\u00edte, co jste ud\u011blal. V\u00edte, jak moc jste mu ubl\u00ed\u017eil. V\u00fd\u010ditky sv\u011bdom\u00ed v\u00e1m, douf\u00e1m, dlouho nedaj\u00ed sp\u00e1t!“<\/p>\n

Gordon sv\u011bsil hlavu mezi ramena a rozt\u0159\u00e1sl se. V tenk\u00e9m oble\u010den\u00ed mu za\u010d\u00ednala b\u00fdt opravdu zima. Krom toho, Simone m\u011bla naprostou pravdu a on si n\u00e1hle nebyl jist\u00fd, jestli je\u0161t\u011b bude m\u00edt klidn\u00fd sp\u00e1nek po tom v\u0161em, co ud\u011blal.<\/div>\n

„Je v po\u0159\u00e1dku?“ p\u00edpl.<\/div>\n
„Nejsem si jist\u00e1. Volal mi Tom. Byl \u00fapln\u011b zoufal\u00fd. Bill m\u00e1 pr\u00fd mod\u0159inu p\u0159es cel\u00e1 z\u00e1da a ledva se dr\u017e\u00ed na nohou. Je tohle to, co jste cht\u011bl?! Varovala jsem v\u00e1s! Varovala, ale vy jste neposlechl. Co jste si od toho sliboval?!“<\/div>\n
„Z\u016fsta\u0148te.“<\/div>\n
„C-co\u017ee?“ Ze v\u0161ech \u0161\u00edlen\u00fdch v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 j\u00ed v t\u00e9 chv\u00edli mohl \u0159\u00edct, si vybral zrovna tu nej\u0161\u00edlen\u011bj\u0161\u00ed. Simone p\u0159ekvapen\u011b pootev\u0159ela rty a poprv\u00e9 se mu zad\u00edvala do o\u010d\u00ed. I kdy\u017e si to necht\u011bla p\u0159iznat, poc\u00edtila v\u016f\u010di tomu utr\u00e1pen\u00e9mu mu\u017ei l\u00edtost a n\u011bkde za v\u0161\u00ed tou bolest\u00ed, \u00fanavou, alkoholov\u00fdm dechem a nedbal\u00fdm vzhledem spat\u0159ila hezk\u00e9ho mu\u017ee. Kdysi musel b\u00fdt opravdu hezk\u00fd. Nyn\u00ed v\u0161ak p\u016fsobil jako st\u00edn sv\u00e9 p\u0159edchoz\u00ed osobnosti.<\/div>\n
„Z\u016fsta\u0148te.“ Nebyla to \u017e\u00e1dost. Byla to prosba. Tich\u00e1, nesm\u011bl\u00e1, sotva otev\u0159el \u00fasta.<\/div>\n
„To nemysl\u00edte v\u00e1\u017en\u011b, \u017ee ne?“<\/div>\n
„Pokud v\u00e1m to pom\u016f\u017ee, m\u016f\u017eete m\u011b op\u011bt uhodit, ale pros\u00edm, neodch\u00e1zejte. Poj\u010fte dovnit\u0159, promluv\u00edme si. Nemus\u00edme si po\u0159\u00e1d hr\u00e1t na ko\u010dku a my\u0161. Pot\u0159ebuju si s n\u011bk\u00fdm promluvit, jinak se z toho v\u0161eho zbl\u00e1zn\u00edm.“ \u00dap\u011bnliv\u011b hled\u011bl do jej\u00ed o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed, sledoval, jak se barva jej\u00ed tv\u00e1\u0159e pomalu vrac\u00ed do norm\u00e1lu a kdy\u017e byla op\u011bt jako p\u0159edt\u00edm, uv\u011bdomil si, \u017ee j\u00ed ta nov\u00e1 barva opravdu slu\u0161\u00ed.<\/p>\n

„My si ale nem\u00e1me o \u010dem pov\u00eddat. Mus\u00edm se vr\u00e1tit dom\u016f.“<\/div>\n

„Pros\u00edm.“<\/div>\n
Zad\u00edvali se na sebe.<\/div>\n
„J\u00e1 ale ne-„<\/div>\n
„Mus\u00edm v\u00e1m to \u0159\u00edct. Mus\u00edm to ze sebe dostat, jinak se z toho zbl\u00e1zn\u00edm. U\u017e nem\u00e1m s\u00edlu takhle d\u00e1l \u017e\u00edt. Pros\u00edm, jenom m\u011b vyslechn\u011bte. Mo\u017en\u00e1 pak pochop\u00edte m\u00e9 chov\u00e1n\u00ed,“ nat\u00e1hl k n\u00ed ruku a smutn\u00fdm pohledem sledoval tu jej\u00ed, po\u0159\u00e1d sv\u00edraj\u00edc\u00ed kliku od br\u00e1ny. „Pros\u00edm,“ dodal \u0161eptem.<\/div>\n
Zvedl se v\u00edtr, tv\u00e1\u0159e obou n\u00e1hle z\u00edskaly nachov\u00fd odst\u00edn. Gordon neust\u00e1le z\u00edral na ruku Simone, kter\u00e1 se lehce chv\u011bla, p\u0159esto nepou\u0161t\u011bla chladn\u00fd kov. Spustil tu svou pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy se Simone pohnula kup\u0159edu a zachytila kone\u010dky jeho prst\u016f.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Bill otev\u0159el o\u010di, pr\u00e1v\u011b kdy\u017e mu kolem tv\u00e1\u0159e p\u0159elet\u011blo modr\u00e9 tri\u010dko a trefilo Bu\u0159t\u00edka do hlavy. P\u0159ekvapen\u011b zamrkal a zad\u00edval se p\u0159ed sebe. Tom sed\u011bl na podlaze oto\u010den z\u00e1dy k n\u011bmu a prob\u00edral r\u016fzn\u00e9 kusy \u0161atstva. Za velikou hromadou oble\u010den\u00ed jej Bill t\u00e9m\u011b\u0159 nespat\u0159il. Chv\u00edli se na n\u011bj jenom tak d\u00edval. Tom kroutil hlavou, \u0161kr\u00e1bal se ve vlasech i na brad\u011b, zd\u00e1lo se, \u017ee nad n\u011b\u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed. Kdy\u017e u\u017e to Bill nemohl vydr\u017eet, pomalu se posadil a op\u011bt p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, jakmile mu n\u011bco vla\u017en\u00e9ho a t\u011b\u017ek\u00e9ho l\u00edn\u011b sklouzlo z beder. Ohl\u00e9dl se a po zji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee mu cht\u011bl ulevit od bolesti p\u00e1rem ku\u0159ec\u00edch prs, se neubr\u00e1nil vesel\u00e9mu \u00fasm\u011bvu.<\/p><\/div>\n

„Tomi,“ p\u00edpl a ve chv\u00edli, kdy se k n\u011bmu Tom prudce oto\u010dil, nasadil ubl\u00ed\u017een\u00fd v\u00fdraz.<\/div>\n
„J-jak jsi mi toh-le mohl\u2026 ud\u011b-lat?“ Smutn\u011b stiskl rty a ukazov\u00e1\u010dkem dloubl do pytl\u00edku s masem. „Ubo-h\u00e9 ku-\u0159\u00e1tko. Mu-s\u00edm se j\u00edt hned\u2026 osprcho-vat.“<\/div>\n
Tom vyvalil o\u010di, rychlost\u00ed blesku se vyhrabal z hromady oble\u010den\u00ed a posadil se vedle Billa, p\u0159i\u010dem\u017e napr\u00e1zdno otev\u00edral a zav\u00edral \u00fasta.<\/p>\n

„Bille, tolik se omlouv\u00e1m. J-j\u00e1 cht\u011bl jsem ti jenom pomoct. Ty jsi to ku\u0159e nezabil ani nesn\u011bdl, tak\u017ee-„<\/div>\n

„Tomi,“ Bill hrav\u011b zavrt\u011bl hlavou a vesele se zasm\u00e1l. „D\u011b-lal jsem si\u2026 leg-raci.“<\/div>\n
Tom si viditeln\u011b oddechl. „U\u017e jsem si myslel, \u017ee jsem ti zp\u016fsobil do\u017eivotn\u00ed trauma.“ P\u0159it\u00e1hl si jej za tv\u00e1\u0159 k sob\u011b a proc\u00edt\u011bn\u011b jej pol\u00edbil na chichotaj\u00edc\u00ed se rty. V u\u0161\u00edch mu je\u0161t\u011b dlouho pot\u00e9 zn\u011bl Bill\u016fv sladk\u00fd sm\u00edch.<\/div>\n
„Co to vy-v\u00e1d\u00ed\u0161?“ Bill tv\u00e1\u0159\u00ed uk\u00e1zal na pr\u00e1zdnou sk\u0159\u00ed\u0148 a hromadu v\u011bc\u00ed kolem n\u00ed. V pozad\u00ed dokonce spat\u0159il sv\u00e9 star\u00e9 kolo.<\/div>\n
Tom pla\u0161e sklopil pohled. „Tak tro\u0161ku ukl\u00edz\u00edm,“ dostal ze sebe, kdy\u017e op\u011bt pohl\u00e9dl Billovi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Te\u010f?“ Bill se nep\u0159est\u00e1val usm\u00edvat. V t\u00e9 chv\u00edli mu na ni\u010dem nez\u00e1le\u017eelo.<\/div>\n
„No\u2026 j\u00e1\u2026 cht\u011bl jsem-“ Zhluboka se nadechl. „Cht\u011bl jsem tady ud\u011blat v\u00edc m\u00edsta.“<\/div>\n
„Pro\u010d?“<\/div>\n
„Pro tebe. Vzal sis sebou i Bu\u0159t\u00edka s Am\u00e9li\u00ed a dole jsem na\u0161el tv\u00e9 v\u011bci. Myslel jsem, \u017ee chce\u0161 z\u016fstat. Chce\u0161 tu se mnou z\u016fstat, \u017ee? N-nebo jsem to pochopil \u0161patn\u011b?“<\/div>\n
Srdce mu p\u0159i my\u0161lence, \u017ee se snad spletl, divoce poskakovalo, jeho prudk\u00e9 \u00fadery mu t\u00e9m\u011b\u0159 nedovolovaly d\u00fdchat. Z\u00edral do Billov\u00fdch p\u0159ekr\u00e1sn\u00fdch o\u010d\u00ed a pak nedo\u010dkav\u011b pozoroval jeho rty, o\u010dek\u00e1vaj\u00edc odpov\u011b\u010f.<\/p>\n

Bill nepromluvil. Beze slova se za pomoci Tomov\u00fdch dlan\u00ed postavil, a i p\u0159esto, \u017ee mu ka\u017ed\u00fd dal\u0161\u00ed krok zp\u016fsoboval neuv\u011b\u0159itelnou bolest, do\u0161el a\u017e ke dve\u0159\u00edm a z vaku vyt\u00e1hl men\u0161\u00ed krabici. C\u00edtil na sob\u011b nejenom Tom\u016fv pohled, ale i pohledy sv\u00fdch ps\u00edch mil\u00e1\u010dk\u016f, kte\u0159\u00ed st\u0159\u00eddav\u011b vrt\u011bli ocasem a zv\u011bdav\u011b nakl\u00e1n\u011bli hlavu na jednu nebo druhou stranu.<\/div>\n

„Co to je?“ zeptal se Tom, jakmile mu krabici slo\u017eil do kl\u00edna.<\/div>\n
„To je\u2026 cel\u00e9 m\u00e9 d\u011btst-v\u00ed. M\u00e9 nej-v\u011bt\u0161\u00ed pok-lady.“ Posadil se vedle n\u011bj, hlavu si op\u0159el o jeho rameno a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f pohladil vrch \u017elut\u00e9 krabice s kresbou, vzd\u00e1len\u011b p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00ed b\u00edlou kv\u011btinu. Tulip\u00e1n.<\/em><\/div>\n
„M\u016f\u017eu se pod\u00edvat?“ Tom se \u0161pi\u010dkou nosu ot\u0159el o Billovu tv\u00e1\u0159, ten potla\u010dil zast\u00e9n\u00e1n\u00ed a p\u0159ik\u00fdvl, zcela okouzlen Tomovou bl\u00edzkost\u00ed.<\/p>\n

Spole\u010dn\u011b krabici otev\u0159eli a Tom se za\u010dal opatrn\u011b p\u0159ehrab\u00e1vat Billov\u00fdmi cennostmi. Na\u0161el pest\u0159e zbarven\u00e9 pta\u010d\u00ed p\u00edrko, n\u011bkolik sklen\u00fdch kuli\u010dek, d\u011btsk\u00e9 pastelky, star\u00e9 obaly od sladkost\u00ed, kam\u00ednky ve tvaru srdce, n\u011bkolik rodinn\u00fdch fotografi\u00ed a usu\u0161enou hlavi\u010dku kv\u011btu. B\u00edlou<\/em> hlavi\u010dku. Z ml\u00e9\u010dn\u00fdch zub\u016f, kter\u00e9 objevil na sam\u00e9m dn\u011b krabice, usoudil, \u017ee musel b\u00fdt opravdu velice mal\u00fd, kdy\u017e ji zakl\u00e1dal. Do rukou vzal nejvrchn\u011bj\u0161\u00ed fotku – t\u011bhotn\u00e1 usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se \u017eena s mal\u00fdm d\u011bv\u010d\u00e1tkem na kl\u00edn\u011b.<\/div>\n

„Byla kr\u00e1sn\u00e1,“ Tom op\u011bt pooto\u010dil tv\u00e1\u0159. „Jsi j\u00ed tolik podobn\u00fd.“<\/div>\n
Otec, ztr\u00e1ta d\u011bt\u00ed, v\u0161echno to na n\u011bj op\u011bt dolehlo. P\u0159estal se usm\u00edvat, o\u010di se mu zalily slzami. „Chy-b\u00ed mi,“ p\u00edpl.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. Ani nev\u00ed\u0161, jak je mi to l\u00edto.“ Dlouze jej pol\u00edbil do vlas\u016f. I jemu samotn\u00e9mu se chv\u011bl hlas.<\/div>\n
„V\u0161ech-ny tyh-le v\u011bci, souvis\u00ed s\u2026 n\u00ed. Proto jsou\u2026 to m\u00e9 nej-vz\u00e1cn\u011bj-\u0161\u00ed pok-lady. Chci si je\u2026 ta-dy u tebe scho-vat. Proto\u017ee pou-ze tady\u2026 jsem do-ma. M\u00e1m po-cit, ja-kobych sem pat-\u0159il,“ smutn\u011b se pousm\u00e1l a rozhl\u00e9dl se po pokoji.<\/div>\n
Tom vzal jeho tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a hluboce jej pol\u00edbil. „Ne, Bille,“ vydechl, om\u00e1men jeho bytost\u00ed. „Pat\u0159\u00ed\u0161 sem,“ vzal jej za ruku a p\u0159itiskl si ji k hrudn\u00edku. „Od prvn\u00ed chv\u00edle jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee jsi to ty.“<\/p>\n

Bill se k n\u011bmu i p\u0159es bolav\u00e1 z\u00e1da bezmocn\u011b p\u0159itulil. Je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r hodinami k n\u011bmu p\u0159i\u0161el zlomen\u00fd, zran\u011bn\u00fd. Skl\u00e1daj\u00edc\u00ed se z mal\u00fdch kousk\u016f. A sta\u010dilo tak m\u00e1lo. Tak m\u00e1lo k tomu, aby op\u011bt ob\u017eivl. Miloval Toma cel\u00fdm sv\u00fdm srdcem, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee je je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d schopen milovat jej o trochu v\u00edc. U\u017e jen mal\u00fd kousek, opravdu mali\u010dk\u00fd chyb\u011bl k tomu, aby jejich l\u00e1ska dozr\u00e1la k dokonalosti. A on moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, co za kousek to bylo, i to, kdy jej bude m\u00edt na dosah ruky.<\/div>\n

Zb\u00fdvalo u\u017e jenom sedmn\u00e1ct dn\u00ed. Sedmn\u00e1ct<\/em>.<\/div>\n
\u010c\u00edslo symbolizuj\u00edc\u00ed, kolik \u010dasu zb\u00fdvalo do jeho narozenin.<\/div>\n
Kolik je\u0161t\u011b chyb\u011blo k d\u016fle\u017eit\u00e9, mo\u017en\u00e1 dokonce nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed operaci.<\/div>\n
Po\u010det dn\u00ed, kter\u00e9 je\u0161t\u011b bude muset vydr\u017eet, ani\u017e by sly\u0161el Tom\u016fv hlas.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Tom nechal Billa le\u017eet v pokoji a pomalu se vydal do doln\u00edho patra, aby mohl z kuchyn\u011b vz\u00edt n\u011bco, \u010d\u00edm by zm\u00edrnil otok. Pamatoval si, \u017ee kdy\u017e byl d\u00edt\u011b, jeho m\u00e1ma v takov\u00fdch p\u0159\u00edpadech pou\u017e\u00edvala kus masa nebo pytl\u00edk mra\u017een\u00e9ho<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[581],"tags":[],"class_list":["post-3851","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-balance"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3851","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3851"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3851\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3851"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3851"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3851"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}