{"id":3867,"date":"2014-07-11T18:00:00","date_gmt":"2014-07-11T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3855"},"modified":"2014-07-11T18:00:00","modified_gmt":"2014-07-11T17:00:00","slug":"balance-29-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/07\/11\/balance-29-1-2\/","title":{"rendered":"Balance 29. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: B-kay
<\/strong><\/p>\n

Mo\u017en\u00e1 se v\u00e1m bude zd\u00e1t prvn\u00ed polovina 29. d\u00edlu malinko smutn\u00e1 a ponur\u00e1, ale v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee v\u00e1m to druhou polovinou vynahrad\u00edm. V\u011bci se toti\u017e kone\u010dn\u011b pohnou dop\u0159edu t\u00edm spr\u00e1vn\u00fdm sm\u011brem. I p\u0159esto douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m bude d\u00edl alespo\u0148 tro\u0161ku l\u00edbit a \u017ee jsem b\u011bhem t\u011bch dn\u00ed ve \u0161kole nevy\u0161la ze cviku. P\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 \u010dten\u00ed \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill ve\u0161el do sv\u00e9ho pokoje, jako by byl pod vlivem omamn\u00fdch l\u00e1tek. V\u0161echno se s n\u00edm to\u010dilo, nedok\u00e1zal si srovnat my\u0161lenky. Nemohl po\u0159\u00e1dn\u011b kr\u00e1\u010det, c\u00edtil se jako n\u00e1m\u011bs\u00ed\u010dn\u00fd a jedin\u00e9, po \u010dem tou\u017eil, jedin\u00e9, d\u00edky \u010demu by se c\u00edtil op\u011bt \u017eiv\u00fd, se mu v tu chv\u00edli zd\u00e1lo na m\u00edle vzd\u00e1len\u00e9. N\u00e1bytek, obrazy, kn\u00ed\u017eky, to v\u0161e se slilo v jednu ob\u0159\u00ed masu, kterou nebyl schopen registrovat. Pomalu se doplazil a\u017e k posteli, nohy mu t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b vypov\u011bd\u011bly slu\u017ebu a on se sk\u00e1cel na hromadu m\u011bkk\u00fdch pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f. C\u00edtil neuv\u011b\u0159itelnou bolest zad, bylo to, jako by se mu do k\u016f\u017ee p\u0159i ka\u017ed\u00e9m pohybu za\u0159ez\u00e1valy ostr\u00e9 \u017eiletky a on nebyl schopen p\u0159evr\u00e1tit se a naj\u00edt si pohodln\u011bj\u0161\u00ed polohu. M\u00edsto toho pono\u0159il tv\u00e1\u0159 do pol\u0161t\u00e1\u0159e; to, \u017ee mu z o\u010d\u00ed st\u00e9kaj\u00ed slzy, zaregistroval teprve tehdy, kdy\u017e na rtech uc\u00edtil vlhko a na bled\u00e9m povle\u010den\u00ed spat\u0159il n\u011bkolik mokr\u00fdch skvrn. V\u011bd\u011bl, \u017ee by m\u011bl vst\u00e1t a sbalit se, ale jak?<\/p>\n

Zhluboka se nadechl, h\u0159betem po\u0159ezan\u00e9, krv\u00e1cej\u00edc\u00ed dlan\u011b si ot\u0159el uplakanou tv\u00e1\u0159 a s vyp\u011bt\u00edm v\u0161ech sil se posadil. Opravdu netu\u0161il, kde v sob\u011b nalezl tolik s\u00edly, aby byl schopen uklidit nepo\u0159\u00e1dek, kter\u00fd otec sv\u00fdm chov\u00e1n\u00edm zp\u016fsobil, a skon\u010dit pouze s drobn\u00fdmi zran\u011bn\u00edmi. Po\u0159ezanou rukou a kolenem, kdy\u017e si p\u0159i ukl\u00edzen\u00ed omylem kleknul na jeden ze st\u0159ep\u016f. Siln\u011b se kousl do spodn\u00edho rtu a s bolestiv\u00fdm zast\u00e9n\u00e1n\u00edm op\u011bt vstal, pomal\u00fdmi kr\u016f\u010dky m\u00ed\u0159il ke koupeln\u011b, kde rozsv\u00edtil sv\u011btlo a postavil se p\u0159ed velik\u00e9 zrcadlo. Sna\u017eil se obloukem vyhnout sv\u00e9mu obli\u010deji, kdy\u017e si svl\u00e9kal tri\u010dko a s neblahou p\u0159edtuchou se nato\u010dil tak, aby m\u011bl dokonal\u00fd v\u00fdhled na sv\u016fj bok a z\u00e1da.<\/p>\n

Bolestiv\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a kone\u010dky po\u0159ezan\u00fdch prst\u016f opatrn\u011b p\u0159ilo\u017eil k bolav\u00e9mu m\u00edstu. R\u00e1nu p\u0159ed Tomem z\u0159ejm\u011b neschov\u00e1, jak p\u016fvodn\u011b naivn\u011b doufal. V m\u00edst\u011b, kde se uhodil o roh stolu, vznikla o\u0161kliv\u00e1, n\u011bkolika centimetrov\u00e1 podlitina slab\u011b modr\u00e9ho odst\u00ednu, kter\u00e1 na n\u011bkter\u00fdch m\u00edstech p\u0159ech\u00e1zela v tmav\u011b modrou a slibovala po\u0159\u00e1dnou mod\u0159inu. Odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159, zhasnul sv\u011btlo a litoval, \u017ee v\u016fbec do koupelny vch\u00e1zel. C\u00edtil se je\u0161t\u011b h\u016f\u0159 ne\u017e p\u0159edt\u00edm, pokud to v\u016fbec bylo mo\u017en\u00e9. Zam\u00ed\u0159il ke sk\u0159\u00edni, vybral si z n\u00ed \u010dist\u00e9 pruhovan\u00e9 tri\u010dko a n\u011bkolik dal\u0161\u00edch hodil na postel. Obl\u00e9kl si jej a pokra\u010doval ve vyb\u00edr\u00e1n\u00ed nejnutn\u011bj\u0161\u00edho oble\u010den\u00ed. N\u00e1sledovaly kalhoty, n\u011bco na span\u00ed, dva vln\u011bn\u00e9 svetry – jeden od Simone a pak osobn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci. Hygienick\u00e9 pot\u0159eby, kn\u00ed\u017eky, \u010dernovlas\u00e1 porcel\u00e1nov\u00e1 panenka na jej\u00e1\u00ed\u017e p\u016fvod se otce nikdy neodv\u00e1\u017eil zeptat, a krabice jeho d\u011btsk\u00fdch poklad\u016f.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Kdy\u017e se po n\u011bkolika minut\u00e1ch op\u011bt ohl\u00e9dl, nebyla na posteli hromada o moc v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e ta, se kterou za\u010d\u00ednal. Pr\u00e1v\u011b tehdy si uv\u011bdomil, jak nudn\u00fd, pr\u00e1zdn\u00fd a osam\u011bl\u00fd jeho \u017eivot vlastn\u011b byl. St\u011bhoval se po letech od otce a ke sbalen\u00ed v\u0161ech pot\u0159ebn\u00fdch v\u011bc\u00ed by mu sta\u010dil pr\u016fm\u011brn\u00fd batoh. Nem\u011bl obl\u00edben\u00e9 filmy, hudebn\u00ed n\u00e1stroj, p\u0159ehr\u00e1va\u010d ani CD-\u010dka. M\u011bl jenom ty knihy. Stovky svazk\u016f, n\u011bkter\u00e9 dokonce dvakr\u00e1t – v pap\u00edrov\u00e9 i pevn\u00e9 vazb\u011b. Jeho \u017eivot se v podstat\u011b od toho Flinnova p\u0159\u00edli\u0161 neli\u0161il. Jak smutn\u00e9. Oba nalezli pomoc a \u00fato\u010di\u0161t\u011b u t\u00e9 sam\u00e9 osoby. Oba do t\u00e9 doby pouze p\u0159e\u017e\u00edvali, hltaj\u00edc p\u0159\u00edb\u011bhy o lidech, kte\u0159\u00ed sice nebyli skute\u010dn\u00ed, ale nab\u00eddli jim v\u00edce ne\u017e jejich vlastn\u00ed rodina.<\/div>\n
A oba za\u010dali skute\u010dn\u011b \u017e\u00edt teprve od chv\u00edle, kdy jim do \u017eivota vstoupil Tom Kaulitz.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

\u2026<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Kr\u00e1\u010del dlouhou, tmavou chodbou, v\u0161ude kolem n\u011bj vl\u00e1dlo ticho. Nep\u0159\u00edjemn\u00e9, t\u011b\u017ek\u00e9, dopadalo mu na ramena a svou t\u00edhou jej nutilo klesat na kolena, ale n\u011bco takov\u00e9ho si odm\u00edtal p\u0159ipustit. Mus\u00ed j\u00edt d\u00e1l! N\u011bco uvnit\u0159 n\u011bj mu na\u0161ept\u00e1valo, \u017ee nem\u016f\u017ee z\u016fstat. \u017de se nem\u016f\u017ee vzd\u00e1t. Mus\u00ed j\u00edt d\u00e1l.<\/em> <\/p>\n

A pak najednou n\u011bkde v d\u00e1lce zaslechl slab\u00fd hlas. S divoce bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem rychle vykro\u010dil vp\u0159ed a soust\u0159edil se pouze na slova, kter\u00e1 v pravideln\u00fdch intervalech naru\u0161ovala tu stra\u0161livou nicotu rozl\u00e9haj\u00edc\u00ed se v\u0161ude kolem n\u011bj. Mo\u017en\u00e1 ani on nebyl ni\u010d\u00edm. Mo\u017en\u00e1 byl jenom jej\u00ed sou\u010d\u00e1st\u00ed. Bezv\u00fdznamn\u00fd, drobn\u00fd, neviditeln\u00fd, jako \u010d\u00e1ste\u010dka prachu v neob\u00fdvan\u00e9m pokoji. Zanikl v davu \u010dern\u00fdch d\u011bsiv\u00fdch st\u00edn\u016f. Byl jedn\u00edm z nich.<\/p>\n

Op\u011bt pohl\u00e9dl p\u0159ed sebe a spat\u0159il \u00fazk\u00fd p\u00e1s sv\u011btla. Mo\u017en\u00e1 se spletl. Mo\u017en\u00e1 nebyl st\u00ednem. St\u00edny se p\u0159eci sv\u011btlu vyh\u00fdbaj\u00ed a on v tom slab\u00e9m p\u00e1se vid\u011bl svou z\u00e1chranu. Rozb\u011bhl se jako o \u017eivot, a kdy\u017e se ocitnul p\u0159ed pootev\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi, lapal po dechu a c\u00edtil, jak mu vzadu na krku naskakuje hus\u00ed k\u016f\u017ee. Vznikl\u00e1 situace mu p\u0159i\u0161la zvl\u00e1\u0161tn\u011b pov\u011bdom\u00e1. Kone\u010dky prst\u016f p\u0159ilo\u017eil na tmav\u00e9 dve\u0159e a nohou je opatrn\u011b pootev\u0159el o tro\u0161ku v\u00edc. Cht\u011bl sly\u0161et rozhovor dvou postav, kter\u00e9 se sklon\u011bn\u00fdmi tv\u00e1\u0159emi sed\u011bly u stolu. Cht\u011bl p\u0159ij\u00edt na to, komu hlasy pat\u0159\u00ed. Zd\u00e1lo se, \u017ee se h\u00e1daj\u00ed.<\/em><\/p>\n

Kdy\u017e se dlouho nic ned\u011blo, dopadl na \u010dty\u0159i a polovinou t\u011bla opatrn\u011b vklouzl do prosv\u011btlen\u00e9 m\u00edstnosti. Pohled mu okam\u017eit\u011b padl na mal\u00e9, baculat\u00e9 prsty na rukou, \u00fatl\u00e1 z\u00e1p\u011bst\u00ed v py\u017eamu s aut\u00ed\u010dky. Byl d\u00edt\u011b. Byl mal\u00fd kluk. Zvedl tv\u00e1\u0159, rozhl\u00e9dl se po m\u00edstnosti a pochopil. Op\u011bt to bylo tady. Op\u011bt si bude muset proj\u00edt dal\u0161\u00ed no\u010dn\u00ed m\u016frou. Pevn\u011b tiskl v\u00ed\u010dka k sob\u011b, \u0161t\u00edpal se do rukou, ale probuzen\u00ed nep\u0159ich\u00e1zelo. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Obvykle to pomohlo.<\/em><\/p>\n

„Tome.“<\/em><\/p>\n

Zamrzl. To nebyl hlas, kter\u00fd o\u010dek\u00e1val. O\u010dima vyhledal osobu stoj\u00edc\u00ed u stolu, skl\u00e1n\u011bj\u00edc\u00ed se nad druhou, kter\u00e1 m\u011bla tv\u00e1\u0159 v dlan\u00edch a vrt\u011bla hlavou. M\u011bla to b\u00fdt jeho m\u00e1ma. Poka\u017ed\u00e9 to byla jeho m\u00e1ma. Ale nyn\u00ed tam post\u00e1val Bill. Jednou rukou se op\u00edral o st\u016fl, zat\u00edmco tou druhou propl\u00e9tal vlasy zni\u010den\u011b p\u016fsob\u00edc\u00ed postavy. V\u011bnoval j\u00ed n\u011b\u017en\u00fd pohled, smutn\u011b se usm\u00edval. V b\u00edl\u00e9m pruhovan\u00e9m tri\u010dku a tmav\u00fdch kalhot\u00e1ch vypadal op\u011bt p\u0159ekr\u00e1sn\u011b.<\/em><\/p>\n

„V\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku. Nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jak zl\u00e9 to je. My dva to spolu zvl\u00e1dneme.“<\/p>\n

Jeho \u0159e\u010d byla dokonal\u00e1. Nezadrh\u00e1val se, nepom\u00e1hal si rukou. Z druh\u00e9 strany stolu se ozvalo nesouhlasn\u00e9, t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u00e9 zabru\u010den\u00ed, ale Bill se automaticky nat\u00e1hl p\u0159es st\u016fl a p\u0159itulil k sob\u011b zdrcenou postavu. Sly\u0161el.<\/em><\/p>\n

„V\u0161echno bude zase dobr\u00e9,“ \u0159ekl s m\u011bkk\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech a naklonil se k osob\u011b tak, aby j\u00ed mohl n\u011bco po\u0161eptat do ucha. \u00b4Miluju t\u011b.\u00b4<\/em><\/p>\n

Mal\u00fd Tom t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159estal d\u00fdchat, kdy\u017e osoba najednou prudce zvedla tv\u00e1\u0159 a on v n\u00ed poznal s\u00e1m sebe. Sv\u00e9 star\u0161\u00ed, dosp\u011bl\u00e9 j\u00e1. D\u00edval se s\u00e1m sob\u011b do tv\u00e1\u0159e a nepozn\u00e1val se. Nev\u011b\u0159il by, \u017ee by byl schopen Billovi v\u011bnovat tak chladn\u00fd pohled. S hr\u016fzou sledoval, jak jeho star\u0161\u00ed verzi najednou zb\u011blely klouby na rukou, kter\u00e9 siln\u011b tiskl v p\u011bst, rysy tv\u00e1\u0159e, do t\u00e9 chv\u00edle smutn\u00e9, byly najednou tvrd\u00e9, nep\u0159\u00e1telsk\u00e9. Probodl Bill\u016fv kr\u00e1sn\u00fd obli\u010dej zu\u0159iv\u00fdm pohledem a d\u0159\u00edv, ne\u017e chud\u00e1\u010dek sta\u010dil jakkoli zareagovat, drapl uboh\u00e9ho Billa za ramena, vstal a z cel\u00e9 s\u00edly jej uhodil do obli\u010deje.<\/em><\/p>\n

„BILLE!“ Sna\u017eil se k\u0159i\u010det, ale z \u00fast mu vych\u00e1zela pouze p\u00e1ra. T\u0159\u00e1sl se po cel\u00e9m t\u011ble a sna\u017eil se zabr\u00e1nit o\u0161kliv\u00e9mu p\u00e1du, zachytit jej, ale nemohl se hnout. N\u011bjak\u00e1 s\u00edla jej p\u0159ipoutala k podlaze, nedovolovala mu ut\u00e9ct. Musel se na to d\u00edvat. Nedok\u00e1zal ani zav\u0159\u00edt o\u010di. Bylo to p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9.<\/em><\/p>\n

Bill odlet\u011bl jako hadrov\u00e1 panenka, tv\u00e1\u0159\u00ed se siln\u011b uhodil o roh kuchy\u0148sk\u00e9 linky, a kdy\u017e s bolestiv\u00fdm v\u00fdk\u0159ikem dopadl na podlahu, zanech\u00e1val za sebou stopy krve.<\/p>\n

„BILLE! PROS\u00cdM, SLY\u0160\u00cd\u0160 M\u011a? TO NEJSEM J\u00c1! NIKDY BYCH TI NEUBL\u00cd\u017dIL! „<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Bill se vys\u00edlen\u011b posadil, vyd\u011b\u0161en\u00fd, zmaten\u00fd, ve tv\u00e1\u0159i cel\u00fd od krve, dlouh\u00e9 prameny havran\u00edch vlas\u016f mu ukr\u00fdvaly uplakan\u00e9 o\u010di. Star\u0161\u00ed Tom se k n\u011bmu automaticky sklonil, omlouval se, cht\u011bl mu pomoct. V Billov\u011b pohledu v\u0161ak bylo n\u011bco jin\u00e9ho. N\u011bco, co tam nikdy p\u0159edt\u00edm nebylo. M\u011bl strach. M\u011bl strach z n\u011bj.<\/em> <\/p>\n

„NEDOT\u00ddKEJ SE HO! SLY\u0160\u00cd\u0160?! VYPADNI OD N\u011aJ!,“ k\u0159i\u010del z pln\u00fdch plic, ale nikdo jej nesly\u0161el. Jeho star\u0161\u00ed j\u00e1 mezit\u00edm pomohlo Billovi vst\u00e1t a ot\u00edralo mu ut\u011brkou zakrvavenou tv\u00e1\u0159, p\u0159i\u010dem\u017e mu do u\u0161\u00ed neust\u00e1le \u0161eptalo sliby a omluvy. Bill z\u016fst\u00e1val ti\u0161e, vzlykal, ale nepromluvil. Jenom se na n\u011bj d\u00edval. Jako by po\u0159\u00e1d nemohl uv\u011b\u0159it, co mu ud\u011blal.<\/em><\/p>\n

„BILLE, NEV\u011a\u0158 MU! TO NEJSEM J\u00c1! NED\u00cdVEJ SE NA N\u011aJ!“<\/em><\/p>\n

V t\u00e9 chv\u00edli sev\u0159en\u00ed ne\u010dekan\u011b povolilo, p\u0159evalil se na bok, ale vzpamatoval se t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b. B\u011bhem vte\u0159iny byl na nohou a s pohledem hladov\u00e9ho vlka se rozb\u011bhl proti star\u0161\u00edmu Tomovi. Sotva si uv\u011bdomoval, \u017ee se jeho t\u011blo transformovalo a prost\u0159ed\u00ed kuchyn\u011b vyst\u0159\u00eddala opu\u0161t\u011bn\u00e1, tmav\u00e1 louka. Najednou m\u011bl \u010dty\u0159i kon\u010detiny, zu\u0159iv\u011b cenil zuby a ut\u00edkal naproti druh\u00e9mu vlkovi, kter\u00fd si pochutn\u00e1val na sv\u00e9 ko\u0159isti, na JEHO srne\u010dkovi. Op\u011bt v n\u011bm spat\u0159il sam\u00e9ho sebe. Vid\u011bl obraz, kter\u00fd v kn\u00ed\u017ece nikdy nenastal, proto\u017ee ml\u00e1d\u011b vlka pobl\u00e1znilo natolik, \u017ee mu nedok\u00e1zal ubl\u00ed\u017eit. Tohle v\u0161ak nebyla poh\u00e1dka a jeho druh\u00e9 j\u00e1 z n\u011bj pomalu uj\u00eddalo, ve tv\u00e1\u0159i zvr\u00e1cen\u00e9 uspokojen\u00ed. N\u011bkde v pozad\u00ed zaslechl \u0161kodolib\u00fd sm\u00edch prarodi\u010d\u016f a Bill\u016fv pl\u00e1\u010d a pak uc\u00edtil, jak se kolem n\u011bj omot\u00e1vaj\u00ed dv\u011b zk\u0159ehl\u00e9 ruce a nastal vytou\u017een\u00fd konec toho \u0161\u00edlenstv\u00ed.<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

…<\/em><\/div>\n

\n

„BILLE!,“ vyk\u0159ikl a prudce se vymr\u0161til do sedu, p\u0159i\u010dem\u017e ne\u0161ikovn\u011b set\u0159\u00e1sl sp\u00edc\u00edho Sn\u00ed\u017eka ze sv\u00fdch bok\u016f, ten ztratil rovnov\u00e1hu a skon\u010dil na podlaze. Tom dle o\u0161kliv\u00e9ho pohledu, kter\u00fd mu vz\u00e1p\u011bt\u00ed v\u011bnoval, usoudil, \u017ee se jejich p\u0159\u00e1telstv\u00ed op\u011bt dostalo do po\u010d\u00e1te\u010dn\u00edho st\u00e1dia.<\/p><\/div>\n

Lapal po dechu, t\u0159\u00e1sl se. V hrudi mu spla\u0161en\u011b tlouklo srdce, o\u010di top\u00edc\u00ed se v slz\u00e1ch. Chv\u00edli mu trvalo, ne\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee sev\u0159en\u00ed zk\u0159ehl\u00fdch rukou bylo skute\u010dn\u00e9. Bill sed\u011bl po jeho boku, hladil jej po tv\u00e1\u0159i, sna\u017eil se jej ut\u011b\u0161it, ale on nebyl schopen vn\u00edmat jeho slova. Bylo toho na n\u011bj a\u017e p\u0159\u00edli\u0161. Zd\u011b\u0161en\u011b z\u00edral do jeho porcel\u00e1nov\u00e9 tv\u00e1\u0159e, o\u010dima automaticky kontroloval ka\u017ed\u00fd milimetr, teprve kdy\u017e se na n\u011bj konej\u0161iv\u011b pousm\u00e1l a on spat\u0159il, \u017ee mu nechyb\u00ed ani jedin\u00fd zub, v\u011bd\u011bl, \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku.<\/p>\n

Sklonil tv\u00e1\u0159, jeho dech se pomalu dost\u00e1val do norm\u00e1ln\u00ed frekvence, t\u0159\u00e1sl se o pozn\u00e1n\u00ed m\u00e9n\u011b ne\u017e p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. C\u00edtil, jak jej Bill opatrn\u011b obj\u00edm\u00e1 kolem ramen, jak jej tiskne do sv\u00e9ho objet\u00ed a on se nechal.<\/div>\n

„To byl\u2026 je-nom sen. V\u0161echno je v po-\u0159\u00e1dku.“ Naslouchal Billovu sladk\u00e9mu hlasu.<\/div>\n
„P\u0161\u0161t, a\u0165 se ti zd\u00e1-lo cokoliv, je to\u2026 pry\u010d. Jsem u te-be.“<\/p>\n

Tak moc cht\u011bl jeho slov\u016fm uv\u011b\u0159it, ale to, co jen p\u0159ed malou chv\u00edl\u00ed vid\u011bl, bylo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 skute\u010dn\u00e9. C\u00edtil se vinen. Jako by jej doopravdy uhodil. Op\u011bt v sob\u011b vid\u011bl sv\u00e9ho otce. Necht\u011bl, aby se mu zd\u00e1ly takov\u00e9 sny. Necht\u011bl, aby se Billovi n\u011bco stalo, i kdyby to m\u011blo b\u00fdt pouze ve snu. Byl si jist\u00fd, \u017ee se mu je\u0161t\u011b dlouho nepoda\u0159\u00ed vyt\u011bsnit z mysli Bill\u016fv vyd\u011b\u0161en\u00fd pohled.<\/p>\n

„U\u017e je ti\u2026 l\u00edp?“<\/p>\n

Neodpov\u011bd\u011bl. \u010celem se vy\u010derpan\u011b op\u0159el o Billovu kl\u00ed\u010dn\u00ed kost a zhluboka nas\u00e1l v\u016fni jeho sn\u011bhov\u00e9 poko\u017eky. C\u00edtil jemn\u00fd stisk jeho rukou na z\u00e1dech, ale on jeho objet\u00ed nebyl schopen op\u011btovat. Ruce mu ochabl\u00e9 spl\u00fdvaly pod\u00e9l t\u011bla, sotva se h\u00fdbal, jak moc se sna\u017eil nepropadnout zoufalstv\u00ed. Nebyl si jist\u00fd, kolik takov\u00fdch sn\u016f je je\u0161t\u011b schopen un\u00e9st.<\/div>\n

\u010cekal tak dlouho, dokud mu z o\u010d\u00ed nevymizel i posledn\u00ed n\u00e1znak slz. Pot\u00e9 se pomalu narovnal a pohl\u00e9dl Billovi do tv\u00e1\u0159e. Jeho do t\u00e9 chv\u00edle rozh\u00e1zen\u00e9 my\u0161lenky kone\u010dn\u011b zapadly na to spr\u00e1vn\u00e9 m\u00edsto. V t\u00e9 chv\u00edli si uv\u011bdomil, co vid\u00ed.<\/p>\n

„Bille,“ vydechl \u00falevou a nal\u00e9hav\u011b jej k sob\u011b p\u0159itiskl. Byl tak \u0161\u0165astn\u00fd i p\u0159ekvapen\u00fd z toho, \u017ee jej vid\u00ed, \u017ee sotva vn\u00edmal Billovo bolestiv\u00e9 zast\u00e9n\u00e1n\u00ed, kdy\u017e se prsty ne\u0161ikovn\u011b ot\u0159el o bolavou k\u016f\u017ei. „Psal jsem ti snad stokr\u00e1t. Neum\u00ed\u0161 si ani p\u0159edstavit, jak\u00fd jsem m\u011bl strach. Co se stalo? Jsi v po\u0159\u00e1dku? Neozval ses cel\u00e9 hodiny. Co t\u00e1ta? Zlobil se? P\u0159\u00ed\u0161t\u011b t\u011b nenech\u00e1m j\u00edt samotn\u00e9ho.“ Op\u011bt jej zoufale objal. „M\u011bl jsem takov\u00fd strach,“ zast\u00e9nal mu do vlas\u016f.<\/div>\n

Tentokr\u00e1t byl Bill t\u00edm, kdo se v objet\u00ed toho druh\u00e9ho rozt\u0159\u00e1sl. Opatrn\u011b Toma hladil po vlasech, nosem se ot\u00edral o jeho obli\u010dej a ze v\u0161ech sil se sna\u017eil nek\u0159i\u010det bolest\u00ed, kdy\u017e mu Tom zcela p\u0159irozen\u011b zajel rukou pod tri\u010dko a hladil jej po boc\u00edch.<\/div>\n
„Jsem v po-\u0159\u00e1dku,“ p\u00edpl a strnule se pousm\u00e1l. Nebyl.<\/em> Nic nebylo v po\u0159\u00e1dku. Nic<\/em> a z\u00e1rove\u0148 v\u0161echno, proto\u017ee sta\u010dil jedin\u00fd Tom\u016fv pohled a on byl ochoten vzd\u00e1t se naprosto v\u0161eho. Kdy\u017e se na n\u011bj d\u00edval, zapom\u00ednal na to, \u017ee pr\u00e1v\u011b p\u0159i\u0161el o svou jedinou rodinu. \u017de ztratil d\u011bti, svou pr\u00e1ci, to jedin\u00e9, d\u00edky \u010demu se je\u0161t\u011b c\u00edtil u\u017eite\u010dn\u00fd.<\/p>\n

„Opravdu se nic nestalo? Kdy\u017e si odsud odch\u00e1zel, byl si spokojen\u00fd. Z\u00e1\u0159il si jako slunce. A pod\u00edvej se na sebe te\u010f,“ zlehka jej chytil za bradu a pozorn\u011b si prohl\u00ed\u017eel jeho obli\u010dej. Mra\u010dil se. „Jsi bled\u00fd, uh\u00fdb\u00e1\u0161 m\u00e9mu pohledu. Bille, tohle nejsi ty.“<\/div>\n

„Nic mi ne-n\u00ed. Je mil\u00e9, \u017ee m\u00e1\u0161\u2026 o m\u011b ta-kov\u00fd strach, ale jsem v po-\u0159\u00e1dku,“ zat\u0159\u00e1sl hlavou, hrub\u00fd pramen tmav\u00fdch vlas\u016f zakryl zdrcen\u00fd pohled.<\/div>\n
„Jak ses vlastn\u011b dostal dovnit\u0159?“ Tom se rozhodl v\u011b\u0159it mu. Naklonil se dop\u0159edu a zachytil jeho spodn\u00ed ret mezi zuby.<\/div>\n
Bill se roztomile uculil. „Ve dve-\u0159\u00edch jsem se sra-zil s Flinnem. \u0158\u00ed-kal, \u017ee mu-s\u00ed vr\u00e1tit n\u011b-kolik kn\u00ed-\u017eek do knihovny.“ Oplatil Tom\u016fv polibek a s pot\u011b\u0161en\u00edm se nechal hladit po vlasech. „Vypa-dal nerv\u00f3z-n\u011b. Od-m\u00edtal se na m\u011b\u2026 pod\u00ed-vat a byl ce-l\u00fd \u010derven\u00fd.“<\/div>\n
„Zat\u00edm je to jenom moje podez\u0159en\u00ed, ale mysl\u00edm, \u017ee ji\u017e del\u0161\u00ed dobu nechod\u00ed do knihovny pouze kv\u016fli kn\u00ed\u017ek\u00e1m.“<\/div>\n
„Mys-l\u00ed\u0161, \u017ee se mu n\u011bkdo l\u00ed-b\u00ed?“<\/div>\n
„Chov\u00e1 se stejn\u011b jako j\u00e1 p\u0159ed p\u00e1r t\u00fddny. Kdo v\u00ed, mo\u017en\u00e1 mezi v\u0161ema t\u011bma kn\u00ed\u017ekami na\u0161el sv\u00e9ho Billa.“<\/p>\n

Kone\u010dky prst\u016f p\u0159itiskl na Billovy l\u00edce a n\u011b\u017en\u011b jej pohladil. \u010cernovl\u00e1ska po v\u0161em, \u010d\u00edm si musel ten den proj\u00edt, ten drobn\u00fd n\u00e1znak n\u011bhy naprosto p\u0159ekvapil. Okouzlen\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka, s\u00e1m se naklonil pro polibek a ti\u0161e zast\u00e9nal, jakmile jazykem vklouzl do Tomov\u00fdch pootev\u0159en\u00fdch rt\u016f. Zafa\u010dovanou dlan\u00ed Toma hladil po tv\u00e1\u0159i, pomal\u00e9, opatrn\u00e9 l\u00edb\u00e1n\u00ed mu v tu chv\u00edli p\u0159est\u00e1valo sta\u010dit. Pot\u0159eboval v\u00edc. Pot\u0159eboval mu b\u00fdt bl\u00ed\u017e. Jeho t\u011blo reagovalo zcela p\u0159irozen\u011b. Klekl si na kolena a p\u0159itiskl se na Tom\u016fv rozp\u00e1len\u00fd hrudn\u00edk, tehdy jej v\u0161ak ostr\u00e1 bolest zad op\u011bt vr\u00e1tila do reality. D\u0159\u00edv, ne\u017e se sta\u010dil siln\u011b kousnout do jazyka, mu zak\u0148u\u010del do \u00fast jako mal\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b a zahanben\u011b sklonil tv\u00e1\u0159. Nedok\u00e1zal se pod\u00edvat Tomovi do o\u010d\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee nebude trvat dlouho, ne\u017e mu v\u0161echno dojde. A na jednu stranu byl opravdu r\u00e1d, proto\u017ee by mu to s\u00e1m nedok\u00e1zal \u0159\u00edct. Nemohl by ze sebe dostat to, jak moc mu ubl\u00ed\u017eil vlastn\u00ed otec.<\/p>\n

Nejprve uc\u00edtil dotek na po\u0159ezan\u00e9 ruce. Siln\u011b stiskl v\u00ed\u010dka k sob\u011b a soust\u0159edil se na po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed Tomov\u00fdch prst\u016f. Zlehka mu rozvazoval uzl\u00edk na obvazu, aby mohl nahl\u00e9dnout pod n\u011bj. Kdy\u017e se tak stalo, nad obo\u010d\u00edm mu vysko\u010dila vr\u00e1ska. Opravdu o n\u011bj m\u011bl starost, ale to Bill nemohl v\u011bd\u011bt, proto\u017ee se na n\u011bj odm\u00edtal pod\u00edvat. Teprve kdy\u017e uc\u00edtil, jak mu bere tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed, v\u011bd\u011bl, \u017ee se tomu ji\u017e nevyhne. Rychle zamrkal, aby t\u00edm odehnal p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed pl\u00e1\u010d, ale nebyl dost rychl\u00fd. N\u011bkolik slz si probojovalo cestu ven, pomalu mu st\u00e9kalo po tv\u00e1\u0159i, a\u017e dokud je Tom jemn\u011b neot\u0159el.<\/p>\n

„Co se stalo?“<\/div>\n

„Po-\u0159ezal jsem se. Nic v\u00edc, op-ravdu.“<\/div>\n
„Bille,“ t\u00f3n jeho hlasu nebyl v\u016fbec vy\u010d\u00edtav\u00fd. Nechystal se na n\u011bj zlobit za to, \u017ee mu lhal. Cht\u011bl pouze zn\u00e1t pravdu. Byl si jist\u00fd, \u017ee a\u0165 u\u017e se stalo cokoli, Billovi z\u0159ejm\u011b nebylo p\u0159\u00edjemn\u00e9 o tom mluvit. „Kdy\u017e jsme se l\u00edbali, tv\u00e9 ruky jsem se ani nedotkl. Bol\u00ed t\u011b n\u011bco? Pros\u00edm, \u0159ekni mi to.“<\/div>\n
„J-j\u00e1\u2026 necht\u011bl jsem ti p\u0159i-d\u011bl\u00e1vat sta-rosti.“<\/div>\n
V krku c\u00edtil nep\u0159\u00edjemn\u00fd knedl\u00edk. D\u00edval se mu do o\u010d\u00ed, strach a bolest, tkv\u011bj\u00edc\u00ed v jejich hloubce, jej t\u00e9m\u011b\u0159 bily do tv\u00e1\u0159e. V\u011bdom\u00ed, \u017ee mu mo\u017en\u00e1 n\u011bkdo ubl\u00ed\u017eil, mu v\u0161ak zp\u016fsobovalo daleko v\u011bt\u0161\u00ed bolest.<\/div>\n
„Jsi to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, co m\u00e1m. To jedin\u00e9, co m\u00e1 smysl.“ Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d to pro n\u011bj nebylo snadn\u00e9, ale lep\u0161il se. Opravdu se sna\u017eil pojmenov\u00e1vat v\u0161e, co c\u00edtil, a i kdy\u017e to nikdy p\u0159edt\u00edm ned\u011blal, byl p\u0159ekvapen t\u00edm, jak se mu da\u0159ilo. „Chci t\u011b chr\u00e1nit, opravdu chci, ale nev\u00edm, jak to m\u00e1m ud\u011blat, kdy\u017e mi ne\u0159ekne\u0161, co se stalo.“<\/p>\n

Bill se v\u00e1hav\u011b kousl do rtu a po chvilce p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed nepatrn\u011b zak\u00fdval hlavou. Kdyby byl na Tomov\u011b m\u00edst\u011b, tak\u00e9 by jej bolelo, kdy\u017e by se mu necht\u011bl sv\u011b\u0159it. Kdo jin\u00fd by jej m\u011bl pochopit v\u00edce ne\u017e on?<\/div>\n

U koho by m\u011bl hledat jinak oporu, pokud ne v n\u00e1ru\u010d\u00ed \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho miloval?<\/div>\n
Rozt\u0159esen\u011b se nadechl, po\u0159ezanou ruku si p\u0159it\u00e1hl ke hrudi a s pohledem sm\u011b\u0159uj\u00edc\u00edm k oknu ti\u0161e promluvil.<\/div>\n
„V\u0161ech-no v\u00ed,“ zadrhl se mu dech, ale p\u0159esto pokra\u010doval d\u00e1l. „T\u00e1ta. V\u00ed o m\u011b a o\u2026 tob\u011b. V\u00ed, co k to-b\u011b c\u00ed-t\u00edm. V\u00ed v\u0161ech-no.“<\/div>\n
Tom ani ned\u00fdchal. Pohledem hypnotizoval Billovy rty, b\u00e1l se pokra\u010dov\u00e1n\u00ed. Sledoval, jak se po ka\u017ed\u00e9m dal\u0161\u00edm slovu chv\u011bj\u00ed po\u0159\u00e1d v\u00edc a v\u00edc. V\u011bd\u011bl, co mu \u0159ekne. V\u011bd\u011bl to d\u0159\u00edv, ne\u017e to vyslovil, av\u0161ak nic z toho jej nep\u0159ipravilo na obraz, kter\u00fd se mu m\u011bl naskytnout p\u0159ed o\u010dima.<\/div>\n
„Kdy\u017e jsem p\u0159i-\u0161el dom\u016f, byl\u2026 stra\u0161-n\u011b opil\u00fd. V takov\u00e9m sta-vu jsem jej\u2026 je\u0161t\u011b nik-dy p\u0159edt\u00edm nevid\u011bl. Rozb\u00ed-jel v\u011b-ci kolem sebe, \u2026k\u0159i\u010del na m\u011b.“<\/div>\n
„Cht\u011bl \u2026 ch-cht\u011bl, abychom se roze\u0161li, \u017ee ano?“<\/div>\n
Bill napr\u00e1zdno pootev\u0159el \u00fasta, n\u011bkolikr\u00e1t zakmital rty, jako by se chystal n\u011bco \u0159\u00edct, ale nakonec smutn\u011b sklopil pohled a Tomovu ot\u00e1zku nechal bez odpov\u011bdi. Pro Toma to bylo jasnou odpov\u011bd\u00ed.<\/div>\n
„O\u0161kli-v\u011b se \u0159\u00edz-nul o jeden ze st\u0159e-p\u016f a kdy\u017e \u2026 k-kdy\u017e jsem mu to cht\u011bl o\u0161et-\u0159it, odstr\u010d-il m\u011b a j\u00e1 se tro\u0161-ku uhodil.“<\/div>\n
Tom bolestiv\u011b stiskl v\u00ed\u010dka, jeho srdce krv\u00e1celo. Co\u017epak se minulosti nikdy nezbav\u00ed? Nikdy nebude moct zapomenout?<\/div>\n
<\/p>\n

\u2026<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

„Maminko, jsi v po\u017e\u00e1dku?“<\/em><\/div>\n

„Neboj se, Tomi, nic to nen\u00ed. Brzy budu v po\u0159\u00e1dku.“ Na tv\u00e1\u0159i uc\u00edtil mat\u010dinu laskavou dla\u0148. Hladila jej a v\u011bnovala mu \u00fasm\u011bv pln\u00fd chyb\u011bj\u00edc\u00edch zub\u016f. \u00dasm\u011bv, kter\u00fd j\u00ed musel neuv\u011b\u0159iteln\u011b bolet, ale ona byla p\u0159esto odhodl\u00e1na chr\u00e1nit jej p\u0159ed skute\u010dnost\u00ed, \u017ee jeho otec je pouze odporn\u00fd n\u00e1siln\u00edk.<\/em><\/div>\n
„Co se ti stalo?“ ptal se, i kdy\u017e znal odpov\u011b\u010f. Nerozum\u011bl ale, pro\u010d se to muselo st\u00e1t. Pro\u010d to ud\u011blal?<\/em><\/div>\n
„Maminka se jenom tro\u0161ku uhodila, srd\u00ed\u010dko. Za p\u00e1r dn\u016f bude v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. V\u011b\u0159\u00ed\u0161 mi?“ Nebylo j\u00ed dob\u0159e rozum\u011bt. Jej\u00ed \u0159e\u010d byla na \u00farovni jej\u00edho mal\u00e9ho syna, kter\u00fd v\u0161ak p\u0159ich\u00e1zel o zuby pon\u011bkud p\u0159irozen\u011bj\u0161\u00edm zp\u016fsobem. Klekla si na kolena a pol\u00edbila jej do bled\u00fdch zpocen\u00fdch vl\u00e1sk\u016f.<\/em><\/div>\n
Nev\u011b\u0159il j\u00ed, ale p\u0159esto p\u0159ik\u00fdvl a ukryl se v jej\u00edm objet\u00ed.<\/em><\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

A nem\u00fdlil se.<\/p><\/div>\n

Od toho dne ji\u017e nic nebylo v po\u0159\u00e1dku. B\u011bhem toho ve\u010dera, b\u011bhem letm\u00e9ho pohledu do kuchyn\u011b, p\u0159i\u0161el o v\u0161echno. O sv\u00e9 d\u011btstv\u00ed, v\u00edru v l\u00e1sku, v lidi, v sebe. Sv\u011bt se zahalil st\u00edny a on postupem \u010dasu ch\u0159adl, a\u017e se stal jedn\u00edm z nich. A\u017e do dne, ne\u017e mu do \u017eivota vstoupil Bill. Od toho jakoby za\u010dal op\u011bt \u017e\u00edt. Pro\u0161el znovuzrozen\u00edm. P\u0159edstava, \u017ee se jej n\u011bkdo dotkl, \u017ee mu n\u011bkdo ubl\u00ed\u017eil, byla p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e1. Nedovolovala mu d\u00fdchat. Av\u0161ak skute\u010dnost, \u017ee to ud\u011blal jeho vlastn\u00ed otec, byla daleko hor\u0161\u00ed.<\/p>\n

„Tro\u0161ku?“ zeptal se \u0161eptem. „Uk\u00e1\u017ee\u0161 mi, jak moc, Bille?“<\/div>\n

Bill sklonil tv\u00e1\u0159, uplakan\u00fd pohled op\u011bt zakryl clonou tmav\u00fdch vlas\u016f a za pomoci Tomovy dlan\u011b pomalu vstal a postavil se tak, \u017ee st\u00e1l k Tomovi z\u00e1dy a d\u00edval se do zrcadlov\u00fdch dve\u0159\u00ed otev\u0159en\u00e9 sk\u0159\u00edn\u011b. Sledoval sv\u016fj bled\u00fd, utr\u00e1pen\u00fd v\u00fdraz a pot\u00e9 pohl\u00e9dl na Toma, kter\u00fd v neblah\u00e9m o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed sledoval jeho z\u00e1da. Zhluboka se nadechl, v mysli napo\u010d\u00edtal do t\u0159\u00ed a svl\u00e9kl si tri\u010dko. Z\u00edral na sv\u016fj vystoupl\u00fd hrudn\u00edk, v\u00fdrazn\u00e1 \u017eebra, propadl\u00e9 b\u0159icho. Na hrub\u00fd p\u00e1sek od kalhot, kter\u00fd byl t\u00edm jedin\u00fdm, d\u00edky \u010demu mu je\u0161t\u011b nesklouzly z bok\u016f. Pot\u00e9 se sna\u017eil v\u0161\u00edmat si i jin\u00fdch v\u011bci. N\u00e1bytek v pozad\u00ed, sn\u011bhov\u00e9 p\u00e1p\u011b\u0159\u00ed za okny, kv\u00edtkovan\u00fd gau\u010d, \u010dehokoli. \u010cehokoli, co by jej odpoutalo od Tomovy tv\u00e1\u0159e.<\/p>\n

Trvalo n\u011bkolik vte\u0159in, ne\u017e se odhodlal a v zrcadlov\u00e9m odrazu vyhledal jeho obli\u010dej. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b z\u00edral na jeho k\u016f\u017ei, s v\u00e1hav\u011b nata\u017eenou rukou, kterou nedok\u00e1zal p\u0159inutit k pohybu. A pak se najednou jejich pohledy setkaly a Billovi po t\u011ble vystoupila hus\u00ed k\u016f\u017ee. Nejrychleji, jak mu to jeho t\u011blo dovolilo, se obr\u00e1til a posadil na sv\u00e9 p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto. Vzal do dlan\u00ed Tomovu tv\u00e1\u0159 a rychle vrt\u011bl hlavou.<\/div>\n

„Ne,“ zast\u00e9nal. „Ne, ne, ne. Nes-m\u00ed\u0161 se\u2026 takhle d\u00ed-vat.“<\/div>\n
„Bille.“ Tom m\u011bl o\u010di pln\u00e9 slz. Sotva nach\u00e1zel slova.<\/div>\n
„Ne, pro-s\u00edm. Nen\u00ed to tv\u00e1\u2026 vina a ty to v\u00ed\u0161. Nic ne-\u0159\u00edkej. Ned\u011b-lej n\u00e1m to.“<\/div>\n
„Bille.“ Op\u011bt se sna\u017eil slab\u011b protestovat.<\/div>\n
„Copak to\u2026 nech\u00e1-pe\u0161? P\u0159esn\u011b o tohle\u2026 mu \u0161lo. Cht\u011bl v to-b\u011b vyvo-lat pocit vi-ny. V\u00ed, jak hod-n\u00fd si. V\u00ed, \u017ee\u2026 by ses se mnou hned roze-\u0161el, aby mi u\u017e v\u00ed-ce neubli\u017eoval.“ Bill si neobratn\u011b ot\u0159el mokr\u00e9 tv\u00e1\u0159e a op\u011bt Toma chytil za tv\u00e1\u0159. „Nech-t\u011bl jsem ti\u2026 to \u0159\u00edct.“<\/div>\n
„Bille, m\u00e1\u0161 mod\u0159inu p\u0159es polovinu zad. Sotva chod\u00ed\u0161. Ano, poda\u0159ilo se mu ve mn\u011b vyvolat pocit viny, proto\u017ee to je moje vina. Ale-„<\/p>\n

Nebyl schopen re\u00e1ln\u011b uva\u017eovat. Po\u0159\u00e1d m\u011bl p\u0159ed o\u010dima sv\u00e9ho otce a mat\u010din zdrcen\u00fd pohled. Pr\u00e1v\u011b ta se mu sna\u017eila cel\u00fd \u017eivot vtlouct do hlavy to, \u017ee v\u0161echno zl\u00e9 se d\u00e1 \u0159e\u0161it i jinak ne\u017e silou. S klidnou hlavou, vl\u00eddn\u00fdm slovem. Jenom\u017ee v t\u00e9hle chv\u00edli nem\u011bl klidnou hlavu. Nemohl m\u00edt. Jedin\u00e9, po \u010dem tou\u017eil, bylo pra\u0161tit Gordona do tv\u00e1\u0159e, po\u0159\u00e1dn\u011b, aby se u\u017e kone\u010dn\u011b probral a uv\u011bdomil si, jak moc Billovi ubli\u017euje. A nejenom to. Cht\u011bl sbalit v\u0161echny Billovy v\u011bci a u\u017e nikdy jej do toho domu nepustit.<\/p>\n

„To ne-\u0159\u00edkej. V\u00ed\u0161, \u017ee\u2026 to nen\u00ed pravda.“<\/div>\n

„Je toho na m\u011b p\u0159\u00edli\u0161. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee a\u017e se to dozv\u00ed, nebude s t\u00edm souhlasit, ale tohle jsem ne\u010dekal. Mo\u017en\u00e1 kdybych poch\u00e1zel z lep\u0161\u00ed rodiny, kdybych m\u011bl lep\u0161\u00ed vyhl\u00eddky do budoucna-„<\/div>\n
„U\u017e dost,“ Bill si opatrn\u011b klekl, p\u0159ehodil p\u0159es Toma nohu a pomalu se mu usadil na kl\u00edn\u011b. „Poch\u00e1-z\u00ed\u0161 z t\u00e9 nejlep-\u0161\u00ed rodiny na sv\u011bt\u011b. To pro t\u00e1-tu nen\u00ed nik-do dost dobr\u00fd. Ani j\u00e1\u2026 pro n\u011bj ne-budu nikdy dost dob-r\u00fd.“ Kone\u010dky prst\u016f jej hladil po l\u00edci, nosem se ot\u00edral o jeho bradu. Polykal slan\u00e9 slzy a c\u00edtil se \u00fapln\u011b stejn\u011b jako po ka\u017ed\u00e9 z t\u011bch nezda\u0159en\u00fdch operac\u00ed.<\/div>\n
„Bille, chci ti n\u011bco \u0159\u00edct.“ Tom se naklonil dop\u0159edu a zlehka, zcela neznateln\u011b jej l\u00edbl do vlas\u016f.<\/div>\n
Bill si prot\u0159el rukou tv\u00e1\u0159. „Neroz-ch\u00e1zej se se\u2026 mnou. Neo-pou\u0161t\u011bj m\u011b i \u2026ty,“ vydechl zoufale.<\/p>\n

Tom to nemohl myslet v\u00e1\u017en\u011b. Je\u0161t\u011b nestihli ud\u011blat v\u0161e, co si sl\u00edbili. Operace jej \u010dekala a\u017e za necel\u00e9 t\u0159i t\u00fddny. Nestihne sly\u0161et jeho hlas. Nikdy mu nezahraje na kyta\u0159e tak, jak sl\u00edbil. Nikdy spole\u010dn\u011b nedokon\u010d\u00ed Bill\u016fv seznam. Zdi v jeho t\u0159\u00edd\u011b z\u016fstanou zelen\u00e9, bez okv\u011btn\u00fdch l\u00edstk\u016f tulip\u00e1n\u016f a on se op\u011bt prom\u011bn\u00ed v pr\u00e1zdnou, nepopsanou knihu.<\/div>\n

Tom se smutn\u011b pousm\u00e1l, zavrt\u011bl hlavou a opatrn\u011b k sob\u011b Bila p\u0159itiskl. P\u0159edt\u00edm, ne\u017e mu hluboce pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed, jej n\u011bkolikr\u00e1t pol\u00edbil na p\u0159ekvapen\u00edm pootev\u0159en\u00e9 rty.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm jsi tolik nemluvil,“ nosem se ot\u0159el o ten jeho, kone\u010dky prst\u016f jej jemn\u011b hladil po boku. Za jin\u00fdch okolnost\u00ed by se vesele zasm\u00e1l.<\/div>\n
„Jen-kdy\u017e jsem ner-v\u00f3zn\u00ed a m\u00e1m\u2026 strach.“<\/div>\n
„Ty se b\u00e1t nemus\u00ed\u0161, Bille. \u010c\u00edm bych byl bez tebe? Jsi v\u0161echno. \u00dapln\u011b v\u0161echno<\/em>.“<\/div>\n
„A-ale, j-j\u00e1\u2026 myslel jsem-„<\/div>\n
Tom jej op\u011bt lehce pol\u00edbil a v\u011bnoval mu drobn\u00fd, n\u011b\u017en\u00fd \u00fasm\u011bv. „Cht\u011bl jsem ti jenom \u0159\u00edct, aby sis lehnul a j\u00e1 p\u016fjdu zat\u00edm naj\u00edt n\u011bco, \u010d\u00edm bych ti to mohl nat\u0159\u00edt.“<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Simone, byla pr\u00e1v\u011b na cest\u011b od kade\u0159n\u00edka, kdy\u017e j\u00ed v kabelce za\u010dal vyzv\u00e1n\u011bt telefon. Zastavila pr\u00e1v\u011b uprost\u0159ed k\u0159i\u017eovatky a \u010derven\u00e1 barva na semaforu j\u00ed t\u00edm poskytla n\u011bkolik vz\u00e1cn\u00fdch vte\u0159in na rozhovor. P\u0159edt\u00edm, ne\u017e se nat\u00e1hla pro mobil, je\u0161t\u011b zv\u011bdav\u011b zkontrolovala sv\u016fj obraz ve zp\u011btn\u00e9m zrc\u00e1tku. Cht\u011bla si z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed oslavu konce roku u\u017e\u00edt, ani\u017e by musela neust\u00e1le myslet na r\u016f\u017eov\u00e9 hn\u00edzdo na hlav\u011b, a tak se rozhodla s t\u00edm rychle n\u011bco ud\u011blat. Kone\u010dn\u011b m\u011bla op\u011bt svou p\u0159irozenou, tmav\u011b zrzavou barvu, a po dlouh\u00e9 dob\u011b se op\u011bt c\u00edtila ve sv\u00e9 k\u016f\u017ei. Kdy\u017e p\u0159ij\u00edmala hovor, s li\u0161\u00e1ck\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech pomyslela na Gordona a na jeho v\u00fdraz, kdyby ji takhle spat\u0159il. Kdo v\u00ed, mo\u017en\u00e1 by ji ani nepoznal. Nebo by j\u00ed nazval \u0161\u00edlenou \u017eenskou s oran\u017eov\u00fdmi vlasy<\/em>. U toho chlapa si nemohla b\u00fdt ni\u010d\u00edm jist\u00e1.<\/p>\n

„Tomi, d\u011bje se n\u011bco?“ s \u00fasm\u011bvem p\u0159ijala hovor a sledovala \u010dervenou signalizaci, kter\u00e1 pomalu p\u0159ech\u00e1zela v oran\u017eovou a zelenou.<\/div>\n

„M\u00e1m zajet do l\u00e9k\u00e1rny? A pro\u010d? Jsi snad nemocn\u00fd?“ \u00dasm\u011bv j\u00ed sice malinko povadl, ale po\u0159\u00e1d byla klidn\u00e1, nemohlo se jednat o nic v\u00e1\u017en\u00e9ho. Tom byl je\u0161t\u011b p\u0159ed jej\u00edm odchodem zcela v po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
Jakmile j\u00ed pod men\u0161\u00edm n\u00e1tlakem \u0159ekl, co se stalo, prudce dupla na brzdu a zastavila uprost\u0159ed silnice. Srdce se j\u00ed rozbu\u0161ilo jako spla\u0161en\u00e9 a pumpovalo do \u017eil \u010dist\u00fd adrenalin. V\u016fbec si neuv\u011bdomovala, \u017ee kdyby za n\u00ed st\u00e1lo auto, z\u0159ejm\u011b by zp\u016fsobila nehodu. Kdy\u017e polo\u017eila telefon, m\u011bla p\u0159ed o\u010dima pouze jedin\u00e9. Syt\u011b rud\u00fd \u0161\u00e1tek divoce vlaj\u00edc\u00ed v zimn\u00edm v\u011btru. A ona se v t\u00e9 chv\u00edli prom\u011bnila v rozzu\u0159en\u00e9ho b\u00fdka.<\/div>\n
Zcela p\u0159irozen\u011b zato\u010dila volantem a rozjela se \u00fapln\u011b opa\u010dn\u00fdm sm\u011brem.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Gordon pomalu sch\u00e1zel po schodech dol\u016f. Divok\u00e9 zvon\u011bn\u00ed u dve\u0159\u00ed jej donutilo vst\u00e1t i p\u0159esto, \u017ee m\u011bl v sob\u011b je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d zbytkov\u00e9 mno\u017estv\u00ed alkoholu a ledva se h\u00fdbal. V hlav\u011b mu t\u0159e\u0161tilo, v \u00fastech m\u011bl sucho, mysl plnou v\u00fd\u010ditek. Kdy\u017e se nakonec dostal ke dve\u0159\u00edm a otev\u0159el je, z\u016fstal zara\u017een\u011b st\u00e1t. V prvn\u00ed chv\u00edli ji v\u016fbec nepoznal. Byla jin\u00e1. M\u011bla mnohem norm\u00e1ln\u011bj\u0161\u00ed vlasy a d\u00edvala se na n\u011bj pohledem rozzloben\u00e9 \u0161elmy. Ale ani jej\u00ed pohled, ani ruka, kter\u00e1 rychle vyst\u0159elila do vzduchu a profi\u010dela kolem jeho bled\u00e9 tv\u00e1\u0159e, jej nemohla p\u0159ipravit na silnou facku, kterou mu vz\u00e1p\u011bt\u00ed u\u0161t\u011bd\u0159ila.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Mo\u017en\u00e1 se v\u00e1m bude zd\u00e1t prvn\u00ed polovina 29. d\u00edlu malinko smutn\u00e1 a ponur\u00e1, ale v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee v\u00e1m to druhou polovinou vynahrad\u00edm. V\u011bci se toti\u017e kone\u010dn\u011b pohnou dop\u0159edu t\u00edm spr\u00e1vn\u00fdm sm\u011brem. I p\u0159esto douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m bude d\u00edl alespo\u0148 tro\u0161ku<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[581],"tags":[],"class_list":["post-3867","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-balance"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3867","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3867"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3867\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3867"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3867"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3867"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}