{"id":3893,"date":"2014-06-29T18:00:00","date_gmt":"2014-06-29T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3880"},"modified":"2014-06-29T18:00:00","modified_gmt":"2014-06-29T17:00:00","slug":"815-38","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/06\/29\/815-38\/","title":{"rendered":"#815 38."},"content":{"rendered":"
autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Sv\u011btlo<\/p>\n

<\/strong> Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee sn\u00ed, nev\u011bd\u011bl jak, ale n\u011bjak to prost\u011b v\u011bd\u011bl. Ale v\u011bd\u011bt, \u017ee je to sen, nezab\u00edjelo ten strach, nebylo mu l\u00e9pe. \u0160el, ale byla takov\u00e1 tma, \u017ee nemohl vid\u011bt svoje vlastn\u00ed t\u011blo. Za n\u00edm n\u011bco ur\u010dit\u011b bylo, ale necht\u011bl ut\u00edkat. Byl to jen sen, v\u011bd\u011bl to, sna\u017eil se probudit, ale nic se nestalo.<\/div>\n

Z\u016fstal lapen\u00fd ve sv\u011bt\u011b sn\u016f.<\/div>\n
Za\u010dal c\u00edtit paniku, ale pak se objevilo sv\u011btlo. Zamra\u010dil se, proto\u017ee v jeho snech sv\u011btlo nikdy neb\u00fdvalo, v\u017edycky tu byla tma, kter\u00e1 nikam nevedla. Pomalu \u0161el sm\u011brem ke sv\u011btlu, a \u010d\u00edm v\u00edc se p\u0159ibli\u017eoval, t\u00edm v\u00edc mu to sv\u011btlo za\u010d\u00ednalo p\u0159ipom\u00ednat siluetu.<\/p>\n

Prudce se zastavil. „Mami?“ za\u0161eptal, nebyl schopn\u00fd v\u011b\u0159it tomu, co vid\u011bl. Zapomn\u011bl, \u017ee je to sen, jen z\u00edral na \u017eenu, kter\u00e1 tam st\u00e1la v dlouh\u00e9 b\u00edl\u00e9 no\u010dn\u00ed ko\u0161ili, v t\u00e9, kterou m\u011bla na sob\u011b, kdy\u017e ji zavra\u017edil. „Mami?“ zeptal se znovu a p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e. Hlas se mu t\u0159\u00e1sl a on skoro nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee tam je. C\u00edtil se jako d\u00edt\u011b, cht\u011blo se mu jen bre\u010det a vrhnout se do jej\u00edho n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n

Jeho matka nic ne\u0159ekla, ale usm\u00e1la se a on zmaten\u011b zamrkal.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 t\u011b zabil,“ \u0159ekl, jako by snad n\u011bco odpov\u011bd\u011bla.<\/div>\n
Ona se jen d\u00e1l mate\u0159sky a mile usm\u00edvala, ale za\u010dala mizet.<\/div>\n
„Ne,“ \u017eadonil Bill. „Ne mami, z\u016fsta\u0148.“<\/div>\n
Znovu se jednodu\u0161e usm\u00e1la a Bill vzlykl, volal za n\u00ed jako ztracen\u00e9 d\u00edt\u011b, k\u0159i\u010del, ale nem\u011blo to smysl. Zmizela a Bill se probudil.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Nejd\u0159\u00edv tam jen le\u017eel a d\u00edval se do stropu, neuv\u011bdomoval si, \u017ee je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d bre\u010d\u00ed. Ut\u0159el si pry\u010d tu vlhkost pe\u0159inou a pomalu vydechl.<\/div>\n
Dnes byl ten den.<\/div>\n
Dnes byl den, kdy zjist\u00ed, jestli dostane nov\u00fd soud nebo ne. Jeho pr\u00e1vni\u010dka, \u017eena okolo t\u0159ic\u00edtky jm\u00e9nem Susan, kter\u00e9 Bill nikdy nev\u011bnoval moc pozornosti, mu to \u0159ekla p\u0159ed n\u011bkolika dny. Byla celkem v pohod\u011b; nem\u011bl ji r\u00e1d, ale ani k n\u00ed nechoval nen\u00e1vist, byla mu prost\u011b jedno.<\/div>\n
Te\u010f ale pro n\u011bj byla celkem d\u016fle\u017eit\u00e1. U\u017e p\u0159edt\u00edm se ho sna\u017eila br\u00e1nit, ale on j\u00ed nedovolil d\u011blat to pln\u011b, nedal j\u00ed dost informac\u00ed, ale te\u010f nechal v\u0161echno j\u00edt a opravdu se toho b\u00e1l. Jestli znovu p\u016fjde k soudu, bude tam muset sed\u011bt a poslouchat, jak se h\u00e1daj\u00ed a bude se muset zvednout a mluvit a\u2026<\/div>\n
Sv\u011bdek bude zp\u00e1tky; Karinina kamar\u00e1dka, d\u00edvka, kter\u00e1 st\u00e1la za oknem ob\u00fdvac\u00edho pokoje a vid\u011bla ho, jak j\u00ed ubl\u00ed\u017eil. To ona zavolala policii.<\/div>\n
Karinina matka tam bude nejsp\u00ed\u0161 tak\u00e9, stejn\u011b jako rodi\u010de toho mlad\u00edka. Bill by o n\u011bm m\u011bl nejsp\u00ed\u0161 p\u0159em\u00fd\u0161let jako o opravdov\u00e9 o osob\u011b, proto\u017ee p\u0159edt\u00edm to tak ned\u011blal. Styd\u011bl se, proto\u017ee mu na n\u011bm nikdy nez\u00e1le\u017eelo, na Markusovi. Markus byl nikdo; byl jen n\u011bkdo, kdo byl ve \u0161patn\u00fd \u010das na \u0161patn\u00e9m m\u00edst\u011b.<\/div>\n
Billovi bylo zle z toho, \u017ee bude muset znovu otev\u0159\u00edt jejich zran\u011bn\u00ed, obzvl\u00e1\u0161\u0165 pokud se bude pojedn\u00e1vat, zdali vrah dostane men\u0161\u00ed trest.<\/p>\n

Kdy\u017e se posadil, t\u0159e\u0161tila mu hlava, obrazy z jeho snu byly st\u00e1le jasn\u00e9 v jeho mysli. Polo\u017eil si dla\u0148 na \u010delo a zav\u0159el o\u010di.<\/div>\n

I kdy\u017e m\u011bl zeza\u010d\u00e1tku pochyby, odd\u011blen\u00ed mezi j\u00edm a Tomem pro n\u011bj bylo dobr\u00e9. Sna\u017eil se Ann\u011b vysv\u011btlit, co c\u00edtil, ale bylo t\u011b\u017ek\u00e9 naj\u00edt ta prav\u00e1 slova. Jedin\u00e9 co v\u011bd\u011bl, bylo, \u017ee kdy\u017e Tom byl v jeho cele, byl hrozn\u00fd. Chv\u011bl se, cht\u011blo se mu bre\u010det, byl hrozn\u00fd a nemohl se d\u00e1t dohromady, a\u0165 se sna\u017eil, jak se sna\u017eil.<\/div>\n
Dny bez Toma, ale v\u011bdom\u00ed, \u017ee je tu st\u00e1le nabl\u00edzku, mu dovolily d\u00fdchat – co\u017e mu p\u0159i\u0161lo jako poprv\u00e9 po n\u011bkolika letech. Kdyby si bral pr\u00e1\u0161ky, pak by jeho mysl byla \u010dist\u0161\u00ed, pak by mo\u017en\u00e1 byl \u010dist\u0161\u00ed cel\u00fd jeho \u017eivot.<\/div>\n
Poprv\u00e9 za \u017eivot c\u00edtil jin\u00e9 v\u011bci ne\u017e zlost a nen\u00e1vist. A v\u011bd\u011bl jak ty emoce naz\u00fdvat. A\u017e na tu, kterou c\u00edtil k Tomovi. Nev\u011bd\u011bl, jak ta se jmenuje, ale bylo to v\u00edce m\u00e9n\u011b to sam\u00e9, co c\u00edtil k n\u00ed, a to bylo d\u011bsiv\u00e9, proto\u017ee a\u0165 to bylo, co to bylo, tak ho to zni\u010dilo.<\/p>\n

Bill se p\u0159inutil vst\u00e1t z postele.<\/div>\n

Tom, pomyslel si, kdy\u017e \u0161el do koupelny. Bylo tak t\u011b\u017ek\u00e9 s n\u00edm b\u00fdt. Nemohl mu v\u011b\u0159it, nemohl si pomoci – po\u0159\u00e1d myslel na to, \u017ee by se Tom mohl prost\u011b najednou zvednout a odej\u00edt, kdyby ho zase n\u011bco vyd\u011bsilo, a Bill necht\u011bl riskovat svoji norm\u00e1lnost.<\/div>\n
Tom a on pot\u0159ebovali prostor; to, co se mezi nimi tvo\u0159ilo, nebylo zdrav\u00e9, jak by taky mohlo?<\/div>\n
Bill se dostal do koupelny a pod\u00edval se na sebe do zrcadla. Vypadal u\u017e trochu l\u00edp ne\u017e p\u0159ed n\u011bkolika dny. Obli\u010dej m\u011bl trochu v\u00edc barvy, vlasy nem\u011bl splihl\u00e9 a nechutn\u00e9 jako p\u0159edt\u00edm. Sklonil se a dal si na obli\u010dej trochu ledov\u00e9 vody. Zamrkal ji pry\u010d z o\u010d\u00ed a u\u017e se do zrcadla nepod\u00edval.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Poprv\u00e9 to sly\u0161el od Anny. Byla na telefonu a ti\u0161e s n\u011bk\u00fdm mluvila, on bez ostychu poslouchal. \u0158ekla, \u017ee Billovi nen\u00ed dob\u0159e, \u017ee je na dn\u011b a \u017ee jeho prvn\u00ed reakce bylo zmaten\u00ed.<\/em><\/div>\n

Na dn\u011b? Jak?<\/em><\/div>\n
Poslouchal je\u0161t\u011b trochu d\u00e9le a podle jej\u00edho hlasu soud\u011b, to bylo p\u011bkn\u011b v\u00e1\u017en\u00e9.<\/em><\/div>\n
Tom ode\u0161el u\u017e p\u0159ed n\u011bkolika dny a on byl neuv\u011b\u0159iteln\u011b zv\u011bdav\u00fd, k \u010demu to a\u017e se\u0161lo, ale myslel si, \u017ee to i tak v\u011bd\u011bl. Bill vyt\u00e1hl velk\u00e9 zbran\u011b, uk\u00e1zal svou pravou n\u00e1turu a Tom nebyl schopn\u00fd to zvl\u00e1dnout. Andreas nebyl p\u0159ekvapen, \u017ee se to stalo a cht\u011bl Tomovi zavolat, jen aby mu \u0159ekl ‚J\u00e1 ti to \u0159\u00edkal‘. Ale neud\u011blal to; nebyl zas a\u017e takov\u00fd kret\u00e9n.<\/em><\/div>\n
Je\u0161t\u011b chv\u00edli poslouchal, jak Anna mluv\u00ed, a mra\u010dil se je\u0161t\u011b v\u00edc. Bylo t\u011b\u017ek\u00e9 v\u011b\u0159it tomu, co \u0159\u00edkala; musel to vid\u011bt na vlastn\u00ed o\u010di. A tak se s vr\u00e1skou mezi obo\u010d\u00edm Andreas oto\u010dil a ode\u0161el nahoru po schodech. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e tam \u0161el, byla mu zima a m\u011bl husinu. \u0160patn\u00e9 vzpom\u00ednky le\u017eely na \u010dtvrt\u00e9m pat\u0159e, \u0161patn\u00e9 vzpom\u00ednky na jeho vlastn\u00ed naivitu.<\/p>\n

Jeho kroky se oz\u00fdval chodbou, jak \u0161el d\u00e1l, p\u0159em\u00fd\u0161lel, co uvid\u00ed. Pochyboval, \u017ee je na tom Bill a\u017e tak \u0161patn\u011b, jak Anna \u0159\u00edkala do telefonu.<\/em><\/div>\n

Byl jej\u00ed pacient; byla to jej\u00ed pr\u00e1ce strachovat se, nejsp\u00ed\u0161 p\u0159eh\u00e1n\u011bla. Musel se j\u00edt pod\u00edvat s\u00e1m. Jen proto, \u017ee Billa nem\u011bl r\u00e1d, neznamenalo, \u017ee jeho zv\u011bdavost zmizela.<\/em><\/div>\n
Do\u0161el k cele a pod\u00edval se skrz m\u0159\u00ed\u017ee, d\u00edval se velmi dlouho.<\/em><\/div>\n
Obvykle by se Bill oto\u010dil, aby se pod\u00edval, kdo tam stoj\u00ed. Andreas si to pamatoval, bylo to, skoro jako by m\u011bl \u0161est\u00fd smysl nebo o\u010di vzadu na hlav\u011b, proto\u017ee v\u017edycky v\u011bd\u011bl, kdy\u017e za n\u00edm n\u011bkdo st\u00e1l. A te\u010f se v\u016fbec neh\u00fdbal.<\/p>\n

„Psst,“ sykl Andreas a rozhl\u00eddl se, ne\u017e ten zvuk zopakoval, trochu hlasit\u011bji. „Psst, hej, Bille.“<\/em><\/div>\n

Andreas zamrkal, vyndal z kapsy kl\u00ed\u010de a odemkl. Sly\u0161el, jak Anna \u0159ekla slovo ‚katatonick\u00fd‘, ale ne\u010dekal, \u017ee to bude skute\u010dn\u011b pravda.<\/em><\/div>\n
\u0160el pomalu k posteli a odka\u0161lal si. Nat\u00e1hl ruku, zav\u00e1hal a dal ruku zp\u00e1tky. C\u00edtil se hloup\u011b, zavrt\u011bl hlavou a znovu se po n\u011bm nat\u00e1hl, polo\u017eil ruku Billovi na rameno. „Bille?“ zeptal se znovu, trochu s n\u00edm zat\u0159\u00e1sl. „P\u00e1ni,“ zamumlal, dal ruku pry\u010d skoro ohromen, \u017ee se tohle opravdu m\u016f\u017ee n\u011bkomu st\u00e1t. „Co to sakra\u2026?“ umlkl. „Opravdu si m\u011b nev\u0161\u00edm\u00e1\u0161?“<\/em><\/div>\n
Nejd\u0159\u00edv si myslel, \u017ee to Bill hraje, ale kdy\u017e se mu pod\u00edval do o\u010d\u00ed, vid\u011bl, jak skute\u010dn\u011b pr\u00e1zdn\u00e9 jsou. Byl na\u017eivu, ale doma nikdo nebyl.<\/p>\n

Andreas se opatrn\u011b posadil na kraj postele, daleko od Billa, jen pro p\u0159\u00edpad. D\u00edval se na n\u011bj s naklon\u011bnou hlavou. „Co se ti stalo?“ zeptal se. P\u0159i\u0161lo mu bezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed s n\u00edm takhle mluvit, a\u0165 ho Bill mohl sly\u0161et nebo ne. „Co se ti stalo u\u017e p\u0159edt\u00edm?“ vydechl. „Mohlo z tebe b\u00fdt n\u011bco v\u00edc, v\u00ed\u0161 to? Promrhal jsi sv\u016fj \u017eivot.“<\/em><\/div>\n

Andreas zavrt\u011bl hlavou a projel si sv\u00e9 blond vlasy. „V\u011bci mohly b\u00fdt naprosto jin\u00e9, kdybys nebyl tak zatracen\u011b\u2026 obt\u00ed\u017en\u00fd. Mysl\u00edm si, \u017ee jsi prost\u011b stupidn\u00ed. M\u016f\u017ee\u0161 si za to s\u00e1m, v\u00ed\u0161?“<\/em><\/div>\n
Zastavil, ale Bill nejevil \u017e\u00e1dn\u00e9 zn\u00e1mky toho, \u017ee ho sly\u0161el. „Nejsp\u00ed\u0161 to u\u017e v\u00ed\u0161, ale tehdy jsem k tob\u011b opravdu skoro n\u011bco c\u00edtil. Tak n\u011bjak jsem r\u00e1d, \u017ee jsi p\u0159estal, jinak bych skon\u010dil jako Tom.“ Andreas si skousl ret. „Ale on pro tebe znamen\u00e1 v\u00edc, ne\u017e jsem znamenal j\u00e1, co?“ usm\u00e1l se trochu. „Jo, znamen\u00e1, nem\u016f\u017ee\u0161 se z toho vykecat.“<\/p>\n

Bylo t\u011b\u017ek\u00e9 p\u0159edstavit si, \u017ee Bill k n\u011bkomu c\u00edt\u00ed n\u011bco, co by alespo\u0148 p\u0159ipom\u00ednalo city, ale p\u0159eci by se tolik nezlomil, kdyby pro n\u011bj Tom nic neznamenal, ne?<\/em><\/div>\n

„Sly\u0161el jsem, \u017ee nesp\u00ed\u0161,“ pokra\u010doval a pod\u00edval se na n\u011bj dlouze, pak vydechl, nad\u00e1val. „Sakra Bille,“ zamumlal, ne\u017e ho jemn\u011b chytil za rameno a oto\u010dil ho tak, aby le\u017eel na z\u00e1dech. Bill nepohnul ani brvou. „Jestli bude\u0161 takov\u00fd,“ \u0159ekl a polo\u017eil mu hlavu na pol\u0161t\u00e1\u0159. „Alespo\u0148 se neunav\u00ed\u0161 t\u00edm, \u017ee bys cel\u00e9 dny sed\u011bl.“ Andreas mu zvedl nohy na postel a zav\u0159el jeho nap\u016fl otev\u0159en\u00e9 o\u010di, jako by byl mrtv\u00fd. „V\u00ed\u0161, nikdy jsem si nemyslel, \u017ee si zaslou\u017e\u00ed\u0161 zem\u0159\u00edt.“ \u0158ekl, kdy\u017e ta my\u0161lenka vlezla do jeho mysli. „To, cos ud\u011blal, bylo \u0161patn\u00e9 a j\u00e1 bych t\u011b za to mohl nen\u00e1vid\u011bt, ale nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee je smrt trestem.“<\/em><\/div>\n
Je\u0161t\u011b chv\u00edli se na n\u011bj d\u00edval, pak zavrt\u011bl hlavou a ode\u0161el.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

***<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

<\/em> Billova pr\u00e1vni\u010dka Susan nebyla o\u0161kliv\u00e1 \u017eena. Bylo j\u00ed n\u011bco m\u00e1lo p\u0159es t\u0159icet, m\u011bla dlouh\u00e9 hn\u011bd\u00e9 vlasy v cul\u00edku a nosila kost\u00fdmky nebo sukn\u011b, celkov\u011b to nebyla \u0161patn\u00e1 spole\u010dnost. Zeza\u010d\u00e1tku se sna\u017eil zlobit, skoro v\u016fbec nemluvil, ale ona to nevzdala. Kdy\u017e b\u00fdt nep\u0159\u00edjemn\u00fd nepomohlo, nem\u011bl u\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 jin\u00e9 triky, jak ji vy\u0161t\u00edpat. Proto\u017ee \u017een\u00e1m neubli\u017eoval.<\/div>\n

Cht\u011bn\u011b. U\u017e ne.<\/div>\n
Sv\u00e1d\u011bl sv\u00e9 mu\u017esk\u00e9 psychiatry proto, aby je vyhodili, ale nikdy nesvedl \u017e\u00e1dnou z \u017een, kter\u00e1 s n\u00edm pracovala. Jedin\u00e9 co d\u011blal, bylo, \u017ee nespolupracoval a t\u011b\u017eko se s n\u00edm pracovalo, tak to jednodu\u0161e vzdaly a poslaly ho k n\u011bkomu jin\u00e9mu.<\/div>\n
Susan byla naprosto jin\u00e1 ne\u017e Anna. Zaj\u00edmala ji jen hol\u00e1 fakta a nechodila moc kolem hork\u00e9 ka\u0161e. Byla profesion\u00e1l, opravdu byla, a to byl mo\u017en\u00e1 dal\u0161\u00ed z d\u016fvod\u016f, pro\u010d se s n\u00ed Bill p\u0159edt\u00edm neobt\u011b\u017eoval. Neukazovala emoce stejn\u011b jako on, stejn\u011b jako jeho otec.<\/p>\n

„Tak\u017ee, Bille,“ \u0159ekla a posadila se proti n\u011bmu, zalo\u017eila si ruce na stole.<\/div>\n

Bill se j\u00ed neodv\u00e1\u017eil pod\u00edvat do o\u010d\u00ed; nam\u00edsto toho se j\u00ed d\u00edval na ruce. M\u011bla na prst\u011b zlat\u00fd prsten, nejsp\u00ed\u0161 snubn\u00ed. P\u0159em\u00fd\u0161lel, za koho je provdan\u00e1, co je to za chlapa. Mo\u017en\u00e1-<\/div>\n
„Bille,“ \u0159ekla znovu. „Poslouch\u00e1\u0161 m\u011b? Tohle je velmi d\u016fle\u017eit\u00e9.“<\/div>\n
Zamrkal a zvedl pohled. „Co? Pardon.“<\/div>\n
„Dostane\u0161 nov\u00fd soud.“ Billovi se zastavilo srdce. „Za\u010dneme od za\u010d\u00e1tku se v\u0161emi sv\u011bdky a rodinou a tak\u00e9 tvou v\u00fdpov\u011bd\u00ed.“<\/div>\n
Bill c\u00edtil, jak se mu sev\u0159elo hrdlo, a nat\u00e1hl se po inhal\u00e1toru vedle sebe. V\u011bd\u011bl, \u017ee ten moment p\u0159ijde, a tak si ho dal na dosah ruky. Zhluboka se nadechl. Nen\u00e1vid\u011bl sv\u011bdky skoro v\u00edc, ne\u017e kdy\u017e musel s\u00e1m mluvit. To znamenalo, \u017ee tam znovu bude Kariny kamar\u00e1dka, \u0159ekne v\u0161em o tom, co vid\u011bla. Znamenalo to, \u017ee Karinina matka \u0159ekne p\u0159esn\u011b, co si o n\u011bm myslela. Znamenalo to, \u017ee bude poslouchat Markusovy rodi\u010de mluvit o tom, \u017ee nev\u011bd\u011bli, jak se do toho jejich syn dostal, jak nespravedliv\u00e9 to bylo, jak zmaten\u00ed byli.<\/div>\n
Bude to muset poslouchat v\u0161echno znovu.<\/div>\n
Bill od nich ne\u010dekal odpu\u0161t\u011bn\u00ed a necht\u011bl jejich ch\u00e1pavost. Jen cht\u011bl, aby v\u011bd\u011bli pravdu – aby dostali z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00fd rozsudek – to tak\u00e9 cht\u011bl i pro sebe.<\/p>\n

„Tak\u017ee,“ \u0159ekl, kdy\u017e si byl jist\u00fd, \u017ee se neudus\u00ed. „Kdy to bude?“<\/div>\n

„Mus\u00ed to b\u00fdt brzy,“ \u0159ekla Susan. „Za t\u00fdden ode dne\u0161ka.“<\/div>\n
„Kurva,“ zamumlal. „A oni to v\u011bd\u00ed? Ty\u2026“ nemohl to \u0159\u00edct. Nemohl \u0159\u00edct rodiny.<\/em><\/div>\n
„Bylo jim zavol\u00e1no p\u0159ed n\u011bkolika hodinami. Klara Starkov\u00e1 nebyla moc ochotn\u00e1, ale p\u0159ijde.“<\/div>\n
„Nebyla ochotn\u00e1 nechat m\u011b \u017e\u00edt,“ \u0159ekl Bill a p\u0159ik\u00fdvl. „To mi je jasn\u00e9.“<\/div>\n
„Takov\u00fd p\u0159\u00edstup u soudu m\u00edt nem\u016f\u017ee\u0161,“ \u0159ekla Susan. „Mus\u00ed\u0161 b\u00fdt sebejist\u00fd, i kdy\u017e nejsi. Mluvit jasn\u011b, sebejist\u011b. Alespo\u0148 a\u0165 to zn\u00ed tak, \u017ee to, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161, mysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b.“<\/div>\n
„Uh-huh.“<\/div>\n
„Jestli to neud\u011bl\u00e1\u0161, tak znovu prohrajeme, to v\u00ed\u0161. Soud n\u00e1m nebude v\u011b\u0159it.“<\/div>\n
Bill vydechl, prohr\u00e1bl si vlasy a op\u0159el si dla\u0148 o \u010delo. „J\u00e1 v\u00edm,“ zamumlal. „J\u00e1 v\u00edm.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Tom \u0161\u00edlel. Nemohl to zvl\u00e1dnout. Nemohl zvl\u00e1dnout<\/em> m\u00edt Billa takhle bl\u00edzko a nemoci k n\u011bmu j\u00edt.<\/div>\n

Ale to na tom nebylo to nejhor\u0161\u00ed.<\/div>\n
Co bylo opravdu nejhor\u0161\u00ed, bylo, jak se na n\u011bj Bill te\u010f usm\u00e1l, kdy\u017e kolem n\u011bj pro\u0161el na chodb\u011b, kdy\u017e jeho a zbytek jeho podla\u017e\u00ed vedli ven.<\/div>\n
Bill se na Toma pod\u00edval a pousm\u00e1l se se zav\u0159en\u00fdmi rty. Jako pozdrav. Pozdrav mezi star\u00fdmi p\u0159\u00e1teli, kte\u0159\u00ed spolu u\u017e nemluvili.<\/div>\n
Ten \u00fasm\u011bv mu p\u0159ivedl emoce k varu, byl z toho roz\u010d\u00edlen\u00fd<\/em>. Ten \u00fasm\u011bv nutil Toma cht\u00edt vz\u00edt Billa a t\u0159\u00e1st s n\u00edm, k\u0159i\u010det na n\u011bj, \u017ee se na n\u011bj nem\u016f\u017ee usm\u00edvat jako na cizince, proto\u017ee mu to zar\u00e1\u017eelo k\u016fl do srdce. Jestli si Bill myslel, \u017ee takov\u00fd bude, tak to se teda pletl. <\/div>\n
A proto se Tom rozhodl ukon\u010dit tuhle jejich „pauzu“ nebo cokoliv to bylo, Bill s n\u00edm bude mluvit, a\u0165 se mu to l\u00edb\u00ed nebo ne.<\/p>\n

Schody vypochodoval a chodbou skoro b\u011b\u017eel. Bill m\u011bl sotva \u0161anci zvednout pohled, ne\u017e za sebou Tom t\u0159\u00edskl dve\u0159mi od jeho cely.<\/div>\n

Bill vykulil o\u010di. „Ahoj,“ \u0159ekl s p\u0159ekvapen\u00edm v hlase.<\/div>\n
„Je ti l\u00edp?“ zeptal se Tom a prohl\u00e9dl si ho. Vypadal l\u00e9pe. Dob\u0159e pro n\u011bj.<\/div>\n
„Moc.“<\/div>\n
„To je dob\u0159e.“<\/div>\n
Bill si ol\u00edzl rty. „Ty,“ za\u010dal, „se zlob\u00ed\u0161? Vypad\u00e1\u0161 trochu rozzloben\u011b.“<\/div>\n
„Nejsem rozzloben\u00fd, jsem jen\u2026“ Tom si promnul krk a uv\u011bdomil si, \u017ee l\u017ee. „Ne, m\u00e1\u0161 pravdu, zlob\u00edm se.“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl. „Dob\u0159e,“ \u0159ekl t\u00f3nem, kter\u00fd Tomovi \u0159\u00edkal, \u017ee to m\u00e1 v\u00edc rozv\u00e9st.<\/div>\n
„J\u00e1 jen\u2026 P\u0159\u00e1l bych si, abys \u0159ekl, co po mn\u011b chce\u0161.“<\/div>\n
Bill d\u011blal hloup\u00e9ho bezpochyby proto, aby si koupil v\u00edc \u010dasu. „Co mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 s t\u00edm,“ Tom po n\u011bm m\u00e1lem vyjel a Billovi ztvrdl pohled tak zn\u00e1m\u00fdm zp\u016fsobem, \u017ee se nad t\u00edm cht\u011blo Tomovi usm\u00e1t. „Prost\u011b p\u0159esta\u0148, nep\u0159edst\u00edrej, \u017ee nev\u00ed\u0161, o \u010dem mluv\u00ed\u0161. Nejd\u0159\u00edv po mn\u011b leze\u0161 a pak chce\u0161 pauzu. Jsem trochu zmaten\u00fd.“<\/div>\n
Bill se postavil. „Oh, ty jsi zmaten\u00fd?“ \u0159ekl kontrolovan\u00fdm a uhlazen\u00fdm hlasem. „Ty jsi<\/em> zmaten\u00fd?“ \u0159ekl hlasit\u011bji. „Ty nem\u00e1\u0161 ani pon\u011bt\u00ed, jak\u00e9 to je, b\u00fdt zmaten\u00fd<\/em>, nem\u016f\u017ee\u0161 se mi dostat do hlavy – tak se o to ani nepokou\u0161ej.“<\/div>\n
Tomovi bylo trochu zle, ale musel se k n\u011b\u010demu dostat a nemohl Billa nechat, aby ho obvi\u0148oval. „Ale o to mi nejde,“ \u0159ekl. „Jde mi o to\u2026 Dob\u0159e, Bille, budu mluvit p\u0159\u00edmo.“ Sna\u017eil se zachytit Bill\u016fv pohled, ale ten se d\u00edval do zem\u011b a mra\u010dil se. „Jen to \u0159ekni,“ \u0159ekl. „\u0158ekni ta slova a j\u00e1 odejdu. \u0158ekni, \u017ee m\u011b tady nechce\u0161 a j\u00e1 tu nebudu. Je to jednoduch\u00e9.“<\/div>\n
Bill zvedl pohled a mrkal na n\u011bj. „J\u00e1\u2026 J\u00e1 ne\u2026“<\/div>\n
„\u0158ekni to. Pot\u0159ebuju sly\u0161et, jak to \u0159\u00edk\u00e1\u0161, proto\u017ee jinak se nep\u0159inut\u00edm odej\u00edt.“<\/div>\n
Bill znovu sklopil zrak a naprosto ztichl, Tom pochopil, \u017ee z n\u011bj odpov\u011b\u010f nedostane.<\/p>\n

Tom na p\u00e1r vte\u0159in zav\u0159el o\u010di, sna\u017eil se posb\u00edrat trp\u011blivost, pak k n\u011bmu p\u0159e\u0161el.<\/div>\n

Bill se nepohnul ani nezvedl pohled. Jeho obli\u010dej byl pr\u00e1zdn\u00fd, ne\u010diteln\u00fd, a to bylo je\u0161t\u011b v\u00edce frustruj\u00edc\u00ed ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Tom se ho cht\u011bl dotknout, ale rozhodl se, \u017ee to neud\u011bl\u00e1 – jen pro p\u0159\u00edpad, \u017ee by se Bill odt\u00e1hl. Nev\u011bd\u011bl, jak by to zvl\u00e1dl. „Nev\u00edm, jak to \u0159\u00edct,“ za\u010dal, „ale mus\u00ed\u0161 se rozhodnout, Bille. Nem\u016f\u017eu tohle d\u011blat; nem\u016f\u017eu se na tebe jen z povzd\u00e1l\u00ed d\u00edvat, v\u011bd\u011bt, \u017ee nechce\u0161, abych s tebou mluvil. V\u00edm, \u017ee to nezn\u00ed f\u00e9r, ale je to v\u0161echno nebo nic. Je mi to l\u00edto.“<\/div>\n
Bill se st\u00e1le d\u00edval dol\u016f, vlasy mu padaly p\u0159es o\u010di. „Nechci, abys \u0161el,“ za\u0161eptal.<\/div>\n
Tom frustrovan\u011b vydechl. „Ale ani nechce\u0161, abych z\u016fstal. Ne-“ \u0159ekl, rozmyslel si to. „Chce\u0161, abych z\u016fstal, ale nem\u016f\u017eu t\u011b nav\u0161t\u011bvovat. \u017de? Nem\u016f\u017eu s tebou mluvit, nem\u016f\u017eu se na tebe d\u00edvat a v\u00ed\u0161 co?“ p\u0159\u00e1l si, aby Bill zvedl pohled, ale ten se hrbil a d\u00e1val hlavu \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc dol\u016f. Tom si p\u0159\u00e1l, aby to ned\u011blal, cht\u011bl tak toti\u017e p\u0159estat mluvit a d\u00e1t mu to, co cht\u011bl. „Tohle je t\u00fdr\u00e1n\u00ed,“ dokon\u010dil. „Je to sobeck\u00e9<\/em>. Sobeck\u00e9, proto\u017ee je to dobr\u00e9 jen pro tebe. Chce\u0161, abych byl tady, proto\u017ee je to uji\u0161t\u011bn\u00ed<\/em>. Je to bolestiv\u00e9.“ Na chv\u00edli p\u0159estal mluvit. „Rozum\u00ed\u0161, co se tu sna\u017e\u00edm \u0159\u00edct?“ podez\u0159\u00edval Billa z opaku, nepochyt\u00ed, co Tom \u0159\u00edk\u00e1 mezi \u0159\u00e1dky, proto\u017ee nen\u00ed ten typ \u010dlov\u011bka. A\u0165 u\u017e to bylo dobr\u00e9 nebo ne, byl tu jeden pocit, kter\u00e9mu st\u00e1le nerozum\u011bl. Mo\u017en\u00e1 ho nikdy nepochop\u00ed.<\/p>\n

Bill ti\u0161e vydechl. „U\u017e jsi skon\u010dil?“<\/div>\n

Tom vydechl a pora\u017een\u011b p\u0159ik\u00fdvl. „Ano Bille, skon\u010dil.“<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 pr\u00e1vo se mnou takhle mluvit,“ zamumlal Bill. „Ne\u0159\u00edkej mi, \u017ee jsem sobec po tom, co jsi ud\u011blal.“<\/div>\n
„Fajn,“ \u0159ekl Tom a ustoupil. Poznal, kdy ztratil p\u0159\u00edpad, kdy\u017e se tak stalo. Oto\u010dil se a ode\u0161el ke dve\u0159\u00edm. Bolelo to, necht\u011bl to d\u011blat, ale Bill mu ned\u00e1val na v\u00fdb\u011br.<\/div>\n
„Jsi pitomej nebo co?“<\/div>\n
Tom se oto\u010dil. „Co\u017ee?“<\/div>\n
Bill se na n\u011bj trochu mra\u010dil. „Poj\u010f se mnou k soudu, sakra.“<\/div>\n
Tom vykulil o\u010di. „Ty m\u2026 ty m\u00e1\u0161\u2026 p\u0159el\u00ed\u010den\u00ed?“<\/div>\n
„Za t\u00fdden.“<\/p>\n

Nebyla ot\u00e1zka, jestli to ud\u011bl\u00e1, prost\u011b to ud\u011blal. Napochodoval p\u0159\u00edmo k n\u011bmu a p\u0159it\u00e1hl Billa do objet\u00ed a Bill ho k Tomov\u011b \u00falev\u011b p\u0159ijal.<\/div>\n

„D\u00edky bohu,“ zamumlal Tom a sev\u0159el ho v\u00edc, bylo mu jedno, jak se Billovi d\u00fdch\u00e1. „Oh d\u00edky bohu.“<\/div>\n
Bill hluboce vydechl a nosem se trochu ot\u0159el o Tomovu tv\u00e1\u0159, kdy\u017e se od n\u011bj odt\u00e1hl.<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161?“ \u0159ekl Tom a pohladil ho po \u010delisti, zat\u00edmco ho druhou rukou dr\u017eel kolem pasu. „Zvl\u00e1dneme to. P\u0159e\u017eijeme.“<\/div>\n
D\u00edvali se na sebe a Bill\u016fv \u00fasm\u011bv sotva stihnul doj\u00edt k Tomovu pohledu, ne\u017e ho pol\u00edbil.<\/p>\n

autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
original<\/strong><\/a> <\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: BrokenMirror Sv\u011btlo Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee sn\u00ed, nev\u011bd\u011bl jak, ale n\u011bjak to prost\u011b v\u011bd\u011bl. Ale v\u011bd\u011bt, \u017ee je to sen, nezab\u00edjelo ten strach, nebylo mu l\u00e9pe. \u0160el, ale byla takov\u00e1 tma, \u017ee nemohl vid\u011bt svoje vlastn\u00ed t\u011blo. Za n\u00edm n\u011bco ur\u010dit\u011b bylo,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[563],"tags":[],"class_list":["post-3893","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-815-by-brokenmirror"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3893","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3893"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3893\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3893"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3893"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3893"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}