{"id":3898,"date":"2014-06-27T18:10:00","date_gmt":"2014-06-27T17:10:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3885"},"modified":"2014-06-27T18:10:00","modified_gmt":"2014-06-27T17:10:00","slug":"breaking-through-37","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/06\/27\/breaking-through-37\/","title":{"rendered":"Breaking Through 37."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*
<\/strong><\/p>\n

Voln\u011b d\u00fdchat<\/p>\n

<\/em><\/strong>Pond\u011bln\u00ed r\u00e1no se Bill probudil s \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i ve sv\u00e9 posteli. Labu\u017enicky se protahoval v p\u0159ikr\u00fdvk\u00e1ch a lebedil si, jak dob\u0159e se vyspal. Slastn\u011b fun\u011bl a mazlil se s teplou pe\u0159inou. V pokoji bylo nezvykle moc sv\u011btla, proto u\u017e se ani nepokou\u0161el znovu usnout. Nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, kolik je hodin, ale podle \u0161ramotu v doln\u00edm pat\u0159e odhadoval, \u017ee u\u017e bude sn\u00edda\u0148ov\u00fd \u010das. Vyhrabal se z p\u0159\u00edjemn\u00e9ho tepla, nasadil si pono\u017eky, kter\u00e9 dostal od Toma, a z pokoje zam\u00ed\u0159il p\u0159\u00edmo do kuchyn\u011b.<\/p>\n

„Ahoj!“ pozdravil Toma post\u00e1vaj\u00edc\u00edho u kuchy\u0148sk\u00e9 linky a zad\u00edval se na j\u00eddeln\u00ed st\u016fl.<\/div>\n

„Oh ahoj!“ oto\u010dil se Tom a ve\u0161kerou svoji pozornost v\u011bnoval Billovi.<\/div>\n
„Co je to?“<\/div>\n
„Sn\u00eddan\u011b,“ usm\u00e1l se Tom. Dneska si dal v\u00e1\u017en\u011b z\u00e1le\u017eet.<\/div>\n
„A tohle?“<\/div>\n
„L\u00edvane\u010dky.“<\/div>\n
„S obli\u010deji? Jak jsi to ud\u011blal?“ zaj\u00edmal se Bill.<\/div>\n
„Na\u0161el jsem na to p\u00e1nev*. M\u00e1ma mi je d\u011bl\u00e1vala, kdy\u017e jsem byl mal\u00fd, a te\u010f ji vynd\u00e1v\u00e1, jen kdy\u017e p\u0159ijedou bratranci,“ vysv\u011btlil. Bill se zasm\u00e1l, kdy\u017e si prohl\u00ed\u017eel obli\u010dej\u00edky na sv\u00e9m tal\u00ed\u0159i. Kolem st\u00e1ly d\u017eemy, m\u00e1slo, med, \u0161leha\u010dka a dokonce i nutella. Na pit\u00ed ml\u00e9ko, d\u017eus a Bill c\u00edtil i k\u00e1vu, kter\u00e1 musela b\u00fdt v termosce.<\/div>\n
„Jestli k tomu chce\u0161 kakao, nen\u00ed probl\u00e9m,“ nab\u00eddl Tom a posadil se ke stolu.<\/div>\n
„Ne d\u011bkuji. Tohle je par\u00e1dn\u00ed.“ O\u010di mu sv\u00edtily, kdy\u017e p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl j\u00eddlo na stole. Cht\u011bl sn\u00edst v\u0161echno, nebo minim\u00e1ln\u011b ochutnat od ka\u017ed\u00e9ho trochu, aby se o nic neochudil.<\/div>\n
„Tak se do toho pus\u0165. Douf\u00e1m, \u017ee to bude je\u0161t\u011b alespo\u0148 trochu tepl\u00e9,“ zamra\u010dil se starostliv\u011b.<\/div>\n
„Tohle je hostina jako pro kr\u00e1le,“ podotkl Bill a namazal prvn\u00ed l\u00edvane\u010dek nutellou.<\/div>\n
„No jo. Venku je dneska naprosto kr\u00e1sn\u011b a j\u00e1 tak n\u011bjak vstal s v\u00fdbornou n\u00e1ladou. Jindy bych se se sn\u00eddan\u00ed tolik nepiplal. Ani pro sebe, ani pro nikoho dal\u0161\u00edho,“ p\u0159iznal se.<\/div>\n
„Je to \u00fa\u017easn\u00e9,“ mumlal Bill p\u0159es pln\u00e1 \u00fasta.<\/div>\n
„To jsem r\u00e1d.“<\/div>\n
„Jde\u0161 dnes do \u0161koly?“<\/div>\n
„Bohu\u017eel. Ale jen odpoledne a jen na jednu hodinu, no a pak…“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. Pak m\u011b \u010dek\u00e1 dal\u0161\u00ed sezen\u00ed,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill a Tom se malinko podivil. V\u011bt\u0161inou se Bill moc netv\u00e1\u0159il, kdy\u017e mu p\u0159ipomn\u011bl tuhle nemilou povinnost, ale dnes to vzal s naprost\u00fdm klidem a lhostejnost\u00ed, jako by mluvili o n\u00e1kupu, kter\u00fd je pot\u0159eba ud\u011blat.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Po sn\u00eddani se Tom odebral do pokoje, proto\u017ee cht\u011bl je\u0161t\u011b stihnout napsat alespo\u0148 p\u00e1r stran jedn\u00e9 ze semin\u00e1rn\u00edch prac\u00ed, jej\u00ed\u017e term\u00edn odevzd\u00e1n\u00ed se kvapn\u011b bl\u00ed\u017eil. Bill nem\u011bl nic speci\u00e1ln\u00edho na pr\u00e1ci, a tak le\u017eel na Tomov\u011b posteli a d\u00edval se na Tom\u016fv soust\u0159ed\u011bn\u00fd v\u00fdraz ve tv\u00e1\u0159i, kdy\u017e nahl\u00ed\u017eel do knih, p\u0159eklik\u00e1val na r\u016fzn\u00e9 internetov\u00e9 str\u00e1nky, ze kter\u00fdch \u010derpal informace, nebo opisoval poznatky do po\u010d\u00edta\u010de. Necht\u011bl jej ru\u0161it, ale pot\u0159eboval se zeptat.<\/div>\n
„Tomi?“<\/div>\n
„U-hu?“<\/div>\n
„Jak to bude, a\u017e ta sezen\u00ed skon\u010d\u00ed?“ Tom vzhl\u00e9dl a chv\u00edli v\u0161eho zanechal. Oto\u010dil se k Billovi a pod\u00edval se do jeho tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„No… asi p\u0159ijede tv\u016fj t\u00e1ta a odveze si t\u011b dom\u016f,“ pokr\u010dil ramenem lhostejn\u011b, ale jedno mu to rozhodn\u011b nebylo. Zvykl si Billa m\u00edt hned vedle p\u0159es chodbu. V\u00eddat jej p\u0159es den, pov\u00eddat si s n\u00edm p\u0159ed span\u00edm, nebo jej v\u00fdjime\u010dn\u011b nechat sp\u00e1t u sebe v posteli a tulit se k n\u011bmu jako k ply\u0161\u00e1kovi.<\/p>\n

Bill p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n

„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee bude je\u0161t\u011b hodn\u011b sezen\u00ed?“<\/div>\n
„Nev\u00edm, ale asi u\u017e moc ne. Da\u0159\u00ed se ti skv\u011ble, tak\u017ee…“ nazna\u010dil Tom.<\/div>\n
„A kdybych p\u0159edst\u00edral?“ posadil se Bill na posteli a z\u016fstal se na Toma d\u00edvat.<\/div>\n
„Ty malej podvodn\u00ed\u010dku!“ zasm\u00e1l se Tom a p\u0159esunul se k Billovi na postel. S \u00fadivem sledoval, jak rychle se k n\u011bmu Bill p\u0159iplazil a polo\u017eil se mu do n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
„J\u00e1 jen… zvykl jsem si tady a je mi tu p\u011bkn\u011b. Necht\u011bl bych te\u010f hned odjet,“ post\u011b\u017eoval si.<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b to nebude te\u010f hned. Je\u0161t\u011b nev\u00edme, co ti dneska \u0159ekne Noemi. Nem\u011bli bychom p\u0159edb\u00edhat, a nav\u00edc nikde nen\u00ed napsan\u00e9, \u017ee se pak nebudeme moct nav\u0161t\u011bvovat.“<\/div>\n
„Hmmm.“<\/div>\n
„Koukej se zase za\u010d\u00edt usm\u00edvat. Dne\u0161n\u00ed den za\u010dal tak dob\u0159e, tak\u017ee pry\u010d se smutnou tv\u00e1\u0159\u00ed!“ \u0161t\u00edpl Tom Billa do boku.<\/div>\n
„Ahh!“ cukl sebou Bill a zasm\u00e1l se.<\/div>\n
„Mnohem lep\u0161\u00ed,“ p\u0159ik\u00fdvl spokojen\u011b a l\u00edbl Billa na sp\u00e1nek p\u0159edt\u00edm, ne\u017e jej ze sebe n\u011b\u017en\u011b sundal, aby mohl j\u00edt dopsat, co m\u011bl moment\u00e1ln\u011b v hlav\u011b.<\/p>\n

Bill se s jisk\u0159i\u010dkami v o\u010d\u00edch z\u016fstal d\u00edvat na Toma, na sp\u00e1nku st\u00e1le c\u00edt\u00edc Tomovy rty. L\u00edbal jej na sp\u00e1nek a na \u010delo a Bill to m\u011bl r\u00e1d, ale jak\u00e9 by to bylo, kdyby jej pol\u00edbil t\u0159eba na nos? Bylo by to taky p\u011bkn\u00e9? A po \u010dase by jej mo\u017en\u00e1 pol\u00edbil na rty. Jen lehce. A to u\u017e by mo\u017en\u00e1 znamenalo n\u011bco v\u00edc.<\/div>\n

Byly Tomovy rty taky tak m\u011bkk\u00e9 jako ty Billovy, kdy\u017e k nim p\u0159ilo\u017eil ukazov\u00e1\u010dek a m\u00edrn\u011b stiskl?<\/div>\n
Uv\u011bdomil si, \u017ee si p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed prstem po \u00fastech a mohl b\u00fdt lehce odhalen n\u011bjakou ot\u00e1zkou, na kterou by neum\u011bl hned odpov\u011bd\u011bt. Spustil ruku dol\u016f a polo\u017eil se zp\u011bt na z\u00e1da. D\u00edval se do stropu a sna\u017eil se vytla\u010dit p\u0159edstavy Tomov\u00fdch rt\u016f na t\u011bch sv\u00fdch. Sv\u00edral se mu z toho \u017ealudek a on to nech\u00e1pal, proto\u017ee jak\u00e1koli p\u0159edstava ciz\u00edho t\u011bla na tom jeho, v n\u011bm vzbuzovala pocit strachu. Ale tohle byl dobr\u00fd pocit, tedy alespo\u0148 si to myslel. Dokonce m\u011bl pocit, \u017ee m\u00e1 \u010derven\u00e9 u\u0161i.<\/p>\n

„No nic. Budu muset b\u011b\u017eet. Mus\u00edm se stavit je\u0161t\u011b v knihovn\u011b,“ vstal Tom od stolu a p\u0159eru\u0161il tak Billovy \u00favahy.<\/div>\n

„Ja-jasn\u011b,“ vykoktl Bill a posadil se. Z\u00e1m\u011brn\u011b se vyh\u00fdbal Tomovu pohledu.<\/div>\n
„Zvl\u00e1dne\u0161 to tu?“<\/div>\n
„Jasn\u011b!“ zask\u0159ehotal.<\/div>\n
„Co je s tebou?“ uchechtl se Tom. Skoro to vypadalo, jako by Billa p\u0159istihl p\u0159i n\u011b\u010dem nemravn\u00e9m.<\/div>\n
„Nic. Jdu k sob\u011b,“ uk\u00e1zal na dve\u0159e a z postele vstal.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee nemus\u00ed\u0161. Nevad\u00ed mi, kdy\u017e tu jsi,“ p\u0159ipomn\u011bl mu Tom a vyhoupl si batoh na rameno.<\/div>\n
„M\u00e1m pr\u00e1ci,“ vysv\u011btlil Bill a vyklouzl z pokoje. Tom zdvihl obo\u010d\u00ed. To by ho v\u00e1\u017en\u011b zaj\u00edmalo, co m\u016f\u017ee m\u00edt Bill tak d\u016fle\u017eit\u00e9ho na pr\u00e1ci, \u017ee se chov\u00e1 tak, jak se chov\u00e1.<\/div>\n
Nechal to ale plavat. Bill vypadal, \u017ee je do toho, co se chyst\u00e1 d\u011blat, zap\u00e1len\u00fd, tak to nechal b\u00fdt. Dve\u0159e od Billova pokoje z\u016fstaly otev\u0159en\u00e9, a tak Tom je\u0161t\u011b p\u0159ed odchodem ve\u0161el dovnit\u0159. Bill vyp\u00edskl, sotva se Tom objevil v noh\u00e1ch jeho postele. Lekl se, proto\u017ee prvn\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 p\u0159i\u0161la Billovi na o\u010di, byly Tomovy r\u016f\u017eov\u00e9 rty. Tom se zasm\u00e1l.<\/p>\n

„V\u00e1\u017en\u011b nev\u00edm, co to nacvi\u010duje\u0161, ale je to roztomil\u00e1 v\u011bc,“ podotkl. „Ka\u017edop\u00e1dn\u011b ob\u011bd je v lednici a j\u00e1 se vr\u00e1t\u00edm kolem p\u016fl t\u0159et\u00ed,“ ozn\u00e1mil mu. „M\u016f\u017ee b\u00fdt?“ zeptal se, kdy\u017e mu Bill nijak neodpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n

„Jo-o.“<\/div>\n
„Fajn,“ u\u0161kl\u00edbl se Tom pobaven\u011b a l\u00edbl Billa na vr\u0161ek hlavy.<\/div>\n
„Ahh!“ vydal ze sebe Bill a p\u0159ikr\u010dil se. Ti\u0161e se zasm\u00e1l.<\/div>\n
„Dneska m\u011b v\u00e1\u017en\u011b bav\u00ed\u0161!“ poznamenal Tom a s pozdravem z pokoje zmizel. Bill m\u011bl dostatek \u010dasu, aby uklidnil tu v\u011bc, kter\u00e1 jej \u0161imrala uvnit\u0159 t\u011bla.<\/div>\n
\n

*<\/p><\/div>\n

\n

Tom nesta\u010dil z\u00edrat, kdy\u017e se Bill chystal k odchodu do l\u00e9\u010debny. St\u00e1l u zrcadla v chodb\u011b, upravoval si svr\u0161ky a usm\u00edval se.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee lep\u0161\u00ed u\u017e to nebude, Bille, m\u016f\u017eeme j\u00edt?“ zeptal se Tom a odtla\u010dil Billa od zrcadla.<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill a vy\u0161el ze dve\u0159\u00ed. Tom za nimi zamkl a strkal kl\u00ed\u010de do batohu, kdy\u017e narazil do Billov\u00fdch zad. Ne\u010dekal, \u017ee se zastav\u00ed.<\/div>\n
„Ah! Co se d\u011bje?“ zaj\u00edmal se.<\/div>\n
„C\u00edt\u00ed\u0161 to?“<\/div>\n
„Uhm asi ne?“ \u010dichal Tom kolem dokola a doufal, \u017ee jim dovnit\u0159 zase nevb\u011bhl ciz\u00ed pes a nenechal jim n\u011bkde p\u0159\u00edmo u vchodu n\u011bjak\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed.<\/div>\n
„Jaro. Von\u00ed tu jaro,“ vysv\u011btlil Bill, p\u0159iv\u0159el o\u010di a s \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem se zhluboka nadechl \u010derstv\u00e9ho vzduchu a stejn\u011b tak i vydechl.<\/div>\n
„Jo jaro. Aha!“<\/div>\n
„Nem\u011bl jsem \u0161anci u\u017e\u00edt si tu v\u016fni u\u017e 4 roky,“ vysv\u011btlil mu Bill, aby pochopil, pro\u010d jej to tak paralyzovalo.<\/div>\n
„Oh! No pak m\u00e1\u0161 dovoleno vy\u010dichat v\u0161echnu v\u016fni jara, dokud nezbude \u017e\u00e1dn\u00e1,“ vykro\u010dil Tom a Bill se zasm\u00e1l.<\/p>\n

Celou cestou se r\u016fzn\u011b slovn\u011b po\u0161\u0165uchovali a Tom nesta\u010dil z\u00edrat, jak rychle Bill prokoukl jeho vychyt\u00e1vky. Nejen \u017ee je dok\u00e1zal najednou pou\u017e\u00edt, dokonce je \u010d\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji pou\u017e\u00edval proti Tomovi a on se tak chytal do vlastn\u00edch past\u00ed.<\/div>\n

„Vypad\u00e1 to, \u017ee jaro p\u0159i\u0161lo nejen jako ro\u010dn\u00ed obdob\u00ed,“ u\u0161kl\u00edbl se Tom a uk\u00e1zal na dvojici, kter\u00e1 st\u00e1la uprost\u0159ed ulice a v\u00e1\u0161niv\u011b si dokazovala l\u00e1sku. B\u00fdt je\u0161t\u011b o trochu bl\u00ed\u017e, Tom by mohl spo\u010d\u00edtat v\u0161echny chu\u0165ov\u00e9 poh\u00e1rky obou z nich, jak horliv\u011b strkali jazyk do \u00fast toho druh\u00e9ho. „Bo\u017ee fuj,“ zaksichtil se Tom a oklepal se. Bill se chytil za \u00fasta a sm\u00e1l se. „Poj\u010f rychle, ne\u017e se mi zvedne \u017ealudek,“ hm\u00e1tl po Billov\u011b ruce a t\u00e1hl jej do are\u00e1lu l\u00e9\u010debny.<\/div>\n
Na chodb\u011b, kde m\u011bla Noemi kancel\u00e1\u0159, spolu \u017eiv\u011b konverzovali, co\u017e Noemi neu\u0161lo. \u010cekala na n\u011b toti\u017e u dve\u0159\u00ed a nemohla z nich spustit o\u010di. Bill vypadal tak uvoln\u011bn\u011b, nenucen\u011b a spont\u00e1nn\u011b.<\/p>\n

„Zdrav\u00edm v\u00e1s, vy dva!“ usm\u00e1la se.<\/div>\n

„Dobr\u00fd den,“ pozdravili oba unisono a zase se zasm\u00e1li, jak jim to hezky vy\u0161lo.<\/div>\n
„No, tak j\u00e1 si jdu zase sednout a p\u0159e\u010d\u00edst si n\u011bjak\u00e9 3 roky star\u00e9 \u010dasopisy,“ zakoulel Tom o\u010dima a Bill u\u017e mu cht\u011bl n\u011bco kousav\u00e9ho odpov\u011bd\u011bt.<\/div>\n
„Vlastn\u011b nemus\u00edte, Tome,“ zadr\u017eela jej Noemi. „R\u00e1da bych dnes mluvila s v\u00e1mi ob\u011bma,“ usm\u00e1la se a vplula do kancel\u00e1\u0159e. Bill s Tomem se na sebe pod\u00edvali, pokr\u010dili rameny a ve\u0161li dovnit\u0159.<\/div>\n
Noemi sed\u011bla p\u0159ipraven\u00e1 ve sv\u00e9m k\u0159esle. Bill se usadil jako obvykle a s pot\u011b\u0161en\u00edm sledoval trochu nerv\u00f3zn\u00edho Toma, jak used\u00e1 po jeho pravici.<\/div>\n
„Kam zmizel v\u00e1\u0161 \u00fasm\u011bv?“ dob\u00edrala si ho Noemi malinko.<\/div>\n
„Nikdy jsem nebyl u cvok-… uhm u psychologa,“ opravil se rychle. Nev\u011bd\u011bl, jak by na to reagoval Bill.<\/div>\n
„No, v\u0161echno je jednou poprv\u00e9,“ poposedla si.<\/div>\n
„Ne\u0159\u00edkejte,“ odtu\u0161il Tom trochu sarkasticky. Bill se po\u0165ouchle uchechtl. C\u00edtil se dob\u0159e, a to, \u017ee sed\u011bl Tom vedle n\u011bj, jej d\u011blalo je\u0161t\u011b \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00edm. Vzduch v kancel\u00e1\u0159i, kter\u00fd byl v\u017edycky tak t\u011b\u017ek\u00fd, byl najednou sn\u00e1ze d\u00fdchateln\u00fd.<\/p>\n

„Tak\u017ee jak se dnes m\u00e1te?“ za\u010dala Noemi jako v\u017edy naprosto b\u011b\u017en\u00fdmi dotazy, aby n\u011bjak za\u010dala konverzaci.<\/div>\n

„Dob\u0159e,“ pousm\u00e1l se Bill a zahoupal nohama.<\/div>\n
„A vy, Tome?“<\/div>\n
„Jo… v pohod\u011b,“ pokr\u010dil Tom rameny.<\/div>\n
„Opravdu vypad\u00e1te, \u017ee jste oba v dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b. H\u00e1d\u00e1m, \u017ee na tom velk\u00fd pod\u00edl i to po\u010das\u00ed. Je tam dnes opravdu kr\u00e1sn\u011b,“ pod\u00edvala se ven.<\/div>\n
„Von\u00ed tam jaro,“ vlo\u017eil se do toho Bill a Tom se usm\u00e1l. Bylo vid\u011bt, \u017ee Bill je t\u00edm po\u010das\u00edm naprosto nad\u0161en\u00fd a z\u0159ejm\u011b je\u0161t\u011b dlouho bude. P\u0159i\u0161lo mu roztomil\u00e9, jak se raduje z tak drobn\u00e9 v\u011bci, kter\u00e1 je p\u0159\u00edstupn\u00e1 v\u0161em lidem na sv\u011bt\u011b, nic nestoj\u00ed a stejn\u011b ji v\u011bt\u0161ina lid\u00ed ignoruje. Noemi p\u0159ikyvovala a po o\u010dku sledovala Tomovo chov\u00e1n\u00ed. Z\u00e1blesk, kter\u00fd zachytila v jeho pohledu, j\u00ed napov\u011bd\u011bl mnoh\u00e9.<\/div>\n
„Taky si to u\u017e\u00edv\u00e1te, Tome?“<\/div>\n
„Ode dne\u0161ka jo,“ p\u0159iznal.<\/div>\n
„Pro\u010d ode dne\u0161ka?“<\/div>\n
„Bill m\u011b asi nakazil,“ pohodil k druh\u00e9mu chlapci. Noemi zamru\u010dela n\u011bco neur\u010dit\u00e9ho a n\u011bco napsala do sv\u00fdch pozn\u00e1mek.<\/p>\n

„Co si to tam p\u00ed\u0161ete?“ zeptal se Tom a trochu se naklonil, aby zahl\u00e9dl alespo\u0148 n\u011bco. Bill vyprskl sm\u00edchy. Je\u0161t\u011b nikdy nesly\u0161el, aby se n\u011bkdo v pozici „pacienta“ ptal na to, co si o n\u011bm psycholog zapisuje. Pravd\u011bpodobn\u011b to bylo t\u00edm, \u017ee Tom byl naprosto zdrav\u00fd a nikdy nem\u011bl psychick\u00fd probl\u00e9m, proto\u017ee jinak by se o takov\u00e9 v\u011bci nestaral.<\/div>\n

„Nic d\u016fle\u017eit\u00e9ho,“ odv\u011btila Noemi zasko\u010den\u011b a pap\u00edr trochu skryla.<\/div>\n
„Tak pro\u010d pl\u00fdtv\u00e1te inkoustem, kdy\u017e to nen\u00ed d\u016fle\u017eit\u00e9?“ naklonil hlavu.<\/div>\n
„Nen\u00ed to d\u016fle\u017eit\u00e9 pro te\u010f,“ nadechla se, \u017ee se rychle zept\u00e1 na dal\u0161\u00ed ot\u00e1zku, ale Tom ji p\u0159edb\u011bhl.<\/div>\n
„A pozd\u011bji bude?“ Noemi trochu zavr\u010dela.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 bude lep\u0161\u00ed, Tome, kdy\u017e p\u0159ece jen po\u010dk\u00e1te venku,“ p\u0159istoupila na tuto mo\u017enost.<\/div>\n
„Dobr\u00fd. M\u011b to za\u010dalo bavit,“ zavrt\u011bl se Tom a pohodln\u011b se op\u0159el do k\u0159esla. Bill se celou dobu culil do dlan\u00ed. Noemi pracovala u\u017e s hodn\u011b t\u011b\u017ek\u00fdmi p\u0159\u00edpady, a nakonec ji dostane n\u011bkdo \u00fapln\u011b zdrav\u00fd.<\/div>\n
„Sm\u00edte z\u016fstat, pokud se u\u017e nebudeme bavit o tom, co si k sob\u011b p\u00ed\u0161u za pozn\u00e1mky,“ polo\u017eila Noemi sv\u00e9 podm\u00ednky.<\/div>\n
„\u017de jste to vy,“ p\u0159ik\u00fdvl a zalo\u017eil si ruce na hrudi. Noemi se na n\u011bj ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b pod\u00edvala a \u010dekala, \u017ee je\u0161t\u011b n\u011bco dod\u00e1, ale vypadalo to, \u017ee ne.<\/p>\n

„Tak\u017ee,“ za\u010dala, „stalo se od posledn\u00edho sezen\u00ed n\u011bco z\u00e1sadn\u00edho?“ Byla to ot\u00e1zka, a\u010dkoli d\u00e1vno znala odpov\u011b\u010f. Ov\u0161em\u017ee se n\u011bco stalo. Posledn\u011b p\u0159ed n\u00ed sed\u011bla hrom\u00e1dka nerv\u016f a dnes se Bill usm\u00edval od ucha k uchu.<\/div>\n

„U m\u011b jen n\u00e1v\u0161t\u011bva b\u00fdval\u00e9 p\u0159\u00edtelkyn\u011b a nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da,“ pl\u00e1cl se Tom dlan\u00ed do stehna. Tahle informace byla u\u017e zopakov\u00e1n\u00edm, proto\u017ee o tomhle Noemi u\u017e v\u011bd\u011bla z Billova vypr\u00e1v\u011bn\u00ed.<\/div>\n
„N\u011bco dal\u0161\u00edho?“ pod\u00edvala se na oba. Tom pootev\u0159el \u00fasta, \u017ee n\u011bco \u0159ekne, ale pak se pod\u00edval na Billa, kter\u00fd mu pohled op\u011btoval.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1, ale z\u00e1le\u017e\u00ed na Billovi, jestli to bude cht\u00edt \u0159\u00edct. Tohle nen\u00ed o mn\u011b,“ vzdal se Tom pr\u00e1va v\u0161e \u0159\u00edct za Billa. Noemi spokojen\u011b p\u0159ik\u00fdvla. Tohle byl z Tomovy strany dobr\u00fd tah. Ne\u0159ekl nic, ale p\u0159ece jen to nakousl, tud\u00ed\u017e Bill bude nucen\u00fd \u0159\u00edct alespo\u0148 n\u011bco. Nebylo to p\u0159\u00edli\u0161 hezk\u00e9 a Tom nad t\u00edm takto nejsp\u00ed\u0161 ani neuva\u017eoval, ale z jej\u00edho hlediska to byl naprosto perfektn\u00ed postup.<\/div>\n
„Bille? Chce\u0161 k tomu n\u011bco dodat?“ promluvila na n\u011bj. Bill sklonil hlavu. Necht\u011bl se k tomu vracet. Myslel, \u017ee kdy\u017e u\u017e se z toho vypov\u00eddal, bude to za n\u00edm. M\u00fdlil se.<\/div>\n
„J\u00e1-j\u00e1 \u0159ekl jsem to Tomovi,“ p\u00edpl a n\u011bm\u011b poprosil Toma, aby sev\u0159el jeho ruku. Noemi toto gesto nekomentovala. Jen si v\u0161\u00edmala drobnost\u00ed. Nap\u0159\u00edklad jak na to Tom zareagoval. V\u00e1hal, proto\u017ee s nimi byl n\u011bkdo dal\u0161\u00ed? Podal Billovi ruku s naprostou samoz\u0159ejmost\u00ed a povzbudiv\u011b ji stiskl, nebo to byl sp\u00ed\u0161 uklid\u0148uj\u00edc\u00ed dotek? D\u00edval se na Billa celou dobu nebo oto\u010dil hlavu jinam?<\/div>\n
Tom tiskl Billovu ruku h\u0159ejiv\u011b a chl\u00e1choliv\u011b, vyjad\u0159uj\u00edc jeho naprostou podporu a pohledem up\u0159en\u00fdm k jeho tv\u00e1\u0159i sledoval, zda se Bill nec\u00edt\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 nepohodln\u011b na to, aby mohl pokra\u010dovat. Vypadal, \u017ee je ochotn\u00fd Billa vz\u00edt a odv\u00e9st, pokud by to za\u010d\u00ednalo b\u00fdt moc.<\/div>\n
„Co jsi mu \u0159ekl, Bille?“<\/div>\n
„To, co se mi stalo, pro\u010d jsem byl tady.“<\/div>\n
„Kdy to bylo, Tome?“ oto\u010dila se k hn\u011bdovlas\u00e9mu chlapci.<\/div>\n
„Nev\u00edm. P\u0159ed p\u00e1r dny,“ sv\u011b\u0159il se. Doufal, \u017ee do toho u\u017e \u0161\u0165ourat nebude.<\/div>\n
„Bylo lep\u0161\u00ed, kdy\u017e ses Tomovi sv\u011b\u0159il? C\u00edtil ses l\u00e9pe, Bille?“<\/div>\n
„Ano.“ stru\u010dn\u00e1 odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„A ty, Tome? Chce\u0161 tu p\u0159ed Billem \u0159\u00edct, jak ses ohledn\u011b toho c\u00edtil?“<\/div>\n
„U\u017e jsem to Billovi \u0159ekl. \u0158ekli jsme si v\u0161echno, a\u017e na… Bille,… mo\u017en\u00e1 je tu n\u011bco, co jsem ti ne\u0159ekl,“ nakousl Tom a po\u010dkal, dokud se na n\u011bj Bill nepod\u00edv\u00e1. Tom to ned\u011blal proto, \u017ee by se c\u00edtil donucen to \u0159\u00edct, jen cht\u011bl dost\u00e1t tomu, co \u0159ekl, t\u00edm, \u017ee Billovi \u0159ekne opravdu v\u0161echno, ani\u017e by \u010dekal na n\u011bjakou vhodn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost. Vlastn\u011b nev\u011bd\u011bl, pro\u010d to Billovi d\u00e1vno ne\u0159ekl. Noemi se sna\u017eila se schovat za sv\u00e9 slo\u017eky, aby jim dop\u0159\u00e1la trochu soukrom\u00ed. Mohla odej\u00edt, ale to by byla sama proti sob\u011b. Pot\u0159ebovala vid\u011bt Billovu reakci.<\/p>\n

„Bille, j\u00e1… tenkr\u00e1t na t\u00e9 exkurzi jsme dostali slo\u017eky r\u016fzn\u00fdch pacient\u016f, na z\u00e1klad\u011b kter\u00fdch jsme m\u011bli vypracovat semin\u00e1rn\u00ed pr\u00e1ci do \u0161koly. V\u0161echno bylo anonymn\u00ed a\u017e do dne, kdy jsi m\u011b ve\u010der na\u0161el sed\u011bt venku na lavi\u010dce. Ten den jsem se n\u00e1hodou dov\u011bd\u011bl, \u017ee slo\u017eka se v\u0161emi informacemi o stavu m\u00e9ho pacienta, pat\u0159\u00ed tob\u011b. \u017de ty jsi m\u016fj pacient,“ vynesl Tom pravdu na sv\u011btlo a \u010dekal.<\/div>\n

„Ty… ty jsi v\u011bd\u011bl, co se mi stalo je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e… ne\u017e jsem ti to s\u00e1m \u0159ekl?“ zeptal se Bill bezbarv\u011b a v tu chv\u00edli nebyli ani Tom ani Noemi schopni odhadnout, jak na tuto informaci bude Bill reagovat.<\/div>\n
„V\u011bd\u011bl,“ odsouhlasil Tom. Bill p\u0159el\u00e9tl pohledem Tomovu tv\u00e1\u0159 a o\u010di se mu zalily slzami. Vstal ze sv\u00e9ho k\u0159esla a vy\u0161kr\u00e1bal se na Tom\u016fv kl\u00edn, aby jej mohl obejmout. Tom si nebyl jist\u00fd, co p\u0159esn\u011b se Bill chyst\u00e1 ud\u011blat.<\/div>\n
„V\u011bd\u011bl jsi to a stejn\u011b ses m\u011b dot\u00fdkal? Byl na m\u011b hodn\u00fd? Neopustil m\u011b?“ \u0161pital Bill dojat\u011b a ti\u0161e plakal do Tomova oble\u010den\u00ed. C\u00edtil, jak jeho t\u011blem proj\u00ed\u017ed\u00ed \u00faleva, \u017ee Tom jej opravdu bere takov\u00e9ho, jak\u00fd je. \u017de to nen\u00ed jen soucit, l\u00edtost nebo povinnost. „Vzal sis m\u011b k sob\u011b dom\u016f, nemusels. Mohl jsi ut\u00e9ct, neutekls,“ vzlykl Bill.<\/div>\n
„To bych nikdy neud\u011blal. V\u0161echno, co jsem ti doma \u0159ekl, byla pravda,“ pohladil Billa po z\u00e1dech a usm\u00e1l se, kdy\u017e stisk kolem jeho krku zes\u00edlil.<\/p>\n

Tom p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a \u00falevn\u011b vydechl.<\/div>\n

Posledn\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 mohla t\u00ed\u017eit jeho sv\u011bdom\u00ed, byla venku a on mohl voln\u011b d\u00fdchat.<\/p>\n

* ur\u010dit\u011b jste u\u017e n\u011bkde vid\u011bli<\/em> \ud83d\ude42<\/div>\n

http:\/\/www.arde.cz\/darky-a-domacnost\/formy-na-peceni\/livanecnik-smajlici<\/span><\/a><\/p>\n

autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* Voln\u011b d\u00fdchat Pond\u011bln\u00ed r\u00e1no se Bill probudil s \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i ve sv\u00e9 posteli. Labu\u017enicky se protahoval v p\u0159ikr\u00fdvk\u00e1ch a lebedil si, jak dob\u0159e se vyspal. Slastn\u011b fun\u011bl a mazlil se s teplou pe\u0159inou. V pokoji bylo nezvykle<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[584],"tags":[],"class_list":["post-3898","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-breaking-through"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3898","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3898"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3898\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3898"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3898"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3898"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}