{"id":3908,"date":"2014-06-22T18:00:00","date_gmt":"2014-06-22T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3895"},"modified":"2014-06-22T18:00:00","modified_gmt":"2014-06-22T17:00:00","slug":"be-gentle-when-you-re-killing-me-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/06\/22\/be-gentle-when-you-re-killing-me-20\/","title":{"rendered":"Be gentle when you\u2019re killing me 20."},"content":{"rendered":"
autor: Wind<\/p>\n

<\/strong> Od Tomova p\u0159\u00edjezdu na ostrov uplynuly u\u017e t\u0159i dny. Za tu dobu stihl ud\u011blat Willovi provazov\u00fd \u017eeb\u0159\u00edk a nasb\u00edrat prkna na sv\u016fj p\u0159\u00edbytek. Te\u010f sed\u011bl na pl\u00e1\u017ei a brousil n\u016f\u017e, kter\u00fd na\u0161el ve \u010dlunu. Nikdy d\u0159\u00edv o tom moc nep\u0159em\u00fd\u0161lel, ale opravdu, kdy\u017e \u010dlov\u011bk ztroskot\u00e1, n\u016f\u017e je jeho nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel. Tom sice technicky vzato neztroskotal, ale vy\u0161lo to nastejno.<\/p>\n

„Co d\u011bl\u00e1\u0161?“ Ozvalo se za n\u00edm. Kdy\u017e se Tom oto\u010dil, uvid\u011bl Kaie, jak k n\u011bmu m\u00ed\u0159\u00ed.<\/div>\n

„Ale\u2026 u\u017e jsem ho ztupil, tak brous\u00edm.“ Uk\u00e1zal mu n\u016f\u017e.<\/div>\n
„Aha\u2026 no, je\u0161t\u011b \u017ee tohle \u0159e\u0161it nemus\u00edm.“<\/div>\n
„Jo\u2026 ty m\u00e1\u0161 neust\u00e1le deset no\u017e\u016f po ruce, co?“ Tom u\u017e si zvykl d\u011blat si z jejich schopnost\u00ed legraci, jednak mu nezbylo nic jin\u00e9ho, a taky proto, \u017ee u\u017e se jich neb\u00e1l. Teda krom Kaiova neust\u00e1l\u00e9ho dozoru nad jeho mysl\u00ed. Na to si asi nikdy nezvykne.<\/p>\n

„Doslova.“ Kai se posadil vedle Toma a zad\u00edval se na horizont.<\/div>\n

„Kde jsou kluci?“ Kai se pod\u00edval kamsi za sebe.<\/div>\n
„No\u2026 Rai se ujal chyst\u00e1n\u00ed ve\u010de\u0159e, m\u011bli jsme \u00fasp\u011bch, na\u0161li jsme hejno tu\u0148\u00e1k\u016f. A Will\u2026 pravd\u011bpodobn\u011b zase b\u011bh\u00e1 n\u011bkde po lese.“<\/div>\n
„Aha\u2026“<\/p>\n

Rozhostilo se mezi nimi ticho. Ale ne nep\u0159\u00edjemn\u00e9, prost\u011b ticho. Bylo pozd\u011b odpoledne a slunce u\u017e tak nepra\u017eilo.<\/div>\n

„Kaii! Kde se zase fl\u00e1k\u00e1\u0161?!“ Ozval se za nimi po chv\u00edli Rai. Kai se zvedl a \u0161el za bratrem.<\/div>\n
„J\u00e1 \u017ee se fl\u00e1k\u00e1m? J\u00e1 lovil ve\u010de\u0159i, zat\u00edmco ty ses rozpl\u00fdval nad t\u00edm, \u017ee jsi na\u0161el kapit\u00e1na Hooka. Tak\u017ee mi te\u010f dej pokoj.“ Tom zvedl udiven\u011b obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Kapit\u00e1na Hooka? Toho z Petra Pana?“ Kai se na n\u011bj oto\u010dil.<\/div>\n
„Jo\u2026 Rai p\u0159ed lety na\u0161el na mo\u0159i obr\u00e1zkovou kn\u00ed\u017eku Petr Pan\u2026 \u010detl ji Willovi p\u0159ed span\u00edm a n\u011bjak si obl\u00edbil p\u0159edstavu pir\u00e1ta s h\u00e1kem m\u00edsto ruky. Dneska jsme na\u0161li star\u00fd Viktori\u00e1nsk\u00fd vrak a v n\u011bm kostru n\u00e1mo\u0159n\u00edka\u2026 bez ruky. A Rai tvrd\u00ed, \u017ee je to Hook a h\u00e1k mu n\u011bkdo ukradl. No \u0159ekni\u2026 kdo z t\u011bch dvou je v\u011bt\u0161\u00ed d\u00edt\u011b?“<\/p>\n

Tom se zasm\u00e1l. V\u00e1dy mo\u0159sk\u00fdch bratr\u016f byly v\u017edy tak hloup\u00e9, a\u017e vtipn\u00e9. A Rai\u2026 Tom m\u011bl dojem, \u017ee nejstar\u0161\u00ed merfolk trp\u00ed rozdvojen\u00edm\u2026 nebo mo\u017en\u00e1 roztrojen\u00edm osobnosti. Pozici star\u0161\u00edho bratra bral opravdu velmi v\u00e1\u017en\u011b, a kdy\u017e bylo t\u0159eba, byl velmi rozumn\u00fd a vysp\u011bl\u00fd. Na druhou stranu, kdy\u017e \u0161lo o Willa, byl jako kvo\u010dna a p\u0159\u00edli\u0161n\u011b starostliv\u00fd rodi\u010d. A ve chv\u00edl\u00edch, jako byla tato, byl jak mal\u00e9 d\u011bcko. Ale ty rozd\u00edly mezi jeho jednotliv\u00fdmi osobnostmi byly zaj\u00edmav\u00e9. V jedn\u00e9 v\u011bci se ale v\u0161echny shodovaly. Nesn\u00e1\u0161el Toma a\u0165 se d\u011blo cokoli. Podle jeho teorie je pro Willa nebezpe\u010dn\u00fd.<\/div>\n

\n
Kai na druhou stranu byl po\u0159\u00e1d stejn\u00fd. Klidn\u00fd, rozv\u00e1\u017en\u00fd a m\u00e1lo co ho vyhodilo z m\u00edry. M\u00edrnil Raie, zdrav\u011b chr\u00e1nil Willa a nikdy nepl\u00fdtval zbyte\u010dn\u011b energi\u00ed. A byl docela zru\u010dn\u00fd, hodn\u011b n\u00e1stroj\u016f si d\u011blal s\u00e1m a postavil Willovi ten p\u0159\u00edst\u0159e\u0161ek\u2026 Tom ho m\u011bl rad\u0161i ne\u017e zbrkl\u00e9ho Raie, kter\u00fd mu st\u00e1le nah\u00e1n\u011bl hus\u00ed k\u016f\u017ei sv\u00fdm podez\u0159\u00edvav\u00fdm z\u00edr\u00e1n\u00edm.<\/p>\n

„Oh, d\u00edky za kompliment.“ Zasm\u00e1l se Kai.<\/div>\n

„Hele\u2026 m\u016f\u017ee\u0161 mi laskav\u011b nel\u00edzt do hlavy? Je to nep\u0159\u00edjemn\u00fd.“ Osopil se na n\u011bj Tom.<\/div>\n
„Sorry\u2026 ale kdy\u017e ty ses tv\u00e1\u0159il tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b, \u017ee jsem se prost\u011b musel pod\u00edvat.“ Kai se sm\u00edchem ode\u0161el. Tom zakroutil hlavou. Na tohle si v\u00e1\u017en\u011b nikdy nezvykne.<\/p>\n

Se z\u00e1padem slunce u\u017e sed\u011bli v\u0161ichni \u010dty\u0159i u ohn\u011b a op\u00e9kali si ryby. Rai byl dobr\u00fd kucha\u0159, Tom nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, jak\u00e9 ko\u0159en\u00ed do sv\u00fdch j\u00eddel d\u00e1val, ale bylo to dobr\u00e9. Mohl b\u00fdt r\u00e1d, \u017ee to nev\u011bd\u011bl. Po j\u00eddle se s n\u00edm brat\u0159i rozlou\u010dili a v\u0161ichni t\u0159i zmizeli ve vod\u011b. Tom osam\u011bl. M\u011bl na pl\u00e1\u017ei ud\u011blan\u00fd provizorn\u00ed stan z nafukovac\u00edho \u010dlunu a jako postel mu slou\u017eily navrstven\u00e9 palmov\u00e9 listy. P\u0159ipadal si jako prav\u00fd trose\u010dn\u00edk, jen s t\u00edm rozd\u00edlem, \u017ee tu nebyl s\u00e1m. Teda v\u011bt\u0161inou. V noci byl v\u017edycky s\u00e1m.<\/p>\n

Rozhodl se p\u0159ed span\u00edm je\u0161t\u011b trochu proj\u00edt na pl\u00e1\u017ei. Bled\u00fd p\u016flm\u011bs\u00edc osv\u011btloval mo\u0159e, hv\u011bzdy z\u00e1\u0159ily a slab\u011b v\u00e1l tepl\u00fd v\u011bt\u0159\u00edk. Byl c\u00edtit mo\u0159em a d\u00e1lkami. Tom se posadil na kameny, kter\u00e9 v sob\u011b je\u0161t\u011b dlouho do noci udr\u017eovaly slune\u010dn\u00ed teplo. St\u00fdskalo se mu. Za posledn\u00edch n\u011bkolik noc\u00ed m\u011bl hodn\u011b \u010dasu na p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. U n\u011bj doma po n\u011bm nic nez\u016fstalo. Rodi\u010de u\u017e nem\u011bl, byl jedin\u00e1\u010dek a ani s nik\u00fdm nechodil. P\u0159em\u00fd\u0161lel, co asi d\u011bl\u00e1 Georg. Mysl\u00ed na n\u011bj n\u011bkdy? Tom si moc dob\u0159e pamatoval, jak za n\u00edm p\u0159i\u0161el do v\u011bzen\u00ed a pomalu k\u0159i\u010del na celou budovu, \u017ee Tom nen\u00ed vrah. \u017de by to nikdy neud\u011blal. Museli ho vyv\u00e9st. Tom se smutn\u011b pousm\u00e1l. Chyb\u011bl mu. Byl jako jeho bratr.<\/p>\n

„Nad \u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161?“ Ozvalo se kousek od n\u011bj. Tom sebou leknut\u00edm trhl. Opod\u00e1l na n\u011bj z vody koukal Will. P\u0159iplaval, jak nejbl\u00ed\u017e to \u0161lo, a polo\u017eil se na pl\u00e1\u017e do p\u00edsku, doln\u00ed polovinu t\u011bla po\u0159\u00e1d ve vod\u011b.<\/div>\n

„Ale\u2026 vzpom\u00edn\u00e1m.“ Will se na n\u011bj jen pod\u00edval a ml\u010dky k n\u011bmu vzt\u00e1hnul ruce. Tom ho beze v\u0161eho pochopil. M\u011bl pocit, \u017ee s nejmlad\u0161\u00edm merfolkem ani nemus\u00ed mluvit, aby v\u011bd\u011bl, co chce. Prost\u011b to poznal. Do\u0161el pro n\u011bj a odnesl ho na kameny k n\u011bmu. Byly dost velik\u00e9, aby se tam pohodln\u011b ve\u0161li oba.<\/p>\n

Will se polo\u017eil na b\u0159icho vedle n\u011bj, podep\u0159el si rukama hlavu a zad\u00edval se do d\u00e1li.<\/div>\n

„M\u00e1\u0161 tam n\u011bkoho, koho jsi m\u011bl r\u00e1d?“ Tom se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Jo\u2026 m\u00e1m tam p\u0159\u00e1tele, kter\u00e9 m\u00e1m r\u00e1d.“ Will se na n\u011bj zv\u011bdav\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„A jinak nikoho? Rodi\u010de\u2026 sourozence\u2026“
„Kdybych n\u011bkoho m\u011bl, u\u017e bys to d\u00e1vno v\u011bd\u011bl. Byl jsi u m\u011b doma\u2026“ na chv\u00edli zavl\u00e1dlo ticho. Zjevn\u011b ani jeden z nich nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct.<\/div>\n
„A co ty? Ty nikoho krom bratr\u016f nem\u00e1\u0161?“ Tom si nebyl jist\u00fd, co znamen\u00e1 ten ho\u0159k\u00fd trn, kter\u00fd c\u00edtil v srdci, kdy\u017e se na tohle merfolka ptal.<\/p>\n

„Ne\u2026 J\u00e1 ne, ale Kai m\u00e1 dru\u017eku.“ Tohle Toma p\u0159ekvapilo.<\/div>\n

„V\u00e1\u017en\u011b? Nikdy jsem ho nesly\u0161el o n\u00ed mluvit nebo tak\u2026 nenapadlo by m\u011b to.“<\/div>\n
„Hmm\u2026 je to asi p\u011bt, \u0161est let. Maj\u00ed dv\u011b d\u011bti. Hol\u010di\u010dky.“<\/div>\n
„A jak to, \u017ee nen\u00ed s nimi?“<\/p>\n

„U merfolk\u016f to tak prost\u011b je. Najde\u0161 si dru\u017eku, kter\u00e1 podle tebe spl\u0148uje v\u0161echny p\u0159edpoklady pro nejlep\u0161\u00ed v\u00fdchovu potomk\u016f, m\u00e1te d\u011bti, ale ne\u017eijete spolu. Na\u0161e \u017eeny \u017eij\u00ed v mal\u00fdch skupin\u00e1ch v\u0161ude mo\u017en\u011b v mo\u0159\u00edch a oce\u00e1nech. Vychov\u00e1vaj\u00ed d\u011bti a staraj\u00ed se o sebe samy. Nebo ne tak docela, navz\u00e1jem si pom\u00e1haj\u00ed. Odrostlej\u0161\u00ed synov\u00e9 lov\u00ed pro celou skupinu, a kdy\u017e p\u0159ijde jejich \u010das, odejdou a u\u017e se tam nikdy nevr\u00e1t\u00ed. \u010casem i zapomenou, kde je \u00fato\u010di\u0161t\u011b merfolk\u016f. Prost\u011b se toul\u00e1me oce\u00e1nem, kam n\u00e1s proud zanese. Ale jednou za t\u0159i roky se ti, kte\u0159\u00ed maj\u00ed dru\u017eku, vracej\u00ed na m\u00edsto, kde ji poznali. Tam se setkaj\u00ed, poznaj\u00ed se s d\u011btmi a tak\u2026 str\u00e1v\u00ed s nimi dva t\u00fddny, a pak se vr\u00e1t\u00ed. Ale jinak \u017eijeme sami. My s bratry jsme v\u00fdjimka, kv\u016fli tomu, co se mi stalo v d\u011btstv\u00ed. Jinak merfolkov\u00e9 jsou sp\u00ed\u0161 samot\u00e1\u0159i.“<\/p>\n

„Aha\u2026“ Nic inteligentn\u011bj\u0161\u00edho Toma nenapadlo. Tohle bylo zaj\u00edmav\u00e9. Bylo zn\u00e1t, \u017ee se lid\u00e9 a merfolkov\u00e9 hodn\u011b li\u0161\u00ed. Nedovedl si p\u0159edstavit, \u017ee by byl cel\u00fd \u017eivot n\u011bkde s\u00e1m na mo\u0159i\u2026 zbl\u00e1znil by se bez spole\u010dnosti. Napadla ho jedna ot\u00e1zka.<\/div>\n

„A co ty? Jsi taky rad\u0161i s\u00e1m?“ Will se na n\u011bj pod\u00edval.<\/div>\n
„J\u00e1? \u2026 ani ne. Jsem r\u00e1d, \u017ee m\u00e1m bratry. Bez nich bych byl ztracen\u00fd. Nedok\u00e1\u017eu b\u00fdt dlouho s\u00e1m, ne \u017ee bych se neu\u017eivil nebo tak\u2026 ale ned\u011bl\u00e1 mi to dob\u0159e po psychick\u00fd str\u00e1nce.“<\/div>\n
„To se d\u00e1 pochopit.“ Toma trochu p\u0159ekvapovalo, \u017ee se za\u010d\u00edn\u00e1 jejich konverzace ub\u00edrat ne\u017e\u00e1douc\u00edm sm\u011brem, ale merfolk vypadal, \u017ee ho to zas tak moc nevzru\u0161uje. I kdy\u017e ur\u010dit\u00e1 bolestivost v jeho slovech byla. Proto rad\u011bji p\u0159evedl hovor jinam.<\/p>\n

„Tohle je kr\u00e1sn\u00fd m\u00edsto.“<\/div>\n

„Jo, to je\u2026 m\u00e1m to tu r\u00e1d.“ Rozhostilo se mezi nimi ticho. A trvalo docela dlouho, proto\u017ee Will mezit\u00edm stihnul \u00fapln\u011b oschnout. Kdy\u017e m\u011bl kone\u010dn\u011b nohy, posadil se vedle Toma do tureck\u00e9ho sedu. Ten mu automaticky p\u016fj\u010dil triko.<\/div>\n
„Nechce\u0161 se trochu proj\u00edt? Bol\u00ed m\u011b z t\u011bch kamen\u016f zadek.“ P\u0159iznal po chv\u00edli Will. Vstal a \u010dekal, jestli Tom ud\u011bl\u00e1 to sam\u00e9. Ten se beze v\u0161eho zvedl.<\/div>\n
„Jasn\u011b.“ No\u010dn\u00ed proch\u00e1zka s \u010dernovl\u00e1skem po pl\u00e1\u017ei. Musel se cht\u011b necht\u011b pro sebe trochu usm\u00e1t.<\/p>\n

autor: Wind<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Wind Od Tomova p\u0159\u00edjezdu na ostrov uplynuly u\u017e t\u0159i dny. Za tu dobu stihl ud\u011blat Willovi provazov\u00fd \u017eeb\u0159\u00edk a nasb\u00edrat prkna na sv\u016fj p\u0159\u00edbytek. Te\u010f sed\u011bl na pl\u00e1\u017ei a brousil n\u016f\u017e, kter\u00fd na\u0161el ve \u010dlunu. Nikdy d\u0159\u00edv o tom moc nep\u0159em\u00fd\u0161lel,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[578],"tags":[],"class_list":["post-3908","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-be-gentle-when-you-re-killing-me"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3908","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3908"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3908\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3908"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3908"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3908"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}