{"id":3914,"date":"2014-06-20T18:00:00","date_gmt":"2014-06-20T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3901"},"modified":"2014-06-20T18:00:00","modified_gmt":"2014-06-20T17:00:00","slug":"ostrov-lzi-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/06\/20\/ostrov-lzi-8\/","title":{"rendered":"Ostrov l\u017e\u00ed 8."},"content":{"rendered":"
autor: LilKatie<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
Bill zam\u017eoural do prostoru kolem sebe, tma, ticho, jen sv\u011btlo sv\u00ed\u010dky. Pokusil se pohnout, t\u011blem mu projel chlad. Siln\u011b sev\u0159el v\u00ed\u010dka a sna\u017eil se z hlavy dostat vzpom\u00ednky na p\u0159ede\u0161l\u00e9 chv\u00edle. A\u0165 se sna\u017eil, jak se sna\u017eil, nem\u011blo to \u017e\u00e1dn\u00fd smysl, nelib\u00fd z\u00e1pach v m\u00edstnosti se mu dost\u00e1val pod k\u016f\u017ei a po cel\u00e9m t\u011ble mu naskakovala hus\u00ed k\u016f\u017ee, tohle bylo stra\u0161n\u00e9. Ne tak stra\u0161n\u00e9 jako to, co se mu stalo v p\u0159ede\u0161l\u00fdch chv\u00edl\u00edch, ale bylo to stra\u0161n\u00e9. To ticho jako by mu cht\u011blo vyk\u0159i\u010det d\u00edru do hlavy, sly\u0161el jejich hlasy, jejich sm\u00edch. Usykl a ti\u0161e za\u00fap\u011bl, provaz se mu zar\u00fdval do z\u00e1p\u011bst\u00ed. Ze rt\u016f mu unikl tich\u00fd a zoufal\u00fd n\u00e1\u0159ek.<\/p>\n

„No tak, puso, nevr\u0165 se tak!“<\/em><\/div>\n

„Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee je panic?“ sm\u00edch.<\/em><\/div>\n
„To brzo zjist\u00edme.“<\/p>\n

<\/em> Znovu otev\u0159el o\u010di, nemohl je m\u00edt dlouho zav\u0159en\u00e9, proto\u017ee kdy\u017e tomu tak bylo, zvedal se mu \u017ealudek z jeho vlastn\u00edch vzpom\u00ednek. Popla\u0161en\u011b se rozhl\u00e9dl kolem sebe, sna\u017eil se n\u011bjak zmapovat prost\u0159ed\u00ed, zjistit, kde to je. Ty sv\u00ed\u010dky, lehk\u00e1 v\u016fn\u011b kadidla a n\u011bjak\u00fdch jemu nezn\u00e1m\u00fdch bylin rozdrcen\u00fdch ve vod\u011b. Byla to snad n\u011bjak\u00e1 svatyn\u011b? Cht\u011bli ho ob\u011btovat? Znovu se rozhl\u00e9dl. Ale vid\u011bl jen to, co mu chab\u00e9 sv\u011btlo sv\u00ed\u010dek dovolovalo.<\/p>\n

Kamenn\u00e9 zdi se leskly vlhkost\u00ed a vodou, kter\u00e1 po nich st\u00e9kala, venku se oz\u00fdvalo tich\u00e9 bubnov\u00e1n\u00ed, muselo pr\u0161et a nejsp\u00ed\u0161 sem zat\u00e9kalo. Tekouc\u00ed pram\u00ednky vody na zdech vytv\u00e1\u0159ely slizk\u00e9 cesti\u010dky a ne\u0161kodnou pl\u00edse\u0148. Ta ale nebyla dost siln\u00e1 na to, aby zabr\u00e1nila sv\u00fdm p\u0159edch\u016fdc\u016fm nanesen\u00fdch na povrchu pod n\u00ed. Ornamenty nakreslen\u00e9 stejnou b\u00edlou a rudou barvou, stejn\u00e9, kter\u00e9 Bill zahl\u00e9dl na tomto ostrov\u011b u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t a st\u00e1le nev\u011bd\u011bl, co znamenaly. Kdy\u017e se pod\u00edval pod sebe, vid\u011bl znovu jen tmu, i kdy\u017e tentokr\u00e1t\u2026 nebyla to jen tma, co vid\u011bl. Pod n\u00edm se nach\u00e1zel opravdu jak\u00fdsi olt\u00e1\u0159, kter\u00fd by se hodil do svatyn\u011b, mo\u017en\u00e1 se p\u0159eci jen nepletl. St\u00e1ly na n\u011bm sv\u00edce a roztekl\u00fd vosk z nich se sl\u00edval kolem misek, kter\u00e9 na n\u011bm st\u00e1ly. V n\u011bkter\u00fdch z nich byly polo\u017een\u00e9 vonn\u00e9 ty\u010dinky, nebylo to kadidlo, jak si p\u016fvodn\u011b myslel, jen ty\u010dinky. Nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, kde a jak se tu vzaly. Jeho pohled cestoval d\u00e1l po podlaze, nevid\u011bl daleko, ale to, co vid\u011bl, mu obr\u00e1tilo \u017ealudek vzh\u016fru nohama\u2026<\/div>\n

\n
\n

Rychle odvr\u00e1til pohled a znovu zoufale zak\u0148u\u010del, co to sakra m\u011blo b\u00fdt? Necel\u00fd metr od olt\u00e1\u0159e, kde kon\u010dila \u010dist\u00e1 a vyle\u0161t\u011bn\u00e1 podlaha, za\u010d\u00ednalo peklo. Krev. Tam na zemi byla rozlit\u00e1 krev, doufal, \u017ee tam nic jin\u00e9ho nen\u00ed, i kdy\u017e tohle samotn\u00e9 pro n\u011bj bylo hrozn\u00e9 dostate\u010dn\u011b. Ignoroval slzy zoufalstv\u00ed, kter\u00e9 se mu v hork\u00fdch cesti\u010dk\u00e1ch proch\u00e1zely po tv\u00e1\u0159\u00edch. Musel se odsud dostat co nejd\u0159\u00edv, nebo tam zanedlouho p\u0159ibude i krev jeho, t\u00edm si byl stoprocentn\u011b jist\u00fd. N\u011bkolikr\u00e1t trhl rukama, ale moc mu to nepomohlo, i kdy\u017e by p\u0159\u00edsahal, \u017ee c\u00edtil, jak to alespo\u0148 trochu povolilo. „No tak, povol, sakra, povol!“ vr\u010del skrze za\u0165at\u00e9 zuby a sna\u017eil se d\u00e1l.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Tom pomalu, ale jist\u011b postupoval v misi s c\u00edlem naj\u00edt Billa. Bohu\u017eel mu nep\u0159i\u0161lo, \u017ee by byl n\u011bjak \u00fasp\u011b\u0161n\u00fd, sp\u00ed\u0161 naopak. A\u0165 d\u011blal, co d\u011blal, objekt sv\u00e9ho z\u00e1jmu nebyl schopen nikde naj\u00edt nebo alespo\u0148 naj\u00edt n\u011bco, co by ukazovalo, \u017ee se na tom m\u00edst\u011b Bill n\u011bkdy nach\u00e1zel. Jako by se po n\u011bm zem\u011b slehla. A jemu z toho nebylo v\u016fbec dob\u0159e. Takovou beznad\u011bj nepoci\u0165oval u\u017e hodn\u011b dlouho, mo\u017en\u00e1 \u017ee nikdy.<\/p><\/div>\n

Pomal\u00fdm krokem se posouval are\u00e1lem d\u00e1l a d\u00e1l do jeho st\u0159edu. Netrvalo dlouho a zahl\u00e9dl skupinku mu\u017e\u016f, kte\u0159\u00ed se spolu o n\u011b\u010dem s neskr\u00fdvan\u00fdm z\u00e1jmem bavili a sm\u00e1li se u toho. Tom se obez\u0159etn\u011b schoval za postaven\u00e9 krabice u zdi jednoho s p\u0159\u00edst\u0159e\u0161k\u016f a vy\u010dk\u00e1val, a\u017e bude vzduch \u010dist\u00fd.<\/p>\n

„Tak co na n\u011bj \u0159\u00edk\u00e1\u0161, Marve, hm?“ u\u0161kl\u00edbl se ple\u0161at\u00fd cizinec a pod\u00edval se na sv\u00e9ho kolegu. Ten jen neur\u010dit\u011b pokr\u010dil rameny a podrbal se na hlav\u011b.<\/div>\n

„T\u011b\u017eko \u0159\u00edct, moc m\u011b to nebavilo\u2026“ zabru\u010del nespokojen\u011b a narovnal si na rameni zbra\u0148. „Kam ho v\u016fbec dal \u0161\u00e9f odpo\u010d\u00edvat?“ uchechtl se.<\/div>\n
„T\u011b\u017eko \u0159\u00edct, podle m\u011b ho hodil zp\u00e1tky do t\u00e9 kobky, kde by zav\u0159en\u00fd, kdy\u017e ho p\u0159ivedli.“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? \u017de bych zv\u00e1\u017eil je\u0161t\u011b jednu n\u00e1v\u0161t\u011bvu?“ s hlasit\u00fdm sm\u00edchem oba dva za\u0161li za roh.<\/p>\n

Tom tam sed\u011bl jako opa\u0159en\u00fd. Absolutn\u011b nev\u011bd\u011bl, co si po\u010d\u00edt, jak Billovi pomoct. Rychle se ale vy\u0161kr\u00e1bal na nohy a po tom, co v sob\u011b sebral ve\u0161kerou \u0161ikovnost a odvahu, vyb\u011bhl sm\u011brem k budov\u011b, do kter\u00e9 je p\u0159edt\u00edm vid\u011bl Billa odv\u00e1d\u011bt. N\u011bjak mu moment\u00e1ln\u011b nedoch\u00e1zelo, \u017ee kdyby ho kdokoliv vid\u011bl, asi by u\u017e Billovi nijak nepomohl, m\u011bl ale \u0161t\u011bst\u00ed.<\/p>\n

P\u0159\u00edst\u0159e\u0161ek nebyl daleko. Zpomalil do klusu a n\u00e1sledn\u011b zastavil \u00fapln\u011b. K jeho p\u0159ekvapen\u00ed, jedny dve\u0159e byly otev\u0159en\u00e9 \u00fapln\u011b a druh\u00e9 byly trochu pootev\u0159en\u00e9. Polkl. \u017de by se spletl? Pomal\u00fdm krokem p\u0159i\u0161el bl\u00ed\u017e a se zatajen\u00fdm dechem pootev\u0159en\u00e9 dve\u0159e otev\u0159el \u00fapln\u011b. Rozt\u0159esen\u011b vydechl a hrdlo se mu sev\u0159elo, kdy\u017e byla mal\u00e1 m\u00edstnost p\u0159ed n\u00edm pr\u00e1zdn\u00e1. „B-Bille?“ zamumlal a nejist\u00fdm krokem vstoupil dovnit\u0159. Nohou prohr\u00e1bl podest\u00fdlku na zemi, jako by snad doufal, \u017ee se Bill schov\u00e1v\u00e1 pod st\u00e9bly such\u00e9 tr\u00e1vy. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee tam v\u016fbec nic nena\u0161el, trochu nespokojen\u011b se zatv\u00e1\u0159il, jako by snad o\u010dek\u00e1val opak. Vydechl a rozhl\u00e9dl se, nic nenasv\u011bd\u010dovalo tomu, \u017ee by se tu kdy Bill nach\u00e1zel.<\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Bill v\u00e1hav\u011b vykro\u010dil z m\u00edsta, na kter\u00e9m byl je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika okam\u017eiky p\u0159ipoutan\u00fd. Zem\u011b pod jeho nohama nep\u0159\u00edjemn\u011b k\u0159upala, sna\u017eil se nemyslet na to, co na dl\u00e1\u017ed\u011bn\u00e9 podlaze le\u017eelo, necht\u011bl rad\u0161i ani pomyslet. Po z\u00e1dech mu p\u0159ejel mr\u00e1z a Bill se o\u0161il. C\u00edtil, jak ho n\u011bco \u0161imr\u00e1 na krku a dost intenzivn\u011b se modlil, aby to byly jen jeho vlasy a ne nic, co by snad m\u011blo nohy. O to h\u016f\u0159, kdyby to m\u011blo osm nohou. Znovu se p\u0159i t\u00e9 my\u0161lence oklepal.<\/p><\/div>\n

Trochu m\u017eoural do temn\u00e9 m\u00edstnosti a sna\u017eil se o\u010dima naj\u00edt cestu ven, m\u011bl dojem, \u017ee zahl\u00e9dl dole na zdi n\u011bjak\u00e9 m\u0159\u00ed\u017ee, mo\u017en\u00e1 kan\u00e1l nebo n\u011bco, nebyl si jist\u00fd. Na\u0161t\u011bst\u00ed m\u0159\u00ed\u017ee tvo\u0159ily dv\u00ed\u0159ka od kan\u00e1lu, kter\u00fd \u0161el lehce otev\u0159\u00edt.<\/p>\n

Tak jo, Bille, tohle zvl\u00e1dne\u0161, tohle mus\u00ed\u0161 zvl\u00e1dnout. Dostane\u0161 se odsud a a\u017e bude\u0161 venku, tak najde\u0161 cestu z tohohle \u0161\u00edlen\u00fdho m\u00edsta, dostane\u0161 se na pl\u00e1\u017e, najde\u0161 lo\u010f a dostane\u0161 se odsud s\u00e1m, kdy\u017e se na tebe v\u0161ichni vysrali.<\/em> Znechucen\u00fd si klekl na zem a opatrn\u011b vlezl do \u00fanikov\u00e9 d\u00edry. „Fuj,“ za\u0161klebil se a znovu se o\u0161il, podlaha byla lepkav\u00e1 a pln\u00e1 \u010dehosi slizk\u00e9ho a smradlav\u00e9ho. Obr\u00e1til se mu \u017ealudek a m\u011bl opravdu co d\u011blat, aby se nepozvracel. „Fuj\u2026“ zopakoval a opatrn\u011b lezl d\u00e1l. „Fuj!“ obratn\u011b se vyhnul lebce, kter\u00e9 skrz oko prol\u00e9zala nazrzl\u00e1 stono\u017eka s kusadly. Znovu mu na cel\u00e9m t\u011ble nasko\u010dila hus\u00ed k\u016f\u017ee, cht\u011blo se mu bre\u010det z toho, jak zoufal\u00fd ze sv\u00e9 nyn\u011bj\u0161\u00ed situace byl. Cht\u011blo se mu schoulit se do klub\u00ed\u010dka, schovat se pod deku a bre\u010det.<\/p>\n

„Nen\u00e1vid\u00edm tohle m\u00edsto, nen\u00e1vid\u00edm.“ Zanad\u00e1val a hlas mu p\u0159esko\u010dil, sv\u00edralo se mu hrdlo, bolela ho hlava a m\u011bl pocit, \u017ee se mu brzy rozsko\u010d\u00ed \u010delo. „Zasran\u00fd hajzl.“ Bru\u010del si pod nos p\u0159i my\u0161lence na Georga, kter\u00fd ho opustil a nechal ho na smrt. „Zasran\u00ed chlapi!“ Ignoruj\u00edc to, \u017ee on s\u00e1m nen\u00ed \u017eena, vid\u011bl rud\u011b p\u0159i pomy\u0161len\u00ed na to, co v\u0161echno mu mu\u017esk\u00e9 pokolen\u00ed t\u00e9to planety sta\u010dilo ud\u011blat. Byl asi hodn\u011b naivn\u00ed, kdy\u017e si myslel, \u017ee by mohlo n\u011bkomu na n\u011bm z\u00e1le\u017eet. Nez\u00e1le\u017eelo. Byl v\u0161em u prdele, v\u0161ichni se rad\u011bji starali o sebe, ne\u017e aby se n\u011bkdo alespo\u0148 z mal\u00e9 \u010d\u00e1sti pokusil mu pomoci. <\/p>\n

Prot\u00e1hl se \u0161kv\u00edrou na konci star\u00e9ho odpadn\u00edho tunelu a vy\u0161kr\u00e1bal se na pevnou a relativn\u011b \u010distou travnatou zem.<\/div>\n

Rozhl\u00e9dl se okam\u017eit\u011b kolem sebe a postavil se, nikdo tu nebyl, ale srdce mu stejn\u011b bu\u0161ilo jako \u0161\u00edlen\u00e9 strachem. Musel se odsud dostat, musel naj\u00edt cestu ven, a\u0165 to stoj\u00ed, co to stoj\u00ed. Zd\u00e1lo se, \u017ee to jedin\u00e9, co mu st\u00e1lo v cest\u011b, bylo bludi\u0161t\u011b uli\u010dek, n\u011bkolik star\u00fdch aut a domy, ze kter\u00fdch mohl ka\u017edou vte\u0159inu n\u011bkdo vyl\u00e9zt a zast\u0159elit ho. Vydechl. Jakou m\u011bl asi \u0161anci na p\u0159e\u017eit\u00ed?<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Bill se v\u0161\u00ed silou sna\u017eil vyt\u00e1hnout nahoru na ze\u010f, ke kter\u00e9 se n\u011bjak\u00fdm z\u00e1zrakem dostal v jednom kuse. V obli\u010deji byl cel\u00fd rud\u00fd a podr\u00e1\u017eky u bot nel\u00edtostn\u011b klouzaly. Bylo to t\u011b\u017ek\u00e9, rozhodn\u011b t\u011b\u017e\u0161\u00ed, ne\u017e si myslel, \u017ee bude. Myslel si, \u017ee p\u0159esko\u010dit z toho star\u00e9ho auta bude hra\u010dka, ale to byla naprosto fat\u00e1ln\u00ed chyba. Tohle si m\u011bl l\u00e9pe promyslet, p\u0159\u00ed\u0161t\u011b bude muset jednat trochu uv\u00e1\u017een\u011bji. P\u0159\u00ed\u0161t\u011b? Snad u\u017e nebude \u017e\u00e1dn\u00e9 p\u0159\u00ed\u0161t\u011b – nikdy! Za\u0165al zuby a p\u0159idu\u0161en\u011b za\u00fap\u011bl, za\u0165al v\u0161echny svaly v t\u011ble a vyt\u00e1hl se nahoru. K\u0159e\u010dovit\u011b se dr\u017eel a p\u0159elezl na druhou stranu, dol\u016f se svalil z dobr\u00fdch t\u0159\u00ed metr\u016f jako balvan. Znovu za\u00fap\u011bl a promnul si obli\u010dej. Spadl do k\u0159ov\u00ed, do kapradin a b\u016fhv\u00ed \u010deho je\u0161t\u011b. „Bo\u017ee,“ vydechl zoufale a prost\u011b tam jen tak z\u016fstal le\u017eet.<\/p>\n

Po chv\u00edli ne\u010dinn\u00e9ho le\u017een\u00ed ale n\u011bco zaslechl. Jak\u00fdsi \u0161ramot, n\u011bkdo \u0161el sm\u011brem k m\u00edstu, kde le\u017eel, a on se tak za\u010dal sna\u017eit b\u00fdt neviditeln\u00fd. Nastra\u017eil u\u0161i, nevid\u011bl, jestli tam m\u00e1 z\u016fstat jen tak le\u017eet a doufat, \u017ee ho nikdo neuvid\u00ed, nebo jestli se m\u00e1 oto\u010dit na b\u0159icho a odplazit se opatrn\u011b n\u011bkam jinam. Nakonec zvolil prvn\u00ed mo\u017enost a z\u016fstal nehybn\u011b le\u017eet ve vysok\u00e9 zeleni. Sna\u017eil se minimalizovat hlasitost sv\u00e9ho dechu, c\u00edtil na ruce vlezl\u00e9 \u0161imr\u00e1n\u00ed, ale ignoroval to. A\u0165 u\u017e to byl n\u011bjak\u00fd brouk, jeho vlas nebo cokoliv, rad\u0161i to necht\u011bl v\u011bd\u011bt, ne na \u00fakor toho, \u017ee by se kv\u016fli tomu prozradil. Kroky se k n\u011bmu p\u0159ibli\u017eovaly st\u00e1le bl\u00ed\u017e a bl\u00ed\u017e, c\u00edtil, jak se zem\u011b pod n\u00edm jemn\u011b chv\u011bje, ani ned\u00fdchal – krev mu tuhla v \u017eil\u00e1ch strachy z t\u011bch nevy\u0159\u010den\u00fdch kdyby, kter\u00e1 mu st\u00e1le \u00fato\u010dila na mysl a ka\u017ed\u00fd nerv v jeho t\u011ble. <\/p>\n

Najednou bylo po v\u0161em, tak rychle jak se hl\u00edda\u010d objevil, tak rychle zase ode\u0161el. Billovi spadl k\u00e1men ze srdce. Zvedl trochu hlavu, nevid\u011bl z n\u011bj nic ne\u017e jen kob\u0159\u00ed tetov\u00e1n\u00ed na z\u00e1tylku. Polo\u017eil hlavu zp\u00e1tky a promnul si obli\u010dej. M\u011bl pocit, \u017ee tohle na n\u011bj vypad\u00e1 a\u017e jako velk\u00e9 mno\u017estv\u00ed \u0161t\u011bst\u00ed najednou.<\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Ur\u010dit\u00e9 v\u011bci nasv\u011bd\u010dovaly tomu, kudy Bill \u0161el nebo v hor\u0161\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b, kudy ho n\u011bkam vedli nebo snad vl\u00e1\u010deli. Tom se sna\u017eil j\u00edt po t\u011bchto mal\u00fdch stop\u00e1ch, kter\u00e9 to snad ani ve skute\u010dnosti nebyly. To jen on pot\u0159eboval n\u011bjakou nad\u011bji, n\u011bjak\u00e9 vod\u00edtko, po kter\u00e9m se jeho unaven\u00e1 mysl rozhodla vydat.<\/p>\n

Ov\u0161em to, co nemohl v\u011bd\u011bt, bylo, \u017ee ho tahle jeho nere\u00e1ln\u00e1 p\u0159edstava dovede a\u017e k m\u00edstu, kde se Bill opravdu p\u0159ed ned\u00e1vnem nach\u00e1zel. Jeho pohled upoutal t\u0159pyt ze zem\u011b, zastavil se, a kdy\u017e se pro onu v\u011bc sehnul, na\u0161el tam jeden z Billov\u00fdch prst\u00fdnk\u016f. Vydechl a srdce se mu rozbu\u0161ilo tak zb\u011bsile, \u017ee se a\u017e b\u00e1l, aby nedostal infarkt.<\/p>\n

autor: LilKatie<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LilKatie Bill zam\u017eoural do prostoru kolem sebe, tma, ticho, jen sv\u011btlo sv\u00ed\u010dky. Pokusil se pohnout, t\u011blem mu projel chlad. Siln\u011b sev\u0159el v\u00ed\u010dka a sna\u017eil se z hlavy dostat vzpom\u00ednky na p\u0159ede\u0161l\u00e9 chv\u00edle. A\u0165 se sna\u017eil, jak se sna\u017eil, nem\u011blo to \u017e\u00e1dn\u00fd<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[577],"tags":[],"class_list":["post-3914","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ostrov-lzi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3914","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3914"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3914\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3914"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3914"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3914"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}