{"id":3922,"date":"2014-06-17T17:00:00","date_gmt":"2014-06-17T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3909"},"modified":"2014-06-17T17:00:00","modified_gmt":"2014-06-17T16:00:00","slug":"balance-26","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/06\/17\/balance-26\/","title":{"rendered":"Balance 26."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong> P\u0159\u00edb\u011bh se n\u00e1m malinko rozrostl a m\u00edsto dvou, tady m\u00e1me ji\u017e t\u0159i linie t\u011b\u017ece zkou\u0161en\u00fdch vztah\u016f, kter\u00e9 se sna\u017e\u00edm vz\u00e1jemn\u011b propl\u00e9tat. N\u011bkdy je to opravdu t\u011b\u017ek\u00e9, zejm\u00e9na tenhle d\u00edl bude cht\u00edt velikou d\u00e1vku trp\u011blivosti a emoc\u00ed, proto\u017ee je jedn\u00edm z nejt\u011b\u017e\u0161\u00edch, pokud ne rovnou nejt\u011b\u017e\u0161\u00edm, a z\u00e1rove\u0148 nejdel\u0161\u00edm d\u00edlem cel\u00e9 pov\u00eddky. Ale tak u\u017e to chod\u00ed. \u017divot je prost\u011b takov\u00fd a i kdybychom si moc p\u0159\u00e1li, aby bylo v\u0161e jenom hezk\u00e9, nen\u00ed.<\/em><\/div>\n

Tahle pov\u00eddka je vystav\u011bna na opravdu hodn\u011b t\u011b\u017ek\u00fdch osudech lid\u00ed i zv\u00ed\u0159\u00e1tek, kte\u0159\u00ed si sv\u00e9 tr\u00e1pen\u00ed v\u016fbec nezaslou\u017e\u00ed, a jejich cest\u011b za \u0161t\u011bst\u00edm, proto mysl\u00edm, \u017ee sem tento d\u00edl dokonale zapadne. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m i p\u0159esto v\u0161echno bude l\u00edbit a za ka\u017ed\u00e9 hezk\u00e9 slovo ji\u017e p\u0159edem d\u011bkuji \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Opatrn\u011b zamrkal a unaven\u011b pootev\u0159el jedno oko. Nebyl p\u0159ipraven\u00fd na tak ostr\u00fd p\u00e1s sv\u011btla, proto jej op\u011bt rychle zav\u0159el a zavrt\u011bl se. V \u00fastech m\u011bl sucho, v u\u0161\u00edch mu hu\u010delo, nedok\u00e1zal rozeznat sv\u011bt kolem sebe. Netu\u0161il, jak\u00fd byl den, kde se nach\u00e1zel. Nebyl si jist\u00fd t\u00edm, jak dlouho ji\u017e le\u017eel v tomhle stavu a co v\u0161echno se za ten \u010das stihlo ud\u00e1t. C\u00edtil pouze ostr\u00fd chlad kamene, na kter\u00e9m odpo\u010d\u00edval, a teplo, kter\u00e9 mu zcela nemysliteln\u011b zah\u0159\u00edvalo zmrzl\u00e1 z\u00e1da. Dlouhou chv\u00edli jenom tak le\u017eel. Beze slov, bez pohnut\u00ed. Vdechoval mraziv\u00fd vzduch, kter\u00fd se vz\u00e1p\u011bt\u00ed m\u011bnil v p\u00e1ru hork\u00fdch v\u00fddech\u016f, a sna\u017eil se identifikovat sm\u011bs v\u016fn\u00ed, rozp\u00ednaj\u00edc\u00edch se nad jeho hlavou. C\u00edtil sn\u00edh, v\u016fni pohupuj\u00edc\u00edch se v\u011btv\u00ed strom\u016f, bezprost\u0159edn\u00ed bl\u00edzkost ro\u010dn\u00edho obdob\u00ed, kter\u00e9 tolik miloval. Okol\u00edm se v\u0161ak rozprost\u00edralo neobvykl\u00e9 ticho. Za\u010d\u00ednal m\u00edt strach.<\/em> <\/p>\n

Opatrn\u011b pohnul zk\u0159ehl\u00fdmi kon\u010detinami, nabral dech a odv\u00e1\u017eil se op\u011bt otev\u0159\u00edt o\u010di. St\u0159et se sv\u011btlem byl po tolika dnech temnoty p\u0159\u00edmo bolestiv\u00fd. V prvn\u00ed chv\u00edli si myslel, \u017ee to nezvl\u00e1dne, ale kdy\u017e si jeho o\u010di po n\u011bkolika vte\u0159in\u00e1ch p\u0159ivykly na jasnou z\u00e1\u0159 \u010derstv\u011b napadl\u00e9ho sn\u011bhu, nevych\u00e1zel z \u00fadivu. I nad\u00e1le z\u016fst\u00e1val le\u017eet, zesl\u00e1bl\u00fd, t\u0159esouc\u00ed se, a p\u0159esto neskonale \u0161\u0165astn\u00fd, proto\u017ee vid\u011bt n\u011bco tak n\u00e1dhern\u00e9ho, by se dalo p\u0159irovnat k z\u00e1zraku. Nev\u011bdomky zast\u0159ihal u\u0161ima a s vyp\u011bt\u00edm v\u0161ech sil se opatrn\u011b p\u0159evalil na bok, tak\u017ee se najednou ocitnul tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 tvorovi, kter\u00fd pono\u0159en do neklidn\u00e9ho sp\u00e1nku, ne\u00fanavn\u011b zah\u0159\u00edval jeho t\u0159esouc\u00ed se t\u011bl\u00ed\u010dko. Byl nejenom zdrojem energie, kter\u00e1 jej op\u011bt p\u0159ivedla k \u017eivotu, ale tak\u00e9 d\u016fvodem, kv\u016fli kter\u00e9mu poka\u017ed\u00e9 c\u00edtil sv\u00e9 srd\u00ed\u010dko tlouct jako o z\u00e1vod. Necht\u011bl jej probudit, proto z\u016fstal le\u017eet a nekone\u010dno vzn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed se v t\u00e9 chv\u00edli nad jejich \u017eivoty, tr\u00e1vil pozorov\u00e1n\u00edm vlkova obli\u010deje.<\/em><\/p>\n

P\u0159isunul se o kousek bl\u00ed\u017e, vno\u0159il se do jeho h\u0159ejiv\u00e9ho objet\u00ed, hlavou se op\u0159el o vysunutou p\u0159edn\u00ed tlapu. Nev\u011bd\u011bl, co se to s n\u00edm d\u011blo. Takov\u00e9 pocity neznal. D\u00edval se na n\u011bj pohledem oddan\u00fdm, pln\u00fdm d\u016fv\u011bry a l\u00e1sky. Mo\u017en\u00e1 k n\u011bmu vzhl\u00ed\u017eel jako k otci. Mo\u017en\u00e1 v n\u011bm vid\u011bl nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele. Na tom nez\u00e1le\u017eelo. A\u0165 u\u017e to bylo jakkoli, znamenal pro n\u011bj a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 mnoho. V o\u010d\u00edch jej za\u0161t\u00edpaly drobn\u00e9 slzy. Vzpomn\u011bl si na to, jak\u00e9 pov\u011bsti se o n\u011bm \u0161\u00ed\u0159ily. Vzpomn\u011bl si na strach v o\u010d\u00edch v\u0161ech, kte\u0159\u00ed s n\u00edm kdy p\u0159i\u0161li do kontaktu, nebo jej pouze spat\u0159ili.<\/em><\/div>\n

Vrah. Zabij\u00e1k. Monstrum. Ubl\u00ed\u017e\u00ed ti. Do k\u016f\u017ee ti zaryje sv\u00e9 ostr\u00e9 dr\u00e1py a pak ti u\u017e nic nepom\u016f\u017ee. Jsi v pasti. Posledn\u00ed, co spat\u0159\u00ed\u0161, bude pohled krve\u017e\u00edzniv\u00fdch, krut\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/em> <\/p>\n<\/div>\n
\n
Trhl sebou, jakmile vlk ne\u010dekan\u011b otev\u0159el nejprve jedno oko a pak vz\u00e1p\u011bt\u00ed to druh\u00e9, jako by jenom st\u011b\u017e\u00ed mohl uv\u011b\u0159it tomu, co vid\u00ed. Jejich pohledy se setkaly a ml\u00e1d\u011b v\u011bd\u011blo sv\u00e9.<\/em><\/div>\n
Nezaj\u00edmalo jej to, k\u00fdm byl, kdysi. Mo\u017en\u00e1 byl vrahem. Mo\u017en\u00e1 byl opravdu krut\u00fd a zl\u00fd, ale nic z toho ji\u017e nebylo podstatn\u00e9. Ale v n\u011b\u010dem m\u011bli pravdu. Ubl\u00ed\u017eil mu. Skute\u010dn\u011b se mu zaryl do k\u016f\u017ee, ka\u017edou vte\u0159inou se zavrt\u00e1val hloub\u011bji a hloub\u011bji, a on byl v pasti. Av\u0161ak posledn\u00ed, co spat\u0159il p\u0159edt\u00edm, ne\u017e jej vlk strhl na sv\u00e9 t\u0159esouc\u00ed se t\u011blo, byl pohled zoufal\u00fdch, l\u00e1skypln\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
\n

…<\/p><\/div>\n

\n

Gordon Trumper zastavil na rohu mal\u00e9, skromn\u011b p\u016fsob\u00edc\u00ed uli\u010dky, kterou lemovalo pouze n\u011bkolik men\u0161\u00edch rodinn\u00fdch domk\u016f, zastaral\u00fd obch\u016fdek a d\u011btsk\u00e9 h\u0159i\u0161t\u011b. Vystoupil ze sv\u00e9ho milovan\u00e9ho drah\u00e9ho auta, kter\u00e9 nyn\u00ed nebylo v zcela dokonal\u00e9m stavu pr\u00e1v\u011b vinou osoby, za kterou se vydal. Podez\u0159\u00edvav\u011b se rozhl\u00e9dl kolem sebe, jako by snad o\u010dek\u00e1val, \u017ee na n\u011bj odn\u011bkud vysko\u010d\u00ed mlad\u00fd zlod\u011bj a pokus\u00ed se mu ukr\u00e1st jeho nabl\u00fdskan\u00e9 vozidlo. K jeho zklam\u00e1n\u00ed se v\u0161ak nic takov\u00e9ho nestalo.<\/p><\/div>\n

Ulice byla stejn\u011b nudn\u00e1 a tich\u00e1 jako p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. Jeho p\u0159\u00edchod nijak nepozm\u011bnil zaveden\u00fd chod \u017eivota v t\u00e9hle \u010dtvrti. Pomalu proch\u00e1zel alej\u00ed hol\u00fdch ovocn\u00edch strom\u016f, na rameni mu p\u0159ist\u00e1l posledn\u00ed z vytrval\u00fdch l\u00edstk\u016f, kter\u00fd je\u0161t\u011b nestihl podlehnout sp\u00e1r\u016fm mraziv\u00e9ho po\u010das\u00ed. P\u0159ekvapen\u011b pozvedl obo\u010d\u00ed, chytil jej mezi prsty a pozorn\u011b si jej prohl\u00ed\u017eel. T\u0159e\u0161e\u0148<\/em>.<\/p>\n

S podivnou pr\u00e1zdnotou v srdci op\u011bt vykro\u010dil vp\u0159ed. Nyn\u00ed rychleji, svi\u017en\u00fdm krokem, jako by snad p\u0159ed n\u011b\u010d\u00edm ut\u00edkal. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d si nezvykl na skute\u010dnost, \u017ee p\u0159ed svou minulost\u00ed nedok\u00e1\u017ee ut\u00e9ct. Nikdy, proto\u017ee ta jenom tak nezmiz\u00ed. Nevypa\u0159\u00ed se stejn\u011b rychle jako kou\u0159 cigaret, kter\u00e9 si posledn\u00ed dobou tolik obl\u00edbil. Ani ji nebude schopen utopit na dn\u011b sklenice alkoholick\u00e9ho n\u00e1poje. Ve\u0161ker\u00e9 jeho pokusy ztroskot\u00e1valy, hezky jeden po druh\u00e9m.<\/div>\n

Vysm\u00edvaly se mu snad? Byl to trest za jeho po\u0161etil\u00e9 chov\u00e1n\u00ed?<\/div>\n
D\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dil zap\u0159em\u00fd\u0161let nad odpov\u011bd\u00ed, st\u00e1l p\u0159ed jednoduchou stavbou lemovanou p\u0159edzahr\u00e1dkou a n\u011bkolika stromy. Sklonil hlavu, z kapsy vyt\u00e1hl malou kuli\u010dku a je\u0161t\u011b jednou zkontroloval adresu, kterou ve sp\u011bchu na\u0161kr\u00e1bal na kus pap\u00edru.<\/p>\n

Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d m\u011bl \u010das si to rozmyslet. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d mohl couvnout a vr\u00e1tit se zp\u011bt. Vybrat si druhou alternativu. Tu, kterou m\u011bl p\u016fvodn\u011b v pl\u00e1nu, a to j\u00edt se n\u011bkam op\u00edt a zapomenout. Alespo\u0148 na chv\u00edli zapomenout.<\/em> Av\u0161ak vzpom\u00ednka na obraz Billa v n\u00e1ru\u010d\u00ed toho<\/em> chlapce jaksi urychlila jeho my\u0161lenkov\u00e9 pochody. Cht\u011bl zazvonit, ale nemohl naj\u00edt zvonek. Proto polo\u017eil ruku na kliku od dve\u0159\u00ed br\u00e1ny a zat\u00e1hl. P\u0159i\u0161el si jako zlod\u011bj, kradouc\u00ed se ciz\u00edm pozemkem bez v\u011bdom\u00ed jeho majitel\u016f, ale nemohl si pomoct. Kr\u00e1\u010del po zasn\u011b\u017een\u00e9m chodn\u00ed\u010dku a po\u0159\u00e1d se ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b rozhl\u00ed\u017eel kolem sebe. Po\u0159\u00e1d \u010dekal n\u011bco, jak\u00fdsi d\u016fkaz nebo cokoli jin\u00e9ho, co by jej p\u0159esv\u011bd\u010dilo v tom, \u017ee jednal spr\u00e1vn\u011b.<\/p>\n

Mus\u00ed ty dva rozd\u011blit! Ale s\u00e1m to nedok\u00e1\u017ee. Nem\u00e1 tolik s\u00edly.<\/em><\/p>\n

Vy\u0161el n\u011bkolik sch\u016fdk\u016f a ocitl se p\u0159ed ru\u010dn\u011b vy\u0159ez\u00e1van\u00fdmi dve\u0159mi. R\u00e1zn\u011b zaklepal a vz\u00e1p\u011bt\u00ed zatajil dech. Mezit\u00edm, ne\u017e k n\u011bmu dolehla ozv\u011bna p\u0159ibli\u017euj\u00edc\u00edch se krok\u016f, si i p\u0159es svou nevrlost v\u016f\u010di jeho majitel\u016fm stihl uv\u011bdomit, \u017ee d\u016fm byl skute\u010dn\u011b hezk\u00fd. Jednoduch\u00fd, minimalistick\u00fd, a p\u0159itom p\u016fsobil opravdu p\u0159\u00edjemn\u011b.<\/div>\n

Chystal se zaklepat je\u0161t\u011b jednou. Po tom v\u0161em, \u010deho sv\u011bdkem byl b\u011bhem uplynul\u00fdch hodin, mu trp\u011blivost nic ne\u0159\u00edkala. Zvedl ruku, jeho klouby se v\u0161ak setkaly pouze s pr\u00e1zdn\u00fdm prostorem, kter\u00fd byl n\u00e1hle jedinou p\u0159ek\u00e1\u017ekou mezi n\u00edm a \u00fatlou \u017eenskou postavou, kter\u00e1 se ne\u010dekan\u011b zjevila ve dve\u0159\u00edch.<\/p>\n

Simone, v myln\u00e9m p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, \u017ee se jedna o po\u0161\u0165\u00e1ka nebo zv\u011bdavou sousedku, pot\u0159ebuj\u00edc\u00ed ji obezn\u00e1mit s nejnov\u011bj\u0161\u00edmi drby, otev\u0159ela v roztahan\u00e9m tri\u010dku a roztrhan\u00fdch tepl\u00e1c\u00edch. Cul\u00edk r\u016f\u017eov\u00fdch neposlu\u0161n\u00fdch vlas\u016f a ple\u0165ov\u00e1 maska fialov\u00e9 barvy, pouze podtrhovaly to, co si o n\u00ed Gordon myslel. \u0160\u00edlen\u00e1. Kdy\u017e u\u017e nic jin\u00e9ho, takhle \u017eensk\u00e1 je jasn\u00fdm d\u016fkazem!<\/em><\/div>\n

Sledoval, jak j\u00ed zamrzl \u00fasm\u011bv na rtech. S hrn\u00ed\u010dkem k\u00e1vy v ruce a zd\u011b\u0161en\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i vypadala opravdu komicky.<\/div>\n
„Tohle se m\u016f\u017ee st\u00e1t jenom mn\u011b,“ vydechla, sklonila hlavu a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b j\u00ed zavrt\u011bla. Neb\u00fdt masky pokr\u00fdvaj\u00edc\u00ed v\u011bt\u0161inu jej\u00ed tv\u00e1\u0159e, byla by jist\u011b rud\u00e1 a\u017e po ko\u0159\u00ednky vlas\u016f. I p\u0159esto, \u017ee se tou\u017eila propadnout pod zem, nedala to na sob\u011b zn\u00e1t. Nap\u0159\u00edmila se, naoko hrd\u011b ohrnula nos a tv\u00e1\u0159ila se, \u017ee je v\u0161e v nejlep\u0161\u00edm po\u0159\u00e1dku. P\u0159esn\u011b jako mal\u00e9, um\u00edn\u011bn\u00e9 d\u011bv\u010d\u00e1tko.<\/p>\n

„Z\u0159ejm\u011b jsem v\u00e1s vyru\u0161il,“ ozval se Gordon tich\u00fdm hlasem, koutky rt\u016f mu p\u0159ekvapiv\u011b cukaly. „Av\u0161ak myslel jsem, \u017ee budete m\u00edt pon\u011bkud jin\u00e9 povinnosti. V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee jste si v\u011bdoma sv\u00e9ho chov\u00e1n\u00ed, chcete se mi omluvit a napravit to, co jste zp\u016fsobila.“ Op\u011bt se spustil d\u00e9\u0161\u0165, ale Simone ani nenapadlo ustoupit ode dve\u0159\u00ed a pozvat jej d\u00e1l.<\/div>\n

„Vy stoj\u00edte u prahu m\u00fdch dve\u0159\u00ed a \u010dek\u00e1te omluvu za n\u011bco, co jsem v\u016fbec nezp\u016fsobila?“ Simone, op\u011bt nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zavrt\u011bla hlavou. \u010casy, kdy m\u011bla z mu\u017e\u016f strach, ustupovala jim a poslouchala je na slovo, byly ji\u017e nen\u00e1vratn\u011b pry\u010d. \u017divot ji nau\u010dil obez\u0159etnosti. Byla siln\u00e1, mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e mohl Gordon p\u0159edpokl\u00e1dat. „Dob\u0159e v\u00edte, jak to bylo. Cel\u00e1 ta nehoda byla va\u0161e vina. Nesmysln\u011b jste zastavil uprost\u0159ed j\u00edzdy, tud\u00ed\u017e jsem nestihla v\u010das zareagovat.“<\/div>\n
„J-j\u00e1,“ Gordon se nerv\u00f3zn\u011b po\u0161kr\u00e1bal ve vlasech. „Vid\u00edm, \u017ee m\u00e1te dal\u0161\u00ed k\u00e1vu, tak\u017ee bychom mohli zm\u011bnit t\u00e9ma d\u0159\u00edv, ne\u017e mi jej op\u011bt vylijete do tv\u00e1\u0159e.“<\/div>\n
„Nep\u0159evl\u00e9kl jste si ko\u0161ili. Nebyla by to takov\u00e1 z\u00e1bava, nemus\u00edte m\u00edt strach.“<\/div>\n
„Jak vid\u00edm, tak vy jste se p\u0159evl\u00e9ct stihla. Dokonce i v\u00edc ne\u017e to,“ odfrkl a ukazov\u00e1\u010dkem pouk\u00e1zal na n\u00e1nos fialov\u00e9, neforemn\u00e9 masy na jej\u00ed tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n

Simone, se stydliv\u011b kousla do rtu. „Tak, mysl\u00edm, \u017ee u\u017e se c\u00edt\u00edm dostate\u010dn\u011b hloup\u011b, tak\u017ee byste snad mohl j\u00edt. Hezk\u00fd den.“<\/div>\n

„Ne, ne, po\u010dkejte,“ Gordon a\u017e zavr\u00e1voral nad p\u0159ekvapivou silou, kterou se jej sna\u017eila vytla\u010dit ze dve\u0159\u00ed. „Kv\u016fli tomu jsem nep\u0159i\u0161el. Cht\u011bl jsem si s v\u00e1mi o n\u011b\u010dem promluvit.“<\/div>\n
„My dva spolu ale nem\u00e1me o \u010dem mluvit. V\u0161e pot\u0159ebn\u00e9 ji\u017e bylo \u0159e\u010deno. Nezaplat\u00edm opravu va\u0161eho sm\u011b\u0161n\u011b drah\u00e9ho auta a nebudu se omlouvat za n\u011bco, co jsem neud\u011blala!“ Op\u011bt do n\u011bj siln\u011b str\u010dila. „Krom toho v\u00e1s v\u016fbec nezn\u00e1m. M\u016f\u017eete b\u00fdt klidn\u011b zlod\u011bj nebo \u00fachyl! Kdov\u00ed, mo\u017en\u00e1 dokonce vrah! Sv\u011bt je zl\u00fd, po ulic\u00edch se potuluje hromada takov\u00fdch lid\u00ed. Tak\u017ee odejd\u011bte, nebo zavol\u00e1m na-„<\/div>\n
Gordon na chv\u00edli zapomn\u011bl na to, kv\u016fli \u010demu za n\u00ed p\u0159i\u0161el a pobaven\u011b se zasm\u00e1l. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed sebou ale trhl, jako by jej n\u011bco vyd\u011bsilo. Sm\u00edch, prod\u00edraj\u00edc\u00ed se skrz jeho rty, mu p\u0159i\u0161el tak ciz\u00ed, jako by ani nepat\u0159il jemu. Cht\u011bl si narychlo vzpomenout, kdy jej sly\u0161el naposled, ale opravdu si na ten okam\u017eik nepamatoval. Mohly to b\u00fdt t\u00fddny, m\u011bs\u00edce. Ve skute\u010dnosti by jej v\u016fbec nep\u0159ekvapilo, kdyby se jednalo o cel\u00e1 l\u00e9ta.<\/p>\n

„Jsem Bill\u016fv otec,“ \u0161eptl, jako by se je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d c\u00edtil \u0161patn\u011b za to, \u017ee na chv\u00edli zapomn\u011bl na sv\u00e9 tr\u00e1pen\u00ed. „A \u0159editel \u00fastavu, ve kter\u00e9m pracuje v\u00e1\u0161 syn. Gordon Trumper,“ nat\u00e1hl k n\u00ed ruku, ale Simone st\u00e1la bez pohnut\u00ed. S pootev\u0159en\u00fdmi rty pozorovala jeho tv\u00e1\u0159. V\u0161echno do sebe jaksi za\u010dalo zapadat. Jizva t\u00e1hnouc\u00ed se pod\u00e9l jeho tv\u00e1\u0159e, nemocn\u00fd v\u00fdraz, unaven\u00fd, pr\u00e1zdn\u00fd pohled. Ten \u010dlov\u011bk nebyl zlod\u011bjem ani vrahem. Byl pouze nevyl\u00e9\u010diteln\u011b ne\u0161\u0165astn\u00fd, proto\u017ee si v minulosti pro\u0161el peklem. Byl jako ona.<\/div>\n

„Simone,“ p\u00edpla, na zlomek vte\u0159iny mu pot\u0159\u00e1sla kone\u010dky prst\u016f a nev\u011bdomky ustoupila ode dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
Gordon se lehce pousm\u00e1l a vstoupil. V p\u0159eds\u00edni si svl\u00e9kl kab\u00e1t a n\u00e1sledoval ji do kuchyn\u011b. Nev\u0161\u00edmal si za\u0159\u00edzen\u00ed domu, nez\u00e1le\u017eelo mu na rozm\u00edstn\u011bn\u00ed jednotliv\u00fdch pokoj\u016f, proto\u017ee jedin\u00e9, co dok\u00e1zal vn\u00edmat, jedin\u00e9, co zam\u011bstnalo jeho pozornost natolik, \u017ee zapomn\u011bl na v\u0161e ostatn\u00ed, bylo hork\u00e9 m\u00edsto na ruce, kter\u00e9 tam vyp\u00e1lily k\u0159ehk\u00e9, dlouh\u00e9 prsty.<\/p><\/div>\n
\u2026<\/div>\n
\n

Bylo p\u0159esn\u011b p\u011bt hodin, kdy\u017e Tom nad\u0161en\u011b vb\u011bhl do Billovy t\u0159\u00eddy a nal\u00e9hav\u011b b\u011b\u017eel a\u017e k p\u0159edn\u00ed lavici, ve kter\u00e9 se kr\u010dil Bill nad jednou ze sv\u00fdch kn\u00ed\u017eek. Vidina hezk\u00e9ho ve\u010dera mu vytla\u010dila z mysli ve\u0161ker\u00e9 pot\u00ed\u017ee zp\u016fsoben\u00e9 jeho otcem. Nedovol\u00ed, aby jim zkazil vz\u00e1cnou chvilku, kdy mohou b\u00fdt spolu.<\/p><\/div>\n

Kdy\u017e do\u0161el bl\u00ed\u017e, post\u0159ehl, \u017ee se jednalo o Flinnovu knihu t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se alternativn\u00ed medic\u00edny a nejenom to. Post\u0159ehl tak\u00e9, \u017ee je Bill ve tv\u00e1\u0159i bled\u00fd v\u00edce ne\u017e obvykle, o\u010di m\u011bl z\u010dervenal\u00e9, jako by se ze v\u0161ech sil sna\u017eil ubr\u00e1nit slz\u00e1m, ve kter\u00fdch se p\u0159\u00edmo topily, a jeho p\u0159\u00edchod post\u0159ehl teprve ve chv\u00edli, kdy si pomalu klekl vedle n\u011bj a zlehka jej chytil za tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Bille?“ \u0161eptl. „Jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek o\u010dima prol\u00e9tl jeho tv\u00e1\u0159, zhluboka se nadechl a pokusil se o \u00fasm\u011bv. „V\u0161e je v po-\u0159\u00e1dku.“<\/p>\n

Tom mu ale nev\u011b\u0159il. Usm\u00edval se p\u0159es slzy v o\u010d\u00edch, uh\u00fdbal pohledem, jeho hlas byl nezvykle rozt\u0159esen\u00fd. Krom toho m\u011bl knihu, do kter\u00e9 se p\u0159edt\u00edm d\u00edval, oto\u010denou vzh\u016fru nohama. To nebyl Bill. N\u011bco se muselo st\u00e1t. Chytil jej za ruce a st\u00e1hl jej k sob\u011b na podlahu. Bill automaticky sklonil tv\u00e1\u0159, hlavu op\u0159el o kolena a vytvo\u0159il t\u00edm jak\u00e9si mal\u00e9, k\u0159ehk\u00e9 klub\u00ed\u010dko.<\/div>\n

„Bille,“ Tom jej n\u011b\u017en\u011b pohladil po tv\u00e1\u0159i a o\u010dima zachytil jeho pohled. Bylo v\u00edce ne\u017e jasn\u00e9, \u017ee jej n\u011bco tr\u00e1p\u00ed. „Co se stalo?“<\/div>\n
Bill chv\u00edli v\u00e1hal. Necht\u011bl o tom mluvit, proto\u017ee se kv\u016fli tomu c\u00edtil opravdu hodn\u011b \u0161patn\u011b. Vy\u010d\u00edtal si sv\u00e9 chov\u00e1n\u00ed. Litoval v\u0161ech sv\u00fdch pocit\u016f, ale p\u0159esto se jim nedok\u00e1zal ubr\u00e1nit. P\u0159er\u00fdvan\u011b se nadechl. Bolelo jej cel\u00e9 t\u011blo.<\/div>\n
„Psala mi\u2026 Ar-turova ma-minka,“ p\u00edpl.<\/div>\n
„U\u017e v\u00ed\u0161 v\u00fdsledek t\u00e9 operace?“ Tom se naklonil dop\u0159edu a op\u011bt jej zlehka pohladil.<\/div>\n
Bill neodpov\u011bd\u011bl, pouze p\u0159ik\u00fdvl a Tom pochopil. Tak\u00e9 na chv\u00edli sklonil tv\u00e1\u0159, hledal spr\u00e1vn\u00e1 slova. Nem\u011bl r\u00e1d podobn\u00e9 situace. Nebyl dobr\u00fd v ut\u011b\u0161ov\u00e1n\u00ed lid\u00ed, nikdy nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct, \u010d\u00edm zm\u00edrnit bolest a tr\u00e1pen\u00ed.<\/p>\n

„Je mi to l\u00edto, Bille. Ale z toho, cos mi o n\u011bm vypr\u00e1v\u011bl, v\u00edm, \u017ee je to velik\u00fd bojovn\u00edk. Jsou mu teprve t\u0159i. M\u00e1 je\u0161t\u011b tolik p\u0159\u00edle\u017eitost\u00ed. Mo\u017en\u00e1 bude p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed operace \u00fasp\u011b\u0161n\u00e1. V\u0161echno bude dobr\u00e9.“ P\u0159ivinul jej k sob\u011b a dlouze jej pol\u00edbil do vlas\u016f.<\/div>\n

„Ta ope-race dopad-la dob\u0159e. Artur \u2026 sly\u0161\u00ed.“ Je\u0161t\u011b nikdy neza\u017eil hor\u0161\u00ed pocit. Cht\u011blo se mu sm\u00e1t a vyskakovat radost\u00ed, ale n\u011bkde uvnit\u0159 c\u00edtil bolest tak bezb\u0159ehou, a\u017e mu nedovolovala d\u00fdchat.<\/div>\n
„Bille, to je skv\u011bl\u00e9! Je to z\u00e1zrak!“ P\u0159ivinul jej k sob\u011b je\u0161t\u011b pevn\u011bji a zhluboka se nadechl jeho v\u016fn\u011b. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed mu ale do\u0161lo, \u017ee Bill\u016fv obli\u010dej nevykazoval zn\u00e1mky radosti. Byl pln\u00fd bolesti, l\u00edtosti a Tom kone\u010dn\u011b za\u010d\u00ednal ch\u00e1pat, o co ve skute\u010dnosti \u0161lo.<\/div>\n
„Jsem zl\u00fd\u2026 \u010dlo-v\u011bk, Tome,“ vydechl Bill, zbloudil\u00e1 slza si kone\u010dn\u011b prorazila cestu a pomalu klouzala pod\u00e9l jeho bled\u00e9 tv\u00e1\u0159e, vz\u00e1p\u011bt\u00ed n\u00e1sledov\u00e1na dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Ale no tak, pro\u010d \u0159\u00edk\u00e1\u0161 takov\u00e9 v\u011bci? Dob\u0159e v\u00ed\u0161, \u017ee to nen\u00ed pravda. Jsi \u00fa\u017easn\u00fd \u010dlov\u011bk. Neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 bytost.“<\/div>\n
„Je to\u2026 pravda,“ Bill se kone\u010dn\u011b p\u0159estal br\u00e1nit potla\u010den\u00e9 bolesti. „To-lik jsem si p\u0159\u00e1l, aby\u2026 to dopad-lo dob\u0159e. Mod-lil jsem se, aby byl v\u2026 po-\u0159\u00e1dku. Cht\u011bl jsem\u2026 mu ud\u011b-lat veli-kou oslavu. T\u011b-\u0161it se s n\u00edm. Ale te\u010f-“ vzlykl a hlavou se vys\u00edlen\u011b op\u0159el o Tomovo rameno. Kone\u010dky prst\u016f ukryl v sev\u0159en\u00ed Tomov\u00fdch dlan\u00ed. „Te\u010f se mi nech-ce t\u011b\u0161it. Chci\u2026 jenom pla-kat. A to nen\u00ed spr\u00e1v-n\u00e9. Ne-m\u011bl bych\u2026 ne-m\u011bl bych b\u00fdt takh-le sobec-k\u00fd.“<\/p>\n

Tom myslel, \u017ee mu na m\u00edst\u011b pukne srdce. Kdyby mohl, ud\u011blal by cokoli pro to, aby se i Bill t\u011b\u0161il z toho, \u017ee sly\u0161\u00ed. Kdyby to bylo v jeho sil\u00e1ch, klidn\u011b by mu podaroval sv\u00e9 vlastn\u00ed u\u0161i, svou vlastn\u00ed schopnost sly\u0161et, jenom proto, aby jej op\u011bt vid\u011bl usm\u00edvat se. St\u00e1hl si jej na kl\u00edn, omotal mu ruce kolem bok\u016f a drobn\u00fdmi polibky pokr\u00fdval jeho mokrou, uplakanou tv\u00e1\u0159.<\/div>\n

„Nejsi sobeck\u00fd,“\u0161eptal. „N\u011bkde uvnit\u0159 se z toho skute\u010dn\u011b t\u011b\u0161\u00ed\u0161, ale po tom v\u0161em, \u010d\u00edm sis b\u011bhem posledn\u00edch let musel proj\u00edt, t\u011b to jednodu\u0161e bol\u00ed. N\u011bco takov\u00e9ho je ale \u00fapln\u011b p\u0159irozen\u00e9. Neznamen\u00e1 to, \u017ee jsi \u0161patn\u00fd \u010dlov\u011bk. Jsi jen \u010dlov\u011bk, kter\u00e9ho se to opravdu hluboce dotklo.“<\/div>\n
„Tome,“ Bill\u016fv hlas k n\u011bmu dol\u00e9hal v jak\u00e9msi zvl\u00e1\u0161tn\u00edm pomal\u00e9m tempu. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e byl u n\u011bj, se zd\u00e1lo, \u017ee se sv\u011bt zastavil. Bill jej v\u0161ak sv\u00fdmi dal\u0161\u00edmi slovy uvedl op\u011bt do pohybu. A\u017e p\u0159\u00edli\u0161 rychl\u00e9ho a zmaten\u00e9ho. „Nem\u011bl\u2026 bys ztr\u00e1-cet \u010das s n\u011b-kym, jako jsem\u2026 j\u00e1. M\u011bl by sis\u2026 na-j\u00edt n\u011b-koho zdra-v\u00e9ho. Lucii, nebo\u2026 tu tvou kama-r\u00e1dku.“<\/div>\n
„Sabine?!“ Tom se od n\u011bj zd\u011b\u0161en\u011b odsunul. U\u017e jenom p\u0159i vzpom\u00ednce na ni, na jej\u00ed chov\u00e1n\u00ed a to, jak na lidi p\u016fsobila, se mu obr\u00e1til \u017ealudek. „Nejsme p\u0159\u00e1tel\u00e9. Nedok\u00e1\u017eu ji vyst\u00e1t. Ani ji, ani Lucii. A krom toho, j\u00e1 u\u017e jsem si vybral. Zvolil jsem tebe. Ty jsi stejn\u011b zdrav\u00fd jako ony. A p\u0159itom v sob\u011b ukr\u00fdv\u00e1\u0161 je\u0161t\u011b mnohem v\u00edc.“<\/div>\n
„Co\u2026 kdy\u017e se nikdy nevy-l\u00e9\u010d\u00edm?“ Billovo srdce tlouklo jako o z\u00e1vod. Ti\u0161e popotahoval, pevn\u011b se dr\u017eel Tomov\u00fdch ramen a sledoval jeho kr\u00e1snou tv\u00e1\u0159. Tak moc si p\u0159\u00e1l b\u00fdt pro n\u011bj dokonal\u00fdm. Tak zoufale tou\u017eil usly\u0161et jeho hlas.<\/div>\n
„Nez\u00e1le\u017e\u00ed mi na tom,“ Tom se naklonil dop\u0159edu a kr\u00e1tce jej pol\u00edbil. „Samoz\u0159ejm\u011b chci, abys byl \u0161\u0165astn\u00fd a aby se v\u011bci daly do po\u0159\u00e1dku, ale to, jestli m\u011b sly\u0161\u00ed\u0161, nebo ne, pro m\u011b v\u016fbec nen\u00ed prvo\u0159ad\u00e9. Na prvn\u00edm m\u00edst\u011b jsi pouze ty.“<\/p>\n

V\u011bnoval mu dal\u0161\u00ed polibek, tentokr\u00e1t byl v\u0161ak o pozn\u00e1n\u00ed del\u0161\u00ed a intimn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ten p\u0159ede\u0161l\u00fd. Bill hlasit\u011b vydechl nosem, zav\u0159el o\u010di a pootev\u0159el \u00fasta, do kter\u00fdch Tom automaticky vklouzl sv\u00fdm jazykem. Jejich l\u00edb\u00e1n\u00ed bylo zprvu l\u00edn\u00e9, d\u016fv\u011brn\u00e9 a n\u011b\u017en\u00e9, ale po chv\u00edli byl p\u0159ekvapiv\u011b Bill t\u00edm, kdo zes\u00edlil tlak na rty toho druh\u00e9ho. Z o\u010d\u00ed mu st\u00e9kaly slzy, t\u0159\u00e1sl se v Tomov\u011b objet\u00ed, p\u0159esto nep\u0159est\u00e1val hladov\u011b \u00fato\u010dit na jeho \u00fasta. V\u0161echno se s n\u00edm ji\u017e op\u011bt to\u010dilo, zoufale vdechoval v\u016fni cedrov\u00e9ho d\u0159eva, na kter\u00e9 se stal b\u011bhem posledn\u00edch t\u00fddn\u016f doslova z\u00e1visl\u00fdm, a l\u00edbal jej zp\u016fsobem, jako by m\u011bl nadej\u00edt konec sv\u011bta. Trp\u011bl a ve\u0161kerou svou bolest cht\u011bl vr\u00fdt do zoufal\u00fdch polibk\u016f, kter\u00e9 Tomovi v\u011bnoval. Myslel si, \u017ee se mu pak ulev\u00ed. \u017de se bude c\u00edtit l\u00e9pe. Miloval Toma z cel\u00e9ho srdce, byl t\u00edm jedin\u00fdm, kv\u016fli \u010demu byl ochoten bojovat d\u00e1l, ale pro tuto chv\u00edli sv\u016fj boj vzd\u00e1val. Pro tuto chv\u00edli si nemusel hr\u00e1t na siln\u00e9ho, proto\u017ee j\u00edm ve skute\u010dnosti v\u016fbec nebyl. Sklouzl hlavou pod\u00e9l Tomovy tv\u00e1\u0159e a\u017e na jeho rameno, kde se rozvzlykal jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b.<\/p>\n

Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee jedin\u00e9, co pro n\u011bj v tu chv\u00edli m\u016f\u017ee ud\u011blat, je b\u00fdt s n\u00edm. Proto kolem n\u011bj omotal sv\u00e9 ruce, konej\u0161iv\u011b jej hladil po z\u00e1dech a l\u00edbal do vlas\u016f tak dlouho, dokud se Billovo t\u011blo nep\u0159estalo ot\u0159\u00e1sat vzlyky. I pot\u00e9 z\u016fst\u00e1vali na podlaze, uv\u011bzn\u011bni ve vz\u00e1jemn\u00e9m objet\u00ed. Ani jeden ji\u017e nic ne\u0159ekl, pouze dr\u017eel toho druh\u00e9ho. Jeden ve druh\u00e9m, hledali oporu, pomoc a p\u0159esto byli t\u00edm, co toho druh\u00e9ho jako jedin\u00e9 dr\u017eelo p\u0159i \u017eivot\u011b.<\/div>\n

Bill u\u017e nikdy necht\u011bl b\u00fdt uv\u011bzn\u011bn v nekone\u010dn\u00e9m kruhu, skl\u00e1daj\u00edc\u00edm se z \u00fastavu, d\u011bt\u00ed a kni\u017en\u00fdch p\u0159\u00edb\u011bh\u016f. Tom u\u017e v\u00edce odm\u00edtal b\u00fdt samot\u00e1\u0159em, \u010dlov\u011bkem, kter\u00fd se vyh\u00fdbal lidem a nikoho k sob\u011b nepou\u0161t\u011bl.<\/div>\n
Pot\u0159ebovali se. Pot\u0159ebovali jeden druh\u00e9ho mnohem v\u00edc, ne\u017e byli ochotni si p\u0159ipustit.<\/div>\n
Bill m\u011bnil \u010dernob\u00edl\u00e9 v barevn\u00e9. Tom vytv\u00e1\u0159el z ticha \u017eivot.<\/div>\n
Bill se k Tomovi p\u0159itulil tak siln\u011b, jako by doufal, \u017ee jej Tom vst\u0159eb\u00e1 do sebe. \u017de se stane jeho sou\u010d\u00e1st\u00ed. Dv\u011b t\u011bla splynou v jedno. U\u017e nikdy nepoc\u00edt\u00ed samotu.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

„Mysl\u00edm, \u017ee jsi z nejhor\u0161\u00edho u\u017e venku,“ konstatoval vlk pot\u00e9, co p\u0159ilo\u017eil ml\u00e1d\u011bti hlavu ke tv\u00e1\u0159i a zjistil, \u017ee postr\u00e1d\u00e1 ho\u0159kost uplynul\u00fdch dn\u016f. „D\u00edky Bohu.“<\/em><\/div>\n

„Co se stalo? Jak dlouho jsem spal? A kde je maminka?“ Srne\u010dek se do\u017eadoval odpov\u011bd\u00ed na sv\u00e9 ot\u00e1zky, je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d byl velice zesl\u00e1bl\u00fd, p\u0159esto neposlouchal vlkovy prosby a pokou\u0161el se vst\u00e1t.<\/em><\/div>\n
Vlk se je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm nec\u00edtil h\u016f\u0159. Netu\u0161il, jak by mu m\u011bl tu spr\u00e1vu sd\u011blit. D\u00edval se do velik\u00fdch, zraniteln\u00fdch o\u010d\u00ed ml\u00e1d\u011bte, do o\u010d\u00ed, pro kter\u00e9 by byl schopen zem\u0159\u00edt, a nenach\u00e1zel slov.<\/em><\/div>\n
„Nem\u011bl bys mluvit, mali\u010dk\u00fd. Odpo\u010d\u00edvej. Byl jsi hodn\u011b nemocn\u00fd, a te\u010f bys m\u011bl nabrat s\u00edly. Na v\u0161e ostatn\u00ed m\u00e1me je\u0161t\u011b spoustu \u010dasu.“<\/em><\/div>\n
„Nedok\u00e1\u017eu si na nic vzpomenout. Posledn\u00ed, co si pamatuju, je sn\u00edh. Prvn\u00ed leto\u0161n\u00ed sn\u00edh. A pak nic,“ ml\u00e1d\u011b smutn\u011b zast\u0159ihalo u\u0161ima, vzdalo sv\u00e9 pokusy a unaven\u011b se op\u0159elo o vlkovu chlupatou hru\u010f.<\/em><\/div>\n
„Nech sv\u00e9 my\u0161lenky rozh\u00e1zen\u00e9. To v\u016fbec nevad\u00ed.“<\/em><\/div>\n
„V\u00edm, pro\u010d tady maminka nen\u00ed,“ ozvalo se smutn\u00e9 p\u00edpnut\u00ed a vlk na m\u00edst\u011b zkamen\u011bl. Srdce c\u00edtil a\u017e n\u011bkde v krku.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d?“<\/em><\/div>\n
„Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d v\u00e1m nev\u011b\u0159\u00ed. Nesm\u00ed\u0159ila se s t\u00edm, jak \u0159\u00edkala. Boj\u00ed se v\u00e1s.“ Hlavou se ot\u00edral o teplou, hustou srst. „Ale a\u017e j\u00ed \u0159eknu, jak kr\u00e1sn\u011b jste se o m\u011b staral, jist\u011b se na v\u00e1s u\u017e nebude zlobit. Bude v\u00e1s m\u00edt r\u00e1da. Stejn\u011b jako j\u00e1.“ Zvedl hlavu a zad\u00edval se vlkovi do o\u010d\u00ed. „Pl\u00e1\u010dete. Co se stalo?“<\/em> <\/p>\n

Na vlka toho bylo za ty posledn\u00ed dny a\u017e p\u0159\u00edli\u0161. U\u017e nem\u011bl s\u00edlu. Nikdy nebyl vystaven podobn\u00e9 situaci. Nedok\u00e1zal p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, jak by mu to m\u011bl co nejopatrn\u011bji \u0159\u00edct. Necht\u011bl mu ubl\u00ed\u017eit, ale nemohl by mu lh\u00e1t. Ani\u017e by si to uv\u011bdomil, vyslovil pravdu. Vyslovil to tak rychle a ti\u0161e, jako by doufal, \u017ee to srne\u010dek neusly\u0161\u00ed a on tak z\u00edsk\u00e1 \u010das, aby si mohl vymyslet n\u011bco jin\u00e9ho, ale ml\u00e1d\u011b bylo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 bystr\u00e9. Sly\u0161elo jeho slova. Sly\u0161elo v\u0161echno. Postup my\u0161lenek, zpracov\u00e1n\u00ed t\u00e9 zpr\u00e1vy, raz\u00edc\u00ed si cestu od u\u0161\u00ed a\u017e k srdci. To v\u0161e m\u011bl vepsan\u00e9 ve tv\u00e1\u0159i. Najednou z\u016fstalo ticho. Ni\u010div\u00e9, v\u0161e\u0159\u00edkaj\u00edc\u00ed, pln\u00e9 v\u00fd\u010ditek a zoufalstv\u00ed. A pak to p\u0159i\u0161lo.<\/p>\n

„L\u017ee\u0161!“<\/em><\/div>\n

„Mali\u010dk\u00fd-„<\/em><\/div>\n
„Ne\u0159\u00edkej mi mali\u010dk\u00fd! Jsi lh\u00e1\u0159! Pro\u010d \u0159\u00edk\u00e1\u0161 takov\u00e9 v\u011bci? Moje maminka je v po\u0159\u00e1dku. Nic j\u00ed nen\u00ed. Je zdrav\u00e1 a ur\u010dit\u011b za mnou brzy p\u0159ijde.“<\/em><\/div>\n
„Ona nep\u0159ijde. Nem\u016f\u017ee. Je mi to l\u00edto.“ Vlkovi se ud\u011blalo \u0161patn\u011b. V\u016fbec nepost\u0159ehl, \u017ee ho ml\u00e1d\u011b kone\u010dn\u011b p\u0159estalo oslovovat pane. Jako by je ta stra\u0161n\u00e1 zpr\u00e1va je\u0161t\u011b v\u00edce sbl\u00ed\u017eila.<\/em><\/div>\n
„Je to tvoje vina!“<\/em><\/div>\n
„C-co\u017ee?“ Vlk byl na pokraji zoufalstv\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee ml\u00e1d\u011b proch\u00e1zelo opravdu t\u011b\u017ek\u00fdm \u0161okem, ale sly\u0161et n\u011bco takov\u00e9ho po tom, co v\u0161e ud\u011blal pro jeho z\u00e1chranu, bylo opravdu bolestiv\u00e9.<\/em><\/div>\n
„M\u011bl jsi ji zachr\u00e1nit! M\u011bls j\u00ed pomoct! Nen\u00e1vid\u00edm t\u011b!“ Ml\u00e1d\u011b ne\u010dekan\u011b nalezlo s\u00edlu, vstalo a s p\u0159ekvapiv\u00fdm odhodl\u00e1n\u00edm se dr\u017eelo na nohou. St\u00e1lo naproti vlkovi. Lovec a ko\u0159ist, tentokr\u00e1t v\u0161ak v jin\u00e9m zobrazen\u00ed.<\/em> <\/p>\n

Vlk bezmocn\u011b zalapal po dechu. I p\u0159esto, \u017ee do n\u011bj ml\u00e1d\u011b bu\u0161ilo malou kon\u010detinou a hlavou se jej sna\u017eilo zlostn\u011b odstr\u010dit, z\u016fst\u00e1val klidn\u00fd. „Kdybych tak ud\u011blal, zem\u0159el bys. Utopil by ses.“<\/em><\/div>\n

„Na tom nez\u00e1le\u017e\u00ed. Maminka by byla \u017eiv\u00e1.“<\/em><\/div>\n
„Ale j\u00e1 bych zem\u0159el!“ vyslovil vlk bezmocn\u00fdm hlasem. „Copak tomu nerozum\u00ed\u0161?! Zem\u0159el bych, kdyby se ti n\u011bco stalo!“<\/em><\/div>\n
Ml\u00e1d\u011b do n\u011bj p\u0159estalo zlostn\u011b kopat a tla\u010dit. Podlomily se mu kon\u010detiny a p\u0159ist\u00e1lo na studen\u00e9m kamen\u00ed, po kter\u00e9m se vys\u00edlen\u011b p\u0159iplazilo bl\u00ed\u017e k n\u011bmu. Zvedlo hlavu a pohl\u00e9dlo mu do o\u010d\u00ed. Byly vyd\u011b\u0161en\u00e9, ne\u0161\u0165astn\u00e9 a unaven\u00e9, a i p\u0159esto v\u0161echno, co mu pr\u00e1v\u011b \u0159eklo, z \u010deho v\u0161eho jej obvinilo, v nich po\u0159\u00e1d nach\u00e1zel tolik l\u00e1sky a zranitelnosti, a\u017e se mu z toho to\u010dila hlava. P\u0159estal se br\u00e1nit bolesti a naplno se rozvzlykal. A kdy\u017e kolem n\u011bj vlk nejist\u011b omotal p\u0159edn\u00ed tlapy, vno\u0159ilo se do jeho objet\u00ed a tisklo se k n\u011bmu tak siln\u011b, jako by tou\u017eilo, aby jej vst\u0159ebal do sebe, aby jejich t\u011bla splynula v jedno.<\/p>\n

<\/em> autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay P\u0159\u00edb\u011bh se n\u00e1m malinko rozrostl a m\u00edsto dvou, tady m\u00e1me ji\u017e t\u0159i linie t\u011b\u017ece zkou\u0161en\u00fdch vztah\u016f, kter\u00e9 se sna\u017e\u00edm vz\u00e1jemn\u011b propl\u00e9tat. N\u011bkdy je to opravdu t\u011b\u017ek\u00e9, zejm\u00e9na tenhle d\u00edl bude cht\u00edt velikou d\u00e1vku trp\u011blivosti a emoc\u00ed, proto\u017ee je jedn\u00edm z<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[581],"tags":[],"class_list":["post-3922","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-balance"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3922","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3922"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3922\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3922"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3922"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3922"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}