{"id":3930,"date":"2014-06-13T18:00:00","date_gmt":"2014-06-13T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3917"},"modified":"2014-06-13T18:00:00","modified_gmt":"2014-06-13T17:00:00","slug":"balance-25","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/06\/13\/balance-25\/","title":{"rendered":"Balance 25."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong> V\u0161echno to zp\u016fsobil m\u016fj t\u00e1ta. Byla jsem zrovna uprost\u0159ed pe\u010dliv\u00e9ho studov\u00e1n\u00ed, kdy\u017e ke mn\u011b z nenad\u00e1n\u00ed p\u0159i\u0161el a pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i se slovy: „Ty moje mal\u00e1, k\u0159ehk\u00e1 panenko.“ A od chv\u00edle, co opustil m\u016fj pokoj, jsem se u\u017e na u\u010den\u00ed soust\u0159edit nedok\u00e1zala. Tak\u017ee byste za tenhle d\u00edl m\u011bli d\u011bkovat z\u0159ejm\u011b jemu. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b jsem jej stihla v rekordn\u00edm \u010dase, tak\u017ee v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee se to neodzrcadl\u00ed na jeho kvalit\u011b. Z cel\u00e9ho srdce d\u011bkuji za va\u0161e n\u00e1dhern\u00e9 koment\u00e1\u0159e a dotazy a douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m bude l\u00edbit i dne\u0161n\u00ed d\u00edl. P\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 \u010dten\u00ed \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Tom se pr\u00e1v\u011b p\u0159evl\u00e9kal do pracovn\u00edho oble\u010den\u00ed, kdy\u017e do \u0161atny vlet\u011bl samotn\u00fd \u0159editel \u00fastavu. Tom se tak polekal, \u017ee p\u0159epadl p\u0159es lavi\u010dku a siln\u011b se uhodil do zad, ale Gordon jako by si jeho p\u00e1du ani nev\u0161iml. S nep\u0159\u00ed\u010detn\u00fdm v\u00fdrazem napochodoval bl\u00ed\u017e, vlasy mu neposlu\u0161n\u011b post\u00e1valy kolem rud\u00e9, na\u0161tvan\u00e9 tv\u00e1\u0159e, b\u00edlou ko\u0161ili i oblek m\u011bl polit\u00e9 n\u011b\u010d\u00edm, co p\u0159ipom\u00ednalo k\u00e1vu nebo ml\u00e9\u010dnou \u010dokol\u00e1du. Tom jej v podobn\u00e9m stavu je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm nevid\u011bl. V\u017edy se sna\u017eil p\u016fsobit elegantn\u011b a upraven\u011b, nikdy ned\u00e1val otev\u0159en\u011b najevo, kdy\u017e jej n\u011bco p\u0159ekvapilo nebo vyto\u010dilo. Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee se muselo st\u00e1t n\u011bco v\u00e1\u017en\u00e9ho, a kdy\u017e Gordon\u016fv pohled spo\u010dinul na jeho tv\u00e1\u0159i, srdce se mu rozbu\u0161ilo jako bl\u00e1zniv\u00e9. U\u017e nem\u011bl nejmen\u0161\u00edch pochyb.<\/p>\n

V\u00ed to. Vid\u011bl m\u011b odch\u00e1zet. Nebo mo\u017en\u00e1 zaslechl ten p\u00e1d ze stromu. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b to v\u00ed a te\u010f m\u011b zabije.<\/p>\n

<\/em> „Ty!“<\/p>\n

Tom se nev\u011bdomky rozt\u0159\u00e1sl po cel\u00e9m t\u011ble a nespou\u0161t\u011bl pohled z Gordonova v\u00fdhru\u017en\u011b zvednut\u00e9ho prstu. Po\u0159\u00e1d z\u016fst\u00e1val nap\u016fl le\u017eet na podlaze, s tri\u010dkem shrnut\u00fdm do poloviny hrudn\u00edku a zd\u011b\u0161en\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i. Cht\u011bl myslet na Billa. Na v\u0161e kr\u00e1sn\u00e9, co spolu pro\u017eili. Cht\u011bl si p\u0159ipomenout jeho kouzelnou v\u016fni, roztomil\u00fd hlas a p\u0159\u00edmo magick\u00fd sm\u00edch, ale Gordon p\u016fsobil jako ob\u0159\u00ed ze\u010f, kter\u00e1 jej d\u011blila od tolik milovan\u00e9ho sv\u011bta.<\/p>\n

„Do m\u00e9 kancel\u00e1\u0159e! A hned!“<\/p>\n

P\u0159\u00edsahal by, \u017ee kdy\u017e opou\u0161t\u011bl \u0161atnu, z u\u0161\u00ed mu vych\u00e1zela p\u00e1ra a z vlas\u016f malink\u00e9 \u010dert\u00ed rohy. Netu\u0161il, kde v sob\u011b nalezl s\u00edlu zvednout se, hodit na sebe vytahan\u00e9 pracovn\u00ed kalhoty a s malou du\u0161i\u010dkou pomalu vyj\u00edt vst\u0159\u00edc sv\u00e9mu osudu, p\u0159esto o p\u011bt minut pozd\u011bji u\u017e nerv\u00f3zn\u011b post\u00e1val p\u0159ede dve\u0159mi Gordonovy kancel\u00e1\u0159e a z\u00edral na svou ruku t\u0159esouc\u00ed se ve vzduchu, jak se odm\u00edt\u00e1 dotknout kliky. V\u00e1hav\u011b se kousl do rtu a ohl\u00e9dl se. Vzd\u00e1lenost mezi n\u00edm a Billovou t\u0159\u00eddou byla t\u00e9m\u011b\u0159 nicotn\u00e1, jemu v\u0161ak p\u0159i\u0161la nekone\u010dn\u00e1. Jako by st\u00e1l na opa\u010dn\u00e9 stran\u011b propasti. Za kv\u00edtkovan\u00fdm z\u00e1v\u011bsem spat\u0159il obrys postavy sed\u00edc\u00ed u stolu, kr\u010d\u00edc\u00ed se nad n\u011bjakou knihou. Smutn\u011b se pousm\u00e1l, zhluboka se nadechl a nerv\u00f3zn\u011b nahl\u00e9dl dovnit\u0159.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Gordon pochodoval kolem sv\u00e9ho stolu, sem a tam, ve tv\u00e1\u0159i zamy\u0161len\u00fd, mrzut\u00fd v\u00fdraz. \u0158\u00edkal si n\u011bco s\u00e1m pro sebe, p\u0159ikyvoval a vz\u00e1p\u011bt\u00ed zlostn\u011b vrt\u011bl hlavou a ka\u017edou novou my\u0161lenku si zapsal na kus pap\u00edru.<\/div>\n
„Ch-t\u011bl\u2026 hm,“ Tom si siln\u011b odka\u0161lal. Hlas, kter\u00fd mu vych\u00e1zel z \u00fast, v\u016fbec nezn\u011bl jako jeho hlas. Byl to jak\u00fdsi bezmocn\u00fd chrapot. C\u00edtil se jako vlk z poh\u00e1dky, kdy\u017e byl konfrontov\u00e1n matkou ml\u00e1d\u011bte. „Cht\u011bl jste se mnou mluvit?“<\/div>\n
Gordon sebou trhl, prol\u00e9tl jeho tv\u00e1\u0159 podez\u0159\u00edvav\u00fdm pohledem, pot\u00e9 v\u0161ak k\u00fdvl hlavou a po\u017e\u00e1dal jej, a\u0165 za sebou zav\u0159e dve\u0159e. Tom jej uposlechl. Nach\u00e1zel se ve stavu, v n\u011bm\u017e byl schopen splnit v\u0161e, o co by jej po\u017e\u00e1dal.<\/div>\n
„Posa\u010f se,“ pokusil se o m\u00edrn\u011bj\u0161\u00ed t\u00f3n a rukou uk\u00e1zal na d\u0159ev\u011bnou \u017eidli.<\/p>\n

Tom v\u00e1hav\u011b k\u00fdvl hlavou a kulhaje pomalu zam\u00ed\u0159il k \u017eidli, na kterou se zhroutil jako hrom\u00e1dka ne\u0161t\u011bst\u00ed. Mikinu polo\u017eil na st\u016fl naproti r\u00e1me\u010dk\u016fm s fotkami a sklonil hlavu. Bylo to p\u0159esn\u011b jako p\u0159ed n\u011bkolika t\u00fddny, stejn\u00e9 m\u00edsto, stejn\u00e9 pozice, stejn\u00fd respekt, kter\u00fd choval v\u016f\u010di tomu utr\u00e1pen\u00e9mu mu\u017ei. P\u0159er\u00fdvan\u011b se nadechl a otev\u0159el \u00fasta, v mysli formuluj\u00edc stovky omluv a d\u016fkaz\u016f o tom, \u017ee to s jeho synem mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b. Gordon v\u0161ak byl rychlej\u0161\u00ed. Posadil se naproti n\u011bmu a naklonil se p\u0159es st\u016fl, aby na n\u011bj l\u00e9pe vid\u011bl.<\/div>\n

„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
Tom p\u0159ekvapen\u011b povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed. Nerozum\u011bl ot\u00e1zce. Byl ze vznikl\u00e9 situace natolik mimo, \u017ee nedok\u00e1zal porozum\u011bt z\u00e1kladn\u00edm fr\u00e1z\u00edm.<\/div>\n
„Kulh\u00e1\u0161.“<\/div>\n
„Ou.“ Nejist\u011b se po\u0161kr\u00e1bal na hlav\u011b. „Upadl jsem, ale to nic nen\u00ed.“ P\u0159\u00ed\u0161t\u011b si p\u0159i \u00fat\u011bku z Billova pokoje budu d\u00e1vat v\u011bt\u0161\u00ed pozor,<\/em> cht\u011bl je\u0161t\u011b dodat, ale pro jistotu se kousl do jazyka a pevn\u011b semkl rty k sob\u011b.<\/p>\n

„Dob\u0159e,“ Gordon si napravil \u0161pinav\u00fd l\u00edmec ko\u0161ile a op\u0159el se z\u00e1dy o op\u011bradlo. Zhluboka se nadechl. „A te\u010f k v\u011bci. Chci, abys mi s n\u011b\u010d\u00edm pomohl.“<\/div>\n

Tom p\u0159ekvapen\u011b zvedl hlavu. T\u00e9m\u011b\u0159 zaslechl siln\u00fd p\u00e1d kamene, kter\u00fd mu drtil vnit\u0159nosti. Kone\u010dn\u011b se mohl zhluboka nadechnout, ani\u017e by zoufale t\u00e1pal po kysl\u00edku. Nep\u0159ijde o Billa. Nev\u00ed to.<\/div>\n
„Jist\u011b. Od toho jsem p\u0159eci tady. Tak, kde m\u00e1m za\u010d\u00edt?“ Na rty mu vystoupil drobn\u00fd, nejist\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Ne, ne, ne. Tys m\u011b nepochopil. Nejedn\u00e1 se o pr\u00e1ci. M\u011bl jsem p\u0159ed chv\u00edl\u00ed men\u0161\u00ed nehodu,“ zti\u0161il hlas, do tv\u00e1\u0159e se mu vr\u00e1tila bojovnost. „A cht\u011bl bych podat \u017ealobu na toho, kdo ji zp\u016fsobil.“<\/div>\n
„Tak to m\u011b opravdu mrz\u00ed, pane. J\u00e1 jen\u2026 celkem dob\u0159e nech\u00e1pu, jak bych v\u00e1m m\u011bl pomoct.“<\/div>\n
„Zapsal jsem si SPZ, proto\u017ee ta osoba odm\u00edtala spolupracovat. Dokonce m\u011b obvinila, \u017ee jsem tu nehodu zp\u016fsobil j\u00e1, co\u017e je naprost\u00e1 hloupost.“<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nerozum\u00edm.“<\/div>\n
„Tak se pod\u00edvej.“<\/p>\n

Na Gordonov\u011b tv\u00e1\u0159i se usadil nep\u0159\u00edjemn\u00fd \u00fasm\u011bv, jak Tomovi podal popsan\u00fd kus pap\u00edru. Tom pohledem rychle p\u0159el\u00e9tl po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed p\u00edsmenka i n\u011bkolik \u010d\u00edsel a trhl ramenem. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed sebou v\u0161ak trhl a p\u0159e\u010detl si je je\u0161t\u011b jednou. A pot\u00e9 n\u011bkolikr\u00e1t za sebou. V prvn\u00ed chv\u00edli mu p\u0159i\u0161la zna\u010dka pouze pov\u011bdom\u00e1, ale o n\u011bkolik vte\u0159in pozd\u011bji v\u011bd\u011bl jist\u011b, \u017ee auto, kter\u00e9 s velkou pravd\u011bpodobnost\u00ed narazilo do Gordonova, pat\u0159ilo jemu, a osoba, kter\u00e1 odm\u00edtala spolupracovat, byla jeho m\u00e1ma. V \u00fastech mu nep\u0159\u00edjemn\u011b vyschlo, k\u00e1men, kter\u00fd jej je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed tolik t\u00ed\u017eil, byl n\u00e1hle zp\u011bt. Nedok\u00e1zal zvednout pohled a pod\u00edvat se na \u0159editele. Netu\u0161il, jak by m\u011bl zareagovat. Jeho m\u00e1ma byla p\u0159eci v\u00fdborn\u00e1 \u0159idi\u010dka. Dodr\u017eovala ve\u0161ker\u00e9 p\u0159edpisy, byla sv\u011bdomit\u00e1 a opatrn\u00e1. Pr\u00e1v\u011b proto j\u00ed bez v\u011bt\u0161\u00edch v\u00fdhrad p\u016fj\u010dil sv\u00e9 auto. Nerozum\u011bl tomu.<\/p>\n

„Tak, mysl\u00edm, \u017ee te\u010f, kdy\u017e u\u017e si douf\u00e1m v\u0161echno pochopil, mi \u0159ekne\u0161, co je za\u010d ta osoba s t\u011bmi podivn\u00fdmi r\u016f\u017eov\u00fdmi vlasy. Star\u0161\u00ed p\u0159\u00edtelkyn\u011b? Teta?“<\/div>\n

„M\u00e1ma,“ p\u00edpl tich\u00fdm hl\u00e1skem, ani\u017e by k n\u011bmu zvedl pohled.<\/div>\n
„Nic mi k tomu ne\u0159ekne\u0161?“<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, ale nev\u00edm, co bych m\u011bl \u0159\u00edct. P\u0159ijde mi to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Moje m\u00e1ma se takhle nikdy nechov\u00e1. Kdyby si byla v\u011bdoma sv\u00e9 chyby, jist\u011b by za ni p\u0159ijala zodpov\u011bdnost. Je chytr\u00e1 a spravedliv\u00e1. Tohle j\u00ed v\u016fbec nen\u00ed podobn\u00e9.“<\/div>\n
„Mn\u011b se nezd\u00e1la p\u0159\u00edli\u0161 chytr\u00e1 a spravedliv\u00e1,“ Gordon pov\u00fd\u0161enecky ohrnul nos. „Urazila m\u011b a pak na m\u011b vychrstla kel\u00edmek s k\u00e1vou.“<\/div>\n
Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee mu k\u00e1vou nemohla ubl\u00ed\u017eit, proto\u017ee ji poka\u017ed\u00e9 pila t\u00e9m\u011b\u0159 ledovou, ale jej\u00ed chov\u00e1n\u00ed mu p\u0159i\u0161lo zvl\u00e1\u0161tn\u011b ciz\u00ed. Takhle ji neznal. N\u011bco se muselo st\u00e1t.<\/div>\n
„Urazila?“<\/div>\n
„Ano. \u0158ekla, \u017ee jsem pokrytec a nazvala m\u011b St\u0159ihoruk\u00fdm Edwardem. Vysm\u00edvala se snad m\u00fdm jizv\u00e1m? Ten film jsem sice nikdy nevid\u011bl, ale v\u00edm, jak vypad\u00e1 hlavn\u00ed p\u0159edstavitel. To nebylo pon\u011bkud lichotiv\u00e9. A spravedliv\u00e9 u\u017e v\u016fbec ne.“<\/p>\n

I p\u0159esto, jak nep\u0159\u00edjemn\u011b se v tu chv\u00edli c\u00edtil, m\u011bl chu\u0165 se rozesm\u00e1t. Jeho m\u00e1ma byla z\u0159ejm\u011b jedinou \u017eij\u00edc\u00ed bytost\u00ed, schopnou vzep\u0159\u00edt se Gordonu Trumperovi.<\/div>\n

„Mo\u017en\u00e1 to nevyzn\u011blo lichotiv\u011b, ale v\u011b\u0159te mi, nemyslela to \u0161patn\u011b. Je to jej\u00ed nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed film. Kdyby mohla, d\u00edv\u00e1 se na to po\u0159\u00e1d.“<\/div>\n
„A to ji snad omlouv\u00e1 z jej\u00edho po\u0161etil\u00e9ho chov\u00e1n\u00ed?!“<\/div>\n
„Ne\u2026 samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ne. Omlouv\u00e1m se. Je p\u0159\u00edli\u0161 impulzivn\u00ed. Nech\u00e1v\u00e1 se v\u00e9st pouze srdcem a \u0159ekne v\u0161e, co m\u00e1 na jazyku. Ale jsem si jist\u00fd, \u017ee v\u00e1s necht\u011bla urazit. Mo\u017en\u00e1 se jenom br\u00e1nila.“<\/div>\n
Gordona p\u0159i t\u011bch slovech op\u011bt zvl\u00e1\u0161tn\u011b zah\u0159\u00e1lo u srdce. U\u017e snad po des\u00e1t\u00e9 v ten den. Impulzivn\u00ed. Veden\u00e1 srdcem.<\/em> Ta slova mu byla tak bl\u00edzk\u00e1, a p\u0159itom tolik vzd\u00e1len\u00e1.<\/div>\n
„Br\u00e1nila?! Snad si nemysl\u00ed\u0161, \u017ee bych-“ rozk\u0159ikl se, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed ztichl. Siln\u011b zaryl kone\u010dky prst\u016f do lakovan\u00e9 desky drah\u00e9ho stolu a se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima p\u0159er\u00fdvan\u011b d\u00fdchal. „Uzav\u0159eme to. Jeliko\u017e ona se mnou odm\u00edtala rozumn\u011b mluvit, douf\u00e1m, \u017ee ty bude\u0161 m\u00edt tolik inteligence, abychom se mohli norm\u00e1ln\u011b domluvit.“<\/p>\n

„Tak co m\u00e1m ud\u011blat?“ Tom pora\u017een\u011b odvr\u00e1til hlavu, sv\u011bsil ramena a modlil se, aby na n\u011bj Gordon co nejd\u0159\u00edve vysypal ve\u0161ker\u00e9 sv\u00e9 po\u017eadavky a on mohl odej\u00edt pry\u010d a zapomenout na celou nep\u0159\u00edjemnost i ledov\u00fd odstup v jeho o\u010d\u00edch. Billovy o\u010di byly tolik jin\u00e9.<\/div>\n

„Chci pen\u011b\u017en\u00ed n\u00e1hradu cel\u00e9 opravy auta, jinak na ni pod\u00e1m \u017ealobu.“<\/div>\n
Tom zd\u011b\u0161en\u011b pootev\u0159el \u00fasta, z hrdla mu vy\u0161el nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fd povzdech. „Tohle nem\u016f\u017eete myslet v\u00e1\u017en\u011b! M\u00e1te tolik pen\u011bz, \u017ee byste si klidn\u011b mohl dovolit dv\u011b nov\u00e1 auta a vy ji chcete poslat p\u0159ed soud kv\u016fli n\u011bkolika stovk\u00e1m eur?!“<\/div>\n
„Tady nejde o pen\u00edze, ale o princip. Nechci polevit ze sv\u00fdch z\u00e1sad.“<\/div>\n
Tom u\u017e se nemohl c\u00edtit h\u016f\u0159. Jeho m\u00e1ma m\u011bla pravdu. Gordon byl pokrytec. Pokrytec, kter\u00fd si nezaslou\u017eil \u017e\u00edt v bl\u00edzkosti tak n\u00e1dhern\u00e9 bytosti, jakou byl Bill. Za\u0165al ruce v p\u011bst a sna\u017eil se myslet na jeho nevinn\u00fd \u00fasm\u011bv, jinak by to u\u017e nevydr\u017eel.<\/div>\n
„M\u00e1ma p\u0159i\u0161la o pr\u00e1ci. J\u00e1 si kv\u016fli ve\u0159ejn\u00fdm prac\u00edm nem\u016f\u017eu naj\u00edt zam\u011bstn\u00e1n\u00ed. Opravdu m\u011b to mrz\u00ed, ale nem\u00e1me pen\u00edze na va\u0161i opravu.“ Jedna mo\u017enost tady byla, ale tu zam\u00edtl je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e se nad n\u00ed sta\u010dil po\u0159\u00e1dn\u011b zamyslet. Od sv\u00fdch prarodi\u010d\u016f by nevzal jedin\u00fd cent. „Kdybyste chv\u00edli po\u010dkal, zb\u00fdv\u00e1 mi u\u017e jenom n\u011bco p\u0159es 100 hodin. Pak si najdu pr\u00e1ci a vr\u00e1t\u00edm v\u00e1m to. Nez\u016fstaneme v\u00e1m nic dlu\u017en\u00ed. Jen pot\u0159ebuji tro\u0161ku \u010dasu. O v\u00edc v\u00e1\u0161 ne\u017e\u00e1d\u00e1m.“<\/p>\n

„Ne. U\u017e jsem \u0159ekl.“ Ani s\u00e1m netu\u0161il, pro\u010d si tak tvrd\u011b st\u00e1l za sv\u00fdm, ale nem\u00ednil ustoupit. „Po\u017e\u00e1dej sv\u00e9ho otce.“<\/div>\n

„Nem\u00e1m otce,“ \u0161eptl. „Nikdy jsem otce nem\u011bl. M\u00e1m jenom ji. Nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed bytost na t\u00e9hle planet\u011b, kter\u00e9 se chyst\u00e1te nesmysln\u011b ubl\u00ed\u017eit.“<\/div>\n
„N\u00e1\u0161 rozhovor pr\u00e1v\u011b skon\u010dil.“ Gordon nerv\u00f3zn\u011b vyklep\u00e1val do stolu nezn\u00e1mou melodii, netrp\u011bliv\u011b \u010dekal, dokud se Tom vy\u010derpan\u011b nezvedl a kulhav\u00fdm krokem nezam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm. Polo\u017eil ruku na kliku, ale z\u016fstal st\u00e1t. Gordon p\u0159ekvapen\u011b povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed, kdy\u017e se najednou ohl\u00e9dl a p\u0159es slzy v o\u010d\u00edch mu v\u011bnoval smutn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„M\u00e1ma se spletla. Nejste jako on,“ vydechl. „On nebyl skute\u010dn\u00fdm \u010dlov\u011bkem, a p\u0159esto byl mnohem lid\u0161t\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e kdokoli jin\u00fd. A vy, \u010dlov\u011bk, kter\u00fdm se tolik tou\u017eil st\u00e1t, se chov\u00e1te jako bezcitn\u00e1, chladn\u00e1 loutka.“<\/div>\n
A d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dil Gordon jakkoli zareagovat, vy\u0161el ze dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Bill si zapsal je\u0161t\u011b n\u011bkolik kr\u00e1tk\u00fdch pozn\u00e1mek, ne\u017e to vzdal. Nedok\u00e1zal se na nic soust\u0159edit. Opatrn\u011b si prot\u0159el unaven\u00e1 v\u00ed\u010dka, zav\u0159el knihu a odlo\u017eil ji stranou. Byla to opravdu zaj\u00edmav\u00e1 kniha o alternativn\u00ed medic\u00edn\u011b a zp\u016fsobech jej\u00ed aplikace na jednotliv\u00e9 \u010d\u00e1sti t\u011bla, o to v\u00edc jej mrzelo, \u017ee se nedok\u00e1zal pln\u011b soust\u0159edit na mo\u017enosti, kter\u00e9 nab\u00edzela. Kdy\u017e si ji od Flinna p\u0159ed dv\u011bma dny vyp\u016fj\u010dil, t\u011b\u0161il se, a\u017e si ji b\u011bhem voln\u00e9 chv\u00edle celou p\u0159elousk\u00e1, ale nyn\u00ed nedok\u00e1zal myslet na nic jin\u00e9ho, ne\u017e na sv\u00e9ho otce a na to, jak moc mu sv\u00fdmi slovy ubl\u00ed\u017eil.<\/p>\n

Zvedl hlavu a rozhl\u00e9dl se. T\u0159\u00edda bez d\u011bt\u00ed, p\u016fsobila stejn\u011b jako zp\u011bv bez hudby. Smutn\u011b. Ne\u00fapln\u011b. Byl zvykl\u00fd na sv\u011bt ticha, ale nyn\u00ed jako by ve\u0161ker\u00e9 ticho m\u00edstnosti z\u00edskalo hmotnou podobu a \u00fato\u010dilo na n\u011bj ze v\u0161ech stran. Poprv\u00e9 se ve t\u0159\u00edd\u011b nec\u00edtil p\u0159\u00edjemn\u011b. Poprv\u00e9 by byl kdekoliv rad\u011bji, ne\u017e v t\u00e9 velik\u00e9, opu\u0161t\u011bn\u00e9 m\u00edstnosti pln\u00e9 drobn\u00fdch stol\u016f a \u017eidli\u010dek, kr\u00e1sn\u00fdch i bolestiv\u00fdch vzpom\u00ednek, sm\u011bs\u00ed r\u016fzn\u00fdch v\u016fn\u00ed i osud\u016f. Pohl\u00e9dl sm\u011brem k oknu a ve\u0161ker\u00e9 poz\u016fstatky jeho dobr\u00e9 n\u00e1lady byly nen\u00e1vratn\u011b pry\u010d.<\/p>\n

Pr\u0161elo.<\/div>\n

Spustil se opravdu siln\u00fd d\u00e9\u0161\u0165, studen\u00e9 kapky vody siln\u011b dopadaly na b\u00edl\u00e9 cesty i chodn\u00edky a pomalu je t\u00edm zbavovaly hrub\u00e9 vrstvy sn\u011bhu. Billovi by d\u00e9\u0161\u0165 za jin\u00fdch okolnost\u00ed nevadil, m\u011bl ho r\u00e1d, dokonce miloval zemitou v\u016fni vzn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed se ve vzduchu poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e zapr\u0161elo po dlouh\u00e9m hork\u00e9m dni. Ale nyn\u00ed mu z jak\u00fdchsi d\u016fvod\u016f p\u0159ek\u00e1\u017eel. Pot\u0159eboval sn\u00edh. Pot\u0159eboval poletuj\u00edc\u00ed vlo\u010dky, p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9 ledov\u00e9 obrazy na oknech, ostr\u00fd vzduch, ze kter\u00e9ho se mu to\u010dila hlava. Kdy\u017e sn\u011b\u017eilo, c\u00edtil se v bezpe\u010d\u00ed. Kdy\u017e padal sn\u00edh, v\u011bd\u011bl, \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. A nyn\u00ed si byl jist\u00fd, \u017ee n\u011bco v po\u0159\u00e1dku nebylo.<\/p>\n

Odvr\u00e1til se od okna pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy ze dve\u0159\u00ed kancel\u00e1\u0159e jeho otce, pomalu vy\u0161la shrben\u00e1 postava. Zahled\u011bl se na ni. Zjevn\u011b vynakl\u00e1dala hodn\u011b velik\u00e9 \u00fasil\u00ed, aby se v\u016fbec udr\u017eela na nohou. N\u011bkolik vte\u0159in pouze st\u00e1la na m\u00edst\u011b, p\u0159er\u00fdvan\u011b d\u00fdchala a z\u00edrala do zem\u011b. Pot\u00e9 ne\u0161\u0165astn\u011b zk\u0159ivila tv\u00e1\u0159 a pomalu kulhala ke dve\u0159\u00edm \u0161atny a on najednou v\u011bd\u011bl, pro\u010d nedok\u00e1zal sn\u00e9st pohled na d\u00e9\u0161\u0165. Vysko\u010dil ze \u017eidle tak prudce, a\u017e narazil do stolu, ze kter\u00e9ho se sesypalo n\u011bkolik v\u011bc\u00ed, v\u010detn\u011b Flinnovyi kn\u00ed\u017eky o alternativn\u00ed medic\u00edn\u011b, a ut\u00edkal ke dve\u0159\u00edm. Kdy\u017e se po n\u011bkolika nekone\u010dn\u00fdch vte\u0159in\u00e1ch kone\u010dn\u011b ocitl v zatuchl\u00fdch prostorech \u0161atny, zd\u00e1la se b\u00fdt pr\u00e1zdn\u00e1. Zastavil na m\u00edst\u011b a zv\u011bdav\u011b se rozhl\u00e9dl.<\/p>\n

Bylo to v\u016fbec poprv\u00e9, co se ocitl na tom m\u00edst\u011b a op\u011bt poc\u00edtil n\u00e1val hn\u011bvu v\u016f\u010di sv\u00e9mu otci. Byla to mal\u00e1, ponur\u00e1 tmav\u00e1 m\u00edstnost s kopou star\u00fdch sk\u0159\u00edn\u011bk, bez oken, bez p\u0159\u00edstupu \u010derstv\u00e9ho vzduchu, bez jedin\u00e9ho n\u00e1znaku pokusu o \u00fatulnost. Vzduch byl c\u00edtit prachem, \u0161p\u00ednou, nevypran\u00fdm oble\u010den\u00edm a poz\u016fstatky siln\u00e9ho d\u00e1msk\u00e9ho parf\u00e9mu, kter\u00fd jist\u011b pat\u0159il Lucii nebo Bert\u011b. Sk\u0159\u00ed\u0148ky byly rozh\u00e1zen\u00e9 po m\u00edstnosti bez n\u00e1znaku logiky, vytv\u00e1\u0159ely jak\u00e9si bludi\u0161t\u011b, kter\u00fdm se Bill prod\u00edral s neblahou p\u0159edtuchou, proto\u017ee p\u0159es v\u0161echen ten z\u00e1pach a \u0161p\u00ednu c\u00edtil i n\u011bco jin\u00e9ho. Slab\u00e9 t\u00f3ny sladk\u00e9ho cedrov\u00e9ho d\u0159eva, vanilky a bl\u00edzkost osoby, kter\u00e1 jej v t\u00e9 chv\u00edli nal\u00e9hav\u011b pot\u0159ebovala. Vy\u0161el z posledn\u00ed sk\u0159\u00ed\u0148kov\u00e9 uli\u010dky a spat\u0159il jej. V nejtmav\u0161\u00edm z roh\u016f m\u00edstnosti, sed\u00edc\u00edho na velik\u00e9 star\u00e9 krabici pln\u00e9 myc\u00edch prost\u0159edk\u016f, s tv\u00e1\u0159\u00ed v dlan\u00edch.<\/div>\n

Prol\u00e9tl jeho shrben\u00e9 t\u011blo l\u00edtostiv\u00fdm pohledem a popo\u0161el bl\u00ed\u017e. Kdy\u017e byl dostate\u010dn\u011b bl\u00edzko, klekl si a zlehka p\u0159ilo\u017eil sv\u00e9 zk\u0159ehl\u00e9 ruce na ty jeho. Propletl s n\u00edm prsty a pomalu odkr\u00fdval jeho tv\u00e1\u0159. P\u0159i pohledu na ni se v\u016fbec nemusel pt\u00e1t na to, co se stalo. P\u0159eformuloval svou ot\u00e1zku mnohem v\u00fdsti\u017en\u011bji.<\/div>\n
„Co ti u-d\u011blal?“<\/div>\n
Tom neodpov\u011bd\u011bl. Nat\u00e1hl ruku a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f jej pohladil po \u010delisti. Lehce, t\u00e9m\u011b\u0159 neznateln\u011b, jako by mu snad mohl siln\u011bj\u0161\u00edm pohlazen\u00edm ubl\u00ed\u017eit. Vypadal tak p\u0159ekr\u00e1sn\u011b. Nevinn\u00fd, k\u0159ehk\u00fd, zraniteln\u00fd. \u00dapln\u011b jin\u00fd ne\u017e jeho otec. Jeho pohled nebyl ledov\u00fd. Ne. Ho\u0159el. Ho\u0159el nad\u011bj\u00ed, l\u00e1skou a v\u0161\u00edm, co jej v t\u00e9 chv\u00edli jako jedin\u00e9 dr\u017eelo p\u0159i \u017eivot\u011b. Cht\u011bl se mu jenom d\u00edvat do o\u010d\u00ed. Nic v\u00edc nepot\u0159eboval. Ut\u00e1p\u011bt se v nich a uv\u011b\u0159it, \u017ee v\u0161e, co se stalo p\u0159edt\u00edm, bylo pouze no\u010dn\u00ed m\u016frou.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Gordon cht\u011bl celou z\u00e1le\u017eitost alespo\u0148 na chv\u00edli vypustit z hlavy, proto se rozhodl, \u017ee pro jednou zapomene na pr\u00e1ci a p\u016fjde si d\u00e1t n\u011bkam skv\u011bl\u00fd drink, d\u00edky kter\u00e9mu na v\u0161echno zapomene. A kdyby jel tax\u00edkem, nemusel by skon\u010dit jenom u jednoho. Sbalil si sv\u00e9 v\u011bci, vzal Tomovu mikinu, kterou zapomn\u011bl na stole, a cht\u011bl mu ji vr\u00e1tit p\u0159edt\u00edm, ne\u017e odejde. Celou cestou do \u0161atny p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, \u017ee by mo\u017en\u00e1 mohl pro tentokr\u00e1t polevit ze sv\u00fdch z\u00e1sad, \u017ee na n\u011bj nem\u011bl b\u00fdt tak tvrd\u00fd. P\u0159eci jen, nezachoval se \u00fapln\u011b spr\u00e1vn\u011b. Ne\u0159ekl celou pravdu. Ale takhle to pro n\u011bj bylo mnohem leh\u010d\u00ed a vyhnul se tak zbyte\u010dn\u00fdm ot\u00e1zk\u00e1m. Tak\u017ee z t\u00e9 ne\u0159e\u0161iteln\u00e9 situace nakonec stejn\u011b vy\u0161el jako v\u00edt\u011bz.<\/p>\n

Ti\u0161e vstoupil do \u0161atny, ve kter\u00e9 jej k vlastn\u00edmu p\u0159ekvapen\u00ed nep\u0159ekvapilo a\u017e takov\u00e9 ticho, jak\u00e9 o\u010dek\u00e1val. Dol\u00e9hala k n\u011bmu vzd\u00e1len\u00e1 ozv\u011bna dvou hlas\u016f. Jeden z nich, tich\u00fd a smutn\u00fd, pat\u0159il zcela jist\u011b Tomovi. V tom druh\u00e9m hlasu, v nepravideln\u011b a opatrn\u011b vyslovovan\u00fdch slovech, poznal hlas sv\u00e9ho syna. Nedok\u00e1zal rozeznat, co \u0159\u00edkali, proto po \u0161pi\u010dk\u00e1ch popo\u0161el bl\u00ed\u017e a ukryl se za velikou d\u0159ev\u011bnou sk\u0159\u00edn\u00ed, ve kter\u00e9 bylo n\u00e1\u0159ad\u00ed a kter\u00e1 byla dostate\u010dn\u011b bl\u00edzko na to, aby si vyslechl jejich rozhovor.<\/div>\n

„Mohl\u2026 bych ti d\u00e1t ty- pe-n\u00edze.“<\/div>\n
„Bille, to nem\u016f\u017eu p\u0159ijmout. Bylo by to a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 lehk\u00e9. A krom toho,“ ozvalo se jak\u00e9si mlasknut\u00ed. „C\u00edtil bych se opravdu hloup\u011b, kdybych to od tebe p\u0159ijal.“<\/div>\n
„Tak to m\u016f-\u017ee\u0161 br\u00e1t ja-ko p\u016fj\u010dku. Zn\u00e1m\u2026 sv\u00e9-ho otce. On neustou-p\u00ed a j\u00e1 nech-ci, aby si Simone mu-sela pro-j\u00edt n\u011b\u010d\u00edm tak-ov\u00fdm.“ Zaslechl dal\u0161\u00ed podivn\u00e9 mlasknut\u00ed, tentokr\u00e1t mnohem del\u0161\u00ed ne\u017e to p\u0159ede\u0161l\u00e9. Zv\u011bdav\u011b se kousl do rtu a z\u00edral na starou, pr\u00e1zdnou ze\u010f p\u0159ed sebou, zat\u00edmco nal\u00e9hav\u011b o\u010dek\u00e1val dal\u0161\u00ed slova.
„Opravdu nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat. V\u016fbec tomu nerozum\u00edm. M\u00e1ma se takhle nikdy nechov\u00e1. Nikdy by tv\u00e9ho otce bezd\u016fvodn\u011b neurazila.“<\/div>\n
„Mo\u017e-n\u00e1 to nebylo bez-d\u016fvodn\u011b. Ale m\u016fj\u2026 otec je p\u0159\u00ed-li\u0161 py\u0161-n\u00fd na to, aby p\u0159iz-nal, \u017ee ud\u011blal chy-bu.“<\/div>\n
„Jsem ze v\u0161eho tolik unaven\u00fd.“<\/p>\n

Chv\u00edli bylo ticho, pak zaslechl pouze jak\u00fdsi buchot a pot\u00e9 dal\u0161\u00ed mlasknut\u00ed. U\u017e to d\u00e9le nemohl vydr\u017eet. S divoce bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem vystr\u010dil hlavu a zad\u00edval se do uli\u010dky. To, co spat\u0159il, neo\u010dek\u00e1val ani v nejdivo\u010dej\u0161\u00edch snech. Bill, jeho vlastn\u00ed syn, kter\u00e9ho tolik miloval a ve kter\u00e9ho vkl\u00e1dal ve\u0161kerou svou d\u016fv\u011bru a nad\u011bji, sed\u011bl na kl\u00edn\u011b klukovi, kter\u00fd mu nesahal ani po paty. A kdyby jen sed\u011bl. Hladil jej po tv\u00e1\u0159i, dot\u00fdkal se jej tak otev\u0159en\u00fdm zp\u016fsobem, \u017ee mu bylo okam\u017eit\u011b jasn\u00e9, \u017ee to ned\u011blal poprv\u00e9. A kdy\u017e jej n\u011b\u017en\u011b pol\u00edbil, pochopil, co znamenal ten zvl\u00e1\u0161tn\u00ed zvuk, kter\u00fd k n\u011bmu dol\u00e9hal od chv\u00edle, co vstoupil do m\u00edstnosti. L\u00edbali se po celou dobu.<\/p>\n

„Jak dlouho tady dnes z\u016fstane\u0161?“<\/div>\n

„To ne-v\u00edm.“ Bill sladk\u00fdmi polibky pokr\u00fdval celou Tomovu tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„J\u00e1 kon\u010d\u00edm v p\u011bt. Kdybys na m\u011b po\u010dkal, mohli bychom si n\u011bkam vyj\u00edt. Co ty na to?“<\/div>\n
Gordon nedok\u00e1zal odpoutat pohled od Tomovy tv\u00e1\u0159e. Od pohledu, kter\u00fd Billovi v\u011bnoval. Zdi kolem na n\u011bj najednou za\u010d\u00ednaly p\u016fsobit pon\u011bkud klaustrofobicky. V\u0161echno se s n\u00edm to\u010dilo, nemohl popadnout dech. Srdce mu cht\u011blo vysko\u010dit z hrudi.<\/div>\n
„To zn\u00ed skv\u011b-le. Jen \u0161k-oda toho po\u010da-s\u00ed.“<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme zab\u011bhnout nakoupit a j\u00edt k n\u00e1m. Pod\u00edv\u00e1me se s Flinnem na n\u011bjak\u00fd film, sn\u00edme 28 porc\u00ed vanilkov\u00e9 zmrzliny, co jen bude\u0161 cht\u00edt. Nez\u00e1le\u017e\u00ed mi na tom, co budeme d\u011blat. Chci b\u00fdt s tebou.“<\/div>\n
„Jen mi slib, \u017ee\u2026 u\u017e ne-bude\u0161 smutn\u00fd. N\u011b-jak to vy-\u0159e\u0161\u00edme, ano? V\u0161ech-no bude zase dob-r\u00e9.“<\/div>\n
Tom se smutn\u011b pousm\u00e1l a siln\u011b jej k sob\u011b p\u0159itiskl. Po\u0161eptal mu do vlas\u016f n\u011bco, co Gordon nesly\u0161el, ale bylo to z\u0159ejm\u011b n\u011bco hezk\u00e9ho, proto\u017ee se tv\u00e1\u0159 jeho syna vz\u00e1p\u011bt\u00ed p\u0159\u00edmo rozz\u00e1\u0159ila. V\u011bnoval mu vesel\u00fd \u00fasm\u011bv a tak\u00e9 mu po\u0161eptal n\u011bco, co mohli sly\u0161et pouze oni dva. Najednou byli oba na nohou a pomalu kr\u00e1\u010deli sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm. Kdy\u017e proch\u00e1zeli kolem Gordona, se zatajen\u00fdm dechem \u010dekal na okam\u017eik, kdy jej odhal\u00ed, ale nestalo se tak. M\u011bli o\u010di pouze jeden pro druh\u00e9ho a pro\u0161li kolem n\u011bj, jako by byl jenom dal\u0161\u00edm z mnoha kus\u016f star\u0161\u00edho n\u00e1bytku. Tom Billa obj\u00edmal kolem bok\u016f, ten se k n\u011bmu spokojen\u011b tulil a ka\u017ed\u00fd dal\u0161\u00ed krok zpe\u010detili drobn\u00fdm polibkem.<\/p>\n

„Mys-l\u00edm, \u017ee budu pot-\u0159ebovat tvou po-moc.“<\/div>\n

„Ano?“ Tom mu \u0161pi\u010dkou nosu n\u011b\u017en\u011b p\u0159ejel po l\u00edci a d\u00e1l jej pomalu vedl ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Ve t\u0159\u00ed-d\u011b m\u00e1m\u2026 prob-l\u00e9m s jed-nou la-vic\u00ed. Kdybys byl tak\u2026 laskav a pod\u00ed-val ses mi na to.“ Bill byl ochoten vymyslet si i dal\u0161\u00ed pot\u00ed\u017ee jenom proto, aby mohl b\u00fdt s Tomem d\u00e9le.<\/div>\n
„Hm, m\u011bl bych se na to z\u0159ejm\u011b pod\u00edvat hned. P\u0159eci nechceme, aby se n\u011bkter\u00e9mu z d\u011bt\u00ed n\u011bco stalo.“<\/div>\n
„Ne, to\u2026 nech-ceme.“<\/div>\n
Zad\u00edvali se na sebe, je\u0161t\u011b jednou se pol\u00edbili a pak zmizeli Gordonovi z dohledu.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b dlouho pot\u00e9, co se za nimi zav\u0159ely dve\u0159e, sly\u0161el v u\u0161\u00edch ozv\u011bnu jejich vesel\u00e9ho sm\u00edchu. M\u00edstnost byla n\u00e1hle pln\u00e1 n\u011b\u010deho, co neum\u011bl identifikovat. Nedok\u00e1zal vst\u00e1t, nedok\u00e1zal vykonat sebemen\u0161\u00ed pohyb, dokonce i n\u011bco tak p\u0159irozen\u00e9ho jako d\u00fdch\u00e1n\u00ed mu n\u00e1hle d\u00e1valo hodn\u011b zabrat. Svezl se pod\u00e9l sk\u0159\u00edn\u011b k podlaze, zav\u0159el o\u010di a p\u0159edstavil si ji<\/em>. Jej\u00ed kr\u00e1sn\u00fd hlas, kouzeln\u00fd sm\u00edch, podmaniv\u00fd pohled. Jako by byla u n\u011bj. Sly\u0161el jej\u00ed slova. Zp\u016fsobovala mu stejnou hus\u00ed k\u016f\u017ei jako p\u0159ed lety.<\/div>\n
\n

…<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

„Vid\u00ed\u0161, ty stromy? T\u0159e\u0161n\u011b. Nejsou kouzeln\u00e9? Jedna rozkvetl\u00e1, druh\u00e1 hol\u00e1, bez kv\u011bt\u016f. A p\u0159esto po\u0159\u00e1d stoj\u00ed. Vid\u00ed\u0161, jak k sob\u011b natahuj\u00ed v\u011btve? Tou\u017e\u00ed se vz\u00e1jemn\u011b dotknout. Vz\u00e1jemn\u011b si dod\u00e1vat energii. Nesm\u00ed\u0161 je srovn\u00e1vat, proto\u017ee i kdy\u017e to tak na prvn\u00ed pohled nevypad\u00e1, jsou stejn\u00e9. I kdybychom se mezi n\u011b postavili a vytvo\u0159ili t\u00edm p\u0159ek\u00e1\u017eku, najdou k sob\u011b cestu. Jejich ko\u0159eny jsou propleten\u00e9 hluboko pod zem\u00ed, skryt\u00e9 na\u0161im o\u010d\u00edm. Chce to \u010das. Jenom tro\u0161ku \u010dasu. A v\u011b\u0159 mi, d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji se v z\u00e1\u0159i slunce zat\u0159pyt\u00ed plody obou.“<\/em><\/div>\n

„Pro\u010d nevid\u00edm sv\u011bt tv\u00fdma o\u010dima? Pro\u010d vid\u00edm pouze oby\u010dejn\u00e9 stromy?“<\/em><\/div>\n
„To v\u016fbec nevad\u00ed. Kdybych nebyla s tebou, tak\u00e9 bych vid\u011bla pouze oby\u010dejn\u00e9 stromy. Ale te\u010f, kdy\u017e jsem na\u0161la svou sp\u0159\u00edzn\u011bnou du\u0161i, vn\u00edm\u00e1m v\u0161echno jinak. I kdyby mezi n\u00e1s dva n\u011bkdo vkl\u00ednil p\u0159ek\u00e1\u017eku, nerozd\u011bl\u00ed n\u00e1s.“<\/em><\/div>\n
„K-kv\u016fli ko\u0159en\u016fm?“<\/em><\/div>\n
„P\u0159esn\u011b tak. Kv\u016fli ko\u0159en\u016fm.“<\/em><\/div>\n
„Ale kde jsou? My dva p\u0159eci nejsme stromy.“<\/em><\/div>\n
„Tady,“ \u0161eptla a p\u0159itiskla si jeho t\u0159esouc\u00ed se dla\u0148 ke sv\u00e9mu srdci. „Tady jsou tv\u00e9 a tady,“ kone\u010dky prst\u016f p\u0159ilo\u017eila k jeho hrudn\u00edku. „Tady jsou ty m\u00e9.“<\/p>\n

<\/em> autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay V\u0161echno to zp\u016fsobil m\u016fj t\u00e1ta. Byla jsem zrovna uprost\u0159ed pe\u010dliv\u00e9ho studov\u00e1n\u00ed, kdy\u017e ke mn\u011b z nenad\u00e1n\u00ed p\u0159i\u0161el a pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i se slovy: „Ty moje mal\u00e1, k\u0159ehk\u00e1 panenko.“ A od chv\u00edle, co opustil m\u016fj pokoj, jsem se u\u017e na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[581],"tags":[],"class_list":["post-3930","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-balance"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3930","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3930"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3930\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3930"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3930"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3930"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}