{"id":3936,"date":"2014-06-11T17:00:00","date_gmt":"2014-06-11T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3923"},"modified":"2014-06-11T17:00:00","modified_gmt":"2014-06-11T16:00:00","slug":"breaking-through-32","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/06\/11\/breaking-through-32\/","title":{"rendered":"Breaking Through 32."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*
<\/p>\n

S\u00e1m za sebe<\/p>\n

<\/em><\/strong> Norm\u00e1ln\u011b se Bill venku moc netoulal. Zaprv\u00e9 s\u00e1m nikam nechodil a zadruh\u00e9 bylo venku je\u0161t\u011b chladno na to, aby se jen tak bezc\u00edln\u011b coural po venku. P\u00e1r minut str\u00e1vil v\u017edycky na sv\u00e9m mal\u00e9m balkon\u011b a p\u0159em\u00fd\u0161lel. Chlad se ale v\u017edy brzy dostal a\u017e k jeho hol\u00e9mu t\u011blu a zahnal jej zp\u011bt do tepla. Pomalu se u\u010dil b\u00fdt v dom\u011b s\u00e1m. D\u0159\u00edve sed\u00e1val v pokoji a \u010dekal, dokud se n\u011bkdo neobjev\u00ed, ale nyn\u00ed se ji\u017e pln\u011b osm\u011blil a bez pocit\u016f viny se pohyboval po dom\u011b. Ob\u010das n\u011bco uklidil, na televizi u\u017e vydr\u017eel koukat podstatn\u011b d\u00e9le ne\u017e p\u0159edt\u00edm, a dokonce dostal Tomovo svolen\u00ed z\u016fst\u00e1vat v jeho pokoji, pokud si bude p\u0159ipadat, \u017ee je Tom na bl\u00edzku. Proto celkem dost \u010dasu tr\u00e1vil na Tomov\u011b posteli a poslouchal p\u00edsni\u010dky na Tomov\u011b I-Podu, kter\u00e9ho se Tom vzdal. Norm\u00e1ln\u011b jej tahal v\u0161ude s sebou a cestou do \u0161koly z n\u011bj poslouchal. Vlastn\u011b poslouchal p\u00edsni\u010dky p\u0159i ka\u017ed\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitosti, kdy\u017e se musel n\u011bkde d\u00e9le zdr\u017eet.<\/p>\n

Bill si vzpomn\u011bl, \u017ee I-Pod, kter\u00fd zrovna hledal, v\u010dera nechal dole v ob\u00fdv\u00e1ku, kde ve\u010der na chv\u00edli usnul. Tom jej opatrn\u011b budil, aby si \u0161el lehnout do postele. Sundal sluch\u00e1tka z u\u0161\u00ed a I-Pod odlo\u017eil na stolek. Se\u0161oural se dol\u016f a zanad\u00e1val, kdy\u017e zakopl o nohavice sv\u00fdch tepl\u00e1k\u016f. Skl\u00e1n\u011bl se na st\u016fl pro b\u00edl\u00fd p\u0159\u00edstroj, kdy\u017e si v\u0161iml, \u017ee se k domu bl\u00ed\u017e\u00ed n\u011bjak\u00fd mu\u017e v bund\u011b a k\u0161iltovce. My\u0161lenky za\u010daly v jeho hlav\u011b l\u00edtat jako spla\u0161en\u00e9.<\/div>\n

Jde opravdu k nim?<\/div>\n
Co bude cht\u00edt a bude Bill schopn\u00fd mu otev\u0159\u00edt?<\/div>\n
Bill se p\u0159ikradl ke dve\u0159\u00edm a p\u0159es z\u00e1clonku s \u00falevou sledoval, \u017ee je to jen po\u0161\u0165\u00e1k. Hodil do schr\u00e1nky, co musel, a p\u0159esunul se zase o d\u016fm d\u00e1l. Bill s\u00e1hl po sv\u00e9 bund\u011b, obl\u00e9kl se a na v\u011b\u0161\u00e1\u010dku vzal mal\u00e9 kl\u00ed\u010dky, kter\u00fdmi se odemykala schr\u00e1nka.<\/p>\n

Venku vybral obsah a zaznamenal po\u0161\u0165\u00e1ka, kter\u00fd vych\u00e1zel ze dve\u0159\u00ed domu vedle.<\/div>\n

„Dobrej!“ houkl na Billa po\u0161\u0165\u00e1k.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den!“ pozdravil Bill slu\u0161n\u011b. U\u017e d\u0159\u00edve si v\u0161iml, \u017ee se s po\u0161\u0165\u00e1kem zdravila jak Simone, tak sly\u0161el i Gordona. Ten mu\u017e m\u011bl z\u0159ejm\u011b tuto oblast na starosti permanentn\u011b a v okol\u00ed jej lid\u00e9 u\u017e dob\u0159e znali. Bill se oto\u010dil a vr\u00e1til se do domu. Automaticky se prob\u00edral ob\u00e1lkami a v\u0161emo\u017en\u00fdmi let\u00e1ky. Ne\u010dekal, \u017ee by tam bylo n\u011bco pro n\u011bj, p\u0159esto se v polovin\u011b zastavil, kdy\u017e na\u0161el ob\u00e1lku s jeho jm\u00e9nem, av\u0161ak adresou Tomova domu. Nejd\u0159\u00edv nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, kdo by mu mohl ps\u00e1t, ale pak jej to trklo. Musel to b\u00fdt p\u0159eci jeho t\u00e1ta.<\/div>\n
\n
\n

A taky m\u011bl pravdu. V ob\u00e1lce na\u0161el slo\u017eenku a dopis.<\/p>\n

Ahoj Bille,<\/p>\n

douf\u00e1m, \u017ee se ti dob\u0159e da\u0159\u00ed. P\u0159i posledn\u00edm hovoru jsem ti zapomn\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee ti po\u0161lu n\u011bjak\u00e9 pen\u00edze, kdyby sis pot\u0159eboval n\u011bco koupit. Nemohl jsem je ale poslat jen tak v ob\u00e1lce, a tak ti musela p\u0159ij\u00edt slo\u017eenka. Pen\u00edze si m\u016f\u017ee\u0161 vybrat na nejbli\u017e\u0161\u00ed po\u0161t\u011b. Bude\u0161 pot\u0159ebovat jen ob\u010danku. Pozdravuj Gordona, Simone i Toma.<\/p>\n

S l\u00e1skou<\/p>\n

t\u00e1ta<\/p>\n

<\/em> Vzal do prst\u016f slo\u017eenku a na\u0161el kolonku s \u010d\u00e1stkou, kter\u00e1 na n\u011bj \u010dek\u00e1 na po\u0161t\u011b.<\/div>\n

„Tatiii,“ zamumlal Bill nespokojen\u011b. 40\u20ac. Nebyla to b\u016fhv\u00ed jak vysok\u00e1 \u010d\u00e1stka, kv\u016fli kter\u00e9 by se Bill musel roz\u010dilovat, ale nepot\u0159eboval pen\u00edze. Od t\u00e9 doby, co jej vzal Tom do m\u011bsta a koupil mu v\u0161echny ty v\u011bci, o nic nepo\u017e\u00e1dal a v\u0161e nab\u00edzen\u00e9 odm\u00edtl.<\/div>\n
Povzdychl si. Pen\u00edze prost\u011b vybere a nejd\u0159\u00edve je nab\u00eddne Tomovi, kter\u00fd za n\u011bj zaplatil ty v\u011bci posledn\u011b. Pokud odm\u00edtne, schov\u00e1 je Bill do ob\u00e1lky a t\u00e1tovi vr\u00e1t\u00ed. D\u016fle\u017eit\u00e9 ale bylo, \u017ee je bude muset vyzvednout.<\/p>\n

Odlo\u017eil zbylou po\u0161tu na barov\u00fd pult, kde bude dob\u0159e viditeln\u00e1, a vydal se nahoru. Jestli si dob\u0159e vzpom\u00ednal, nejbli\u017e\u0161\u00ed po\u0161ta se nach\u00e1z\u00ed kousek odsud sm\u011brem k centru m\u011bsta. Posadil se na postel a zad\u00edval se na po\u0161tovn\u00ed pouk\u00e1zku. Bylo to riskantn\u00ed a Bill si nebyl jist\u00fd, jestli je na n\u011bco takov\u00e9ho p\u0159ipraven\u00fd, ale mo\u017en\u00e1 by na n\u011bj byl Tom opravdu py\u0161n\u00fd, kdyby to dok\u00e1zal.<\/div>\n

Zd\u00e1 se, \u017ee bylo rozhodnuto.<\/div>\n
Otev\u0159el svoji sk\u0159\u00ed\u0148 a vyt\u00e1hl si lep\u0161\u00ed oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 by si mohl obl\u00e9knout, ne\u017e bylo oby\u010dejn\u00e9 dom\u00e1c\u00ed tri\u010dko a tepl\u00e1ky.<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl, kdy p\u0159esn\u011b se Tom vr\u00e1t\u00ed ze \u0161koly, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee bude doma jako prvn\u00ed, proto ve\u0161el do jeho pokoje a na pracovn\u00edm stole mu nechal vzkaz. P\u0159i odchodu si v\u0161iml, \u017ee na n\u00e1st\u011bnce vis\u00ed jeho rozvrh hodin, kter\u00fd tam je\u0161t\u011b v\u010dera nebyl. Pod\u00edval se na p\u0159\u00edslu\u0161n\u00fd den a posledn\u00ed barevn\u00e9 pol\u00ed\u010dko zasahovalo a\u017e do 14:00. Te\u010f bylo p\u016fl 1.<\/p>\n

Bill seb\u011bhl dol\u016f a p\u0159ihnal se k pevn\u00e9 lince. Zvedl sluch\u00e1tko a vyto\u010dil Simonino \u010d\u00edslo na mobil. Bohu\u017eel ale nikdo hovor nep\u0159ij\u00edmal, a tak zkusil je\u0161t\u011b Gordona. Tomovi volat necht\u011bl, kdyby m\u011bl zrovna hodinu, aby mu nezp\u016fsobil n\u011bjak\u00e9 t\u011b\u017ekosti. Ve sluch\u00e1tku klaplo.<\/div>\n

„Halo?“ ozval se Gordon\u016fv hlas.<\/div>\n
„Ahoj, tady Bill,“ p\u0159edstavil se.<\/div>\n
„Ah Bille, co pot\u0159ebuje\u0161? Stalo se n\u011bco?“<\/div>\n
„Nene, jen kde je Tomova \u0161kola?“ zeptal se p\u0159\u00edmo.<\/div>\n
„Oh, je to kousek od centra. \u010ctvrt\u00e1 zast\u00e1vka od centra sm\u011brem k n\u00e1dra\u017e\u00ed. P\u011b\u0161ky se to d\u00e1 zvl\u00e1dnout za 15 minut.“<\/div>\n
„Nev\u00edte adresu?“<\/div>\n
„Uch! Styd\u00edm se, ale v\u00e1\u017en\u011b nev\u00edm. Ale v\u00edm jm\u00e9no t\u00e9 zast\u00e1vky.“ Po Billov\u011b vyb\u00eddnut\u00ed mu jm\u00e9no \u0159ekl a ujistil se, \u017ee bude Bill opatrn\u00fd, a\u0165 se chyst\u00e1 ud\u011blat cokoli. Simone by pravd\u011bpodobn\u011b za\u010dala vy\u0161ilovat a Billa po telefonu vysl\u00fdchat. Gordon byl jin\u00fd. Starostliv\u00fd, ale ne tak moc ochranitelsk\u00fd. Billovi zkr\u00e1tka v\u011b\u0159il. V\u011bd\u011bl, \u017ee kdy\u017e se Bill rozhodne n\u011bco ud\u011blat, je si t\u00edm jist\u00fd, proto\u017ee jinak by to ned\u011blal.<\/p>\n

Bill se dob\u0159e obl\u00e9kl, ujistil se, \u017ee nezapomn\u011bl pen\u011b\u017eenku, kl\u00ed\u010de, kter\u00e9 mu Tom dal, a p\u0159edev\u0161\u00edm slo\u017eenku, bez kter\u00e9 by mu pen\u00edze na po\u0161t\u011b z\u0159ejm\u011b nevydali. Vy\u0161el p\u0159ed d\u016fm, dvakr\u00e1t se p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee zamknul, a zhluboka se nadechl. Jeho srdce bilo rychleji a trochu jej bolelo u \u017ealudku, ale p\u0159esto vykro\u010dil vp\u0159ed. Nejist\u011b a opatrn\u011b, jako kdy\u017e d\u00edt\u011b boj\u00e1cn\u011b prozkoum\u00e1v\u00e1 okol\u00ed, kter\u00e9 nezn\u00e1, ale vykro\u010dil. S ka\u017ed\u00fdm ujit\u00fdm krokem se ulice plnila lidmi, jak u\u017e za\u017eil s Tomem. Sna\u017eil se pravideln\u011b d\u00fdchat a nikoho p\u0159\u00edli\u0161 neprovokovat p\u0159\u00edm\u00fdm pohledem. Byl to Bill, kdo uh\u00fdbal lidem z cesty, a\u010dkoli kolikr\u00e1t nemusel. P\u0159esto do n\u011bj lid\u00e9 ob\u010das narazili, nebo do n\u011bj str\u010dili, nebo se o n\u011bj ot\u0159eli sv\u00fdmi v\u011bcmi, kter\u00e9 tr\u010dely do prostoru. Jedno se nau\u010dil, a\u0165 se bude sna\u017eit sebev\u00edc, lid\u00e9 do n\u011bj nep\u0159estanou vr\u00e1\u017eet. Hnali se za t\u00edm sv\u00fdm a ostatn\u00ed je nezaj\u00edmali. Na takov\u00e9 chov\u00e1n\u00ed si zvykl velmi rychle, \u017ee u\u017e \u0161\u0165ouch\u00e1n\u00ed dokonce p\u0159estal i vn\u00edmat.<\/p>\n

Byl r\u00e1d, kdy\u017e ve\u0161el na po\u0161tu, kde bylo jak o mnoho lid\u00ed m\u00e9n\u011b, tak o mnoho v\u00edce osobn\u00edho prostoru. Sledoval star\u0161\u00edho p\u00e1na p\u0159ed n\u00edm, jak m\u017eour\u00e1 na n\u011bjak\u00fd p\u0159\u00edstroj, kter\u00fd \u017een\u011b vedle nich vydal n\u011bjak\u00fd l\u00edste\u010dek. P\u00e1n se rozhl\u00e9dl kolem a pod\u00edval se na Billa.<\/div>\n

„Mlad\u00edku, bu\u010fte tak hodn\u00fd, zapomn\u011bl jsem si doma br\u00fdle. Kter\u00e9 tla\u010d\u00edtko je na d\u016fchod?“ zeptal se slu\u0161n\u011b. Neptal se zrovna toho prav\u00e9ho. Bill takov\u00e9 za\u0159\u00edzen\u00ed vid\u011bl poprv\u00e9.<\/div>\n
„No uhm…,“ vydal ze sebe a stoupl si na m\u00edsto toho p\u00e1na. Sjel o\u010dima jednotliv\u00e9 kolonky, a\u017e v jedn\u00e9 z nich st\u00e1lo ‚V\u00fdplata d\u016fchod\u016f‘. P\u0159ejel prstem doprava a stiskl \u0161ed\u00e9 m\u011bkk\u00e9 tla\u010d\u00edtko. V p\u0159\u00edstroji to zachr\u010delo a zep\u0159edu vylezl l\u00edste\u010dek s modr\u00fdm po\u0159adov\u00fdm \u010d\u00edslem. Bill jej mal\u00fdm trhnut\u00edm vy\u0161kubl a podal mu\u017ei.<\/div>\n
„Mockr\u00e1t v\u00e1m d\u011bkuji,“ pod\u011bkoval d\u011bde\u010dek uctiv\u011b a za pomoci d\u0159ev\u011bn\u00e9 h\u016flky pro\u0161el posuvn\u00fdmi dve\u0159mi do m\u00edstnosti s p\u0159ep\u00e1\u017ekami.<\/div>\n
Bill sto\u010dil pohled zp\u011bt ke kolonk\u00e1m a pomalu je pro\u010d\u00edtal. Byl trochu nerv\u00f3zn\u00ed, proto\u017ee lid\u00e9 za n\u00edm se netrp\u011bliv\u011b ohl\u00ed\u017eeli, co tam tak dlouho d\u011bl\u00e1, proto\u017ee jejich poledn\u00ed pauza trv\u00e1 jen p\u016fl hodiny. Na\u0161tvan\u011b p\u0159eb\u00edhali k druh\u00e9mu p\u0159\u00edstroji, kdy\u017e se tam m\u00edsto uvolnilo rychleji.<\/p>\n

Nakonec na\u0161el, co se t\u00fdkalo jeho. Stiskl tla\u010d\u00edtko vedle n\u00e1pisu ‚Po\u0161tovn\u00ed pouk\u00e1zky – p\u0159\u00edjem a v\u00fddej‘ a odtrhl si l\u00edstek. Po vzoru v\u0161ech lid\u00ed pro\u0161el \u0161oupac\u00edmi dve\u0159mi a postavil se stranou. Sv\u011bteln\u00e9 tabule s \u010d\u00edsly si v\u0161iml hned. Sv\u00edtila, blikala a cinkala, jak si pracovnice po\u0161ty volali jednotliv\u00e9 z\u00e1kazn\u00edky. Pod\u00edval se na sv\u00e9 \u010d\u00edslo. 61, a jeliko\u017e na tabuli sv\u00edtilo 55, znamenalo to, \u017ee p\u0159ed n\u00edm \u010dekalo 6 lid\u00ed, kte\u0159\u00ed p\u0159i\u0161li d\u0159\u00edv, a tak\u00e9 p\u0159ijdou d\u0159\u00edve na \u0159adu. Bill se pod\u00edval po v\u0161ech otev\u0159en\u00fdch p\u0159ep\u00e1\u017ek\u00e1ch a zji\u0161\u0165oval, \u017ee \u010derven\u00e9 \u010d\u00edslo je \u010d\u00edslo z l\u00edste\u010dku a zelen\u00e9 je \u010d\u00edslo p\u0159ep\u00e1\u017eky. Proto lid\u00e9 p\u0159ech\u00e1zeli sem a tam. Nemohli tu\u0161it, kdo si je zavol\u00e1. Nad ka\u017edou p\u0159ep\u00e1\u017ekou se nach\u00e1zelo \u010d\u00edslo, kter\u00e9 se zleva postupn\u011b zvy\u0161ovalo. P\u0159\u00edmo naproti Billovi byla p\u0159ep\u00e1\u017eka \u010d\u00edslo 5, tak\u017ee kdy\u017e bude zavol\u00e1n k \u010d\u00edslu ni\u017e\u0161\u00edmu, ne\u017e je 5, automaticky se oto\u010d\u00ed vlevo, kdy\u017e vy\u0161\u0161\u00edmu, vyd\u00e1 se doprava.<\/p>\n

Pro ka\u017ed\u00e9ho naprosto b\u011b\u017en\u00e1 v\u011bc, ale pro n\u011bkoho, kdo byl na po\u0161t\u011b snad poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b, \u00fapln\u00e1 novinka. Bill si pot\u0159eboval v\u011bci uv\u011bdomit a ud\u011blat si ve v\u0161em syst\u00e9m. U naprosto jasn\u00fdch v\u011bc\u00ed se zkr\u00e1tka musel dvakr\u00e1t ujistit, \u017ee jsou tak, jak jsou, a b\u011bhem kr\u00e1tk\u00e9 doby se nezm\u011bn\u00ed.<\/div>\n

D\u00edky v\u011bt\u0161in\u011b otev\u0159en\u00fdch p\u0159ep\u00e1\u017eek p\u0159i\u0161el Bill na \u0159adu pom\u011brn\u011b rychle. Na tabuli bliklo \u010d\u00edslo 61 a vedle zelen\u00e1 6. Bill tedy o\u010dima vyhledal ok\u00e9nko a vydal se k n\u011bmu.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den,“ pozdravil nejist\u011b.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den,“ odpov\u011bd\u011bla mu \u017eena a z\u016fstala se na n\u011bj d\u00edvat. Bill j\u00ed do otvoru ve skle \u0161oupl slo\u017eenku a \u010dekal. \u017dena n\u011bco napsala do po\u010d\u00edta\u010de a oto\u010dila se k Billovi.<\/div>\n
„Ob\u010dansk\u00fd pr\u016fkaz, pros\u00edm,“ \u0159ekla a v mluv\u00edtku zachrastilo, kdy\u017e si odka\u0161lala. Bill hodil do \u017el\u00e1bku karti\u010dku a sledoval, jak si z n\u00ed \u017eena n\u011bco opisuje.<\/div>\n
„Nahoru na \u0159\u00e1dek pros\u00edm podpis,“ podala mu slo\u017eenku zp\u011bt a uk\u00e1zala na p\u0159ipravenou propisku na pru\u017ein\u011b. Bill rychle na\u0161kr\u00e1bal sv\u016fj podpis. Nebyl zvykl\u00fd se podepisovat, a tak m\u011b strach, \u017ee si podpis bude \u017eena kontrolovat s t\u00edm na ob\u010dance. Na\u0161t\u011bst\u00ed se tak nestalo. Po p\u00e1r formalit\u00e1ch mu \u017eena podala zp\u011bt ob\u010danku, vypln\u011bnou slo\u017eenku a 40\u20ac ve \u010dty\u0159ech bankovk\u00e1ch.<\/div>\n
„D\u011bkuji. Na shledanou,“ rozlou\u010dil se Bill a pen\u00edze rychle schoval.<\/div>\n
„Na shledanou,“ oplatila mu \u017eena a stiskla tla\u010d\u00edtko, aby si p\u0159ivolala dal\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka.<\/p>\n

Po opu\u0161t\u011bn\u00ed budovy po\u0161ty se Bill zad\u00edval na hodiny na sloupu. M\u011bl asi 40 minut na to, aby na\u0161el Tomovu \u0161kolu. D\u00edval se kolem. Bylo tam obrovsk\u00e9 mno\u017estv\u00ed zast\u00e1vek, autobusy a tramvajemi se to tam jen hem\u017eilo a ka\u017ed\u00e1 z nich jela na opa\u010dnou stranu do n\u011bkolika r\u016fzn\u00fdch ulic. Bill p\u0159e\u0161el silnici a postavil se na zast\u00e1vku. Pod\u00edval se do j\u00edzdn\u00edho \u0159\u00e1du, ale z toho nic moc nevy\u010detl. Pod\u00edval se na \u010dlov\u011bka, kter\u00fd k n\u011bmu st\u00e1l nejbl\u00ed\u017e. Byl to mlad\u00fd kluk. Mo\u017en\u00e1 v jeho v\u011bku. Bill m\u011bl nutk\u00e1n\u00ed jej rad\u011bji obej\u00edt a zeptat se \u017eeny vedle, kter\u00e1 v\u0161ak zrovna p\u0159ij\u00edmala hovor a Bill ji necht\u011bl ru\u0161it.<\/p>\n

„Uhm promi\u0148te?“ p\u00edpl Bill a pod\u00edval se na mlad\u00edka, kter\u00fd jej okam\u017eit\u011b zaregistroval a strhl si z u\u0161\u00ed sluch\u00e1tka.<\/div>\n

„Ano?“ pod\u00edval se na Billa.<\/div>\n
„J\u00e1… hled\u00e1m tuhle zast\u00e1vku,“ podal mlad\u00edkovi pap\u00edrek s n\u00e1zvem zast\u00e1vky.<\/div>\n
„Jo jasn\u011b. No bu\u010f pojede\u0161 tramvaj\u00ed \u010d\u00edslo 16 a vystoup\u00ed\u0161 na \u010dtvrt\u00e9 zast\u00e1vce, nebo p\u016fjde\u0161 p\u011b\u0161ky t\u00edmhle sm\u011brem pod\u00e9l kolej\u00ed a zase odpo\u010d\u00edt\u00e1\u0161 4 zast\u00e1vky. Bude\u0161 tam rychleji p\u011b\u0161ky, \u0161estn\u00e1ctka p\u0159ed chvilkou odjela a dal\u0161\u00ed pojede a\u017e za 20 minut,“ vr\u00e1til mu kluk l\u00edste\u010dek.<\/div>\n
„D\u011bkuji,“ p\u0159ijal Bill l\u00edste\u010dek.<\/div>\n
„Nen\u00ed za co,“ broukl kluk a vrazil si sluch\u00e1tka zase do u\u0161\u00ed, nev\u011bnuj\u00edc Billovi dal\u0161\u00ed speci\u00e1ln\u00ed pozornost. Mo\u017en\u00e1 se jen jedn\u00edm pohledem ujistil, \u017ee se ten kluk vydal spr\u00e1vn\u00fdm sm\u011brem, kter\u00fd mu poradil.<\/p>\n

Bill, p\u0159\u00edjemn\u011b pot\u011b\u0161en s\u00e1m sebou, \u017ee se zvl\u00e1dl zeptat, odpo\u010d\u00edt\u00e1val zast\u00e1vky a po chodn\u00edku kr\u00e1\u010del d\u00e1l a d\u00e1l. Gordon m\u011bl pravdu. Po 15-ti minut\u00e1ch dorazil ke \u010dtvrt\u00e9 zast\u00e1vce. Kousek od n\u00ed vid\u011bl velkou budovu, u kter\u00e9 se to hem\u017eilo mnoha mlad\u00fdmi lidmi s ta\u0161kami nebo batohy a kn\u00ed\u017ekami, podle \u010deho\u017e Bill usoudil, \u017ee to budou studenti, a ti se shroma\u017e\u010fuj\u00ed kde? Ve \u0161kole.<\/div>\n

Na dlouh\u00fdch t\u00e1hl\u00fdch schodech, kter\u00e9 vedly k hlavn\u00edmu vchodu, pob\u00edhalo obrovsk\u00e9 mno\u017estv\u00ed lid\u00ed. N\u011bkte\u0159\u00ed sp\u011bchali ven, n\u011bkte\u0159\u00ed se plou\u017eili dovnit\u0159.<\/div>\n
Billovi p\u0159i\u0161lo nejlep\u0161\u00ed z\u016fstat st\u00e1t dole u sloupu, na kter\u00e9m st\u00e1l kamenn\u00fd kv\u011btin\u00e1\u010d, ne\u017e se motat mezi studenty a p\u0159ek\u00e1\u017eet.<\/p>\n

M\u011bl je\u0161t\u011b dost \u010dasu, ale jakmile se \u010das na hodin\u00e1ch kousek od \u0161koly p\u0159ibl\u00ed\u017eil ke dv\u011bma hodin\u00e1m, za\u010dal Bill luxovat pohledem v\u0161echny studenty, kte\u0159\u00ed jej minuli, aby Toma p\u0159\u00edpadn\u011b neprop\u00e1sl. T\u011b\u0161il se, jak se bude Tom tv\u00e1\u0159it, \u017ee mu p\u0159i\u0161el naproti, ale m\u011bl i trochu strach, aby mu Tom nevynadal, \u017ee takhle riskoval.<\/div>\n

P\u0159ed fakultou se d\u011bn\u00ed trochu uklidnilo, a tak pro Billa nebyl probl\u00e9m zkontrolovat v\u0161echny, kte\u0159\u00ed pro\u0161li. Oto\u010dil se \u010delem ke dve\u0159\u00edm a v moment\u011b se odp\u00edchl, kdy\u017e na vr\u0161ku schod\u016f uvid\u011bl Toma, jak v doprovodu n\u011bjak\u00e9ho kluka sch\u00e1z\u00ed dol\u016f a n\u011bco hled\u00e1 v batohu. Bill se rozhodl po\u010dkat.<\/p>\n

„Mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee jsi dneska na tom semin\u00e1\u0159i zav\u00e1lel. Ten refer\u00e1t se ti fakt povedl,“ chv\u00e1lil Toma Andreas a sch\u00e1zel dol\u016f.<\/div>\n

„To proto\u017ee to byl jeden z m\u00e1la p\u0159edm\u011bt\u016f, kde v\u00edm, o \u010dem je vlastn\u011b \u0159e\u010d,“ uchechtl se Tom.<\/div>\n
„Na tom n\u011bco… co to do prdele…?“ zasekl se Andreas a zaost\u0159il zrakem na osobu, kter\u00e1 se t\u00e9m\u011b\u0159 schov\u00e1vala za sloupem pod schodi\u0161t\u011bm. Brejlil tak usilovn\u011b, \u017ee skoro zapom\u00ednal sch\u00e1zet schody. Tom, p\u0159\u00edli\u0161 zanepr\u00e1zdn\u011bn obsahem sv\u00e9ho batohu, nevzhl\u00e9dl ani na okam\u017eik.<\/div>\n
„No to snad…“ zamumlal Andreas znovu a v\u0161iml si, \u017ee se Tom zastavil. Hled\u00e1n\u00ed za ch\u016fze bylo zatracen\u011b t\u011b\u017ek\u00e9, kdy\u017e se mu batoh neust\u00e1le houpal sem a tam. Andreas se vr\u00e1til o p\u00e1r schod\u016f v\u00fd\u0161 a s pohledem up\u0159en\u00fdm k Billovi za\u010dal bouchat Toma do pa\u017ee.<\/div>\n
„Co je?“ zabru\u010del Tom, kdy\u017e nemohl naj\u00edt svoji pen\u011b\u017eenku.<\/div>\n
„Tome,“ \u0161\u0165ouchal do n\u011bj Andreas d\u00e1l.<\/div>\n
„Uch! Co?!“ nechal Tom hled\u00e1n\u00ed a pod\u00edval se na Andrease, kter\u00fd se v\u0161ak d\u00edval n\u011bkam dol\u016f. Pod\u00edval se t\u00edm sm\u011brem a spodn\u00ed \u010delist mu trochu klesla.<\/div>\n
„\u017de to nen\u00ed ten, kdo si mysl\u00edm.“<\/div>\n
„Bille?“ vyslovil Tom jeho jm\u00e9no, ani\u017e by jej Bill mohl zaslechnout. Byl od nich je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d daleko.<\/div>\n
„On je tady? S\u00e1m?“<\/div>\n
„Kruci! Mus\u00edm j\u00edt. \u010cau!“ rozlou\u010dil se Tom sp\u011b\u0161n\u011b a hodil si batoh na z\u00e1da. Seb\u011bhl zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed schody, kter\u00fdch nebylo zrovna m\u00e1lo, a zastavil se p\u0159ed Billem. A\u017e tehdy uv\u011b\u0159il sv\u00fdm vlastn\u00edm o\u010d\u00edm.<\/p>\n

„Bille?“ vydechl p\u0159ekvapen\u011b. „Bille, co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal se.<\/div>\n

„Musel jsem na po\u0161tu, a tak…“<\/div>\n
„Musel jsi na po\u0161tu?“ podivil se Tom.<\/div>\n
„T\u00e1ta mi poslal pen\u00edze a j\u00e1 je musel vyzvednout, tak jsem si \u0159\u00edkal, \u017ee bych ti p\u0159i\u0161el naproti, abys nejel dom\u016f s\u00e1m,“ vysv\u011btlil. Tom\u016fv v\u00fdraz zjemnil.<\/div>\n
„To je mil\u00e9,“ vydechl Tom. „Poj\u010f, popov\u00edd\u00e1me si cestou, u\u017e chci b\u00fdt doma,“ vy\u0161el Tom k zast\u00e1vce, kde nasednou na autobus a pojedou a\u017e dom\u016f.<\/p>\n

„M\u00e1\u0161 je\u0161t\u011b j\u00edzdenku?“ zeptal se Tom a postavil se k prosklen\u00e9 \u010dek\u00e1rn\u011b. Bill zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n

„\u017d\u00e1dnou jsem nem\u011bl.“<\/div>\n
„A jak ses dostal a\u017e sem?“<\/div>\n
„P\u011b\u0161ky,“ sv\u011b\u0159il se Bill.<\/div>\n
„P\u011b\u0161ky?! Ty jsi \u0161el p\u011b\u0161ky z domu a\u017e sem?“ vyp\u00edskl Tom a pokou\u0161ely se o n\u011bj mdloby, kdy\u017e si p\u0159edstavil, co se Billovi mohlo st\u00e1t.<\/div>\n
„Zlob\u00ed\u0161 se?“<\/div>\n
„Nezlob\u00edm, ale kdybych to v\u011bd\u011bl, asi bych ze\u0161\u00edlel strachy,“ p\u0159iznal Tom a v automatu koupil Billovi jednor\u00e1zovou j\u00edzdenku.<\/div>\n
„D\u011bkuji,“ p\u0159ijal Bill l\u00edstek. „Pro\u010d?“ zeptal se.<\/div>\n
„Proto\u017ee… proto\u017ee… v\u00ed\u0161, jak dopadla n\u00e1v\u0161t\u011bva m\u011bsta minule. Tentokr\u00e1t bych tam nebyl, kdyby se n\u011bco stalo.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, Tomi, ale zvl\u00e1dnul jsem to a mluvil jsem s lidmi. S p\u00e1nem a s pan\u00ed na po\u0161t\u011b a pak s klukem na zast\u00e1vce, kdy\u017e jsem se ptal na cestu, proto\u017ee Gordon nev\u011bd\u011bl adresu tv\u00e9 \u0161koly.“<\/div>\n
„To se ani nediv\u00edm, ale v\u00ed\u0161 co, Bille?“<\/div>\n
„Co?“<\/div>\n
„Jsem na tebe py\u0161n\u00fd, \u017ee jsi to dneska zvl\u00e1dl. Opravdu moc,“ pohladil Bill po tv\u00e1\u0159i, jak m\u011bl ve zvyku.<\/div>\n
„D\u011blal jsem to, abys byl,“ p\u0159iznal Bill.<\/div>\n
„Opravdu jsem, ale m\u011bl bys v\u011bci d\u011blat hlavn\u011b pro sebe, ne jen pro ostatn\u00ed,“ pou\u010dil jej Tom.<\/div>\n
„Ale je to dobr\u00fd za\u010d\u00e1tek, nebo ne?“<\/div>\n
„Ten nejlep\u0161\u00ed! Nejrad\u011bji bych t\u011b te\u010f obejmul, ale jednak je to p\u0159\u00edli\u0161 a jednak n\u00e1m p\u0159ij\u00ed\u017ed\u00ed autobus,“ pousm\u00e1l se Tom a nachystal se k n\u00e1stupu.<\/p>\n

Bill sklonil hlavu a postavil se vedle Toma. A kdyby p\u0159\u00edsahal, \u017ee to nebylo p\u0159\u00edli\u0161? Kdyby m\u011bl autobus zpo\u017ed\u011bn\u00ed, obejmul by ho Tom? Nebo to byly jen pr\u00e1zdn\u00e9 \u0159e\u010di, proto\u017ee Tom tu\u0161il, \u017ee by jej to Bill nenechal ud\u011blat a s t\u00edm tak\u00e9 po\u010d\u00edtal? Doteky na rukou, ob\u010dasn\u00e9 pohlazen\u00ed Billovy tv\u00e1\u0159e. To v\u0161echno bylo kr\u00e1sn\u00e9, ale za\u010d\u00ednalo to b\u00fdt m\u00e1lo. P\u0159est\u00e1valo to sta\u010dit.<\/p>\n

Po cest\u011b dom\u016f Tom z Billa vyt\u00e1hl jen posledn\u00ed drobn\u00e9 detaily, kter\u00e9 Tomovi chyb\u011bly, aby zmapoval Bill\u016fv dobrodru\u017en\u00fd den, a d\u00e1l jej ot\u00e1zkami netr\u00e1pil. Bill vypadal unaven\u011b. Mo\u017en\u00e1 dokonce ura\u017een\u011b. Tom jej cht\u011bl vz\u00edt za ruku, ale co bylo moc, to bylo moc. C\u00edtil se u\u017e dostate\u010dn\u011b \u0161patn\u011b, kdy\u017e se takhle Billovi v\u011bnoval n\u011bkolikr\u00e1t b\u011bhem dne bez d\u016fvodu. Bill v\u011bt\u0161inou nebyl ani smutn\u00fd ani osam\u011bl\u00fd, ani se mu nest\u00fdskalo, a p\u0159esto jej Tom a\u017e l\u00e1skypln\u011b bral za ruku, nebo jej hladil po tv\u00e1\u0159i. B\u00e1l se, \u017ee si Bill za\u010dne myslet, \u017ee u\u017e to z Tomovy strany nen\u00ed \u010dist\u00e9 gesto, a\u010dkoli bylo. Poch\u00e1zelo z t\u011bch nej\u010dist\u0161\u00edch cit\u016f, kter\u00fdch byl Tom schopen. P\u0159esto se rozhodl je omezit, i kdy\u017e mu to p\u0159i\u0161lo tak automatick\u00e9.<\/p>\n

autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* S\u00e1m za sebe Norm\u00e1ln\u011b se Bill venku moc netoulal. Zaprv\u00e9 s\u00e1m nikam nechodil a zadruh\u00e9 bylo venku je\u0161t\u011b chladno na to, aby se jen tak bezc\u00edln\u011b coural po venku. P\u00e1r minut str\u00e1vil v\u017edycky na sv\u00e9m mal\u00e9m balkon\u011b a p\u0159em\u00fd\u0161lel.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[584],"tags":[],"class_list":["post-3936","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-breaking-through"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3936","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3936"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3936\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3936"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3936"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3936"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}