{"id":3938,"date":"2014-06-10T17:00:00","date_gmt":"2014-06-10T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3925"},"modified":"2014-06-10T17:00:00","modified_gmt":"2014-06-10T16:00:00","slug":"balance-24","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/06\/10\/balance-24\/","title":{"rendered":"Balance 24."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong> Dnes je to z\u0159ejm\u011b poprv\u00e9, kdy netu\u0161\u00edm, co bych m\u011bla \u0159\u00edct. Proto se nebudu sna\u017eit o n\u011bco, co by mo\u017en\u00e1 v\u016fbec ned\u00e1valo smysl a poskytnu v\u00e1m prostor, abyste se mohli rychleji vrhnout do \u010dten\u00ed :). Z cel\u00e9ho srdce bych v\u00e1m cht\u011bla op\u011bt pod\u011bkovat za n\u00e1dhern\u00e9 koment\u00e1\u0159e, za to, jak \u0161\u0165astnou m\u011b d\u011bl\u00e1te a \u017ee m\u011b nev\u011bdomky nut\u00edte usednout ke psan\u00ed i tehdy, kdy\u017e v\u016fbec nem\u00e1m n\u00e1ladu. M\u016f\u017eu si pouze p\u0159\u00e1t, aby se v\u00e1m pov\u00eddka l\u00edbila i nad\u00e1le a abyste to spole\u010dn\u011b s kluky n\u011bjak vydr\u017eeli a\u017e do konce :).<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Sv\u011bt je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed m\u00edsto. Pln\u00e9 hezk\u00fdch i o\u0161kliv\u00fdch chvil, neust\u00e1le se st\u0159\u00eddaj\u00edc\u00edch, nikdy netrvaj\u00edc\u00edch v\u011b\u010dn\u011b. Z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu se zd\u00e1, \u017ee ty hezk\u00e9 trvaj\u00ed mnohem m\u00e9n\u011b ne\u017e ty bolestiv\u00e9 a \u0161patn\u00e9. Nikdo nev\u00ed, pro\u010d tomu tak je. Nikdo se nepokou\u0161\u00ed p\u0159ij\u00edt na to, jak to zm\u011bnit. Nikdo se nesna\u017e\u00ed v t\u011bch hor\u0161\u00edch chv\u00edl\u00edch nal\u00e9zt n\u011bco hezk\u00e9ho, n\u011bjakou drobnou skulinku. Jak\u00e9si v\u00fdchodisko, d\u00edky n\u011bmu\u017e by byly mnohem snesiteln\u011bj\u0161\u00ed.<\/em><\/div>\n
Vlk se nad t\u00edm tak\u00e9 zam\u00fd\u0161lel \u00fapln\u011b poprv\u00e9. U\u017e t\u0159et\u00edm dnem bojoval o srne\u010dk\u016fv \u017eivot. T\u0159et\u00edm dnem se sna\u017eil v\u0161emi mo\u017en\u00fdmi i nemo\u017en\u00fdmi zp\u016fsoby sn\u00ed\u017eit vysokou hore\u010dku a z\u00e1chvaty zimnice, bohu\u017eel ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b. Zm\u00edt\u00e1n v z\u00e1chvatech strachu a vnit\u0159n\u00ed bolesti se sna\u017eil na tom v\u0161em vid\u011bt alespo\u0148 n\u011bco pozitivn\u00edho.<\/em> <\/p>\n

Mo\u017en\u00e1 byl v\u00e1\u017en\u011b nemocn\u00fd. Mo\u017en\u00e1 mu nakonec stejn\u011b nedok\u00e1\u017ee pomoct, ale \u017eil. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d d\u00fdchal, jeho srdce, a\u010d velice slab\u011b a pomalu, tlouklo v drobn\u00e9m t\u0159esouc\u00edm se t\u011bl\u00ed\u010dku, kter\u00e9 se odm\u00edtalo vzd\u00e1t. A on to tak\u00e9 nem\u00ednil vzd\u00e1t.<\/em><\/div>\n

Sed\u011bl u n\u011bj dnem i noc\u00ed, pod\u00e1val mu r\u016fzn\u00e9 l\u00e9\u010div\u00e9 bylinky, zah\u0159\u00edval jej sv\u00fdm hork\u00fdm dechem a prosil vy\u0161\u0161\u00ed moc o z\u00e1zrak. Zoufale tou\u017eil po tom, aby otev\u0159el ty velik\u00e9 kouzeln\u00e9 o\u010di a usm\u00e1l se na n\u011bj. Aby vyb\u011bhl do mraziv\u00e9 zimy a poskakoval pod v\u011btvemi mod\u0159\u00ednu, ochutn\u00e1vaj\u00edc drobn\u00e9 sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky. V tu chv\u00edli by byl schopen ud\u011blat pro n\u011bj cokoli. Vystrojil by mu velkolep\u00e9 V\u00e1noce p\u0159esn\u011b tak, jak si p\u0159\u00e1l, a vymyslel by si des\u00edtky d\u00e1rk\u016f, kter\u00e9 nepot\u0159eboval, jenom proto, aby mu t\u00edm ud\u011blal radost.<\/em> <\/p>\n

Od toho osudn\u00e9ho dne, kdy p\u0159i\u0161el o svou matku, mu p\u0159irostl k srdci je\u0161t\u011b o n\u011bco m\u00e1lo v\u00edc, pokud to v\u016fbec bylo mo\u017en\u00e9. Poc\u00edtil jak\u00fdsi z\u00e1van zodpov\u011bdnosti. Pokud nepo\u010d\u00edtal sourozence, se kter\u00fdmi si dle jeho vlastn\u00edch slov v\u016fbec nerozum\u011bl, byl jeho jedinou rodinou. Jedin\u00fdm \u00fato\u010di\u0161t\u011bm. A i kdy\u017e si to mo\u017en\u00e1 jenom namlouval, uvnit\u0159 c\u00edtil, \u017ee by si to pr\u00e1v\u011b takhle jeho matka p\u0159\u00e1la.<\/em><\/p>\n<\/div>\n

\n
Na kr\u00e1tkou chv\u00edli odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159 od ml\u00e1d\u011bte, oto\u010dil hlavu a rozhl\u00e9dl se po okol\u00ed. Zhluboka se nadechl ostr\u00e9ho vzduchu, kter\u00fd mu zevnit\u0159 vypaloval pl\u00edce a utr\u00e1pen\u00fdm pohledem sledoval pomalu padaj\u00edc\u00ed sn\u00edh. Dop\u0159\u00e1l si dal\u0161\u00ed hlubok\u00fd n\u00e1dech, dal\u0161\u00ed kr\u00e1tk\u00fd pohled na jeden z div\u016f p\u0159\u00edrody a nesm\u011ble promluvil. Tich\u00fdmi slovy protnul smutn\u00e9 ticho. Vypr\u00e1v\u011bl o sv\u00e9m podivn\u00e9m d\u011btstv\u00ed. O ztr\u00e1t\u011b obou rodi\u010d\u016f. O nekone\u010dn\u00e9 osam\u011blosti a pr\u00e1zdnot\u011b, kter\u00e9 byly cel\u00e1 l\u00e9ta jeho neodd\u011blitelnou sou\u010d\u00e1st\u00ed, ale byl p\u0159\u00edli\u0161 hrd\u00fd na to, aby si to d\u0159\u00edv p\u0159iznal.<\/em><\/div>\n
Dok\u00e1zal to teprve nyn\u00ed. Nyn\u00ed, kdy\u017e u\u017e v\u011bd\u011bl, jak\u00e9 to je, \u017e\u00edt bez nich, a najednou mu op\u011bt d\u00fdchali za z\u00e1dy v podob\u011b tmav\u00fdch st\u00edn\u016f a sna\u017eili se jej pohltit. Asi desetkr\u00e1t se mu omluvil za to, \u017ee jej cht\u011bl kdysi sn\u00edst. \u017de se na malou chv\u00edli nechal sv\u00e9st uboh\u00fdm \u017eivo\u010di\u0161n\u00edm pudem, ani\u017e by nahl\u00e9dl hloub\u011bji do sv\u00e9ho nitra. Omlouval se mu za to, \u017ee n\u011bkdy nem\u011bl chu\u0165 jej poslouchat, zejm\u00e9na kdy\u017e mluvil a\u017e p\u0159\u00edli\u0161. Kdy\u017e chv\u011bj\u00edc\u00edm se hlasem vyslovoval omluvu za smrt jeho matky, do o\u010d\u00ed nejnebezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00edho dravce pomalu vstoupily drobn\u00e9 slzy. Kdy\u017e se jeho slova prom\u011bnila v zoufal\u00fd \u0161epot, op\u011bt prosil o z\u00e1zrak. Odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159 od mod\u0159\u00ednu, kter\u00fd se zd\u00e1l i p\u0159es svou majest\u00e1tnost pr\u00e1zdn\u00fd a smutn\u00fd, a polo\u017eil hlavu na srne\u010dk\u016fv bok.<\/em> <\/p>\n

Bylo to poprv\u00e9. Poprv\u00e9, co byla kamenn\u00e1 hora, domov hrd\u00e9ho alfa samce a v\u016fdce sme\u010dky, \u00fato\u010di\u0161t\u011b ob\u00e1van\u00e9ho pred\u00e1tora, sv\u011bdkem jeho slz. Sv\u011bdkem jeho slabosti. Sv\u011bdkem bezb\u0159eh\u00e9 l\u00e1sky, kter\u00e1 mu nedovolovala d\u00fdchat a pohltila ka\u017ed\u00e9 skryt\u00e9 z\u00e1kout\u00ed jeho nitra.<\/em><\/div>\n

\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Kdyby Bill tu\u0161il, jak moc se v\u011bci kolem n\u011bj zm\u011bn\u00ed za pouh\u00fdch 24 hodin, u\u017eil by si ty t\u0159i vz\u00e1cn\u00e9 dny v dom\u011b Kaulitzov\u00fdch je\u0161t\u011b v\u00edce. Od chv\u00edle, co se s Tomem rozlou\u010dili, m\u011bl pocit, \u017ee n\u011bco nen\u00ed spr\u00e1vn\u011b. Chodil z jednoho pokoje do druh\u00e9ho, pozoroval v\u0161echny kouty, v\u0161\u00edmal si v\u0161ech mali\u010dkost\u00ed. Nic se nezm\u011bnilo, a p\u0159esto se nemohl zbavit my\u0161lenky, \u017ee bylo n\u011bco jinak. D\u016fm musel b\u00fdt v\u011bt\u0161\u00ed. Ano! Zd\u00e1l se mu o hodn\u011b v\u011bt\u0161\u00ed, m\u00edstnosti byly mnohem pr\u00e1zdn\u011bj\u0161\u00ed a ponur\u00e9, dokonce mu i jeho vlastn\u00ed pokoj p\u0159ipadal naprosto ciz\u00ed. A Bu\u0159t\u00edkova reakce pouze utvrdila jeho nep\u0159\u00edjemn\u00e9 pocity. Ve chv\u00edli, kdy spole\u010dn\u011b p\u0159ekro\u010dili pr\u00e1h dve\u0159\u00ed, rozhl\u00e9dl se kolem sebe a zam\u00ed\u0159il pod postel. P\u0159esn\u011b tak jako poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se n\u011bkde nec\u00edtil doma. A Bill m\u011bl poprv\u00e9 chu\u0165 ukr\u00fdt se tam tak\u00e9.<\/p>\n

S o\u010dima zabodnut\u00fdma do mahagonov\u00e9ho stolu nesoust\u0159ed\u011bn\u011b p\u0159ehazoval vidli\u010dkou kousky studen\u00e9 zeleniny a odm\u00edtal zvednout pohled. Necht\u011bl se na n\u011bj d\u00edvat. To, \u017ee se vr\u00e1til o dva dny d\u0159\u00edv, nic nem\u011bnilo na tom, jak se zachoval. Op\u011bt.<\/div>\n

Gordon do sebe v rychlosti nah\u00e1zel zbytky sv\u00e9 ve\u010de\u0159e, zapil je po\u0159\u00e1dn\u00fdm hltem vychlazen\u00e9ho Chardonnay a byl odhodl\u00e1n vydr\u017eet tak dlouho, jak jen to bude nutn\u00e9. Trp\u011blivost v\u0161ak nikdy nepat\u0159ila mezi jeho p\u0159ednosti, a tak se po necel\u00fdch dvou minut\u00e1ch nat\u00e1hl p\u0159es st\u016fl, zlehka chytil Billa za bradu a donutil jej t\u00edm op\u011btovat jeho pohled.<\/p>\n

„Copak nejsi r\u00e1d, \u017ee m\u011b vid\u00ed\u0161?“<\/em>
Bill neodpov\u011bd\u011bl. Stiskl rty do tenk\u00e9 \u0161t\u011brbinky a ze v\u0161ech sil se sna\u017eil potla\u010dit nar\u016fstaj\u00edc\u00ed \u00fazkost. A to u\u017e si myslel, \u017ee jej to s tou znakovou \u0159e\u010d\u00ed kone\u010dn\u011b p\u0159e\u0161lo. Z\u0159ejm\u011b se m\u00fdlil.<\/div>\n

„Bille.“<\/em><\/div>\n
„J-j\u00e1\u2026 vlastn-\u011b v\u016fbec nev-\u00edm, tati.“ Zad\u00edval se jinam. Rychle na\u0161el jedin\u00fd bod v m\u00edstnosti, kter\u00fd mu nezp\u016fsoboval bolest a ze kter\u00e9ho mu nebylo do pl\u00e1\u010de. Sp\u00edc\u00ed Am\u00e9lie v rohu pokoje. D\u00edval se na ni a vid\u011bl v\u0161e kr\u00e1sn\u00e9, co pro\u017eil b\u011bhem posledn\u00edch t\u0159\u00ed dn\u016f. „Nev\u00edm.“<\/div>\n
„Vysv\u011btli mi to. Myslel jsem, \u017ee bude\u0161 r\u00e1d, kdy\u017e p\u0159ijedu d\u0159\u00edv.“<\/em> Gordon se nem\u00ednil vzd\u00e1t a tvrdohlav\u011b odm\u00edtal promluvit.<\/div>\n
„Tak\u2026 za prv\u00e9. Roz-lou\u010dil ses se mnou\u2026 sms-kou. Ani ses\u2026 neobt\u011b-\u017eoval p\u0159i-j\u00edt za mnou.“<\/div>\n
„Sp\u011bchal jsem.“<\/em><\/div>\n
„Za druh\u00e9\u2026 kdy\u017e jsem-ti poslal sms s p\u0159\u00e1-n\u00edm hez-k\u00fdch V\u00e1noc, ani ses\u2026 neob-t\u011b\u017eoval odepsat.“<\/div>\n
„N\u011bjak jsem ji p\u0159ehl\u00e9dl. Krom toho, v\u00ed\u0161, \u017ee V\u00e1noce nem\u00e1m r\u00e1d.“<\/em><\/div>\n
„A co je ze v\u0161e-ho nejboles-tiv\u011bj\u0161\u00ed, nic jsi\u2026 neodepsal ani teh-dy, kdy\u017e jsem\u2026 ti nap-sal, \u017ee- jsem poprv\u00e9 usly-\u0161el.“ Malink\u00e1 Am\u00e9lie u\u017e nepomohla. O\u010di se mu zaplnily slzami se stejnou rychlost\u00ed, s jakou jeho srdce krv\u00e1celo pod \u00fadery otce. C\u00edtil se mal\u00fd a nepot\u0159ebn\u00fd. Pr\u00e1zdn\u00fd. Posti\u017een\u00fd.<\/div>\n
„\u010ce-kali jsme\u2026 na to cel\u00e1 l\u00e9-ta. Kam se\u2026 pod\u011bla tv\u00e1 ra-dost? Tv\u00e1 pod-pora?“<\/p>\n

Gordon provinile sklonil hlavu. Nezvl\u00e1dl to. Tak dlouho spole\u010dn\u011b \u010dekali na tu chv\u00edli, tak dlouho doufali, v\u011b\u0159ili, modlili se, a kdy\u017e to najednou bylo tady, netu\u0161il, jak by m\u011bl reagovat. Nebyl na to p\u0159ipraven\u00fd. Byl zbab\u011blec. Je\u0161t\u011b h\u016f\u0159. Sobeck\u00fd zbab\u011blec, ut\u00e1p\u011bj\u00edc\u00ed se ve sv\u00e9 vlastn\u00ed bolesti a vzpom\u00ednk\u00e1ch na minulost, zat\u00edmco zapom\u00ednal \u017e\u00edt p\u0159\u00edtomnost\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee prohr\u00e1l. U\u017e nem\u011blo smysl b\u00fdt tvrdohlav\u00fd. Rozhodl se respektovat Billovo rozhodnut\u00ed. U\u017e \u017e\u00e1dn\u00e1 znakov\u00e1 \u0159e\u010d. U\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 posunky a nekone\u010dn\u00e9 ticho. A i kdy\u017e si to odm\u00edtal p\u0159iznat, bylo hezk\u00e9 poslouchat jeho p\u0159\u00edjemn\u00fd, jemn\u00fd hlas.<\/div>\n

„Jist\u011b\u017ee z toho m\u00e1m radost. Akor\u00e1t jsem necht\u011bl jednat pon\u011bkud ukvapen\u011b. P\u0159eci jen, bylo to jen jedin\u00e9 p\u00edpnut\u00ed. To je\u0161t\u011b v\u016fbec nic nenazna\u010duje. Nechci \u017e\u00edt v nad\u011bji, \u017ee je v\u0161echno na nejlep\u0161\u00ed cest\u011b, a pak zase dopadnout na dno. Mus\u00ed\u0161 m\u011b ch\u00e1pat, Bille. U\u017e jsme to p\u0159eci za\u017eili tolikr\u00e1t.“<\/div>\n
Bill nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b pootev\u0159el \u00fasta a zalapal po dechu. Z\u00edral na sv\u00e9ho otce, n\u011bco v jeho nitru se zlomilo, n\u011bco u\u017e nebylo tak jako p\u0159edt\u00edm a on se na n\u011bj nedok\u00e1zal d\u00edvat stejn\u00fdma o\u010dima. Tak moc si p\u0159\u00e1l vymazat jeho posledn\u00ed slova. Zapomenout. Vygumovat je jako chybu na pap\u00ed\u0159e, ale ne\u0161lo to. Nemohl je vz\u00edt zp\u011bt. Byla vyslovena. A i kdy\u017e je nesly\u0161el, zas\u00e1hla jej na zcela jin\u00e9m m\u00edst\u011b.<\/p>\n

„Po\u010dk\u00e1me na v\u00fdsledek operace a teprve pot\u00e9 se budeme radovat, hm?“ Nerv\u00f3zn\u011b se pousm\u00e1l a postavil p\u0159ed n\u011bj sv\u00e9 v\u00e1no\u010dn\u00ed d\u00e1rky – \u010dokol\u00e1dov\u00fd dort a kytici b\u00edl\u00fdch r\u016f\u017e\u00ed, o nich\u017e si myslel, \u017ee jsou jeho nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed. „V\u00edm, \u017ee m\u00e1\u0161 \u010dokol\u00e1dov\u00fd dort nejrad\u011bji, tak bychom si pro dne\u0161ek mohli polevit z pravidel a zapomenout na ln\u011bn\u00e1 sem\u00ednka.“<\/div>\n

Billovo t\u011blo se ot\u0159\u00e1salo v z\u00e1kladech. Op\u011bt m\u011bl t\u0159i roky. Op\u011bt se zmaten\u011b d\u00edval na v\u00e1no\u010dn\u00ed d\u00e1rek sv\u00e9ho otce. Tentokr\u00e1t by v\u0161ak mo\u017en\u00e1 rad\u011bji p\u0159ijal aut\u00ed\u010dko. Myslel si, \u017ee si to pouze namlouv\u00e1. \u017de mu k\u0159ivd\u00ed, ale nem\u00fdlil se. Jeho odhady byly nep\u0159\u00edjemn\u011b pravdiv\u00e9. V\u016fbec jej neznal. Bill se dokonce divil tomu, \u017ee trefil alespo\u0148 barvu kv\u011bt\u016f.<\/div>\n
\u010c\u00edm to bylo? Pro\u010d v n\u011bj jin\u00ed lid\u00e9 v\u011b\u0159ili v\u00edc ne\u017e vlastn\u00ed rodina? Pro\u010d se ka\u017ed\u00fd nach\u00e1zel na zcela jin\u00e9 stran\u011b propasti?<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 prav-du,“ p\u00edpl chv\u011bj\u00edc\u00edm se hlasem. „M\u00e1m\u2026 ho moc r\u00e1d.“<\/p>\n

Gordon se spokojen\u011b usm\u00e1l, hrd\u011b vypjal hru\u010f a otcovsky jej popl\u00e1cal po ramenou. Fakt, \u017ee se tv\u00e1\u0159il stejn\u011b jako p\u0159ed lety, \u00fapln\u011b p\u0159ehl\u00ed\u017eel. Dopil svou sklenku v\u00edna a vz\u00e1p\u011bt\u00ed si op\u011bt dolil. Kdy\u017e ji odkl\u00e1dal zp\u011bt na st\u016fl, v\u0161iml si, \u017ee je t\u00e9m\u011b\u0159 pr\u00e1zdn\u00e1. P\u0159ekvapen\u011b zamrkal. Je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm se mu nestalo, \u017ee by vypil celou l\u00e1hev s\u00e1m.<\/div>\n

\n

Bill u\u017e se na n\u011bj nedok\u00e1zal d\u00e9le d\u00edvat. Vymluvil se na \u00fanavu a s pop\u0159\u00e1n\u00edm dobr\u00e9 noci rychle m\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm. Am\u00e9lie sebou trhla ze sp\u00e1nku, zv\u011bdav\u011b zvedla hlavi\u010dku, a kdy\u017e jej spat\u0159ila odch\u00e1zet, rozb\u011bhla se za n\u00edm. Bill ji ale nevn\u00edmal. V n\u00e1ru\u010d\u00ed nesl kytici n\u011bkolika b\u00edl\u00fdch r\u016f\u017e\u00ed a pomalu, schod po schodu, zkracoval vzd\u00e1lenost do sv\u00e9ho pokoje. C\u00edtil se p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b. T\u0159\u00e1sl se a po\u0159\u00e1d si v mysli opakoval, \u017ee to nemohlo b\u00fdt skute\u010dn\u00e9. \u017de se mu to muselo pouze zd\u00e1t. Ur\u010dit\u011b se ka\u017edou chv\u00edli probud\u00ed a spat\u0159\u00ed Tomovu kr\u00e1snou tv\u00e1\u0159. Byl si t\u00edm jist\u00fd.<\/p>\n

Jakmile se kone\u010dn\u011b ocitl za dve\u0159mi sv\u00e9ho pokoje, sklonil hlavu a o\u010dima p\u0159el\u00e9tl b\u00edl\u00e9 hlavi\u010dky kv\u011bt\u016f. Z nenad\u00e1n\u00ed to na n\u011bj v\u0161echno dolehlo. Na ramenou uc\u00edtil neuv\u011b\u0159itelnou t\u00edhu, kter\u00e1 jej donutila sv\u00e9zt se pod\u00e9l dve\u0159\u00ed k podlaze. Zav\u0159el o\u010di, zrychlen\u011b d\u00fdchal, ale u\u017e nemohl d\u00e1l. Ne\u0161\u0165astn\u011b zk\u0159ivil tv\u00e1\u0159 a rozplakal se. V tu chv\u00edli m\u011bl v hlav\u011b pouze jedin\u00e9 – \u017e\u00e1dn\u00e9 radov\u00e1n\u00ed nebude, proto\u017ee nebude ani operace. Vzdal sv\u016fj boj. U\u017e d\u00e9le nem\u011bl s\u00edlu.<\/div>\n

Ukryl tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed, ve kter\u00fdch se sna\u017eil tlumit sv\u00e9 zoufal\u00e9 vzlyky.<\/div>\n
\u00dapln\u011b p\u0159esn\u011b jako p\u0159ed lety. Kdy\u017e jako mal\u00fd kluk spat\u0159il pod stromkem aut\u00ed\u010dko.<\/p>\n

Nikdo se nesna\u017e\u00ed v t\u011bch hor\u0161\u00edch chv\u00edl\u00edch nal\u00e9zt n\u011bco hezk\u00e9ho, n\u011bjakou drobnou skulinku. Jak\u00e9si v\u00fdchodisko, d\u00edky kter\u00e9mu by byly mnohem snesiteln\u011bj\u0161\u00ed.<\/em><\/p>\n

Z posledn\u00edch sil se doplazil k posteli a z no\u010dn\u00edho stolku vzal mobil. P\u0159es slzy v o\u010d\u00edch t\u00e9m\u011b\u0159 nevid\u011bl na p\u00edsmenka, p\u0159esto po chv\u00edli odeslal spr\u00e1vu, do\u0161el k oknu, kde se sto\u010dil do klub\u00ed\u010dka a \u010dekal.<\/div>\n

Ti\u0161e pozoroval pomalounku poletuj\u00edc\u00ed sn\u00edh za oknem, drobn\u00e9, z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed body na obloze a m\u011bs\u00edc, kter\u00fd mu sv\u00edtil p\u0159\u00edmo do tv\u00e1\u0159e. Sna\u017eil se vyt\u011bsnit z mysli ve\u0161ker\u00e9 vzpom\u00ednky na otce a myslet pouze na hezk\u00e9 v\u011bci, na drobnosti, kter\u00e9 by mu za jin\u00fdch okolnost\u00ed vykouzlily \u00fasm\u011bv na tv\u00e1\u0159i, ale bylo to a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 t\u011b\u017ek\u00e9. Sledoval nekone\u010dnou oblohu a nev\u011bdomky si p\u0159\u00e1l, aby m\u011bl mo\u017enost vr\u00e1tit \u010das. Posadil by se na m\u00edsto spolujezdce a zem\u0159el by u t\u00e9 nehody m\u00edsto sv\u00e9 matky. Mo\u017en\u00e1 by byl jeho otec mnohem spokojen\u011bj\u0161\u00ed. Mo\u017en\u00e1 by se kone\u010dn\u011b za\u010dal usm\u00edvat a \u017e\u00edt jako v\u0161ichni ostatn\u00ed.<\/p>\n

Sed\u011bl u toho okna dlouh\u00e9 minuty, mo\u017en\u00e1 to byla dokonce hodina, ale nakonec se do\u010dkal. Hol\u00e9, zamrzl\u00e9 v\u011btv\u011b dubu, proh\u00fdbaj\u00edc\u00ed se pod n\u00e1porem siln\u011bj\u0161\u00edho v\u011btru, najednou zast\u00ednil obrys postavy. Bill p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, a ani\u017e by si to uv\u011bdomoval, vstal a popo\u0161el bl\u00ed\u017e. Kone\u010dky prst\u016f prav\u00e9 dlan\u011b opatrn\u011b polo\u017eil na sklen\u011bn\u00fd povrch, zhluboka d\u00fdchal, jeho srdce ji\u017e op\u011bt tlouklo jako spla\u0161en\u00e9.<\/p>\n

Tom se siln\u011b zachytil okenn\u00edho parapetu a zad\u00edval se Billovi do tv\u00e1\u0159e. V\u011bd\u011bl, \u017ee se n\u011bco muselo st\u00e1t. Byl si jist\u00fd, \u017ee mu nen\u00ed dob\u0159e, kdy\u017e jej po\u017e\u00e1dal, aby za n\u00edm p\u0159i\u0161el. Ale obraz, kter\u00fd se mu naskytl, mu rval srdce na drobn\u00e9 kous\u00ednky. Osoba, kter\u00e1 st\u00e1la u okna, jako by ani nebyla t\u00edm Billem, kter\u00e9ho p\u0159ed n\u011bkolika hodinami opou\u0161t\u011bl. Jako by za tu chv\u00edli, co se nevid\u011bli, v\u00e1\u017en\u011b onemocn\u011bl. Opuchl\u00e9, pl\u00e1\u010dem zarudl\u00e9 o\u010di, propadl\u00e9 b\u00edl\u00e9 tv\u00e1\u0159e, mokr\u00e9 cesti\u010dky po slz\u00e1ch. Ale i p\u0159esto v\u0161echno byl po\u0159\u00e1d n\u00e1dhern\u00fd. Tom v\u016fbec netu\u0161il, \u010d\u00edm to bylo, \u017ee i v takov\u00e9 chv\u00edli p\u016fsobil magicky. Jeho n\u00e1padn\u00e1 kr\u00e1sa mu i nyn\u00ed vyr\u00e1\u017eela dech.<\/div>\n

Narovnal se a t\u0159esouc se po cel\u00e9m t\u011ble, napodobil Bill\u016fv pohyb. Tak\u00e9 nat\u00e1hl ruku a kone\u010dky prst\u016f p\u0159itiskl na okno v t\u011bch sam\u00fdch m\u00edstech, neb\u00fdt tenk\u00e9 p\u0159ek\u00e1\u017eky v podob\u011b okna, dot\u00fdkali by se.<\/p>\n

Bill p\u0159istoupil je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e, \u010delem se op\u0159el o sklo a p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka. C\u00edtil, jak do n\u011bj pomalu pronik\u00e1 \u017eivotod\u00e1rn\u00ed energie a vyplavuje ve\u0161ker\u00e9 tr\u00e1pen\u00ed. N\u011bkolikr\u00e1t se zhluboka nadechl, ne\u017e se odv\u00e1\u017eil zvednout pohled. Tom vypadal se zarudl\u00fdmi tv\u00e1\u0159emi a sn\u011bhem na \u0159as\u00e1ch p\u0159\u00edmo kouzeln\u011b. Pozoroval jej l\u00edtostiv\u00fdm pohledem, po chvilce dokonce posunul ruku v\u00fd\u0161 a dlan\u00ed nazna\u010dil pohlazen\u00ed. Bill u\u017e d\u00e9le nemohl \u010dekat. Otev\u0159el okno, vpustil jej dovnit\u0159, ale nedovolil mu promluvit. Rychle se p\u0159itiskl na jeho t\u011blo, chlad vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z Tomova nitra jej nutil uh\u00fdbat mu, ale on se na n\u011bj p\u0159esto tiskl po\u0159\u00e1d v\u00edc a v\u00edc. \u00dasta mu zaplnil sv\u00fdm jazykem a pomalu z n\u011bj svl\u00e9kal studen\u00e9 oble\u010den\u00ed, zat\u00edmco spole\u010dn\u011b couvali sm\u011brem k posteli.<\/p>\n

Po milov\u00e1n\u00ed se Bill op\u011bt rozplakal. Mezi rozh\u00e1zen\u00fdmi pe\u0159inami Tomovi p\u0159ipadal zvl\u00e1\u0161tn\u011b mali\u010dk\u00fd. Opatrn\u011b kolem n\u011bj omotal pa\u017ee a Bill se k n\u011bmu siln\u011b p\u0159itulil. Slab\u00fdm hl\u00e1skem mu vypr\u00e1v\u011bl o chov\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho otce, o o\u0161kliv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch, kter\u00fdch se nedok\u00e1zal zbavit i o rozhodnut\u00ed, kter\u00e9 Toma \u0161okovalo ze v\u0161eho nejv\u00edce.<\/div>\n

„Bille, tohle pros\u00edm ne\u0159\u00edkej,“ \u0161eptl, zat\u00edmco jej konej\u0161iv\u011b hladil po vlasech a druhou dlan\u00ed mu pomalu propl\u00e9tal prameny vlas\u016f. Zhluboka vdechoval jeho v\u016fni. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d se nemohl sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee se bude muset dom\u016f vr\u00e1tit op\u011bt bez n\u011bj. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee ti hodn\u011b ubl\u00ed\u017eil, \u017ee jsi ne\u0161\u0165astn\u00fd, ale a\u017e se nad t\u00edm z\u00edtra zamysl\u00ed\u0161, jist\u011b se rozhodne\u0161 \u00fapln\u011b jinak.“<\/div>\n
Bill l\u00e1skypln\u011b pol\u00edbil kone\u010dky prst\u016f, kter\u00fdmi jej pohladil po tv\u00e1\u0159i a pomalu zavrt\u011bl hlavou. „Ne-p\u016fjdu na tu… opera-ci. Nechci.“<\/div>\n
„Ned\u011bl\u00e1\u0161 to pro n\u011bj. D\u011bl\u00e1\u0161 to pro sebe. Pod\u00edvej, jak jsi bl\u00edzko. Stoj\u00ed\u0161 t\u011bsn\u011b u c\u00edle. Opravdu to chce\u0161 nyn\u00ed vzd\u00e1t?“ Naklonil se a bezmocn\u011b jej pol\u00edbil do vlas\u016f.<\/div>\n
„Ale… co kdy\u017e, m\u00e1 prav-du? Mo\u017e-n\u00e1 jsem skut-e\u010dn\u011b jednal uk-vapen\u011b. Mo\u017e-n\u00e1 do-padnu op\u011bt… na dno.“<\/div>\n
„Pak ti z n\u011bj pom\u016f\u017eu vst\u00e1t. U\u017e na to nejsi s\u00e1m, Bille. Jsem s tebou a nedovol\u00edm, abys zahodil tak velikou \u0161anci jenom proto, jak se tv\u016fj otec zachoval. Pokud to nechce\u0161 ud\u011blat kv\u016fli sob\u011b, ud\u011blej to kv\u016fli mn\u011b.“<\/p>\n

Bill se p\u0159evalil na z\u00e1da a Tom se naklonil nad n\u011bj. Vp\u00edjeli se jeden druh\u00e9mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n

„Pro\u010d?“ p\u00edpl.<\/div>\n
Tom se sklonil a dlouze jej pol\u00edbil. „Proto\u017ee chci, abys m\u011b sly\u0161el, a\u017e ti budu \u0159\u00edkat, jak moc t\u011b miluju. A krom toho si tak\u00e9 mus\u00ed\u0161 poslechnout v\u0161echny skladby, kter\u00e9 slo\u017e\u00edm na t\u00e9 tv\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9 kyta\u0159e.“<\/div>\n
Na rty mu vystoupil drobn\u00fd \u00fasm\u011bv. Nat\u00e1hl ruku, polo\u017eil ji Tomovi na hru\u010f a zav\u0159el o\u010di. Pod zk\u0159ehl\u00fdmi prsty c\u00edtil z\u00e1chv\u011bvy hladk\u00e9 k\u016f\u017ee. Dok\u00e1zal dokonale zachytit siln\u00fd tlukot Tomova srdce. Na ni\u010dem jin\u00e9m v tu chv\u00edli nez\u00e1le\u017eelo. Nic nebylo natolik d\u016fle\u017eit\u00e9.<\/div>\n
Tom se hlavou op\u0159el o jeho hrudn\u00edk, tak\u00e9 zav\u0159el o\u010di a soust\u0159edil se pouze na tlukot Billova srdce. Le\u017eeli si v objet\u00ed dlouho, pono\u0159eni ve sv\u00fdch vlastn\u00edch my\u0161lenk\u00e1ch, vn\u00edmaj\u00edc\u00ed tlukot srdce toho druh\u00e9ho. Ka\u017ed\u00fd po sv\u00e9m.<\/div>\n
Nemluvili. Neh\u00fdbali se. Jejich propleten\u00e1, nah\u00e1 t\u011bla vytv\u00e1\u0159ela dokonal\u00e9 souzn\u011bn\u00ed dvou kdysi tolik osam\u011bl\u00fdch du\u0161\u00ed. Oba ve stejnou chv\u00edli napadla ta sam\u00e1 my\u0161lenka.<\/div>\n
<\/p>\n

Sv\u011bt u\u017e nikdy nebude takov\u00fd, jak\u00fd byl, ne\u017e jsem t\u011b poznal.<\/em> <\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Dnes je to z\u0159ejm\u011b poprv\u00e9, kdy netu\u0161\u00edm, co bych m\u011bla \u0159\u00edct. Proto se nebudu sna\u017eit o n\u011bco, co by mo\u017en\u00e1 v\u016fbec ned\u00e1valo smysl a poskytnu v\u00e1m prostor, abyste se mohli rychleji vrhnout do \u010dten\u00ed :). Z cel\u00e9ho srdce bych v\u00e1m<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[581],"tags":[],"class_list":["post-3938","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-balance"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3938","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3938"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3938\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3938"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3938"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3938"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}