{"id":3943,"date":"2014-06-08T18:00:00","date_gmt":"2014-06-08T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3930"},"modified":"2014-06-08T18:00:00","modified_gmt":"2014-06-08T17:00:00","slug":"nicitel-41-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/06\/08\/nicitel-41-konec\/","title":{"rendered":"Ni\u010ditel 41. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Nem\u016f\u017eu bez tebe \u017e\u00edt<\/p>\n

<\/strong> Tom<\/p>\n

Probral jsem se v Lokiho pokoji. Pokusil jsem se pohnout. \u0160lo to ztuha, proto\u017ee m\u011b v\u0161echno bolelo. Pomalu jsem se posadil a prohl\u00e9dl si sv\u00e9 t\u011blo. Zmizelo moje zakrv\u00e1cen\u00e9 a roztrhan\u00e9 oble\u010den\u00ed, ale jizvy a mod\u0159iny z\u016fstaly.<\/div>\n

V tu chv\u00edli jsem si uv\u011bdomil, \u017ee je\u0161t\u011b n\u011bco chyb\u00ed. Sp\u00ed\u0161 n\u011bkdo. Prudce jsem vylet\u011bl z postele. Co kdy\u017e se mu n\u011bco stalo? Vybavilo se mi to, co se stalo p\u0159edt\u00edm, ne\u017e jsem omdlel. Ne\u2026<\/div>\n
Moje t\u011blo p\u0159emohla gravitace. Zavr\u00e1voral jsem a p\u0159epadl z\u00e1tky na postel. Zaplavilo m\u011b zoufalstv\u00ed.<\/div>\n
Nemohl p\u0159ece um\u0159\u00edt\u2026<\/p>\n

Otev\u0159ely se dve\u0159e a dovnit\u0159 ve\u0161el Odin. Jeho v\u00fdraz zni\u010dil v\u0161echny m\u00e9 nad\u011bje. T\u0159esouc\u00ed se rukou jsem se chytil za tv\u00e1\u0159.<\/div>\n

„Levi\u2026“ vydechl Odin a sna\u017eil se o vyrovnan\u00fd t\u00f3n.<\/div>\n
„Kde je Loki? Tak kde je?!“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, on\u2026“ Do o\u010d\u00ed mi vhrkly slzy. Nedalo se to zastavit. Nemohl um\u0159\u00edt, ne po tom v\u0161em. Nemohl m\u011b tady nechat. Trhan\u011b jsem se nadechl. C\u00edtil jsem ostrou bolest, kter\u00e1 se mi s ka\u017edou dal\u0161\u00ed vte\u0159inou usazovala v oblasti hrudn\u00edku, na m\u00edst\u011b, kde se schov\u00e1valo srdce.<\/div>\n
„…t\u00e1mhle na tebe \u010dek\u00e1.“ P\u0159estal jsem d\u00fdchat a m\u00e1lem jsem dostal infarkt. Zpoza rohu vy\u0161el Loki a \u0161iroce se usm\u00e1l. Vyd\u011b\u0161en\u011b jsem sebou trhl a tv\u00e1\u0159il se, jako bych pr\u00e1v\u011b spat\u0159il p\u0159\u00edzrak.<\/div>\n
„J-jak\u2026?“ Pod\u00edval jsem se zp\u00e1tky na Odina. Ten se jen usm\u00edval. J\u00e1 ho zabiju, d\u011bdka!<\/p>\n<\/div>\n
\n
Kdy\u017e jsem se jak\u017e tak\u017e vzpamatoval z prvotn\u00edho \u0161oku, zvedl jsem se z postele a rozeb\u011bhl se k Lokimu. Ne\u017e sta\u010dil jakkoli zareagovat, sko\u010dil jsem mu kolem krku a zabo\u0159il mu obli\u010dej do hrudi.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee-\u017ee jsi mrtv\u00fd\u2026“<\/div>\n
„Tak snadno se m\u011b nezbav\u00ed\u0161. Te\u010f u\u017e t\u011b budu o\u0161ah\u00e1vat a\u017e do konce \u017eivota,“ zasm\u00e1l se. P\u0159itiskl jsem se k n\u011bmu je\u0161t\u011b pevn\u011bji, jako bych ho cht\u011bl rozm\u00e1\u010dknout. Odin se ti\u0161e vytratil a nechal n\u00e1s o samot\u011b. Loki m\u011b pohladil po z\u00e1dech a objet\u00ed mi oplatil. C\u00edtil jsem jeho teplo, v\u016fni. To mi sta\u010dilo.<\/div>\n
„Bille, l\u00e1sko\u2026“ Sklonil se ke mn\u011b a n\u011b\u017en\u011b m\u011b pol\u00edbil na \u010delo, pak na nos a nakonec na rty. Byl tak opatrn\u00fd. Skoro jakoby se b\u00e1l, \u017ee se mu rozpadnu pod rukama. P\u0159ipadal jsem si n\u00e1dhern\u011b. Ukazoval jsem mu ve\u0161kerou svoji l\u00e1sku a on to sam\u00e9 d\u00e1val mn\u011b. Ol\u00edzl mi rty a pak se k nim znovu p\u0159is\u00e1l.<\/p>\n

Minuty ub\u00edhaly, ale mn\u011b se zd\u00e1lo, \u017ee se \u010das zastavil. Nev\u011bd\u011bl jsem, jak dlouho jsme tam spolu st\u00e1li, ale jedno bylo jist\u00e9 – tenhle okam\u017eik se mohl hrd\u011b za\u0159adit k t\u011bm nejlep\u0161\u00edm m\u00e9ho \u017eivota.<\/div>\n

„Tome,“ zast\u00e9nal a zajel mi rukama pod tri\u010dko. Pak na zadek, pod kalhoty. Jeho polibky zdivo\u010dely a mn\u011b bylo jasn\u00e9, co chce. Tou\u017eil jsem po tom tak\u00e9. Kousek od n\u00e1s sice st\u00e1la postel, ale Loki m\u011b st\u00e1hl na zem. Strhl m\u011b tak, \u017ee jsem se p\u0159ekulil na z\u00e1da a z\u016fstal tak. Op\u0159el jsem se o lokty. Loki nalehl na m\u011b a str\u010dil mi jedno koleno do rozkroku. Natahoval jsem se k n\u011bmu pro polibky, kter\u00e9 mi s l\u00e1skou v\u011bnoval.<\/div>\n
Jednou rukou m\u011b nadzvedl a druhou mi \u0161ikovn\u011b sundal tri\u010dko. Hned za\u010dal olizovat moji hru\u010f a bradavky. Vzru\u0161en\u011b jsem zafun\u011bl a rukou ho p\u0159ichytil za vlasy. Skousl mi k\u016f\u017ei na kl\u00ed\u010dn\u00ed kosti. C\u00edtil jsem p\u0159\u00edjemn\u00e9 mrazen\u00ed po cel\u00e9m t\u011ble, jak se ho n\u00e1hodn\u011b dot\u00fdkal sv\u00fdmi rty.<\/div>\n
Chtiv\u011b jsem mu zaryl nehty do ramene. Vyc\u00edtil moji touhu a poznal, \u017ee chci, aby to zrychlil. A proto je\u0161t\u011b zpomalil. Za\u00fap\u011bl jsem. D\u011blal to naschv\u00e1l, hr\u00e1l si se mnou jako ko\u010dka s my\u0161\u00ed. A mn\u011b se to l\u00edbilo.<\/p>\n

„Doprdele, Oskar!“ vyjekl jsem. Loki se zmaten\u011b odt\u00e1hl. „\u00dapln\u011b jsem na n\u011bj zapomn\u011bl.“<\/div>\n

„Jak sis, sakra, v t\u00e9hle chv\u00edli mohl vzpomenout na toho t\u00fdpka?“<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm,“ zavrt\u011bl jsem hlavou a odstr\u010dil ho ze sebe. Sice jsem to necht\u011bl ud\u011blat, ale musel jsem. B\u016fh v\u00ed, jak dlouho jsem byl mimo, a o spoutan\u00e9m Oskarovi celou tu dobu nikdo nev\u011bd\u011bl. Vid\u011bl jsem, jak Loki na\u0161pulil rty a se zamra\u010den\u00fdm v\u00fdrazem mi podal oble\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Vynahrad\u00edm ti to,“ sl\u00edbil jsem mu a l\u00edbnul ho na koutek \u00fast. Ke sv\u00e9mu pot\u011b\u0161en\u00ed jsem zjistil, \u017ee u\u017e se p\u0159ed n\u00edm tak nestyd\u00edm.<\/div>\n
„Kam to v\u016fbec jde\u0161?“ zeptal se Loki.<\/div>\n
„Do Helu, p\u0159enese\u0161 m\u011b?“<\/div>\n
„Fajn.“<\/div>\n
„Po\u010dkat,“ zarazil jsem se. „Kde je Ni\u010ditel?“ V tu chv\u00edli na m\u011b dolehl i zbytek reality. Co se vlastn\u011b stalo? Kde jsou ostatn\u00ed? P\u0159e\u017eili to? Co je s Anholenem?<\/div>\n
„Odin si ho nechal u sebe do doby, ne\u017e se probud\u00ed\u0161,“ vysv\u011btlil.<\/div>\n
„Kolik vlastn\u011b ub\u011bhlo dn\u016f od bitvy?“<\/div>\n
„Nev\u00edm, probudil jsem se dneska r\u00e1no.“ Pok\u00fdval jsem hlavou a vy\u0161el z pokoje. Loki m\u011b n\u00e1sledoval.<\/p>\n

„Co tvoje zran\u011bn\u00ed?“ Oto\u010dil jsem se na n\u011bj. Pokr\u010dil rameny.<\/div>\n

„Zahojilo se.“<\/div>\n
Vyzvedli jsme Ni\u010ditel a p\u0159enesli se do Helu. Byla tam spousta mrtv\u00fdch, zran\u011bn\u00fdch a tak\u00e9 lid\u00ed, co se jim sna\u017eili pomoct. Rozhodli jsme se, \u017ee vy\u0159e\u0161\u00edme tu v\u011bc s Oskarem, a pak zjist\u00edme, co se stalo.<\/div>\n
Do\u0161li jsme a\u017e k rozvalin\u00e1m, kde jsem \u010darod\u011bje uv\u011bznil. U\u017e z d\u00e1lky jsem ho zahl\u00e9dl. M\u011bl sklon\u011bnou hlavu a vypadalo to, \u017ee se sotva dr\u017e\u00ed p\u0159i v\u011bdom\u00ed. Pomoc\u00ed Ni\u010ditele jsem uvolnil s\u00edlu, kter\u00e1 ho dr\u017eela, a on se svezl na zem. Klekl jsem si k n\u011bmu.<\/div>\n
„Oskare.“ Zvedl ke mn\u011b hlavu a mdle se na n\u00e1s pod\u00edval.<\/div>\n
„Nat\u2026 Zachra\u0148te br\u00e1chu,“ mumlal.<\/div>\n
„Kde je?“ nal\u00e9hal jsem.<\/div>\n
„U-u n\u011bj.“<\/div>\n
„Ale kde?“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm kde,“ ozval se Loki.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ P\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Poj\u010f se mnou\u2026“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Kdy\u017e jsme Oskarova bratra zachr\u00e1nili, vr\u00e1tili jsme se zp\u00e1tky do Asgardu. Odin si je oba dva vzal k sob\u011b. Pod\u00edval jsem se po Lokim.<\/p><\/div>\n

Co te\u010f?<\/p>\n

Bill<\/p>\n

Doufal jsem, \u017ee budeme m\u00edt kone\u010dn\u011b chvilku pro sebe, ale Odin svolal zase n\u011bjakou velkou sch\u016fzi. Chytili jsme se s Levim za ruce a \u0161li do zasedac\u00ed m\u00edstnosti. Tam u\u017e na n\u00e1s \u010dekali ostatn\u00ed bohov\u00e9. V\u0161ichni byli uzdraven\u00ed a nenesli \u017e\u00e1dn\u00e9 zn\u00e1mky bitvy. V rohu m\u00edstnosti st\u00e1l Olie, a kdy\u017e jsme ve\u0161li, \u0161iroce se na n\u00e1s usm\u00e1l. Ani on nevypadal zran\u011bn\u00fd. Asgard\u0161t\u00ed l\u00e9\u010ditel\u00e9 odvedli skv\u011blou pr\u00e1ci.<\/div>\n

„Tak\u017ee,“ ujal se slova Odin. „Asi v\u00edte, \u017ee jsme vyhr\u00e1li. Anholen je mrtv\u00fd a jeho arm\u00e1da pora\u017een\u00e1.“ Bylo zn\u00e1t, \u017ee se v\u0161em ulevilo.<\/div>\n
„M\u00e1m tu jednu velmi speci\u00e1ln\u00ed nab\u00eddku. Pro Leviho.“ Levi p\u0159ekvapen\u011b zamrkal.<\/div>\n
„Pro m\u011b?“ Zamy\u0161len\u011b jsem mu prstem d\u011blal kole\u010dka na z\u00e1dech. Co m\u016f\u017ee Odin cht\u00edt?<\/div>\n
„Levi… Za tv\u00e9 z\u00e1sluhy t\u011b – pokud bude\u0161 cht\u00edt – odm\u011bn\u00edm nesmrtelnost\u00ed.“ V\u0161ichni v m\u00edstnosti na chvilku p\u0159estali d\u00fdchat. „Samoz\u0159ejm\u011b si to m\u016f\u017ee\u0161 rozmyslet. My si to tu do\u0159e\u0161\u00edme a ty b\u011b\u017e do pokoje.“<\/div>\n
„A m\u016f\u017ee j\u00edt Loki se mnou?“ zeptal se ti\u0161e.<\/div>\n
„Jist\u011b,“ pokr\u010dil rameny Odin. Na nic jsem ne\u010dekal a u\u017e jsem ho t\u00e1hl do na\u0161eho pokoje. Doufal jsem, \u017ee \u0159ekne, \u017ee z\u016fstane, tak stra\u0161n\u011b moc.<\/div>\n
„Co m\u00e1m d\u011blat?“ oto\u010dil se na m\u011b bezradn\u011b.<\/div>\n
„Nebudu t\u011b k ni\u010demu nutit. Jenom ti \u0159eknu, \u017ee bych byl r\u00e1d, kdybys tu z\u016fstal.“<\/div>\n
„Nav\u017edy…“<\/div>\n
„D\u011bs\u00ed t\u011b to? „<\/div>\n
„Ani ne… Jen si to nedok\u00e1\u017eu p\u0159edstavit.“ Zamyslel se.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 mo\u017enost \u017e\u00edt ve sv\u011bt\u011b lid\u00ed jako \u00fapln\u011b norm\u00e1ln\u00ed \u010dlov\u011bk. Se sv\u00fdmi p\u0159\u00e1teli a rodinou.“ Byla to pravda, i kdy\u017e to bolelo. Najednou r\u00e1zn\u011b zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Nikdy jsem nebyl norm\u00e1ln\u00ed. A m\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9 jsou tady.“ Co nejpevn\u011bji jsem ho sev\u0159el v n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Jsem tak \u0161\u0165astn\u00fd…“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

O m\u011bs\u00edc pozd\u011bji<\/p><\/div>\n

\n

Bl\u00ed\u017eil jsem se k pokoji a za z\u00e1dy dr\u017eel sv\u016fj d\u00e1rek. M\u011bl jsem dobrou n\u00e1ladu a pobrukoval si. Vtrhl jsem do pokoje a doufal, \u017ee nachyt\u00e1m Leviho p\u0159i n\u011bjak\u00e9 zaj\u00edmav\u00e9 \u010dinnosti. Zklaman\u011b jsem vydechl. Jenom se v\u00e1lel na posteli. I kdy\u017e to taky nebylo \u0161patn\u00fd…<\/p><\/div>\n

„Hej, Levou\u0161i, vst\u00e1vej!“ Neochotn\u011b zvedl hlavu a pod\u00edval se na m\u011b. „N\u00e1\u0161 vztah za\u010d\u00edn\u00e1 bejt nudnej. A proto jsem p\u0159inesl inovaci.“ Zatv\u00e1\u0159il jsem se co nejzah\u00e1hadn\u011bji to \u0161lo. Levi mi to opl\u00e1cel trochu vyd\u011b\u0161en\u011b. Vyt\u00e1hl jsem p\u0159edm\u011bt, kter\u00fd jsem dosud dr\u017eel za z\u00e1dy. Byla to baseballov\u00e1 p\u00e1lka.<\/p>\n

„Vyzkou\u0161\u00edme to na tob\u011b!“ prohl\u00e1sil jsem zvesela.<\/div>\n

„Tob\u011b hr\u00e1blo u\u017e \u00fapln\u011b! Jak\u00e1 inovace, co to mele\u0161? A co jako chce\u0161 d\u011blat s tou p\u00e1lkou?“ Levi vysko\u010dil z postele a p\u0159itisknul se ke zdi.<\/div>\n
„No co asi, zkus h\u00e1dat,“ mrkl jsem na n\u011bj a za\u010dal po p\u00e1lce p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bt rukou.<\/div>\n
„Jestli se pokus\u00ed\u0161 mi to str\u010dit do prdele, je mezi n\u00e1ma konec.“ Jeho hlas zn\u011bl opravdu v\u00fdhru\u017en\u011b. Zahodil jsem p\u00e1lku a rychle do\u0161el a\u017e k n\u011bmu.<\/div>\n
„A bez toho to p\u016fjde?“ zavrn\u011bl jsem. P\u0159it\u00e1hl jsem si ho do n\u00e1ru\u010de a zajel mu rukama na zadek. „Tak co, Levou\u0161i, l\u00edb\u00ed se ti to?“<\/div>\n
„N-ne…“ vydechl rozechv\u011ble.<\/div>\n
„Kec\u00e1\u0161,“ za\u0161eptal jsem mu do ucha a lehce ho do n\u011bj kousl.<\/div>\n
„Nev\u00edm, jak to s tebou vydr\u017e\u00edm celou v\u011b\u010dnost,“ zabru\u010del.<\/div>\n
„Budeme prost\u011b muset inovovat.“<\/div>\n
„Bo\u017ee…“<\/div>\n
„Co?“<\/div>\n
„Nic… I kdy\u017e… Pros\u00edm, dot\u00fdkej se m\u011b v\u0161ude…“ \u0160iroce jsem se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Jak si p\u0159eje\u0161… Ale n\u011bco ti \u0159eknu. Tvoje t\u011blo m\u011b nikdy neomrz\u00ed.“<\/div>\n
„Budeme spolu hodn\u011b dlouho, \u017ee?“ Chystal jsem se ho polo\u017eit na postel, ale te\u010f jsem se zarazil.<\/div>\n
„Tak jsem si to p\u0159\u00e1l, Tomi.“ Dokon\u010dil jsem pohyb a nalehl na n\u011bj.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ \u0159ekl s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky.“<\/div>\n
„Napo\u0159\u00e1d?“<\/div>\n
„Napo\u0159\u00e1d.“<\/p>\n

KONEC<\/strong><\/p>\n

autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diet\u0159isko & Kentaur Nem\u016f\u017eu bez tebe \u017e\u00edt Tom Probral jsem se v Lokiho pokoji. Pokusil jsem se pohnout. \u0160lo to ztuha, proto\u017ee m\u011b v\u0161echno bolelo. Pomalu jsem se posadil a prohl\u00e9dl si sv\u00e9 t\u011blo. Zmizelo moje zakrv\u00e1cen\u00e9 a roztrhan\u00e9 oble\u010den\u00ed, ale<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[588],"tags":[],"class_list":["post-3943","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nicitel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3943","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3943"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3943\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3943"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3943"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3943"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}