{"id":3962,"date":"2014-06-01T18:00:00","date_gmt":"2014-06-01T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3949"},"modified":"2014-06-01T18:00:00","modified_gmt":"2014-06-01T17:00:00","slug":"815-36","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/06\/01\/815-36\/","title":{"rendered":"#815 36."},"content":{"rendered":"
autor: BrokenMirror<\/p>\n

<\/strong> Stra\u0161n\u011b moc se omlouv\u00e1m za moj\u00ed pomalost a neaktivitu v posledn\u00ed dob\u011b, ale p\u0159epadlo m\u011b zkou\u0161kov\u00e9 a je toho moc. Realita prost\u011b a jednodu\u0161e sucks.<\/em><\/div>\n

Kat<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Fat\u00e1ln\u00ed informace<\/p>\n

<\/strong> Bill se dal\u0161\u00edho r\u00e1na probudil a nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, kde je. N\u011bkolik minut jen le\u017eel, ztuhl\u00fd a sotva d\u00fdchal, dokud si nevzpomn\u011bl, co se stalo a neuc\u00edtil Tomovu ruku kolem sv\u00e9ho pasu.<\/div>\n

Rychle se mu vymanil z pevn\u00e9ho sev\u0159en\u00ed a vylezl z postele, couval od n\u011bj s vykulen\u00fdma o\u010dima. Myslel na v\u010derej\u0161\u00ed den a cht\u011blo se mu hanbou rozplynout. Nemohl uv\u011b\u0159it tomu, co se stalo, a kdy\u017e se te\u010f pod\u00edval na Toma, c\u00edtil, jak se v n\u011bm hromad\u00ed zlost, cht\u011bl ho pry\u010d.<\/em> Ale v tu samou chv\u00edli hluboko uvnit\u0159 v\u011bd\u011bl, \u017ee by nesnesl, kdyby tu op\u011bt nebyl, a to ho frustrovalo. Necht\u011bl si p\u0159iznat, \u017ee pro n\u011bj byla minul\u00e1 noc \u00falevou, ale byla, byla to v\u00e1\u017en\u011b velk\u00e1 \u00faleva a on se opravdu c\u00edtil o dost l\u00edp.<\/p>\n

Pomalu ale jist\u011b ode\u0161el ke koupeln\u011b, jen aby se vyhnul tomu, aby Toma vzbudil a vyhodil ho; t\u011b\u017ece se op\u0159el o umyvadlo. Pod\u00edval se na sebe do zrcadla a to, co vid\u011bl, bylo \u0161okuj\u00edc\u00ed. „P\u00e1ni,“ za\u0161eptal, mrkal na sv\u016fj odraz. Vypadal jako duch, jako n\u011bkdo z no\u010dn\u00ed m\u016fry nebo hororov\u00e9ho filmu. Tv\u00e1\u0159e m\u011bl propadlej\u0161\u00ed ne\u017e p\u0159edt\u00edm, o\u010di m\u011bl cel\u00e9 \u010derven\u00e9 a propadl\u00e9, obli\u010dej bled\u00fd a vlasy naprosto stra\u0161n\u00e9.<\/div>\n

Projel si prsty zacuchan\u00e9 vlasy, ale \u017e\u00e1dn\u00fd v\u00fdznam to nem\u011blo, neroz\u010desal je a opravdu stra\u0161n\u011b moc pot\u0159eboval sprchu. Narovnal se, dal si vlasy na jednu stranu a hodil je p\u0159es rameno. Oto\u010dil se, dr\u017eel si vlasy na stran\u011b a druhou rukou p\u0159ejel p\u0159es tetov\u00e1n\u00ed na zadn\u00ed stran\u011b krku. Pod\u00edval se na n\u011bj do zrcadla poprv\u00e9 po n\u011bkolika letech.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Oh bo\u017ee, bol\u00ed to.“<\/em><\/div>\n
„Je to fajn.“<\/em><\/div>\n
„Ale te\u010de ti krev. Bol\u00ed to?“<\/em><\/div>\n
Bill se zasm\u00e1l. „Pr\u00e1v\u011b ses m\u011b na to ptala.“<\/em><\/div>\n
Karina se starostliv\u011b usm\u00e1la, o\u010di na bzu\u010d\u00edc\u00ed jehle, kter\u00e1 se tla\u010dila do Billova krku. „Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ee to d\u011bl\u00e1me,“ \u0159ekla, zn\u011bla trochu ohromen\u011b. „Jsme \u0161\u00edlen\u00ed.“<\/em><\/div>\n
„Tak\u017ee neute\u010de\u0161?“ zazubil se na ni Bill a sna\u017eil se neusyknout p\u0159i p\u00edchav\u00e9 bolesti na krku. Necht\u011bla by to ud\u011blat, kdyby j\u00ed uk\u00e1zal, jak je to bolestiv\u00e9, a kdyby to neud\u011blala, pak by to nem\u011blo v\u00fdznam.<\/em><\/div>\n
„Ani n\u00e1hodou.“<\/em><\/div>\n
Jehla bzu\u010dela a pak se Karina najednou zasm\u00e1la.<\/em><\/div>\n
„Co je?“<\/em><\/div>\n
„Nebol\u00ed to?“ popichovala ho. „Jsi si jist\u00fd? Tiskne\u0161 mi v\u00e1\u017en\u011b bolestiv\u011b ruku.“<\/em><\/div>\n
Bill se na ni zamra\u010dil a pak to vzdal. „Fajn,“ \u0159ekl. „Fajn, fajn. Bol\u00ed to jak svin\u011b. Spokojen\u00e1?“<\/em><\/div>\n
Usm\u00e1la se na n\u011bj a pohladila ho palcem po ruce. „Ale vypad\u00e1 to moc hezky, vybarvuje se to kr\u00e1sn\u011b.“<\/p>\n

Bill se na ni zazubil a pak za\u00fap\u011bl, zav\u0159el pevn\u011b o\u010di, kdy\u017e se jehla zabodla extra siln\u011b do jeho k\u016f\u017ee, barvila \u010d\u00e1sti, kter\u00e9 m\u011bly b\u00fdt cel\u00e9 \u010dern\u00e9. Bylo mu patn\u00e1ct let, j\u00ed bylo teprve \u010dtrn\u00e1ct (a p\u016fl – to dod\u00e1vala poka\u017ed\u00e9), a v\u011bkov\u00e9 omezen\u00ed pro to, abyste si mohli nechat ud\u011blat tetov\u00e1n\u00ed, bylo 18. Byl velice hrd\u00fd na to, \u017ee tohle d\u011blali, \u017ee Karina v\u011bd\u011bla o n\u011bkom, kdo ud\u011bl\u00e1 tetov\u00e1n\u00ed nezletil\u00fdm. Zaplatili mu za to dvojn\u00e1sobek, tak\u017ee nic ne\u0159ekl, a\u017e na to, \u017ee o tom nesm\u011bj\u00ed nikomu \u0159\u00edct – o tom \u017ee jim to d\u011blal on.<\/em><\/div>\n

„V pohod\u011b?“ zeptala se Karina a ut\u0159ela mu \u010delo kapesn\u00ed\u010dkem.<\/em><\/div>\n
Bill si odfrkl a otev\u0159el o\u010di, sna\u017eil se netv\u00e1\u0159it bolestiv\u011b. Sna\u017eil se ji ohromit, ale \u0161tvalo ho, \u017ee na to nem\u011bl.<\/em><\/div>\n
„U\u017e to skoro je,“ \u0159ekl tat\u00e9r a Bill se sna\u017eil nevypadat, \u017ee se mu ulevilo.<\/em><\/div>\n
„Brzy budu na \u0159ad\u011b j\u00e1,“ \u0159ekla Karina a zn\u011bla nad\u0161en\u011b, kdy\u017e si odfoukla blond vlasy z obli\u010deje.<\/em><\/div>\n
„M\u00e1\u0161 state\u010dnou p\u0159\u00edtelkyni,“ \u0159ekl tat\u00e9r a Karina se zasm\u00e1la, pobaven\u011b se na Billa pod\u00edvala a Bill se sna\u017eil ned\u00e1vat najevo, jak moc ho pot\u011b\u0161ilo, kdy\u017e to usly\u0161el.<\/em><\/div>\n
Vypadali jako p\u00e1r.<\/p>\n

<\/em> Bill vydechl a nechal vlasy spadnout zp\u00e1tky, zakryl tak tetov\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 m\u011blo symbolizovat jejich p\u0159\u00e1telstv\u00ed, ale te\u010f to bylo jako nesmrteln\u00e1 vzpom\u00ednka na to, jak skon\u010dili. Bude na n\u011bm nav\u017edy, mimo dosah o\u010d\u00ed, ale po\u0159\u00e1d tady, v jeho k\u016f\u017ei. Nemohl tomu ut\u00e9ct.<\/div>\n

Myslel na ni, na jej\u00ed \u00fasm\u011bv, jej\u00ed pihovat\u00fd nos a dlouh\u00e9 hebk\u00e9 vlasy, a pak st\u00e1la p\u0159\u00edmo za n\u00edm. Bill se pod\u00edval do zrcadla a sledoval, jak mu polo\u017eila ruce na ramena, i kdy\u017e jej\u00ed dotek nec\u00edtil. „Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ vydechl, v\u011bd\u011bl, \u017ee tam doopravdy nen\u00ed, ale stejn\u011b se musel zeptat.<\/div>\n
Iluze, a\u0165 u\u017e to bylo cokoliv, se na n\u011bj slab\u011b usm\u00e1la a Bill vid\u011bl, jak miz\u00ed. „Po\u010dkej,“ za\u0161eptal a oto\u010dil se k n\u00ed \u010delem, ale byla pry\u010d. Slo\u017eil si obli\u010dej do dlan\u00ed, uv\u011bdomil si, \u017ee se pr\u00e1v\u011b pokou\u0161el mluvit s iluz\u00ed a n\u011bkolikr\u00e1t se frustrovan\u011b a zhluboka nadechl.<\/div>\n
S\u00e1m se z toho ot\u0159epal a sna\u017eil se soust\u0159edit na nyn\u011bj\u0161\u00ed probl\u00e9m. Proto\u017ee m\u011bl probl\u00e9m. Nebo sp\u00ed\u0161 on a Tom<\/em> m\u011bli probl\u00e9m, pokud Tom chce z\u016fstat, a Bill nev\u011bd\u011bl, jak se k tomu postavit. Vlastn\u011b by se k tomu nejrad\u0161i v\u016fbec nijak nestav\u011bl, pravda vyjde na povrch d\u0159\u00edve \u010di pozd\u011bji a Bill si nemyslel, \u017ee by zvl\u00e1dl, aby se na n\u011bj Tom znovu zlobil.<\/p>\n

Skousl si ret a vy\u0161el z koupelny k posteli, kde Tom st\u00e1le je\u0161t\u011b spal. Chv\u00edli se na n\u011bj d\u00edval, prohl\u00ed\u017eel si ho. Nikdy ho nevid\u011bl v ni\u010dem jin\u00e9m ne\u017e v uniform\u011b a jeho \u00fa\u010des te\u010f d\u00e1val mnohem v\u011bt\u0161\u00ed smysl, kdy\u017e vid\u011bl, co nos\u00ed. Byl v n\u011bjak\u00e9 podivn\u00e9 hip-hopov\u00e9 v\u011bci, voln\u00fdch d\u017e\u00edn\u00e1ch a triku, a Bill se musel uchechtnout nad t\u00edm, jak divn\u011b by spole\u010dn\u011b vypadali venku. Absolutn\u011b by se spolu t\u0159\u00edskali.<\/div>\n

Opatrn\u011b zasunul ruku do kapsy Tomov\u00fdch kalhot a sev\u0159el v prstech jeho telefon. Bill zadr\u017eel dech, doufal, \u017ee se neprobud\u00ed, a vyndal ho. Byl dotykov\u00fd, nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, jak s t\u00edm pracovat a trvalo mu n\u011bkolik minut, ne\u017e ho v\u016fbec zapnul, ale rychle zjistil, kam j\u00edt a jak poslat zpr\u00e1vu. Ps\u00e1t ji ale, to byla opravdov\u00e1 v\u00fdzva.<\/p>\n

„Do prdele s t\u00edm,“ zasy\u010del na nespolupracuj\u00edc\u00ed p\u0159\u00edstroj, ale po dal\u0161\u00edch deseti minut\u00e1ch byla zpr\u00e1va kone\u010dn\u011b posl\u00e1na. Spokojen\u011b se u\u0161kl\u00edbl, kdy\u017e polo\u017eil telefon vedle Tomovy hlavy.<\/div>\n

Rozt\u0159esen\u011b vydechl a posadil se na st\u016fl, byl vy\u010derpan\u00fd. Minul\u00e1 noc z n\u011bj vys\u00e1la posledn\u00ed kapku energie, co m\u011bl, p\u0159i\u0161el si, jako by m\u011bl co nevid\u011bt omdl\u00edt. Necht\u011bl to ale nechat b\u00fdt; na to nem\u011bli \u010das.<\/div>\n
Za\u00fap\u011bl, kdy\u017e se o n\u011bkolik chvil pozd\u011bji ozvalo za\u0165uk\u00e1n\u00ed na dve\u0159e a zt\u011b\u017eka se zvedl, p\u0159e\u0161el pomalu ke dve\u0159\u00edm, potla\u010dil temnotu, kter\u00e1 se mu drala p\u0159ed o\u010di a cht\u011bla ho poslat k zemi. Pov\u011bsil se na kliku dve\u0159\u00ed, kdy\u017e k nim do\u0161el, st\u00e1l tam a n\u011bkolik vte\u0159in d\u00fdchal, dokud nebyl p\u0159ipraven\u00fd se j\u00ed pustit. „Ano?“ vydechl a sly\u0161el, jak cvaklo n\u011bkolik z\u00e1mk\u016f a pak se dve\u0159e otev\u0159ely. Nebyl p\u0159ekvapen\u00fd t\u00edm, kdo za nimi st\u00e1l.<\/p>\n

„Ahoj,“ usm\u00e1la se na n\u011bj Anna. „R\u00e1da t\u011b zase vid\u00edm, Bille.“<\/div>\n

Bill na ni zamrkal, p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak dlouho se s n\u00edm sna\u017eila nav\u00e1zat kontakt a bylo mu op\u011bt trochu trapn\u011b. Nebyl hezk\u00fd pocit c\u00edtit, \u017ee jeho mozek p\u0159esko\u010dil m\u011bs\u00edc a v\u0161echno smazal. Ale c\u00edtil to na t\u011ble; c\u00edtil to zanedb\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 pro\u0161lo b\u011bhem n\u011bkolik minul\u00fdch t\u00fddn\u016f a nebylo to p\u0159\u00edjemn\u00e9.<\/div>\n
„Prosils o tohle.“ Podala mu pap\u00edry a Bill si je r\u00e1d vzal, ruce se mu chv\u011bly. „Na co?“<\/div>\n
Bill polkl. „Tom to nev\u00ed,“ za\u0161eptal. „Ohledn\u011b\u2026“<\/div>\n
Annin obli\u010dej zbledl. „Ale j\u00e1 myslela-„<\/div>\n
„J\u00e1 tak\u00e9. Musel p\u0159esko\u010dit za\u010d\u00e1tek a\u017e\u2026 k t\u00e9 dobr\u00e9 \u010d\u00e1sti.“<\/div>\n
Anna se zamra\u010dila a na\u0161pulila rty, do o\u010d\u00ed se j\u00ed trochu nahrnuly slzy a vypadala, \u017ee se po n\u011bm cht\u011bla nat\u00e1hnout, ale rozmyslela si to d\u0159\u00edv, ne\u017e to ud\u011blala. „Bille, tohle\u2026 my\u2026“<\/div>\n
„Ned\u011blejte si starosti,“ \u0159ekl a semknul prsty kolem slo\u017eky, zav\u0159el p\u0159ed n\u00ed dve\u0159e d\u0159\u00edv, ne\u017e aby mohla vid\u011bt, \u017ee se mu cht\u011blo bre\u010det. Sakra. Po tom, co se to stalo poprv\u00e9, to bylo, jako by se otev\u0159ela hr\u00e1z a ona by si nejsp\u00ed\u0161 myslela, \u017ee je to dobr\u00e9, ale on si je\u0161t\u011b nebyl jist\u00fd, co si o tom myslet. V\u017edycky si myslel, \u017ee pocity a emoce jako tyhle by m\u011bly b\u00fdt schov\u00e1ny a \u017ee by nem\u011bly b\u00fdt vid\u011bt na va\u0161em obli\u010deji. Pohrdal lidmi, kte\u0159\u00ed bre\u010deli, nen\u00e1vid\u011bl slabost jen proto, \u017ee ji nech\u00e1pal.<\/p>\n

Pomalu se vr\u00e1til zp\u00e1tky k \u017eidli, hlava se mu motala a ml\u017eilo se mu p\u0159ed o\u010dima. „Sakra,“ zamumlal, p\u0159itiskl si dlan\u011b do o\u010d\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee mu nebude jako kouzlem zase fajn a c\u00edtil to. Z\u0159ejm\u011b to tak bylo u\u017e jen proto, \u017ee ho pr\u00e1v\u011b v koupeln\u011b nav\u0161t\u00edvil duch. N\u011bco bylo \u0161patn\u011b, n\u011bjak\u00fd dr\u00e1t v jeho mozku byl zapojen do \u0161patn\u00e9 \u010d\u00e1sti a on v\u011bd\u011bl, \u017ee je to Tomova vina. Tom to posral; p\u0159est\u0159\u00edhal v\u0161echny dr\u00e1ty, nechal jeho mozek mrtv\u00fd cel\u00fd m\u011bs\u00edc. Ale on se na n\u011bj nemohl zlobit tak, jak by se na n\u011bj nejsp\u00ed\u0161 zlobil p\u0159i jin\u00fdch okolnostech.<\/div>\n

Tom sebou mlel a Bill ho sledoval, jak se probouz\u00ed, srdce mu bilo v hrudn\u00edku jako \u0161\u00edlen\u00e9.<\/p>\n

Kdy\u017e se Tom probudil, jeho prvn\u00ed reakce byla panika, proto\u017ee tu Bill nebyl, ale hned jak se probudil po\u0159\u00e1dn\u011b, uvid\u011bl ho. Sed\u011bl u stolu, jednu ruku m\u011bl na n\u011b\u010dem hranat\u00e9m a b\u00e9\u017eov\u00e9m, co le\u017eelo na stole. Jejich o\u010di se setkaly a Tom byl zmaten\u00fd. Pro\u010d by to tu Bill m\u011bl? Pro\u010d by m\u011bl v\u011bc, kter\u00e1 to v\u0161echno zni\u010dila?<\/div>\n

„Je n\u011bco, co mus\u00ed\u0161 v\u011bd\u011bt,“ \u0159ekl Bill, prolomil ticho a odsunul slo\u017eku d\u00e1l od sebe.<\/div>\n
Tomovi bylo trochu \u0161patn\u011b, kdy\u017e sledoval ty pap\u00edry. Necht\u011bl se na n\u011b u\u017e nikdy pod\u00edvat. „Nemysl\u00edm si, \u017ee je\u0161t\u011b n\u011bco pot\u0159ebuju v\u011bd\u011bt,“ \u0159ekl popravd\u011b a posadil se. Bylo dobr\u00e9 vid\u011bt ho vzh\u016fru a v sebekontrole, ale v\u00fdraz v jeho obli\u010deji Toma d\u011bsil.<\/div>\n
„Tohle chce\u0161 v\u011bd\u011bt,“ za\u0161eptal Bill. „Pros\u00edm. Nem\u016f\u017eu ti to \u0159\u00edct.“<\/div>\n
Tom vydechl a zvedl se, p\u0159e\u0161el k n\u011bmu a sedl si naproti. Pod\u00edval se dol\u016f na slo\u017eku a polkl. „Mus\u00edm?“ necht\u011bl ji zase otev\u00edrat, ale to, jak se na n\u011bj Bill d\u00edval, mu \u0159eklo, \u017ee ano, musel. Nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, co by to mohlo b\u00fdt, ale d\u011bsil se toho, a\u017e na to p\u0159ijde. „Dob\u0159e,“ zamumlal a rozt\u0159esen\u00fdma rukama to otev\u0159el. „A co m\u00e1m vid\u011bt?“ zeptal se a Bill se na n\u011bj jen pod\u00edval, v\u00fdraz v jeho obli\u010deji byl a\u017e moc kontrolovan\u00fd, jako by se mu cht\u011blo bre\u010det. Tom se starostliv\u011b zamra\u010dil a znovu se pod\u00edval dol\u016f, skenoval dokument, a\u0165 u\u017e m\u011bl zme\u0161kat cokoliv.<\/p>\n

Bill si musel v\u0161imnout, \u017ee u\u017e to vid\u011bl, proto\u017ee se s tich\u00fdm zvukem zvedl ze \u017eidle, zn\u011blo to jako n\u00e1\u0159ek – ode\u0161el s rozt\u0159esen\u00fdm v\u00fddechem k oknu.<\/div>\n

Nic nemohlo Toma p\u0159ipravit na to, co vid\u011bl. Jeho obli\u010dej ztratil v\u0161echen v\u00fdraz, kdy\u017e se d\u00edval na slova nati\u0161t\u011bn\u00e1 v \u010derno-b\u00edl\u00e9. P\u00e1rkr\u00e1t zamrkal, doufal, \u017ee si to p\u0159edstavuje, ale nezmizelo to. „Ne\u2026“ za\u0161eptal a slzy, o kter\u00fdch ani nev\u011bd\u011bl, mu vytryskly z o\u010d\u00ed, ani nemusel mrkat. „Ne, ne, to nen\u00ed pravda\u2026“ zvedl hlavu, aby se pod\u00edval na Billa, kter\u00fd ho sledoval pr\u00e1zdn\u00fdm pohledem; chv\u011bl se mu ret a Tom se rychle zvedl ze \u017eidle, p\u0159e\u0161el k n\u011bmu. Vzal jeho obli\u010dej do dlan\u00ed. „Bille, ne.“<\/div>\n
Bill zavrt\u011bl hlavou, jako by se omlouval.<\/div>\n
„\u0158ekni mi, \u017ee to nen\u00ed pravda,“ Tom \u017eadonil, odhrnul mu vlasy z obli\u010deje a jednou rukou ho vzal za rameno, zat\u0159\u00e1sl s n\u00edm. „\u0158ekni!“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu!“ vyk\u0159ikl Bill, vzlykal. „Nem\u016f\u017eu\u2026“<\/div>\n
Tom sv\u011bsil hlavu, jeho t\u011blem ot\u0159\u00e1saly vzlyky a p\u0159it\u00e1hl k sob\u011b Billa skoro a\u017e zoufale. „Pro\u010d jsi mi to ne\u0159ekl?“ zeptal se Tom do jeho vlas\u016f. Nemohl myslet; nic ned\u00e1valo smysl. Tohle nebylo re\u00e1ln\u00e9, nemohlo b\u00fdt. „Oh bo\u017ee, pro\u010d jsi mi to ne\u0159ekl?“<\/div>\n
„J\u00e1\u2026“<\/div>\n
„Lhal jsi mi, \u017ee ano?“ zeptal se Tom, odstr\u010dil ho dost daleko na to, aby se mu mohl d\u00edvat do o\u010d\u00ed. „\u0158\u00edkal jsi, \u017ee-„<\/div>\n
„Nelhal jsem,“ za\u0161eptal Bill. „Pros\u00edm, nelhal jsem.“ Polkl t\u011b\u017ece a \u0159ekl, „\u0158\u00edkal jsem ti, \u017ee tu budu, dokud-„<\/div>\n
„Neum\u0159e\u0161?“ nal\u00e9hal Tom, sev\u0159el jeho rameny pevn\u011bji a Bill jen rozt\u0159esen\u011b p\u0159ik\u00fdvl. „Ne\u0159\u00edkej to,“ znovu si ho k sob\u011b p\u0159it\u00e1hl. „Ne\u0159\u00edkej to.“<\/div>\n
„Je to pravda.“ Bill se s\u00e1m vymanil z Tomova sev\u0159en\u00ed, couval od n\u011bj a vy\u0159kl ta bolestiv\u00e1 slova. „Jsem v cele smrti.“<\/p>\n

Vy\u0159\u010deno nahlas se to stalo je\u0161t\u011b hor\u0161\u00edm a Tomovi se zatm\u011blo p\u0159ed o\u010dima, jeho sluch jako by zmizel a na chv\u00edli si byl jist\u00fd, \u017ee omdl\u00ed. „Ne, nejsi,“ za\u0161eptal, vrt\u011bl hlavou. „Nem\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt.“<\/div>\n

„Jsem.“<\/div>\n
„Kdy?“<\/div>\n
Bill znovu t\u011b\u017ece polkl, ne\u017e vydechl: „V \u010dervnu.“<\/div>\n
„Oh bo\u017ee\u2026“ Tom to nedok\u00e1zal v\u016fbec pochopit, musel se chytnout okna, aby st\u00e1l rovn\u011b.<\/div>\n
Bill se ho sna\u017eil uklidnit. „Je to rychl\u00e9,“ \u0159ekl. „Usp\u00e1vac\u00ed injekce. Bude to jako usnout. Nebudou mi-„<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148,“ za\u0161eptal Tom, pod\u00edval se na n\u011bj se slzami v o\u010d\u00edch. „Nemluv u\u017e.“<\/div>\n
Bill zav\u0159el pusu a trochu p\u0159ik\u00fdvl, z\u016fstali se na sebe jen d\u00edvat.<\/div>\n
„Tob\u011b to nevad\u00ed?“ Tomovi se hlas chv\u011bl tak siln\u011b, \u017ee to byl z\u00e1zrak, \u017ee v\u016fbec n\u011bco \u0159ekl.<\/div>\n
„Ne.“<\/div>\n
„L\u017ee\u0161.“<\/div>\n
„Stejn\u011b je to jedno,“ prosil Bill a p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e. „Pros\u00edm, jen\u2026 Z\u016fsta\u0148 se mnou do \u010dervna, nic v\u00edc po tob\u011b nechci. Tome\u2026“<\/div>\n
„Tohle… Tohle nem\u016f\u017eu p\u0159ijmout, je mi to l\u00edto.“<\/div>\n
„Tome-„<\/div>\n
„Ne, nem\u016f\u017eu.“ Zavrt\u011bl hlavou. Ne, tohle nebylo mo\u017en\u00e9. Nemohli to ud\u011blat, ne te\u010f. Nikdy. Takhle ho neztrat\u00ed.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee\u0161 nic ud\u011blat\u2026“<\/div>\n
„Oh, ano, m\u016f\u017eu.“<\/div>\n
Bill k n\u011bmu zase ud\u011blal krok bl\u00ed\u017e, vypadal zd\u011b\u0161en\u011b. „Jen se vra\u0165,“ \u0159ekl, nejsp\u00ed\u0161 si uv\u011bdomil, \u017ee ho Tom nebude poslouchat, a\u0165 u\u017e \u0159ekne cokoliv.<\/div>\n
„Vr\u00e1t\u00edm, vr\u00e1t\u00edm.“ P\u0159it\u00e1hl si Tom Billa zp\u00e1tky do n\u00e1ru\u010de a zabo\u0159il mu nos do vlas\u016f, n\u011bkolik dal\u0161\u00edch slz opustilo jeho o\u010di, kdy\u017e je zav\u0159el. „Tohle ti neud\u011blaj\u00ed. Ano? Nenech\u00e1m je.“<\/p>\n

Bill ho objal kolem krku a sna\u017eil se nebre\u010det, bylo to ale t\u011b\u017ek\u00e9 a velmi zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit. Nikdy p\u0159edt\u00edm nec\u00edtil pot\u0159ebu bre\u010det; nerozum\u011bl lidem, kte\u0159\u00ed to d\u011blali. A te\u010f Tom bre\u010del a Bill byl s\u00e1m bl\u00edzko k slz\u00e1m a v\u0161echno bylo prost\u011b vzh\u016fru nohama.<\/div>\n

Bill nev\u011bd\u011bl, co si myslet, nic jin\u00e9ho, ne\u017e \u017ee je hezk\u00e9 b\u00fdt u Toma v n\u00e1ru\u010d\u00ed, ho v tuto chv\u00edli nenapadalo. To a fakt, \u017ee to Tom bral mnohem h\u016f\u0159, ne\u017e si myslel, \u017ee bude. Cht\u011bl si ho takhle dr\u017eet u sebe a\u017e do \u010dervna a pak\u2026<\/p>\n

„Tolik jsi mi chyb\u011bl,“ za\u0161eptal mu Tom do ucha. „Te\u010f t\u011b neztrat\u00edm.“<\/div>\n

Bill cht\u011bl odpov\u011bd\u011bt, ale nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct, a tak tam jen z\u016fstal st\u00e1t v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed, mysl mu pracovala, a kdy\u017e se Tom odt\u00e1hl, m\u011bl na obli\u010deji takov\u00fd odhodlan\u00fd v\u00fdraz, kter\u00fd m\u011bl, jen kdy\u017e cht\u011bl n\u011bco ud\u011blat.<\/div>\n
„Nesna\u017e se-“ Bill za\u010dal \u0161eptat, ale Tom ho p\u0159eru\u0161il.<\/div>\n
„Jen\u2026 Nemluv. Ano? Nemluv.“<\/div>\n
Bill znovu zav\u0159el pusu, sklopil pohled a Tom ho je\u0161t\u011b jednou pohladil po tv\u00e1\u0159i, ne\u017e ode\u0161el ke dve\u0159\u00edm. Billovi se zrychlilo srdce, kdy\u017e sledoval, jak Tom odch\u00e1z\u00ed, ale sna\u017eil se sv\u016fj iracion\u00e1ln\u00ed strach zatla\u010dit zp\u00e1tky do hlavy, proto\u017ee Tom mu pr\u00e1v\u011b \u0159ekl, \u017ee se vr\u00e1t\u00ed. A znovu by nelhal. \u017de ne?<\/div>\n
Tom ode\u0161el, b\u011b\u017eel chodbou, ani\u017e by zamknul dve\u0159e, a Bill se zase posadil, cel\u00fd se chv\u011bl. Rychle zav\u0159el otev\u0159enou slo\u017eku a odstr\u010dil ji tak siln\u011b, \u017ee odl\u00e9tla a p\u0159ist\u00e1la na zemi.<\/div>\n
Vydechl do pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edstnosti a sna\u017eil se, aby paranoia opustila jeho mysl, ta paranoia, kter\u00e1 mu \u0159\u00edkala, \u017ee se Tom u\u017e nevr\u00e1t\u00ed.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

V\u0161ichni na Toma z\u00edrali, kdy\u017e p\u0159i\u0161el dol\u016f, zastavil se jak p\u0159imra\u017een\u00fd a rozhl\u00ed\u017eel se po kancel\u00e1\u0159i. Bylo tu bolestiv\u011b ticho, jako kdyby o n\u011bm zrovna p\u0159estali mluvit.<\/p>\n

„Vy jste to v\u0161ichni v\u011bd\u011bli, co?“ zeptal se a pod\u00edval se na Georga s Andreasem.<\/div>\n

„Sna\u017eil jsem se ti to \u0159\u00edct,“ \u0159ekl Georg ti\u0161e. „N\u011bkolikr\u00e1t.“<\/div>\n
Tom otev\u0159el nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b pusu. „A nenapadlo t\u011b, \u017ee jsi mi to mohl prost\u011b \u0159\u00edct jen tak?“<\/div>\n
Georg se pod\u00edval na st\u016fl, zamumlal si n\u011bco jako: „Myslel jsem si, \u017ee to pro tebe bude lekce\u2026“ Tom znepokojen\u011b vzdychl.<\/div>\n
„Lekce,“ vydechl, nebyl schopen uv\u011b\u0159it tomu, co sly\u0161\u00ed, o\u010di ho zase p\u00e1lily. „D\u00edky. Fakt d\u00edky za to. Jd\u011bte v\u0161ichni do prdele.“ Oto\u010dil se pry\u010d, ne\u017e se ztrapn\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edc, a vypadl odtamtud, \u0161el p\u0159\u00edmo k Ann\u011b do kancel\u00e1\u0159e. Jeho mozek byl st\u00e1le otup\u011bl\u00fd a chv\u011bl se zoufalstv\u00edm, strachem a zlost\u00ed. Jak mu, kurva, mohli ne\u0159\u00edct<\/em> o tom, \u017ee m\u00e1 Bill trest smrti? Pro\u010d ho v\u016fbec dostal?<\/div>\n
Oh bo\u017ee, trest smrti.<\/p>\n

<\/em> Neklepal na dve\u0159e, prost\u011b vrazil dovnit\u0159 a Anna v\u016fbec nebyla p\u0159ekvapen\u00e1, \u017ee ho vid\u00ed, vypadala, jako by ho \u010dekala. „Ne\u017e n\u011bco \u0159ekne\u0161,“ pronesla klidn\u011b a uk\u00e1zala, aby se posadil. „Bill necht\u011bl, abych ti to \u0159ekla.“<\/div>\n

Tom se neposadil, z\u016fstal st\u00e1t. „Pro\u010d sakra ne?“ zeptal se. „A stejn\u011b jsi mi to m\u011bla \u0159\u00edct!“<\/div>\n
„Mus\u00edm ct\u00edt jeho p\u0159\u00e1n\u00ed,“ \u0159ekla Anna a\u017e moc klidn\u011b. „Proto\u017ee kdybych je nectila, pak bych poru\u0161ila d\u016fv\u011bru, na kter\u00e9 jsem tolik pracovala. On pova\u017euje i ty nejmen\u0161\u00ed v\u011bci za podraz. Cht\u011bla jsem, abys to v\u011bd\u011bl, ale nemohla jsem ti to \u0159\u00edct, pokud by necht\u011bl. Rozum\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Ne,“ \u0159ekl Tom a zavrt\u011bl hlavou. „Nerozum\u00edm tomu ani trochu.“<\/div>\n
„Posa\u010f se. Pros\u00edm,“ dodala a Tom tvrd\u011b vydechl, posadil se, ut\u0159el si o\u010di do ruk\u00e1vu.<\/div>\n
„Co s t\u00edm ud\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal se, sna\u017eil se neje\u010det nebo na ni ne\u0161t\u011bkat tak, jak by cht\u011bl. Po m\u011bs\u00edci se sem vr\u00e1til a zjistil, \u017ee m\u00e1 b\u00fdt Bill za p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f popraven? Ne. Ne! To nep\u0159ijme, srdce se mu z toho tak sv\u00edtalo, \u017ee m\u011bl dojem, \u017ee bude m\u00edt infarkt.<\/p>\n

„Sna\u017eila jsem se ho z toho dostat od chv\u00edle, kdy ho odsoudili,“ \u0159ekla Anna. „Ale Tome, j\u00e1\u2026“ vydechla a zavrt\u011bla hlavou. Vypadala smutn\u011b. „Chci, aby ses na to pod\u00edval realisticky, jako profesion\u00e1l a ne jeho\u2026“ do\u0161la j\u00ed slova, nev\u011bd\u011bla, jak je naz\u00fdvat a Tom up\u0159\u00edmn\u011b tak\u00e9 ne. „Jeho \u0161ance nejsou velk\u00e9,“ \u0159ekla. „Jestli nep\u0159ijde s pravdou, pak nen\u00ed d\u016fvod pro nov\u00fd soud a pak nem\u016f\u017eu v\u016fbec nic ud\u011blat.“<\/div>\n

„\u0158ekl mi v\u0161echno,“ \u0159ekl Tom, p\u0159edklonil se. „Do posledn\u00edho detailu. Anno, nen\u00ed vinen, alespo\u0148 ne \u00fapln\u011b.“<\/div>\n
Anna trochu vykulila o\u010di. Nevypadalo to, \u017ee by \u010dekala, \u017ee mu Bill \u0159ekl a\u017e tolik. „Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee by to \u0159ekl i n\u011bkomu jin\u00e9mu?“<\/div>\n
Tom zoufale pokr\u010dil rameny. „Mo\u017en\u00e1\u2026 j\u00e1 nev\u00edm. Mus\u00ed, nebo ne?“ za\u0161eptal. „Chci \u0159\u00edct\u2026 nemohu\u2026“ zav\u0159el pevn\u011b o\u010di, c\u00edtil, jak mu po obli\u010deji te\u010dou slzy a\u017e na bradu. Tentokr\u00e1t se neobt\u011b\u017eoval s ut\u00edr\u00e1n\u00edm o\u010d\u00ed, byl rozho\u0159\u010den\u00fd a nestyd\u011bl se to uk\u00e1zat. „M\u016f\u017eeme ten soud svolat, \u017ee? Je to mo\u017en\u00e9?“<\/div>\n
„Jeho pr\u00e1vn\u00edk a j\u00e1 jsme se o to pokou\u0161eli m\u011bs\u00edce, to co n\u00e1m chyb\u00ed, je jeho p\u0159\u00edb\u011bh-„<\/div>\n
„Te\u010f ho m\u00e1te!“ rozk\u0159ikl se Tom nedo\u010dkav\u011b. „M\u00e1te v\u00e1\u0161 zatracen\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh, tak si pro n\u011bj jd\u011bte!“<\/div>\n
„Tome, uklidni se,“ \u0159ekla Anna a Tom si odfrkl. Jako by taky nebyla roz\u010dilen\u00e1, vid\u011bl to na n\u00ed. „Brzy za n\u00edm p\u016fjdu. Promluv\u00edm si s n\u00edm. Ano?“<\/div>\n
Tom nech\u00e1pal, jak mohla mluvit tak klidn\u011b, ale stejn\u011b p\u0159ik\u00fdvl. V duchu d\u011bkoval n\u011bjak\u00e9 vy\u0161\u0161\u00ed s\u00edle, \u017ee tady ve m\u011bst\u011b je\u0161t\u011b neprodal sv\u016fj byt. Necht\u011bl tam, ale necht\u011bl odsud odej\u00edt, ne te\u010f. „Co kdy\u017e nov\u00fd soud nedostaneme?“ za\u0161eptal potom.<\/div>\n
Anna neodpov\u011bd\u011bla.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
Bill vypadal l\u00e9pe i h\u016f\u0159 najednou.<\/div>\n
Ta dobr\u00e1 v\u011bc byla, \u017ee byl p\u0159\u00edtomn\u00fd a vn\u00edmal, n\u00e1sledoval konverzace a jeho o\u010di byly soust\u0159ed\u011bn\u00e9. Na druhou stranu, jeho k\u016f\u017ee byla bled\u00e1, jeho o\u010di krvav\u011b rud\u00e9 a otekl\u00e9 a vypadal tak zlomen\u011b, \u017ee se b\u00e1la nimrat se ve star\u00fdch zran\u011bn\u00edch, ale musela. Byl otev\u0159en\u00fd a p\u0159ipraven\u00fd mluvit, a jestli te\u010f nebude pokra\u010dovat, pak se znovu uzav\u0159e.<\/div>\n
Dote\u010f toho moc ne\u0159ekli, Bill ji pustil dovnit\u0159 a sed\u011bli u stolu. Ne neobvykl\u00fd sc\u00e9n\u00e1\u0159, ale tentokr\u00e1t to bylo jin\u00e9, tentokr\u00e1t na tom opravdu z\u00e1le\u017eelo. Tentokr\u00e1t \u0161lo o hodn\u011b.<\/p>\n

„Je hodn\u011b na\u0161tvan\u00fd?“<\/div>\n

Anna zamrkala. „Kdo?“<\/div>\n
Bill se na ni pod\u00edval pohledem no kdo asi?<\/em><\/div>\n
„Oh, nen\u00ed na\u0161tvan\u00fd,“ \u0159ekla. „Je rozmrzel\u00fd; mysl\u00ed si, \u017ee jsi mu to m\u011bl \u0159\u00edct.“<\/div>\n
„Nemyslel jsem si, \u017ee mu na tom tak z\u00e1le\u017e\u00ed,“ p\u0159iznal ti\u0161e, d\u00edval se do stolu. Nas\u00e1l do \u00fast spodn\u00ed ret a mezi obo\u010d\u00edm se mu objevila mal\u00e1 vr\u00e1ska. „Nejd\u0159\u00edv jsem si myslel, \u017ee je to f\u00e9r, v\u00ed\u0161?“ za\u010dal, mluvil o sv\u00e9m trestu. „Rozum\u00edm, pro\u010d to ud\u011blali, i kdy\u017e si mysl\u00edm, \u017ee smrt je pro m\u011b lehk\u00fd konec.“ Anna cht\u011bla n\u011bco \u0159\u00edct, ale Bill zavrt\u011bl hlavou. „V\u00edm, co chce\u0161 \u0159\u00edct, \u0159\u00edk\u00e1\u0161 to po\u0159\u00e1d, ale to nezm\u011bn\u00ed to, jak p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm.“ Zastavil a dal s i ruce do kl\u00edna. „Nebo mo\u017en\u00e1 jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee on se bude<\/em> zaj\u00edmat,“ pokra\u010doval po chv\u00edli, d\u00edval se skrz st\u016fl, nesoust\u0159edil se na to a pokra\u010doval v nov\u00e9 my\u0161lence. Vid\u011bl v perifern\u00edm vid\u011bn\u00ed, jak Anna pomalu p\u0159ik\u00fdvla. „A prost\u011b\u2026 nev\u00edm jak\u2026“<\/p>\n

„Kdy sis uv\u011bdomil, \u017ee to p\u0159estala b\u00fdt hra?“<\/div>\n

To Billa zastavilo na del\u0161\u00ed dobu. „Kdy\u017e jsem p\u0159estal p\u0159em\u00fd\u0161let,“ p\u0159iznal nakonec, hlas tich\u00fd a nejist\u00fd. „Nepo\u010d\u00edtal jsem u\u017e sv\u016fj dal\u0161\u00ed krok; za\u010dal jsem zapom\u00ednat na to, co jsem cht\u011bl ud\u011blat d\u00e1l.“ Bill si ol\u00edzl rty, zamra\u010dil se v\u00edc. Nebyla to hra u\u017e p\u011bkn\u011b dlouho, ale on se stejn\u011b sna\u017eil s\u00e1m sob\u011b \u0159\u00edkat, \u017ee st\u00e1le je\u0161t\u011b je.<\/div>\n
Za\u010dal to ztr\u00e1cet po posledn\u00edm dni u soudu a p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee to bylo, proto\u017ee si uv\u011bdomil, \u017ee mu u\u017e nezb\u00fdv\u00e1 moc \u010dasu a \u010d\u00e1st v n\u011bm n\u011bco cht\u011bla, n\u011bco v\u00edc<\/em>, dokud to je\u0161t\u011b mohla m\u00edt. Byl to vnit\u0159n\u00ed boj, boj mezi \u010d\u00e1st\u00ed jeho, kter\u00e1 si u\u017e\u00edvala manipulaci a men\u0161\u00ed \u010d\u00e1st\u00ed, kter\u00e1 jen cht\u011bla, aby ho Tom l\u00edbal. Tohle Ann\u011b n\u011bjak podivn\u011b \u0159ekl, bylo trochu irituj\u00edc\u00ed vid\u011bt ji k\u00fdvat, jako by to u\u017e v\u0161echno v\u011bd\u011bla, ale jen cht\u011bla, aby to \u0159ekl nahlas. „Pozd\u011bji jsem si prost\u011b \u0159ekl, seru na pl\u00e1ny.“ Sna\u017eil se ned\u00edvat na jej\u00ed obli\u010dej. „Nebyla sranda, \u017ee tu za p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f nebudu, abych byl sv\u011bdkem n\u00e1sledk\u016f\u2026 a tak jsem s t\u00edm \u0161el d\u00e1l, proto\u017ee co jsem mohl ztratit?“ nepobaven\u011b se zasm\u00e1l a temn\u011b zamumlal: „Jen svou norm\u00e1lnost.“<\/p>\n

„Neztratil jsi rozum, Bille.“<\/div>\n

Bill si odfrkl, pokr\u010dil jedn\u00edm ramenem. M\u011bl spoustu d\u016fkaz\u016f o opaku.<\/div>\n
„Jsi mnohem lep\u0161\u00ed, a to je to jen den. Soust\u0159e\u010f se na to, co je pravda, ber sv\u00e9 pr\u00e1\u0161ky a bude\u0161 v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„Rad\u0161i budu mimo, a\u017e mi budou do ruky p\u00edchat ten jed.“<\/div>\n
Anna vydechla. „Je\u0161t\u011b je \u010das,“ \u0159ekla. „Je je\u0161t\u011b \u010das to zm\u011bnit.“ Zastavila, ne\u017e se zeptala. „Chce\u0161 to zm\u011bnit?“<\/div>\n
Bill se zhluboka nadechl a pak lehounce p\u0159ik\u00fdvl, objal se. P\u0159edst\u00edral, \u017ee to tak nen\u00ed, ale b\u00e1l se smrti. B\u00e1l se pekla a toho, co tam na n\u011bj bude \u010dekat, a\u017e se tam dostane, oni \u010dty\u0159i. Ne, opravil se v hlav\u011b. P\u011bt. Jich p\u011bt.<\/em><\/div>\n
„Tak to poj\u010fme zm\u011bnit.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Bill se na Annu ani nepod\u00edval, zat\u00edmco j\u00ed \u0159ekl v\u0161echno co Tomovi. Nepod\u00edval se na ni, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee tu p\u0159ed n\u00edm bre\u010d\u00ed, alespo\u0148 trochu. C\u00edtil se pak trochu divn\u011b, ale nep\u0159estal mluvit.<\/p><\/div>\n

Diskutovali o tom u\u017e p\u0159es hodinu a Bill se c\u00edtil p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b. R\u00e1ny, o kter\u00fdch u\u017e nikdy necht\u011bl p\u0159em\u00fd\u0161let, tu byly otev\u0159en\u00e9 a rozp\u00e1ran\u00e9 a n\u011bkdo mu do nich sypal s\u016fl. <\/p>\n

„Uv\u011bdomuje\u0161 si, jak je pro tebe dobr\u00e9, \u017ee jsi vypustil v\u0161echen ten tlak, ty potla\u010den\u00e9 emoce?“ zeptala se Anna. „P\u0159edt\u00edm jsi o tom tak klidn\u011b mluvit nemohl.“ Vst\u0159eb\u00e1vala to; nechala ho o tom p\u0159em\u00fd\u0161let, ne\u017e se zeptala: „Jak se c\u00edt\u00ed\u0161 ohledn\u011b toho, \u017ee v\u00ed\u0161, \u017ee byla t\u011bhotn\u00e1?“<\/div>\n

Bill sklopil hlavu je\u0161t\u011b v\u00edc a Anna vid\u011bla, jak se mu krabat\u00ed obli\u010dej. Anna se o tomhle sna\u017eila mluvit u\u017e d\u0159\u00edv, a tak\u00e9 ostatn\u00ed terapeuti, ale on nikoho nenechal to ani trochu nakousnout, ne\u017e jim \u0159ekl, a\u0165 t\u00e1hnou k \u010dertu a u\u017e se nikdy nevracej\u00ed. „Pron\u00e1sleduje m\u011b to,“ za\u0161eptal nakonec. „Doufal jsem, \u017ee lhala.“<\/div>\n
„Nelhala,“ \u0159ekla Anna jemn\u011b a Bill p\u0159ik\u00fdvl. V\u011bd\u011bl to, sly\u0161el to u soudu; bylo mu to tolikr\u00e1t vmr\u0161t\u011bno do obli\u010deje. „Byla v patn\u00e1ct\u00e9m t\u00fddnu. Byl to chlapec.“ <\/div>\n
Bylo to jako r\u00e1na do b\u0159icha. Nev\u011bd\u011bl, jak\u00e9 pohlav\u00ed to m\u011blo b\u00fdt a nejsp\u00ed\u0161 by to nezvl\u00e1dl, kdyby to sly\u0161el p\u0159edt\u00edm. Te\u010f jen p\u0159ik\u00fdvl, zav\u0159el o\u010di proti bolesti, sna\u017eil se nep\u0159edstavovat si to mal\u00e9 miminko, kter\u00e9mu byl tak krut\u011b odep\u0159en \u017eivot.<\/p>\n

Zabil jsem sv\u00e9ho syna.<\/em><\/div>\n

\n

Ta my\u0161lenka byla tak \u0161patn\u00e1, \u017ee se jedna \u010d\u00e1st jeho mozku cht\u011bla zase vzd\u00e1t, cht\u011bla zastavit ag\u00f3nii a tyransk\u00e9 ot\u00e1zky a prost\u011b otup\u011bt. Ale bojoval s t\u00edm, za\u0165al v kl\u00edn\u011b p\u011bsti a n\u011bkolikr\u00e1t se zhluboka nadechl.<\/p><\/div>\n

Ale jeho dal\u0161\u00ed my\u0161lenka byla stejn\u011b tak d\u011bsiv\u00e1 a otravn\u00e1. „Vyrostl by v dal\u0161\u00ed m\u00e9 j\u00e1,“ za\u0161eptal, nebyl schopn\u00fd to u\u017e d\u00e1l zadr\u017eet. „A ona\u2026 stala by se z n\u00ed m\u00e1 matka a j\u00e1<\/em>\u2026“ necht\u011bl ta slova \u0159\u00edct, ale Anna ch\u00e1pala, co myslel. „Byl by to ten sam\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh zas a znova.“<\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee si mysl\u00ed\u0161, \u017ee kdyby byli st\u00e1le na\u017eivu, \u017ee bys je t\u00fdral?“<\/div>\n
Bill popot\u00e1hl tak siln\u011b, \u017ee si musel zakr\u00fdt o\u010di dlan\u00ed. Nebylo to lehk\u00e9 p\u0159iznat, ale nakonec trochu p\u0159ik\u00fdvl. V\u011bd\u011bl, \u017ee by to tak bylo. Kdyby se mu nedostalo pomoci, tak ano, a tak\u00e9 v\u011bd\u011bt, \u017ee by \u017e\u00e1dnou pomoc necht\u011bl. Sliboval si, \u017ee nikdy nebude jako J\u00f6rg, ale kdy\u017e se zamyslel nad sv\u00fdm chov\u00e1n\u00edm, pak mu bylo jasn\u00e9, \u017ee by byl p\u0159esn\u011b<\/em> jako on.<\/div>\n
„Jak\u00e9 to je?“<\/div>\n
„\u0160\u00edlen\u00e9,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e, dech se mu zadrh\u00e1val.<\/div>\n
„Pro\u010d si mysl\u00ed\u0161, \u017ee by se to stalo?“<\/div>\n
„Proto\u017ee tomu jsem byl nau\u010den,“ \u0159ekl automaticky, opakoval to, co mu Anna \u0159ekla po tom, co j\u00ed dopov\u011bd\u011bl p\u0159\u00edb\u011bh, proto\u017ee to ona cht\u011bla sly\u0161et. „Vyrostl jsem v prost\u0159ed\u00ed, kde k tomu doch\u00e1zelo. Nic jin\u00e9ho nezn\u00e1m.“<\/p>\n

„Je to tvoje vina?“<\/div>\n

Ztuhl, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee byl obelst\u011bn. Zav\u0159el pusu, odm\u00edtal odpov\u011bd\u011bt. Tohle nebylo f\u00e9r.<\/div>\n
„Tv\u016fj pr\u00e1vn\u00edk by cht\u011bl, abys prosil o nesv\u00e9pr\u00e1vnost, jestli dostaneme nov\u00e9 sly\u0161en\u00ed,“ \u0159ekla, kdy\u017e on nic ne\u0159ekl. „Co\u017e znamen\u00e1, \u017ee nem\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt trestn\u011b st\u00edh\u00e1n, proto\u017ee jsi nev\u011bd\u011bl, co d\u011bl\u00e1\u0161.“<\/div>\n
Bill pokr\u010dil rameny, v\u011bd\u011bl, \u017ee to bude muset ud\u011blat, pokud se chce zbavit sv\u00e9ho trestu, ale nemyslel si, \u017ee toho bude schopn\u00fd. Nev\u011bd\u011bl, jestli tam bude moct st\u00e1t a p\u0159edst\u00edrat, \u017ee je nevinn\u00fd p\u0159ed tolika lidmi, lidmi, kte\u0159\u00ed sly\u0161eli, co \u0159ekl u\u017e p\u0159ed lety.<\/p>\n

„Pamatuje\u0161, o co jsem t\u011b p\u0159ed n\u011bjakou dobou prosila, abys ud\u011blal?“ zeptala se ho Anna potom. „Mysl\u00ed\u0161, \u017ee bys to te\u010f u\u017e mohl zkusit?“ Vyndala z kapsy mal\u00e9 zrc\u00e1tko a posunula mu ho po stole, zadr\u017eela dech a doufala, \u017ee ho zvedne.<\/div>\n

Bill se pod\u00edval dol\u016f na zrc\u00e1tko, srdce mu tlouklo v\u00edc ne\u017e obvykle a zdr\u00e1hav\u011b se pro n\u011bj nat\u00e1hl. Pamatoval si, kdy ho o tohle prosila, u\u017e to byla n\u011bjak\u00e1 doba, ale tenkr\u00e1t na to v\u016fbec nebyl p\u0159ipraven\u00fd. St\u00e1le mu to p\u0159i\u0161lo jako debiln\u00ed v\u011bc, ale zvedl ho. Nejd\u0159\u00edv se do n\u011bj nepod\u00edval, necht\u011bl se na sebe d\u00edvat v\u00edc, ne\u017e bylo t\u0159eba, ale nakonec si zrcadlo zvedl do \u00farovn\u011b o\u010d\u00ed. D\u00edval se s\u00e1m sob\u011b do o\u010d\u00ed, a dokonce si v\u0161iml toho, \u017ee v nich n\u011bco sch\u00e1zelo, n\u011bco b\u011bhem ledna zmizelo a zanechalo tam n\u011bco nepoznateln\u00e9ho.<\/div>\n
„Zvl\u00e1dne\u0161 to,“ \u0159ekla Anna, povzbuzovala ho a Bill se zhluboka nadechl, dlan\u011b mu klouzaly potem a srdce mu bilo \u00fazkost\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edc. Sna\u017eil se promluvit, ale nic nevych\u00e1zelo. „Zvl\u00e1dne\u0161 to,“ odpov\u011bd\u011bla Anna trp\u011bliv\u011b. „Pamatuje\u0161, co jsem cht\u011bla, abys \u0159ekl?“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl. V puse m\u011bl sucho jako na Saha\u0159e a zvedl zrc\u00e1tko je\u0161t\u011b v\u00fd\u0161, narovnal ramena. Tohle zvl\u00e1dne. Neb\u00e1l se zrcadla, neb\u00e1l se vlastn\u00ed tv\u00e1\u0159e. Byl siln\u00fd, tohle zvl\u00e1dne.<\/div>\n
\n

N\u011bkdy\u2026<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Ksakru, prost\u011b to ud\u011blej. Je to jen p\u00e1r v\u011bt.<\/em><\/div>\n

\n

Odka\u0161lal si a otev\u0159el rty. „M\u00e9 jm\u00e9no,“ za\u0161eptal kone\u010dn\u011b a pak se zachv\u011bl. Nemohl to \u0159\u00edct. Nemohl \u0159\u00edct ani sv\u00e9 vlastn\u00ed jm\u00e9no. Co to bylo, pro\u010d ho to tak pokl\u00e1dalo? Mo\u017en\u00e1 byl \u0161\u00edlen\u00fd, ale nebyl slab\u00fd. Nebyl<\/em>. „Moje jm\u00e9no je Bill Kaulitz.“ Slova vypadla z jeho \u00fast d\u0159\u00edv, ne\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee mluv\u00ed. \u0158ekl to a bylo to dobr\u00e9. Te\u010f u\u017e jen musel pokra\u010dovat a srdce mu je\u0161t\u011b zrychlilo. Bylo mu horko, v hlav\u011b mu tepalo a zrcadlo se mu chv\u011blo v sev\u0159en\u00e9 ruce. Jeho \u00fazkost byla tak velk\u00e1, \u017ee se b\u00e1l, \u017ee to nezvl\u00e1dne, ale musel to dokon\u010dit. „A\u2026 dvac\u00e1t\u00e9ho druh\u00e9ho ledna 2006 jsem zavra\u017edil sv\u00e9ho otce\u2026 svou matku, svou nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtelkyni a\u2026 jej\u00edho p\u0159\u00edtele.“ Znovu zastavil, chv\u011bl se. „A jsem\u2026“ zvedl pohled k Ann\u011b, kter\u00e1 p\u0159ik\u00fdvla, aby pokra\u010doval, a on se znovu pod\u00edval do zrc\u00e1tka. Nas\u00e1l spodn\u00ed ret a pak vydechl, sebral v\u0161echnu odvahu k tomu, aby to \u0159ekl. „A jsem\u2026“ d\u00edval se s\u00e1m sob\u011b do tmav\u00fdch, vyd\u011b\u0161en\u00fdch o\u010d\u00ed a najednou se c\u00edtil odhodlan\u011b. Tenhle slaboch v zrc\u00e1tku nebyl on. On se nevzd\u00e1 bez boje; on Tomovi uk\u00e1\u017ee, \u017ee a\u0165 v\u011bci vypadaly, jak cht\u011bly, on neztratil sv\u016fj r\u00e1z. Zamra\u010dil se, jako by s\u00e1m sebe vyz\u00fdval, a promluvil skrz za\u0165at\u00e9 zuby. „A jsem nevinn\u00fd<\/em>.“<\/p>\n

autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
original<\/strong><\/a> <\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: BrokenMirror Stra\u0161n\u011b moc se omlouv\u00e1m za moj\u00ed pomalost a neaktivitu v posledn\u00ed dob\u011b, ale p\u0159epadlo m\u011b zkou\u0161kov\u00e9 a je toho moc. Realita prost\u011b a jednodu\u0161e sucks. Kat Fat\u00e1ln\u00ed informace Bill se dal\u0161\u00edho r\u00e1na probudil a nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, kde je. N\u011bkolik minut<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[563],"tags":[],"class_list":["post-3962","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-815-by-brokenmirror"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3962","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3962"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3962\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3962"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3962"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3962"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}