{"id":3965,"date":"2014-05-31T18:00:00","date_gmt":"2014-05-31T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3952"},"modified":"2014-05-31T18:00:00","modified_gmt":"2014-05-31T17:00:00","slug":"scn11b-8-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/05\/31\/scn11b-8-2-2\/","title":{"rendered":"SCN11B 8. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Ghostie<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
\n

Kdy\u017e \u0161kola skon\u010dila, Bill zam\u00ed\u0159il rovnou k Tomovi, odkud m\u011bl v \u00famyslu zavolat dom\u016f, aby dal matce v\u011bd\u011bt, a nehodlal br\u00e1t ‚ne‘ jako odpov\u011b\u010f. Chystal se si s Juttou ujasnit pravidla, p\u0159evz\u00edt nad t\u00edm kontrolu. M\u011bl pocit, \u017ee kdyby byl ve vztahu k matce pr\u016fbojn\u011bj\u0161\u00ed, mo\u017en\u00e1 by to, i kdy\u017e pravd\u011bpodobn\u011b ne moc, zpomalilo postup jej\u00ed du\u0161evn\u00ed nemoci. \u010c\u00e1st z n\u011bj neodbytn\u011b cht\u011bla, aby ji odvezl k doktorovi, psychiatrovi, ale sobecky necht\u011bl a nemohl. B\u00fdt odtr\u017een od matky, bez ohledu na to, jak du\u0161evn\u011b nemocn\u00e1, neschopn\u00e1 a zneu\u017e\u00edvaj\u00edc\u00ed byla, znamenalo ocitnout se v p\u00e9\u010di sv\u00e9ho otce.<\/p>\n

Nicm\u00e9n\u011b tyto my\u0161lenky byly potla\u010deny a poh\u0159beny, kdy\u017e se p\u0159ibl\u00ed\u017eil k Tomovu domu. M\u011bl str\u00e1vit dlouh\u00e9 minuty p\u0159\u00edpravou na bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se rozhovor, kter\u00fd by m\u011bli v\u00e9st. Uv\u011bdomil si, \u017ee si nenapl\u00e1noval v\u016fbec nic a nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct. Jakmile se s pr\u00e1zdnou hlavou objevil na prahu Tr\u00fcmperovic domu, zaklepal.<\/p>\n

„Pros\u00edm? Oh! Bille. Jak\u00e9 p\u0159\u00edjemn\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed. V\u00e1\u017en\u011b. Mysl\u00edm, \u017ee Tom t\u011b chce vid\u011bt, tak jsem r\u00e1da, \u017ee jsi p\u0159evzal iniciativu. On by to neud\u011blal, je tak tvrdohlav\u00fd,“ bl\u00e1bolila Simone, kdy\u017e otev\u0159ela dve\u0159e a uvedla Billa dovnit\u0159. Bill p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli to m\u00e1 prost\u011b v povaze, b\u00fdt neust\u00e1le po celou dobu tak trapn\u011b nad\u0161en\u00e1.<\/div>\n

„Ehm\u2026 okay. Prost\u011b jen\u2026 p\u016fjdu do jeho pokoje?“<\/div>\n
„Ano! B\u011b\u017e! M\u00e1m v\u00e1m p\u0159ipravit n\u011bjak\u00e9 ob\u010derstven\u00ed?“<\/p>\n<\/div>\n
\n
Bill ani nestihl odpov\u011bd\u011bt a Simone u\u017e byla na cest\u011b do kuchyn\u011b. Cokoliv je\u0161t\u011b \u0159\u00edkala, Bill u\u017e nesly\u0161el, proto\u017ee se zam\u011b\u0159il na jin\u00e9, d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci. Jeho boty vykon\u00e1valy zku\u0161en\u00fd pohyb, rytmicky se \u0161oupaly po schodech a vzduch mu ti\u0161e klouzal kolem u\u0161\u00ed. Bylo to v\u0161echno tak d\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1m\u00e9, t\u00e9m\u011b\u0159 vrozen\u00e9, \u017ee si Bill opravdu nev\u0161iml, \u017ee to d\u011blal.<\/p>\n

Kdy\u017e do\u0161el k Tomovu pokoji, p\u0159itiskl ucho ke dve\u0159\u00edm, ale nesly\u0161el nic krom\u011b d\u00fdch\u00e1n\u00ed a \u0161ust\u011bn\u00ed p\u0159ikr\u00fdvek. Zaklepal klouby prst\u016f na d\u0159evo, aby ozn\u00e1mil sv\u016fj vstup, a ne\u010dekal na odpov\u011b\u010f. Uchopil kliku, otev\u0159el dve\u0159e a ve\u0161el dovnit\u0159, n\u00e1sledov\u00e1n p\u00e1sem studen\u00e9ho vzduchu, a\u010dkoliv si jej v\u016fbec neuv\u011bdomoval. Tom sed\u011bl na posteli, s jednou nohou pokr\u010denou a druhou nata\u017eenou. P\u0159ikr\u00fdvky m\u011bl poma\u010dkan\u00e9 pod sebou. Pod\u00edval se na Billa, neklidn\u011b se zavrt\u011bl a otev\u0159el pusu, ale zd\u00e1lo se, \u017ee nem\u00e1 co \u0159\u00edct.<\/p>\n

„Nebyl jsi dnes ve \u0161kole,“ \u0159ekl Bill jednodu\u0161e. Prohl\u00ed\u017eel si Toma zkoumav\u011b, vypo\u010d\u00edtav\u011b, sna\u017eil se p\u0159ij\u00edt na to, jak se d\u00edvat, jak se chovat, jak myslet. Pot\u0159eboval tak\u00e9 v\u011bd\u011bt, co si mysl\u00ed Tom.<\/div>\n

„Jo.“<\/div>\n
\u0158ekl to ti\u0161e, ani\u017e by na Billa pohl\u00e9dl. Ani\u017e by t\u00edm dokonce uznal, \u017ee tam v\u016fbec byl. Ur\u010dit\u011b to znamenalo, \u017ee Bill by m\u011bl prov\u00e9st n\u011bjakou v\u00e1\u017enou omluvu. Tak si vyt\u00e1hl ruce z kapes a posadil se na postel, z\u00edral na podlahu a sna\u017eil se ve sv\u00e9 mysli poskl\u00e1dat ta spr\u00e1vn\u00e1 slova. Omlouv\u00e1m se. Nebylo to tak t\u011b\u017ek\u00e9. Ale Bill to nemohl \u0159\u00edct. M\u00edsto toho vyhrkl daleko d\u011bsiv\u011bj\u0161\u00ed slova.<\/div>\n
„M\u011bl jsi pravdu.“<\/p>\n

Oba chlapci se na sebe p\u0159ekvapen\u011b pod\u00edvali a Bill se sna\u017eil rychle z\u00edskat zp\u011bt svou du\u0161evn\u00ed vyrovnanost. Sna\u017eil se p\u0159esv\u011bd\u010dit s\u00e1m sebe, aby se uklidnil, ale byl to tak marn\u00fd n\u00e1pad, a\u017e se Bill skoro rozesm\u00e1l. M\u00edsto toho jen z\u00edral na sv\u00e1 kolena a zamra\u010dil se, uv\u011bdomil si, \u017ee p\u0159izn\u00e1n\u00ed byla opravdu ta jedin\u00e1 v\u011bc, kterou pot\u0159eboval \u0159\u00edct. Tom si ale z\u0159ejm\u011b myslel, \u017ee pot\u0159eboval taky \u0159\u00edct p\u00e1r v\u011bc\u00ed, a hned jak se Bill pokusil vst\u00e1t, mu pokynul, aby si zp\u00e1tky sednul.<\/div>\n

„J\u00e1 nikam nejdu,“ \u0159ekl, otev\u0159el dve\u0159e a m\u00e1vnul na Toma, aby jej n\u00e1sledoval. „No, nikam, kde nejsi ty.“<\/div>\n
„Ehm\u2026“ Tom se postavil a n\u00e1sledoval Billa ven ze sv\u00e9ho pokoje, stejn\u011b jako Simone, kter\u00e1 se objevila zpoza rohu s miskou chips\u016f a limon\u00e1dou.<\/p>\n

„U\u017e se chyst\u00e1te j\u00edt?“ Zeptala se s lehce na\u0161pulen\u00fdmi rty. Ale Tom nebyl venku cel\u00fd den, tak\u017ee je nebude prosit, aby z\u016fstali.<\/div>\n

„Oh\u2026“ \u0159ekl Bill a zatv\u00e1\u0159il se omluvn\u011b. „Omlouv\u00e1m se, nemusela jste n\u00e1m chystat ob\u010derstven\u00ed.“<\/div>\n
Bylo to tady zase, op\u011bt omlouv\u00e1n\u00ed. Ale Simone si to zaslou\u017eila, od\u016fvodnil si Bill.<\/div>\n
„To nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m! Gordon to sn\u00ed, a\u017e se vr\u00e1t\u00ed dom\u016f,“ zvedla misku s chipsy, „a limon\u00e1du m\u016f\u017eu vr\u00e1tit do lednice. U\u017eijte si to venku.“<\/div>\n
Kluci j\u00ed pod\u011bkovali a zam\u00ed\u0159ili ke dve\u0159\u00edm. Tom se zhluboka nadechl sv\u011b\u017e\u00edho, chladn\u00e9ho vzduchu. Byl tak unaven\u00fd z cel\u00e9ho p\u0159edchoz\u00edho dne a nohy jej bolely z nedostatku pohybu b\u011bhem dne\u0161n\u00edho dne.<\/p>\n

„Myslel jsi to v\u00e1\u017en\u011b?“ zeptal se Tom a Bill pokr\u010dil rameny.<\/div>\n

„Nikdy ne\u0159\u00edk\u00e1m nic, co nemysl\u00edm v\u00e1\u017en\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl a str\u010dil ruce do kapes, Tom by to m\u011bl v\u011bd\u011bt, a ne se je\u0161t\u011b pt\u00e1t. „Ale\u2026 j\u00e1 nev\u00edm. Prost\u011b o tom nechci mluvit,“ \u0159ekl a zn\u011blo to \u017ealostn\u011b. „M\u016f\u017ee\u0161 to pros\u00edm respektovat?“<\/div>\n
„Jo\u2026 mysl\u00edm, \u017ee na to m\u016f\u017eeme prost\u011b\u2026 zapomenout.“ Tom na to opravdu necht\u011bl zapomenout, cht\u011bl o tom diskutovat, cht\u011bl v\u011bd\u011bt, co se v Billovi zm\u011bnilo, pokud v\u016fbec n\u011bco, a o kter\u00e9 \u010d\u00e1sti z toho, co Tom \u0159\u00edkal, si Bill myslel, \u017ee je to pravda. Cht\u011bl to v\u011bd\u011bt. Pot\u0159eboval to v\u011bd\u011bt. Ale Bil pot\u0159eboval prostor, pot\u0159eboval \u010das, tak\u017ee v z\u00e1jmu Billa to nechal b\u00fdt. Poh\u0159bil svou zv\u011bdavost.<\/div>\n
„Ne, ne zapomenout,“ \u0159ekl Bill pomalu. „Jen o tom rad\u011bji nemluvit. Budu o tom mluvit, a\u017e budu cht\u00edt, nebo a\u017e to budu pot\u0159ebovat.“<\/p>\n

To Tomovi d\u00e1valo smysl mnohem v\u00edc, ne\u017e pouze zapomenout, tak\u017ee Billovi v\u011bnoval \u00fasm\u011bv a zrychlil, aby \u0161el vedle n\u011bj.<\/div>\n

„Kam jdeme?“ zeptal se a m\u011bl nutk\u00e1n\u00ed si z kapsy vyt\u00e1hnout cigaretu, ale v Billov\u011b z\u00e1jmu to neud\u011blal. U\u017e nebyl tak posedl\u00fd up\u0159ednost\u0148ovat Billa v\u017edy na prvn\u00edm m\u00edst\u011b, \u0159ekl, co pot\u0159eboval a kdy pot\u0159eboval a zd\u00e1nliv\u011b tady nebylo nic, s \u010d\u00edm by nesouhlasil.<\/div>\n
„\u0158ekl jsem Georgovi, \u017ee t\u011b dot\u00e1hnu do parku. Jo a m\u016f\u017eu si p\u016fj\u010dit tv\u016fj telefon?“<\/p>\n

Po zbytek ch\u016fze sm\u011brem do parku se Tom plaho\u010dil za Billem s rukama v kaps\u00e1ch a s hlavou sklon\u011bnou, ob\u010das si ukradl pohled na Billa, sprost\u011b \u0159vouc\u00edho do telefonu na svou matku. Bylo to tak znepokojuj\u00edc\u00ed, a\u017e to bylo p\u016fsobiv\u00e9. Kdy\u017e mu Bill vr\u00e1til telefon, zd\u00e1l se pon\u011bkud ud\u00fdchan\u00fd, ale nevyveden\u00fd z m\u00edry. Tom si telefon zastr\u010dil do kapsy a p\u0159em\u00fd\u0161lel, co Jutta opravdu cht\u011bla a co vlastn\u011b zp\u016fsobilo naru\u0161en\u00ed vztahu mezi n\u00ed a jej\u00edm synem.<\/p>\n

Bill ukon\u010dil hlasit\u00fd telefon\u00e1t pr\u00e1v\u011b v\u010das, tak\u017ee kdy\u017e dorazili ke Georgovi, Gustavovi a Kim, nikdo z nich nic nesly\u0161el. Navz\u00e1jem se pozdravili, Gustav zn\u011bl v\u00edce ne\u017e nad\u0161en\u011b, a kdy\u017e Tom okomentoval, \u017ee jeho rande z\u0159ejm\u011b nedopadlo p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e, jeho u\u0161i za\u010daly rudnout.<\/div>\n

„Tak to nen\u00ed,“ \u0159ekl pon\u011bkud ti\u0161e. Gustav byl tich\u00fd, ale bylo to sou\u010d\u00e1st\u00ed jeho kouzla, \u010dlov\u011bk musel d\u00e1vat opravdu pozor, kdy\u017e s n\u00edm mluvil a mluven\u00ed bylo potom jako sd\u00edlen\u00ed v\u011b\u010dn\u00e9ho tajemstv\u00ed. „Ale musel jsem tady sed\u011bt a sledovat ty dva celou dobu, jak se tu muchlujou. Doufejme, \u017ee te\u010f u\u017e se budou chovat slu\u0161n\u011b.“<\/div>\n
„Oh, to je to, co jsem m\u011bl na mysli,“ \u0159ekl Tom a proto\u010dil o\u010di sm\u011brem k Billovi, kter\u00fd se naje\u017eil. „Tvoje rande se Zeebobem, nebo jak se jmenuje, selhalo, a oni dva to je\u0161t\u011b zhor\u0161ili.“<\/div>\n
„No nejsem j\u00e1 hrozn\u00fd,“ prot\u00e1hl Georg, kdy\u017e Gustavova tv\u00e1\u0159 \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edce \u010dervenala, kdy\u017e se sna\u017eil d\u00edvat kamkoliv, jen ne na Billa. „Tady, pl\u00e1cni m\u011b p\u0159es ruku a po\u0161li m\u011b bre\u010det k mamince.“<\/div>\n
„Vy jste pitomci,“ \u0159ekl Bill, kdy\u017e si a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b uv\u011bdomil, \u017ee jen p\u0159ilil olej do ohn\u011b.<\/div>\n
„Nen\u00ed to roztomil\u00e9?“ Pokra\u010doval Georg, zat\u00edmco Kim proto\u010dila o\u010di a ml\u010dky k\u00fdvla na Billa, \u017ee s n\u00edm souhlas\u00ed. „On t\u011b dokonce br\u00e1n\u00ed! Nejsi \u0161\u0165astn\u00fd, Gustave?“ Georg pra\u0161til Gustava do ramene, kter\u00fd byl klidn\u00fd, pouze se uzav\u0159el do sebe a Bill by nebyl p\u0159ekvapen\u00fd, kdyby byl \u010derven\u00fd a\u017e na palc\u00edch u nohou.<\/p>\n

„Rozko\u0161n\u00e9. Je to obran\u00e1\u0159, Gustave, opravdov\u00fd obran\u00e1\u0159,“ \u0159ekl Tom s blahosklonn\u00fdm p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm, ale pak ud\u011blal tu chybu, \u017ee se pod\u00edval na Billa. Pokud byl p\u0159edt\u00edm pouze naje\u017een\u00fd, te\u010f u\u017e nem\u011bl daleko ke vzplanut\u00ed. Tom t\u00e9m\u011b\u0159 c\u00edtil, \u017ee by se jej mohl dotknout a sp\u00e1lit se. O\u010di se mu z\u00fa\u017eily a Tom prakticky c\u00edtil, jak ho pra\u0161til paprsek nen\u00e1visti. Vyjekl a pod\u00edval se na Gustava. „To je jedno. Naprosto respektuju tv\u016fj z\u00e1jem o Billa a u\u017e si t\u011b nebudu nikdy dob\u00edrat,“ \u0159ekl t\u00e9m\u011b\u0159 prosebn\u011b. Bill se od n\u011bj odvr\u00e1til a Tom vydechl \u00falevou.<\/div>\n

„\u00c1\u00e1\u00e1, Tom narazil na soupe\u0159e,“ u\u0161kl\u00edbla se Kim.<\/div>\n
„Hej Gustave, vypad\u00e1 to, \u017ee Tom t\u011b porazil!“ Vyk\u0159ikl Georg hlasit\u011bji, ne\u017e bylo nutn\u00e9 a naklonil se k nerv\u00f3zn\u00edmu blon\u010f\u00e1kovi.<\/div>\n
„Dost,“ zavr\u010del Bill a jeho ohniv\u00fd paprsek zam\u00ed\u0159il na Georga, kter\u00fd polkl a op\u011bt se op\u0159el. Billa ani nezaj\u00edmalo, co to znamenalo, m\u011bl pln\u00e9 zuby t\u011bch nep\u0159\u00edm\u00fdch nar\u00e1\u017eek, a tak to zastavil.<\/p>\n

O n\u011bkolik minut pozd\u011bji se jejich \u0161k\u00e1dlen\u00ed prom\u011bnilo sp\u00ed\u0161e v kl\u00e1bosen\u00ed, a\u010dkoliv velmi mu\u017en\u00fdm zp\u016fsobem. Georg, Gustav a Tom pomlouvali kdekoho, zat\u00edmco Bill a Kim b\u011bdovali nad tupost\u00ed cel\u00e9ho tria, i kdy\u017e Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee pokud jsou ka\u017ed\u00fd s\u00e1m, \u017e\u00e1dn\u00fd z nich nen\u00ed tak \u0161patn\u00fd, ale kdy\u017e se se\u0161li, byli nebezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed. Bill nebyl, nem\u011bl b\u00fdt a nikdy nebude pat\u0159it do jejich skupiny. Kim\u2026 no, Kim tady byla kv\u016fli Georgovi, co\u017e znamenalo, \u017ee se musela podvolit a nechat jej se bavit, proto\u017ee nepat\u0159ila k jeho p\u0159\u00e1tel\u016fm, pat\u0159ila ke sv\u00fdm vlastn\u00edm. To byl rozd\u00edl, Tom, Georg a Gustav byli Billovi p\u0159\u00e1tel\u00e9, ale prost\u011b mezi n\u011b nezapadnul. Kim byla Georgova p\u0159\u00edtelkyn\u011b a m\u011bla sv\u00e9 vlastn\u00ed p\u0159\u00e1tele.<\/p>\n

Kdy\u017e rozhovor trochu polevil, Tom s\u00e1hl do jedn\u00e9 ze sv\u00fdch nekone\u010dn\u00fdch kapes, zat\u00edmco Georg s Gustavem d\u00e1le kl\u00e1bosili a Kim si spl\u00e9tala vlasy. Bill nehtem \u0161kr\u00e1bal desku stolu, ale tentokr\u00e1t to Kim neobt\u011b\u017eovalo, proto\u017ee st\u016fl byl d\u0159ev\u011bn\u00fd a vyd\u00e1valo to sp\u00ed\u0161e p\u0159\u00edjemn\u00fd p\u00edskac\u00ed zvuk. Tom se c\u00edtil trochu provinile, \u017ee se Bill nud\u00ed, ale pak si uv\u011bdomil, \u017ee k tomu nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00fd d\u016fvod, proto\u017ee pr\u00e1v\u011b Bill ho sem p\u0159ivedl a mohl kdykoliv odej\u00edt. Pos\u00edlen touto my\u0161lenkou, Tom s jistotou vyt\u00e1hl cigaretu z kapsy a zap\u00e1lil ji. Pokud se to Billovi nel\u00edbilo, mohl odej\u00edt.<\/p>\n

Jak se dalo o\u010dek\u00e1vat, Bill se na n\u011bj oto\u010dil s ostr\u00fdm pohledem, pln\u00fdm odporu a ned\u016fv\u011bry, jako by bylo tak t\u011b\u017ek\u00e9 pochopit, \u017ee Tom kou\u0159\u00ed v jeho p\u0159\u00edtomnosti. Sakra, byla tady Kim, Kim byla d\u00e1ma a nevadilo j\u00ed to.<\/div>\n

„Tome,“ \u0159ekl Bill pomalu. „Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Kou\u0159\u00edm. Douf\u00e1m, \u017ee se\u0161 s t\u00edm v pohod\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl Tom docela zd\u011b\u0161en t\u00edm, jak to \u0159ekl. Necht\u011bl, aby to zn\u011blo tak pov\u00fd\u0161en\u011b a v\u011bd\u011bl, \u017ee Bill mu to vr\u00e1t\u00ed desetin\u00e1sobn\u011b.<\/div>\n
„To nejsem,“ zavr\u010del a nedal Tomovi ani chv\u00edli pot\u011b\u0161en\u00ed z cigarety, proto\u017ee mu ji okam\u017eit\u011b vytrhl ze rt\u016f a odt\u00e1hnul pry\u010d.<\/p>\n

Nicm\u00e9n\u011b, t\u00edm to neskon\u010dilo, bez ohledu na to, jak moc si to Tom zp\u011btn\u011b p\u0159\u00e1l. Billova rukavice byla sta\u017eena z jeho prav\u00e9 ruky a bez ohledu na z\u00edraj\u00edc\u00ed pohledy v\u0161ech okolo, p\u0159itla\u010dil z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed konec cigarety p\u0159\u00edmo do sv\u00e9 dlan\u011b. Ozvalo se pouze tich\u00e9 zasy\u010den\u00ed. Tom jen z\u00edral, okam\u017eit\u011b vyhledal Billovu tv\u00e1\u0159, kter\u00e1 vypadala t\u00e9m\u011b\u0159 hrd\u011b, jako by pr\u00e1v\u011b ud\u011blal dobr\u00fd skutek, ale byla to p\u00fdcha, kter\u00e1 Tomovi nedovolovala si toho v\u0161imnout.<\/p>\n

Na druh\u00e9 stran\u011b stolu Georg tup\u011b z\u00edral z Billovy zamra\u010den\u00e9 tv\u00e1\u0159e na Tomovu znechucenou tv\u00e1\u0159, na Gustavovu zmatenou tv\u00e1\u0159 a nakonec na Kiminu nehybnou tv\u00e1\u0159.<\/div>\n

„Ehm.“ Byla prvn\u00ed, kter\u00e1 promluvila.<\/p>\n

Cigareta byla odhozena na zem a Bill se pod\u00edval na Toma s pevn\u00fdm odhodl\u00e1n\u00edm z\u00e1\u0159\u00edc\u00edm mu v o\u010d\u00edch. Georg byl ohromen o to v\u00edce. Byl p\u0159ekvapen\u00fd, proto\u017ee v jeho tv\u00e1\u0159i nikdy nevid\u011bl v\u00edce ne\u017e jen nudu a opovr\u017een\u00ed, a te\u010f to bylo, jako by se v\u0161echno zm\u011bnilo. Pot\u00e9 jeho o\u010di t\u00e9m\u011b\u0159 magneticky p\u0159it\u00e1hla Billova ruka a u\u0161kl\u00edbl se nad sp\u00e1len\u00fdm kole\u010dkem posypan\u00fdm popelem.<\/p>\n

„Velmi p\u011bkn\u00e9,“ \u0159ekl Tom chladn\u011b po chv\u00edli dost dlouh\u00e9 na to, aby byl koment\u00e1\u0159 vhodn\u00fd. „Co, te\u010f se p\u0159edv\u00e1d\u00ed\u0161?“<\/div>\n

„No promi\u0148?“ \u0158ekl Bill, zn\u011bl up\u0159\u00edmn\u011b p\u0159ekvapen\u011b. To bylo jasn\u00e9 i Georgovi, proto\u017ee ‚promi\u0148‘ nebylo ani v Billov\u011b slovn\u00edku, aspo\u0148 si to do t\u00e9 doby myslel.<\/div>\n
„Sly\u0161el jsi m\u011b,“ odsekl Tom.<\/div>\n
„Sly\u0161el a ty v\u00ed\u0161, \u017ee to nen\u00ed pravda,“ \u0159ekl Bill a zamra\u010dil se, a\u017e se mu na \u010dele objevily vr\u00e1sky. Georg byl tak zaujat\u00fd konverzac\u00ed, \u017ee si ani neuv\u011bdomil, \u017ee se Bill pr\u00e1v\u011b dobrovoln\u011b sp\u00e1lil.<\/p>\n

„Jasn\u011b, \u017ee je. Sna\u017e\u00ed\u0161 si n\u011bco si dok\u00e1zat? A co teda?“<\/div>\n

„Ano, sna\u017e\u00edm se n\u011bco dok\u00e1zat! Kou\u0159en\u00ed je pro tebe kurva \u0161patn\u00e9!“<\/div>\n
„No, je to m\u016fj zkurven\u00fd \u017eivot, tak budu kou\u0159it v\u0161echno, co chci,“ \u0159ekl Tom pomalu a Georg za\u010d\u00ednal b\u00fdt neklidn\u00fd. Tom neb\u00fdval \u010dasto na\u0161tvan\u00fd, p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak moc bude konverzace nab\u00edrat na tempu.<\/div>\n
„A j\u00e1 ti \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee ne,“ odsek Bill p\u0159\u00edk\u0159e.<\/div>\n
„No, ale ty nejsi kurva sv\u011btec. Bo\u017ee Bille, jsi jako tvoje zatracen\u00e1 matka.“<\/p>\n

P\u0159esto, jak na\u0161tvan\u00fd Tom byl, zalitoval sv\u00fdch slov d\u0159\u00edve, ne\u017e dokon\u010dil v\u011btu. Vid\u011bl, jak se Billovy o\u010di roz\u0161\u00ed\u0159ily a pak bleskurychle ode\u0161el, a Tom mu to nem\u011bl za zl\u00e9. Ale Tom nem\u011bl p\u0159edstavu o z\u00e1va\u017enosti dopadu sv\u00fdch slov, je\u0161t\u011b ne. Pouze se bezmocn\u011b d\u00edval na sv\u00e9 p\u0159\u00e1tele, kte\u0159\u00ed byli stejn\u011b \u0161okov\u00e1ni. Tom se ptal s\u00e1m sebe, co m\u00e1 d\u011blat, kdy\u017e odpov\u011b\u010f p\u0159i\u0161la n\u00e1hle, ale ne od n\u011bj, ale od Kim.<\/div>\n

„B\u011b\u017e za n\u00edm! Jsi natvrdl\u00fd?“<\/p>\n

A Tom \u0161el.<\/div>\n

\n

—<\/p><\/div>\n

\n

Bill vklouzl do m\u00edrn\u011b nestabiln\u00ed autobusov\u00e9 zast\u00e1vky a hodil sv\u00e9 dlouh\u00e9 nohy na lavici. Necht\u011bl pohodl\u00ed, proto\u017ee to nepot\u0159eboval, jen z\u00edral na svou zjizvenou dla\u0148, kterou nyn\u00ed zdobila dal\u0161\u00ed zna\u010dka. Dal\u0161\u00ed jizva, dal\u0161\u00ed v\u00fdznam, dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edb\u011bh. Ka\u017ed\u00e1 jizva, kterou m\u011bl Bill na sv\u00e9m t\u011ble, m\u011bla sv\u016fj p\u0159\u00edb\u011bh, ka\u017ed\u00e1 pro n\u011bj n\u011bco znamenala. Nebyly to jen skvrny, znetvo\u0159en\u00e9 kusy masa, co\u017e bylo n\u011bco, co Tom nech\u00e1pal, uv\u011bdomil si Bill. Pomalu sev\u0159el dla\u0148 kolem sp\u00e1leniny a proudila j\u00edm zlost a z\u00e1\u0161\u0165. On se sna\u017eil, on se zatracen\u011b sna\u017eil. Sna\u017eil se, aby si Tom uv\u011bdomil, \u017ee pro Billa n\u011bco znamen\u00e1, ale bylo to p\u0159\u00edli\u0161 brzy. Tom to nepochopil.<\/p>\n

Jak by mohl Tom pochopit, \u017ee ka\u017ed\u00e1 zna\u010dka na Billov\u011b t\u011ble tam byla z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu? Jak mohl nevid\u011bt, \u017ee sp\u00e1lenina mu tam zanech\u00e1 tak\u00e9 svou stopu? \u017de Tom mu zanechal svou zna\u010dku? Jak nemohl pochopit, co to pro Billa znamen\u00e1? Jak nemohl pochopit, co ta sp\u00e1lenina symbolizovala?<\/div>\n

Znamenala p\u00e9\u010di o jednu v\u011bc. Billovu p\u00e9\u010di. Staral se o Tomovo zatracen\u00e9 zdrav\u00ed, staral se, aby jeho \u017eivot nebyl krat\u0161\u00ed kv\u016fli rakovin\u011b plic. Z\u00e1le\u017eelo mu na tom, poprv\u00e9 po letech, z\u00e1le\u017eelo mu na Tomovi. M\u011bl by to Tomovi vyhl\u00e1skovat, to by bylo nejlep\u0161\u00ed, proto\u017ee byl p\u0159\u00edli\u0161 vyd\u011b\u0161en\u00fd p\u0159iznat to nahlas nebo i jen ti\u0161e s\u00e1m sob\u011b, ale byla to pravda. Ale Tom to nech\u00e1pal. Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, nev\u011bd\u011bl, kdo je Bill. Nerozum\u011bl Billov\u011b l\u00e1sce ke sv\u00fdm jizv\u00e1m, tak\u017ee nev\u011bd\u011bl, kdo Bill je.<\/p>\n

Ve slep\u00e9 touze vid\u011bt krev si Bill vyt\u00e1hl z kapsy Tom\u016fv n\u016f\u017e a otev\u0159el jej. Pevn\u011b sev\u0159el rukoje\u0165 v lev\u00e9 ruce a \u0161pi\u010dku p\u0159ilo\u017eil na okraj sp\u00e1leniny na dlani, naklonil ost\u0159\u00ed asi na \u00fahel \u010dty\u0159icet p\u011bt stup\u0148\u016f. Sna\u017eil se ignorovat sp\u011bch a nal\u00e9havost, touhu po krvi, zasunul n\u016f\u017e hloub\u011bji do ruky a pokra\u010doval plynul\u00fdm pohybem. Na povrchu dlan\u011b se vytvo\u0159il mal\u00fd, dut\u00fd kruh, kolem obvodu sp\u00e1leniny. Pot\u00e9, co pom\u011brn\u011b snadno vysko\u010dil ven kus masa, na dlani z\u016fstal pouze ku\u017eelovit\u00fd otvor.<\/p>\n

A tak byla sp\u00e1lenina pry\u010d.<\/p>\n

Bill u\u017e nem\u011bl jizvu jako vzpom\u00ednku, pouze vzpom\u00ednku na zradu. Bez ot\u0159en\u00ed krve n\u016f\u017e zav\u0159el a sledoval, jak se stejn\u00e1 rud\u00e1 tekutina \u0161\u00ed\u0159\u00ed p\u0159es jeho dla\u0148, tou\u017e\u00edc\u00ed zakr\u00fdt celou jeho ruku, celou ji ozdobit.<\/p>\n

Kr\u00e1sn\u00e9, pomyslel si Bill.<\/p>\n

autor: Ghostie<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ghostie Kdy\u017e \u0161kola skon\u010dila, Bill zam\u00ed\u0159il rovnou k Tomovi, odkud m\u011bl v \u00famyslu zavolat dom\u016f, aby dal matce v\u011bd\u011bt, a nehodlal br\u00e1t ‚ne‘ jako odpov\u011b\u010f. Chystal se si s Juttou ujasnit pravidla, p\u0159evz\u00edt nad t\u00edm kontrolu. M\u011bl pocit, \u017ee kdyby byl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[590],"tags":[],"class_list":["post-3965","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-scn11b"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3965","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3965"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3965\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3965"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3965"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3965"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}