{"id":3968,"date":"2014-05-30T17:00:00","date_gmt":"2014-05-30T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3955"},"modified":"2014-05-30T17:00:00","modified_gmt":"2014-05-30T16:00:00","slug":"nicitel-37","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/05\/30\/nicitel-37\/","title":{"rendered":"Ni\u010ditel 37."},"content":{"rendered":"
autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Za\u010d\u00e1tek konce<\/p>\n

<\/strong> Tom<\/p>\n

Ocitli jsme se zp\u00e1tky ve velk\u00e9m s\u00e1le. N\u011bco se v\u0161ak zm\u011bnilo. Mezi \u017eidlemi st\u00e1l dlouh\u00fd st\u016fl pln\u00fd j\u00eddla. Povyt\u00e1hl jsem obo\u010d\u00ed. T\u00fd si v\u0161iml m\u00e9ho nech\u00e1pav\u00e9ho pohledu a s \u00fasm\u011bvem ke mn\u011b promluvil: „Sl\u00edbili jsme ti p\u0159eci oslavu.“<\/div>\n

„D\u00edky,“ zamumlal jsem. Necht\u011bl jsem je urazit, i kdy\u017e jsem na slaven\u00ed nem\u011bl zrovna n\u00e1ladu.<\/div>\n
Thor se posadil na sv\u00e9 m\u00edsto a spokojen\u011b se nat\u00e1hl pro poh\u00e1r v\u00edna.<\/div>\n
V\u00e1hav\u011b jsem odlo\u017eil Ni\u010ditele do rohu m\u00edstnosti. Po\u0159\u00e1d mi nedoch\u00e1zelo, \u017ee jsem pr\u00e1voplatn\u00fd majitel nejnebezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed zbran\u011b na sv\u011bt\u011b.<\/div>\n
„Tak.“ Odin tleskl a v\u0161ichni p\u0159\u00edtomn\u00ed r\u00e1zem zmlkli. „Jezte, pijte, hodujte na po\u010dest na\u0161eho nov\u00e9ho d\u016fle\u017eit\u00e9ho spojence Leviho!“ V\u0161ichni zaj\u00e1sali, p\u0159ipili si a d\u011blali p\u0159esn\u011b to, co jim hlavn\u00ed b\u016fh \u0159ekl. Sedl jsem si do voln\u00e9ho k\u0159esla a sna\u017eil se b\u00fdt neviditeln\u00fd a d\u011blat, \u017ee se m\u011b to net\u00fdk\u00e1. Moc se mi to neda\u0159ilo, proto\u017ee ke mn\u011b ka\u017edou chv\u00edli n\u011bkdo p\u0159i\u0161el a na n\u011bco se m\u011b ptal.<\/p>\n

Vzal jsem si jeden tal\u00ed\u0159 s j\u00eddlem a za\u010dal j\u00edst. P\u0159itom jsem my\u0161lenkami z\u016fst\u00e1val st\u00e1le s Lokim. Vid\u011bl jsem p\u0159ed o\u010dima jeho \u017eiv\u00fd obr\u00e1zek. Na z\u00e1da mu kapal J\u00f6rmungand\u016fv jed a roze\u017e\u00edral mu k\u016f\u017ei. Dolehl na m\u011b mu\u010div\u00fd pocit viny. Byl tam zav\u0159en\u00fd kv\u016fli mn\u011b. Kr\u00e1tce jsem pohledem st\u0159elil na pr\u00e1zdnou \u017eidli vedle.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Levi?“ Odin\u016fv hlas m\u011b vytrhl ze zamy\u0161len\u00ed. Vzhl\u00e9dl jsem k n\u011bmu a chv\u00edli ho pozoroval.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu se v\u00e1s na n\u011bco zeptat?“<\/div>\n
„Klidn\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Jak dlouho bude Loki uv\u011bzn\u011bn\u00fd v Helu?“ Nel\u00edbilo se mi, jak m\u016fj hlas zn\u011bl.<\/div>\n
„Nev\u00edm,“ pokr\u010dil rameny Odin. „Minim\u00e1ln\u011b dokud se cel\u00e1 takhle z\u00e1le\u017eitost s dal\u0161\u00edm Ragnar\u00f6kem nevy\u0159e\u0161\u00ed. Mo\u017en\u00e1 tam z\u016fstane i cel\u00e1 stalet\u00ed.“ Rozechv\u011ble jsem polkl. P\u0159es sto let n\u011bkde v temn\u00e9 kobce.<\/div>\n
„Lev\u00ed\u00ed\u00ed!“ Za n\u00e1mi se ozval dal\u0161\u00ed hlas. Ale tentokr\u00e1t nebyl klidn\u00fd a rozv\u00e1\u017en\u00fd, ale vesel\u00fd a rozja\u0159en\u00fd. Olie mi sko\u010dil na z\u00e1da a dlouhou dobu m\u011b ma\u010dkal v \u017eelezn\u00e9m objet\u00ed.<\/div>\n
„Tak j\u00e1 v\u00e1s tu nech\u00e1m o samot\u011b, chlapci,“ usm\u00e1l se Odin a ode\u0161el. Olie m\u011b kone\u010dn\u011b pustil a dosedl na Lokiho m\u00edsto.<\/p>\n

„Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal jsem se zmaten\u011b.<\/div>\n

„P\u0159ed chv\u00edl\u00ed m\u011b pustili z o\u0161et\u0159ovny. Sly\u0161el jsem, \u017ee se\u0161 te\u010f celebrita, tak\u017ee jsem t\u011b prost\u011b musel vid\u011bt. Chci ti pogratulovat!“<\/div>\n
„Eh, to je dobr\u00fd,“ vypravil jsem ze sebe. Najednou se Olie zamra\u010dil.<\/div>\n
„Co?“<\/div>\n
„Tos Lokiho je\u0161t\u011b nena\u0161el, anebo mi n\u011bco uniklo?“<\/div>\n
„To je na dlouho,“ m\u00e1vl jsem rukou. Necht\u011bl jsem o tom mluvit. Jen m\u011b zaj\u00edmalo, kdy Lokiho zase budu moct vid\u011bt. I kdy\u017e jsem prvn\u011b utekl, zaj\u00edmala m\u011b jeho reakce na to, co jsem mu \u0159ekl. Vlastn\u011b jsem ani s\u00e1m nemohl po\u0159\u00e1dn\u011b uv\u011b\u0159it, \u017ee jsem se kone\u010dn\u011b odhodlal a ud\u011blal to. Miluju ho a to v\u00edm u\u017e dlouho. Ale te\u010f u\u017e to v\u00ed i on. Smutn\u011b jsem se pousm\u00e1l.<\/p>\n

„H\u00e9j!“ zavolal Thor a vylezl na st\u016fl. Vid\u011bl jsem, jak zavr\u00e1voral a m\u00e1lem spadl. Proto\u010dil jsem o\u010di. Nemusel jsem se ani nijak nam\u00e1hat, abych zjistil, jak moc je nalit\u00fd. Thor za\u010dal r\u00e1doby sv\u016fdn\u011b vrt\u011bt boky. Musel jsem se oto\u010dit. Ne, na tohle nem\u00e1m. Neuv\u011b\u0159iteln\u011b jsem se p\u0159ekon\u00e1val, abych se nerozesm\u00e1l. Olie to vzdal a dostal z\u00e1chvat sm\u00edchu.<\/p>\n

„Vid\u011bls n\u011bkdy opil\u00fdho boha?“ zeptal se m\u011b, kdy\u017e se mu poda\u0159ilo se uklidnit.<\/div>\n

„Jo, jednou. Vlastn\u011b dvakr\u00e1t. A up\u0159\u00edmn\u011b si mysl\u00edm, \u017ee Loki a pit\u00ed nen\u00ed nejlep\u0161\u00ed kombinace.“ P\u0159i zm\u00ednce o n\u011bm jsem znovu posmutn\u011bl. Co asi d\u011bl\u00e1 mezit\u00edm, co se tu ostatn\u00ed bav\u00ed? Bol\u00ed ho to hodn\u011b? Stra\u0161n\u011b m\u011b \u0161tvalo, \u017ee jsem ani nemohl ud\u011blat nic, co by mu pomohlo.<\/div>\n
„Levi? Asgard vol\u00e1 Leviho!“<\/div>\n
„Uh, co?“ P\u0159ekvapen\u011b jsem zamrkal.<\/div>\n
„Nic. Jen u\u017e ti tu asi t\u0159i minuty n\u011bco \u0159\u00edk\u00e1m a ty m\u011b v\u016fbec neposlouch\u00e1\u0161,“ post\u011b\u017eoval si Olie.<\/div>\n
„Jo, promi\u0148.“ V\u0161iml jsem si, \u017ee Thor toho po n\u011bkolika vratk\u00fdch pokusech nechal, sedl si zp\u00e1tky mezi ostatn\u00ed a za\u010dal s nimi hlu\u010dn\u011b konverzovat. Jeho hlubok\u00fd hlas a hrdeln\u00ed sm\u00edch se nesl celou m\u00edstnost\u00ed.<\/p>\n

Op\u0159el jsem se o Olieho rameno.<\/div>\n

„Nevad\u00ed ti to?“ zeptal jsem se nejist\u011b.<\/div>\n
„Ne,“ usm\u00e1l se. Spokojen\u011b jsem oddechl a pozoroval podnapil\u00e9 bohy.<\/div>\n
Uplynulo n\u011bkolik hodin a v\u0161ichni se postupn\u011b za\u010dali rozch\u00e1zet. Nakonec se zvedl i Olie.<\/div>\n
„Dobrou noc,“ pop\u0159\u00e1l jsem mu.<\/div>\n
„Tob\u011b taky.“ Pomalu jsem se postavil a prot\u00e1hl si ztuhl\u00e9 t\u011blo. Prok\u0159upal jsem si z\u00e1da a pod\u00edval se po velk\u00e9m s\u00e1le. U\u017e byl skoro pr\u00e1zdn\u00fd. Rozhodl jsem se, \u017ee tak\u00e9 p\u016fjdu na pokoj. Vzal jsem Ni\u010ditele, kter\u00fd na m\u011b \u010dekal v rohu m\u00edstnosti, a vyrazil.<\/p>\n

Cestou jsem na chodb\u011b potkal Skadi. Dost se motala a celkov\u011b nevypadala, \u017ee n\u011bkam dojde bez \u00farazu. Opatrn\u011b jsem si jej\u00ed ruku obto\u010dil kolem ramen a p\u0159ichytil ji za bok.<\/div>\n

„V\u00ed\u0161, je m-mi Lokiho docela l\u00edto,“ zamumlala opileck\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Co\u017ee?“<\/div>\n
„Je t-to sice nejv\u011bt\u0161\u00ed blbec na cel\u00fdm sv\u011bt\u011b, ale stejn\u011b ho m\u00e1m r\u00e1da.“ Nemohl jsem uv\u011b\u0159it vlastn\u00edm u\u0161\u00edm. Dost m\u011b to zasko\u010dilo.<\/div>\n
„Ale v\u017edy\u0165 ho nesn\u00e1\u0161\u00ed\u0161,“ podotkl jsem. Jen zavrt\u011bla hlavou a d\u00e1l u\u017e nemluvila.<\/div>\n
Do\u0161li jsme na \u00fapln\u00fd konec chodby, kde se nach\u00e1zel jej\u00ed pokoj. Otev\u0159el jsem dve\u0159e a dot\u00e1hl ji na postel. Rozvalila se na ni a t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b usnula.<\/div>\n
„\u00c1ch,“ dlouze jsem za\u00fap\u011bl a kone\u010dn\u011b se dostal ke sv\u00e9mu vlastn\u00edmu pokoji – teda sp\u00ed\u0161 k Lokiho, j\u00e1 byl jen nev\u00edtan\u00fd cizinec. Vklouzl jsem dovnit\u0159 a lehl si na postel. Schoulil jsem se do klub\u00ed\u010dka a pevn\u011b objal Lokiho pol\u0161t\u00e1\u0159. C\u00edtil jsem, jak m\u011b v o\u010d\u00edch \u0161t\u00edpou slzy. Necht\u011bl jsem bre\u010det.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

R\u00e1no jsem se probudil celkem brzy. Vstal jsem, ot\u0159el si zaschl\u00e9 stopy po v\u010derej\u0161\u00edm pl\u00e1\u010di a jen zlehka si prohr\u00e1bl vlasy.<\/p><\/div>\n

Vylezl jsem na chodbu. P\u0159i cest\u011b do zahrady jsem pro\u0161el kolem Odinovy pracovny.<\/div>\n
„Bl\u00ed\u017e\u00ed se to\u2026“ Prudce jsem se zastavil a ti\u0161e se vr\u00e1til. M\u011bl jsem \u0161t\u011bst\u00ed – dve\u0159e z\u016fstaly mali\u010dko pootev\u0159en\u00e9. Opatrn\u011b jsem nakoukl dovnit\u0159. Odin sed\u011bl ve sv\u00e9m k\u0159esle a u okna post\u00e1val Nj\u00f6rd.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ povzdechl si Odin. „Str\u00e1\u017eci zaznamenali jejich zv\u00fd\u0161enou aktivitu. Shroma\u017eduj\u00ed arm\u00e1du, Nj\u00f6rde.“<\/div>\n
„Co budeme d\u011blat?“ Odin\u016fv pohled padl p\u0159esn\u011b na m\u00edsto, kde jsem byl ukryt\u00fd. P\u0159ikr\u010dil jsem se za dve\u0159e. Pravd\u011bpodobn\u011b si m\u011b nev\u0161iml.<\/div>\n
„Kontaktuj v\u0161echny na\u0161e spojence a sd\u011bl to ostatn\u00edm boh\u016fm. I my se mus\u00edme p\u0159ipravit.“<\/div>\n
„Dob\u0159e. Je\u0161t\u011b n\u011bco?“<\/div>\n
„Ne, b\u011b\u017e.“ Nj\u00f6rd pok\u00fdval hlavou a zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm. Zpanika\u0159il jsem, vrazil do nich a rychle utekl. Doufal jsem, \u017ee si m\u011b nev\u0161imli. Tohle asi nebyl jeden z t\u011bch rozhovor\u016f, kter\u00e9 bych mohl odposlouch\u00e1vat.<\/p>\n

Cel\u00fd zad\u00fdchan\u00fd jsem dob\u011bhl a\u017e na bo\u010dn\u00ed zahradu. Zastavil jsem se u mal\u00e9 font\u00e1ny, ze kter\u00e9 tryskala voda. Tak\u017ee v\u00e1lka u\u017e je za rohem?<\/div>\n

„Levi!“ Olie na m\u011b u\u017e zd\u00e1lky m\u00e1val.<\/div>\n
„Ahoj,“ pozdravil jsem ho.<\/div>\n
„Mitsuki t\u011b chce vid\u011bt. S jedn\u00edm klukem t\u011b hled\u00e1me a m\u00e1me t\u011b za n\u00edm poslat.“<\/div>\n
„Kam?“ zeptal jsem se.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, jak se to tam jmenuje. Je\u0161t\u011b se tu nevyzn\u00e1m. Dovedu t\u011b tam,“ mrkl na m\u011b.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Mitsuki s Kylem u\u017e na n\u00e1s \u010dekali. Pozdravil jsem je k\u00fdvnut\u00edm hlavy. Mitsuki se usm\u00edval od ucha k uchu a Kyle st\u00e1l se sklopenou hlavou a nep\u0159\u00edtomn\u00fdm v\u00fdrazem. St\u00e1le byl oble\u010den cel\u00fd v \u010dern\u00e9m.<\/p><\/div>\n

„Kde m\u00e1\u0161 Ni\u010ditel?“ Mitsuki vykulil o\u010di, kdy\u017e d\u0159ev\u011bnou h\u016fl nevid\u011bl v m\u00fdch ruk\u00e1ch.<\/div>\n
„Eh, na pokoji,“ p\u0159iznal jsem.<\/div>\n
„Co si, sakra, mysl\u00ed\u0161?!“ Snad poprv\u00e9 jsem sly\u0161el Mitsukiho zv\u00fd\u0161it hlas. „Co kdyby ho n\u011bkdo ukradl? Nem\u016f\u017ee\u0161 ho nech\u00e1vat jen tak bez dozoru!“<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 Omlouv\u00e1m se.“<\/div>\n
„Tak tu nekecej a b\u011b\u017e pro n\u011bj.“ Mitsuki zavrt\u011bl hlavou. Oto\u010dil jsem se a v tu chv\u00edli jsem spat\u0159il Ni\u010ditel, jak let\u00ed p\u0159\u00edmo ke mn\u011b. P\u0159ekvapen\u011b jsem vyk\u0159ikl. H\u016fl se zastavila a z\u016fstala levitovat u m\u00e9 hlavy.<\/p>\n

„Jako na zavolanou,“ zasm\u00e1l se Olie a chystal se Ni\u010ditele vz\u00edt do ruky.<\/div>\n

„Ne, nedot\u00fdkej se ho!“ Na\u0161t\u011bst\u00ed se mi ho poda\u0159ilo zastavit v\u010das.<\/div>\n
„Tak, jdeme na to.“<\/div>\n
„Jdeme na co?“ zeptal jsem se nejist\u011b.<\/div>\n
„Tr\u00e9novat.“<\/div>\n
„Tr\u00e9novat co?“<\/div>\n
„Tebe.“<\/div>\n
„A pro\u010d?“<\/div>\n
„Abys byl siln\u011bj\u0161\u00ed a nau\u010dil se ovl\u00e1dat Ni\u010ditel.“<\/div>\n
„Ah\u00e1!“<\/div>\n
Mitsuki n\u00e1s odvedl do odlehl\u00e9 zahrady. Cht\u011bl na vyu\u010dov\u00e1n\u00ed m\u00edt klid. Pokynul mi, abych Ni\u010ditele po\u0159\u00e1dn\u011b uchopil.<\/div>\n
„Pokus\u00edm se ti pomoc,“ za\u0161eptal Kyle. Bylo to poprv\u00e9 od poh\u0159bu, co jsem ho sly\u0161el promluvit. T\u00e1zav\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval. „Moje hlavn\u00ed schopnost spo\u010d\u00edv\u00e1 v tom, \u017ee dok\u00e1\u017eu rozv\u00edjet a zdokonalovat schopnosti ostatn\u00edch,“ slab\u011b se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Co kdy\u017e n\u011bkomu ubl\u00ed\u017e\u00edm?“ strachoval jsem se.<\/div>\n
„Jsme tu na vlastn\u00ed riziko a nav\u00edc v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee ty to zvl\u00e1dne\u0161. Jsi p\u0159eci pr\u00e1voplatn\u00fd d\u011bdic,“ \u0159ekl Mitsuki klidn\u011b.<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b tak,“ p\u0159idal se Olie a lehl si do tr\u00e1vy.<\/p>\n

„M\u00e1\u0161 aspo\u0148 n\u011bjakou p\u0159edstavu, jak s t\u00edm zach\u00e1zet?“<\/div>\n

„Eh, ne,“ odtu\u0161il jsem.<\/div>\n
„Myslel jsem si to.“<\/div>\n
„Tak\u017ee za\u010dneme s t\u00edm, \u017ee Ni\u010ditele pevn\u011b stiskne\u0161,“ za\u010dal u\u010ditelsk\u00fdm t\u00f3nem.<\/div>\n
„No, to u\u017e d\u011bl\u00e1m.“ Je\u0161t\u011b n\u011bjakou chv\u00edli mi n\u011bco vysv\u011btloval.<\/div>\n
Pak jsem nam\u00ed\u0159il Ni\u010ditel na mal\u00fd alt\u00e1n a nerv\u00f3zn\u011b se kousl do rtu.<\/div>\n
„A te\u010f prost\u011b aktivuj jeho s\u00edlu. Nic na tom nen\u00ed.“ Mitsuki se sna\u017eil zn\u00edt povzbudiv\u011b. Zav\u0159el jsem o\u010di. C\u00edtil jsem, \u017ee si Kyle stoupl t\u011bsn\u011b vedle m\u011b.<\/div>\n
„To zvl\u00e1dneme.“<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl jsem, jak to po\u0159\u00e1dn\u011b ovl\u00e1dat, a tak jsem prost\u011b po\u010dkal, a\u017e se to stane.<\/div>\n
Alt\u00e1n vybuchl.<\/p>\n

„Hups,“ vypadlo ze m\u011b.<\/div>\n

„Ty vole! Levi, jdi s tim ode m\u011b.“ Olie vysko\u010dil ze zem\u011b a ustoupil o deset krok\u016f dozadu.<\/div>\n
„J-j\u00e1\u2026 se moc omlouv\u00e1m.“<\/div>\n
„To nic. Odin to jist\u011b pochop\u00ed,“ uklid\u0148oval m\u011b Mitsuki.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee jsme to trochu p\u0159ehnali. Levi je neuv\u011b\u0159iteln\u011b siln\u00fd i bez moj\u00ed pomoci. Jen se s t\u00edm mus\u00ed trochu s\u017e\u00edt. C\u00edt\u00edm z n\u011bj obrovskou nejistotu,“ pronesl Kyle a j\u00e1 se trochu zastyd\u011bl.<\/div>\n
Pokou\u0161el jsem se navrhnout, \u017ee u\u017e to pro dne\u0161ek sta\u010dilo, ale Mitsuki se rozhodl, \u017ee to budeme zkou\u0161et znovu a znovu, proto\u017ee se n\u00e1m \u010das kr\u00e1t\u00ed.<\/div>\n
„Ohm, ale ono je to u\u017e opravdu dost akutn\u00ed,“ zamumlal jsem a pod\u00edval se do zem\u011b. Bylo mi trapn\u011b. P\u0159e\u0161l\u00e1pl jsem na m\u00edst\u011b.<\/div>\n
„Opravdu to je\u0161t\u011b chvilku nevydr\u017e\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Ne, u\u017e nutn\u011b pot\u0159ebuju.“<\/div>\n
„Tak b\u011b\u017e,“ povzdechl si u\u010ditel a propustil m\u011b. Rozb\u011bhl jsem se dovnit\u0159.<\/div>\n
„Je to tu, za\u010dalo to!“ K\u0159i\u010d\u00edc\u00ed hlas m\u011b donutil zastavit. „Jejich arm\u00e1da se bl\u00ed\u017e\u00ed k Helu!“<\/p>\n

autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diet\u0159isko & Kentaur Za\u010d\u00e1tek konce Tom Ocitli jsme se zp\u00e1tky ve velk\u00e9m s\u00e1le. N\u011bco se v\u0161ak zm\u011bnilo. Mezi \u017eidlemi st\u00e1l dlouh\u00fd st\u016fl pln\u00fd j\u00eddla. Povyt\u00e1hl jsem obo\u010d\u00ed. T\u00fd si v\u0161iml m\u00e9ho nech\u00e1pav\u00e9ho pohledu a s \u00fasm\u011bvem ke mn\u011b promluvil: „Sl\u00edbili jsme<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[588],"tags":[],"class_list":["post-3968","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nicitel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3968","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3968"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3968\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3968"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3968"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3968"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}