{"id":3971,"date":"2014-05-28T18:00:00","date_gmt":"2014-05-28T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3958"},"modified":"2014-05-28T18:00:00","modified_gmt":"2014-05-28T17:00:00","slug":"scn11b-8-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/05\/28\/scn11b-8-1-2\/","title":{"rendered":"SCN11B 8. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Ghostie<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
Of all that is written, I love only what a person has written with his own blood.<\/em>
-Friedrich Nietzsche<\/div>\n
\n

V\u0161echno, co Bill mohl d\u011blat, bylo pouze z\u00edrat na Toma v \u00fa\u017easu. Zbl\u00e1znil se snad? Bill a dobr\u00fd \u010dlov\u011bk? Bill, ten sebepo\u0161kozuj\u00edc\u00ed, deprimuj\u00edc\u00ed, pesimistick\u00fd masochista? \u00da\u017easn\u00fd? Odfrkl si, obr\u00e1til o\u010di v sloup a p\u0159esm\u011broval sv\u016fj pohled na asfalt. Byl to nesmysl. Naprost\u00e1 pitomost.<\/p><\/div>\n

„Nech\u00e1pu to,“ p\u0159iznal Bill ti\u0161e a stru\u010dn\u011b, v o\u010d\u00edch m\u011bl st\u00e1le nep\u0159\u00edtomn\u00fd pohled. Zamrkal, a kdy\u017e op\u011bt o\u010di otev\u0159el, jeho pohled se za\u010dal op\u011bt zaost\u0159ovat.<\/div>\n
„Pro\u010d ne? Bille, j\u00e1 si nemysl\u00edm, \u017ee ty\u2026“ Tom se pomalu odml\u010del, ztracen v my\u0161lenk\u00e1ch. „Nem\u016f\u017ee\u0161 m\u011b naz\u00fdvat nakopnut\u00fdm \u0161t\u011bn\u011btem, a potom \u0159\u00edct, \u017ee to nech\u00e1pe\u0161. Jedno si vyber.“<\/div>\n
Bill st\u0159elil pohledem po Tomovi. „Co t\u00edm mysl\u00ed\u0161?“ Zeptal se p\u0159ekvapen\u011b.<\/div>\n
„Bu\u010f to ch\u00e1pe\u0161, nebo ne. Jak m\u011b m\u016f\u017ee\u0161 obvi\u0148ovat, pokud to nech\u00e1pe\u0161?“<\/div>\n
„J\u00e1 nech\u00e1pu, co to mele\u0161 za hovna. Pro\u010d se sna\u017e\u00ed\u0161 ud\u011blat ze m\u011b n\u011bkoho, kdo nejsem. P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee se z tebe klube jen dal\u0161\u00ed kret\u00e9n, kter\u00fd chce-„<\/p>\n

„Bille! Poslouchej se. Bo\u017ee, mo\u017en\u00e1 melu hovna, proto\u017ee mi na tob\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed. Nejsem pitomec, kter\u00fd za tebou chod\u00ed jako ztracen\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b, tak\u017ee ani nejsem \u017e\u00e1dn\u00e9 nakopnut\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b. Nejsi to ty, proti cel\u00e9mu sv\u011btu. Nem\u016f\u017ee\u0161 nav\u017edy z\u016fstat ve sv\u00e9 vlastn\u00ed bublin\u011b. Sna\u017e\u00ed\u0161 se chr\u00e1nit sebe sam\u00e9ho p\u0159ed jedin\u00fdm \u010dlov\u011bkem, kter\u00fd se ti pr\u00e1v\u011b sna\u017e\u00ed pomoct. Ale jestli je ti to u prdele, tak mn\u011b potom taky.“<\/p>\n<\/div>\n

\n
Po Tomov\u011b monologu se rozhostilo ostr\u00e9 ticho, oba dva na sebe ne\u010dinn\u011b z\u00edrali. Tom tvrdo\u0161\u00edjn\u011b zk\u0159\u00ed\u017eil ruce na prsou. Na okam\u017eik se zd\u00e1lo, jako by v\u0161e kolem zamrzlo a Tom si ani nebyl jist\u00fd, jestli oba v\u016fbec d\u00fdchaj\u00ed, dokud Bill pomalu neodvr\u00e1til pohled, povzdechl si a sesunul se pod\u00e9l zdi autobusov\u00e9 zast\u00e1vky.<\/div>\n
„Pro\u010d?“<\/div>\n
Bylo to prost\u00e9 konstatov\u00e1n\u00ed, na kter\u00e9 tu existovalo spoustu odpov\u011bd\u00ed.<\/div>\n
„Proto\u017ee\u2026 mysl\u00ed\u0161 si, nebo tak n\u011bco, \u017ee jen proto, \u017ee m\u00e1\u0161 n\u011bjakou nemoc, \u017ee jsi v\u00fdjime\u010dn\u00fd? Up\u0159\u00edmn\u011b? Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee jsi jin\u00fd? Jsi po\u0159\u00e1d \u010dlov\u011bk, Bille. Ned\u011bl\u00e1 to z tebe neschopn\u00e9ho m\u00edt srdce.“<\/div>\n
„Pro\u010d ti vlastn\u011b na mn\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed? J\u00e1 nem\u00e1m srdce,“ odpov\u011bd\u011bl l\u00edn\u011b. „V\u011b\u0159 mi. S\u00e1m jsi to vid\u011bl.“<\/div>\n
„Blbost.“<\/div>\n
„No tak, Tome. Jako bys sakra mohl v\u011bd\u011bt, jak\u00e9 to je.“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee nev\u00edm. Ale ned\u011bl\u00e1 to z tebe bezcitnou svini. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee to ty nejsi.“<\/p>\n

„Tak co jsem, Tome?“ Kone\u010dn\u011b zvedl hlavu a pohl\u00e9dl Tomovi zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed.<\/div>\n

„\u010clov\u011bk.“<\/div>\n
„Co je\u0161t\u011b?“ Zeptal se monot\u00f3nn\u011b.<\/div>\n
„Ty jsi\u2026 Bo\u017ee, p\u0159esta\u0148 mi tohle d\u011blat. Ty nejsi\u2026 prost\u011b to v\u00edm. Proto\u017ee ti z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jestli si jin\u00ed lid\u00e9 ubl\u00ed\u017e\u00ed, a z\u00e1le\u017e\u00ed ti na tom, jak jsi odli\u0161n\u00fd. Copak to nech\u00e1pe\u0161?“<\/div>\n
„Copak to nech\u00e1pe\u0161? Jsem takov\u00fd, proto\u017ee nejsem nic. Naprosto nic. Nec\u00edt\u00edm nic. Nez\u00e1le\u017e\u00ed mi na tom, jestli jsou lid\u00e9 napadeni nebo ne.“<\/div>\n
„A p\u0159esto jsi to zastavil,“ \u0159ekl Tom ti\u0161e. „Proto\u017ee na tom nez\u00e1le\u017e\u00ed.“<\/div>\n
„Proto\u017ee na tom nez\u00e1le\u017e\u00ed.“<\/div>\n
„Tak\u017ee ti nebude z\u00e1le\u017eet na tom, jestli pr\u00e1v\u011b te\u010f odejdu. Bude ti jedno, kdy\u017e p\u016fjdu dom\u016f. A nebude ti z\u00e1le\u017eet na tom, kdy\u017e se, j\u00e1 nev\u00edm, rozhodnu si ubl\u00ed\u017eit, proto\u017ee jsem znechucen\u00fd. Nebude ti na tom z\u00e1le\u017eet. Koho to kurva zaj\u00edm\u00e1.“ Tom st\u00e1l zap\u0159en\u00fd o ruce s \u010delem p\u0159itisknut\u00fdm na st\u011bn\u011b zast\u00e1vky. Z\u00edral dol\u016f na Billa, ohromen t\u00edm, jak krut\u00fd mohl Bill b\u00fdt. Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, nem\u011bl ani pon\u011bt\u00ed o tom, co to s Tomem d\u011blalo. Ale mohl to p\u0159edpokl\u00e1dat. Jejich p\u0159\u00e1telstv\u00ed pro Billa znamenalo \u00fapln\u00e9 hovno.<\/p>\n

„Nem\u011bl bys,“ odpov\u011bd\u011bl Bill pokorn\u011b, najednou se c\u00edtil nejist\u00fd. To, co Tom \u0159\u00edkal, ho vyd\u011bsilo, proto\u017ee netu\u0161il, co t\u00edm myslel. Na prvn\u00ed pohled se to zd\u00e1lo docela sm\u011b\u0161n\u00e9, ale ve skute\u010dnosti jej Tomova slova tvrd\u011b zas\u00e1hla.<\/div>\n

„A kdybych se zabil,“ nal\u00e9hal Tom d\u00e1l, „nestaral by ses o to. Nebylo by to d\u016fle\u017eit\u00e9. Pro\u010d by ti na tom z\u00e1le\u017eelo? A-„<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148.“<\/div>\n
„-kdybys t\u0159eba jen pro\u0161el kolem toho m\u00edsta p\u0159epaden\u00ed, m\u00edsto abys zas\u00e1hl-„<\/div>\n
„Tome -„<\/div>\n
„-a ten chud\u00e1k kluk by byl zran\u011bn\u00fd, nez\u00e1le\u017eelo by ti na tom. Pro\u010d by m\u011blo? Ty-„<\/div>\n
„Tome, P\u0158ESTA\u0147!“ do\u017eadoval se Bill. T\u011blo m\u011bl ochromen\u00e9 a zkroucen\u00e9, sna\u017eil se nep\u0159ipou\u0161t\u011bt si to, nep\u0159ipou\u0161t\u011bt si Tomova slova, kter\u00e1 mu st\u00e1le zvonila v u\u0161\u00edch.<\/div>\n
„Aha,“ \u0159ekl Tom ti\u0161e. „Z\u00e1le\u017e\u00ed ti na tom.“<\/div>\n
Tom se oto\u010dil na podpatku a ode\u0161el, citov\u011b zmu\u010den\u00e9ho Billa nechal za sebou.<\/div>\n
\n

—<\/p><\/div>\n

\n

Leskl\u00fd n\u016f\u017e nejist\u011b balancoval v rozt\u0159esen\u00fdch prstech. Bill se zamra\u010dil, Tom\u016fv n\u016f\u017e zav\u0159el, ale d\u00e1l ho sledoval. Pravd\u011bpodobn\u011b byl hladov\u00fd. Ignoroval sign\u00e1ly sv\u00e9ho t\u011bla, pob\u00edzej\u00edc\u00ed jej k j\u00eddlu, byl schoulen\u00fd na umyvadle a sv\u00edral n\u016f\u017e mezi rukama. Nemohl p\u0159estat myslet na Tomova slova. Chv\u00edlemi se ob\u00e1val, \u017ee Tom mo\u017en\u00e1 \u0161el dom\u016f a ubl\u00ed\u017eil si, ale pak si \u0159\u00edkal, \u017ee Tom nen\u00ed tak hloup\u00fd. Pouze se jej sna\u017eil vyd\u011bsit, ale p\u0159esto ten znepokojuj\u00edc\u00ed hlas v Billov\u011b mysli z\u016fstal. Ten strach byl iracion\u00e1ln\u00ed a i p\u0159es to, jak logick\u00e9 to bylo, Bill si st\u00e1le nemohl b\u00fdt jist\u00fd.<\/p>\n

Pro Billa byly tyhle obavy znepokojuj\u00edc\u00ed. Tyhle pocity. Byl tak zvykl\u00fd nic nec\u00edtit, b\u00fdval tak vyrovnan\u00fd, tak necitliv\u00fd posledn\u00ed rok a p\u016fl, a cht\u011bl takov\u00fd z\u016fstat i nad\u00e1le. Ale p\u0159esto\u017ee byl citov\u011b naprosto otup\u011bl\u00fd, za\u010d\u00ednal si uv\u011bdomovat, \u017ee je to hor\u0161\u00ed, ne\u017e c\u00edtit emoce, kter\u00e9 nen\u00e1vid\u011bl tak moc, proto\u017ee p\u0159in\u00e1\u0161ely utrpen\u00ed, ale tak\u00e9 z\u00e1rove\u0148 p\u0159in\u00e1\u0161ely pocit \u0161t\u011bst\u00ed. Bill zav\u0159el o\u010di a vzpom\u00ednal na dobu, kdy byl \u0161\u0165astn\u00fd. Bylo to u\u017e tak d\u00e1vno. P\u0159ed t\u00edm osudn\u00fdm ne\u0161t\u011bst\u00edm na lodi. P\u0159ed t\u00edm, ne\u017e Bill \u00fapln\u011b uzav\u0159el sv\u00e9 srdce. Nebo si alespo\u0148 myslel, \u017ee to bylo \u00fapln\u011b. Ale kdy\u017e si vzpomn\u011bl na Tomova slova, uv\u011bdomil si, \u017ee nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd zp\u016fsob, jak se zbavil emoc\u00ed, ani\u017e by se zbavil sv\u00e9 osobnosti.<\/div>\n

Mo\u017en\u00e1, \u017ee\u2026 Tom m\u011bl pravdu.<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1, \u017ee je \u010das na zm\u011bnu.<\/p>\n

Ale jak se zm\u011bnit? Bill nem\u011bl tu\u0161en\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee to bude postupn\u00e9 a bolestn\u011b pomal\u00e9 a nebyl si jist\u00fd, jestli to zachr\u00e1n\u00ed jeho p\u0159\u00e1telstv\u00ed s Tomem. Ale Bill se modlil, aby to tak bylo. Kone\u010dn\u011b si mohl p\u0159iznat, \u017ee chce b\u00fdt Tom\u016fv p\u0159\u00edtel, proto\u017ee, jen mo\u017en\u00e1, Tom v\u011bd\u011bl o Billovi v\u00edce, ne\u017e Bill s\u00e1m o sob\u011b, v\u011bd\u011bl, co pot\u0159eboval a cht\u011bl\u2026 v\u011bd\u011bl, jak c\u00edtit. Bill \u017eil v iluzi, bral sv\u00e9 emoce za samoz\u0159ejmost a ignoroval je, zat\u00edmco Tom p\u0159esn\u011b ur\u010dil ka\u017edou z nich. Byl to skute\u010dn\u00fd, dobr\u00fd kamar\u00e1d. To Bill byl ten fale\u0161n\u00fd.<\/p>\n

Posadil se, sundal nohy z umyvadla, polo\u017eil n\u016f\u017e vedle sebe a ruce p\u0159esunul na opasek, kdy\u017e se zastavil. Pohl\u00e9dl na n\u016f\u017e a potom na sv\u016fj c\u00edl, sv\u00e9 stehno. Cht\u011bl. Ale neud\u011blal to.<\/div>\n

M\u00edsto toho vyklouzl z koupelny a opatrn\u011b se rozb\u011bhl dol\u016f. Pod\u00edval se do ledni\u010dky a pak se zeptal sv\u00e9 matky, jestli by mohl zab\u011bhnout na benz\u00ednku pro n\u011bco k j\u00eddlu, proto\u017ee lednice byla pr\u00e1zdn\u00e1. Ve skute\u010dnosti se jen pot\u0159eboval dostat ven, od Toma, od Andrease a od sv\u00e9 matky. Od v\u0161eho. Jutta p\u0159eru\u0161ila svou pr\u00e1ci, p\u0159i\u0161ourala se k n\u011bmu, polo\u017eila mu ruku na \u010delo a zamra\u010dila se. Bill se sna\u017eil neuhnout a pouze nakr\u010dil nos, kdy\u017e Jutta p\u0159esunula ruku na jeho \u017ealudek, jako by mohla c\u00edtit, jak moc hladov\u00fd je. Bylo znepokojuj\u00edc\u00ed, \u017ee se chovala tak, jako by se \u017e\u00e1dn\u00e1 h\u00e1dka nestala, ale Bill neo\u010dek\u00e1val, \u017ee si to bude pamatovat.<\/p>\n

„Chud\u00e1\u010dku drahou\u0161ku,“ b\u011bdovala Jutta. „Ale nem\u00e1\u0161 sv\u016fj telefon. Rozbil jsi ho, pamatuje\u0161?“<\/div>\n

„Jo\u2026 pamatuju.“<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si, \u017ee bys m\u011bl j\u00edt, ale pokud m\u00e1\u0161 hlad\u2026“ odml\u010dela se Jutta, z\u0159ejm\u011b se pot\u00fdkaj\u00edc\u00ed s nerozhodnost\u00ed. „J\u00e1 -“ Zarazila se. Zavrt\u011bla hlavou a pak \u0159ekla: „Na benz\u00ednce nen\u00ed nic zdrav\u00e9ho, m\u011bla bych j\u00edt nakoupit.“<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 pracovat, mami. To je v po\u0159\u00e1dku. Maj\u00ed tam i zdrav\u00e9 j\u00eddlo. Se\u017eenu n\u011bco zdrav\u00e9ho. Bude to trvat jen deset, dvacet minut.“<\/div>\n
„No, tak kolik?“ Zeptala se Jutta, o\u010di se j\u00ed roz\u0161\u00ed\u0159ily. „Deset nebo dvacet?“<\/div>\n
„Ehm\u2026 patn\u00e1ct?“<\/div>\n
„Jdi\u2026“ Jutta mu vrazila do ruky svou pen\u011b\u017eenku a Bill si ji rozpa\u010dit\u011b vzal. „Vra\u0165 se za patn\u00e1ct minut, ne v\u00edce!“<\/div>\n
„Okay\u2026“ Bill si rychle vzal z mat\u010diny pen\u011b\u017eenky dvacet euro a opatrn\u011b si je zasunul do p\u0159edn\u00ed kapsy. Jakmile byl venku, uvolnil se a zhluboka se nadechl.<\/p>\n

Vzduch byl chladn\u00fd. Bill to nec\u00edtil.<\/p>\n

Po cest\u011b k \u010derpac\u00ed stanici p\u0159em\u00fd\u0161lel. Myslel na v\u0161echny ty v\u011bci, kter\u00e9 dr\u017eel od sebe d\u00e1l, proto\u017ee bylo p\u0159\u00edli\u0161 t\u011b\u017ek\u00e9 na n\u011b myslet. Zva\u017eoval sv\u00e9 mo\u017enosti, ka\u017edou z nich, do hloubky. Nicm\u00e9n\u011b kdy\u017e se dostal do c\u00edle b\u011bhem \u010dty\u0159 minut, uv\u011bdomil si, \u017ee nebyl dostatek \u010dasu, aby myslel na v\u0161echno. Byl ochoten vydolovat v\u0161echny pocity a my\u0161lenky z kout\u016f sv\u00e9 mysli a opr\u00e1\u0161it z nich prach, ale pot\u0159eboval na to b\u00fdt n\u011bkde, kde nebylo dusno. Doma se dusil.<\/p>\n

V obchod\u011b popadl bal\u00ed\u010dek \u010dokol\u00e1dy, kterou vid\u011bl u Toma b\u011bhem sv\u00e9ho p\u0159esp\u00e1n\u00ed. Pod\u00edval se na zadn\u00ed stranu a nakr\u010dil nos, ale pak se rozhodl, \u017ee \u010dokol\u00e1da byla alespo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b p\u0159irozen\u00e1 na rozd\u00edl od barevn\u00fdch, syntetick\u00fdch bonb\u00f3n\u016f, kter\u00e9 by nikdy nestr\u010dil do pusy.<\/p>\n

„V\u00ed\u0161, \u010dokol\u00e1da bude z\u00edtra ve slev\u011b,“ usly\u0161el Bill po sv\u00e9 pravici. Vzhl\u00e9dl a jeho o\u010di se setkaly s jin\u00fdmi, zelen\u00fdmi.<\/div>\n

„Andreasi,“ \u0159ekl Bill p\u0159ekvapen\u011b, jeho mozek byl p\u0159\u00edli\u0161 zmaten\u00fd, aby mu p\u0159ipomn\u011bl, jak spr\u00e1vn\u011b reagovat. Bill jen zalapal po dechu. „Ty\u2026 pracuje\u0161 tady?“<\/div>\n
„Jo, pracuju. Vlastn\u011b se sna\u017e\u00edm konstruktivn\u011b tr\u00e1vit sv\u016fj voln\u00fd \u010das m\u00edsto toho, abych se porcoval jako d\u00fdn\u011b,“ \u0159ekl chladn\u011b. Tentokr\u00e1t se Bill nezapomn\u011bl zamra\u010dit.<\/div>\n
„No, to je pro tebe dobr\u00e9. Pracuje\u0161 na benz\u00ednce.“ Pohl\u00e9dl zp\u011bt na \u010dokol\u00e1du a rychle ji vr\u00e1til zp\u011bt. Necht\u011bl ji. Pot\u0159eboval n\u011bco jin\u00e9ho.<\/div>\n
„Tak jako tak, nikdy jsi nem\u011bl r\u00e1d nic sladk\u00e9ho, Bille,“ odfrkl Andreas a ignoroval Bill\u016fv blahosklonn\u00fd koment\u00e1\u0159. „V\u00ed\u0161, trocha cukru t\u011b nezabije, ve skute\u010dnosti ti ud\u011bl\u00e1 sp\u00ed\u0161e dob\u0159e, pod\u00edvej, jak se ti t\u0159esou ruce. Nebo jsem t\u011b tak vyd\u011bsil?“ Andreas se op\u0159el o police a d\u00e1l po Billovi po\u0161ilh\u00e1val.<\/div>\n
„Jo, to jist\u011b,“ Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee by m\u011bl odej\u00edt, ale pokra\u010doval, „jak\u00fd m\u00e1\u0161 vlastn\u011b se mnou probl\u00e9m? Pro\u010d m\u011b tak nen\u00e1vid\u00ed\u0161? Nikdy jsme nebyli ani p\u0159\u00e1tel\u00e9.“<\/div>\n
„Zaj\u00edmalo by m\u011b, \u010d\u00ed je to chyba. Slovo \u00b4p\u0159\u00edtel\u00b4 nen\u00ed dokonce ani ve tv\u00e9m slovn\u00edku. Pro\u010d ti na tom z\u00e1le\u017e\u00ed?“<\/p>\n

Dobr\u00e1 ot\u00e1zka.<\/div>\n

\n

„Nez\u00e1-“ Bill se zarazil, zastavil se d\u0159\u00edv, ne\u017e mohl \u0159\u00edct, \u017ee mu na tom nez\u00e1le\u017e\u00ed. St\u00e1le mohl sly\u0161et v hlav\u011b Tom\u016fv hlas a nemohl \u0159\u00edct, \u017ee mu na tom nez\u00e1le\u017e\u00ed, kdy\u017e mu na tom evidentn\u011b z\u00e1le\u017eelo. „Jen chci v\u011bd\u011bt, pro\u010d jsi m\u011b za\u010dal bezd\u016fvodn\u011b nen\u00e1vid\u011bt. Ned\u011blal jsem v\u0161echny ty zatracen\u00e9 v\u011bci tob\u011b. To j\u00e1 bych m\u011bl nen\u00e1vid\u011bt tebe.“<\/p><\/div>\n

Andreas se chv\u00edli kousal do tv\u00e1\u0159e, ne\u017e zvedl hlavu a pomalu odpov\u011bd\u011bl. „Hele, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem ud\u011blal p\u00e1r hloup\u00fdch v\u011bc\u00ed.“<\/div>\n
„To nen\u00ed moje chyba.“ Bill svra\u0161til obo\u010d\u00ed a sna\u017eil se pochopit, o co Andreasovi vlastn\u011b \u0161lo.<\/div>\n
„Sna\u017e\u00edm se omluvit, kret\u00e9ne,“ zavr\u010del Andreas. „Ale, kurva, u\u017e to nebudu zkou\u0161et. Proto\u017ee ty to z\u0159ejm\u011b nech\u00e1pe\u0161 a nikdy nepochop\u00ed\u0161. V\u00ed\u0161 co, Bille? Zatracen\u011b t\u011b lituju.“<\/p>\n

L\u00edtost. Litoval Billa. Litoval Billa tak\u00e9 Tom? Bylo to tak? Bill necht\u011bl \u017e\u00e1dnou l\u00edtost, s n\u00edm nebylo nic \u0161patn\u011b. Ne, oni mus\u00ed vid\u011bt n\u011bco, co j\u00e1 nem\u016f\u017eu, p\u0159em\u00fd\u0161lel Bill. Ne – oni c\u00edt\u00ed n\u011bco, co j\u00e1 nem\u016f\u017eu. Ale jak potom mohl Bill v\u011bd\u011bt, jak se zm\u011bnit, kdy\u017e jednodu\u0161e nemohl? Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee existuje pouze jedno \u0159e\u0161en\u00ed.<\/div>\n

„Do prdele, do prdele, do prdele,“ zaklel n\u00e1hle Bill, o\u010di mu zabloudily n\u011bkam na pravou stranu Andreasovy hlavy. „Mus\u00edm j\u00edt.“<\/div>\n
S t\u00edm se Bill oto\u010dil na podpatku a vyb\u011bhl z obchodu. M\u011bl celou jednu minutu na to, aby se dostal dom\u016f. Rozb\u011bhl se, ale i tak p\u0159ib\u011bhl o dv\u011b minuty pozd\u011bji, zpocen\u00fd a ud\u00fdchan\u00fd.<\/p>\n

„M\u011bl jsi b\u00fdt doma p\u0159ed dv\u011bma minutami a dvaceti sekundami,“ prohl\u00e1sila Jutta pevn\u011b, kdy\u017e jej\u00ed syn p\u0159ed n\u00ed lapal po dechu. „V\u00ed\u0161, jak jsem byla vystra\u0161en\u00e1? Nemysl\u00edm si, \u017ee bys m\u011bl chodit ven s\u00e1m a-„<\/div>\n

„P\u0159esta\u0148! Zatracen\u011b, mami, prost\u011b dr\u017e hubu! Je mi zatracen\u011b fajn, nech m\u011b jednou o samot\u011b!“ za\u0159val a vyb\u011bhl kolem n\u00ed po schodech nahoru, zabouchl za sebou dve\u0159e a klesl na kolena. Sly\u0161el za dve\u0159mi kroky sv\u00e9 matky, tak zamkl dve\u0159e, op\u0159el se o n\u011b a sna\u017eil se popadnout dech.<\/p>\n

Kdy\u017e zaklepala na dve\u0159e, Bill p\u0159ed nimi sed\u011bl a srdce mu prudce bu\u0161ilo v hrudi. Bojoval s pokusem sv\u00e9ho t\u011bla sklouznout do bezv\u011bdom\u00ed, m\u00edsto toho vstal, zap\u0159el se o st\u011bnu a trhnut\u00edm dve\u0159e otev\u0159el.<\/div>\n

„Nejsem tak zatracen\u011b bezmocn\u00fd, ty imbeciln\u00ed \u017eensk\u00e1. Nem\u00e1m, kurva, n\u00e1ladu na to, jak se mi pokou\u0161\u00ed\u0161 zni\u010dit m\u016fj zkurven\u00fd \u017eivot. Z\u00edtra jdu do \u0161koly a dom\u016f se vr\u00e1t\u00edm v jednom kuse, a ty p\u0159estane\u0161 b\u00fdt tak iracion\u00e1ln\u00ed a vyd\u011b\u0161en\u00e1, ch\u00e1pe\u0161?“ Bill to v\u0161e od\u0159\u00edkal \u010dist\u011b a jasn\u011b, srozumiteln\u011b pro svou matku, j\u00ed\u017e se zalily o\u010di slzami po slovech jej\u00edho syna.<\/div>\n
„Bille, zlat\u00ed\u010dko,“ zamumlala ti\u0161e, jednou rukou si podep\u0159ela bradu, zat\u00edmco druhou nat\u00e1hla, aby pohladila jeho tv\u00e1\u0159. „Prost\u011b t\u011b miluju, m\u00e9 d\u00edt\u011b.“<\/div>\n
Bill o krok ustoupil, aby se kone\u010dky prst\u016f nedotkly jeho zran\u011bn\u00e9 tv\u00e1\u0159e a zav\u0159el dve\u0159e, ale uvnit\u0159 nebyl tak klidn\u00fd, jak se navenek tv\u00e1\u0159il.<\/div>\n
\n

—<\/p><\/div>\n

\n

„Tak co, Bille, m\u011bl jsi p\u011bkn\u00e9ho Valent\u00fdna? Dostal jsi n\u011bjak\u00e9 sladkosti?“<\/p><\/div>\n

„Jo,“ \u0159ekl Bill sklesle.<\/div>\n
„Pro\u010d m\u011b to nep\u0159ekvapuje?“ Georg se za\u010dal sm\u00e1t. Byli p\u0159ed \u0161kolou a Bill pokorn\u011b kr\u00e1\u010del do t\u0159\u00eddy jako v\u017edy, kdy\u017e ho Georg zastavil, aby si s n\u00edm promluvil. Za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed se Bill oto\u010dil a \u0161el d\u00e1l. Za\u010d\u00ednal si p\u0159\u00e1t, aby to mohl ud\u011blat op\u011bt. „Co jsi s nimi ud\u011blal?“<\/div>\n
„Nem\u011bl bys p\u0159edpokl\u00e1dat, \u017ee jsem je sn\u011bdl?“<\/div>\n
„S tebou, kdo v\u00ed?“<\/div>\n
„No, vlastn\u011b jsem je vyhodil.“<\/div>\n
„Ty co?“ Georg zalapal po dechu a tv\u00e1\u0159il se pohor\u0161en\u011b.<\/div>\n
„Vyhodil jsem je. Myslel jsem, \u017ee to bude lep\u0161\u00ed, ne\u017e je d\u00e1t tob\u011b nebo Tomovi.“ Co\u017e d\u00e1valo smysl v Billov\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch, bylo m\u00e9n\u011b \u0161kodliv\u00e9 zbavit se sladkost\u00ed, kter\u00e9 necht\u011bl j\u00edst, ne\u017e d\u00e1vat je n\u011bkomu, pro koho nebyly ur\u010den\u00e9, \u017ee?<\/p>\n

„To bylo o mnoho lep\u0161\u00ed!“ \u0159ekl Georg. „Tys vyhodil \u010dokol\u00e1du. Nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it, ale h\u00e1d\u00e1m, \u017ee jsi to opravdu ud\u011blal\u2026 Hele, d\u011blali jste ty a Tom na V-den n\u011bco speci\u00e1ln\u00edho? Oslavili jste to v\u016fbec?“<\/div>\n

„J\u00e1 a Tom?“ Bill nakr\u010dil obo\u010d\u00ed, p\u0159e\u0161l\u00e1pl na pravou nohu a myslel na v\u0161echno, co se na Valent\u00fdna stalo. Omluvil se Tomovi, ud\u011blal zkou\u0161ku, nabodl svou ruku na n\u016f\u017e, poh\u00e1dal se s matkou, dostal z\u00e1kaz na n\u00e1vrat do \u0161koly, poh\u00e1dal se s Tomem, mluvil s Andreasem a m\u00e1lem omdlel. Mimo jin\u00fdch v\u011bc\u00ed.<\/div>\n
U\u017e cht\u011bl odpov\u011bd\u011bt, \u017ee na Valent\u00fdna nic speci\u00e1ln\u00edho ned\u011blal, kdy\u017e zahl\u00e9dl zn\u00e1mou tv\u00e1\u0159, kter\u00e1 ho zastavila. Byl to kluk, kter\u00e9ho Bill zachr\u00e1nil p\u0159ed p\u0159epaden\u00edm. „Ahoj!“ Bill zavolal a zam\u00e1val mu. Kluk si Billa v\u0161iml a okam\u017eit\u011b se k n\u011bmu rozb\u011bhl. M\u011bl v obli\u010deji mnohem v\u00edce barvy a zd\u00e1lo se, \u017ee je nad\u0161en\u00fd, \u017ee Billa vid\u00ed.<\/p>\n

„Ahoj,“ opakoval Bill, kdy\u017e se p\u0159ibl\u00ed\u017eil. „Jak se c\u00edt\u00ed\u0161?“<\/div>\n

„Fajn, fajn. Ale co tvoje ruka. Jak je na tom?“ zeptal se a zv\u011bdav\u011b pohl\u00e9dl na ruku p\u0159ehozenou p\u0159es popruh Billovy ta\u0161ky. Rukavice obvaz zcela p\u0159ekr\u00fdvala.<\/div>\n
„Oh, fajn, sestra mi to dala do po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„Tys ne\u0161el do nemocnice?“ Zeptal se kluk pobaven\u011b.<\/div>\n
„Nemocnice?“ Opakoval Georg.<\/div>\n
„Ne, ne, nebylo to tak \u0161patn\u00e9,“ ujistil je Bill oba.<\/div>\n
„Po\u010dkej, co se stalo?“ Zeptal se Georg a vykro\u010dil vp\u0159ed, aby se p\u0159ipojil k diskuzi.<\/div>\n
„Tom ti to ne\u0159ekl?“ Zeptal se Bill jen \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b p\u0159ekvapen\u011b.<\/div>\n
„Ehm, ne? Ne\u0159ekl mi co?“<\/div>\n
„Ehm, vlastn\u011b,“ promluvil kluk a Bill se na n\u011bj pod\u00edval. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli on s\u00e1m byl v patn\u00e1cti tak mal\u00fd. „Ehm, promi\u0148. Jen jsem ti cht\u011bl pod\u011bkovat. Ehm\u2026 byl jsi opravdu state\u010dn\u00fd.“<\/div>\n
„Aha.“ Bill zamrkal a pokr\u010dil rameny. „Jen si ze m\u011b neber p\u0159\u00edklad,“ varoval jej v\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n
\n

„Po\u010dkat, po\u010dkat, hej, hej. Moment. Co\u017ee?“<\/p><\/div>\n

„Ehm\u2026 vysv\u011btl\u00edm to o p\u0159est\u00e1vce,“ \u0159ekl Bill pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy zazvonil zvonek. „Kde je Tom?“ Dodal zamra\u010den\u011b.<\/div>\n
„Ach, pravd\u011bpodobn\u011b ve t\u0159\u00edd\u011b \u010dek\u00e1 na tebe,“ \u0159ekl Georg a obr\u00e1til o\u010di v sloup.<\/p>\n

Ale Tom tam nebyl. Neuk\u00e1zal se cel\u00fd den a Bill za\u010d\u00ednal b\u00fdt extr\u00e9mn\u011b na\u0161tvan\u00fd. Musel vysv\u011btlit cel\u00e9 jeho a Tomovo dobrodru\u017estv\u00ed Georgovi s\u00e1m, musel se vypo\u0159\u00e1dat s f\u00e1mami (kter\u00e9 za\u010daly kolovat po jeho rozhovoru s t\u00edm klukem) s\u00e1m, musel se vypo\u0159\u00e1dat se Stephanem, t\u00edm debilem, s\u00e1m. Tom byl zbab\u011blec, rozhodl se. Bill \u010delil sv\u00fdm probl\u00e9m\u016fm, p\u0159i\u0161el do \u0161koly, p\u0159ipraven \u010delit Tomovi. Bill nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee Tom byl takov\u00fd pokrytec.<\/p>\n

„Bille, uklidni se! Bo\u017ee, tv\u00e1\u0159\u00ed\u0161 se, jako by ti n\u011bkdo ukradl medv\u00eddka, a ne Toma,“ rozchechtal se Georg.<\/div>\n

„Je to zatracen\u00fd zbab\u011blec,“ zavr\u010del Bill. Bylo p\u00e1r minut p\u0159ed zazvon\u011bn\u00edm a Bill byl st\u00e1le otr\u00e1ven\u00fd.<\/div>\n
„Ne\u0159\u00edkej to, hej, co kdy\u017e je vlastn\u011b nemocn\u00fd? V\u010dera mi nezvednul telefon, v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee byl zrovna p\u0159\u00edli\u0161 zanepr\u00e1zdn\u011bn\u00fd snahou nevyzvracet si mozek z hlavy nebo tak n\u011bco. \u010clov\u011b\u010de, te\u010f si mysl\u00edm, \u017ee bych se za n\u00edm asi m\u011bl dnes stavit, jestli je opravdu nemocn\u00fd nebo ne.“<\/div>\n
„J\u00e1 to ud\u011bl\u00e1m,“ \u0159ekl Bill n\u00e1hle. Pot\u0159eboval Toma vid\u011bt. Koneckonc\u016f, mo\u017en\u00e1 byl opravdu nemocn\u00fd. Nemocn\u00fd z Billa, s nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed. Ale Bill si uv\u011bdomil, \u017ee by se mu vlastn\u011b ani nedivil. Poh\u00e1dali se, on vyhr\u00e1l a z\u0159ejm\u011b ho v\u0161echny ty sra\u010dky rozru\u0161ily. Bez ohledu na to, Bill ho opravdu pot\u0159eboval vid\u011bt a mluvit s n\u00edm.<\/p>\n

autor: Ghostie<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ghostie Of all that is written, I love only what a person has written with his own blood.-Friedrich Nietzsche V\u0161echno, co Bill mohl d\u011blat, bylo pouze z\u00edrat na Toma v \u00fa\u017easu. Zbl\u00e1znil se snad? Bill a dobr\u00fd \u010dlov\u011bk? Bill, ten sebepo\u0161kozuj\u00edc\u00ed,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[590],"tags":[],"class_list":["post-3971","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-scn11b"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3971","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3971"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3971\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3971"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3971"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3971"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}