{"id":3972,"date":"2014-05-28T17:00:00","date_gmt":"2014-05-28T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3959"},"modified":"2014-05-28T17:00:00","modified_gmt":"2014-05-28T16:00:00","slug":"balance-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/05\/28\/balance-22\/","title":{"rendered":"Balance 22."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay
<\/strong> <\/p>\n

<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
\u0158\u00edk\u00e1 se, \u017ee nejv\u011bt\u0161\u00edm nep\u0159\u00edtelem \u010dlov\u011bka n\u011bkdy b\u00fdv\u00e1 pam\u011b\u0165. Minulost, vzpom\u00ednky, obraz p\u0159ede\u0161l\u00e9ho \u017eivota. Bolestiv\u00fdch chvil, kter\u00e9 jit\u0159\u00ed star\u00e9 r\u00e1ny, ale i t\u011bch hezk\u00fdch, d\u00edky kter\u00fdm se zd\u00e1ly bolestiv\u00e9 je\u0161t\u011b bolestn\u011bj\u0161\u00edmi. Lidsk\u00e1 bytost je opravdu podivuhodn\u00e9 stvo\u0159en\u00ed. Mnohdy je vystavov\u00e1na mnohem v\u011bt\u0161\u00ed bolesti, ne\u017e jakou je sama schopna un\u00e9st, a p\u0159esto p\u0159e\u017e\u00edv\u00e1. Mo\u017en\u00e1 s krv\u00e1cej\u00edc\u00edm srdcem, mo\u017en\u00e1 nekr\u00e1\u010d\u00ed vzp\u0159\u00edmen\u011b, ale plaz\u00ed se po kolenou, ale p\u0159e\u017e\u00edv\u00e1. N\u011bkte\u0159\u00ed se d\u00edky tomu stanou siln\u011bj\u0161\u00edmi, jin\u00ed se prom\u011bn\u00ed ve st\u00edn sv\u00e9 p\u016fvodn\u00ed osobnosti. Ka\u017ed\u00fd p\u0159ij\u00edm\u00e1 bolest jinak a ka\u017ed\u00fd se s n\u00ed dovede jinak vyrovnat. Jsou tady v\u0161ak i ti, kte\u0159\u00ed to nedok\u00e1\u017eou. Nikdy.<\/p>\n

Kdy\u017e se ho p\u0159edt\u00edm ptali na podrobnosti z t\u00e9 noci, odpov\u011bd\u011bl stroze: pr\u0161elo a v\u00edc si na\u0161t\u011bst\u00ed nepamatuju<\/em>. Pravda to v\u0161ak byla pouze z \u010d\u00e1sti. Tu noc skute\u010dn\u011b pr\u0161elo. Venku se doslova \u017eenili v\u0161ichni \u010derti. Ztr\u00e1ta pam\u011bti byla ale pouhou v\u00fdmluvou. Pamatoval si ka\u017edou vte\u0159inu t\u00e9 nehody a\u017e do chv\u00edle, kdy zd\u011b\u0161en\u00edm, vy\u010derp\u00e1n\u00edm a bolest\u00ed neupadl do mdlob. Ka\u017edou vte\u0159inu nejhor\u0161\u00ed noci sv\u00e9ho \u017eivota. Dal by v\u0161echno na sv\u011bt\u011b za to, aby zapomn\u011bl. Aby byl schopen smazat obrazy jejich tv\u00e1\u0159\u00ed, bled\u00fdch, umazan\u00fdch od krve a pohled\u016f up\u00edraj\u00edc\u00edch se do pr\u00e1zdna. Byli pry\u010d je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e se stihl vzpamatovat z prudk\u00e9ho n\u00e1razu. Ode\u0161li tak ti\u0161e a rychle, \u017ee to sotva mohl post\u0159ehnout. Fakt, \u017ee dlouho netrp\u011bli, mu z\u016fst\u00e1val po cel\u00e1 l\u00e9ta jedinou \u00fat\u011bchou. On naopak trp\u011bl od toho dne a jeho zoufalstv\u00ed jako by ka\u017edou vte\u0159inou nar\u016fstalo.<\/p>\n

Unaven\u011b se op\u0159el o chladn\u00fd sklen\u00fd povrch, t\u011b\u017ece vydechl a zav\u0159el o\u010di. Poletuj\u00edc\u00ed sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky a stromy, proh\u00fdbaj\u00edc\u00ed se pod silou v\u011btru, byly jedin\u00fdmi sv\u011bdky jeho slz. Poslepu nahmatal vedle sebe skleni\u010dku whisky, hltav\u011b se z n\u00ed napil, doufaje, \u017ee mu ho\u0159k\u00e1 pachu\u0165 na jazyku pom\u016f\u017eu otupit bolest, kterou se tak r\u00e1d obklopoval. Dobrovoln\u011b se uzav\u0159el v za\u010darovan\u00e9m kruhu, vystav\u011bl si kolem sebe ze\u010f natolik silnou, \u017ee za ni jenom st\u011b\u017e\u00ed mohl n\u011bkdo nahl\u00e9dnout. Odm\u00edtal se sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee jeho \u017eivot t\u00edm okam\u017eikem neskon\u010dil. Necht\u011bl se sm\u00ed\u0159it s faktem, \u017ee zat\u00edmco on nad\u00e1le d\u00fdchal, jeho srdce divoce bu\u0161ilo a odm\u00edtalo mu pom\u00e1hat ve vlastn\u00ed destrukci, jeho milovan\u00e1 \u017eena a dcerka byly pry\u010d.<\/div>\n

Skrz siln\u011b stisknut\u00e9 rty se prodral zoufal\u00fd, l\u00e9ta potla\u010den\u00fd vzlyk. Jakkoli se sna\u017eil b\u00fdt siln\u00fd. Jakkoli se sna\u017eil p\u016fsobit sm\u00ed\u0159en\u011b, ve sv\u00e9 podstat\u011b byl po\u0159\u00e1d slabochem. Dop\u0159\u00e1l si dal\u0161\u00ed hlt ohniv\u00e9ho n\u00e1poje, otev\u0159el o\u010di a zad\u00edval se z okna. Kdysi m\u011bl zimu moc r\u00e1d. Kdysi\u2026<\/div>\n
\n
\n

Miloval ji. Miloval sn\u00edh, V\u00e1noce, miloval rodinnou idylku. Jak by \u0159ekla jeho \u017eena, c\u00edtil se dokonale \u0161\u0165astn\u00fd u\u017e jenom p\u0159i pohledu na z\u010dervenal\u00e9 tv\u00e1\u0159e a rozz\u00e1\u0159en\u00e9 o\u010di sv\u00fdch d\u011bt\u00ed, na drobn\u00fd v\u00e1no\u010dn\u00ed stromek kr\u010d\u00edc\u00ed se v rohu pokoje a na n\u011bkolik d\u00e1rk\u016f ukryt\u00fdch pod jeho hust\u00fdmi v\u011btvemi.<\/p><\/div>\n

Pamatoval si posledn\u00ed spole\u010dn\u00e9 V\u00e1noce.<\/p>\n

Am\u00e9lie dostala porcel\u00e1novou panenku, kterou odm\u00edtala pustit z rukou, a i p\u0159esto\u017ee se j\u00ed sna\u017eili vysv\u011btlit, \u017ee se jedn\u00e1 o hol\u010di\u010dku, co\u017e bylo d\u00edky dlouh\u00fdm havran\u00edm vl\u00e1sk\u016fm jasn\u00e9 na prvn\u00ed pohled, ona ji pojmenovala Bill, proto\u017ee j\u00ed p\u0159ipom\u00ednala mlad\u0161\u00edho sourozence. Bill si moc p\u0159\u00e1l pejska, ale jeliko\u017e si v t\u00e9 dob\u011b nemohli dovolit dal\u0161\u00ed v\u00fddaje, koupil mu auto na d\u00e1lkov\u00e9 ovl\u00e1d\u00e1n\u00ed. Teprve po letech si uv\u011bdomil, jak m\u00e1lo jej tehdy znal. M\u011bl mu rad\u011bji koupit omalov\u00e1nku, obr\u00e1zkovou kn\u00ed\u017eku nebo ply\u0161ovou hra\u010dku, ale on si vybral tu nejhloup\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc, jakou mohl. Koupil mu aut\u00ed\u010dko jenom proto, \u017ee byl chlapec a chlapci si p\u0159eci s aut\u00ed\u010dky maj\u00ed hr\u00e1t. V\u016fbec na n\u011bj nebral ohled. Nev\u011bnoval pozornost tomu, \u017ee si s aut\u00ed\u010dkem hr\u00e1l mo\u017en\u00e1 jednou v \u017eivot\u011b a pak jej ukryl do sk\u0159\u00edn\u011b. Byl se sebou spokojen, proto\u017ee ud\u011blal, co m\u011bl. Koupil mu d\u00e1rek vhodn\u00fd pro mal\u00e9ho chlapce.<\/p>\n

Tehdy \u00fapln\u011b p\u0159ehl\u00e9dl skute\u010dnost, \u017ee jeho syn nebyl mal\u00fdm chlapcem. Byl z\u00e1zrakem. Z\u00e1zrakem v podob\u011b mal\u00e9ho d\u00edt\u011bte a on si v\u016fbec nev\u00e1\u017eil daru, jen\u017e mu byl sesl\u00e1n z nebe.<\/div>\n

Rychle zat\u0159epal hlavou a pozorn\u011bji se zad\u00edval na sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky ulp\u011bl\u00e9 na okn\u011b. Zkoumal jejich strukturu, tvar, symetrii drobn\u00fdch zak\u0159iven\u00ed. P\u0159\u00edrodn\u00ed dokonalost skryta v n\u011b\u010dem tak mal\u00e9m a k\u0159ehk\u00e9m. A nejenom ve vlo\u010dk\u00e1ch.<\/div>\n
P\u0159estal plakat. H\u0159betem ruky si ot\u0159el mokr\u00e9 l\u00edce a pousm\u00e1l se. Na pozad\u00ed poletuj\u00edc\u00edho p\u00e1pe\u0159\u00ed se mu vybavila dal\u0161\u00ed vzpom\u00ednka. Tentokr\u00e1t pon\u011bkud jin\u00e1. P\u0159esto, \u017ee byl Harold\u016fv byt c\u00edtit po levn\u00e9m alkoholu, cigaret\u00e1ch a zpocen\u00e9m oble\u010den\u00ed, on uc\u00edtil t\u00f3ny \u010derstv\u011b napadl\u00e9ho sn\u011bhu. P\u0159esn\u011b jako tenkr\u00e1t.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Kdy\u017e po t\u0159ech dnech str\u00e1ven\u00fdch v nemocnici kone\u010dn\u011b otev\u0159el o\u010di, spat\u0159il n\u011bkolik centimetr\u016f od sv\u00e9 tv\u00e1\u0159e pohled dvou drobn\u00fdch o\u010dek. D\u0159\u00edv, ne\u017e si uv\u011bdomil, co se stalo, d\u0159\u00edv, ne\u017e pochopil a poddal se zdrcuj\u00edc\u00ed bolesti, byl vyd\u00e1n na milost t\u011bm nevinn\u00fdm stud\u00e1nk\u00e1m. Bill post\u00e1val u postele, ale byl tak mali\u010dk\u00fd, \u017ee musel st\u00e1t na \u0161pi\u010dk\u00e1ch, aby na n\u011bj v\u016fbec dohl\u00e9dl. Kroutil se kolem op\u011bradla, ukr\u00fdval se za velik\u00fdm pol\u0161t\u00e1\u0159em s hrav\u00fdm \u00fasm\u011bvem, jako by ani nebyli v nemocnici, ale doma a hr\u00e1li na schov\u00e1vanou. Roz\u010dep\u00fd\u0159en\u00e9 \u010dern\u00e9 vl\u00e1sky mu padaly do tv\u00e1\u0159e, ale on si toho nev\u0161\u00edmal. Byl \u00fa\u017easn\u011b bezprost\u0159edn\u00ed. Na nemocni\u010dn\u00ed prost\u0159ed\u00ed byl ji\u017e zvykl\u00fd. Nem\u011bl strach.<\/em><\/div>\n

Ve chv\u00edli, kdy Gordon pootev\u0159el vyschl\u00e1 \u00fasta a chystal se n\u011bco pov\u011bd\u011bt, se sehnul a z kapsy tepl\u00e1\u010dk\u016f vyt\u00e1hl kus pomuchlan\u00e9ho pap\u00edru. Pe\u010dliv\u011b jej rozprost\u0159el a nastavil tak, aby na n\u011bj vid\u011bl. Na b\u00edl\u00e9m pozad\u00ed se vyj\u00edmalo n\u011bkolik modr\u00fdch sn\u011bhov\u00fdch vlo\u010dek. Dokonale p\u0159esn\u00e9 zobrazen\u00ed. V\u0161echno bylo vykresleno do nejmen\u0161\u00edch detail\u016f, jako by se snad na n\u011b d\u00edval skrz lupu a obkresloval jejich tvar.<\/em><\/div>\n
D\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dil jakkoli zareagovat, se jeho syn opatrn\u011b vy\u0161kr\u00e1bal na kraj postele, naklonil se nad n\u011bj a lehce jej pol\u00edbil do vlas\u016f. V\u011bnoval mu jeden ze sv\u00fdch \u00fasm\u011bv\u016f, zam\u00e1val na n\u011bj a ut\u00edkal ke dve\u0159\u00edm. Zanechal po sob\u011b opar sn\u011bhu a p\u0159irozen\u00e9 roztomilosti.<\/em><\/div>\n
A pr\u00e1v\u011b tehdy to p\u0159i\u0161lo. Tehdy se v\u0161e zlomilo. Jakmile se za Billem zav\u0159ely dve\u0159e a on se p\u0159ipojil ke sv\u00fdm prarodi\u010d\u016fm, Gordon si kone\u010dn\u011b urovnal my\u0161lenky. Pochopil. A propadl zoufalstv\u00ed.<\/em> <\/p>\n

Mus\u00ed j\u00edt za n\u00edm. Mus\u00ed ho vid\u011bt. Pod\u00edvat se mu do o\u010d\u00ed. Do o\u010d\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 identick\u00fdch s t\u011bmi, kter\u00e9 tolik miloval, a vynahradit mu v\u0161echny ty V\u00e1noce, kter\u00e9 bezohledn\u011b p\u0159ehl\u00ed\u017eel.<\/div>\n

\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

„Tak\u2026 co j\u00ed \u0159\u00ed-k\u00e1\u0161?“<\/p><\/div>\n

„Je kr\u00e1sn\u00e1.“<\/div>\n
„Oprav-du se ti\u2026 l\u00edb\u00ed?“<\/div>\n
„Ano, je \u00fa\u017easn\u00e1. D\u011bkuji.“<\/p>\n

Bill k n\u011bmu zvedl pohled, ale Tom se na n\u011bj ned\u00edval. Pohledem i nad\u00e1le z\u016fst\u00e1val viset na korpusu z n\u00e1dhern\u011b vyle\u0161t\u011bn\u00e9ho cedrov\u00e9ho d\u0159eva. Bill si dal speci\u00e1ln\u011b z\u00e1le\u017eet na tom, aby byla zhotovena pr\u00e1v\u011b z tohohle druhu. Nach\u00e1zel v tom jakousi symboliku. Jako by byli s Tomem vz\u00e1jemn\u011b propojeni. Domluvit se s obchodn\u00edkem sice vy\u017eadovalo hodnou d\u00e1vku \u00fasil\u00ed, ale nakonec v\u0161echno dopadlo dle jeho p\u0159edstav a jedna z kytar mal\u00e9ho hudebn\u00edho obch\u016fdku v za\u0161it\u00e9 \u010d\u00e1sti m\u011bsta kone\u010dn\u011b nalezla sv\u00e9ho majitele.<\/p>\n

Bill se zhluboka nadechl, p\u0159isunul se bl\u00ed\u017e, vzal jeho t\u0159esouc\u00ed se prsty mezi sv\u00e9 a pomalu je polo\u017eil na \u010derven\u00fd cedr, kter\u00fd se ve sv\u011btle mal\u00e9 stoln\u00ed lampy kr\u00e1sn\u011b leskl a byl zbarven hned n\u011bkolika odst\u00edny v z\u00e1vislosti od hry sv\u011btla. Na n\u011bkter\u00fdch m\u00edstech byla kytara pono\u0159en\u00e1 do t\u00f3n\u016f jemn\u00e9ho jantaru, kter\u00fd pomalu, p\u0159irozen\u011b p\u0159ech\u00e1zel p\u0159es medovou a\u017e v tmav\u011b hn\u011bdou.<\/div>\n

„M\u016f\u017ee\u0161\u2026 se j\u00ed i dotk-nout.“<\/p>\n

Tom se smutn\u011b pousm\u00e1l a kr\u00e1tce p\u0159ik\u00fdvl. Veden Billovou dlan\u00ed se pomalu dot\u00fdkal kr\u00e1sn\u00e9ho hudebn\u00edho n\u00e1stroje, pro kter\u00fd by p\u0159ed lety dal i vlastn\u00ed \u017eivot. Byl to jeden z nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edch d\u00e1rk\u016f, jak\u00e9 kdy dostal, a z\u00e1rove\u0148 mu zp\u016fsoboval neuv\u011b\u0159itelnou bolest. Sledoval trasu sv\u00fdch prst\u016f mapuj\u00edc\u00edch kvalitn\u00ed d\u0159evo, jeho touha po h\u0159e byla mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm, a p\u0159esto se neodv\u00e1\u017eil p\u0159ibl\u00ed\u017eit ke strun\u00e1m. Mo\u017en\u00e1 to bylo hloup\u00e9 a po\u0161etil\u00e9, ale po Flinnov\u011b p\u0159\u00edchodu na n\u011bj op\u011bt dopadla t\u00edha minulosti a on netu\u0161il, jak by s n\u00ed m\u011bl bojovat. Byl unaven\u00fd. P\u0159\u00edli\u0161 unaven\u00fd.<\/p>\n

„Bille,“ \u0161eptl a opatrn\u011b vymanil ruku ze sev\u0159en\u00ed jeho huben\u00fdch prst\u016f. Zahled\u011bl se mu hluboce do o\u010d\u00ed, b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f jej pohladil po \u010delisti. „To, co te\u010f c\u00edt\u00edm, nebo to, jak se asi tv\u00e1\u0159\u00edm, nem\u00e1 s tv\u00fdm d\u00e1rkem nic spole\u010dn\u00e9ho. Opravdu jsi mi ud\u011blal velikou radost. Nechci, abys byl smutn\u00fd a vysv\u011btloval si m\u00e9 chov\u00e1n\u00ed \u0161patn\u011b.“<\/div>\n

„Cht\u011bl-jsem jen, abys\u2026 byl \u0161\u0165ast-n\u00fd.“ Bill sklonil tv\u00e1\u0159 a za\u010dal si hr\u00e1t s knofl\u00ed\u010dky sv\u00e9ho svetru. Za\u010d\u00ednal m\u00edt pocit, \u017ee koup\u011b kytary nebyla t\u00edm nejlep\u0161\u00edm n\u00e1padem. P\u0159ekvapen\u011b vydechl, jakmile se jeho tv\u00e1\u0159 ocitla v zajet\u00ed Tomov\u00fdch dlan\u00ed.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 jsem,“ vydechl a proc\u00edt\u011bn\u011b jej pol\u00edbil. „Kdybys jen v\u011bd\u011bl, jak moc jsem \u0161\u0165astn\u00fd. Jen to n\u011bkdy neum\u00edm vyj\u00e1d\u0159it tak, jak bych cht\u011bl.“<\/p>\n

Nat\u00e1hl ruce a posadil si Billa na kl\u00edn. Op\u011bt se naklonil k jeho tv\u00e1\u0159i a pol\u00edbil jej. Bill ti\u0161e vydechl, pootev\u0159el rty a s pot\u011b\u0161en\u00edm p\u0159ijal Tom\u016fv jazyk, tak\u017ee t\u00edm prodlou\u017eil spojen\u00ed jejich rt\u016f. Vychutn\u00e1val si tu chv\u00edli, jak jen n\u011bco takov\u00e9ho vychutnat lze. T\u0159\u00e1sl se proti jeho t\u011blu a vdechoval tolik typickou v\u016fni obohacenou t\u00f3ny barvy na malov\u00e1n\u00ed. Tom toti\u017e nedok\u00e1zal odolat, otev\u0159el jednu z plechovek \u017elut\u00e9 barvy a na st\u016fl ve t\u0159\u00edd\u011b mu namaloval mal\u00e9 srd\u00ed\u010dko. Soust\u0159edil se na Tomovy m\u011bkk\u00e9 poddajn\u00e9 rty a op\u011bt zatou\u017eil po tom, aby mohl naslouchat jeho klidn\u00e9mu d\u00fdch\u00e1n\u00ed.<\/div>\n

Odsunul se od n\u011bj, \u0161pi\u010dkou nosu se ot\u0159el o ten jeho, prsty jej hladil po kl\u00ed\u010dn\u00ed kosti vy\u010dn\u00edvaj\u00edc\u00ed zpod velik\u00e9ho hn\u011bd\u00e9ho svetru od Simone.<\/p>\n

„Nech-ci t\u011b nutit do hr-an\u00ed. Chci jen\u2026 abys pop\u0159e-m\u00fd\u0161lel. A nezaha-zoval sv\u016fj ve-lik\u00fd dar,“ pomalu rozepnul vrchn\u00ed knofl\u00edk a odhalil t\u00edm zlatist\u00fd prou\u017eek k\u016f\u017ee, kter\u00e1 se pod jeho dotekem okam\u017eit\u011b napnula. „J\u00e1\u2026 bych dal v\u0161ech-no na sv\u011bt\u011b za to, abych\u2026,“ odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159 a rychle zamrkal, aby t\u00edm odehnal p\u0159\u00edtomnost slz. Byl se sv\u00fdm osudem naprosto sm\u00ed\u0159en\u00fd, ale n\u011bkdy\u2026 n\u011bkdy zoufale zatou\u017eil, aby jeho budoucnost nebyla zpe\u010det\u011bna. Aby dostal je\u0161t\u011b posledn\u00ed \u0161anci.<\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm, Bille,“ Tom jej k sob\u011b p\u0159itiskl jako ran\u011bn\u00e9 zv\u00ed\u0159\u00e1tko. Najednou si p\u0159ipadal tak hloup\u00fd. Konej\u0161iv\u011b jej hladil po z\u00e1dech a l\u00edbal do vlas\u016f. „J\u00e1 jen\u2026 n\u011bkdy je toho na m\u011b p\u0159\u00edli\u0161. V\u0161echno se d\u011bje tak rychle. Mo\u017en\u00e1 mnohem rychleji, ne\u017e jsem schopen un\u00e9st.“<\/div>\n
„M-mysl\u00ed\u0161 n\u00e1s\u2026 dva?“<\/p>\n

Tom mu v\u011bnoval l\u00e1skypln\u00fd \u00fasm\u011bv a op\u011bt zavrt\u011bl hlavou. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed zv\u00e1\u017en\u011bl. O\u010di mu zahalil Billovi nezn\u00e1m\u00fd st\u00edn.<\/div>\n

„Myslel jsem t\u00edm, \u017ee m\u00e1m strach. To, co se kolem m\u011b d\u011bje, co se d\u011bje se mnou\u2026 nejsem na to zvykl\u00fd. M\u00e9 d\u011btstv\u00ed bylo p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9, dosp\u00edv\u00e1n\u00ed komplikovan\u00e9, rodina katastrof\u00e1ln\u00ed. A nyn\u00ed je v\u0161e jin\u00e9. Boj\u00edm se, \u017ee je to a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 \u0161t\u011bst\u00ed najednou. \u017de si tohle v\u0161echno v\u016fbec nezaslou\u017e\u00edm,“ nat\u00e1hl ruku a prsty jemn\u011b p\u0159ejel po hol\u00e9 k\u016f\u017ei Billova ramene. „\u017de si nezaslou\u017e\u00edm tebe,“ p\u00edpl a Bill v n\u011bm op\u011bt pozn\u00e1val smutn\u00e9ho chlapce, kter\u00e9ho v\u00edd\u00e1val na chodb\u00e1ch.<\/div>\n
„To nen\u00ed prav-da. Ov\u0161em, \u017ee\u2026 si zaslou-\u017e\u00ed\u0161 za\u017e\u00edt i n\u011b-co hezk\u00e9ho. A to\u2026 mezi n\u00e1-mi nem-us\u00ed skon\u010dit.“ Op\u0159eli se o sebe tv\u00e1\u0159emi, rty p\u0159itisknut\u00e9 proti sob\u011b, o\u010di no\u0159\u00edc\u00ed se do hlubin sv\u00e9ho prot\u011bj\u0161ku.<\/div>\n
„Nesm\u00ed to skon\u010dit, Bille.“ Byli si v tu chv\u00edli tak bl\u00edzko, \u017ee vdechovali v\u00fddechy toho druh\u00e9ho.<\/div>\n
„Slib mi\u2026 to. Pro-s\u00edm.“<\/p>\n

Tom se od n\u011bj odt\u00e1hl a op\u011bt mu pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed, ve kter\u00fdch n\u00e1hle spat\u0159il m\u00edhaj\u00edc\u00ed se vzpom\u00ednky ve form\u011b obraz\u016f r\u016fzn\u00fdch situac\u00ed, st\u0159\u00eddaj\u00edc\u00edch se tak zb\u011bsile jako ve zrychlen\u00e9m filmu. Vid\u011bl s\u00e1m sebe na \u0161koln\u00edm pozemku zastavit na m\u00edst\u011b, kdy\u017e se po n\u011bm rozb\u011bhl str\u00e1\u017en\u00edk. Vid\u011bl se mra\u010dit na budovu \u00fastavu Billova otce. Vid\u011bl se v jeho kancel\u00e1\u0159i lituj\u00edc\u00edho sv\u00e9ho arogantn\u00edho chov\u00e1n\u00ed, vdechuj\u00edc\u00edho nezam\u011bnitelnou v\u016fni. Dal\u0161\u00ed vzpom\u00ednka byla je\u0161t\u011b kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. Chlapec s n\u00e1ru\u010d\u00ed plnou knih, poko\u017eka b\u00edl\u00e1 jako sn\u00edh, tv\u00e1\u0159 p\u0159ekr\u00e1sn\u00e1. V\u00edla, and\u011bl, mo\u017en\u00e1 porcel\u00e1nov\u00e1 panenka. Vid\u011bl jeho nesm\u011bl\u00fd pohled, nejist\u00e9 \u00fasm\u011bvy, stydliv\u00e9 odvracen\u00ed tv\u00e1\u0159e poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se jejich pohledy n\u00e1hodn\u011b setkaly. Sly\u0161el ozv\u011bnu jeho sm\u00edchu a rozpa\u010dit\u00e9 vyslovov\u00e1n\u00ed slov. Na pozad\u00ed pl\u00e1tna Billov\u00fdch o\u010d\u00ed spat\u0159il za\u010d\u00e1tek sv\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed. P\u0159\u00edchod zimy, kter\u00e1 mu zm\u011bnila \u017eivot.<\/p>\n

„Slibuju.“ \u0158ekl to pevn\u00fdm hlasem i p\u0159esto, \u017ee nem\u011bl ani tu\u0161en\u00ed, co v\u0161echno je je\u0161t\u011b \u010dek\u00e1. V krku uc\u00edtil nep\u0159\u00edjemn\u00fd knedl\u00edk, na hrudi tlak jakoby p\u0159edzv\u011bst n\u011b\u010deho \u0161patn\u00e9ho, ale on vid\u011bl pouze Bill\u016fv n\u00e1dhern\u00fd \u00fasm\u011bv a ni\u010demu jin\u00e9mu nebyl schopen v\u011bnovat pozornost. „Ale ty mi slib, \u017ee roz\u0161\u00ed\u0159\u00edme tv\u016fj seznam \u0161\u00edlenost\u00ed o dal\u0161\u00ed kousky. Nemus\u00ed nikdy skon\u010dit.“<\/div>\n

Bill se rozz\u00e1\u0159il.<\/div>\n
„M\u00e1m\u2026 dal\u0161\u00ed bod.“ Sklouzl pohledem ke kyta\u0159e u Tomov\u00fdch nohou, pomalu ji vzal do rukou a slo\u017eil ji Tomovi do kl\u00edna. „Moc bych\u2026 si p\u0159\u00e1l, abys mi n\u011b-co zah-r\u00e1l.“<\/div>\n
„Bille, ty v\u00ed\u0161, \u017ee bych pro tebe ud\u011blal cokoli, ale je\u0161t\u011b na to nejsem p\u0159ipraven\u00fd.“ A na d\u016fkaz sv\u00fdch slov odlo\u017eil kytaru vedle sebe a op\u011bt si jej st\u00e1hl na kl\u00edn.<\/div>\n
„Co takhle n\u011bco jin\u00e9ho, hm?“ Hrav\u011b jej dloubl do \u0161pi\u010dky nosu a Bill se uculil jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b. „Tenhle bod nech\u00e1me na pozd\u011bji.“<\/div>\n
Zav\u0159el o\u010di, p\u0159em\u00fd\u0161lel, a kdy\u017e je po chv\u00edli op\u011bt otev\u0159el, byl odhodl\u00e1n ud\u011blat v\u0161e pro to, aby Tomovi p\u0159ivodil pocit dokonal\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed. Nerv\u00f3zn\u011b se zavrt\u011bl, jeho o\u010di nebyly o\u010dima dosp\u011bl\u00e9ho \u010dlov\u011bka, ale zv\u011bdav\u00e9ho d\u00edt\u011bte, kter\u00e9 nev\u011bd\u011blo, do \u010deho se \u0159\u00edt\u00ed, ale zoufale tou\u017eilo okusit nepoznan\u00e9.<\/div>\n
„Miluj se se mnou.“<\/div>\n
Tomovi poklesla \u010delist. Srdce se mu rozbu\u0161ilo jako spla\u0161en\u00e9, u\u017e jenom z t\u00e9 p\u0159edstavy se mu podlamovala kolena a v\u0161echno se s n\u00edm to\u010dilo. N\u011bkolik vte\u0159in nebyl schopen popadnout dech. Bill v\u0161ak vypadal relativn\u011b klidn\u011b. Tom si uv\u011bdomil, \u017ee se poprv\u00e9 v\u016fbec nezakoktal. Vyslovil to pevn\u00fdm, i kdy\u017e tro\u0161ku nesm\u011bl\u00fdm hlasem. Nepom\u00e1hal si znakovou \u0159e\u010d\u00ed. Nebyl v\u016fbec nerv\u00f3zn\u00ed.<\/div>\n
Cht\u011bl to. A Tom by lhal, kdyby \u0159ekl, \u017ee po tom netou\u017eil od chv\u00edle, co se poprv\u00e9 pol\u00edbili.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Nevid\u011bl nic. V\u0161ude kolem n\u011bj se rozl\u00e9hala nekone\u010dn\u00e1 nicota pohlcuj\u00edc\u00ed posledn\u00ed zbytky jeho bytosti. Sly\u0161el zoufal\u00e9 vol\u00e1n\u00ed. Pros\u00edky, aby otev\u0159el o\u010di, aby se nadechl, ale on t\u011bm slov\u016fm v\u016fbec nerozum\u011bl. O\u010di m\u011bl p\u0159eci otev\u0159en\u00e9, d\u00fdchal. Za\u010d\u00ednal b\u00fdt zmaten\u00fd. Mo\u017en\u00e1 to bylo v\u0161echno pouze \u0161\u00edlen\u00fdm snem. Cht\u011bl se pohnout, h\u00fdbat nohama, probudit se, ale nedok\u00e1zal v\u00edc, ne\u017e hled\u011bt do pr\u00e1zdnoty p\u0159ed sebou, za zvuku zoufal\u00e9ho \u0159evu, kter\u00fd mu rval u\u0161n\u00ed bub\u00ednky.<\/em><\/div>\n

Neum\u00edrej mi\u2026<\/em><\/div>\n
Pros\u00edm\u2026<\/em><\/div>\n
Tohle mi nesm\u00ed\u0161 ud\u011blat\u2026<\/em><\/div>\n
Nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee jsi mi to ud\u011blal!<\/em><\/div>\n
Tak d\u00fdchej! D\u00ddCHEJ! OTEV\u0158I O\u010cI!<\/em><\/div>\n
Pozn\u00e1val ten hlas. Byl si jist\u00fd, \u017ee ho u\u017e n\u011bkde sly\u0161el, ale byl natolik popleten\u00fd, \u017ee jej nedok\u00e1zal identifikovat. Najednou se prostor kolem n\u011bj za\u010dal uzav\u00edrat. V\u0161echno se zd\u00e1lo rozmazan\u00e9, nejasn\u00e9. Za\u010d\u00ednal m\u00edt strach. Zoufale se tou\u017eil probudit z t\u00e9 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed no\u010dn\u00ed m\u016fry. Cht\u011bl otev\u0159\u00edt \u00fasta, zak\u0159i\u010det, odpov\u011bd\u011bt na zoufal\u00e9 vol\u00e1n\u00ed, \u017ee neum\u0159el, jenom se nem\u016f\u017ee probudit z o\u0161kliv\u00e9ho snu. Ne\u0161lo to.<\/em> <\/p>\n

Najednou to uc\u00edtil. Ostrou bolest uprost\u0159ed hrudn\u00edku. N\u011bco uvnit\u0159 n\u011bj se pohnulo, jednou, dva kr\u00e1t. Zpo\u010d\u00e1tku slab\u011b, t\u00e9m\u011b\u0159 neznateln\u011b, po chv\u00edli byly ji\u017e pohyby pravideln\u00e9 a on c\u00edtil, jak n\u011bco uvnit\u0159 n\u011bj zoufale pumpovalo po\u0159\u00e1d rychleji a rychleji. \u0158ev ustal. Obrysy pr\u00e1zdnoty kolem n\u011bj kone\u010dn\u011b z\u00edsk\u00e1valy ostr\u00e9 rysy. Op\u011bt se nadechl, n\u00e1dech mu v\u0161ak zp\u016fsobil silnou bolest a vyka\u0161l\u00e1n\u00ed n\u011bkolika hlt\u016f ledov\u00e9 jezern\u00ed vody. Byla mu zima. Ne. Za\u010d\u00ednal mrznout.<\/em><\/div>\n

Prostor kolem n\u011bj op\u011bt za\u010d\u00ednal b\u00fdt pln\u00fd zvuk\u016f, p\u0159edm\u011bt\u016f a barev zimy. A kdy\u017e zvedl o\u010di k obloze, spat\u0159il jeho tv\u00e1\u0159. Mokrou, t\u0159esouc\u00ed se, v o\u010d\u00edch pouze zd\u011b\u0161en\u00ed a nekone\u010dnou \u00falevu.<\/em><\/div>\n
„Jsem v nebi?“ p\u00edpl zesl\u00e1bl\u00fdm hl\u00e1skem.<\/em><\/div>\n
Odpov\u011bdi se nedo\u010dkal. M\u00edsto toho mu pohled zahalila dlouh\u00e1, siv\u00e1 h\u0159\u00edva a on se ocitl ve zb\u011bsil\u00e9m objet\u00ed.<\/em> <\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay \u0158\u00edk\u00e1 se, \u017ee nejv\u011bt\u0161\u00edm nep\u0159\u00edtelem \u010dlov\u011bka n\u011bkdy b\u00fdv\u00e1 pam\u011b\u0165. Minulost, vzpom\u00ednky, obraz p\u0159ede\u0161l\u00e9ho \u017eivota. Bolestiv\u00fdch chvil, kter\u00e9 jit\u0159\u00ed star\u00e9 r\u00e1ny, ale i t\u011bch hezk\u00fdch, d\u00edky kter\u00fdm se zd\u00e1ly bolestiv\u00e9 je\u0161t\u011b bolestn\u011bj\u0161\u00edmi. Lidsk\u00e1 bytost je opravdu podivuhodn\u00e9 stvo\u0159en\u00ed. Mnohdy je vystavov\u00e1na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[581],"tags":[],"class_list":["post-3972","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-balance"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3972","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3972"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3972\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3972"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3972"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3972"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}