{"id":3975,"date":"2014-05-27T17:00:00","date_gmt":"2014-05-27T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3962"},"modified":"2014-05-27T17:00:00","modified_gmt":"2014-05-27T16:00:00","slug":"breaking-through-27","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/05\/27\/breaking-through-27\/","title":{"rendered":"Breaking Through 27."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*<\/p>\n

<\/strong> Ahojte v\u0161ichni,<\/em><\/div>\n

tento d\u00edl budete pravd\u011bpodobn\u011b \u010d\u00edst u\u017e ne od Muck\u00e1tka<\/em> :o*, ale od Bc.<\/strong> Muck\u00e1tka<\/em> :o*. Cht\u011bla jsem se s v\u00e1mi o tu radost pod\u011blit. St\u00e1tn\u00ed zkou\u0161ky jsou za mnou a m\u011b te\u010f \u010dek\u00e1 nekone\u010dn\u011b mnoho \u010dasu na psan\u00ed, tak\u017ee se m\u00e1te na co t\u011b\u0161it. U\u017eijte si snad nejdel\u0161\u00ed d\u00edl t\u00e9to pov\u00eddky, ve kter\u00e9m se dozv\u00edte, co bude s Billem.<\/em> \ud83d\ude42<\/p>\n

Rozhovory<\/p>\n

<\/em><\/strong> Billovo propu\u0161t\u011bn\u00ed se bl\u00ed\u017eilo ka\u017ed\u00fdm dnem. Tom, a\u010dkoli byl do Billova p\u0159\u00edpadu zapleten\u00fd ze v\u0161ech nejv\u00edc, byl st\u00e1le dr\u017een stranou, co se informac\u00ed o Billov\u011b stavu t\u00fd\u010de. Mo\u017en\u00e1 mu nikdo ne\u0159ekl, co se chyst\u00e1, ale on v\u011bd\u011bl, jak v\u0161echno zjistit. Pro te\u010f ale pot\u0159eboval fakta a ne sv\u00e9 dohady. P\u0159ed za\u010d\u00e1tkem sm\u011bny zam\u00ed\u0159il do kancel\u00e1\u0159e prim\u00e1\u0159ky. Potkal ji kr\u00e1tce na chodb\u011b a vypadala celkem mrzut\u011b, z \u010deho\u017e Tom usoudil, \u017ee nebude lehk\u00e9 j\u00ed p\u0159edlo\u017eit sv\u00e9 stanovisko. Stejn\u011b v\u0161ak s pevn\u00fdm rozhodnut\u00edm a hlavou vzp\u0159\u00edmenou za\u0165ukal a po tlumen\u00e9m vyzv\u00e1n\u00ed ve\u0161el dovnit\u0159.<\/p>\n

„Dobr\u00fd den,“ pozdravil slu\u0161n\u011b a zav\u0159el za sebou dve\u0159e. Prim\u00e1\u0159ka sed\u011bla nad sv\u00fdm stolem, hlavu si dr\u017eela v dlan\u00edch a vypadala, \u017ee dum\u00e1 nad n\u011bjak\u00fdm seznamem a pl\u00e1nem. Po hlase poznala Toma, proto se malinko poohl\u00e9dla.<\/div>\n

„Dobr\u00fd den, Tome, pokud to nen\u00ed \u017eivotn\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9, tak to mus\u00ed po\u010dkat. M\u00e1m te\u010f d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci na pr\u00e1ci. Kam um\u00edstit pacienta, pro kter\u00e9ho tu nen\u00ed m\u00edsto,“ zamumlala a povzdychla si. Tom se posadil do k\u0159esla kousek od n\u00ed.<\/div>\n
„Kam um\u00edstit Billa, pro kter\u00e9ho tu nen\u00ed m\u00edsto?“ up\u0159esnil Tom. Prim\u00e1\u0159ka zvedla hlavu a pod\u00edvala se na Toma.<\/div>\n
„A tohle v\u00edte zase odkud?“<\/div>\n
„Nejsem hloup\u00fd. V\u00edm, \u017ee chcete Billa propustit a m\u00e1te s t\u00edm starosti.“<\/div>\n
„Pak ch\u00e1pete, \u017ee na v\u00e1s te\u010f nem\u00e1m \u010das. Bez ur\u00e1\u017eky.“<\/div>\n
„Jeho otci je v\u00e1\u017en\u011b jedno, jak tohle dopadne?“
„Jeho otec je vyt\u00ed\u017een\u00fd \u010dlov\u011bk. Pracuje tvrd\u011b, aby Billovi zaplatil ve\u0161ker\u00e9 v\u00fddaje spojen\u00e9 s jeho pobytem a l\u00e9\u010dbou, kter\u00e9 nejsou zrovna zanedbateln\u00e9,“ vysv\u011btlila mu prim\u00e1\u0159ka.<\/div>\n
„Tak\u017ee co s n\u00edm bude?“ zeptal se.<\/div>\n
\n
„To je pr\u00e1v\u011b to, na co se sna\u017e\u00edm p\u0159ij\u00edt,“ vyhrkla prim\u00e1\u0159ka frustrovan\u011b. „Tady z\u016fstat nem\u016f\u017ee. Na jedno voln\u00e9 m\u00edsto tu \u010dek\u00e1 5 pacient\u016f, kte\u0159\u00ed jsou daleko v\u00e1\u017en\u011bji nemocn\u00ed, ne\u017e je Bill a hospitalizaci opravdu pot\u0159ebuj\u00ed. Zp\u00e1tky dom\u016f k otci se Bill vr\u00e1tit nem\u016f\u017ee. Jednak by na n\u011bj otec nem\u011bl \u010das a jednak by nemohl doch\u00e1zet na pravideln\u00e1 sezen\u00ed s psycholo\u017ekou, kterou zn\u00e1 a v\u00ed, co od n\u00ed \u010dekat. Moment\u00e1ln\u011b se sna\u017e\u00edm nafouknout alespo\u0148 jednu budovu o jedno hloup\u00e9 m\u00edsto, proto\u017ee ani mn\u011b nen\u00ed jedno, co s Billem bude. Za p\u00e1r hodin p\u0159ijede jeho otec a j\u00e1 mu nem\u00e1m co navrhnout,“ zavr\u010dela prim\u00e1\u0159ka a znovu se ne\u0161\u0165astn\u011b sklonila nad pap\u00edry.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 bych pro v\u00e1s m\u011bl \u0159e\u0161en\u00ed,“ pronesl Tom zd\u00e1nliv\u011b s nez\u00e1jmem.<\/div>\n
„To by m\u011b opravdu zaj\u00edmalo, jak\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed by mi mohl poskytnout student vysok\u00e9 \u0161koly, kter\u00fd sem chod\u00ed na brig\u00e1du a nem\u00e1 o vnit\u0159n\u00edch z\u00e1le\u017eitostech nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed,“ \u0159ekla prim\u00e1\u0159ka sarkasticky. Doopravdy byla jen zoufal\u00e1 a nev\u011bd\u011bla z kter\u00e9 do kter\u00e9.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 tohle…“<\/div>\n
Flashback<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

<\/em><\/strong> Tom seb\u011bhl dol\u016f do kuchyn\u011b, kde Simone p\u0159ipravovala ve\u010de\u0159i.<\/em><\/div>\n

„Mami? Kdy p\u0159ijede t\u00e1ta?“ Simone se pod\u00edvala na sv\u00e9ho syna.<\/em><\/div>\n
„M\u011bl by tu b\u00fdt ka\u017edou…“ P\u0159eru\u0161ilo ji pr\u00e1v\u011b parkuj\u00edc\u00ed Gordonovo auto. „Asi za 5 vte\u0159in je tady,“ zasm\u00e1la se a Tom s n\u00ed. Usadil se ke stolu a \u010dekal. V\u011bd\u011bl, \u017ee t\u00e1ta p\u0159ijde z pr\u00e1ce hladov\u00fd jako vlk a prvn\u00ed v\u011bc, po kter\u00e9 s\u00e1hne, bude tal\u00ed\u0159 s ve\u010de\u0159\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Ahoj v\u0161ichni!“ zahalekal Gordon a do\u0161el do kuchyn\u011b. Tom i Simone mu unisono odpov\u011bd\u011bli a Simone p\u0159idala je\u0161t\u011b polibek navrch.<\/em><\/div>\n
„Tady m\u00e1 n\u011bkdo asi velk\u00fd hlad, \u017ee u\u017e tu sed\u00ed,“ po\u0161k\u00e1dlil Toma.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d? Norm\u00e1lka,“ pokr\u010dil rameny.<\/em><\/div>\n
„No \u017ee t\u011b v\u011bt\u0161inou mus\u00edme k j\u00eddlu volat dvakr\u00e1t,“ za\u0161klebil se Gordon a pod\u011bkoval za tal\u00ed\u0159.<\/em><\/div>\n
„V\u0161echno je jednou poprv\u00e9.“<\/p>\n

Tom po\u010dkal, dokud nebude v\u0161e pot\u0159ebn\u00e9 na stole a dokud se jeho rodi\u010de neusad\u00ed, \u017ee budou ve\u010de\u0159et, ani\u017e by od stolu vst\u00e1vali a n\u011b\u010d\u00edm se rozptylovali.<\/em><\/div>\n

„D\u011bje se n\u011bco, Tome?“ zeptala se Simone. Podivn\u011b se po nich koukal a p\u0159ehraboval se v j\u00eddle.<\/em><\/div>\n
„No… m\u00e1te dobrou n\u00e1ladu?“ zeptal se nejd\u0159\u00edv. Simone se zamra\u010dila. Na tohle se Tom ptal v\u017edycky, kdy\u017e n\u011bco provedl, nebo cht\u011bl n\u011bco, o \u010dem p\u0159edem v\u011bd\u011bl, \u017ee se to ani jednomu rodi\u010di nebude l\u00edbit.<\/em><\/div>\n
„Tome, co jsi provedl?“ zeptala se Simone rovnou.<\/em><\/div>\n
„Nic. P\u0159\u00edsah\u00e1m,“ du\u0161oval se Tom.<\/em><\/div>\n
„Tak o co jde?“<\/em><\/div>\n
„No v\u00ed\u0161, napadlo m\u011b… nejd\u0159\u00edv ale mus\u00edm v\u011bd\u011bt, jestli m\u00e1te dobrou n\u00e1ladu,“ zeptal se znovu.<\/em><\/div>\n
„Tome, mluv. Bu\u010f n\u00e1m dobr\u00e1 n\u00e1lada z\u016fstane, nebo n\u00e1m ji zkaz\u00ed\u0161, ale te\u010f ven s t\u00edm!“<\/p>\n

„Uch tak fajn, ale nemla\u0165te m\u011b, jo? Je\u0161t\u011b jsem nikde nic nepodepsal, nikomu nic ne\u0159\u00edkal. Jste prvn\u00ed, kdo se o tom n\u00e1padu dozv\u00edd\u00e1.“<\/em><\/div>\n

„Tak alespo\u0148 \u017ee tak. Alespo\u0148 jsi nikomu nic nesliboval dop\u0159edu,“ oddychla si Simone.<\/em><\/div>\n
„V\u00edte, Bill, on je na tom opravdu hodn\u011b dob\u0159e a asi ho brzo propust\u00ed,“ za\u010dal Tom.<\/em><\/div>\n
„Tome, ale to je naprosto skv\u011bl\u00e1 zpr\u00e1va,“ zaradovala se Simone. M\u011bla radost u\u017e kv\u016fli Tomovi.<\/em><\/div>\n
„Jo to je, jen\u017ee tu mus\u00ed z\u016fstat a doch\u00e1zet na pravideln\u00e1 sezen\u00ed se svoj\u00ed psycholo\u017ekou, aby se ujistili, \u017ee to v norm\u00e1ln\u00edm \u017eivot\u011b zvl\u00e1d\u00e1.“<\/em><\/div>\n
„To je to nejmen\u0161\u00ed. P\u00e1rkr\u00e1t s n\u00ed promluv\u00ed, a kdy\u017e uvid\u00ed, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku, bude moct na ta sezen\u00ed p\u0159estat chodit. Jsem na tebe py\u0161n\u00e1, Tome,“ usm\u00e1la se Simone dojat\u011b.<\/em><\/div>\n
„Uch heh… no probl\u00e9m je, \u017ee on… v l\u00e9\u010debn\u011b z\u016fstat nem\u016f\u017ee a jeho otec si ho k sob\u011b taky vz\u00edt nem\u016f\u017ee, proto\u017ee moc pracuje,“ nazna\u010dil Tom opatrn\u011b.<\/em><\/div>\n
„Ale co s n\u00edm bude? P\u0159ece ho nevyhod\u00ed na ulici!“ vykulila Simone o\u010di.<\/em><\/div>\n
„To se pr\u00e1v\u011b nesm\u00ed st\u00e1t, a tak m\u011b napadlo, \u017ee…“<\/em><\/div>\n
„Tome?“ oslovila jej Simone, proto\u017ee u\u017e tu\u0161ila, co j\u00ed chce jej\u00ed syn \u0159\u00edct.<\/em><\/div>\n
„\u017de by t\u0159eba mohl b\u00fdt u n\u00e1s? Ne\u017e mu ta sezen\u00ed skon\u010d\u00ed? Bydlet… u n\u00e1s?“ p\u00edpl a malinko se na \u017eidli skr\u010dil, kdy\u017e vid\u011bl p\u0159ekvapen\u00e9 pohledy obou rodi\u010d\u016f.<\/em><\/div>\n
Simone zalapala po dechu. Tohle tu\u0161ila, ale nev\u011b\u0159ila, \u017ee to Tom opravdu vypust\u00ed z pusy. Ov\u0161em stalo se a probl\u00e9m byl na sv\u011bt\u011b. Le\u017eel p\u0159ed nimi uprost\u0159ed stolu a \u010dekal, a\u017e jej n\u011bkdo vy\u0159e\u0161\u00ed.<\/p>\n

„Och… uhm… up\u0159\u00edmn\u011b? Absolutn\u011b nev\u00edm, co na to \u0159\u00edct.“<\/em><\/div>\n

„Ano by sta\u010dilo, hehe,“ uchechtl se Tom.<\/em><\/div>\n
„Tome, tohle je naprosto \u0161\u00edlen\u00fd n\u00e1pad, uv\u011bdomuje\u0161 si to?“ zapojil se do konverzace Gordon.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, ale opravdu chci pomoct,“ nal\u00e9hal Tom.<\/em><\/div>\n
„My to ch\u00e1peme, Tome, ale tohle u\u017e je velk\u00e1 v\u011bc. I kdybych p\u0159ipustila, \u017ee je to alespo\u0148 z jedn\u00e9 tis\u00edciny mo\u017en\u00e9, mysl\u00ed\u0161, \u017ee by Bill\u016fv otec dovolil, aby se jeho syn nast\u011bhoval k ciz\u00edm lidem? Nav\u00edc, kdo tohle bude v\u0161echno sponzorovat?“<\/em><\/div>\n
„Uhm no vy? A j\u00e1? N\u011bco jsem vyd\u011blal. A nav\u00edc Bill\u016fv t\u00e1ta pos\u00edl\u00e1 do l\u00e9\u010debny pen\u00edze jako \u00fahradu za pobyt a l\u00e9\u010dbu, tak by ty pen\u00edze prost\u011b pos\u00edlal jen na jin\u00fd \u00fa\u010det,“ vy\u0159e\u0161il Tom celou situaci.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d by m\u011bl platit za n\u011bco, co jeho syn u\u017e nepot\u0159ebuje? Nebo je snad milion\u00e1\u0159, \u017ee m\u016f\u017ee jen tak rozhazovat pen\u00edze?“<\/em><\/div>\n
„Ne, to ne,“ zavrt\u011bl Tom hlavou.<\/em><\/div>\n
„To nejsme ani my, nem\u016f\u017eeme pen\u00edze utr\u00e1cet jen tak.“<\/em><\/div>\n
„Po\u010dkej. To zase prr,“ zastavil ji Gordon, „tak \u0161patn\u011b na tom nejsme. Jednoho dal\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka bychom u\u017eivit zvl\u00e1dli, t\u00edm ale nechci \u0159\u00edct, \u017ee jsem jednozna\u010dn\u011b pro, aby se sem nast\u011bhoval n\u011bkdo ciz\u00ed,“ pod\u00edval se na Toma, kter\u00e9mu se rozz\u00e1\u0159ily o\u010di v nad\u011bji, \u017ee st\u00e1hne Gordona na svoji stranu.<\/em><\/div>\n
„Pros\u00edm. Bylo by fajn m\u00edt v dom\u011b n\u011bkoho stejn\u011b star\u00e9ho. Bill by byl n\u011bco jako mlad\u0161\u00ed br\u00e1\u0161ka a nebude to na dlouho. Jen dokud mu neskon\u010d\u00ed ta sezen\u00ed,“ prosil Tom.<\/em><\/div>\n
„I kdybychom souhlasili, jeho otec to nikdy nepovol\u00ed. Nesv\u011b\u0159\u00ed sv\u00e9 d\u00edt\u011b ciz\u00edm lidem.“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 s n\u00edm promluv\u00edm. Bude to pro n\u011bj v\u00fdhodn\u00e9.“<\/em><\/div>\n
„Tome, Tome, zadr\u017e. Myslel jsi to ur\u010dit\u011b dob\u0159e a j\u00e1 jsem moc r\u00e1da, \u017ee se star\u00e1\u0161 o ostatn\u00ed a chce\u0161 pro n\u011b to nejlep\u0161\u00ed, ale tohle je velk\u00e9 sousto. Nezlob se, ale tohle nejde,“ zavrt\u011bla Simone hlavou a pokra\u010dovala v j\u00eddle, a\u010dkoli ji hlodalo sv\u011bdom\u00ed. Tom se pod\u00edval na Gordona, kter\u00fd m\u011bl v o\u010d\u00edch tu samou odpov\u011b\u010f jako Simone. Tomova n\u00e1lada klesla.<\/em><\/div>\n
„Doj\u00edm si to u sebe,“ p\u00edpl a vstal od stolu.<\/em><\/div>\n
„Nebu\u010f na\u0161tvan\u00fd, Tome,“ promluvila Simone.<\/em><\/div>\n
„Nejsem,“ zamumlal Tom smutn\u011b.<\/em><\/div>\n
„Dal jsi do toho p\u0159\u00edli\u0161 mnoho srdce. N\u011bkdo do toho mus\u00ed vn\u00e9st trochu rozumu.“<\/em><\/div>\n
„Hm.“ A s t\u00edm Tom zmizel ve sv\u00e9m pokoji.<\/p>\n

Pozd\u011bji toho ve\u010dera Tom le\u017eel na sv\u00e9 posteli a d\u00edval se na l\u00e1hev, kterou m\u011bl postavenou na sv\u00e9m stole. Tu l\u00e1hev, ve kter\u00e9m mu Bill p\u0159edal prvn\u00ed vzkaz. Cht\u011bl to vzd\u00e1t, proto\u017ee vid\u011bl, \u017ee s rodi\u010di nepohne, ale po\u0159\u00e1d m\u011bl tendenci hledat skulinku. Ozvalo se klep\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n

„Tome?“ nakoukla dovnit\u0159 Simone a posl\u00e9ze i Gordon.<\/em><\/div>\n
„Co?“ pod\u00edval se na rodi\u010de.<\/em><\/div>\n
„Jde\u0161 u\u017e sp\u00e1t?“<\/em><\/div>\n
„Ne. Nechce se mi,“ p\u0159iznal popravd\u011b.<\/em><\/div>\n
„S m\u00e1mou jsme nad t\u00edm je\u0161t\u011b trochu p\u0159em\u00fd\u0161leli. Je to \u0161\u00edlen\u00e9, ale pokud bude Bill\u016fv otec souhlasit, Bill tu m\u016f\u017ee n\u011bjakou dobu z\u016fstat,“ \u0159ekl Gordon. Tomovy o\u010di se roz\u0161\u00ed\u0159ily a srdce zakoplo \u0161t\u011bst\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Opravdu?“ vydal ze sebe Tom dojat\u011b.<\/em><\/div>\n
„Ano ale!“ zdvihl Gordon prst. „Nepo\u010d\u00edtej, \u017ee budeme Billova t\u00e1tu p\u0159emlouvat my. Je to na tob\u011b,“ upozornil jej Gordon.<\/em><\/div>\n
„D\u00edky mami, d\u00edky tati.“<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Konec flashbacku<\/em><\/strong><\/div>\n

\n

Prim\u00e1\u0159ka nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b lapala po dechu. Nev\u011bd\u011bla, jestli si z n\u00ed ten student d\u011blal legraci, nebo to myslel naprosto v\u00e1\u017en\u011b. Soud\u011b podle jeho odhodlan\u00e9ho v\u00fdrazu ve tv\u00e1\u0159i se ob\u00e1vala, \u017ee to opravdu mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b.<\/p><\/div>\n

„V jednom se s va\u0161imi rodi\u010di shodnu. Tohle… je naprosto \u0161\u00edlen\u00e9 a nemo\u017en\u00e9,“ oto\u010dila se na k\u0159esle a zabodla pohled do pap\u00edr\u016f. U\u017e se ale na nic nesoust\u0159edila.<\/div>\n
„Jo, tohle na\u0161i \u0159\u00edkali taky a nakonec svolili,“ podotkl Tom.<\/div>\n
„Nev\u00edm, co \u017e\u00e1d\u00e1te ode m\u011b. J\u00e1 v\u00e1m to nemohu schv\u00e1lit ani zak\u00e1zat. Jakmile Billa propust\u00edme, l\u00e9\u010debna u\u017e za n\u011bj nezodpov\u00edd\u00e1, tak\u017ee by mi prakticky mohlo b\u00fdt jedno, co s n\u00edm bude, nebo kam p\u016fjde.“<\/div>\n
„Ale nen\u00ed, proto\u017ee v\u00e1m na n\u011bm z\u00e1le\u017e\u00ed. Stejn\u011b jako mn\u011b. Prakticky jsem v\u00e1m o tom v\u016fbec nemusel \u0159\u00edkat, ale jeliko\u017e v\u00e1m za hodn\u011b vd\u011b\u010d\u00edm, cht\u011bl jsem, abyste se k tomu taky vyj\u00e1d\u0159ila,“ zahr\u00e1l Tom na city.<\/div>\n
„No… to je mil\u00e9. Pod\u00edvejte, z l\u00e9ka\u0159sk\u00e9ho hlediska je to naprosto vylou\u010deno, ale z toho lidsk\u00e9ho, neprofesion\u00e1ln\u00edho by to bylo pravd\u011bpodobn\u011b to nejlep\u0161\u00ed, co by Billa mohlo potkat,“ zamlela \u00fasty.<\/div>\n
„Tak\u017ee, a\u017e p\u0159ijede pan Kaulitz…“<\/div>\n
„Aha! Tak o tohle tady jde. Jestli m\u011b \u017e\u00e1d\u00e1te, abych v\u00e1m d\u011blala prost\u0159edn\u00edka a p\u0159emlouvala Billova otce, aby nechal Billa bydlet s v\u00e1mi, tak to jste na \u0161patn\u00e9 adrese. On byl dokonce \u00fapln\u011b proti, abyste se s n\u00edm st\u00fdkal tady, tak\u017ee ne\u010dekejte, \u017ee to bude jednoduch\u00e9.“<\/div>\n
„Jak proti? Co?“ Prim\u00e1\u0159ka zk\u0159ivila obli\u010dej. Tohle necht\u011bla \u0159\u00edct.<\/div>\n
„Nep\u0159\u00e1l si, abyste se k Billovi p\u0159ibli\u017eoval. Cht\u011bl to zak\u00e1zat, ale Bill mu z\u0159ejm\u011b \u0159ekl n\u011bco, co ho donutilo svoje rozhodnut\u00ed zv\u00e1\u017eit.<\/div>\n
„Oh!“<\/div>\n
„M\u011bl by p\u0159ijet kolem 5. Klidn\u011b jd\u011bte za Billem, a jakmile pan Kaulitz p\u0159ijede, p\u0159ijdu pro v\u00e1s,“ sl\u00edbila.<\/div>\n
„D\u011bkuji,“ k\u00fdvl Tom a ode\u0161el.<\/div>\n
\n

*<\/p><\/div>\n

\n

J\u00f6rg se ani nesna\u017eil skr\u00fdt obavy a bezradnost ve sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i, kdy\u017e m\u00ed\u0159il k l\u00e9\u010debn\u011b. Bylo mu jasn\u00e9, pro\u010d si jej prim\u00e1\u0159ka zavolala. Pravd\u011bpodobn\u011b mu hodlala ozn\u00e1mit, kdy Billa propust\u00ed a kdy si pro n\u011bj m\u00e1 p\u0159ijet, pokud jej nechce nechat st\u00e1t p\u0159ed br\u00e1nou l\u00e9\u010debny a nechat jej napospas \u017eivotu na ulici.<\/p>\n

„Dobr\u00fd den, pane Kaulitzi,“ pozdravila prim\u00e1\u0159ka, kdy\u017e po zaklep\u00e1n\u00ed otev\u0159ela dve\u0159e kancel\u00e1\u0159e a stanula tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 Billovu otci.<\/div>\n

„Dobr\u00fd den,“ oplatil j\u00ed J\u00f6rg pozdrav a na pokynut\u00ed rukou ve\u0161el dovnit\u0159.<\/div>\n
„D\u00e1te si k\u00e1vu nebo \u010daj?“<\/div>\n
„Ne d\u011bkuji. Rad\u011bji bych p\u0159e\u0161el k v\u011bci, a\u010dkoli v\u00edm, co se mi chyst\u00e1te ozn\u00e1mit,“ posadil se zt\u011b\u017eka na k\u0159eslo.<\/div>\n
„Ano. U\u017e zn\u00e1m datum Billova propu\u0161t\u011bn\u00ed,“ p\u0159ik\u00fdvla. J\u00f6rg se na ni pod\u00edval. Pohledem ji vyb\u00edzel, aby mu to datum \u0159ekla a nenap\u00ednala jej. P\u0159ijde to tak jako tak, tak\u017ee na tom u\u017e nez\u00e1le\u017eelo. Nemusela to oddalovat.<\/div>\n
„7. duben. Bude to sedm\u00e9ho dubna, co\u017e je za necel\u00fdch 14 dn\u00ed,“ up\u0159esnila mu. J\u00f6rg sklopil ne\u0161\u0165astn\u011b hlavu.<\/div>\n
„Jak m\u00e1m za 14 dn\u00ed vymyslet, co s Billem? Jak tohle cel\u00e9 za\u0159\u00eddit?“ rozhodil rukama.<\/div>\n
„Pane Kaulitzi, nerada to \u0159\u00edk\u00e1m, ale j\u00e1 v\u00e1s na to p\u0159ipravovala, kdy\u017e jste tu byl posledn\u011b. Varovala jsem v\u00e1s, \u017ee to p\u0159ijde d\u0159\u00edv, ne\u017e se nad\u011bjete. Cel\u00fd den jsem dnes sed\u011bla nad pl\u00e1nem a pacienty. Sna\u017eila jsem se naj\u00edt alespo\u0148 jedno m\u00edsto, kam bych Billa mohla p\u0159esunout, ale pak jsem na\u0161la seznam \u010dekatel\u016f. Na Billovo m\u00edsto jich p\u0159ipad\u00e1 5. Jde o pacienty, kte\u0159\u00ed Billovo m\u00edsto zoufale pot\u0159ebuj\u00ed. Boj\u00edm se, \u017ee bych prodlou\u017een\u00ed Billovy hospitalizace neobh\u00e1jila.“<\/div>\n
„D\u011bkuji. D\u011bkuji i za snahu. Ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee Billa prost\u011b budu muset odv\u00e9st dom\u016f a doufat, \u017ee se bez odborn\u00fdch sezen\u00ed obejde a p\u0159ekon\u00e1 v\u0161e s\u00e1m,“ vydechl. Prim\u00e1\u0159ka se o\u0161ila, kdy\u017e si vzpomn\u011bla na Toma.<\/p>\n

„Mohu k v\u00e1m te\u010f mluvit ne jako prim\u00e1\u0159ka, ale jako n\u011bkdo, komu z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, aby se Bill dok\u00e1zal pln\u011b vr\u00e1tit do norm\u00e1ln\u00edho \u017eivota?“<\/div>\n

„Samoz\u0159ejm\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvl J\u00f6rg.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b jedna mo\u017enost by tu byla, ale mus\u00edte mi sl\u00edbit, \u017ee ne\u017e v\u0161e zavrhnete, poslechnete si m\u011b do konce.“<\/div>\n
„Slibuji.“<\/p>\n

„Pamatujete si na toho studenta, kter\u00fd m\u00e1 ve\u0161ker\u00fd pod\u00edl na tom, jak rychle se Bill dok\u00e1zal vr\u00e1tit zp\u00e1tky k norm\u00e1ln\u00edm v\u011bcem?“<\/div>\n

„Ano.“<\/div>\n
„Je mlad\u00fd, m\u00e1 \u0161\u00edlen\u00e9 n\u00e1pady, ale zat\u00edm jsem nepotkala nikoho, kdo by m\u011bl tak velk\u00e9 srdce, ve kter\u00e9m je dost m\u00edsta pro v\u0161echny,“ za\u010dala prim\u00e1\u0159ka chv\u00e1lou. Nebyly to plan\u00e9 \u0159e\u010di. Opravdu si tohle o Tomovi myslela. Kter\u00fd jin\u00fd mlad\u00fd mu\u017e v Tomov\u011b v\u011bku by se staral o n\u011bkoho, jako je Bill?<\/div>\n
„Z\u00e1le\u017e\u00ed mu na tom, co s Billem bude stejn\u011b jako v\u00e1m nebo mn\u011b. S \u0159e\u0161en\u00edm, kter\u00e9 v\u00e1m tu p\u0159edlo\u017e\u00edm, p\u0159i\u0161el on a chci, abyste v\u011bd\u011bl, \u017ee a\u010dkoli to bude zn\u00edt nere\u00e1ln\u011b a naprosto nep\u0159\u00edpustn\u011b, on to d\u011blal z \u010dir\u00e9 starosti a bezelstnosti. Vzhledem k tomu, \u017ee sezen\u00ed s psychologem budou jen do\u010dasn\u00e1 a podle Billova stavu se m\u016f\u017ee jednat jen o p\u00e1r n\u00e1v\u0161t\u011bv, Toma napadlo, \u017ee by jeho rodina pomohla a poskytla Billovi domov, dokud si psycholo\u017eka nebude jist\u00e1, \u017ee je Bill p\u0159ipraven obej\u00edt se bez odborn\u00e9 p\u00e9\u010de.“<\/div>\n
„Jak pros\u00edm?“ vydal ze sebe J\u00f6rg naprosto zasko\u010den\u011b a podle jeho v\u00fdrazu ne zrovna p\u0159\u00edjemn\u011b zasko\u010den\u011b.<\/div>\n
„Pane Kaulitzi, a\u010dkoli bych to z l\u00e9ka\u0159sk\u00e9ho hlediska nedovolila, z toho lidsk\u00e9ho jsem jednozna\u010dn\u011b…“<\/div>\n
„Vy nem\u00e1te pr\u00e1vo se v t\u00e9hle v\u011bci anga\u017eovat jinak ne\u017e z l\u00e9ka\u0159sk\u00e9ho hlediska! M\u00e1m sv\u011b\u0159it sv\u00e9ho syna ciz\u00edm lidem? Lidem, kter\u00e9 jsem v \u017eivot\u011b nevid\u011bl?!“<\/div>\n
„Jsem si jist\u00e1, \u017ee by nebyl probl\u00e9m se Tomovou rodinou sej\u00edt a v\u0161e v klidu…“<\/div>\n
„A ten kluk?! M\u011bl bych mu Billa naserv\u00edrovat na st\u0159\u00edbrn\u00e9m podnose, aby mu mohl ubl\u00ed\u017eit? Jak dlouho bude hr\u00e1t and\u00edlka? Dokud rodi\u010de neodjedou do pr\u00e1ce a on nez\u016fstane s Billem v dom\u011b s\u00e1m? A bude si moct vz\u00edt, co bude cht\u00edt?!“ roz\u010diloval se J\u00f6rg.<\/div>\n
„Pane Kaulitzi!“ zv\u00fd\u0161ila prim\u00e1\u0159ka hlas. „T\u00edmhle neur\u00e1\u017e\u00edte jen Toma, ale i m\u011b, proto\u017ee j\u00e1 mu v\u011b\u0159\u00edm. Nikdy by Billovi nezk\u0159ivil ani vl\u00e1sek a m\u011bl milion mo\u017enost\u00ed mu ubl\u00ed\u017eit celou dobu, co jej tady nav\u0161t\u011bvuje! Kdyby z n\u011bj Bill c\u00edtil nebezpe\u010d\u00ed, nikdy by si ho nepustil tak bl\u00edzko k t\u011blu. Prosila jsem v\u00e1s, abyste nad t\u00edm jen chv\u00edli uva\u017eoval a ne v\u0161e hned zavrhl a je\u0161t\u011b tu na m\u011b k\u0159i\u010del. Jak jsem \u0159ekla. Nebyl to m\u016fj n\u00e1pad, a\u010dkoli jsem se pod n\u011bj pomysln\u011b podepsala!“<\/div>\n
„Kde je ten kluk? Je tady? Chci s n\u00edm okam\u017eit\u011b mluvit,“ vy\u017eadoval J\u00f6rg Tomovu spole\u010dnost.<\/div>\n
„Doprov\u00e1zel va\u0161eho syna do j\u00eddelny na ve\u010de\u0159i. P\u016fjdu se pod\u00edvat, jestli u\u017e je Bill po j\u00eddle,“ navrhla a nechala J\u00f6rga se sv\u00fdmi my\u0161lenkami.<\/p>\n

Kluky v j\u00eddeln\u011b nena\u0161la, proto zam\u00ed\u0159ila rovnou do Billova pokoje. Jemn\u011b \u0165ukla na dve\u0159e a ve\u0161la. Prvn\u00ed, co ji upoutalo, byl Bill\u016fv \u00fasm\u011bv. Dr\u017eel se s Tomem za pravou ruku, oba m\u011bli dlan\u011b v p\u011bst a podivn\u011b h\u00fdbali palci. Vypadalo to, jako by se jeden sna\u017eil palec toho druh\u00e9ho p\u0159itisknout k p\u011bsti a zastavit jej od pohyb\u016f.<\/div>\n

„Ahoj kluci,“ usm\u00e1la se jemn\u011b.<\/div>\n
„Dobr\u00fd ve\u010der,“ pozdravili oba.<\/div>\n
„Bille, nebude vadit, kdy\u017e ti Toma na chv\u00edli ukradnu?“<\/div>\n
„Asi ne,“ pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„To se m\u011b zbav\u00ed\u0161 jen tak?“ zamra\u010dil se Tom z legrace.<\/div>\n
„Hmmm,“ zabru\u010del Bill a vypl\u00e1zl na Toma trochu jazyk.<\/div>\n
„Pak se je\u0161t\u011b zastav\u00edm,“ sl\u00edbil Tom a ode\u0161el z pokoje. „Co se d\u011bje?“ zeptal se do zvuku zav\u00edr\u00e1n\u00ed dve\u0159\u00ed od pokoje.<\/div>\n
„Pan Kaulitz je v moj\u00ed kancel\u00e1\u0159i a chce s v\u00e1mi mluvit,“ vysv\u011btlovala mu po cest\u011b.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Jsem r\u00e1d.“<\/div>\n
„Opatrn\u011b s t\u00edm nad\u0161en\u00edm. Sna\u017eila jsem se v\u00e1m trochu p\u0159ipravit p\u016fdu. Nevzal to moc dob\u0159e. Nech\u00e1m v\u00e1s o samot\u011b a pro jistotu v\u00e1s p\u0159ijdu za dvacet minut zkontrolovat.“<\/div>\n
„D\u011bkuji.“ Tom zaplul dovnit\u0159 a prim\u00e1\u0159ka se modlila, aby zdi jej\u00ed kancel\u00e1\u0159e nebyly n\u011bm\u00fdmi sv\u011bdky vra\u017edy.<\/p>\n

„Dobr\u00fd ve\u010der, pane Kaulitzi,“ pozdravil Tom a nat\u00e1hl k mu\u017ei pravou ruku. Nat\u00e1hl ji takov\u00fdm zp\u016fsobem, \u017ee J\u00f6rg nemohl odm\u00edtnout ji p\u0159ijmout. Stiskl ji a pod\u00edval se na n\u011bj.<\/div>\n

„Ty?!“ vykulil J\u00f6rg o\u010di, kdy\u017e v tom klukovi poznal osobu, kter\u00e1 do n\u011bj p\u0159i jeho posledn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b vrazila u v\u00fdchodu.<\/div>\n
„Ano j\u00e1. T\u011b\u0161\u00ed m\u011b,“ pot\u0159\u00e1sl mu prava\u010dkou a posadil se naproti J\u00f6rga. Svoj\u00ed zdvo\u0159ilost\u00ed a pevn\u00fdm t\u00f3nem hlasu J\u00f6rgovi trochu ukradl v\u00edtr z plachet. Cht\u011bl na n\u011bj okam\u017eit\u011b spustit tu svou, ale copak mohl k\u0159i\u010det na \u010dlov\u011bka, kter\u00fd byl zdvo\u0159il\u00fd a choval se jako dosp\u011bl\u00fd? „Jsem si jist\u00fd, \u017ee v\u00e1m prim\u00e1\u0159ka \u0159ekla o m\u00e9m n\u00e1padu a je mi jasn\u00e9, \u017ee s n\u00edm absolutn\u011b nesouhlas\u00edte.“<\/div>\n
„To teda nesouhlas\u00edm,“ potvrdil J\u00f6rg a dost\u00e1val se do bojovn\u00e9 n\u00e1lady.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Ch\u00e1pu,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom ch\u00e1pav\u011b.<\/div>\n
„Ehh?“ vyl\u00edtlo z J\u00f6rga neo\u010dek\u00e1van\u011b. \u010cekal, \u017ee jej ten kluk zahrne milionem d\u016fvodu a slib\u016f, n\u00e1zor\u016f a argument\u016f. Mo\u017en\u00e1 se tam p\u0159ed n\u00edm i rozpl\u00e1\u010de, ale tohle ne\u010dekal.<\/div>\n
„No kdy\u017e s t\u00edm nesouhlas\u00edte, asi pro to m\u00e1te velmi p\u00e1dn\u00fd d\u016fvod.“<\/div>\n
„To m\u00e1m. Ano. P\u0159esn\u011b tak,“ p\u0159ikyvoval J\u00f6rg, proto\u017ee rychle nev\u011bd\u011bl, jak by Toma odp\u00e1lkoval.<\/div>\n
„A jsem si jist\u00fd, \u017ee t\u00edm p\u00e1dn\u00fdm d\u016fvodem, pro\u010d jste tuhle moji pomoc odm\u00edtl, je fakt, \u017ee jste p\u0159i\u0161el s n\u011bjak\u00fdm vlastn\u00edm efektn\u00edm \u0159e\u0161en\u00edm. Nem\u00e1m pravdu?“ zeptal se Tom. J\u00f6rg si nerv\u00f3zn\u011b odka\u0161lal.<\/div>\n
„No to… vlastn\u011b… ani tak… \u00fapln\u011b nen\u00ed… j\u00e1…“ koktal a \u0161kr\u00e1bal se na z\u00e1tylku.<\/div>\n
„Pak nech\u00e1pu, pro\u010d odm\u00edt\u00e1te pomocnou ruku, kter\u00e1 v\u00e1m chce pomoct a v\u011bci usnadnit,“ pronesl Tom s klidem.<\/p>\n

„Hele! Co to tady na m\u011b jako zkou\u0161\u00ed\u0161?! Jestli jsou tohle n\u011bjak\u00e9 va\u0161e psychologick\u00e9 finty, tak na ty j\u00e1 nejsem zv\u011bdav\u00fd!“ obo\u0159il se na n\u011bj J\u00f6rg, aby zakryl svoji nervozitu z toho, \u017ee jej ten kluk celkem dost\u00e1val.<\/div>\n

„Nejsem psycholog. Jen m\u00e1m rozum.“<\/div>\n
„A t\u00edm chce\u0161 \u0159\u00edct co?“ nam\u00edchl se J\u00f6rg. To skoro zn\u011blo jako \u00fatok na jeho osobu.<\/div>\n
„T\u00edm chci \u0159\u00edct, \u017ee v\u00e1m nab\u00edz\u00edm pravd\u011bpodobn\u011b jedin\u00e9 v\u00fdchodisko z t\u00e9hle situace. Bydl\u00edm jen kousek odsud v rodinn\u00e9m domku. M\u00e1m dva miluj\u00edc\u00ed rodi\u010de a nikdy jsem nem\u011bl mlad\u0161\u00edho br\u00e1\u0161ku, o kter\u00e9ho bych se mohl starat a dohl\u00ed\u017eet na n\u011bj. Bill mi ho v posledn\u00edch m\u011bs\u00edc\u00edch pln\u011b nahradil. Ta p\u00e9\u010de bude do\u010dasn\u00e1. Jakmile Bill nebude pot\u0159ebovat dal\u0161\u00ed sezen\u00ed, m\u016f\u017eete si jej hned odv\u00e9zt dom\u016f,“ uji\u0161\u0165oval J\u00f6rga. Ten se za\u010dal nepohodln\u011b vrt\u011bt.<\/div>\n
„Jak ti m\u016f\u017eu v\u011b\u0159it? Jak m\u016f\u017eu v\u011b\u0159it ciz\u00edmu klukovi, kter\u00fd s n\u00e1mi nem\u00e1 nic spole\u010dn\u00e9ho, \u017ee se postar\u00e1 o m\u00e9ho syna, kter\u00fd je k\u0159eh\u010d\u00ed ne\u017e ta nejten\u010d\u00ed brou\u0161en\u00e1 \u010d\u00ed\u0161e?“<\/div>\n
„Ten kluk pomohl va\u0161emu synovi vr\u00e1tit se do norm\u00e1lu. Bill mluv\u00ed se v\u0161emi okolo, nech\u00e1 na sebe s\u00e1hnout, j\u00ed ve spole\u010dn\u00e9 j\u00eddeln\u011b a od posledn\u00edho z\u00e1chvatu ub\u011bhlo u\u017e spoustu \u010dasu. Mysl\u00edte si, \u017ee po tom v\u0161em, co jsem tu dok\u00e1zal, bych to cht\u011bl zni\u010dit? Zahodit v\u0161echen ten \u010das, energii a trp\u011blivost? Nev\u00edm, co bych m\u011bl ud\u011blat, abych v\u00e1s p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee mluv\u00edm pravdu. Nechci, abyste nalo\u017eil Billa do auta a p\u0159edal mi ho ve dve\u0159\u00edch. Chci, abyste mi v\u011b\u0159il, \u017ee chci jen pomoct, proto\u017ee a\u010dkoli si p\u0159eji, abyste tuhle mo\u017enost zv\u00e1\u017eil, st\u00e1le nev\u00edm, jestli bude souhlasit Bill. Ano. Sly\u0161\u00edte dob\u0159e. Je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv ne\u017e jsem za\u010dal tohle v\u0161echno tlouct Billovi do hlavy a slibovat mu n\u011bco, co je\u0161t\u011b nen\u00ed jist\u00e9, jsem tohle nejprve p\u0159edlo\u017eil v\u00e1m, proto\u017ee jste jeho t\u00e1ta a j\u00e1 nejsem \u017e\u00e1dn\u00fd podraz\u00e1k, abych Billa st\u00e1hl na svou stranu a bojoval s n\u00edm proti v\u00e1m, tak\u017ee je\u0161t\u011b je tu st\u00e1le \u0161ance, \u017ee Bill odm\u00edtne a jak to tak vypad\u00e1, tak vy se za tuhle variantu modl\u00edte,“ dokon\u010dil Tom sv\u016fj proslov. J\u00f6rg jej poslouchal. Velmi pozorn\u011b na to, co se odehr\u00e1valo v jeho nitru. Jak se tam bilo ve\u0161ker\u00e9 pro a proti. V\u0161echna v\u00fdstra\u017en\u00e1 sv\u011btla tam sv\u00edtila na poplach.<\/p>\n

„Co kdy\u017e… \u010dist\u011b teoreticky… svol\u00edm,“ za\u010dal J\u00f6rg nalomen\u00fdm hlasem. Tom c\u00edtil polovinu v\u00edt\u011bzstv\u00ed.<\/div>\n

„H\u00e1d\u00e1m, \u017ee m\u00e1me je\u0161t\u011b zhruba 2 t\u00fddny, ne\u017e Billa propust\u00ed, tak\u017ee v\u00e1s sezn\u00e1m\u00edm s rodi\u010di, m\u016f\u017eete se pod\u00edvat k n\u00e1m dom\u016f, abyste vid\u011bl, \u017ee je to norm\u00e1ln\u00ed rodinn\u00fd domek, kde se ve sklep\u011b neskr\u00fdv\u00e1 tajn\u00e1 mu\u010d\u00edrna, a j\u00e1 v\u00e1m sl\u00edb\u00edm, \u017ee budu Billa opatrovat jako oko hlav\u011b, co\u017e jsem prakticky d\u011blal do te\u010f,“ konstatoval Tom.<\/div>\n
„Jak to bude s pen\u011bzi?“ zaj\u00edmal se J\u00f6rg.<\/div>\n
„S t\u00edm si ned\u011blejte moc t\u011b\u017ekou hlavu. Prim\u00e1\u0159ka \u0159\u00edkala, \u017ee l\u00e9\u010debn\u011b plat\u00edte velkou \u010d\u00e1stku za pobyt a l\u00e9\u010dbu, a m\u016f\u017eu v\u00e1s ujistit, \u017ee nebudeme cht\u00edt ani polovinu. Kdyby to bylo na mn\u011b, necht\u011bl bych nic, proto\u017ee j\u00e1 jsem ten, kdo tohle sp\u00edskal, ale mysl\u00edm, \u017ee o tomhle si budete muset promluvit s m\u00fdmi rodi\u010di. Oni maj\u00ed p\u0159ece jen v\u011bt\u0161\u00ed p\u0159ehled o rodinn\u00e9m rozpo\u010dtu,“ uchechtl se Tom a s p\u0159ekvapen\u00edm zaregistroval i J\u00f6rg\u016fv drobn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Chci, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee z tohoto nejsem v\u016fbec nad\u0161en\u00fd. V\u016fbec. Z\u00e1rove\u0148 se c\u00edt\u00edm dost zle ohledn\u011b toho, \u017ee jsem ochotn\u00fd \u0161oupnout sv\u00e9ho syna k ciz\u00ed rodin\u011b, abych se s n\u00edm nemusel vypo\u0159\u00e1d\u00e1vat,“ posteskl si J\u00f6rg.<\/div>\n
„Nemus\u00edte. J\u00e1 to ch\u00e1pu. Tohle je dost t\u011b\u017ek\u00e1 situace a nikdo v\u00e1m to nebude vy\u010d\u00edtat. Naopak. M\u011bli by v\u00e1s obdivovat, \u017ee chcete Billovi dop\u0159\u00e1t stoprocentn\u00ed p\u00e9\u010di t\u00edm, \u017ee mu umo\u017en\u00edte z\u016fstat a pokra\u010dovat v dol\u00e9\u010den\u00ed, i kdy\u017e pro to budete muset n\u011bco ob\u011btovat.“<\/div>\n
„Ty to v\u00e1\u017en\u011b um\u00ed\u0161 s jazykem, co? Ukecal bys i mrtv\u00e9ho, aby znovu o\u017eil!“ odfrkl si J\u00f6rg, proto\u017ee pomalu p\u0159ech\u00e1zel na Tomovu stranu.<\/div>\n
„Nen\u00ed to ob\u010das na \u0161kodu, ale te\u010f to mysl\u00edm naprosto up\u0159\u00edmn\u011b.“<\/div>\n
„Dob\u0159e j\u00e1… po\u010dk\u00e1m, co odpov\u00ed Bill,“ \u0159ekl neutr\u00e1ln\u011b.<\/div>\n
„Budete s n\u00edm cht\u00edt mluvit nejd\u0159\u00edv o samot\u011b?“ zvedl se Tom od stolu.<\/div>\n
„Ne. Chci vid\u011bt, jak na tebe reaguje,“ rozhodl J\u00f6rg a vstal.<\/p>\n

Pr\u00e1v\u011b v ten okam\u017eik se otev\u0159ely dve\u0159e a vl\u00edtla dovnit\u0159 prim\u00e1\u0159ka. \u00dalevn\u011b vydechla, kdy\u017e vid\u011bla, \u017ee maj\u00ed oba ruce i nohy a nikde nejsou stopy po krvi. Tom se na ni pod\u00edval a nepatrn\u011b p\u0159ik\u00fdvl hlavou, \u017ee se mu poda\u0159ilo J\u00f6rga p\u0159esv\u011bd\u010dit. Prim\u00e1\u0159ka se usm\u00e1la.<\/div>\n

„Pan Kaulitz chce mluvit s Billem a zeptat se ho, jak se ohledn\u011b cel\u00e9 t\u00e9hle v\u011bci c\u00edt\u00ed on,“ vysv\u011btlil j\u00ed.<\/div>\n
„Dob\u0159e. To je dobr\u00fd n\u00e1pad. Nejv\u00edc do toho m\u00e1 co mluvit vlastn\u011b Bill,“ uv\u011bdomila si. Doprovodila oba k pokoji, ale z\u016fstala st\u00e1t na chodb\u011b. Dneska si opravdu p\u0159ipadala vynechan\u00e1 ze v\u0161ech d\u016fle\u017eit\u00fdch rozhovor\u016f.<\/p>\n

„Jsem zp\u00e1tky,“ usm\u00e1l se Tom, kdy\u017e ve\u0161el s J\u00f6rgem za z\u00e1dy. Bill se nejd\u0159\u00edv usm\u00e1l, ale pak si v\u0161iml t\u00e1ty.<\/div>\n

„Tati?“<\/div>\n
„Ahoj Bille,“ pozdravil jej J\u00f6rg a pohladil po tv\u00e1\u0159i. Nezaznamenal ani jedno odt\u00e1hnut\u00ed.<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ zeptal se zmaten\u011b, kdy\u017e sledoval Toma i t\u00e1tu, jak si sedaj\u00ed na \u017eidle p\u0159ed n\u011bj.<\/div>\n
„Cht\u011bli jsme s tebou n\u011bco probrat,“ za\u010dal Tom, a\u010dkoli v\u011bd\u011bl, \u017ee bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e nech\u00e1 J\u00f6rga, aby synovi v\u0161e vysv\u011btlil.<\/div>\n
„Co?“<\/div>\n
„Za necel\u00fdch 14 dn\u00ed t\u011b odsud pust\u00ed,“ usm\u00e1l se Tom.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ vydechl Bill p\u0159ekvapen\u011b.<\/div>\n
„Ano a s tv\u00fdm t\u00e1tou jsme se na n\u011b\u010dem p\u0159edb\u011b\u017en\u011b domluvili,“ \u0159ekl Tom a pod\u00edval se na J\u00f6rga, aby mu dal najevo, \u017ee te\u010f je \u0159ada na n\u011bm.<\/p>\n

Celou v\u011bc se sna\u017eil Billovi podat s klidem a hlavn\u011b v\u0161e pe\u010dliv\u011b od\u016fvodnit, aby si Bill nemyslel, \u017ee se jej chce J\u00f6rg zbavit. S ka\u017edou dal\u0161\u00ed v\u011btou Bill vypadal zmaten\u011bj\u0161\u00ed a zmaten\u011bj\u0161\u00ed a klidn\u00e1 jiskra v jeho oku pomalu zhas\u00ednala. Tom poslouchal ka\u017ed\u00e9 slovo, kter\u00e9 J\u00f6rg vypou\u0161t\u00ed z \u00fast. A\u010dkoli to zn\u011blo, jako by to J\u00f6rg bral u\u017e jako hotovou v\u011bc, z \u010deho\u017e by m\u011bl m\u00edt Tom radost, nemohl si pomoct od l\u00edtosti, kdy\u017e sly\u0161el smutek v J\u00f6rgov\u011b hlasu, kdy\u017e oznamoval synovi, \u017ee mus\u00ed z\u016fstat u ciz\u00edch lid\u00ed, proto\u017ee jeho t\u00e1ta mu nem\u016f\u017ee poskytnout vhodn\u00e9 podm\u00ednky pro obdob\u00ed, kter\u00e9 p\u0159ijde po propu\u0161t\u011bn\u00ed. N\u00e1sleduj\u00edc\u00edch n\u011bkolik minut bylo vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00edch p\u0159edev\u0161\u00edm pro Billa.<\/p>\n

„Bille? My t\u011b te\u010f nech\u00e1me chvilku o samot\u011b, abys nad t\u00edm mohl pop\u0159em\u00fd\u0161let, ano? Budeme na sestern\u011b,“ obezn\u00e1mil jej Tom a vstal ze \u017eidle jako prvn\u00ed. Zaznamenal Billovo letm\u00e9 p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed, a\u010dkoli nem\u011bl \u00faplnou jistotu, \u017ee Bill vn\u00edmal, co Tom \u0159\u00edk\u00e1.<\/div>\n

„M\u00e1m z toho \u0161patn\u00fd pocit,“ sv\u011b\u0159il se J\u00f6rg, kdy\u017e Tom zav\u0159el dve\u0159e od Billova pokoje.<\/div>\n
„Je to pro n\u011bj \u0161ok. M\u016f\u017ee na m\u011b b\u00fdt zvykl\u00fd, jak chce, ale bydlet se mnou a s m\u00fdmi rodi\u010di je velk\u00e1 v\u011bc.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 p\u0159ece jen bude\u0161 rozumn\u00fd,“ podotkl J\u00f6rg. Tom se uchechtl.<\/div>\n
„No d\u011bkuji za uzn\u00e1n\u00ed.“<\/div>\n
„Tak jak to dopadlo?“ p\u0159ihnala se k nim prim\u00e1\u0159ka.<\/div>\n
„No pan Kaulitz Billovi v\u0161echno vysv\u011btlil a te\u010f mu d\u00e1v\u00e1me \u010das, aby to v\u0161echno vst\u0159ebal a \u0159ekl n\u00e1m, co si o tom mysl\u00ed.“<\/div>\n
„Dobr\u00fd tah, \u017ee jste mu dali \u010das.“<\/div>\n
„Jo te\u010f u\u017e to le\u017e\u00ed jen v Billov\u00fdch ruk\u00e1ch.“<\/div>\n
\n

*<\/p><\/div>\n

\n

„Bille, ur\u010dit\u011b? Se\u0161 si naprosto jist\u00fd?“ zeptal se Tom, kdy\u017e se vr\u00e1tili k Billovi do pokoje.<\/p><\/div>\n

„Nem\u00e1m jinou mo\u017enost,“ sklonil Bill hlavu. Tom zakroutil hlavou, klekl si p\u0159ed Billa na podlahu a vzal jeho ruce do sv\u00fdch. M\u011bl je studen\u00e9.<\/div>\n
„Ne, Bille, po\u010dkej. Nechceme, abys s t\u00edm souhlasil jen proto, \u017ee nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd pl\u00e1n B. Nikdo t\u011b do ni\u010deho nenut\u00ed, a pokud uvnit\u0159 sebe c\u00edt\u00ed\u0161, \u017ee m\u00e1\u0161 strach, nebo \u017ee to nechce\u0161 a jen se boj\u00ed\u0161 to \u0159\u00edct, abys nep\u0159id\u011bl\u00e1val n\u011bkomu starosti, tak nem\u011bj strach a \u0159ekni to, Bille. Nikdo se zlobit nebude. Jen si prost\u011b sedneme a zkus\u00edme vymyslet jinou variantu. Nikdo t\u011b do ni\u010deho netla\u010d\u00ed.“ Bill se pod\u00edval z Tomova nal\u00e9hav\u00e9ho obli\u010deje do tv\u00e1\u0159e sv\u00e9ho t\u00e1ty, kter\u00fd jemn\u011b p\u0159ik\u00fdvnul. Souhlasil se v\u0161\u00edm, co Tom \u0159ekl. Byl nesm\u00edrn\u011b p\u0159ekvapen\u00fd, jak Tom s Billem mluvil. Skoro to vypadalo, jako by jej p\u0159emlouval, aby s jeho n\u00e1padem nesouhlasil, ale ve skute\u010dnosti jen nech\u00e1val zadn\u00ed vr\u00e1tka doko\u0159\u00e1n, aby se Bill mohl kdykoli hned oto\u010dit a ut\u00e9ct pry\u010d.<\/div>\n
„Opravdu… opravdu m\u016f\u017eu \u0159\u00edct ne?“ zeptal se Bill ti\u0161e. J\u00f6rg nen\u00e1padn\u011b sklopil pohled. V\u0161echno bylo ztraceno. Bill to odm\u00edtne a budou tam, kde byli.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b. \u0158\u00edkal jsem ti p\u0159ece, abys \u0159\u00edkal jen to, co opravdu chce\u0161 a ne to, co po tob\u011b cht\u011bj\u00ed jin\u00ed,“ usm\u00e1l se Tom chl\u00e1choliv\u011b, a\u010dkoli se jeho hrdlo sv\u00edralo, proto\u017ee to vypadlo, \u017ee Bill odm\u00edtne.<\/p>\n

„Tak ano. Budu s tebou,“ pronesl Bill ne\u010dekan\u011b.<\/div>\n

„Ale p\u0159ed chv\u00edl\u00ed…“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. Jen jsem cht\u011bl… myslel jsem… j\u00e1 jen…“<\/div>\n
„Ch\u00e1pu. Cht\u011bl sis b\u00fdt jist\u00fd, \u017ee se po\u0159\u00e1d nemus\u00ed\u0161 b\u00e1t \u0159\u00edct sv\u016fj n\u00e1zor. V\u0161echno bude dobr\u00e9, uvid\u00ed\u0161. U\u017eijeme si spoustu legrace, a jakmile tyhle psychologick\u00e9 hlouposti skon\u010d\u00ed, bude\u0161 se moct vr\u00e1tit dom\u016f s t\u00e1tou, kdy jen bude\u0161 cht\u00edt,“ ujistil jej Tom a pustil Billovy ruce.<\/div>\n
„D\u011bkuji, Tomi,“ \u0161pitl Bill.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 za\u010d. Te\u010f to pus\u0165 z hlavy. Je\u0161t\u011b zb\u00fdv\u00e1 n\u011bjak\u00fd \u010das. J\u00e1 u\u017e p\u016fjdu a nech\u00e1m v\u00e1s si popov\u00eddat,“ vstal z podlahy a prot\u00e1hl si z\u00e1da. „Dobrou, Bille, uvid\u00edme se poz\u00edt\u0159\u00ed. Na shledanou, pane Kaulitzi. Popros\u00edm prim\u00e1\u0159ku, aby mi na v\u00e1s dala kontakt, abychom se pak mohli domluvit na t\u00e9 sch\u016fzce a tak,“ stiskl Tom J\u00f6rgovu ruku na rozlou\u010denou a z pokoje ode\u0161el.<\/p>\n

Bill s J\u00f6rgem si jist\u011b m\u011bli co \u0159\u00edct.<\/p>\n

autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* Ahojte v\u0161ichni, tento d\u00edl budete pravd\u011bpodobn\u011b \u010d\u00edst u\u017e ne od Muck\u00e1tka :o*, ale od Bc. Muck\u00e1tka :o*. Cht\u011bla jsem se s v\u00e1mi o tu radost pod\u011blit. St\u00e1tn\u00ed zkou\u0161ky jsou za mnou a m\u011b te\u010f \u010dek\u00e1 nekone\u010dn\u011b mnoho \u010dasu na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[584],"tags":[],"class_list":["post-3975","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-breaking-through"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3975","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3975"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3975\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3975"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3975"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3975"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}