{"id":3978,"date":"2014-05-26T17:00:00","date_gmt":"2014-05-26T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3965"},"modified":"2014-05-26T17:00:00","modified_gmt":"2014-05-26T16:00:00","slug":"the-treasure-from-germany-18-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/05\/26\/the-treasure-from-germany-18-konec\/","title":{"rendered":"The treasure from Germany 18. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: PeTi\u0160ka & Saline A.<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
epilog<\/p>\n

(z pohledu Kaye)<\/p>\n

<\/em> Dnes to bude p\u0159esn\u011b rok, co jsme uskute\u010dnili n\u00e1\u0161 \u00fanikov\u00fd let z Filip\u00edn zp\u00e1tky do N\u011bmecka, jen abychom si zajistili bezpe\u010d\u00ed. Pokud by m\u011blo b\u00fdt po m\u00e9m, nem\u011bl bych probl\u00e9m se Nathanielovi postavit \u010delem, proto\u017ee bych nesnesl pomy\u0161len\u00ed, \u017ee bych zbab\u011ble utekl. Jen\u017ee tenkr\u00e1t u\u017e to nebylo jen o mn\u011b, ale o n\u00e1s. O mn\u011b a o Tomovi, na kter\u00e9m mi z\u00e1le\u017eelo v\u00edc ne\u017e na sob\u011b samotn\u00e9m. Tak\u017ee \u0159e\u0161en\u00ed bylo jednoduch\u00e9 a prost\u00e9 – dostat se co nejd\u00e1l od hroz\u00edc\u00edho nebezpe\u010d\u00ed. A to se n\u00e1m poda\u0159ilo, i kdy\u017e jsme se z toho v\u0161ichni n\u011bjakou dobu vzpamatov\u00e1vali.<\/p>\n

„Kayi?“ ode dve\u0159\u00ed lo\u017enice se ozvalo nesm\u011bl\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed, ne\u017e se ve dve\u0159\u00edch objevila Tomova hlava. „J\u00e1 jen, \u017ee bychom u\u017e m\u011bli pomalu vyrazit, abychom dorazili v\u010das.“<\/div>\n

Zvedl jsem k n\u011bmu hlavu a trochu se zavrt\u011bl v k\u0159esle.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, jsem p\u0159ipraven\u00fd. Jen jsem trochu p\u0159em\u00fd\u0161lel,“ zvednu se a pomalu k n\u011bmu p\u0159ejdu, p\u0159idr\u017euj\u00edc si ho za bradu. N\u011b\u017en\u011b se p\u0159itisknu sv\u00fdmi rty na jeho. Spokojen\u011b zafun\u011bl a jeho ruce se mi omotaly kolem krku pevn\u011b, p\u0159id\u00e1vaj\u00edc na intenzit\u011b na\u0161emu polibku.<\/div>\n
„A nad \u010d\u00edm?“ naklonil hlavu do strany, kdy\u017e se odt\u00e1hl a pozvedl obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„O tom, jak jsem \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee t\u011b m\u00e1m.“ Usm\u011bju se na n\u011bj up\u0159\u00edmn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee ob\u010das postr\u00e1d\u00e1m toho perverzn\u00edho, drz\u00e9ho a otravn\u00e9ho Kaye?“<\/div>\n
„M\u00e1m p\u0159estat?“<\/div>\n
„Ne!“ zavrt\u00ed se sm\u00edchem hlavou a p\u0159itul\u00ed se, hlavu pokl\u00e1daj\u00edc na m\u016fj hrudn\u00edk. „To ne, l\u00edb\u00ed se mi i tahle tv\u00e1 str\u00e1nka.“<\/div>\n
„To bych \u0159ekl, Gl\u00f6cknere, proto\u017ee te\u010f m\u00e1m p\u0159esn\u011b chu\u0165 oto\u010dit o 360 stup\u0148\u016f a ohnout t\u011b o na\u0161\u00ed kr\u00e1snou komodu. Bez n\u011bjak\u00e9ho \u0161et\u0159en\u00ed.“ Zahu\u010d\u00edm mu pobaven\u011b do ucha, kde mu skousnu n\u011b\u017en\u011b lal\u016f\u010dek. Cukne sebou a potichu vzdychne.<\/div>\n
„Jo, tak to ud\u011blej.“<\/div>\n
„Ne, m\u00e1me u\u017e tak co d\u011blat, abychom byli na t\u00e9 ve\u010de\u0159i v\u010das.“ Zazub\u00edm se, popadnu pen\u011b\u017eenku a mobil, ne\u017e zam\u00ed\u0159\u00edm ven z lo\u017enice.<\/div>\n
„Ty zmetku, u\u017e zase?!“ zavr\u010del podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b, zat\u00ednaj\u00edc dlan\u011b v p\u011bsti.<\/div>\n
„To u\u017e je asi tak sto ku t\u0159em, \u017ee?“ Oto\u010d\u00edm se na n\u011bj je\u0161t\u011b mezi dve\u0159mi, pobaven\u011b cukaj\u00edc koutky. „Ty prost\u011b nem\u00e1\u0161 tu v\u00fddr\u017e mi odolat.“ P\u0159isad\u00edm si je\u0161t\u011b, couvaj\u00edc se sm\u00edchem, kdy\u017e se ke mn\u011b rozejde r\u00e1zn\u00fdm krokem. „Co d\u011blat \u010d\u00e1rky? Chci, abys vid\u011bl, jak moc velkou slabost pro mne m\u00e1\u0161.“ Muml\u00e1m d\u00e1l, ne\u017e ho zachyt\u00edm ve svi\u017en\u011bj\u0161\u00edm poklusu.<\/div>\n
„P\u0159\u00ed\u0161t\u011b m\u011b nedostane\u0161, p\u0159\u00ed\u0161t\u011b odol\u00e1m!“<\/div>\n
„Oh, ano, to u\u017e jsem n\u011bkde sly\u0161el,“ zasm\u011bju se up\u0159\u00edmn\u011b a sna\u017e\u00edm se uhnout p\u0159ed jeho zuby, kter\u00fdmi se sna\u017e\u00ed napadnout m\u016fj krk. „Dost, ty pira\u0148o, kdy\u017e bude\u0161 ve\u010der hodn\u00fd, mo\u017en\u00e1 s tebou n\u011bco ve\u010der vymysl\u00edme.“ Chytnu ho za tv\u00e1\u0159e, vyz\u00fdvav\u011b ho sleduj\u00edc.<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 se modlit, abych m\u011bl v\u016fbec na n\u011bco chu\u0165.“<\/div>\n
„Amen.“ Pl\u00e1cnu ho p\u0159es zadek pobaven\u011b, ne\u017e se kone\u010dn\u011b odeberu k hlavn\u00edm dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
\n

*<\/p><\/div>\n

\n

I kdy\u017e jsme m\u011bli nakonec jen minim\u00e1ln\u00ed zpo\u017ed\u011bn\u00ed, Anis, Bill, Viktorie i Nyze u\u017e sed\u011bli u zarezervovan\u00e9ho stolku a dumali nad j\u00eddeln\u00edmi l\u00edstky. Spole\u010dn\u011b s Tomem jsme se p\u0159ipojili a j\u00e1 rovnou objednal l\u00e1hev \u010derven\u00e9ho v\u00edna, p\u0159i\u010dem\u017e Viktorie hned s omluvou odm\u00edtla.<\/p><\/div>\n

„Copak, na\u0161e v\u00edno ti nechutn\u00e1?“ nahnu se k n\u00ed po n\u011bjak\u00e9 chv\u00edli s \u00fasm\u011bvem a s\u00e1m se napiju ze sv\u00e9 sklenky. V\u0161imnu si, jak se trochu nejist\u011b o\u0161ije, ale oplat\u00ed mi \u00fasm\u011bv, narovn\u00e1vaj\u00edc se v ramenech.<\/div>\n
„Chutn\u00e1, jen nen\u00ed dneska na v\u00edno chu\u0165.“<\/div>\n
Nakr\u010d\u00edm jen obo\u010d\u00ed, ale nakonec zavrt\u00edm pobaven\u011b hlavou a rozhl\u00eddnu se po ostatn\u00edch, kde se \u017eiv\u011b debatuje. Tom n\u011bco \u0159e\u0161\u00ed s Billem a Anis hodnot\u00ed kvalitu v\u00edna s Nyzem, p\u0159i\u010dem\u017e si z toho d\u011blaj\u00ed jen srandu. V\u00ednu nerozum\u00ed ani jeden.<\/p>\n

Stisknu Tomovi pod stolem koleno a ten se mi v\u011bnuje sv\u016fj pohled.<\/div>\n

„D\u011bje se n\u011bco?“<\/div>\n
„Ne, jen si u\u017e\u00edv\u00e1m tenhle moment. Po roce a v\u0161ichni spolu.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, jsme perfektn\u00ed rodina,“ sev\u0159e mi z\u00e1p\u011bst\u00ed, natahuj\u00edc se pro kr\u00e1tk\u00fd polibek. Mrknu na n\u011bj a p\u0159i\u0165uknu si s n\u00edm na n\u00e1s dva, ne\u017e si pov\u0161imnu bled\u00e9 Viktorie naproti. D\u0159\u00edv, ne\u017e se sta\u010d\u00edm optat, jestli je v po\u0159\u00e1dku, n\u00e1hle vstane a odka\u0161le si.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu jen n\u011bco \u0159\u00edct?“ p\u00edpne nesm\u011ble a j\u00e1 vn\u00edm\u00e1m, jak se sna\u017e\u00ed uhnout Nyzeho pohledu.<\/div>\n
„V\u0161e v po\u0159\u00e1dku?“ opt\u00e1 se Bill, natahuj\u00edc ruku rad\u0161i pro vodu, z\u0159ejm\u011b aby to po n\u00ed mohl p\u0159\u00edpadn\u011b chrstnout, kdyby sebou m\u011bla v pl\u00e1nu seknout.<\/div>\n
„Vlastn\u011b je tu n\u011bco, co bych v\u00e1m r\u00e1da \u0159ekla. Nem\u016f\u017eu u\u017e \u010dekat, jsem p\u011bkn\u011b nerv\u00f3zn\u00ed.“ Nerv\u00f3zn\u011b sv\u00edrala lem sv\u00fdch \u0161at\u016f.<\/div>\n
„Co se d\u011bje, l\u00e1sko?“ Nyze na\u0161el \u0159e\u010d a nat\u00e1hl se po jej\u00ed dlani, kterou sev\u0159el, co\u017e j\u00ed pravd\u011bpodobn\u011b dodalo trochu odvahy.<\/p>\n

„D\u016fvod, pro\u010d dnes nepop\u00edj\u00edm v\u00edno s v\u00e1mi, a a\u010d bych velice r\u00e1da, je prost\u00fd. J\u00e1\u2026 jsem t\u011bhotn\u00e1, ve druh\u00e9m m\u011bs\u00edci \u010derstv\u011b,“ \u0161pitla potichu a kone\u010dn\u011b pohl\u00e9dla na Nyzeho, kter\u00fd jen \u0161okovan\u011b pootev\u0159el \u00fasta. Dobr\u00e9 t\u0159i minuty se u stolu dr\u017eelo napjat\u00e9 ticho. Samoz\u0159ejm\u011b to byl Bill, kdo neudr\u017eel sv\u00e1 \u00fasta a hned nad\u0161en\u011b zav\u00fdskl, \u0159\u00edt\u00edc se k Viktorii pro objet\u00ed. To rozpoutalo \u0159et\u011bzec, tak\u017ee i j\u00e1 jsem se nakonec zvedl a s \u00fasm\u011bvem j\u00ed st\u00e1hl k sob\u011b do objet\u00ed.<\/div>\n

„Tak proto ty cavyky.“<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00e9 cavyky, jen zodpov\u011bdnost.“ Zasm\u00e1la se potichu a vtiskla se mi do objet\u00ed. „D\u011bkuji, \u017ee jsem d\u00edky tob\u011b mohla Nyzeho poznat.“<\/div>\n
„To je osud, ne j\u00e1.“ Kouknu na n\u00ed s \u00fasm\u011bvem a l\u00edbnu ji na \u010delo. „A \u017ee n\u00e1\u0161 osud je p\u011bkn\u011b pestr\u00fd.“<\/div>\n
„Ano, ale stoj\u00ed bezpodm\u00edne\u010dn\u011b za to.“<\/div>\n
„To rozhodn\u011b.“ P\u0159ik\u00fdvnu souhlasn\u011b a oto\u010d\u00edm se na Toma, kter\u00fd se sna\u017eil dol\u00edt mi v\u00edno, p\u0159i\u010dem\u017e se mu skleni\u010dku poda\u0159\u00ed shodit a rozl\u00edt ve\u0161ker\u00fd jej\u00ed obsah. Uchechtnu se a s omluvou se tedy odeberu k n\u011bmu, sleduj\u00edc u toho je\u0161t\u011b Nyzeho, kter\u00fd dostane tu mo\u017enost se jako posledn\u00ed vyj\u00e1d\u0159it k Viktoriin\u011b ozn\u00e1men\u00ed. Nev\u00edm, co j\u00ed \u0159\u00edk\u00e1, kdy\u017e ji obj\u00edm\u00e1 a dr\u017e\u00ed u sebe, ale v\u00edm, \u017ee to vzal state\u010dn\u011b, proto\u017ee vid\u00edm v jeho tv\u00e1\u0159i dojatost a nad\u0161en\u00ed.<\/p>\n

„A to jsem myslel, \u017ee dneska budu hlavn\u00ed hv\u011bzdou ve\u010dera j\u00e1,“ p\u0159ipletl se k n\u00e1m Bill, naoko ura\u017een\u011b \u0161pul\u00edc rty.<\/div>\n

„Pro\u010d, pros\u00edm t\u011b?“ zasm\u00e1l se Tom, prot\u00e1\u010dej\u00edc o\u010dima.<\/div>\n
„Proto\u017ee tohle,“ nat\u00e1hl p\u0159ed sebe ruku, abychom na ni oba dob\u0159e vid\u011bli, a zakmital prsty. Do o\u010d\u00ed m\u011b pra\u0161til odlesk prst\u00fdnku s men\u0161\u00edm \u010dern\u00fdm kam\u00ednkem uprost\u0159ed.<\/div>\n
„Ne,“ zalapal po dechu Tom a Bill jen nad\u0161en\u011b p\u0159ik\u00fdvl, cul\u00edc se u toho.<\/div>\n
„Moc \u0161\u0165astn\u00fdch konc\u016f najednou na mne!“ zvednu ruce na obranu, ne\u017e vycouv\u00e1m a s omluvou zam\u00ed\u0159\u00edm ven na terasu restaurace si zap\u00e1lit. Jakmile se ocitnu venku, mus\u00edm se pro sebe zasm\u00e1t, kdy\u017e si uv\u011bdom\u00edm, jak na\u0161e \u017eivoty dok\u00e1zaly nabrat takov\u00fdch obr\u00e1tek za tak kr\u00e1tkou dobu.<\/p>\n

Je\u0161t\u011b ned\u00e1vno jsme to byli jen my t\u0159i – Anis, j\u00e1 a Nyze, t\u0159i drsn\u00ed fraje\u0159i, kte\u0159\u00ed rapovali, chlastali a na\u0161\u00ed spole\u010dnost\u00ed byly maxim\u00e1ln\u011b d\u011bvky, \u010di jin\u00e9 lacin\u00e9 objekty. Nikdo z n\u00e1s nepomyslel, \u017ee bychom se mohli ocitnout v takov\u00fdch pevn\u00fdch vztaz\u00edch jako te\u010f. J\u00e1 m\u00e1m man\u017eela, Anis bude m\u00edt man\u017eela a Nyze bude otcem. Sv\u011bt se musel zbl\u00e1znit, nebo mo\u017en\u00e1 se m\u00e1m te\u010f n\u011bkdy probudit a zjistit, \u017ee to v\u0161echno je jen sen pln\u00fd sam\u00fdch ide\u00e1l\u016f. Ale vzhledem k tomu, \u017ee bych si ani nep\u0159\u00e1l se probudit, to bude z\u0159ejm\u011b opravdu p\u0159\u00edjemn\u011b napl\u0148uj\u00edc\u00ed realita.<\/div>\n

Kone\u010dn\u011b se c\u00edt\u00edm b\u00fdt n\u011b\u010d\u00edm napln\u011bn\u00fd. Jako kdybych na\u0161el podstatu sv\u00e9ho \u017eivota, kterou jsem se d\u0159\u00edv sna\u017eil vyhled\u00e1vat v alkoholu a ve st\u0159\u00edd\u00e1n\u00ed holek. Nic z toho mi nemohlo b\u00fdt takov\u00fdm uspokojen\u00edm, jako m\u00edt spokojen\u00e9 p\u0159\u00e1tele kolem sebe a p\u0159edev\u0161\u00edm Toma. M\u00e1lem jsem se zalykal spokojenost\u00ed, kdy\u017e jsem si uv\u011bdomil, jak moc \u0161\u0165astn\u00fdm m\u011b d\u011bl\u00e1. Je to m\u016fj velk\u00fd poklad z N\u011bmecka a j\u00e1 jsem p\u0159ipraven\u00fd ud\u011blat v\u0161e pro to, abych si ho udr\u017eel u sebe\u2026<\/p>\n

autor: Saline A. & PeTi\u0160ka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/p>\n

KONEC
<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: PeTi\u0160ka & Saline A. epilog (z pohledu Kaye) Dnes to bude p\u0159esn\u011b rok, co jsme uskute\u010dnili n\u00e1\u0161 \u00fanikov\u00fd let z Filip\u00edn zp\u00e1tky do N\u011bmecka, jen abychom si zajistili bezpe\u010d\u00ed. Pokud by m\u011blo b\u00fdt po m\u00e9m, nem\u011bl bych probl\u00e9m se Nathanielovi postavit<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[570],"tags":[],"class_list":["post-3978","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-treasure-from-germany"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3978","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3978"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3978\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3978"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3978"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3978"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}