{"id":3985,"date":"2014-05-23T17:00:00","date_gmt":"2014-05-23T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3972"},"modified":"2014-05-23T17:00:00","modified_gmt":"2014-05-23T16:00:00","slug":"the-treasure-from-germany-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/05\/23\/the-treasure-from-germany-17\/","title":{"rendered":"The treasure from Germany 17."},"content":{"rendered":"
autor: PeTi\u0160ka & Saline A.<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
(z pohledu Kaye)<\/p>\n

<\/em> Jakmile jsme dorazili na leti\u0161t\u011b, spadla mi aspo\u0148 p\u016flka kamene ze srdce, \u017ee je v\u011bt\u0161ina z n\u00e1s relativn\u011b v bezpe\u010d\u00ed. Hlavn\u011b Tom. Ml\u010dky jsem popadl sv\u00e9 v\u011bci, pom\u00e1haj\u00edc i Tomovi, a roze\u0161li jsme se dovnit\u0159 nahl\u00e1sit se a nechat odbavit kufry. Za dv\u011b hodiny by m\u011blo b\u00fdt v\u0161e v pohod\u011b a my bychom m\u011bli v\u0161ichni, v\u010detn\u011b Nyzeho a Viktorie, let\u011bt dom\u016f, do N\u011bmecka.<\/p>\n

„T\u0159eba v\u016fbec nebude doma,“ zamumlal potichu Tom, kdy\u017e jsme se postavili do fronty s kufry. Zvedl jsem k n\u011bmu pohled a sledoval, jak si kou\u0161e ret.<\/div>\n

„Budeme se t\u00e9 p\u0159edstavy dr\u017eet.“ P\u0159ik\u00fdvnu a l\u00edbnu ho kr\u00e1tce na rty, ne\u017e se zase odvr\u00e1t\u00edm, pono\u0159uj\u00edc se do sv\u00fdch obav a stresu.<\/div>\n
\n
*<\/div>\n
<\/p>\n

(z pohledu Viktorie)<\/p>\n

<\/em> A\u0165 jsem se sna\u017eila jakkoliv, nedok\u00e1zala jsem zm\u00edrnit t\u0159as sv\u00fdch rukou. Sleduj\u00edc zn\u00e1m\u00e9 ulice z ok\u00fdnka, jsem v ruce sv\u00edrala mobil a pokou\u0161ela jsem se zhluboka d\u00fdchat.<\/div>\n

„Zvl\u00e1dneme to,“ Nyze se nat\u00e1hl po m\u00e9 ruce, kdy\u017e jsme zastavili na semaforech a n\u011b\u017en\u011b ji stiskl. Nejist\u011b jsem se ohl\u00e9dla po jeho dlani, kter\u00e1 p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bla p\u0159es m\u016fj h\u0159bet ruky, ne\u017e jsem zvedla pohled k n\u011bmu. Obavy se daly na jeho obli\u010deji z\u0159eteln\u011b vy\u010d\u00edst, p\u0159esto\u017ee se sna\u017eil tv\u00e1\u0159it vyrovnan\u011b a odhodlan\u011b. V tu chv\u00edli jsem si uv\u011bdomila, \u017ee pokud tohle vyjde, stanu se na jeho p\u00e9\u010di a spole\u010dnosti z\u00e1visl\u00e1. U\u017e te\u010f, kdy\u017e si jen uv\u011bdom\u00edm, co pro mne hodl\u00e1 riskovat, jsem k n\u011bmu c\u00edtila \u0161\u00edlenou n\u00e1klonnost. Asi takovou, jakou bych k n\u011bmu mohla c\u00edtit po p\u00e1r letech vztahu, ale my se zn\u00e1me zatracen\u011b kr\u00e1tce. A p\u0159esto, tohle je velk\u00fd krok.<\/p>\n

„J\u00e1 v\u00edm,“ zm\u016f\u017eu se jen na odpov\u011b\u010f a sleduju ho up\u0159en\u011b, p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc pohledem po jeho tv\u00e1\u0159i. „Ale co bude pak? V N\u011bmecku? Nem\u00e1m tam nic.“<\/div>\n

„Budu tam j\u00e1, to ti mus\u00ed pro za\u010d\u00e1tek sta\u010dit,“ nepatrn\u011b se usm\u00e1l, co\u017e mi dodalo trochu optimismu do \u017eil. S \u00fasm\u011bvem p\u0159ik\u00fdvnu a d\u0159\u00edv, ne\u017e se sta\u010d\u00edm zastavit, se k n\u011bmu naklon\u00edm a p\u0159itisknu se na jeho rty. Mo\u017en\u00e1 je to t\u00edm, \u017ee jsme oba rozru\u0161en\u00ed a pln\u00ed strachu, ale k m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed mi jen stiskne koleno a nal\u00e9hav\u011b se do polibku op\u0159e.<\/div>\n
„Sakra,“ zakleje, kdy\u017e se za n\u00e1mi ozve zatrouben\u00ed. Odt\u00e1hnu se a s men\u0161\u00edm rum\u011bncem ve tv\u00e1\u0159\u00edch vzhl\u00e9dnu k semaforu, kde u\u017e jasn\u011b sv\u00edt\u00ed zelen\u00e1, co\u017e znamenalo pokra\u010dov\u00e1n\u00ed k peklu, kter\u00e9 jsem je\u0161t\u011b doned\u00e1vna m\u011bla za domov.<\/p>\n

O \u010dtvrt hodiny pozd\u011bji jsme zastavili o ulici d\u00e1l od bar\u00e1ku. S hlubok\u00fdm n\u00e1dechem jsem odepla p\u00e1sy a chystala se vystoupit, ale Nyze m\u011b zadr\u017eel za z\u00e1p\u011bst\u00ed. Nech\u00e1pav\u011b jsem se po n\u011bm ohl\u00e9dla.<\/div>\n

„V\u00ed\u0161, pro\u010d jsem zastavil o ulici d\u00e1l?“<\/div>\n
„Abychom nebudili moc pozornosti?“ zkus\u00edm to a lehce p\u0159ik\u00fdvne, d\u00e1l mi drt\u00edc z\u00e1p\u011bst\u00ed.<\/div>\n
„Byl bych rad\u0161i, kdybys mi \u0159ekla, kde ty doklady m\u00e1\u0161 a po\u010dkala bys tu.“<\/div>\n
„Ne, sama nev\u00edm, jestli jsou tam, kde mysl\u00edm a nehodl\u00e1m se tu celou dobu nervovat, zat\u00edmco ty bude\u0161 riskovat,“ odm\u00edtav\u011b zavrt\u00edm hlavou a p\u0159isunu se zase k n\u011bmu v\u00edc. „Pros\u00edm, budu klidn\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e budu moct j\u00edt s tebou. Po tom strom\u011b by nem\u011bl b\u00fdt probl\u00e9m se vy\u0161plhat do m\u00e9ho pokoje. Jen mus\u00edme doufat, \u017ee bude otev\u0159en\u00e1 aspo\u0148 ventilace. Pak to bude v klidu.“ Sna\u017e\u00edm se ut\u011b\u0161it jeho, ale p\u0159edev\u0161\u00edm i sebe, prsty p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc po jeho unaven\u00e9 tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n

„J\u00e1 v\u00edm, jen \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee bych byl klidn\u011bj\u0161\u00ed.“ Povzdychl po chv\u00edli.<\/div>\n

„M\u00e1\u0161 sm\u016flu,“ za\u0161ept\u00e1m potichu s \u00fasm\u011bvem. „Te\u010f se m\u011b jen tak nezbav\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Vy zdej\u0161\u00ed holky jste ob\u010das na facku,“ zasm\u00e1l se kr\u00e1tce.<\/div>\n
„Klidn\u011b i na dv\u011b, jen m\u011b nech j\u00edt s tebou, a\u0165 v\u00edm, \u017ee jsi v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
S povzdychem tedy p\u0159itakal, ne\u017e se ozval jeho mobil v kapse. „Mus\u00edme si posp\u00ed\u0161it, abychom pak stihli let,“ zahu\u010d\u00ed, ne\u017e p\u0159ijme hovor a chv\u00edli se s n\u011bk\u00fdm dohaduje, p\u0159i\u010dem\u017e odhaduju, \u017ee ten n\u011bkdo je Anis. Po chv\u00edli telefon t\u00edpne a zastr\u010d\u00ed zp\u011bt do kapsy. „Poj\u010fme,“ naposledy mi sev\u0159e ruku, ne\u017e vyleze z auta a j\u00e1 ho rozechv\u011ble n\u00e1sleduji.<\/div>\n
\n

*<\/p><\/div>\n

\n

Spole\u010dn\u011b jsme co nejrychleji prob\u011bhli a\u017e na zadn\u00ed zahradu, kde jsem Nyzemu uk\u00e1zala men\u0161\u00ed d\u00edru v plotu, d\u00edky kter\u00e9 jsme se dostali dovnit\u0159. V okol\u00ed bylo ticho a bylo sly\u0161et jen \u0161evelen\u00ed list\u016f ve stromech, co\u017e m\u011b v\u00fdjime\u010dn\u011b sp\u00ed\u0161 d\u011bsilo, ne\u017e aby mi to p\u0159ivodilo vnit\u0159n\u00ed klid. Pod\u00e9l plotu jsem zam\u00ed\u0159ila k domu a \u00falevn\u011b jsem vydechla, kdy\u017e m\u00e9 okno bylo otev\u0159en\u00e9. Je pravda, \u017ee mi do pokoje Nathaniel moc nelezl, pokud nebylo t\u0159eba, tak\u017ee z\u0159ejm\u011b v\u0161e z\u016fstalo tak, jako kdy\u017e jsem naposledy z domu odch\u00e1zela.<\/p>\n

„Tamhle je m\u016fj pokoj. Vid\u00ed\u0161 ten strom?“ uk\u00e1\u017eu mu na onen strom, kter\u00fd rostl u m\u00e9ho okna a mohl by n\u00e1m tak usnadnit cestu za m\u00fdmi doklady.<\/div>\n

„Mohlo by to vyj\u00edt.“ P\u0159itakal v\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n
„Polezu prvn\u00ed, dob\u0159e?“ stisknu mu ruku a p\u0159ejdu pomalu ke stromu, je\u0161t\u011b se ohl\u00ed\u017eej\u00edc do oken v prvn\u00edm pat\u0159e, jestli tam nezahl\u00eddnu n\u011bjak\u00fd pohyb.<\/div>\n
„Bu\u010f opatrn\u00e1,“ pob\u00eddne m\u011b Nyze ti\u0161e, zat\u00edmco se schov\u00e1 za strom. S n\u00e1dechem se chytnu prvn\u00ed v\u011btve a s ve\u0161ker\u00fdm \u00fasil\u00edm se p\u0159it\u00e1hnu, pokra\u010duj\u00edc takhle d\u00e1l. C\u00edt\u00edm, jak se mi men\u0161\u00ed v\u011btve za\u0159ez\u00e1vaj\u00ed do k\u016f\u017ee a ob\u010das si zad\u0159u t\u0159\u00edsku do dlan\u011b, ale postupn\u011b zdol\u00e1v\u00e1m ka\u017edou dal\u0161\u00ed vy\u0161\u0161\u00ed v\u011btev, abych se \u00fasp\u011b\u0161n\u011b dostala na \u00farove\u0148 m\u00e9ho okna. Pohl\u00e9dnu dol\u016f a vid\u00edm Nyzeho, kter\u00fd u\u017e se taky sna\u017e\u00ed razit cestu za mnou, vz\u00e1p\u011bt\u00ed se mi v\u0161ak trochu zamot\u00e1 hlava p\u0159i t\u00e9 v\u00fd\u0161ce a mus\u00edm se pevn\u011b chytit kmene stromu.<\/p>\n

„Nekoukej dol\u016f!“ sykne na m\u011b roz\u010dilen\u011b a j\u00e1 jen p\u0159ik\u00fdvnu, posouvaj\u00edc se d\u00e1l k oknu. „Opatrn\u011b.“ Zahu\u010d\u00ed je\u0161t\u011b, kdy\u017e jsem u parapetu a zav\u0159u o\u010di, kdy\u017e se odr\u00e1\u017e\u00edm od \u0161pi\u010dek a dopad\u00e1m do sv\u00e9ho okna. Bolestn\u011b za\u00fap\u00edm, jak se pra\u0161t\u00edm do kolene, ale sesko\u010d\u00edm \u00fasp\u011b\u0161n\u011b do pokoje. Ihned se vyklon\u00edm z okna, abych mohla Nyzemu pomoct.<\/div>\n

„Kruci, mysl\u00edm, \u017ee jsem si p\u011bkn\u011b sed\u0159el l\u00fdtko,“ vydechl vy\u010derpan\u011b, kdy\u017e dopadl vedle mne. Odhrnul trochu sv\u00e9 t\u0159\u00ed\u010dtvrte\u010dn\u00ed kalhoty a ob\u011bma se n\u00e1m naskytl pohled na jeho zakrv\u00e1cenou nohu. Kdy\u017e u\u017e jsem otev\u0159ela pusu a chystala se s t\u00edm n\u011bco d\u011blat, zadr\u017eel m\u011b za ruku. „Ty doklady, hned!“ pob\u00eddl mne a zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm, kam p\u0159itiskl sv\u00e9 ucho<\/a>.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ zamuml\u00e1m potichu a jako prvn\u00ed zam\u00ed\u0159\u00edm ke sv\u00e9mu \u0161upl\u00edku, kde m\u00edv\u00e1m ve\u0161ker\u00e9 d\u016fle\u017eitosti. Chv\u00edli se hrabu v pap\u00edrech, ne\u017e najdu sv\u00e9 desky a oto\u010d\u00edm se k Nyzemu, kter\u00fd mi op\u011btuje pohled. „Je\u0161t\u011b si sbal\u00edm p\u00e1r v\u011bc\u00ed s sebou,“ nazna\u010d\u00edm mu rty a vyt\u00e1hnu ze sk\u0159\u00edn\u011b men\u0161\u00ed ta\u0161ku p\u0159es rameno, kam za\u010dnu h\u00e1zet n\u011bjak\u00e9 oble\u010den\u00ed a hygienu. Kdy\u017e zapnu zip, uc\u00edt\u00edm, jak ze mne pad\u00e1 ve\u0161ker\u00fd strach. U\u017e sta\u010d\u00ed jen sl\u00e9zt dol\u016f a zab\u011bhnout do auta. Usm\u011bju se na Nyzeho a ten to pravd\u011bpodobn\u011b c\u00edt\u00ed stejn\u011b, kdy\u017e mi oplat\u00ed \u00fasm\u011bv.<\/p>\n

„Jsou v dom\u011b, ob\u010das jsou zezdola sly\u0161et hlasy, ale z\u0159ejm\u011b jsou n\u011b\u010d\u00edm zaujat\u00ed, tak\u017ee te\u010f mus\u00edme potichu a rychle sl\u00e9zt dol\u016f.“ P\u0159e\u0161el ke mn\u011b, berouc mi ta\u0161ku.<\/div>\n

„D\u011bkuju,“ \u0161eptnu a pol\u00edb\u00edm ho na tv\u00e1\u0159. Ve chv\u00edli, kdy se oto\u010d\u00edm sm\u011brem k oknu, roze\u0159ve se p\u0159es cel\u00fd pokoje Nyzeho telefon. A \u017ee je to dost pronikav\u00e1 v\u011bc. Ztuhnu na m\u00edst\u011b a v \u0161oku na n\u011bj kouknu, jak se rozt\u0159esen\u00fdma rukama sna\u017e\u00ed vyndat telefon a t\u00edpnout to. Mobil spadne na zem a d\u00e1l vyhr\u00e1v\u00e1 do v\u0161ech stran.<\/p>\n

„Viktorie!“ ozve se z chodby, a kdy\u017e se Nyzemu kone\u010dn\u011b povede vypnout zvon\u011bn\u00ed, usly\u0161\u00edm kroky po schodech. „Ty mal\u00e1 \u010dubko, u\u017e mi neute\u010de\u0161!“ Nathaniel vy\u0161lap\u00e1v\u00e1 schody rychlost\u00ed, jak tomu nazna\u010duje ozv\u011bna a Nyze mezit\u00edm seb\u011bhne ke dve\u0159\u00edm, kter\u00e9 zamkne a pokou\u0161\u00ed se je je\u0161t\u011b n\u011b\u010d\u00edm zabarik\u00e1dovat.<\/div>\n

„Slez ten strom!“ sykne po mn\u011b a op\u0159e se o dve\u0159e kr\u00e1tce. „D\u011blej!“<\/div>\n
D\u0159\u00edv, ne\u017e jsem se sta\u010dila vzpamatovat, rychle jsem vylezla zp\u00e1tky na okno a sesko\u010dila na v\u011btev, tak tak se udr\u017euj\u00edc na nohou. Rychle jsem p\u0159e\u0161lapovala z jedn\u00e9 na druhou, ale kousek nad zem\u00ed mi podjela noha, a tak jsem zbytek sjela, d\u0159\u00edc si ruce i obli\u010dej o kmen stromu.<\/div>\n
„Kruci,“ zakleju potichu, kdy\u017e set\u0159u z tv\u00e1\u0159e trochu krve a t\u011bsn\u011b vedle mne dopadne ta\u0161ka s m\u00fdmi v\u011bcmi, co\u017e m\u011b st\u00e1hne zp\u00e1tky do neskute\u010dn\u00e9ho strachu. Vzhl\u00e9dnu nahoru, kde u\u017e se zachycuje Nyze o jednu v\u011btev a popadnu ta\u0161ku p\u0159es rameno, pob\u00edzej\u00edc ho zoufale. Za okny se mihne n\u011bkolik st\u00edn\u016f, co\u017e zna\u010d\u00ed, \u017ee tu Nathaniel opravdu nen\u00ed s\u00e1m, \u017ee tu m\u00e1 tu svou z\u00e1st\u011bru.<\/div>\n
„Posp\u011b\u0161!“ vyhrknu zoufale, p\u0159e\u0161lapuj\u00edc na m\u00edst\u011b, kdy\u017e zalap\u00e1m po dechu, jak se v okn\u011b objev\u00ed rozzu\u0159en\u00fd Nathaniel.<\/p>\n

„Vy bastardi,“ odplivne si a vytahuje zbra\u0148. Srdce mi div nevysko\u010d\u00ed z hrudi a vyjeknu, kdy\u017e Nyze uklouzne a dopadne na zem s v\u00fdk\u0159ikem.<\/div>\n

„Moje noha, do h\u00e1je,“ zaklel potichu, ale hned ho popadnu pod ramenem a sna\u017e\u00edm se zvednout. Jde to zt\u011b\u017eka, nem\u016f\u017ee se postavit na levou nohu, tak\u017ee to odhaduji na zvrtnut\u00fd kotn\u00edk. Nicm\u00e9n\u011b nen\u00ed \u010das ot\u00e1let, podep\u0159u ho kolem ramen a zam\u00ed\u0159\u00edm hned za roh domu, kdy\u017e usly\u0161\u00edm prvn\u00ed \u0161patn\u011b m\u00ed\u0159en\u00fd v\u00fdst\u0159el. „On m\u00e1, do prdele, zbra\u0148?!“<\/div>\n
„A co jsi \u010dekal, kdy\u017e je to mafi\u00e1n?“ za\u00fap\u00edm a i p\u0159es jeho sku\u010den\u00ed pokra\u010duju rychle pry\u010d, t\u00e1hnouc ho pod\u00e9l k\u0159ov\u00ed, kdy\u017e zahl\u00e9dnu p\u00e1r bratrancov\u00fdch kump\u00e1n\u016f vyb\u00edhat.<\/div>\n
„Nech m\u011b tady a b\u011b\u017e k autu,“ zasku\u010d\u00ed po chv\u00edli zoufale.<\/div>\n
„Jak tohle m\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct?!“ nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b na n\u011bj kouknu a na chv\u00edli ho st\u00e1hnu dol\u016f do k\u0159ov\u00ed, kdy\u017e se neodv\u00e1\u017e\u00edm j\u00edt d\u00e1l.<\/div>\n
„M\u00e1m n\u011bco s nohou, \u0161\u00edlen\u011b to bol\u00ed, Viktorie, takhle dostanou n\u00e1s oba. To je \u0161koda.“ T\u011b\u017ece vydechne a pokou\u0161\u00ed se prohmatat nohu.<\/div>\n
„M\u00e1m n\u00e1pad, ale mus\u00ed\u0161 mi d\u00e1t kl\u00ed\u010dky od auta.“ Pob\u00eddnu ho chvatn\u011b a nastav\u00edm ruku.<\/div>\n
„Co? Je\u010f na leti\u0161t\u011b za kluky, dob\u0159e?“<\/div>\n
„Ty kl\u00ed\u010de!“<\/div>\n
Zavrt\u00ed jen hlavou a rukou s\u00e1hne do kapsy od kalhot, ne\u017e mi pod\u00e1, co po\u017eaduji.<\/div>\n
„Bu\u010f opatrn\u00e1.“<\/div>\n
„Budu.“ S \u00fasm\u011bvem ho l\u00edbnu je\u0161t\u011b na rty. „Tady by t\u011b nemuseli naj\u00edt, bu\u010f schovan\u00fd, za chv\u00edli jsem tady.“ A s t\u011bmi slovy zam\u00ed\u0159\u00edm chvatn\u011b k plotu, kde jsme se dostali stejn\u011b dovnit\u0159.
Rychle se rozeb\u011bhnu k autu, sna\u017e\u00edc se popadat pravideln\u011b dech, abych tam mohla b\u00fdt co nejd\u0159\u00edve.<\/p>\n

N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed minuty se seb\u011bhly hrozn\u011b rychle. Jakmile jsem dob\u011bhla k autu, ihned jsem nasedla za volant a nastartovala, d\u00e1vaj\u00edc auto do pohybu. S faktem, \u017ee jsem \u0159idi\u010d\u00e1k ud\u011blala asi a\u017e na t\u0159et\u00ed pokus, jsem se trochu ob\u00e1vala, abych to zvl\u00e1dla, ale trefila jsem do vedlej\u0161\u00ed ulice a s p\u0159id\u00e1n\u00edm plynu jsem vjela bratranci p\u0159\u00edmo do zahrady, bort\u00edc tak p\u0159edn\u00ed, velkou \u010d\u00e1st plotu. N\u011bkolik chl\u00e1pk\u016f, kte\u0159\u00ed se m\u011b pravd\u011bpodobn\u011b sna\u017eili je\u0161t\u011b naj\u00edt, sta\u010dilo uhnout, p\u00e1r jsem jich nabrala s sebou na kapot\u011b. A d\u0159\u00edv, ne\u017e se sta\u010dili v\u0161ichni kolem vzpamatovat, zastavila jsem kousek od Nyzeho skr\u00fd\u0161e a pob\u00edzela ho nal\u00e9hav\u011b, aby nasedl.<\/div>\n

S n\u00e1mahou, ale p\u0159eci jen se dostal na nohy a dok\u00e1zal se dostat na m\u00edsto spolujezdce.<\/p>\n

„M\u00e1\u0161 \u0159idi\u010d\u00e1k?“ p\u0159ipoutal se a j\u00e1 se\u0159\u00eddila zp\u011btn\u00e9 zrc\u00e1tko, ve kter\u00e9m jsem u\u017e zahl\u00eddla b\u011b\u017eet p\u00e1r lid\u00ed.<\/div>\n

„M\u00e1m.“<\/div>\n
„A na kolik\u00e1t\u00fd pokus?“ vydechl pobaven\u011b Nyze, bolestn\u011b fun\u00edc a mnouc si nohu.<\/div>\n
„Necht\u011bj v\u011bd\u011bt,“ zavrt\u00edm hlavou a nastartuju, ihned couvaj\u00edc ze zahrady.<\/div>\n
„Mi\u0159te na kola!“ vyk\u0159ikl roz\u010dilen\u011b Nathaniel, sna\u017e\u00edc se s\u00e1m m\u00ed\u0159it na pneumatiky. Se sk\u0159\u00edp\u00e1n\u00edm zub\u016f se sna\u017e\u00edm co nejv\u00edce kli\u010dkovat, abych mu znemo\u017enila z\u00e1sah, a nad\u0161en\u011b vyjeknu, kdy\u017e se dostaneme na silnici.<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b, tak te\u010f opatrn\u011b na leti\u0161t\u011b!“ nad\u0161en\u011b vydechl Nyze, tisknouc mi povzbudiv\u011b koleno.<\/div>\n
„Jo,“ p\u0159ik\u00fdvnu horliv\u011b a hned se rozjedu silnic\u00ed.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it, jak jsi to zvl\u00e1dla!“ vyhrkne po chv\u00edli Nyze, a j\u00e1 se mezit\u00edm sna\u017e\u00edm uklidnit sv\u00e9 rozbu\u0161en\u00e9 srdce. Ruce se mi klepou jako osika, ale po\u0159\u00e1d jsem schopna dr\u017eet slu\u0161nou rychlost a jet po hlavn\u00ed silnici sm\u011brem k leti\u0161ti.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026“<\/div>\n
„Jsi skv\u011bl\u00e1, bo\u017ee, \u017eensk\u00e1, p\u0159ed kterou mus\u00edm smeknout, a\u017e vystoup\u00edme.“ Zasm\u00e1l se, mnouc si \u010delo. Zrudnu a kouknu na n\u011bj kr\u00e1tce s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„D\u011bkuju.“<\/div>\n
„Ned\u011bkuj, te\u010f ti ned\u00e1m pokoj.“<\/div>\n
„To zn\u00ed jako v\u00fdzva,“ zasm\u011bju se \u00falevn\u011b a \u0161\u0165astn\u011b z\u00e1rove\u0148.<\/div>\n
Jen se zazub\u00ed a v tichosti se \u017eeneme k leti\u0161ti.<\/div>\n
\n

*<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

(z pohledu Kaye)<\/p>\n

<\/em> „Oni to zvl\u00e1dli,“ vydechnu nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b a \u00falevn\u011b najednou, kdy\u017e uvid\u00edm parkovat zn\u00e1m\u00e9 auto na m\u00edstn\u00edm parkovi\u0161ti. „Jsou tady!“ vyhrknu, abych upoutal pozornost zbytku, a odt\u00e1hnu Tomovu hlavu ze sv\u00e9ho ramene. Nespokojen\u011b zamru\u010d\u00ed, ne\u017e mu dojdou m\u00e1 slova. V tu chv\u00edli je na nohou a v\u0161ichni spole\u010dn\u011b m\u00ed\u0159\u00edme ven, t\u011bm dv\u011bma naproti.<\/div>\n

Jakmile jsem uvid\u011bl Nyzeho, kter\u00fd se sna\u017e\u00ed dostat z auta s n\u00e1mahou, ihned jsem p\u0159e\u0161el k n\u011bmu, pom\u00e1haj\u00edc mu postavit se.<\/div>\n
„Noha?“<\/div>\n
„Jo, spadl jsem na kotn\u00edk \u0161patn\u011b,“ p\u0159itakal a vd\u011b\u010dn\u011b se m\u011b p\u0159idr\u017eel, ne\u017e m\u011b kr\u00e1tce stiskl u sebe. „Snad jsi nemyslel, \u017ee bychom to nezvl\u00e1dli.“ Nakonec se pousm\u00e1l s trochou bolestn\u00e9ho usyknut\u00ed a j\u00e1 jen pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou, podep\u00edraj\u00edc ho.<\/div>\n
„Ani na vte\u0159inu.“<\/p>\n

Viktorie se mezit\u00edm kr\u010dila v Tomov\u011b objet\u00ed, mezit\u00edmco se v\u0161ichni vyst\u0159\u00eddali u Nyzeho. Sly\u0161el jsem jej\u00ed tich\u00fd vzlyk a oddychl si, \u017ee to zvl\u00e1dli. Nyze trochu zbyst\u0159il a s fun\u011bn\u00edm zam\u00ed\u0159il k t\u011bm dv\u011bma, klepaj\u00edc Tomovi omluvn\u011b na rameno. Nech\u00e1pav\u011b zamrkal, ne\u017e jen s mru\u010den\u00edm odstoupil.<\/p>\n

„Pot\u0159ebuj\u00ed z\u0159ejm\u011b soukrom\u00ed,“ p\u0159it\u00e1hnu ho k sob\u011b ve chv\u00edli, kdy Viktorie padne do n\u00e1ru\u010de Nyzemu a hned vyhled\u00e1v\u00e1 jeho rty.<\/div>\n

„Ale mysl\u00edm, \u017ee by bylo bezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed j\u00edt dovnit\u0159 a neb\u00fdt venku takhle na oko. Nav\u00edc, vy dva se mus\u00edte je\u0161t\u011b nahl\u00e1sit a odbavit a s Nyzeho tempem by to mohlo b\u00fdt na dlouho.“ Anis zat\u00e1hl Viktorii za l\u00edmec trika a ta jen nespokojen\u011b zasku\u010dela. Se sm\u00edchem zavrt\u00edm hlavou a spole\u010dn\u011b se tedy vyd\u00e1me zp\u00e1tky do obrovsk\u00e9 haly, \u010dekaj\u00edc na n\u00e1\u0161 z\u00e1chrann\u00fd let do N\u011bmecka. Nakonec jsem se p\u0159eci jen t\u011b\u0161il, proto\u017ee i N\u011bmecko jsem pova\u017eoval za sv\u016fj druh\u00fd domov. Domov, kde jsem z\u00edskal sv\u016fj mal\u00fd n\u011bmeck\u00fd poklad.<\/p>\n

autor: PeTi\u0160ka & Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: PeTi\u0160ka & Saline A. (z pohledu Kaye) Jakmile jsme dorazili na leti\u0161t\u011b, spadla mi aspo\u0148 p\u016flka kamene ze srdce, \u017ee je v\u011bt\u0161ina z n\u00e1s relativn\u011b v bezpe\u010d\u00ed. Hlavn\u011b Tom. Ml\u010dky jsem popadl sv\u00e9 v\u011bci, pom\u00e1haj\u00edc i Tomovi, a roze\u0161li jsme se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[570],"tags":[],"class_list":["post-3985","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-treasure-from-germany"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3985","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3985"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3985\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3985"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3985"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3985"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}