{"id":3990,"date":"2014-05-21T18:00:00","date_gmt":"2014-05-21T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3977"},"modified":"2014-05-21T18:00:00","modified_gmt":"2014-05-21T17:00:00","slug":"scn11b-7-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/05\/21\/scn11b-7-1-2\/","title":{"rendered":"SCN11B 7. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Ghostie<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
I would rather have eyes that cannot see; ears that cannot hear; lips that cannot speak, than a heart that cannot love.<\/em>
-Robert Tizon<\/div>\n
<\/div>\n
\n

Tomovy pocity, kter\u00e9 n\u00e1sledovaly po Billov\u011b prost\u00e9m prohl\u00e1\u0161en\u00ed, se daly p\u0159irovnat nap\u0159\u00edklad k p\u0159ipevn\u011bn\u00ed p\u00e1ky k Tomov\u011b hlav\u011b a po jej\u00edm zatla\u010den\u00ed, jako by mu skrz nohy vypou\u0161t\u011bli v\u0161echnu krev. Pocity necitlivosti za\u010daly v jeho mysli, jako by se tak\u00e9 nas\u00e1ly do toho v\u00edru. Prost\u011b najednou nemohl v\u016fbec myslet. Pot\u00e9 se ten pocit p\u0159est\u011bhoval do jeho hrudi, jeho tep zakol\u00edsal, scvrkl se, a\u017e se \u00fapln\u011b zastavil. Ruce mu ochably, jedna se mu sesunula z kl\u00edna a kl\u00e1tila se po jeho boku, zat\u00edmco z\u00edral na Billa s ochabl\u00fdmi \u010delistmi, pravd\u011bpodobn\u011b dokonce snad i s vyplazen\u00fdm jazykem. Dal\u0161\u00ed nejasn\u00fd pocit ovl\u00e1dl i jeho nohy, \u010din\u00edc\u00ed je nepou\u017eiteln\u00e9, m\u011bl pocit z\u00e1vrat\u011b.<\/p>\n

Pak najednou se mu v\u0161echny pocity vr\u00e1tily, zd\u00e1lo se, jako by mu jeho \u017ealudek a mysl sou\u010dasn\u011b explodovaly, co\u017e byla nebezpe\u010dn\u00e1 kombinace. My\u0161lenky mu v hlav\u011b vybouchly jako Vesuv, odr\u00e1\u017eely se a vymykaly kontrole, zat\u00edmco jeho \u017ealudek zt\u011b\u017ekl a cel\u00fd se p\u0159eto\u010dil jako pr\u00e1dlo v pra\u010dce. Bylo to, jako kdyby ta p\u0159edstava – nebo sp\u00ed\u0161e skute\u010dnost – sed\u011bla trp\u011bliv\u011b v centru Tomovy mysli a \u010dekala, ne\u017e si kolem n\u00ed urovn\u00e1 v\u0161echny sv\u00e9 my\u0161lenky, kter\u00e9 ale byly st\u00e1le a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 rychl\u00e9 a zmaten\u00e9. Nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 mo\u017enost, \u017ee by Bill nec\u00edtil nic – to bylo p\u0159\u00edli\u0161 absurdn\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Ale bylo? Ned\u00e1valo pak v\u0161echno smysl? Pokud Bill nec\u00edtil nic, pak by to znamenalo, \u017ee byl velmi n\u00e1chyln\u00fd k nehod\u00e1m. A proto ty jizvy. Pokud Bill nec\u00edtil nic, pak by to vysv\u011btlovalo, pro\u010d se Bill za ka\u017edou cenu vyh\u00fdbal kontaktu s lidmi. A proto ten odstup. Pokud Bill nec\u00edtil nic, potom by to znamenalo, \u017ee nebyl schopen m\u00edt jak\u00fdkoliv druh intimn\u00edho vztahu, a\u0165 u\u017e mezi p\u0159\u00e1teli, nebo s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm. A proto ta zaho\u0159klost. Vysv\u011btlovalo to t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161e\u2026 T\u00e9m\u011b\u0159. Nicm\u00e9n\u011b to nevyjasnilo jeho hlubokou averzi k n\u00e1sil\u00ed – averzi tak silnou, \u017ee byl ochoten chr\u00e1nit v\u0161echny ostatn\u00ed i za tu cenu, \u017ee s\u00e1m na to doplat\u00ed mnohem v\u00edce. Tak\u00e9 to nevysv\u011btlilo Billovy mod\u0159iny, kter\u00e9 rozhodn\u011b musely b\u00fdt zp\u016fsobeny jinou osobou, a to bylo tajemstv\u00ed, kter\u00e9 cht\u011bl Bill skr\u00fdt v\u00edce ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho. Tak\u017ee mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee byl t\u00fdr\u00e1n, nesnesl n\u00e1sil\u00ed na ostatn\u00edch, a proto, \u017ee s\u00e1m nic nec\u00edtil, bylo pro n\u011bj lep\u0161\u00ed, aby bylo ubl\u00ed\u017eeno jemu ne\u017e jin\u00fdm? Opravdu takhle p\u0159em\u00fd\u0161lel? Proto\u017ee pokud ano, tak Tom\u016fv respekt a obdiv k n\u011bmu vzrostl raketovou rychlost\u00ed.<\/p>\n

Nakonec po tom, co mu hlavou prob\u011bhly v\u0161echny tyto my\u0161lenky, si uv\u011bdomil, \u017ee st\u00e1le bez jedin\u00e9ho pohybu na Billa z\u00edr\u00e1. Nahlas si odka\u0161lal a nap\u0159\u00edmil se, v\u011bdom si podivn\u00fdch pohled\u016f, kter\u00e9 mu sestra a Bill v\u011bnovali, ale st\u00e1le se c\u00edtil velmi zmaten\u00fd. Z\u0159ejm\u011b si bude muset nechat v\u0161echny sv\u00e9 nekone\u010dn\u00e9 my\u0161lenky na pozd\u011bji. <\/p>\n

„Tak\u017ee\u2026“ za\u010dal, sp\u00ed\u0161e jen testoval sv\u016fj hlas. Odka\u0161lal si a za\u010dal znovu. „Tak\u017ee, ty nem\u016f\u017ee\u0161\u2026 c\u00edtit. Cokoliv. Prost\u011b nic?“<\/div>\n

„Jo\u2026 tak to je.“<\/div>\n
„Tak\u017ee\u2026“ Tom se zamra\u010dil a sna\u017eil se p\u0159edstavit si to. „Jak to?“<\/div>\n
„No, je to extr\u00e9mn\u011b odborn\u00e9. M\u00e1 to co do\u010din\u011bn\u00ed se sod\u00edkov\u00fdmi kan\u00e1ly a mozkov\u00fdmi sign\u00e1ly\u2026 a tak d\u00e1le.“<\/div>\n
„Ehm, ne tv\u00fdmi nervy?“<\/div>\n
„Moje nervy jsou naprosto v po\u0159\u00e1dku, s nimi nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m. Kdyby to byl probl\u00e9m s nervy, nebyl bych schopn\u00fd se h\u00fdbat.“<\/div>\n
„Aha\u2026 jo\u2026 m\u00e1\u0161 pravdu. Tak\u017ee, co jsou\u2026 sod\u00edkov\u00e9 kan\u00e1ly?“ Tom si nerv\u00f3zn\u011b pohr\u00e1val s lemem sv\u00e9ho tri\u010dka, zat\u00edmco sestra v klidu zavazovala Billovu dla\u0148 a zdvo\u0159ile se dr\u017eela mimo jejich rozhovor.<\/p>\n

„Sod\u00edkov\u00e9 kan\u00e1ly jsou, no, kan\u00e1ly ve tv\u00e9m mozku. A\u2026 no v podstat\u011b ovl\u00e1daj\u00ed pocity. Kdy\u017e je jeden blokov\u00e1n, jako je kan\u00e1l bolesti blokov\u00e1n u osob s CIPA, pak ten pocit prost\u011b nec\u00edt\u00ed\u0161. U m\u011b jsou blokov\u00e1ny v\u0161echny kan\u00e1ly, tak\u017ee nec\u00edt\u00edm \u017e\u00e1dn\u00e9 pocity.“ Bill vykl\u00e1dal v\u0161e s klidnou, v\u00e1\u017enou tv\u00e1\u0159\u00ed, ale Tom mohl vid\u011bt, jak mu my\u0161lenky l\u00e9taj\u00ed p\u0159ed o\u010dima. Uv\u011bdomoval si, jak obrovsk\u00e9 tajemstv\u00ed to bylo, kter\u00e9 musel Bill \u0159\u00edct\u2026 A Tomovi to \u0159ekl, co\u017e pro n\u011bj znamenalo v\u00edce, ne\u017e byl jeho mozek moment\u00e1ln\u011b schopen zpracovat.<\/div>\n

„Okay\u2026 ch\u00e1pu to. Tak\u017ee to znamen\u00e1\u2026 jak\u00e9 pocity, konkr\u00e9tn\u011b?“ Zeptal se a sna\u017eil se p\u0159ij\u00edt na n\u011bjak\u00fd jin\u00fd krom\u011b bolesti. Smysl pro dotek bral jako samoz\u0159ejmost a nikdy se neobt\u011b\u017eoval jej n\u011bjak rozli\u0161ovat.<\/p>\n

„Je jich celkem jeden\u00e1ct. Nev\u00edm, jestli je te\u010f dok\u00e1\u017eu v\u0161echny vyjmenovat, ale zkus\u00edm to: bolest, rozko\u0161, pohodl\u00ed, nepohodl\u00ed, tlak, chlad, teplo\u2026 a p\u00e1r dal\u0161\u00edch.“ Sestra dokon\u010dila obvazov\u00e1n\u00ed, zat\u00edmco Bill z\u00edral do stropu a sna\u017eil se vzpomenout si na posledn\u00ed \u010dty\u0159i pocity. „Aha, u\u017e v\u00edm, pro\u010d si nem\u016f\u017eu vzpomenout. Jsou tu dva, kter\u00e9 se naz\u00fdvaj\u00ed hrub\u00fd a jemn\u00fd dotek, na kter\u00e9 jsem zapomn\u011bl. Hrub\u00fd dotek je pocit jen upozorn\u011bn\u00ed, \u017ee ses n\u011b\u010deho dotkl. Jemn\u00fd dotek ti d\u00e1v\u00e1 pocit tvaru, velikosti, struktury, a tak d\u00e1le. A posledn\u00ed dva jsou\u2026“<\/div>\n

„Sv\u011bd\u011bn\u00ed a lecht\u00e1n\u00ed,“ dodala sestra s \u00fasm\u011bvem. „Tady to m\u00e1\u0161 zav\u00e1zan\u00e9. Te\u010f mus\u00ed\u0161 do nemocnice, sly\u0161\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl, postavil se na sv\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 nohy a pe\u010dliv\u011b si na ov\u00e1zanou ruku nat\u00e1hl rukavici. „Samoz\u0159ejm\u011b. D\u011bkuji za n\u00e1le\u017eitou pomoc,“ \u0159ekl s m\u00edrn\u011b z\u00e1ke\u0159n\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/p>\n

Tom se tak\u00e9 postavil, kolena se mu m\u00edrn\u011b t\u0159\u00e1sla. Proch\u00e1zel si v\u0161echny pocity v hlav\u011b: hrub\u00fd dotek, jemn\u00fd dotek, teplo, chlad, pohodl\u00ed, nepohodl\u00ed, rozko\u0161, bolest, tlak, sv\u011bd\u011bn\u00ed a lecht\u00e1n\u00ed. Tom by si nikdy nepomyslel, \u017ee lecht\u00e1n\u00ed byl pocit s\u00e1m o sob\u011b, ale co mohl o tomhle v\u0161em v\u011bd\u011bt? Nen\u00ed divu, \u017ee Bill nen\u00ed lechtiv\u00fd – samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee nebyl lechtiv\u00fd! Tom se kv\u016fli tomu najednou c\u00edtil trochu hloup\u011b.<\/p>\n

Kdy\u017e opustili kancel\u00e1\u0159 \u0161koln\u00ed sestry, Bill nechal Tomovi \u010das na p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed, kter\u00fd opravdu pot\u0159eboval. Zva\u017eoval naprosto v\u0161e, dokud to kone\u010dn\u011b nedok\u00e1zal p\u0159ijmout. Zd\u00e1lo se to b\u00fdt v\u0161e tak absurdn\u00ed, proto\u017ee Tom nikdy nesly\u0161el o n\u011b\u010dem, jako je SCN11B – no, ano, sly\u0161el o nemoci CIPA, jednou nebo dvakr\u00e1t. Ale p\u0159esto, u Billa, kter\u00fd m\u011bl n\u011bco takov\u00e9ho\u2026 Ta p\u0159edstava byla je\u0161t\u011b v\u00edce znepokojuj\u00edc\u00ed ne\u017e cokoliv, co si Tom dok\u00e1zal p\u0159edstavit. Hororov\u00e9 p\u0159\u00edb\u011bhy\u2026 Tom m\u011bl pot\u00ed\u017ee si p\u0159edstavit, jak\u00e9 by to bylo nec\u00edtit nic, a \u017e\u00edt tak cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot, ze dne na den, v obav\u00e1ch z pr\u016fb\u011b\u017en\u00fdch zran\u011bn\u00ed. Tom pochopil, jak\u00e9 to pro Billa bylo zlov\u011bstn\u00e9, nebezpe\u010dn\u00e9 tajemstv\u00ed, ze kter\u00e9ho nepochybn\u011b poch\u00e1zely v\u0161echny probl\u00e9my. Nejen\u017ee Tomovi uk\u00e1zal sv\u00e9 jizvy, i kdy\u017e jen omylem, ale odhalil mu obrovsk\u00e9 tajemstv\u00ed. Pro jinou osobu by to mo\u017en\u00e1 nebyla velk\u00e1 v\u011bc, byla to jen zdravotn\u00ed porucha, \u017e\u00e1dn\u00fd kostlivec ve sk\u0159\u00edni, dvoj\u00ed \u017eivot, \u010dern\u00fd punt\u00edk na neposkvrn\u011bn\u00e9m z\u00e1znamu. Ale vid\u011bt, jak hluboce tato porucha Billa ovliv\u0148ovala, Toma ohromovalo, fascinovalo jej, \u017ee Bill mohl fungovat t\u00e9m\u011b\u0159 norm\u00e1ln\u00edm zp\u016fsobem, i p\u0159es v\u0161echny znaky jeho nemoci. Stopy byly siln\u00e9 a zna\u010dn\u00e9, ale Tom by z nich nikdy nep\u0159edv\u00eddal n\u011bjakou nemoc.<\/p>\n

„Je\u2026 to je d\u016fvod, pro\u010d ses u\u010dil doma?“ Zeptal se Tom do ticha, pot\u0159eboval uleh\u010dit sv\u00e9 p\u0159epln\u011bn\u00e9 mysli. Doslova jej bolela z psychick\u00e9 z\u00e1t\u011b\u017ee z n\u011b\u010deho tak monument\u00e1ln\u00edho.<\/div>\n

„Jo. Pot\u00e9, co jsem se dostal trochu do pot\u00ed\u017e\u00ed v mate\u0159sk\u00e9 \u0161kole a vyd\u011bsil celou t\u0159\u00eddu i u\u010ditelku, matka nal\u00e9hav\u011b prosila vl\u00e1du, \u017ee jsem zvl\u00e1\u0161tn\u00ed p\u0159\u00edpad, nevhodn\u00fd pro b\u011b\u017en\u00e9 \u0161koly. P\u0159ezkoumali m\u016fj p\u0159\u00edpad a v\u00edce d\u016fkaz\u016f nepot\u0159ebovali. Tak\u00e9 to byla doba, kdy t\u00e1ta ode\u0161el.“<\/p>\n

Samoz\u0159ejm\u011b, Bill to v\u0161echno vykl\u00e1dal tak nedbale, ale v\u0161e, co n\u00e1hle vych\u00e1zelo na sv\u011btlo, Tom pe\u010dliv\u011b zkoumal. Domn\u00edval se, \u017ee Bill byl tak chladn\u00fd proto, \u017ee m\u011bl v sob\u011b tolik bolesti a probl\u00e9m\u016f, \u017ee je prost\u011b nedok\u00e1zal \u0159e\u0161it. Najednou se u\u017e nejevil tak z\u00e1hadn\u011b, pouze jako hluboce ustaran\u00fd, nevyrovnan\u00fd \u010dlov\u011bk. Tom na chv\u00edli zav\u0159el o\u010di se zam\u011b\u0159en\u00edm na sv\u016fj smysl doteku, a p\u0159edstavoval si, jak\u00e9 by to bylo, kdyby nic z toho nec\u00edtil. Tlak podlahy proti chodidl\u016fm, pohlazen\u00ed vzduchu, t\u0159en\u00ed mezi jeho k\u016f\u017e\u00ed a oble\u010den\u00edm. Kdyby tohle v\u0161echno najednou zmizelo\u2026 Tomovi poklesl \u017ealudek p\u0159i t\u00e9 p\u0159edstav\u011b. Bylo by to, jako chodit vzduchem, kdy\u017e si p\u0159edstavil, \u017ee by nec\u00edtil zem, po kter\u00e9 chod\u00ed. Podivoval se nad t\u00edm, jak Bill v\u016fbec mohl t\u00edmto zp\u016fsobem fungovat.<\/p>\n

„Tak\u017ee to je d\u016fvod, pro\u010d je tvoje matka tak \u0161\u00edlen\u00e1?“ Zeptal se, kdy\u017e znova otev\u0159el o\u010di.<\/div>\n

Bill si povzdechl.<\/div>\n
„To je trochu nov\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc, posledn\u00edch p\u00e1r let, mysl\u00edm. Stala se jedna hodn\u011b \u0161patn\u00e1 ud\u00e1lost a ona u\u017e od t\u00e9 doby neopustila d\u016fm, je p\u0159\u00edli\u0161 vyd\u011b\u0161en\u00e1. Nev\u00edm, jak j\u00ed budu vysv\u011btlovat tohle, ale\u2026 tak dlouho, dokud mi nesund\u00e1 rukavice\u2026“ za\u010dal si Bill mumlat sp\u00ed\u0161e pro sebe, kdy\u017e zvedl levou ruku, potom pokr\u010dil rameny a zasunul ruku do kapsy.<\/div>\n
„Co se stalo\u2026“ Zeptal se Tom opatrn\u011b, nejist\u00fd, jestli nen\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 zv\u011bdav\u00fd.<\/div>\n
„Jen nehoda. Nebyla to ani moje chyba, mysl\u00edm, \u017ee se to mohlo st\u00e1t ka\u017ed\u00e9mu,“ \u0159ekl pon\u011bkud ho\u0159ce. „Ale j\u00e1 nem\u00edv\u00e1m \u0161t\u011bst\u00ed, nikdy. Jedna \u0161patn\u00e1 nehoda a moje matka se ze \u0161patn\u00e9ho obr\u00e1tila je\u0161t\u011b k hor\u0161\u00edmu.“ Povzdechl si a zavrt\u011bl hlavou, zd\u00e1lo se, \u017ee je ztracen\u00fd v my\u0161lenk\u00e1ch.<\/p>\n

Tom si uv\u011bdomil, \u017ee se Bill vyhnul odpov\u011bdi na ot\u00e1zku, a urychlen\u011b se p\u0159estal vypt\u00e1vat. Op\u011bt za\u010dal p\u0159em\u00fd\u0161let, v\u00edce a v\u00edce depresivn\u00edch my\u0161lenek mu p\u0159ich\u00e1zelo na mysl, kdy\u017e si uv\u011bdomil v\u0161echny drobn\u00e9 z\u00e1zraky \u017eivota, kter\u00e9 v\u0161ichni pova\u017eovali za samoz\u0159ejmost a kter\u00e9 Bill nikdy nemohl za\u017e\u00edt. Oby\u010dejn\u00e9 v\u011bci jako objet\u00ed od kamar\u00e1da, jemnost ko\u010di\u010d\u00edho ko\u017e\u00ed\u0161ku, tepl\u00fd letn\u00ed den. Dokonce i slep\u00fd nebo hluch\u00fd, ka\u017ed\u00fd z nich mohl za\u017e\u00edt tyto jemn\u00e9 radosti \u017eivota a v\u017edy se mohli ocitnout v p\u0159\u00edjemn\u00e9m vztahu s n\u011bk\u00fdm, kdo by rozum\u011bl jejich posti\u017een\u00ed. Ale Tom, i kdy\u017e ch\u00e1pal Billovo zdravotn\u00ed posti\u017een\u00ed, nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jak by se n\u011bkdo mohl p\u0159izp\u016fsobit tomu, \u017ee jeho partner nem\u00e1 smysl pro dotek. Bylo by to nemo\u017en\u00e9, a my\u0161lenka nikdy se neb\u00fdt schopen zamilovat, byla jednozna\u010dn\u011b ta nejv\u00edc skli\u010duj\u00edc\u00ed my\u0161lenka, kter\u00e1 kdy vkro\u010dila do Tomovy mysli. Krok mu zakol\u00edsal a t\u00e9m\u011b\u0159 upadl, kdy\u017e na to pomyslel, ta p\u0159edstava na n\u011bj m\u011bla takov\u00fd \u00fa\u010dinek. Ze v\u0161ech lid\u00ed na sv\u011bt\u011b, o kter\u00fdch si Tom myslel, \u017ee by pot\u0159ebovali b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00ed a b\u00fdt milov\u00e1ni, si to Bill pravd\u011bpodobn\u011b zaslou\u017eil nejv\u00edce, proto\u017ee toho byl z\u00e1rove\u0148 zbaven. Ale byl to marn\u00fd, nesplniteln\u00fd sen. Jak\u00e1 krut\u00e1 ironie.<\/p>\n

Op\u011bt zavl\u00e1dlo ticho a Tom se sna\u017eil naj\u00edt ot\u00e1zku, na kterou by se mohl zeptat. M\u011bl jich v hlav\u011b tolik, ale p\u0159esto si nebyl jist\u00fd, jestli by mohl \u017e\u00e1dat odpov\u011b\u010f na kteroukoliv z nich. Zd\u00e1lo se, jako by jejich ch\u016fze byla nekone\u010dn\u00e1. Tom se nemohl dostat dom\u016f dost rychle, byli sotva kousek od budovy \u0161koly. „Bille\u2026“ Tom pomalu sb\u00edral my\u0161lenky ve sv\u00e9 mysli.<\/div>\n

„Ano?“<\/div>\n
„Ehm\u2026 d\u00edky, \u017ees mi to \u0159ekl\u2026 tohle v\u0161echno. Dokonce i kdy\u017e jsi nem\u011bl na vybranou\u2026“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee m\u011bl. Opravdu je to tvoje zatracen\u00e1 chyba. Jsi zv\u011bdav\u00fd spratek, v\u00ed\u0161 to?“<\/p>\n

Tom se m\u00edrn\u011b zastyd\u011bl a chystal se omluvit, \u017ee byl opravdu a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 horliv\u00fd ve sv\u00e9m hled\u00e1n\u00ed pravdy, a te\u010f kdy\u017e ji znal, si nebyl jist\u00fd, jestli ji vlastn\u011b cht\u011bl v\u011bd\u011bt. Ale pak si uv\u011bdomil, \u017ee Bill mu nic nevyt\u00fdkal, nezn\u011bl ani na\u0161tvan\u011b. Tom tomu nerozum\u011bl, dokonce on s\u00e1m byl na sebe na\u0161tvan\u00fd za to, jak s Billem jednal. Jako kdyby byl fascinuj\u00edc\u00ed, zromantizovan\u00e1 osoba a ne skute\u010dn\u00fd \u010dlov\u011bk s re\u00e1ln\u00fdmi, hrozn\u00fdmi tajemstv\u00edmi.<\/p>\n

„Omlouv\u00e1m se,“ povzdech si \u017ealostn\u011b.<\/div>\n

„J\u00e1 nebyl -„<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. Ale i tak se omlouv\u00e1m.“<\/div>\n
„J\u00e1\u2026“ Bill se odml\u010del a odvr\u00e1til pohled, vypadal znepokojen\u011b. Tom zvedl hlavu, dal si ruce do kapes a rozhl\u00e9dl se po are\u00e1lu \u0161koly pro rozpt\u00fdlen\u00ed. Na\u0161el v\u00edce, ne\u017e o\u010dek\u00e1val.<\/div>\n
„Hej, Bille\u2026 nen\u00ed to Andreas?“<\/div>\n
„\u2026do prdele. Poj\u010fme odsud,“ zasy\u010del Bill.<\/p>\n

Jakmile pro\u0161li branami \u0161koly a pokra\u010dovali na cest\u011b dom\u016f, zeptal se Tom opatrn\u011b: „Co se s n\u00edm stalo?“<\/div>\n

„Dlouh\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh, ve zkratce\u2026 byl dokonce je\u0161t\u011b zv\u011bdav\u011bj\u0161\u00ed pitomec ne\u017e ty, a j\u00e1 jsem mu \u0159ekl o sv\u00e9 nemoci d\u0159\u00edve, ne\u017e jsem byl na to p\u0159ipraven\u00fd.“ Odml\u010del se. Tom \u010dekal na pokra\u010dov\u00e1n\u00ed, ale nep\u0159ich\u00e1zelo.<\/div>\n
„A\u2026?“ pob\u00eddl ho.<\/div>\n
Bill si povzdechl. „A sna\u017eil se m\u011b p\u0159esv\u011bd\u010dit, abych\u2026 no, to je jedno.“<\/div>\n
„No, co?“ Tom p\u0159itla\u010dil, uv\u011bdomoval si, \u017ee se t\u00edm dost\u00e1v\u00e1 do nebezpe\u010dn\u00fdch vod, op\u011bt posouval svou hranici zv\u011bdavosti.<\/div>\n
„Cht\u011bl, abych\u2026 j\u00e1 nev\u00edm. Abych se pokusil\u2026 m\u00edt norm\u00e1ln\u00ed druh vztahu s n\u00edm a\u2026 m\u00e1m na mysli, dot\u00fdk\u00e1n\u00ed lid\u00ed m\u011b d\u011bs\u00ed. Prost\u011b je to tak. On cht\u011bl, p\u0159emluvit m\u011b, dostat m\u011b z toho\u2026 Byl jsem jako jeho v\u011bdeck\u00fd experiment. Jsem si jist\u00fd, \u017ee kdyby ses ho zeptal, \u0159ekl by ti \u00fapln\u011b odli\u0161n\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh, ale\u2026 cel\u00e9 se to pod\u011blalo. Sna\u017eil se d\u011blat r\u016fzn\u00e9 divn\u00e9 v\u011bci a cel\u00e9 to zpackal, tak jsem se mu za\u010dal vyh\u00fdbat. Bylo to kurva d\u011bsiv\u00e9.“<\/p>\n

Tom, c\u00edt\u00edc\u00ed a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 \u0161t\u011bst\u00ed z toho, \u017ee dostal odpov\u011b\u010f, se u\u017e nesna\u017eil z\u00edskat dal\u0161\u00ed informace, a sna\u017eil se zpracovat ty, kter\u00e9 dostal. Zaj\u00edmalo ho, jak\u00fd druh v\u011bc\u00ed na n\u011bj Andreas zkou\u0161el, ale jeho zv\u011bdavost byla pro tuto chv\u00edli nasycena a neodva\u017eoval se zeptat na n\u011bco dal\u0161\u00edho. Promluvil znovu, a\u017e kdy\u017e Bill op\u011bt zam\u00ed\u0159il do uli\u010dky, kde byli p\u0159ed p\u016fl hodinou sv\u011bdky p\u0159epaden\u00ed.<\/div>\n

„Klid,“ \u0159ekl Bill kr\u00e1tce pot\u00e9, co se jej Tom zeptal, co to d\u011bl\u00e1. „Nechali jsme tady ta\u0161ky, pamatuje\u0161?“ Bill ve\u0161el do uli\u010dky, sebral ob\u011b ta\u0161ky a jednu podal Tomovi.<\/div>\n
„Oh, m\u00e1\u0161 pravdu\u2026 m\u00e1lem jsem zapomn\u011bl. Stalo se toho hodn\u011b.“<\/p>\n

Bill jen p\u0159ik\u00fdvl a hodil si batoh p\u0159es rameno, op\u011bt zam\u00ed\u0159ili dom\u016f. Tom si op\u011bt vzpomn\u011bl na kr\u00e1tkou poty\u010dku a p\u0159em\u00fd\u0161lel, co p\u0159esn\u011b Billa p\u0159im\u011blo b\u011b\u017eet do uli\u010dky. Sna\u017eil se vymyslet co nejnevinn\u011bj\u0161\u00ed ot\u00e1zku a zeptal se Billa, jak mohl sly\u0161et boj p\u0159es dv\u011b ulice.<\/p>\n

„M\u00e1m velmi citliv\u00fd sluch,“ odv\u011btil. „Koneckonc\u016f, u v\u0161eho, co nevid\u00edm, mus\u00edm spol\u00e9hat na sv\u016fj sluch. V\u00edm, \u017ee je to n\u011bco, co pova\u017euje\u0161 za samoz\u0159ejm\u00e9, ale j\u00e1 mus\u00edm v\u011bd\u011bt, jak ka\u017ed\u00e1 struktura povrchu zn\u00ed proti dal\u0161\u00ed, tak m\u016f\u017eu \u0159\u00edct, co d\u011bl\u00e1m. Kdy\u017e si d\u00e1v\u00e1m piercing, nap\u0159\u00edklad, nebo se obl\u00e9k\u00e1m, nebo dokonce kdy\u017e j\u00edm. Kdykoliv m\u00e1m zav\u0159en\u00e9 o\u010di, nebo nevid\u00edm, co d\u011bl\u00e1m. Kdy\u017e m\u00e1m zav\u0159en\u00e9 o\u010di, jsem naprosto k ni\u010demu. Nec\u00edt\u00edm nic kolem, m\u016f\u017eu \u0161l\u00e1pnout kamkoliv a spadnout, a tak d\u00e1le. Vy\u017eaduje to spoustu rovnov\u00e1hy, abys mohl chodit, ani\u017e bys v\u011bd\u011bl, jak m\u00e1\u0161 um\u00edst\u011bny nohy proti zemi. Nenau\u010dil jsem se chodit d\u0159\u00edv, ne\u017e mi byly t\u0159i.<\/p>\n

„Wow,“ divil se Tom ti\u0161e. „To je\u2026 to je opravdu neuv\u011b\u0159iteln\u00e9. Mysl\u00edm, nikdy jsem o tom nep\u0159em\u00fd\u0161lel\u2026 To je prost\u011b\u2026“ Tom se odml\u010del. Sotva dokonce uva\u017eoval o tom, jak Billa nedostatek hmatu mohl zbavovat v minulosti pocit\u016f bolesti. \u017daludek se mu nep\u0159\u00edjemn\u011b zkroutil, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee je vlastn\u011b docela neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, \u017ee se Bill do\u017eil sv\u00fdch sedmn\u00e1cti let relativn\u011b zdrav\u00fd. Vzpomn\u011bl si na to, co Bill \u0159ekl b\u011bhem p\u0159esp\u00e1v\u00e1n\u00ed u n\u011bj, kdy\u017e se zm\u00ednil, \u017ee je zdrav\u00fd \u010dlov\u011bk. Nen\u00ed divu, \u017ee se pozd\u011bji sm\u00e1l, \u017eivotn\u00ed styl, kter\u00fd byl Bill p\u0159inucen \u017e\u00edt, byl obt\u00ed\u017en\u00fd a nebezpe\u010dn\u00fd.<\/div>\n

„Nen\u00ed to tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed.“<\/div>\n
„Je.“<\/div>\n
„Ale nen\u00ed. Je to stejn\u00e9, jako b\u00fdt slep\u00fd nebo hluch\u00fd.“<\/div>\n
„Ale\u2026 to nen\u00ed. Ve skute\u010dnosti si mysl\u00edm, \u017ee bych mnohem rad\u011bji nec\u00edtil pachy. To se zd\u00e1, jako zcela zbyte\u010dn\u00fd smysl.“<\/div>\n
„Dotek je zbyte\u010dn\u00fd smysl,“ u\u0161kl\u00edbl se Bill.<\/div>\n
„Tvoje ruka, zd\u00e1 se, nesouhlas\u00ed,“ op\u00e1\u010dil Tom se zvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm a Bill na n\u011bj vrhnul rychl\u00fd pohled.<\/p>\n

„Jsem st\u00e1le na\u017eivu, nebo ne?“<\/div>\n

„To je pravda, ale to bys byl i po amputaci.“ Bill se zamra\u010dil, ale Tom ho p\u0159eru\u0161il d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dil n\u011bco \u0159\u00edct. „Nem\u011bl bys s t\u00edm j\u00edt do nemocnice?“<\/div>\n
„Pros\u00edm t\u011b,“ odfrkl si Bill. „Nepot\u0159ebuju j\u00edt do nemocnice kv\u016fli tomu. A m\u00e1ma by byla na\u0161tvan\u00e1, kdyby se dozv\u011bd\u011bla, \u017ee se to stalo. Budu \u017e\u00edt, je\u017e\u00ed\u0161i, nepot\u0159ebuju j\u00edt do nemocnice.“<\/div>\n
„Jo, ale\u2026 b\u00fdt na\u017eivu je velmi \u0161irok\u00fd\u2026 ehm\u2026 to je jedno,“ zamumlal Tom, ztr\u00e1cej\u00edc\u00ed se pod \u017e\u00e1rem Billova ostr\u00e9ho pohledu. Kdy\u017e byl tak neoblomn\u00fd o tom nej\u00edt do nemocnice, pak bude Tom v\u011b\u0159it jeho \u00fasudku.<\/p>\n

autor: Ghostie<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ghostie I would rather have eyes that cannot see; ears that cannot hear; lips that cannot speak, than a heart that cannot love.-Robert Tizon Tomovy pocity, kter\u00e9 n\u00e1sledovaly po Billov\u011b prost\u00e9m prohl\u00e1\u0161en\u00ed, se daly p\u0159irovnat nap\u0159\u00edklad k p\u0159ipevn\u011bn\u00ed p\u00e1ky k Tomov\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[590],"tags":[],"class_list":["post-3990","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-scn11b"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3990","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3990"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3990\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3990"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3990"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3990"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}