{"id":3998,"date":"2014-05-18T18:00:00","date_gmt":"2014-05-18T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3985"},"modified":"2014-05-18T18:00:00","modified_gmt":"2014-05-18T17:00:00","slug":"815-35","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/05\/18\/815-35\/","title":{"rendered":"#815 35."},"content":{"rendered":"
autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Ty a j\u00e1<\/p>\n

<\/strong> Bill m\u011bl ruce kolem Tomov\u00fdch ramen a vzlykal mu do trika, dr\u017eel se ho tak pevn\u011b, \u017ee Tom skoro nemohl d\u00fdchat, i kdy\u017e se ani nepokou\u0161el ze sebe Billa n\u011bjak sundat. Tom ho dr\u017eel taky tak pevn\u011b, jednou rukou kolem ramen a druhou kolem pasu, ochrann\u011b si ho dr\u017eel, zat\u00edmco on vzlykal v n\u011b\u010dem, co zn\u011blo jako naprost\u00e1 agonie.<\/div>\n

Ze v\u0161ech divn\u00fdch v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 se mezi Tomem a Billem staly, tohle bylo podle Tomova n\u00e1zoru to nejdivn\u011bj\u0161\u00ed. Nikdy za milion let by si nepomyslel, \u017ee se tohle stane, \u017ee se p\u0159ed n\u00edm Bill takhle zlom\u00ed. Nev\u011bd\u011bl co \u0159\u00edct, ale nemyslel si, \u017ee by m\u011bl n\u011bco \u0159\u00edkat. Tak\u017ee ml\u010del. Nesna\u017eil se ho uti\u0161it nebo uklidnit, proto\u017ee Bill nepot\u0159eboval zastavit. Bill pot\u0159eboval tohle<\/em>.<\/p>\n

Aby bylo ob\u011bma l\u00e9pe, Tom s n\u00edm pomalu p\u0159e\u0161el k posteli a posadil se, Bill se ho st\u00e1le dr\u017eel jako pijavice, lapal po dechu a bre\u010del z cel\u00e9ho srdce pro lidi, kter\u00e9 ztratil. Tomova ruka, kterou m\u011bl kolem jeho ramen, zajela do Billov\u00fdch vlas\u016f, jemn\u011b ho hladil a d\u00e1val mu je z obli\u010deje, kde se mu lepily na k\u016f\u017ei.<\/div>\n

Tom byl rozpolcen\u00fd tolika pocity, emocemi a my\u0161lenkami. Byl naprosto zhrozen\u00fd z Billova p\u0159\u00edb\u011bhu, byl pro n\u011bj smutn\u00fd, c\u00edtil se provinile, ale byl \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee ho zase vid\u00ed a \u017ee se ho zase dot\u00fdk\u00e1, a\u017e se mu z toho cht\u011blo bre\u010det – ale to by bylo nep\u0159ijateln\u00e9. Um\u00edral touhou ho pol\u00edbit, ale to by bylo tak\u00e9 nep\u0159ijateln\u00e9.<\/div>\n
Zav\u0159el o\u010di a polo\u017eil si bradu na vr\u0161ek Billovy hlavy. Bolelo ho vid\u011bt a sly\u0161et jak bre\u010d\u00ed a v\u0161echny jeho instinkty mu \u0159\u00edkaly, aby to zastavil, zastavil ten brek, uti\u0161il ho a \u0159ekl mu, \u017ee bude v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, ale neud\u011blal to. Prost\u011b ho nech\u00e1, a\u017e p\u0159estane s\u00e1m, a\u0165 bre\u010d\u00ed, jak jen dlouho pot\u0159ebuje.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Sna\u017eil se dostat z hlavy obrazy, kter\u00e9 si jeho mysl vytv\u00e1\u0159ela o Billov\u011b p\u0159\u00edb\u011bhu, ale bylo velmi t\u011b\u017ek\u00e9 dr\u017eet to pry\u010d. Bylo stra\u0161n\u00e9 poslouchat to, ale kdy\u017e Bill skon\u010dil, c\u00edtil se mizern\u011bji ne\u017e kdy jindy. Fakt, \u017ee Bill byl ment\u00e1ln\u011b labiln\u011bj\u0161\u00ed u\u017e p\u0159ed<\/em> t\u00edm, ne\u017e sp\u00e1chal zlo\u010din, ho nikdy nenapadlo. Myslel si, \u017ee to p\u0159i\u0161lo a\u017e potom, z n\u011bjak\u00e9ho \u0161oku. Nenapadlo ho, \u017ee bude tenhle p\u0159\u00edpad<\/em>. Jak my\u0161lenky b\u011bhaly jeho mysl\u00ed, sev\u0159el k sob\u011b Billovo t\u011blo je\u0161t\u011b pevn\u011bji, opatrovnicky. Tohle nebylo spr\u00e1vn\u00e9; nic z toho nebylo spr\u00e1vn\u00e9. Bill pot\u0159eboval \u0159\u00edct pravdu soudu, aby mohl sn\u00ed\u017eit v\u00e1hu, co m\u011bl na ramenou a odleh\u010dit ten krut\u00fd verdikt. Tom si nedok\u00e1zal p\u0159edstavit, jak\u00e9 muselo b\u00fdt nikomu to za celou tu dobu ne\u0159\u00edct, do n\u011bjak\u00e9 m\u00edry za to vinil i sebe, nen\u00e1vid\u011bl se za to.<\/div>\n
Jeho matka byla chyba. Zatracen\u00e1 chyba.<\/p>\n

<\/em> Tom se sna\u017eil zadr\u017eet slzy soucitu, zat\u00edmco hladil Billa po z\u00e1dech a sna\u017eil se ne\u0161klebit nad t\u00edm, co tam c\u00edtil. V\u0161echny obratle vystupovaly zpod k\u016f\u017ee skoro bolestiv\u011b. V\u017edycky byl huben\u00fd, ale te\u010f byl jako kostlivec. Jako by Tom\u016fv pocit viny nebyl u\u017e tak dost velk\u00fd.<\/div>\n

M\u00e1m t\u011b, m\u00e1m t\u011b<\/em>, \u0159\u00edkal si Tom, zat\u00edmco ho dr\u017eel, nech\u00e1val jeho slzy, aby se mu vsakovaly do ko\u0161ile.<\/p>\n

Od dve\u0159\u00ed se ozval tich\u00fd zvuk a Tom zvedl pohled, uvid\u011bl Aniny o\u010di za mal\u00fdm ok\u00e9nkem. D\u00edvala se na n\u011b, o\u010di se j\u00ed podivn\u011b leskly. Tom na ni lehce k\u00fdvnul a ona se na n\u011bj zpoza ruky usm\u00e1la, vr\u00e1tila mu pok\u00fdvnut\u00ed a pak ok\u00e9nko zav\u0159ela, dala jim v\u00edc soukrom\u00ed, ne\u017e kdy m\u011bli.<\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Ub\u011bhla p\u016flhodina a Billovy vzlyky se staly sp\u00ed\u0161e \u0161kyt\u00e1n\u00edm a ob\u010dasn\u00fdm zana\u0159\u00edk\u00e1n\u00edm. Skrz slzy, kter\u00e9 mu st\u00e1le tekly z o\u010d\u00ed, se schoulil do Tomova kl\u00edna a schoulil se mu tam s hlavou na stehn\u011b. Tom ho st\u00e1le hladil po vlasech, op\u00edral se o ze\u010f.<\/p><\/div>\n

Bill sv\u00edral v p\u011bsti Tomovy kalhoty a Tomovi to trhalo srdce na mal\u00e9 kousky. Zbytek jeho t\u011bla byl slab\u00fd, ale dr\u017eel se Toma, jako by na tom z\u00e1visel jeho \u017eivot, jako by se b\u00e1l, \u017ee mu odlet\u00ed a bude pry\u010d. Tom nev\u011bd\u011bl, jestli to d\u011bl\u00e1 schv\u00e1ln\u011b nebo ne, ale a\u0165 u\u017e to d\u011blal z jak\u00e9hokoliv d\u016fvodu, cht\u011blo se mu bre\u010det, proto\u017ee to nem\u011blo doj\u00edt a\u017e sem.<\/div>\n
Nakonec to Tom u\u017e nemohl zvl\u00e1dnout. Chytil Billa za p\u011bst a povolil mu prsty s p\u0159ekvapiv\u011b velk\u00fdm \u00fasil\u00edm, nam\u00edsto toho ho vzal za ruku.<\/div>\n
Bill mu ruku stiskl stejn\u011b tak, jak tiskl materi\u00e1l jeho kalhot a Tom si povzdychl.<\/p>\n

Ub\u011bhlo dal\u0161\u00edch patn\u00e1ct minut a Tomovi u\u017e p\u0159i\u0161lo bezpe\u010dn\u00e9 mluvit.<\/div>\n

„Pro\u010d nej\u00ed\u0161?“ zeptal se ti\u0161e.<\/div>\n
Chv\u00edli trvalo, ne\u017e Bill na\u0161el sv\u016fj hlas. „J\u00e1\u2026 nev\u00edm.“ Za\u0161eptal, hlas rozt\u0159esen\u00fd a chraplav\u00fd a Tom c\u00edtil, jak se u n\u011bj chv\u011bje. „Nic nev\u00edm\u2026“ p\u0159estal na chv\u00edli, ne\u017e se zeptal. „C-Co je za den?“<\/div>\n
„Osm\u00e9ho.“<\/div>\n
„Ledna?“<\/div>\n
„Ne,“ za\u0161eptal Tom, zav\u0159el na chv\u00edli o\u010di. „\u00danora.“<\/div>\n
Bill ti\u0161e zana\u0159\u00edkal.<\/div>\n
„To nic,“ \u0159ekl Tom a pohladil ho po z\u00e1dech, aby ho uklidnil. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jak dlouho na tom Bill takhle je, kolik \u010dasu mu uteklo. „Pot\u0159ebuju, abys n\u011bco sn\u011bdl,“ zamumlal a znovu ho pohladil po z\u00e1dech. „M\u00e1\u0161 hlad?“<\/div>\n
Bill mu p\u0159ik\u00fdvl do stehna.<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ Tom si cht\u011bl vz\u00edt svou ruku zp\u00e1tky, ale Bill ho necht\u011bl pustit. „Hej,“ \u0159ekl ti\u0161e, pohladil ho po mokr\u00e9m obli\u010deji. „Mus\u00ed\u0161 m\u011b pustit, abych ti mohl n\u011bco p\u0159in\u00e9st.“<\/div>\n
Bill znovu ti\u0161e vzlykl a zavrt\u011bl zoufale hlavou, stiskl Tomovu ruku je\u0161t\u011b pevn\u011bji.<\/div>\n
„Vr\u00e1t\u00edm se za p\u011bt minut,“ \u0159ekl, m\u00e1lem se znovu rozbre\u010del. „Hned jsem zp\u00e1tky, slibuju.“<\/div>\n
Billovo ticho po tom, co mu tohle Tom \u0159ekl, bylo v\u0161e vypov\u00eddaj\u00edc\u00ed o tom, co si mysl\u00ed.<\/p>\n

Nev\u011b\u0159\u00edm ti.<\/em><\/div>\n

Bylo tu ticho a stisk kolem jeho ruky se je\u0161t\u011b zv\u011bt\u0161il.<\/div>\n
Ned\u016fv\u011b\u0159uju ti.<\/p>\n

<\/em> Tom se zhluboka rozt\u0159esen\u011b nadechl a chytl ho za rameno.<\/div>\n

„Pod\u00edvej se na m\u011b,“ \u0159ekl, n\u011b\u017en\u011b mu pomohl do sedu, jejich ruce st\u00e1le propojen\u00e9. „Pod\u00edv\u00e1\u0161 se na m\u011b?“ zeptal se, ale Bill zavrt\u011bl hlavou, vlasy v obli\u010deji. „Hned jsem zp\u00e1tky,“ promluvil Tom pomalu. „Za p\u011bt minut, maxim\u00e1ln\u011b.“<\/div>\n
Vyndal svou ruku z Billovy a Bill se chytil kolem kolen, schoulil se.<\/div>\n
Tom mu dal prst pod bradu a zvedl mu hlavu.<\/div>\n
„Necho\u010f,“ za\u0161eptal Bill smutn\u011b a Tomem p\u0159i pohledu na n\u011bj projela bolest. Co to z n\u011bj ud\u011blal? Tohle byla sko\u0159\u00e1pka, tohle nebyl Bill.<\/p>\n

Tohle byl ten posledn\u00ed, uv\u011bdomil si. Jeho sen, sen, kter\u00fd m\u011bl p\u0159ed n\u011bjakou dobou, sen se \u010dty\u0159mi rozd\u00edln\u00fdmi Billy. Tohle byla str\u00e1nka, kterou z n\u011bj je\u0161t\u011b nevid\u011bl, ale celou dobu tu byla, o tolik slab\u0161\u00ed ne\u017e ty ostatn\u00ed a dominantn\u011bj\u0161\u00ed, tak\u00e9 v\u00edce potla\u010den\u00e1.<\/div>\n

„Dob\u0159e, nep\u016fjdu,“ \u0159ekl a v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch se okam\u017eit\u011b objevila pochybnost; nev\u011b\u0159il mu. „Nep\u016fjdu,“ zopakoval. „Ale n\u011bkdo ti mus\u00ed n\u011bco k j\u00eddlu p\u0159in\u00e9st.“ St\u00e1le se na Billa ustaran\u011b d\u00edval, rychle poslal textovku Ann\u011b, prosil ji, aby p\u0159inesla n\u011bco jedl\u00e9ho a vodu. „Dob\u0159e,“ \u0159ekl a dal si mobil zp\u00e1tky do kapsy. „Nikam nejdu.“<\/p>\n

Bill p\u0159ik\u00fdvl a op\u0159el se \u010delem o kolena. „V\u0161echno je tak \u0161patn\u011b,“ za\u0161eptal zlomen\u011b, hlasit\u011b vydechl. „Tak \u0161patn\u011b.“<\/div>\n

„Co je \u0161patn\u011b?“<\/div>\n
Bill se na n\u011bj pod\u00edval a zase sklopil pohled. „Moje hlava,“ vydechl. „Je tak\u2026“ zamyslel se. „Zam\u00edchan\u00e1,“ zamumlal. „Nem\u016f\u017eu dokon\u010dit my\u0161lenku\u2026 Jsem\u2026“ zana\u0159\u00edkal a jeho z\u00e1da posko\u010dila potla\u010den\u00fdm vzlykem, Tom si ho k sob\u011b znovu p\u0159it\u00e1hl.<\/div>\n
„Neboj se,“ zamumlal mu do vlas\u016f. „Dostaneme t\u011b z toho.“<\/div>\n
Bill byl na chv\u00edli zticha a pak se zeptal. „My?“<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl. „Pokud chce\u0161, samoz\u0159ejm\u011b. Nebudu t\u011b obvi\u0148ovat, pokud nechce\u0161.“<\/div>\n
Nastalo opravdu dlouh\u00e9 ticho. „Zeptej se m\u011b znovu, a\u017e v sob\u011b budu m\u00edt pr\u00e1\u0161ky,“ \u0159ekl nakonec a Tom p\u0159ik\u00fdvl; to m\u016f\u017ee ud\u011blat. Tom si ho p\u0159itiskl k hrudn\u00edku bl\u00ed\u017e, c\u00edtil v sob\u011b n\u011bco, co se b\u00e1l pojmenovat a vy\u0159knout to nahlas, ale bylo to tam a bylo to tam nejsp\u00ed\u0161 velmi, velmi dlouho.<\/p>\n

Jen o p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji se ozvalo za\u0165uk\u00e1n\u00ed na dve\u0159e a Tomovi bylo dovoleno odej\u00edt z postele, jeliko\u017e \u0161el jen ke dve\u0159\u00edm. C\u00edtil, jak se na n\u011bj Bill vystra\u0161en\u011b d\u00edv\u00e1, nev\u011b\u0159il mu, a to bolelo.<\/div>\n

Otev\u0159el dve\u0159e a odhalil tak Annu stoj\u00edc\u00ed za nimi. Dr\u017eela t\u00e1c se dv\u011bma sendvi\u010di a lahv\u00ed vody.<\/div>\n
„Jak je mu?“ nazna\u010dila rty, kdy\u017e j\u00ed vzal t\u00e1c z rukou.<\/div>\n
Pokr\u010dil rameny. „Zmaten\u00fd, mysl\u00edm\u2026“<\/div>\n
Anna p\u0159ik\u00fdvla, vypadala v\u00e1\u017en\u011b. „Dob\u0159e,“ vydechla, jako by ne\u010dekala n\u011bjakou drastickou zm\u011bnu. „A\u0165 se naj\u00ed,“ \u0159ekla a k\u00fdvla sm\u011brem k t\u00e1cu. „A sna\u017e se dohl\u00e9dnout na to, aby si vzal tyhle,“ uk\u00e1zala na mal\u00fd pap\u00edrov\u00fd kel\u00edmek se t\u0159emi pr\u00e1\u0161ky uvnit\u0159. „Posledn\u00ed dobou v\u016fbec nic nebral.“<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl. „M\u016f\u017eu\u2026“ odka\u0161lal si a za\u0161eptal. „M\u016f\u017eu tu z\u016fstat p\u0159es noc?“<\/div>\n
Anna se jemn\u011b usm\u00e1la. „Vymysl\u00edm n\u011bjakou v\u00fdmluvu. Dohl\u00e9dne\u0161, aby se vyspal? Mysl\u00edm, \u017ee by mu bylo mnohem l\u00e9pe, kdyby se najedl, vyspal a m\u011bl v sob\u011b n\u011bco, co mu pom\u016f\u017ee myslet.“<\/div>\n
Tom se zhluboka nadechl a urovnal si v dlan\u00edch t\u00e1c. „Jo. Dob\u0159e.“<\/div>\n
„Jsem r\u00e1da, \u017ee ses vr\u00e1til,“ \u0159ekla pak, vypadal skoro a\u017e ubre\u010den\u011b. „Pot\u0159ebuje to.“<\/p>\n

Tom se na ni jen usm\u00e1l, znovu se v n\u011bm zvedl pocit viny. Kdyby neode\u0161el, tak by se tohle v\u016fbec nestalo. Bill by st\u00e1le byl ten Bill, kter\u00e9ho znal, a ne zlomen\u00fd st\u00edn sv\u00e9ho minul\u00e9ho j\u00e1. P\u0159i\u0161el a\u017e moc pozd\u011b.<\/div>\n

Anna musela vyc\u00edtit Tomovy temn\u00e9 my\u0161lenky, proto\u017ee \u0159ekla: „Co se stalo, stalo se.“ Polo\u017eila mu dla\u0148 na rameno, jako by se ho sna\u017eila uklidnit, ale nijak to nepomohlo. „Postarej se o n\u011bj,“ \u0159ekla, jej\u00ed t\u00f3n byl lehce t\u00e1zav\u00fd a Tom p\u0159ik\u00fdvl, ne\u017e se na n\u011bj je\u0161t\u011b jednou usm\u00e1la a zav\u0159ela dve\u0159e.<\/p>\n

„\u0160eptali jste,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e, kdy\u017e Tom polo\u017eil t\u00e1c na star\u00fd no\u010dn\u00ed stolek u postele.<\/div>\n

„Jez,“ \u0159ekl Tom, pohladil Billa ve vlasech, m\u011bl je mastn\u00e9 a slepen\u00e9 a zoufale pot\u0159eboval sprchu; na\u0159\u00eddil mu sebrat jeden z oblo\u017een\u00fdch chleb\u016f, kter\u00e9 le\u017eely na t\u00e1ce. Vzal si ten, co byl nejbl\u00ed\u017e a zakousl se do n\u011bj, Tom ho st\u00e1le hladil po z\u00e1dech.<\/div>\n
Trvalo skoro dvacet minut, ne\u017e Bill sn\u011bdl oba mal\u00e9 chleby, nejsp\u00ed\u0161 proto, \u017ee jeho \u017ealudek byl zvykl\u00fd b\u00fdt relativn\u011b pr\u00e1zdn\u00fd a bylo by mu \u0161patn\u011b, kdyby jedl moc rychle. Kdy\u017e byl hotov\u00fd, t\u011b\u017ece se o Toma op\u00edral, m\u011bl zav\u0159en\u00e9 o\u010di a trochu se chv\u011bl. „Chce\u0161 si vz\u00edt pr\u00e1\u0161ky?“ zeptal se Tom ti\u0161e. Necht\u011bl mu to na\u0159izovat, necht\u011bl, aby se c\u00edtil pod tlakem a cht\u011bl, aby si to rozhodl s\u00e1m, k jeho p\u0159ekvapen\u00ed Bill nezav\u00e1hal.<\/div>\n
„Ano.“<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ Tom se za n\u011bj nat\u00e1hl pro mal\u00fd kel\u00edmek a lahev s vodou a podal je Billovi, kter\u00fd se posadil. „Nejsp\u00ed\u0161 bys m\u011bl-“ cht\u011bl Billovi \u0159\u00edct, aby si vzal jeden po druh\u00e9m, ale Bill zaklonil hlavu, hodil si v\u0161echny t\u0159i do pusy a zapil to po\u0159\u00e1dn\u011b velk\u00fdmi loky vody. Tom se trochu zasm\u00e1l. „Nebo<\/em> si je vezmi v\u0161echny nejednou, jak chce\u0161.“<\/div>\n
Bill zav\u0159el o\u010di a podal mu vodu zp\u00e1tky. Deset minut jen sed\u011bl a nic ne\u0159\u00edkal, Tom se na n\u011bj jen d\u00edval. Kdy\u017e znovu otev\u0159el o\u010di, sed\u011bl a rozhl\u00ed\u017eel se, jako by n\u011bco hledal.<\/p>\n

„Je ticho,“ zamumlal a o\u010dima p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl opatrn\u011b po pokoji.<\/div>\n

„Funguj\u00ed ty pr\u00e1\u0161ky.“<\/div>\n
Jako by ho sly\u0161el poprv\u00e9, Bill trhnul hlavou. Chv\u00edli na n\u011bj z\u00edral, prohl\u00ed\u017eel si ho. Vypadal trochu zmaten\u011b. „Co,“ za\u010dal, „to m\u00e1\u0161 na sob\u011b?“<\/div>\n
Tom si skousl ret a usm\u00e1l se. „Ahoj,“ \u0159ekl a jeho mal\u00fd \u00fasm\u011bv se po chv\u00edli roz\u0161\u00ed\u0159il. Tohle zn\u011blo trochu v\u00edc jako Bill. „Jo, tohle nos\u00edm, kdy\u017e nepracuju.“<\/div>\n
Bill se na n\u011bj je\u0161t\u011b jednou pod\u00edval. „Vypad\u00e1\u0161 hloup\u011b,“ \u0159ekl s n\u011b\u010d\u00edm, co p\u0159ipom\u00ednalo odfrknut\u00ed, ale nezn\u011bl moc p\u0159esv\u011bd\u010div\u011b. M\u011bl hlas po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b slab\u00fd, ale alespo\u0148 se sna\u017eil chovat tak jako d\u0159\u00edv, a to dalo Tomovi nad\u011bji, \u017ee by v\u0161echno mohlo p\u0159eci jen b\u00fdt tak jako d\u0159\u00edv. Mo\u017en\u00e1 nebylo v\u0161echno \u00fapln\u011b ztracen\u00e9.<\/p>\n

Bill se mu pod\u00edval do o\u010d\u00ed a Tom m\u011bl pocit, jako by se na n\u011bj d\u00edval \u00fapln\u011b poprv\u00e9, proto\u017ee v jeho o\u010d\u00edch bylo n\u011bco nov\u00e9ho, n\u011bco zraniteln\u00e9ho, co tam p\u0159edt\u00edm nebylo. P\u0159ibli\u017eovali se k sob\u011b, mezi jejich rty byl snad centimetr, kdy\u017e Bill sklopil hlavu a nadechl se.<\/div>\n

Tom polkl. „Jsem tady,“ zamumlal. „U\u017e nemus\u00ed\u0161 b\u00fdt s\u00e1m.“<\/div>\n
Bill rozt\u0159esen\u011b vydechl. „To u\u017e jsi \u0159\u00edkal i p\u0159edt\u00edm,“ vydechl, ned\u00edval se mu do o\u010d\u00ed a odt\u00e1hl se. „\u0158\u00edkal jsi, \u017ee tu bude\u0161, ale lhal jsi.“<\/div>\n
Tom polkl. „Nev\u00edm co \u0159\u00edct,“ \u0159ekl up\u0159\u00edmn\u011b. „V\u00edm, \u017ee to nen\u00ed dost, ale je mi to opravdu l\u00edto. Nemysl\u00edm si\u2026“<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 n\u011bkdy v\u016fbec?“<\/div>\n
Tom se smutn\u011b usm\u00e1l a sna\u017eil se mu pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. „Mysl\u00edm, \u017ee m\u00e1\u0161 pravdu.“
Nastala kr\u00e1tk\u00e1 pauza, kdy bylo sly\u0161et jen Billovo d\u00fdch\u00e1n\u00ed; zn\u011blo to, jako by se sna\u017eil znovu nebre\u010det. „Ale v\u011b\u0159\u00edm ti,“ \u0159ekl nakonec, a te\u010f Bill zvedl pohled a v jeho o\u010d\u00edch byl zn\u00e1m\u00fd lesk. „A odpou\u0161t\u00edm ti.“<\/p>\n

Kdyby mu n\u011bkdo p\u0159ed \u0161esti m\u011bs\u00edci \u0159ekl, \u017ee odpust\u00ed vrahovi za v\u0161echno, co ud\u011blal, tak by mu dal p\u011bst\u00ed. Tom tyhle v\u011bci neodpou\u0161t\u011bl, nepodporoval \u017e\u00e1dnou formu vra\u017edy, ale Billovi nejsp\u00ed\u0161 odpustil u\u017e d\u00e1vno, jen si to necht\u011bl uv\u011bdomit.<\/div>\n

„Ned\u011blej to,“ za\u0161eptal Bill, o\u010di vykulen\u00e9 a vyd\u011b\u0161en\u00e9.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pravdu,“ \u0159ekl Tom a Bill sebou trochu cuknul. „Mus\u00ed\u0161 nejd\u0159\u00edv odpustit s\u00e1m sob\u011b,“ pokra\u010doval. „Odpus\u0165 si, Bille.“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu,“ za\u0161eptal Bill zlomen\u011b, znovu se pod\u00edval do sv\u00e9ho kl\u00edna.<\/div>\n
Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee tohle \u0159ekne, v\u011bd\u011bl, \u017ee si tohle bude myslet a m\u011bl dojem, \u017ee to m\u016f\u017ee pochopit.<\/div>\n
Ani Billa neobvi\u0148oval z toho, \u017ee vycouval z jejich skoro polibku. Tom to nejsp\u00ed\u0161 nikdy nem\u011bl zkou\u0161et, ale nev\u0161iml si toho, dokud od sebe nebyli na milimetr daleko. Bill byl je\u0161t\u011b zmaten\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e Tom a Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee to bude trvat t\u00fddny, m\u011bs\u00edce, roky,<\/em> ne\u017e Bill odpust\u00ed jemu<\/em> a p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee dobr\u00fd sp\u00e1nek pom\u016f\u017ee tomu, aby se Bill c\u00edtil trochu v\u00edc s\u00e1m sebou, pak Tomovi nejsp\u00ed\u0161 d\u00e1 p\u0159es hubu. Ne \u017ee by si to Tom nezaslou\u017eil.<\/p>\n

„To co jsem \u0159ekl, jsem nemyslel v\u00e1\u017en\u011b,“ \u0159ekl Bill a oto\u010dil se k Tomovi, m\u011bl \u010derven\u00e9 a opuchl\u00e9 o\u010di. Tom nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, o \u010dem to mluv\u00ed. „To, \u017ee t\u011b nen\u00e1vid\u00edm, nen\u00ed pravda.“<\/div>\n

Tom nepromarnil ani chvilku. „J\u00e1 tebe taky ne.“ Bylo to sp\u00ed\u0161e uji\u0161t\u011bn\u00ed ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho, jen kdyby si to Bill neuv\u011bdomoval.<\/div>\n
Znovu se k sob\u011b p\u0159ibli\u017eovali, sd\u00edleli dech a Tom byl naprosto opojen\u00fd u\u017e jen t\u00edm, \u017ee ho m\u011bl u sebe. Tohle bylo to, o \u010dem snil ka\u017edou noc v Berl\u00edn\u011b; jen s n\u00edm takhle sed\u011bt, b\u00fdt si bl\u00edzko a sd\u00edlet kysl\u00edk. Nesnil o l\u00edb\u00e1n\u00ed nebo o sexu, snil o tomhle<\/em> a v\u011bd\u011bl, \u017ee to znamenalo, \u017ee jeho city byly hloub\u011bji, ne\u017e si myslel.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu\u2026?“ za\u0161eptal, ne\u017e polo\u017eil dlan\u011b Billovi na ramena a p\u0159it\u00e1hl si ho k sob\u011b bl\u00ed\u017e, jejich rty se dotkly, opravdu lehce.<\/p>\n

Bill se na chv\u00edli zasekl, ale neodt\u00e1hl se, jak se Tom b\u00e1l, \u017ee se stane. Nam\u00edsto toho mu polibek jemn\u011b oplatil, jen trochu na\u0161pulil rty a polo\u017eil mu dla\u0148 na loket, prsty obto\u010dil kolem jeho ruky.<\/div>\n

Byl to ten nejjemn\u011bj\u0161\u00ed a nejopatrn\u011bj\u0161\u00ed polibek, kter\u00fd kdy Tom komu dal, jako ty, je\u017e m\u00e1te, kdy\u017e v\u00e1m je t\u0159in\u00e1ct a nev\u00edte, co d\u011blat. Byl ale tak\u00e9 ten nejsiln\u011bj\u0161\u00ed. Bylo to, jako by na\u0161el vodu po dnech na pou\u0161ti a Tom nikdy necht\u011bl, aby to p\u0159estalo.<\/div>\n
Jeho srdce tlouklo rychlost\u00ed m\u00edli za minutu, zat\u00edmco se jeho lev\u00e1 ruka zapletla do Billov\u00fdch vlas\u016f a naklonil hlavu, vpil se mu do rt\u016f \u00fapln\u011b, prohloubil polibek. Chutnal po soli a Billovy rty se chv\u011bly, zat\u00edmco chytil Toma kolem krku, p\u0159itiskl se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e, jako by cht\u011bl, aby se jejich t\u011bla vst\u0159ebala do sebe.<\/p>\n

Tom je n\u011b\u017en\u011b polo\u017eil na postel, lehl si vedle Billa a jejich rty od sebe neodd\u011blil. Za Tomov\u00fdmi v\u00ed\u010dky tan\u010dily barvy, nikdy si nepomyslel, \u017ee je\u0161t\u011b kdy Billa pol\u00edb\u00ed, a slzy, kter\u00e9 Billovi st\u00e9kaly po tv\u00e1\u0159\u00edch, napov\u00eddaly tomu, \u017ee on si to nejsp\u00ed\u0161 tak\u00e9 nemyslel.<\/div>\n

Bill\u016fv dech se odr\u00e1\u017eel od jeho rt\u016f v rozt\u0159esen\u00fdch obl\u00e1\u010dc\u00edch, kdy\u017e se od sebe odt\u00e1hli, a Tom ho pohladil h\u0159betem ruky pod o\u010dima, skoro zadr\u017eoval dech a \u010dekal na jeho reakci. Necht\u011bl nic d\u011blat. Jeho fobie z romantick\u00e9ho sbl\u00ed\u017een\u00ed se zd\u00e1la pry\u010d, skoro jako by te\u010f tou\u017eil po dotec\u00edch; zd\u00e1lo se, \u017ee tou\u017e\u00ed po p\u0159ipom\u00ednce, \u017ee je Tom opravdov\u00fd a ne jen v jeho hlav\u011b.<\/p>\n

„Co chce\u0161 v\u011bd\u011bt?“ zeptal se Bill najednou, naprosto zni\u010dehonic prolomil bublinu ticha kolem nic.<\/div>\n

Tom k n\u011bmu oto\u010dil hlavu, d\u00edval se na jeho profil. „O \u010dem?“<\/div>\n
„O \u010demkoliv,“ vydechl Bill a otev\u0159el o\u010di. Jeho hlas byl nak\u0159\u00e1pl\u00fd z breku a st\u00e1le zn\u011bl, jako by necht\u011bl j\u00edt v\u00fd\u0161 ne\u017e nad hranici \u0161epotu. „V\u0161echno. V\u00edm, \u017ee mus\u00ed\u0161 m\u00edt ot\u00e1zky.“<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161\u2026“<\/div>\n
„Ano, mus\u00edm.“<\/div>\n
Tom si ol\u00edzl rty a sna\u017eil se vst\u0159ebat, kolik toho Bill zvl\u00e1dne, na co by se mohl zeptat. Vypadal ale p\u011bkn\u011b odhodlan\u011b. M\u011bl \u0161anci zeptat se ho, na cokoliv cht\u011bl a nejsp\u00ed\u0161 dostat up\u0159\u00edmnou odpov\u011b\u010f. Tolik ot\u00e1zek se proh\u00e1n\u011blo jeho mysl\u00ed, m\u011bl probl\u00e9m vybrat si z nich.<\/div>\n
„D\u00e1m ti p\u0159\u00edklad,“ \u0159ekl Bill, kdy\u017e byl Tom u\u017e skoro minutu zticha. „Jej\u00ed matka m\u011b v\u017edy nen\u00e1vid\u011bla, u\u017e od doby, co jsme byli d\u011bti.“ Zastavil a odka\u0161lal si, o\u010di m\u011bl p\u0159ilepen\u00e9 na strop\u011b. „Mysl\u00edm, \u017ee vid\u011bla n\u011bco\u2026 nem\u011bla r\u00e1da ani m\u00e9ho otce, mysl\u00edm, \u017ee si to poskl\u00e1dala dohromady. \u0160patn\u00e9 vibrace. A moje mamka, ona\u2026 hubla a byla po\u0159\u00e1d ubre\u010den\u00e1\u2026 mysl\u00edm, \u017ee necht\u011bla, aby jej\u00ed dcera\u2026“ zadrhl se mu dech v krku a znovu zav\u0159el o\u010di. „V\u00ed\u0161, \u017ee by mu bylo u\u017e skoro p\u011bt let?“ za\u0161eptal, kdy\u017e se sebral. „Tomu d\u00edt\u011bti.“<\/div>\n
„Bille\u2026“<\/div>\n
„No nic,“ pokra\u010doval, zhluboka se nadechl a ignoroval Toma. „Ot\u00e1zky.“<\/p>\n

Tom zav\u00e1hal, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee to Bill mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b. „Byli by k tob\u011b o tolik hodn\u011bj\u0161\u00ed,“ za\u010dal, „kdybys jim \u0159ekl p\u0159esn\u011b to, co jsi \u0159ekl mn\u011b.“ Nemusel se pt\u00e1t na ot\u00e1zku, proto\u017ee Bill v\u011bd\u011bl, o \u010dem mluv\u00ed a netrvalo mu dlouho odpov\u011bd\u011bt.<\/div>\n

„Cht\u011bl jsem zab\u00edt sv\u00e9ho otce, pamatuje\u0161?“ \u0159ekl ti\u0161e. „A ud\u011blal bych to znovu; toho v\u016fbec nelituji.“ Zastavil, nas\u00e1l spodn\u00ed ret do \u00fast a bolav\u011b se na Toma pod\u00edval koutkem oka. „Nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jestli budu prosit o to, \u017ee jsme \u0161\u00edlen\u00fd nebo ne,“ pokra\u010doval. „Nem\u011bli by m\u011b nechat j\u00edt jen proto, \u017ee si nepamatuju detaily. Krev m\u00e1m st\u00e1le na rukou. Ud\u011blal jsem to a nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jak se na to d\u00edv\u00e1\u0161.“<\/div>\n
„Takhle to nefunguje.“<\/div>\n
„Takhle j\u00e1<\/em> funguju. Zaslou\u017e\u00edm si to, co jsem dostal.“<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
V jeho hlase bylo n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho, jin\u00fd druh chv\u011bn\u00ed, ale Tom na to u\u017e nijak nemyslel, proto\u017ee tu byla spousta v\u011bc\u00ed jinak. Vydechl, v\u011bd\u011bl, \u017ee ho te\u010f stejn\u011b nep\u0159esv\u011bd\u010d\u00ed o opaku, rozhodn\u011b si ale nezaslou\u017eil do\u017eivot\u00ed.<\/div>\n
„Alespo\u0148 m\u00e1\u0161 cel\u00fd \u017eivot na to, aby sis to rozmyslel,“ zamumlal a zme\u0161kal zamra\u010den\u00ed, kter\u00e9 mu Bill v\u011bnoval. „Pamatuje\u0161, jak jsi mi \u0159ekl, \u017ee jsi m\u00e1lem zabil sv\u00e9ho spoluv\u011bzn\u011b?“ necht\u011bl se v\u00edc \u0161\u0165ourat v tom, co se stalo mimo v\u011bzen\u00ed, ne te\u010f; m\u011bli te\u010f cel\u00fd \u010das sv\u011bta na to, aby si pov\u00eddali, Bill by to nem\u011bl v\u0161echno \u0159\u00edct v jeden den.<\/div>\n
Bill pomalu p\u0159ik\u00fdvl. „Bylo hloup\u00e9 mi n\u011bjak\u00e9ho d\u00e1vat,“ \u0159ekl.<\/div>\n
Tom mu stiskl ruku. „Tak\u017ee co se stalo?“<\/div>\n
Bill si odfrkl, ale neusm\u00e1l se. „Ten sr\u00e1\u010d to na m\u011b zkou\u0161el,“ vysv\u011btlil. „N\u011bjak\u00fd fe\u0165\u00e1k, co zoufale tou\u017eil po kontaktu, \u0159ekl bych. Myslel si, \u017ee jsem slaboch, na kter\u00fdho by to mohl zkusit.“<\/p>\n

Tom vzteky zask\u0159\u00edpal zuby, kdy\u017e si to p\u0159edstavil, a najednou si v jeho hlav\u011b ten mu\u017e zaslou\u017eil to, co dostal. M\u00e1lem se zasm\u00e1l, kdy\u017e si p\u0159edstavil, jak v \u0161oku musel b\u00fdt, kdy\u017e se s n\u00edm Bill pral a vyhr\u00e1l. Aby se rozpt\u00fdlil od t\u011bch my\u0161lenek, zeptal se: „Co tvoje mamka malovala?“ <\/div>\n

Na Billov\u00fdch rtech se objevil slab\u00fd \u00fasm\u011bv a Tom by p\u0159\u00edsahal, \u017ee je to ta nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc, jakou kdy vid\u011bl. „To je to, co chce\u0161 v\u011bd\u011bt?“ zeptal se a letmo se na n\u011bj pod\u00edval. „Hlavn\u011b abstrakce,“ \u0159ekl, ne\u010dekal na odpov\u011b\u010f. „Barevn\u00e9, \u0161\u0165astn\u00e9. D\u011blala hodn\u011b autoportr\u00e9t\u016f a malovala lidi z ulice.“ Odml\u010del se. „Kdy\u017e mi bylo jeden\u00e1ct nebo deset, jej\u00ed obrazy za\u010daly b\u00fdt smutn\u00e9. Reflektovaly jej\u00ed n\u00e1ladu, v\u00ed\u0161\u2026 hodn\u011b modr\u00e9 a \u0161ed\u00e9 a \u010dern\u00e9. Hodn\u011b bre\u010d\u00edc\u00edch \u017een a d\u011bt\u00ed obklopen\u00fdch temnotou. Nikdo si je nekupoval\u2026“<\/div>\n
Tom se na chv\u00edli zamyslel, kdy\u017e se n\u011bco probudilo v jeho pam\u011bti, p\u0159em\u00fd\u0161lel, co to bylo, ale pak mu to do\u0161lo. Vid\u011bl takov\u00fd obraz a p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl kde. „Mamka ano,“ \u0159ekl d\u0159\u00edv, ne\u017e mu do\u0161lo, co \u0159\u00edk\u00e1 a jeho hlas byl udiven\u00fd.<\/div>\n
„Co\u017ee?“<\/div>\n
„Mamka ano,“ zopakoval Tom, zamrkal, jak vid\u011bl ten obraz p\u0159ed o\u010dima. Ano, muselo to b\u00fdt jej\u00ed. „Vis\u00ed v m\u00e9m star\u00e9m pokoji u n\u00e1s doma.“ Bylo to divn\u00e9, pomyslel si. Bylo divn\u00e9, \u017ee spolu byli takhle propojeni, \u017ee tu byl \u010das, kdy se jejich matky setkaly, kdy se d\u00edvaly na obrazy a kdy se jeden prodal. Mo\u017en\u00e1 dokonce i vid\u011bla Billa, mo\u017en\u00e1 jeho matka n\u011bkdy spo\u010dinula pohledem na mal\u00e9m chlapci, kter\u00fd m\u011bl vyr\u016fst a ukr\u00e1st Tomovo srce a mysl, a ona se na n\u011bj d\u00edvala jako na oby\u010dejn\u00e9 d\u00edt\u011b a u\u017e na n\u011bj nikdy nepomyslela.<\/div>\n
Bill na n\u011bj te\u010f z\u00edral, obli\u010dej naprosto bez emoce. „Tvoje mamka,“ zopakoval, o\u010di vykulen\u00e9, a pak se usm\u00e1l. „D\u011bkuju,“ \u0159ekl, usm\u00e1l se opatrn\u011b, ale ud\u011blal to a Tom potla\u010doval nutk\u00e1n\u00ed se naklonit a znovu ho pol\u00edbit.<\/p>\n

S obrazem bezpe\u010dn\u011b zastr\u010den\u00fdm pod rukou Vivian Tr\u00fcmperov\u00e1 vystoupila z gar\u00e1\u017ee al\u00e1 galerie a byla na cest\u011b k autu, kdy\u017e n\u011bco zachytilo jej\u00ed pohled. Na verand\u011b sed\u011bl chlapec, nohy daleko od sebe a hrabal se ve \u0161t\u011brku pod schody mal\u00fdm kapesn\u00edk no\u017e\u00edkem. Kou\u0159il, oddechoval krou\u017eky do vzduchu a n\u011bco na n\u011bm nebylo v po\u0159\u00e1dku. Tenhle pohled u\u017e na d\u011btech vid\u011bla; u\u010dila na st\u0159edn\u00ed \u0161kole a nau\u010dila se pozn\u00e1vat, kdy\u017e d\u011bti n\u011bco tr\u00e1pilo.<\/em><\/div>\n

Zav\u00e1hala, necht\u011bla ru\u0161it, ale najednou \u0161la k n\u011bmu, jej\u00ed podpatky se ve \u0161t\u011brku trochu propadaly. Na tom tmav\u011b oble\u010den\u00e9m chlapci bylo n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho.<\/em><\/div>\n
„Ahoj,“ \u0159ekla, kdy\u017e k n\u011bmu do\u0161la a on k n\u00ed zvedl pohled zpoza \u010dern\u00e9 ofiny. Nepozdravil ji, nam\u00edsto toho zase sklopil hlavu a bodal do \u0161t\u011brku trochu v\u00edc. „Koupila jsem si jeden z obraz\u016f tvoj\u00ed mamky.“<\/em><\/div>\n
„Super,“ zamumlal, jeho hlas byl vysok\u00fd a zn\u011bl, jako by je\u0161t\u011b nebyl ani teenager, nejsp\u00ed\u0161 mu nebylo v\u00edc ne\u017e t\u0159in\u00e1ct nebo \u010dtrn\u00e1ct.<\/em><\/div>\n
„M\u00e1\u0161 opravdu hezk\u00fd make up,“ pokra\u010dovala Vivian, cht\u011bla, aby se na ni znovu pod\u00edval, proto\u017ee m\u011bl opravdu ohromuj\u00edc\u00ed o\u010di.<\/em><\/div>\n
„D\u00edky.“<\/em><\/div>\n
Vivian poznala, kdy\u017e nebyla v\u00edt\u00e1na. „No, jen jsem t\u011b cht\u011bla pozdravit, vypadal jsi tady tak s\u00e1m.“<\/em><\/div>\n
Chlapec znovu zvedl hlavu a rychle se na ni pod\u00edval. „\u010cau.“<\/em><\/div>\n
Vivian se na n\u011bj usm\u00e1la, i kdy\u017e si toho nev\u0161iml. „Tak se m\u011bj kr\u00e1sn\u011b,“ \u0159ekla mu, ne\u017e se oto\u010dila a ode\u0161la k autu, nechala ho d\u00edvat se za n\u00ed, mumlal, \u017ee na sv\u011bt\u011b nic jako m\u00edt se kr\u00e1sn\u011b neexistuje.<\/p>\n

Na obraz se zapomn\u011blo, a\u017e dokud se jej\u00ed a Gordon\u016fv syn neodst\u011bhoval a ne\u0161el do pr\u00e1ce. Pak tam byl, st\u00e1l op\u0159en\u00fd o ze\u010f pod schody a Vivian bylo zle z toho, \u017ee tam jen tak stoj\u00ed a pr\u00e1\u0161\u00ed se na n\u011bj, byl to tak hezk\u00fd obraz. Pov\u011bsila ho v lo\u017enici sv\u00e9ho syna a p\u0159em\u00fd\u0161lela, kde ten chlapec, kter\u00e9ho p\u0159ed lety potkala, asi te\u010f je.<\/p>\n

<\/em> „Za co?“ zeptal se Tom.<\/div>\n

„Za v\u0161echno,“ za\u0161eptal Bill a oto\u010dil se na bok z\u00e1dy k Tomovi, Tom p\u0159es n\u011bj p\u0159ehodil ruku a p\u0159it\u00e1hl si ho bl\u00ed\u017e do pozice, za kterou by ho z\u0159ejm\u011b p\u0159ed dv\u011bma m\u011bs\u00edci Bill zabil.<\/div>\n
Bill pokr\u010dil ruce a dal je kolem Tomov\u00fdch, o\u010di se mu zav\u00edraly a do jeho mysli za\u010d\u00ednal p\u0159ich\u00e1zet sp\u00e1nek.<\/div>\n
Tom p\u0159itiskl rty na temeno jeho hlavy a ani jeden z nich u\u017e nic ne\u0159ekl.<\/div>\n
Nepot\u0159ebovali, proto\u017ee to ticho \u0159\u00edkalo v\u0161echno.<\/p>\n

autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
original<\/strong><\/a> <\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: BrokenMirror Ty a j\u00e1 Bill m\u011bl ruce kolem Tomov\u00fdch ramen a vzlykal mu do trika, dr\u017eel se ho tak pevn\u011b, \u017ee Tom skoro nemohl d\u00fdchat, i kdy\u017e se ani nepokou\u0161el ze sebe Billa n\u011bjak sundat. Tom ho dr\u017eel taky tak pevn\u011b,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[563],"tags":[],"class_list":["post-3998","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-815-by-brokenmirror"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3998","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3998"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3998\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3998"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3998"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3998"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}