{"id":4011,"date":"2014-05-14T17:00:00","date_gmt":"2014-05-14T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3998"},"modified":"2014-05-14T17:00:00","modified_gmt":"2014-05-14T16:00:00","slug":"balance-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/05\/14\/balance-20\/","title":{"rendered":"Balance 20."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay
<\/strong><\/p>\n

Nechce se mi v\u011b\u0159it, \u017ee Balance t\u00edmto d\u00edlem dos\u00e1hla druh\u00e9 dek\u00e1dy :). Jeliko\u017e mi za p\u00e1r t\u00fddn\u016f za\u010d\u00edn\u00e1 zkou\u0161kov\u00e9 obdob\u00ed, sna\u017e\u00edm se psan\u00edm vyplnit ka\u017edou volnou chv\u00edli. Z cel\u00e9ho srdce v\u00e1m d\u011bkuji za kr\u00e1sn\u00e9 koment\u00e1\u0159e, za to, \u017ee jste po\u0159\u00e1d se mnou a douf\u00e1m, \u017ee v\u00e1s ani dal\u0161\u00edm st\u0159\u00edpkem p\u0159\u00edb\u011bhu nezklamu. P\u0159eji hezk\u00e9 \u010dten\u00ed \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n

\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Lid\u00e9 jsou bytosti zrozen\u00e9 k milov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
V\u0161ichni, a\u010dkoli rozli\u010dn\u00fdmi zp\u016fsoby, m\u00ed\u0159\u00ed ke stejn\u00e9mu c\u00edli. Tou\u017e\u00ed, hledaj\u00ed, zoufaj\u00ed. Ti, kte\u0159\u00ed maj\u00ed m\u00e9n\u011b \u0161t\u011bst\u00ed, si na tu chv\u00edli mus\u00ed po\u010dkat mnohem d\u00e9le ne\u017e ostatn\u00ed. Pr\u00e1v\u011b proto si mysl\u00ed, \u017ee je u\u017e nic nem\u016f\u017ee p\u0159ekvapit. \u017de u\u017e sly\u0161eli o v\u0161em. \u017de l\u00e1sce rozum\u00ed, jsou p\u0159ipraveni na v\u0161e, co s sebou p\u0159in\u00e1\u0161\u00ed i odn\u00e1\u0161\u00ed. Radost i bolest. Jak jednoduch\u00e1 to rovnice. Ale nen\u00ed to pravda. \u010clov\u011bk na n\u011bco takov\u00e9ho nikdy nen\u00ed dostate\u010dn\u011b p\u0159ipraven. O\u010dek\u00e1v\u00e1 n\u011bco jin\u00e9ho a n\u00e1hle jej to smete jako hurik\u00e1n. Proto\u017ee takov\u00e1 skute\u010dn\u00e1 l\u00e1ska je. Nevyzpytateln\u00e1, bou\u0159liv\u00e1, tajemn\u00e1. Je dal\u0161\u00edm z p\u0159\u00edrodn\u00edch \u017eivl\u016f, av\u0161ak na rozd\u00edl od ostatn\u00edch zp\u016fsobuje \u0161kody na zcela jin\u00fdch m\u00edstech.<\/p>\n

Bill se sna\u017eil soust\u0159edit na v\u0161e, co se s n\u00edm d\u011blo, ale bylo to mnohem t\u011b\u017e\u0161\u00ed, ne\u017e \u010dekal. P\u0159er\u00fdvan\u011b d\u00fdchal, nohama pevn\u011b obj\u00edmal Tomovy boky a p\u0159itom nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b z\u00edral na ruku, pohybuj\u00edc\u00ed se mezi jejich kl\u00edny. Jeho t\u011blo zachv\u00e1tilo neovladateln\u00e9 chv\u011bn\u00ed. Je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm nic podobn\u00e9ho nec\u00edtil. M\u011bl tendenci p\u0159ir\u00e1\u017eet k Tomov\u011b dlani, a z\u00e1rove\u0148 ji odstr\u010dit, proto\u017ee se m\u011bnil v \u010dasovanou n\u00e1lo\u017e, kter\u00e1 m\u011bla ka\u017edou chv\u00edli vybouchnout a sm\u00e9st v\u0161e v okol\u00ed n\u011bkolika metr\u016f. Cht\u011blo se mu k\u0159i\u010det, st\u00e9nat, a p\u0159esto i nad\u00e1le z\u016fst\u00e1val tichounce jako my\u0161ka. T\u0159\u00e1sl se v Tomov\u011b objet\u00ed, s rukou k\u0159e\u010dovit\u011b nata\u017eenou nad jeho vzty\u010den\u00fdm mu\u017estv\u00edm a v duchu si dod\u00e1val odvahu. Tak moc se jej cht\u011bl dotknout. Cht\u011bl mu p\u0159iv\u00e9st stejn\u00e9 pocity, dop\u0159\u00e1t mu stejn\u00e9 pot\u011b\u0161en\u00ed, ale nev\u011bd\u011bl, jak by m\u011bl za\u010d\u00edt. Byl to zat\u00edm ten nejeroti\u010dt\u011bj\u0161\u00ed z\u00e1\u017eitek, jak\u00fd ve sv\u00e9m kr\u00e1tk\u00e9m \u017eivot\u011b za\u017eil, a pr\u00e1v\u011b v t\u00e9 chv\u00edli trpce litoval toho, jak\u00fdm zp\u016fsobem jej pro\u017eil. V\u00e1\u0161niv\u011b hltal popsan\u00e9 str\u00e1nky knih, pro\u017e\u00edval p\u0159\u00edb\u011bhy tis\u00edc\u016f postav, ale \u017e\u00e1dn\u00e1 z nich jej nep\u0159ipravila na podobn\u00fd okam\u017eik.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Rukama se zachytil Tomov\u00fdch ramen, do kter\u00fdch nev\u011bdomky siln\u011b zaryl nehty, a pomalu zvedl hlavu. Tom jej sledoval temn\u00fdma o\u010dima, jeho pohled p\u00e1lil, bodal a vyslal do Billova uboh\u00e9ho t\u011bla je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed d\u00e1vku vzru\u0161en\u00ed. Zvedl rozt\u0159esenou ruku a b\u0159\u00ed\u0161ka prst\u016f p\u0159ilo\u017eil k jeho pootev\u0159en\u00fdm \u00fast\u016fm. Obkreslil jejich obrys, hladil je, hr\u00e1l si s nimi. Zjistil, \u017ee m\u00e1 rty zcela such\u00e9 a vyprahl\u00e9. Cht\u011bl jej pol\u00edbit, ale Tom pr\u00e1v\u011b v t\u00e9 chv\u00edli zlehka promas\u00edroval jeho varlata a Bill u\u017e se neubr\u00e1nil zast\u00e9n\u00e1n\u00ed. Nev\u011bdomky siln\u011b stiskl v\u00ed\u010dka, hodil hlavou dozadu a ztratil rovnov\u00e1hu. U\u017e d\u00e9le neudr\u017eel balanc nad Tomov\u00fdm t\u011blem. P\u0159itiskl se mu na hrudn\u00edk stejn\u011b prudce, jako jeho ruka dopadla na Tomovo vzru\u0161en\u00ed. Dal\u0161\u00ed tich\u00e9 zast\u00e9n\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

Tom se na n\u011bj nedok\u00e1zal vynad\u00edvat. Nedok\u00e1zal si p\u0159edstavit nic n\u00e1dhern\u011bj\u0161\u00edho ne\u017e Bill podl\u00e9haj\u00edc\u00ed \u017eivo\u010di\u0161n\u00ed touze po uspokojen\u00ed. Se zvr\u00e1cenou hlavou, rozcuchan\u00fdmi vlasy, po\u0159\u00e1d tak kr\u00e1sn\u011b k\u0159ehk\u00fd a vyd\u011b\u0161en\u00fd v\u0161\u00edm, co se s n\u00edm d\u011blo, vypadal neuv\u011b\u0159iteln\u011b p\u0159ita\u017eliv\u011b. Tom se jej sna\u017eil udr\u017eet na sv\u00e9m t\u011ble, aby nep\u0159epadl dozadu a neubl\u00ed\u017eil si, ale bylo to p\u0159\u00edli\u0161 t\u011b\u017ek\u00e9. Kdy\u017e Bill kolem jeho mu\u017estv\u00ed omotal sv\u00e9 dlouh\u00e9, huben\u00e9 prsty a pustil se do nesm\u011bl\u00e9ho uspokojov\u00e1n\u00ed, sv\u011bt kolem n\u011bj se smr\u0161til v bl\u00e1znivou masu r\u016fzn\u00fdch barev, st\u00edn\u016f a tvar\u016f, ned\u00e1vaj\u00edc\u00ed smysl. Otev\u0159el o\u010di, pohl\u00e9dl na Billa a vz\u00e1p\u011bt\u00ed si p\u0159\u00e1l, aby tak neud\u011blal. Bill se skl\u00e1n\u011bl nad n\u00edm, pomalu p\u0159ir\u00e1\u017eeje do jeho dlan\u011b sledoval pohyby Tomovy ruky a sna\u017eil se je napodobit. A Tom musel uznat, \u017ee mu to \u0161lo bravurn\u011b. A\u017e p\u0159\u00edli\u0161 bravurn\u011b. Pot\u0159eboval se uklidnit. Ve stavu naprost\u00e9ho transu nat\u00e1hl volnou ruku, zapletl ji do Billov\u00fdch vlas\u016f a p\u0159it\u00e1hl si jeho tv\u00e1\u0159 k t\u00e9 sv\u00e9. Bill zavzdychal a usm\u00e1l se, ale tentokr\u00e1t to byl \u00fapln\u011b jin\u00fd druh \u00fasm\u011bvu, ne\u017e jak\u00e9 u n\u011bj znal. Byl v\u00e1\u0161niv\u00fd, om\u00e1men\u00fd. Z\u0159ejm\u011b si ani s\u00e1m neuv\u011bdomoval, jak eroticky p\u016fsobil.<\/p>\n

Jejich rty se srazily, tvrd\u00fd polibek donutil oba ve stejnou chv\u00edli pootev\u0159\u00edt \u00fasta a dlouze zast\u00e9nat. Billovi se zatm\u011blo p\u0159ed o\u010dima. V\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e d\u00e9le nevydr\u017e\u00ed. Je\u0161t\u011b dva kr\u00e1tk\u00e9 p\u0159\u00edrazy do Tomovy dlan\u011b a jeho t\u011blo zachv\u00e1tila ni\u010div\u00e1 exploze. Prohnul se a lapal po kysl\u00edku. Bylo mu n\u00e1dhern\u011b. Nedok\u00e1zal se soust\u0159edit na nic jin\u00e9ho ne\u017e na uspokojen\u00ed a volnost, kter\u00e1 vz\u00e1p\u011bt\u00ed zaplavila jeho nitro. C\u00edtil se jako pt\u00e1k. Tou\u017eil rozprost\u0159\u00edt k\u0159\u00eddla a vzl\u00e9tnout. Pouze zpola vn\u00edmal pohyby sv\u00e9 ruky v Tomov\u011b kl\u00edn\u011b i jeho n\u00e1sledn\u00e9 vyvrcholen\u00ed.<\/p>\n

Najednou bylo po v\u0161em a sv\u011bt op\u011bt z\u00edsk\u00e1val svou p\u016fvodn\u00ed podobu. Tom se z magick\u00e9ho opojen\u00ed probral jako prvn\u00ed. Otev\u0159el o\u010di, jako by se pr\u00e1v\u011b probudil z vydatn\u00e9ho sp\u00e1nku, nat\u00e1hl se pro bal\u00ed\u010dek kapesn\u00ed\u010dk\u016f a o\u010distil jejich zpocen\u00e1 t\u011bla od zbytk\u016f spermatu. Pot\u00e9 vzal Billovo zesl\u00e1bl\u00e9 t\u011blo do n\u00e1ru\u010de, p\u0159itiskl si jej na hru\u010f a l\u00e1skypln\u011b jej l\u00edbal do vlas\u016f, zat\u00edmco ten se k n\u011bmu tulil jako ran\u011bn\u00e9 pt\u00e1\u010de a pokr\u00fdval polibky ka\u017ed\u00fd milimetr k\u016f\u017ee, na kter\u00fd dos\u00e1hl. Kdy\u017e po dlouh\u00e9 chv\u00edli zvedl hlavu, ani jeden se neubr\u00e1nil spokojen\u00e9mu \u00fasm\u011bvu.<\/p>\n

„Bylo to\u2026,“ za\u010dal Bill, ale nedok\u00e1zal pokra\u010dovat. Zvedl ruce, nyn\u00ed kr\u00e1sn\u011b lehk\u00e9, cht\u011bl n\u011bco nazna\u010dit dlan\u00ed, ale zcela zapomn\u011bl na znakovou \u0159e\u010d.<\/div>\n

„Dokonal\u00e9,“ doplnil jej Tom, hrav\u011b jej brnkl do \u0161pi\u010dky nosu a naklonil se, aby jej mohl pol\u00edbit.<\/div>\n
Bill zachytil jeho rty t\u011bmi sv\u00fdmi, l\u00edn\u011b je mas\u00edroval a ochutn\u00e1val prost\u0159ednictv\u00edm drobn\u00fdch polibk\u016f. Dot\u00fdkali se jazyky, ty v\u0161ak tentokr\u00e1t nesoupe\u0159ily o dominanci. V\u0161echno bylo pomal\u00e9, \u010dist\u00e9 a nevinn\u00e9. Ve vzduchu se vzn\u00e1\u0161ela v\u016fn\u011b V\u00e1noc, cukrov\u00ed, ale tak\u00e9 hlubok\u00e9 oddanosti.<\/div>\n
„Miluju t\u011b, Bille.“ Tom jej n\u011b\u017en\u011b hladil po tv\u00e1\u0159i. Ta slova, kdysi tolik d\u011bsiv\u00e1 a neskute\u010dn\u00e1, pr\u00e1v\u011b z\u00edsk\u00e1vala re\u00e1ln\u00ed podobu. Nebylo v\u016fbec t\u011b\u017ek\u00e9 je vyslovit. Pr\u00e1v\u011b naopak. Sama tou\u017eila b\u00fdt vyslovena.<\/div>\n
„Miluju t\u011b\u2026 Tome.“<\/p>\n

Bill se rozz\u00e1\u0159il jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, op\u0159el se tv\u00e1\u0159\u00ed o tu jeho a zhluboka se nadechl jeho osobnosti. A pr\u00e1v\u011b v t\u00e9 chv\u00edli, l\u00edb\u00e1n milovan\u00fdm \u010dlov\u011bkem, chr\u00e1n\u011bn jeho v\u0159el\u00fdm objet\u00edm, pochopil chov\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho otce. Kdyby byl na jeho m\u00edst\u011b, nep\u0159e\u017eil by to. Kdyby ztratil Toma, ztratil by v\u0161e. Sv\u011bt by p\u0159i\u0161el o v\u0161echny barvy, vzduch o ve\u0161ker\u00e9 v\u016fn\u011b, jeho nitro o jak\u00e9koli pocity. Byl by pr\u00e1zdn\u00fd.<\/p>\n

Odt\u00e1hl se od n\u011bj, pohl\u00e9dl mu hluboce do o\u010d\u00ed a cht\u011bl mu \u0159\u00edct, jak moc pro n\u011bj znamen\u00e1. Tom sebou v\u0161ak ne\u010dekan\u011b trhl, zad\u00edval se na n\u011bj p\u0159ekvapen\u00fdm pohledem a pot\u00e9 pohl\u00e9dl sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm. Najednou se zatv\u00e1\u0159il nech\u00e1pav\u011b.<\/div>\n

„N\u011bkdo klepe.“<\/p>\n

Bill p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. Bylo n\u011bco po jedn\u00e9, co\u017e byl opravdu neobvykl\u00fd \u010das na n\u00e1v\u0161t\u011bvy. Tom mu pomohl na nohy, rychle se obl\u00e9kli a ruku v ruce pomalu kr\u00e1\u010deli ke dve\u0159\u00edm, lapeni ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch. Tom o\u010dek\u00e1val prarodi\u010de, Bill sv\u00e9ho otce. Av\u0161ak osobu, kter\u00e1 st\u00e1la za dve\u0159mi, ne\u010dekal ani jeden z nich. Ve skute\u010dnosti osoba nest\u00e1la, vys\u00edlen\u011b se op\u00edrala o r\u00e1m dve\u0159\u00ed, a kdy\u017e na jej\u00ed tv\u00e1\u0159 dopadlo sv\u011btlo z p\u0159eds\u00edn\u011b, ne\u0161\u0165astn\u011b zk\u0159ivila rty a odvr\u00e1tila se. Tomovi chv\u00edli trvalo, ne\u017e pochopil.<\/p>\n

„Flinne,“ vydechl. Z \u00fast mu sotva vych\u00e1zelo n\u011bco v\u00edc ne\u017e bezmocn\u00fd \u0161epot. Nemohl uv\u011b\u0159it tomu, co vid\u00ed. „Panebo\u017ee,“ dostal ze sebe vz\u00e1p\u011bt\u00ed a zd\u011b\u0161en\u011b sledoval zubo\u017een\u00e9ho p\u0159\u00edtele. C\u00edtil, jak Bill ukr\u00fdvaj\u00edc\u00ed se za jeho z\u00e1dy, zalapal po dechu.<\/div>\n

„M\u016f\u017eu d\u00e1l?“ p\u00edpl Flinn, zavr\u00e1voral na m\u00edst\u011b a Tom jej podep\u0159el pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy mu nohy vypov\u011bd\u011bly slu\u017ebu.<\/div>\n
V ostr\u00e9m sv\u011btle p\u0159eds\u00edn\u011b, vypadal je\u0161t\u011b h\u016f\u0159. Na tv\u00e1\u0159i m\u011bl velik\u00e9 podlitiny, z nosu i ze rt\u016f mu st\u00e9kala krev a sm\u00e1\u010dela bundu, modr\u00e9 tri\u010dko s obr\u00e1zkem nezn\u00e1m\u00e9ho superhrdiny i bledou k\u016f\u017ei pod n\u00edm. Z dioptrick\u00fdch br\u00fdl\u00ed z\u016fstal pouze r\u00e1m a kousek skl\u00ed\u010dka.<\/p>\n

Sna\u017eil se uva\u017eovat racion\u00e1ln\u011b. Vzal jej kolem ramen a odvedl do kuchyn\u011b, kde jej usadil na \u017eidli a rychle p\u0159ed n\u011bj postavil skleni\u010dku s vodou, zat\u00edmco ut\u00edkal pro l\u00e9k\u00e1rni\u010dku. Kdy\u017e vych\u00e1zel ze dve\u0159\u00ed kuchyn\u011b, ne\u0161ikovn\u011b vrazil do Billa, kter\u00fd z\u016fstal na prahu, byl v\u00fdrazn\u011b bled\u00fd a rty si je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d p\u0159ekr\u00fdval dlan\u00ed. T\u0159\u00e1sl se, v o\u010d\u00edch stopy po slz\u00e1ch. Pohled na krev mu z\u0159ejm\u011b ned\u011blal dob\u0159e.<\/div>\n

„Bille,“ Tom jej n\u011b\u017en\u011b objal kolem bok\u016f a t\u011blem jej posouval a\u017e ke schodi\u0161ti.<\/div>\n
„C-co se\u2026 stalo? C-co?“<\/div>\n
„To nic. V\u0161echno bude dobr\u00e9.“ Tom jej zlehka pohladil po vlasech, sna\u017eil se jej uklidnit i p\u0159esto, \u017ee on s\u00e1m \u0161\u00edlel strachem i zlost\u00ed. Sna\u017eil se mluvit ti\u0161e, aby neprobudil Simone. „Vezmi Bu\u0159t\u00edka a jd\u011bte do pokoje. P\u0159ijdu za tebou, ano? Nechci, aby ses na to d\u00edval.“<\/div>\n
„Bude\u2026 v po-\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
„Jist\u011b\u017ee ano. Nedovol\u00edm, aby se mu n\u011bco stalo. Jen pros\u00edm jdi a j\u00e1 jsem za chvilku u tebe,“ s vyp\u011bt\u00edm v\u0161ech sil se pousm\u00e1l, kr\u00e1tce jej pol\u00edbil a pot\u00e9 sledoval, jak se skl\u00e1n\u00ed k podlaze, bere do n\u00e1ru\u010de rozespal\u00e9ho baseta a pomalu m\u00ed\u0159\u00ed nahoru.<\/p>\n

Kdy\u017e mu zmizel z dohledu, u\u017e si v\u00edce nemusel hr\u00e1t na to, \u017ee v\u0161echno je v po\u0159\u00e1dku. Nebylo. Sv\u011bt nebyl takov\u00fd, jak\u00fd by m\u011bl b\u00fdt, proto\u017ee pokud ano, nemusel by se d\u00edvat na dobitou tv\u00e1\u0159 chlapce, kter\u00fd jak\u017eiv nikomu neubl\u00ed\u017eil. Zhluboka se nadechl, ze sk\u0159\u00edn\u011b v ob\u00fdv\u00e1ku vyt\u00e1hl b\u00edlou \u0161katuli a vr\u00e1til se do kuchyn\u011b. Flinn mezit\u00edm vypil celou sklenici vody, dr\u017eel se za krv\u00e1cej\u00edc\u00ed \u00fasta a sledoval poletuj\u00edc\u00ed sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky. L\u00edbila se mu my\u0161lenka, \u017ee jsou po\u0159\u00e1d stejn\u00e9. Dopadaly na zem v pomal\u00e9m, klidn\u00e9m tempu, i kdy\u017e sv\u011bt kolem nich u\u017e stejn\u00fd nebyl.<\/div>\n

Tom si klekl na podlahu naproti n\u011bmu, nato\u010dil si jeho zakrvavenou tv\u00e1\u0159 k t\u00e9 sv\u00e9, a i kdy\u017e jej na jazyku svrb\u011blo podez\u0159en\u00ed, ne\u0159ekl ani slovo a pustil se do o\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed povrchov\u00fdch ran.<\/p>\n

„Z\u0159ejm\u011b jsem tv\u00e9ho kamar\u00e1da vyd\u011bsil.“<\/div>\n

Tom mu kr\u00e1tce pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed. Byly vyd\u011b\u0161en\u00e9. Spolkl slova, kter\u00e1 mu cht\u011bla vysko\u010dit z \u00fast, a kusem tamponku mu opatrn\u011b \u010distil zaschl\u00e9 stopy krve.<\/div>\n
„Vypad\u00e1 to tak. Pohled na krev mu asi neud\u011blal dob\u0159e,“ odpov\u011bd\u011bl tich\u00fdm hlasem. Do o\u010d\u00ed mu u\u017e v\u00edce nepohl\u00e9dl.<\/div>\n
„To m\u011b mrz\u00ed,“ Flinn ne\u0161\u0165astn\u011b sklonil tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
Tom u\u017e d\u00e9le nedok\u00e1zal ml\u010det. Ta ot\u00e1zka visela ve vzduchu od chv\u00edle, co Flinn zabu\u0161il na dve\u0159e a vpadl dovnit\u0159.<\/p>\n

„Nechce\u0161 mi \u0159\u00edct, co se stalo?“ nezeptal se jej nijak vy\u010d\u00edtav\u00fdm t\u00f3nem. Cht\u011bl pouze zn\u00e1t pravdu. Nic v\u00edc.<\/div>\n

„Upadl jsem,“ vy\u0161lo z Flinna tich\u00e9 p\u0159izn\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Flinne,“ Tom nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zavrt\u011bl hlavou. \u010cekal to. „I tomu, \u017ee t\u011b napadla sme\u010dka rozzu\u0159en\u00fdch vlk\u016f, bych uv\u011b\u0159il d\u0159\u00edv ne\u017e tomuhle. Pod\u00edvej se na sebe. M\u011bl bych t\u011b vz\u00edt do nemocnice.“<\/div>\n
Flinn zd\u011b\u0161en\u011b vykulil o\u010di a vrt\u011bl hlavou tak rychle, jak mu to bolest tv\u00e1\u0159e dovolovala. Vypadal jako d\u00edt\u011b. Tolik mu tehdy p\u0159ipom\u00ednal Billa. „Tome, pros\u00edm. Jsem v po\u0159\u00e1dku. Je to jenom p\u00e1r \u0161kr\u00e1banc\u016f a mod\u0159in. Nechci jet do nemocnice.“<\/div>\n
„Boj\u00ed\u0161 se, proto\u017ee jim bude\u0161 muset \u0159\u00edct pravdu. Tohle,“ uk\u00e1zal na n\u011bj prstem, v o\u010d\u00edch nekone\u010dn\u00e1 l\u00edtost, „nejsou zran\u011bn\u00ed zp\u016fsoben\u00e1 p\u00e1dem. N\u011bkdo ti ubl\u00ed\u017eil.“<\/div>\n
Flinn sebou trhl, jako by do n\u011bj ude\u0159il blesk. Zvedl hlavu a smutn\u011b na Toma hled\u011bl jedn\u00edm okem, jeliko\u017e mu to druh\u00e9 nar\u016fstalo do gigantick\u00fdch rozm\u011br\u016f. T\u0159\u00e1sl se mu horn\u00ed ret. Otev\u0159el \u00fasta, jako by cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct, ale nakonec to neud\u011blal. Pora\u017een\u011b sv\u011bsil hlavu mezi ramena a slab\u011b p\u0159ik\u00fdvl.<\/p>\n

„Kdo ti ubl\u00ed\u017eil?“ zeptal se Tom jemn\u011b. Tolik cht\u011bl otci odpustit a ironi\u00ed osudu byl n\u00e1sil\u00edm konfrontov\u00e1n na ka\u017ed\u00e9m kroku. Bylo mu z toho \u0161patn\u011b. Obracel se mu \u017ealudek a byl si jist\u00fd, \u017ee mus\u00ed b\u00fdt stejn\u011b bled\u00fd jako Bill. Je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed mu bylo dokonale a nyn\u00ed\u2026<\/div>\n

„M\u00e1min p\u0159\u00edtel.“<\/div>\n
Tom smutn\u011b stiskl v\u00ed\u010dka. Ozna\u010den\u00ed m\u00e1min p\u0159\u00edtel bylo jist\u011b pouze maskou pro slovo milenec<\/em>.<\/div>\n
„Byli i s m\u00e1mou hodn\u011b opil\u00ed. Za\u010dali vyv\u00e1d\u011bt. Rozb\u00edjeli v\u011bci kolem sebe, n\u00e1bytek, v\u0161echno. A pak najednou vtrhli do m\u00e9ho pokoje.“ Odml\u010del se, od\u0159enou dlan\u00ed si ot\u0159el slzy v koutc\u00edch o\u010d\u00ed. Mluvil potichu a pomalu, jako by mu ka\u017ed\u00e9 dal\u0161\u00ed slovo zp\u016fsobovalo po\u0159\u00e1d v\u011bt\u0161\u00ed bolest. „M\u011bl jsem v pokoji model mal\u00e9 d\u0159ev\u011bn\u00e9 lod\u011b. Byl pro m\u011b hodn\u011b d\u016fle\u017eit\u00fd, a tak jsem je prosil, aby jej nechali b\u00fdt. A pak se do m\u011b pustili.“<\/div>\n
„Oba?!“ Tom nemohl uv\u011b\u0159it tomu, co sly\u0161\u00ed. Bylo mu na zvracen\u00ed.<\/div>\n
„M\u00e1ma m\u011b uhodila prvn\u00ed a\u2026 pak m\u011b tam nechala s n\u00edm.“<\/div>\n
„A-ale neubl\u00ed\u017eil ti i jinak, \u017ee ne?“<\/div>\n
Flinn op\u011bt zvedl pohled, zachytil zd\u011b\u0161en\u00ed v Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch a smutn\u011b se pousm\u00e1l. V\u011bd\u011bl, na co nar\u00e1\u017e\u00ed. B\u00fdt o\u0161kliv\u00fd m\u011blo i sv\u00e9 v\u00fdhody. „To na\u0161t\u011bst\u00ed ne.“<\/p>\n

Tom u\u017e v\u00edce nepromluvil a pokra\u010doval v o\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed v tichosti. Kdy\u017e jej o p\u016fl hodiny pozd\u011bji dovedl do pokoje pro hosty, byla jeho n\u00e1lada hluboko pod bodem mrazu. Necht\u011bl uv\u011b\u0159it tomu, \u010deho v\u0161eho jsou lid\u00e9 schopn\u00ed. Pustit se do kluka kv\u016fli hloup\u00e9 d\u0159ev\u011bn\u00e9 lodi\u010dce. P\u0159\u00ed\u0161t\u011b jej u\u017e nep\u0159ekvap\u00ed, kdy\u017e budou ve zpr\u00e1v\u00e1ch hl\u00e1sit ubl\u00ed\u017een\u00ed na zdrav\u00ed z d\u016fvodu toho, \u017ee vy\u0161lo slunce.<\/div>\n

Ulo\u017eil Flinna do postele, je\u0161t\u011b jednou se ujistil, jestli nepot\u0159ebuje l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 o\u0161et\u0159en\u00ed a s tich\u00fdm pop\u0159\u00e1n\u00edm dobr\u00e9 noci m\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Tome?“<\/div>\n
„Hm?“ Zastavil, ale neot\u00e1\u010del se. U\u017e nem\u011bl s\u00edlu d\u00edvat se na n\u011bj. Byl unaven\u00fd. Zdrcen\u00fd a cht\u011bl pouze usnout a sp\u00e1t, a\u017e dokud se lid\u00e9 nevzpamatuj\u00ed a nep\u0159estanou se chovat jako zv\u00ed\u0159ata.<\/div>\n
„Je to moc kr\u00e1sn\u00fd pokoj. D\u011bkuju za to, \u017ee tady m\u016f\u017eu z\u016fstat i za v\u0161echno, co pro m\u011b d\u011bl\u00e1\u0161.“<\/div>\n
Flinn se na posteli opatrn\u011b zavrt\u011bl a rozhl\u00e9dl se kolem sebe. Jeho pokoj byl mnohem men\u0161\u00ed, m\u00e9n\u011b \u00fatuln\u011bj\u0161\u00ed a nep\u016fsobil dojmem, kter\u00fd by ve v\u00e1s zanechal hezk\u00e9 vzpom\u00ednky. Tenhle pokoj byl jin\u00fd. \u00datuln\u00fd, sv\u011btl\u00fd, prostorn\u00fd. Jednoduch\u00e9 za\u0159\u00edzen\u00ed a klidn\u00e1 atmosf\u00e9ra. Nic v\u00edc by nepot\u0159eboval.<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku. Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi tady,“ pooto\u010dil hlavu a v\u011bnoval mu drobn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
Flinn se tak\u00e9 pokusil o \u00fasm\u011bv ale vzhledem ke stavu jeho \u00fast, by se to dalo nazvat pouze nepovedenou grimasou. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed posmutn\u011bl.<\/p>\n

„Tome,“ \u0161eptl. Jeho \u0161eptan\u00e1 slova, se rozezn\u011bla tich\u00fdm pokojem v podob\u011b zoufal\u00fdch v\u00fdk\u0159ik\u016f o pomoc. „Mysl\u00ed\u0161, \u017ee budu jako ona?“<\/div>\n

Toma bodlo u srdce. Ot\u00e1zka, kterou si pokl\u00e1dal od chv\u00edle, co byl sv\u011bdkem po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho otce. Ot\u00e1zka, kter\u00e9 se d\u011bsil ze v\u0161eho nejv\u00edce a na kterou rad\u011bji necht\u011bl zn\u00e1t odpov\u011b\u010f. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee se jejich osud podobal pr\u00e1v\u011b v t\u011bch nejo\u0161kliv\u011bj\u0161\u00edch m\u00edstech.<\/div>\n
Zhluboka nas\u00e1l vzduch, donutil sv\u00e9 kon\u010detiny k pohybu a unaven\u00fdm krokem m\u00ed\u0159il zp\u011bt k posteli. Posadil se naproti Flinnovi, zad\u00edval se mu do uplakan\u00fdch o\u010d\u00ed a i jemu bylo n\u00e1hle do pl\u00e1\u010de.<\/div>\n
„Kdy\u017e\u2026 kdy\u017e mi byly \u010dty\u0159i, vid\u011bl jsem, jak m\u016fj t\u00e1ta uhodil m\u00e1mu. Z ni\u010deho nic, prost\u011b ji uhodil. Ona mu vyznala l\u00e1sku a on-“ odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159. Prsty obkresloval geometrick\u00fd vzor na povle\u010den\u00ed a sna\u017eil se uklidnit. „Od t\u00e9 chv\u00edle nep\u0159e\u0161el jedin\u00fd den, ani\u017e bych se b\u00e1l, \u017ee budu jako on. Ni\u010d\u00ed m\u011b to a ani po t\u011bch letech mu nedok\u00e1\u017eu odpustit.“<\/p>\n

Flinn se pomalu naklonil dop\u0159edu a zast\u00e9nal bolest\u00ed p\u0159i st\u0159etu p\u0159ikr\u00fdvky s citlivou k\u016f\u017e\u00ed. Kv\u016fli zni\u010den\u00fdm br\u00fdl\u00edm nevid\u011bl Tomovu tv\u00e1\u0159 ost\u0159e, p\u0159esto vid\u011bl, \u017ee c\u00edt\u00ed stejnou bolest jako on s\u00e1m. V t\u00e9 chv\u00edli byli sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e9 du\u0161e.<\/div>\n

„Ty nejsi jako on, Tome,“ nat\u00e1hl ruku a nesm\u011ble jej popl\u00e1cal po rameni. „Jsi jedin\u00fd \u010dlov\u011bk, kter\u00e9mu v\u011b\u0159\u00edm. Jedin\u00e1 rodina. M\u016fj jedin\u00fd p\u0159\u00edtel.“<\/div>\n
„Ty jsi tak\u00e9 m\u016fj p\u0159\u00edtel, Flinne,“ usm\u00e1l se na n\u011bj p\u0159es slzy. „A proto nedovol\u00edm, aby ti je\u0161t\u011b n\u011bkdy takhle ubl\u00ed\u017eili.“<\/div>\n
„S t\u00edm se netrap, Tome. U\u017e jsem si zvykl. Te\u010f jsem tady, pro\u017eijeme kr\u00e1sn\u00fd \u0160t\u011bdr\u00fd den. Co v\u00edc si m\u016f\u017eu p\u0159\u00e1t?“<\/div>\n
„Nem\u00e1m pro tebe d\u00e1rek, Flinne.“<\/div>\n
„D\u00e1rkem je v\u0161e, co pro m\u011b d\u011bl\u00e1\u0161. To, \u017ee tady m\u016f\u017eu dnes z\u016fstat.“<\/div>\n
„Ale n\u011bco by tady mo\u017en\u00e1 p\u0159eci jen bylo.“ Op\u011bt mu v\u011bnoval \u00fasm\u011bv. Nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm ani jedinou vte\u0159inu. V\u011bd\u011bl pouze jedin\u00e9. Cht\u011bl mu pomoct. Mus\u00ed mu pomoct.<\/div>\n
Flinn t\u00e9 noci z\u00edskal nov\u00fd domov.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Kdy\u017e se kone\u010dn\u011b dostal do sv\u00e9ho pokoje, bylo t\u00e9m\u011b\u0159 p\u016fl t\u0159et\u00ed. C\u00edtil neuv\u011b\u0159iteln\u00fd hn\u011bv v\u016f\u010di Flinnov\u00fdm rodi\u010d\u016fm, l\u00edtost v\u016f\u010di jemu samotn\u00e9mu, ale ani jeden z pocit\u016f nebyl natolik siln\u00fd, aby p\u0159ekonal v\u0161e, co v n\u011bm vyvol\u00e1val pohled na sp\u00edc\u00edho Billa. Kr\u010dil se na kv\u00edtkovan\u00e9m gau\u010di u okna, ve sv\u011btle opi\u010d\u00ed lampy a s knihou na kl\u00edn\u011b, vypadal op\u011bt nadpozemsky. Bu\u0159t\u00edk se rozvaloval vedle n\u011bj, hlavou se op\u00edral o jeho stehna a tak\u00e9 ti\u0161e odfukoval.<\/p><\/div>\n

Tom z\u016fstal st\u00e1t na m\u00edst\u011b a sledoval je. D\u00edval se na n\u011b dlouho, pozoroval profil Billovy sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159e, jemnou k\u0159ivku jeho obo\u010d\u00ed, chv\u011bj\u00edc\u00ed se \u0159asy, vdechoval jeho nezam\u011bnitelnou v\u016fni a v\u011bd\u011bl, \u017ee dokud jsou spolu, je na sv\u011bt\u011b je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d n\u011bco hezk\u00e9ho. P\u0159istoupil bl\u00ed\u017e, opatrn\u011b se sklonil a cht\u011bl jej vz\u00edt do n\u00e1ru\u010de a ulo\u017eit do postele, ale pr\u00e1v\u011b v t\u00e9 chv\u00edli sebou Bu\u0159t\u00edk trhl ze sp\u00e1nku, zad\u00edval se na n\u011bj ospal\u00fdm pohledem a spokojen\u011b zavrt\u011bl ocasem. Pot\u00e9 se nemotorn\u011b vy\u0161kr\u00e1bal na zadn\u00ed, op\u0159el se o Tomovy boky a zachytil se jeho nata\u017een\u00fdch rukou.<\/p>\n

„Tak\u017ee ty chce\u0161 j\u00edt do postele prvn\u00ed, co?“ Tom pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou, zhluboka se nadechl a zvedl jej na ruce. „Dob\u0159e, m\u00e1\u0161 p\u0159ednost. Ale jenom proto, \u017ee jsi Billa tak hezky hl\u00eddal, ano?“<\/div>\n

Polo\u017eil jej na kraj postele, p\u0159ehodil p\u0159es n\u011bj deku a hrav\u011b jej po\u0161kr\u00e1bal za uchem. Pot\u00e9 se kousl do rtu a sklonil se k n\u011bmu, jako by se mu cht\u011bl sv\u011b\u0159it s n\u011bjak\u00fdm tajemstv\u00edm. „A tak\u00e9 za ty r\u016f\u017eov\u00e9 s\u00e1\u0148ky,“ mrkl na n\u011bj, je\u0161t\u011b jednou jej pohladil a pot\u00e9 se vr\u00e1til zp\u011bt k Billovi.<\/div>\n
Kdyby nev\u011bd\u011bl, \u017ee je to nesmysl, klidn\u011b by tvrdil, \u017ee byl Bill mnohem leh\u010d\u00ed ne\u017e jeho vypasen\u00fd ps\u00ed p\u0159\u00edtel. Opatrn\u011b si jej vyzvedl do objet\u00ed, kn\u00ed\u017eka jim proklouzla mezi t\u011bly a skon\u010dila na podlaze. Bill se rozespale zamlel, omotal mu ruku kolem krku a \u0161imral jej na \u0161\u00edji sv\u00fdmi v\u00fddechy. Na krati\u010dkou chv\u00edli, Tomovi to p\u0159i\u0161lo dokonce m\u00e9n\u011b ne\u017e vte\u0159ina, otev\u0159el o\u010di, a kdy\u017e nad sebou spat\u0159il jeho tv\u00e1\u0159, pousm\u00e1l se a vz\u00e1p\u011bt\u00ed op\u011bt usnul. Tom by jej v t\u00e9 chv\u00edli nejrad\u011bji na m\u00edst\u011b zul\u00edbal, ale to by bylo od n\u011bj hodn\u011b sobeck\u00e9, a tak tu my\u0161lenku potla\u010dil do nejhlub\u0161\u00edch z\u00e1kout\u00ed sv\u00e9 mysli, ulo\u017eil jej do postele a pe\u010dliv\u011b p\u0159es n\u011bj p\u0159ehodil p\u0159ikr\u00fdvku. Pol\u00edbil jej do vlas\u016f.<\/div>\n
„Sladk\u00e9 sny,“ \u0161eptl, a\u010dkoli v\u011bd\u011bl, \u017ee jej sotva mohl sly\u0161et. Bill se v\u0161ak op\u011bt sladce pousm\u00e1l a d\u00e1l neru\u0161en\u011b oddechoval. Tom se tak\u00e9 pousm\u00e1l a vr\u00e1til se ke kn\u00ed\u017ece pohozen\u00e9 na podlaze. Vzal ji do rukou a u\u017e snad post\u00e9 b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f obkresloval obr\u00e1zek mal\u00e9ho srne\u010dka ve st\u00ednu sv\u00e9ho velk\u00e9ho p\u0159\u00edtele. Otev\u0159el kn\u00ed\u017eku na str\u00e1nce, na kter\u00e9 Bill p\u0159ehnul okraj, a za\u010detl se do posledn\u00edch slov.<\/div>\n
<\/p>\n

\u2026<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, kdo jsme a odkud poch\u00e1z\u00edme. J\u00e1 jsem j\u00e1. Ty jsi ty. Jsme rozd\u00edln\u00ed. Tak rozd\u00edln\u00ed, jak jen to jde. Poch\u00e1z\u00edme z jin\u00fdch sv\u011bt\u016f. Ale kdy\u017e jsme spolu, nic takov\u00e9ho jako rozd\u00edly neexistuje. Neexistuj\u00ed rozd\u00edln\u00e9 sv\u011bty. Kdy\u017e jsme spolu, vytv\u00e1\u0159\u00edme celek. \u017dij\u00edc\u00ed, d\u00fdchaj\u00edc\u00ed, miluj\u00edc\u00ed. Dv\u011b t\u011bla, jedna du\u0161e. Pat\u0159\u00edme k sob\u011b. Pat\u0159ili jsme k sob\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e jsme si to dok\u00e1zali p\u0159ipustit. Stvo\u0159eni jeden pro druh\u00e9ho.<\/em><\/div>\n

Jen ty a j\u00e1.<\/em> <\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Nechce se mi v\u011b\u0159it, \u017ee Balance t\u00edmto d\u00edlem dos\u00e1hla druh\u00e9 dek\u00e1dy :). Jeliko\u017e mi za p\u00e1r t\u00fddn\u016f za\u010d\u00edn\u00e1 zkou\u0161kov\u00e9 obdob\u00ed, sna\u017e\u00edm se psan\u00edm vyplnit ka\u017edou volnou chv\u00edli. Z cel\u00e9ho srdce v\u00e1m d\u011bkuji za kr\u00e1sn\u00e9 koment\u00e1\u0159e, za to, \u017ee jste po\u0159\u00e1d<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[581],"tags":[],"class_list":["post-4011","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-balance"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4011","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4011"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4011\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4011"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4011"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4011"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}