{"id":4015,"date":"2014-05-13T16:00:00","date_gmt":"2014-05-13T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4002"},"modified":"2014-05-13T16:00:00","modified_gmt":"2014-05-13T15:00:00","slug":"breaking-through-24","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/05\/13\/breaking-through-24\/","title":{"rendered":"Breaking Through 24."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*<\/p>\n

Otec a syn<\/p>\n

<\/em><\/strong> St\u00e1valo se \u010d\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji, \u017ee slunce probojovalo sv\u00e9 paprsky p\u0159es zata\u017eenou oblohu a prosv\u011btlilo tak zachmu\u0159en\u00fd \u010das. Dneska ale nebyl ten den. Nad l\u00e9\u010debnou se stahovala hroziv\u00e1 \u0161ed\u00e1 mra\u010dna p\u0159edznamen\u00e1vaj\u00edc\u00ed sn\u00edh. D\u00edky pom\u011brn\u011b vysok\u00fdm teplot\u00e1m se v\u0161ak dalo o\u010dek\u00e1vat, \u017ee bude sp\u00ed\u0161e pr\u0161et ne\u017e sn\u011b\u017eit. K vysok\u00e9 \u017eelezn\u00e9 br\u00e1n\u011b se pomalu bl\u00ed\u017eila osoba zachumlan\u00e1 do star\u00e9ho kab\u00e1tu a do pleten\u00e9 \u0161\u00e1ly. Ka\u017ed\u00fd jej\u00ed krok se zd\u00e1l b\u00fdt t\u011b\u017ek\u00fd a rozv\u00e1\u017en\u00fd. Poryvy v\u011btru nutily osobu tisknout jej\u00ed tv\u00e1\u0159 za l\u00edmec kab\u00e1tu a schov\u00e1vat nos do \u0161\u00e1ly.<\/p>\n

„Dobr\u00fd den, n\u00e1v\u0161t\u011bva pro Billa Kaulitze,“ pronesl mu\u017e zhrubl\u00fdm hlasem na vr\u00e1tnici. Trp\u011bliv\u011b sledoval sta\u0159\u00edka, jak bere do rukou telefon a vol\u00e1 na p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e1 m\u00edsta, aby ozn\u00e1mil jeho p\u0159\u00edtomnost.<\/div>\n

„Br\u00e1na je odemknuta,“ \u0159ekl mu\u017e na vr\u00e1tnici, kdy\u017e pokl\u00e1dal sluch\u00e1tko. Mu\u017e p\u0159ik\u00fdvl a jak si s\u00e1m otev\u0159el, s\u00e1m za sebou zase zav\u0159el. \u0160lapal po p\u00eds\u010dit\u00e9 cest\u011b sm\u011brem k budov\u011b s velk\u00fdm p\u00edsmenem C, maj\u00edc v \u017ealudku velk\u00fd pocit provin\u011bn\u00ed.<\/p>\n

Na odd\u011blen\u00ed byl klid. Po pam\u011bti sledoval \u010d\u00edsla dve\u0159\u00ed a hledal dve\u0159e o\u0161et\u0159ovny, kde by se mohl ohl\u00e1sit. Postupn\u011b ze sebe stahoval teplou \u0161\u00e1lu a kab\u00e1t.<\/div>\n

„Pane Kaulitzi?“ usly\u0161el za sebou hlas \u017eeny. Oto\u010dil se.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den,“ pozdravil, kdy\u017e v \u017een\u011b poznal prim\u00e1\u0159ku Schneiderovou.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den! Ne\u010dekali jsme v\u00e1s,“ p\u0159iznala prim\u00e1\u0159ka popravd\u011b.<\/div>\n
„Ano, v\u00edm,“ p\u0159ik\u00fdvl J\u00f6rg.<\/div>\n
„Jsme opravdu r\u00e1di, \u017ee jste to ale zvl\u00e1dl a p\u0159ijel. Mohla bych s v\u00e1mi mluvit?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ svolil J\u00f6rg a n\u00e1sledoval prim\u00e1\u0159ku na sesternu.<\/div>\n
„Na psycholo\u017eku va\u0161eho syna Noemi si jist\u011b vzpom\u00edn\u00e1te z posledn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvy,“ uk\u00e1zala na \u017eenu, kter\u00e1 sed\u011bla u stolu nad f\u016frou slo\u017eek a dokument\u016f.<\/div>\n
„Jist\u011b. Dobr\u00fd den,“ pozdravil J\u00f6rg a nat\u00e1hl k n\u00ed pravou ruku, aby ji uctiv\u011b pozdravil. Sledoval, jak se prim\u00e1\u0159ka posadila vedle psycholo\u017eky a z\u016fstala se na J\u00f6rga d\u00edvat.<\/div>\n
\n
„Mohl bych vid\u011bt syna?“<\/div>\n
„Beze v\u0161eho, pane Kaulitzi, ale nejd\u0159\u00edve s v\u00e1mi ob\u011b pot\u0159ebujeme mluvit. Posad\u00edte se pros\u00edm?“ uk\u00e1zala prim\u00e1\u0159ka na volnou \u017eidli. J\u00f6rgovi se ve tv\u00e1\u0159i zra\u010dilo zmaten\u00ed a m\u00edrn\u00e9 obavy, kdy\u017e odkl\u00e1dal svoje svr\u0161ky na \u017eidli vedle a usedal ke stolu.<\/div>\n
„Stalo se snad n\u011bco?“ zeptal se, up\u00ednaj\u00edc ke dv\u011bma \u017een\u00e1m unaven\u00e9 o\u010di.<\/div>\n
„To ano, ale nemus\u00edte se b\u00e1t. Bill je v po\u0159\u00e1dku,“ uklidnila jej prim\u00e1\u0159ka. „P\u0159ed p\u00e1r dny byla Noemi u va\u0161eho syna. Bylo pot\u0159eba znovu zanalyzovat jeho stav, proto\u017ee se stalo p\u00e1r v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 v\u00e1m ale vysv\u011btl\u00ed Noemi,“ pod\u00edvala se na kolegyni po svoj\u00ed prav\u00e9 ruce a p\u0159edala j\u00ed t\u00edm slovo.<\/div>\n
„Ano. Nem\u011bla jsem sice tu mo\u017enost, b\u00fdt u v\u0161eho ji\u017e od za\u010d\u00e1tku jako pan\u00ed prim\u00e1\u0159ka, ale poda\u0159ilo se mi d\u00e1t dohromady celou dokumentaci. Je tu jist\u00fd student, kter\u00fd se velmi sbl\u00ed\u017eil s va\u0161\u00edm synem a neuv\u011b\u0159iteln\u00fdm zp\u016fsobem posunul jeho psychick\u00fd stav k lep\u0161\u00edmu za opravdu kr\u00e1tkou dobu. Bill je nyn\u00ed schopen pustit do sv\u00e9ho pokoje n\u011bkoho dal\u0161\u00edho a bez v\u011bt\u0161\u00edch pot\u00ed\u017e\u00ed komunikuje s k\u00fdmkoli, s k\u00fdm je zrovna pot\u0159eba. Je na dobr\u00e9 cest\u011b se ze v\u0161eho dostat,“ pousm\u00e1la se Noemi.<\/div>\n
„To je ale naprosto \u00fa\u017easn\u00e1 zpr\u00e1va,“ vydechl J\u00f6rg a jeho napjat\u00e1 tv\u00e1\u0159 se uvolnila.<\/div>\n
„To ano. Nev\u00edme sice podrobnosti, jak se to tomu chlapci poda\u0159ilo, ale je to opravdu t\u00e9m\u011b\u0159 z\u00e1zrak. Mysl\u00edm, \u017ee za n\u00edm budete moct j\u00edt na pokoj.“<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00e9 sklo?“<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00e9 sklo. Jen v\u00e1s mus\u00edm prozat\u00edm po\u017e\u00e1dat, abyste vynechal fyzick\u00fd kontakt. Od toho chlapce se Bill nechal vz\u00edt za ruku, ale je\u0161t\u011b jsme nezkou\u0161eli jej vystavit dotyk\u016fm n\u011bkoho dal\u0161\u00edho,“ vysv\u011btlila prim\u00e1\u0159ka.<\/p>\n

„Kdo je ten chlapec? Pro\u010d se o Billa zaj\u00edm\u00e1?“ zeptal se J\u00f6rg znepokojen\u011b. Necht\u011bl nikoho mu\u017esk\u00e9ho pohlav\u00ed v bl\u00edzkosti sv\u00e9ho syna.<\/div>\n

„Je studentem zdej\u0161\u00ed univerzity. Byl tu na exkurzi se sv\u00fdmi spolu\u017e\u00e1ky v r\u00e1mci p\u0159edm\u011btu z psychologie. Bohu\u017eel se tu p\u0159i jejich n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b stal takov\u00fd incident, kter\u00fd Billa dostal do jednoho z nejt\u011b\u017e\u0161\u00edch z\u00e1chvat\u016f. Ten student se sem neust\u00e1le vracel s obrovsk\u00fdm pocitem viny, \u017ee za Bill\u016fv z\u00e1chvat mohl on.“ J\u00f6rg nep\u0159est\u00e1val kroutit hlavou.<\/div>\n
„Nep\u0159eji si, aby za m\u00fdm synem chodil. Nep\u0159eji si, aby se zdr\u017eoval v jeho bl\u00edzkosti. Nem\u00edn\u00edm dopustit, aby se Billovi n\u011bco stalo.“ Prim\u00e1\u0159ka se zalekla. J\u00f6rgovo rozhodnut\u00ed by mohlo cel\u00e9 jejich sna\u017een\u00ed zma\u0159it.<\/div>\n
„Pane Kaulitzi, ten student je pro va\u0161eho syna dobr\u00e1 v\u011bc a z hlediska, kter\u00e9 m\u00e1te na mysli, od n\u011bj nehroz\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e9 nebezpe\u010d\u00ed,“ uji\u0161\u0165ovala jej. J\u00f6rg se o\u0161il.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee kdy\u017e bude m\u00edt Bill kamar\u00e1dy, bude to dobr\u00e1 v\u011bc. Pos\u00edlal jsem jej denn\u011b do \u0161koly, kde mu nem\u011blo hrozit \u017e\u00e1dn\u00e9 nebezpe\u010d\u00ed, a jak to dopadlo,“ oponoval j\u00ed J\u00f6rg.<\/div>\n
„Tom se zhroutil, kdy\u017e se n\u00e1hodou dov\u011bd\u011bl, pro\u010d je tu Bill hospitalizovan\u00fd. Te\u010f ho opatruje jako oko v hlav\u011b,“ p\u0159isadila prim\u00e1\u0159ka je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed v\u011bc navrch, aby J\u00f6rga p\u0159esv\u011bd\u010dila.<\/div>\n
„Tak se jmenuje? Tom?“<\/div>\n
„Ano,“ p\u0159ik\u00fdvla.<\/div>\n
„Pak si nep\u0159eji, aby Tom nav\u0161t\u011bvoval m\u00e9ho syna a byl jakkoli zapleten\u00fd do jeho l\u00e9\u010dby a pobytu tady.“ Prim\u00e1\u0159ka si povzdychla. H\u00e1dat se s n\u00edm nemohla. Naopak tu byla je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed v\u011bc, kterou pot\u0159ebovala s J\u00f6rgem Kaulitzem probrat.<\/p>\n

„Pak je tu je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed v\u011bc, kterou je pot\u0159eba projednat,“ za\u010dala prim\u00e1\u0159ka.<\/div>\n

„O co se jedn\u00e1?“ Prim\u00e1\u0159ka se pod\u00edvala na psycholo\u017eku.<\/div>\n
„Vzhledem k tomu, \u017ee se stav va\u0161eho syna rapidn\u011b zlep\u0161il a den ode dne se d\u00e1l zlep\u0161uje, pomalu dosp\u00edv\u00e1me do bodu, kdy bude v\u00e1\u0161 syn schopen norm\u00e1ln\u00edho fungov\u00e1n\u00ed a hospitalizace v l\u00e9\u010debn\u00e9m za\u0159\u00edzen\u00ed nebude t\u0159eba,“ ozn\u00e1mila J\u00f6rgovi prim\u00e1\u0159ka.<\/div>\n
„Probl\u00e9m je v tom, \u017ee a\u010dkoli Bill opust\u00ed l\u00e9\u010debnu, bude muset \u010das od \u010dasu doch\u00e1zet do l\u00e9\u010debny ambulantn\u011b na sezen\u00ed s psychologem, abychom si byli jisti, \u017ee se jeho stav vyv\u00edj\u00ed pozitivn\u011b,“ dodala psycholo\u017eka.<\/div>\n
„To by ale znamenalo…“<\/div>\n
„\u017de je Billovi pot\u0159eba za\u0159\u00eddit domov,“ potvrdila prim\u00e1\u0159ka J\u00f6rgovi my\u0161lenky.<\/div>\n
„Nechci, aby to zn\u011blo neciteln\u011b, ale nem\u016f\u017ee z\u016fstat tady, dokud kontroly u psychologa nebudou u\u017e v\u016fbec nutn\u00e9?“ P\u0159esn\u011b tohle prim\u00e1\u0159ka i psycholo\u017eka \u010dekaly.<\/div>\n
„Ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee to nebude mo\u017en\u00e9. M\u00e1me nadstav pacient\u016f a ka\u017ed\u00e9 voln\u00e9 m\u00edsto se te\u010f vyva\u017euje zlatem. Nen\u00ed to tak, \u017ee se chceme va\u0161eho syna co nejd\u0159\u00edve zbavit, ale pokud nebude nutn\u00e9, aby se zde nad\u00e1le zdr\u017eoval, preferujeme pacientovo propu\u0161t\u011bn\u00ed. Byl tu zav\u0159en\u00fd u\u017e dost dlouho na to, aby tu tr\u00e1vil extra \u010das, kdy\u017e nemus\u00ed, nehled\u011b na to, \u017ee kdyby se tu zastavila kontrola, byly by z toho velk\u00e9 nep\u0159\u00edjemnosti. Nav\u00edc si mysl\u00edm, \u017ee bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e odsud odejde. L\u00e9\u010debna nen\u00ed zrovna m\u00edsto, kter\u00e9 by na \u010dlov\u011bka p\u016fsobilo pozitivn\u011b. Zbyte\u010dn\u00fd pobyt tady by mu mohl je\u0161t\u011b u\u0161kodit.“<\/div>\n
„Co m\u00e1m tedy te\u010f podle v\u00e1s d\u011blat?“<\/div>\n
„N\u011bjak\u00e1 opat\u0159en\u00ed jsou v tuhle chv\u00edli je\u0161t\u011b p\u0159ed\u010dasn\u00e1, ale bude nutn\u00e9 je ud\u011blat. Bill bude pot\u0159ebovat domov, klid a hlavn\u011b pomoc. A\u010dkoli bude z nejhor\u0161\u00edho stavu venku, st\u00e1le bude nezbytn\u00e9 na n\u011bj d\u00e1vat pozor. \u0158\u00edk\u00e1me v\u00e1m to s p\u0159edstihem vzhledem k va\u0161\u00ed pracovn\u00ed vyt\u00ed\u017eenosti, ale, pane Kaulitzi, Bill\u016fv stav se zlep\u0161uje z hodiny na hodinu. Jeho propu\u0161t\u011bn\u00ed p\u0159ijde rychleji, ne\u017e si mysl\u00edme,“ varovala jej prim\u00e1\u0159ka. Zd\u00e1lo se, \u017ee t\u00edm v\u0161\u00edm vetkla J\u00f6rgovi do tv\u00e1\u0159e n\u011bkolik vr\u00e1sek starost\u00ed nav\u00edc.<\/p>\n

„V t\u00e9hle f\u00e1zi to nech\u00e1me tak, jak to je. M\u016f\u017eete te\u010f j\u00edt za synem, a jakmile ukon\u010d\u00edte n\u00e1v\u0161t\u011bvu, r\u00e1da bych s v\u00e1mi je\u0161t\u011b znovu mluvila.“<\/div>\n

„Dob\u0159e,“ zamumlal J\u00f6rg nep\u0159\u00edli\u0161 nad\u0161en\u011b a vzal si sv\u00e9 v\u011bci. Ode\u0161el z m\u00edstnosti a chodbou zam\u00ed\u0159il k pokoji sv\u00e9ho syna.<\/div>\n
Prim\u00e1\u0159ka se pod\u00edvala na psycholo\u017eku.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee tady to nebude tak lehk\u00e9. Bu\u010f Bill z\u016fstane tady bez domova, nebo jej otec odveze, ale \u017e\u00e1dn\u00e9 sezen\u00ed s psychologem se konat nebude.“<\/div>\n
„Byla by \u0161koda, kdyby se Bill p\u0159ed c\u00edlovou p\u00e1skou zastavil.“<\/div>\n
„Budeme ho muset n\u011bjak p\u0159esv\u011bd\u010dit.“<\/div>\n
\n

*<\/p><\/div>\n

\n

J\u00f6rg \u0165ukl na dve\u0159e a nakoukl dovnit\u0159.<\/p><\/div>\n

„Billi?“ oslovil sv\u00e9ho synka a usm\u00e1l se.<\/div>\n
„Tati?“ zdvihl Bill p\u0159ekvapen\u011b pohled.<\/div>\n
„Ahoj. M\u016f\u017eu d\u00e1l?“<\/div>\n
„Ahoj! M\u016f\u017ee\u0161,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill a slo\u017eil nohy pod sebe do tureck\u00e9ho sedu.<\/div>\n
„Tak r\u00e1d t\u011b vid\u00edm,“ posadil se J\u00f6rg na \u017eidli k Billov\u011b posteli.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky, tati.“ J\u00f6rgovi utekla drobn\u00e1 slza. Nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee je sv\u00e9mu synovi na dosah a \u017ee s n\u00edm mluv\u00ed.<\/div>\n
„Moc m\u011b mrz\u00ed, \u017ee jsem nep\u0159ijel d\u0159\u00edv,“ sypal si J\u00f6rg popel na hlavu. Vypadal opravdu zni\u010den\u011b.<\/div>\n
„To nevad\u00ed, tati,“ p\u00edpl Bill, nat\u00e1hl se a jemn\u011b stiskl t\u00e1tovu ruku, aby ji zase hned schoval pod p\u0159ikr\u00fdvku. J\u00f6rg konsternovan\u011b z\u00edral na svoji ruku, na kter\u00e9 ulp\u011blo teplo z Billova dotyku. Kdy\u017e si vzpomn\u011bl, \u017ee se na n\u011bj Bill sotva dok\u00e1zal pod\u00edvat p\u0159es sklo, a te\u010f se jej tu ze sv\u00e9 vlastn\u00ed v\u016fle dotkl, jeho srdce pook\u0159\u00e1valo.<\/p>\n

„Jsi v po\u0159\u00e1dku? Neubli\u017euj\u00ed ti tu?“ zaj\u00edmal se J\u00f6rg. Nar\u00e1\u017eel na toho kluka, kter\u00fd se tu motal kolem jeho d\u00edt\u011bte. Bill zakroutil hlavou.<\/div>\n

„Tom m\u011b chr\u00e1n\u00ed,“ pousm\u00e1l se Bill. Trochu jej mrzelo, \u017ee m\u011bl zrovna dneska volno. Mo\u017en\u00e1 by Billova t\u00e1tu r\u00e1d poznal.<\/div>\n
„Kdo je Tom?“<\/div>\n
„Pracuje tu. Je hodn\u00fd,“ sd\u011blil Bill t\u00e1tovi a pohladil ply\u0161ov\u00e9 pono\u017eky, kter\u00e9 mu Tom daroval.<\/div>\n
„Billi, j\u00e1 nechci, aby za tebou chodil,“ sv\u011b\u0159il se mu J\u00f6rg.<\/div>\n
„J\u00e1 chci,“ \u0161eptl Bill. Nebyl zvykl\u00fd n\u011bkomu odporovat. Sv\u00e9mu t\u00e1tovi u\u017e v\u016fbec ne.<\/div>\n
„Bille, ale co kdy\u017e…“<\/div>\n
„Je hodn\u00fd,“ zopakoval mu Bill. Za\u010d\u00ednal b\u00fdt rozru\u0161en\u00fd. Necht\u011bl, aby mu t\u00e1ta vzal to jedin\u00e9, co mu te\u010f pom\u00e1h\u00e1.<\/div>\n
„Dob\u0159e dob\u0159e, Billi, pokud je na tebe hodn\u00fd, tak dob\u0159e,“ sna\u017eil se J\u00f6rg zachr\u00e1nit situaci. Je\u0161t\u011b by mu chyb\u011blo, aby Billa rozru\u0161il natolik, \u017ee by musel odej\u00edt. „Dovezl jsem ti n\u011bjak\u00e9 kn\u00ed\u017eky, oble\u010den\u00ed a tv\u016fj obl\u00edben\u00fd dort. Jen douf\u00e1m, \u017ee tu cestu p\u0159e\u017eil,“ zamra\u010dil se J\u00f6rg a postupn\u011b vytahoval v\u0161echny v\u011bci ven z ta\u0161ky.<\/p>\n

Bill sledoval, jak se mu na posteli kup\u00ed v\u0161elijak\u00e9 v\u011bci, dokud jeho t\u00e1ta nevyt\u00e1hl men\u0161\u00ed krabi\u010dku s dortem uvnit\u0159. M\u011bl t\u00e1tu r\u00e1d, ale \u017e\u00e1dn\u00fd dort se nemohl vyrovnat gum\u00eddk\u016fm, kter\u00e9 mu nosil Tom. On mu je p\u0159ed\u00e1val v\u017edycky s n\u011bjak\u00fdm vt\u00edpkem nebo legra\u010dn\u00ed historkou.<\/div>\n

Str\u00e1vil s t\u00e1tou pom\u011brn\u011b velkou \u010d\u00e1st odpoledne. U\u017ediboval dortu, sem tam n\u011bco odpov\u011bd\u011bl. Bylo mu l\u00edto, \u017ee je jejich konverzace tak upjat\u00e1 a neuvoln\u011bn\u00e1. Vid\u011bli se s t\u00e1tou tak m\u00e1lo a stejn\u011b to vypadalo, \u017ee si nemaj\u00ed co \u0159\u00edct.<\/div>\n
Kolem p\u016fl 5 se J\u00f6rg za\u010dal zvedat k odchodu.<\/p>\n

„Mrz\u00ed m\u011b to, Billi, ale budu muset j\u00edt. Prim\u00e1\u0159ka se mnou cht\u011bla je\u0161t\u011b mluvit a cesta zp\u00e1tky bude dlouh\u00e1. Ozvu se ti ano?“ sl\u00edbil a vstal. Usm\u00e1l se na syna, rozlou\u010dil se a ode\u0161el. Billa zamrzelo, \u017ee jej t\u00e1ta nepohladil po tv\u00e1\u0159i, jako to d\u011bl\u00e1val Tom, ale po\u017e\u00e1dat o tuto drobnou n\u011b\u017enost se Bill je\u0161t\u011b neodv\u00e1\u017eil. T\u011b\u017eko bude n\u011bkdy on t\u00edm, kdo bude o dotyky \u017e\u00e1dat. V\u017edy je bude p\u0159ij\u00edmat se strachem a nervozitou.<\/div>\n

J\u00f6rg se dle domluvy z Billova pokoje p\u0159esunul za prim\u00e1\u0159kou.<\/div>\n
„Ah, pane Kaulitzi,“ v\u0161imla si jej prim\u00e1\u0159ka a p\u0159estala se svoj\u00ed dosavadn\u00ed prac\u00ed. J\u00f6rg vypadal mimo. „Stalo se n\u011bco? Bill?“<\/div>\n
„Je v po\u0159\u00e1dku. Mysl\u00edm t\u00edm, skoro v po\u0159\u00e1dku. Neuv\u011b\u0159iteln\u00e9. Chytil m\u011b za ruku,“ vypr\u00e1v\u011bl J\u00f6rg dojat\u011b. A\u017e te\u010f na n\u011bj v\u0161echno dolehlo.<\/div>\n
„Tohle v\u0161echno m\u00e1 na sv\u011bdom\u00ed Tom,“ p\u0159ipomn\u011bla mu.<\/div>\n
„Bill o n\u011bm mluvil,“ p\u0159iznal J\u00f6rg. Prim\u00e1\u0159ka p\u0159ik\u00fdvla.<\/div>\n
„\u017de je Tom pro n\u011bj moment\u00e1ln\u011b to nejlep\u0161\u00ed, za t\u00edm si st\u00e1le stoj\u00edm,“ zopakovala mu sv\u00e9 stanovisko. „Cht\u011bla jsem v\u00e1m jen p\u0159edat n\u011bjakou dokumentaci a taky v\u00e1s poprosit, abyste kontroloval svoji po\u0161tu \u010dast\u011bji ne\u017e dosud. Jak jsem \u0159ekla, Bill\u016fv stav se rychleji vrac\u00ed do norm\u00e1lu. Zpr\u00e1va s datem propu\u0161t\u011bn\u00ed m\u016f\u017ee p\u0159ij\u00edt kdykoli.“<\/div>\n
„Pokus\u00edm se.“<\/div>\n
„R\u00e1di jsme v\u00e1s vid\u011bli. Bezpe\u010dnou cestu,“ pop\u0159\u00e1la mu prim\u00e1\u0159ka a rozlou\u010dila se.<\/p>\n

J\u00f6rg se obl\u00e9kl a chodbou zam\u00ed\u0159il ven z budovy. Ve dve\u0159\u00edch se srazil s mlad\u00fdm klukem, kter\u00fd o\u010dividn\u011b n\u011bkam posp\u00edchal.<\/div>\n

„Omlouv\u00e1m se,“ zamumlal Tom omluvu a pustil mu\u017ee ven jako prvn\u00edho. J\u00f6rg zamumlal n\u011bco o zbyte\u010dn\u00e9 zbrklosti a d\u00e1l se klukem nezab\u00fdval. P\u0159es pozemek se dostal k br\u00e1n\u011b a n\u00e1sledn\u011b k parkovi\u0161ti, kde nasedl do auta a vydal se skrz m\u011bsto na dlouhou cestu dom\u016f.<\/p>\n

Toho ve\u010dera se J\u00f6rg Kaulitz potkal s Tomem Tr\u00fcmperem. S osobou, kter\u00e1 st\u00e1la za zlep\u0161en\u00edm zdravotn\u00edho stavu jeho syna.<\/div>\n

Av\u0161ak jen jeden z nich se ten ve\u010der dov\u011bd\u011bl, kdo byl ten druh\u00fd.<\/p>\n

autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* Otec a syn St\u00e1valo se \u010d\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji, \u017ee slunce probojovalo sv\u00e9 paprsky p\u0159es zata\u017eenou oblohu a prosv\u011btlilo tak zachmu\u0159en\u00fd \u010das. Dneska ale nebyl ten den. Nad l\u00e9\u010debnou se stahovala hroziv\u00e1 \u0161ed\u00e1 mra\u010dna p\u0159edznamen\u00e1vaj\u00edc\u00ed sn\u00edh. D\u00edky pom\u011brn\u011b vysok\u00fdm teplot\u00e1m<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[584],"tags":[],"class_list":["post-4015","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-breaking-through"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4015","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4015"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4015\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4015"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4015"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4015"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}