{"id":4020,"date":"2014-05-11T17:00:00","date_gmt":"2014-05-11T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4007"},"modified":"2014-05-11T17:00:00","modified_gmt":"2014-05-11T16:00:00","slug":"tisic-a-jeden-pribeh-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/05\/11\/tisic-a-jeden-pribeh-22\/","title":{"rendered":"Tis\u00edc a jeden p\u0159\u00edb\u011bh 22."},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
P\u0159\u00edb\u011bh 373. – Nemohlo u\u017e by to skon\u010dit?<\/p>\n

<\/strong> Nikdy bych ne\u0159ekl, \u017ee \u010dlov\u011bka m\u016f\u017ee soudn\u00ed \u0159\u00edzen\u00ed tak moc unavit. Neust\u00e1l\u00e9 prob\u00edr\u00e1n\u00ed v\u00fdpov\u011bd\u00ed soudn\u00edch znalc\u016f, psycholog\u016f, policist\u016f, z\u00e1chran\u00e1\u0159\u016f a dal\u0161\u00edch sv\u011bdk\u016f, kte\u0159\u00ed u\u017e po p\u00e1r dnech m\u011bli t\u00e9m\u011b\u0159 stejn\u00e9 v\u00fdpov\u011bdi, unavovalo n\u00e1s v\u0161echny. O tom ostatn\u011b sv\u011bd\u010dilo i to, \u017ee soudkyn\u011b z p\u016fvodn\u011b ka\u017edodenn\u00edch p\u0159el\u00ed\u010den\u00ed ud\u011blala maxim\u00e1ln\u011b jedno t\u00fddn\u011b. A\u010dkoliv to znamenalo v\u017edy alespo\u0148 p\u00e1r dn\u00ed volna, neuv\u011b\u0159iteln\u011b m\u011b iritovalo, \u017ee se to v\u0161echno protahuje. Pro\u010d prost\u011b nemohla \u0159\u00edct rozsudek?<\/p>\n

S postupuj\u00edc\u00edmi dny jsem v podstat\u011b p\u0159estal vn\u00edmat, co se d\u011bje. Bylo mi to jedno, u\u017e m\u011b to nezaj\u00edmalo. Kdy\u017e ale asi o m\u011bs\u00edc pozd\u011bji vyvolali m\u00e9 jm\u00e9no, v \u0161oku jsem zvedl hlavu absolutn\u011b vyveden\u00fd z m\u00edry. Jako v mr\u00e1kot\u00e1ch jsem p\u0159e\u0161el na ur\u010den\u00e9 m\u00edsto, v\u0161ichni jsme byli zmaten\u00ed.<\/p>\n

„Bille, v\u00edm, \u017ee to pro v\u00e1s nebude moc p\u0159\u00edjemn\u00e9, ale mohl byste si vyhrnout svetr a\u017e po hrudn\u00edk?“ pr\u00e1vn\u00edk se na m\u011b pod\u00edval pohledem, kter\u00fd nep\u0159ipou\u0161t\u011bl odpor.<\/div>\n

Krve by se ve mn\u011b nedo\u0159ezali v t\u00e9 chv\u00edli. P\u0159esn\u011b jsem v\u011bd\u011bl, co chce vid\u011bt, co chce uk\u00e1zat \u0161irok\u00e9 ve\u0159ejnosti. To, co j\u00e1 se \u00fazkostliv\u011b sna\u017eil utajit. Kdy\u017e svou v\u00fdzvu ale zopakoval, neochotn\u011b jsem rol\u00e1k vyhrnul.<\/div>\n
T\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b ke mn\u011b p\u0159e\u0161el s miniaturn\u00ed kamerou, kter\u00e1 p\u0159en\u00e1\u0161ela obraz na velk\u00e9 pl\u00e1tno, a p\u0159ibl\u00ed\u017eil ji k m\u00e9mu boku. „D\u00e1my a p\u00e1nov\u00e9, pros\u00edm v\u0161imn\u011bte si t\u00e9to jizvy, m\u00edrn\u011b skryt\u00e9 pod tetov\u00e1n\u00edm,“ obkrou\u017eil m\u00edsto prstem. „Bille, pov\u011bzte n\u00e1m, kdy a jak jste k n\u00ed p\u0159i\u0161el, pros\u00edm.“<\/div>\n
<\/div>\n
\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Nekompromisn\u011b jsem si rol\u00e1k shrnul, ale pora\u017eenecky povzdychnul. „Bylo mi asi patn\u00e1ct,“ polo\u017eil jsem si ruce na pult, skl\u00e1p\u011bj\u00edc zrak. „J\u00e1\u2026 Tehdy se mi v hlav\u011b rojilo p\u00e1r my\u0161lenek na kluky a jednou jsem sv\u00e9 teorie cht\u011bl ov\u011b\u0159it\u2026 Byl jsem na n\u011bjak\u00e9m dom\u00e1c\u00edm ve\u010d\u00edrku a tro\u0161ku pil. Nebylo to nic hrozn\u00e9ho, jen na dod\u00e1n\u00ed odvahy. Tom byl ten v\u00edkend u Andyho, tak\u017ee jsem byl s\u00e1m. Potkal jsem tam kluka, bavili jsme se a najednou m\u011b pol\u00edbil. A mn\u011b se to l\u00edbilo, tak\u017ee\u2026 Jsem ho nechal, aby si m\u011b chytil. Jen\u017ee n\u011bkdo n\u00e1s vyfotil. Nev\u00edm kdo, nev\u00edm jak, nev\u00edm pro\u010d. N\u011bkdo ale matce tu fotografii poslal. Kdy\u017e jsem pak p\u0159i\u0161el dom\u016f, bylo to peklo. Vyu\u017eila toho, \u017ee je Tom pry\u010d a\u2026“ s povzdechem jsem se po n\u011bm nejist\u011b ohl\u00e9dnul. Sed\u011bl s rukama op\u0159en\u00fdma o kolena a s hlavou v dlan\u00edch m\u011b l\u00edtostiv\u011b sledoval, stejn\u011b jako Anis sed\u00edc\u00ed vedle n\u011bj. Oba o jizv\u011b v\u011bd\u011bli, ale ani jeden neznal d\u016fvod. Dlan\u00ed jsem si p\u0159es znetvo\u0159enou jizvu p\u0159ejel. Pod tetov\u00e1n\u00edm na\u0161t\u011bst\u00ed nebyla moc viditeln\u00e1, ale st\u00e1le tam byla.<\/p>\n

„Pop\u00e1lila m\u011b doutn\u00edkem a pak do r\u00e1ny n\u011bco nasypala. Nev\u00edm, co to bylo, ale p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b to p\u00e1lilo a pozd\u011bji to ani po\u0159\u00e1dn\u011b ne\u0161lo vym\u00fdt. Mo\u017en\u00e1 proto je ta jizva takov\u00e1.“<\/div>\n

„Co jste c\u00edtil pak, Bille?“<\/div>\n
„Strach, samoz\u0159ejm\u011b. Nikomu jsem ne\u0159ekl ani slovo, a na to, co se d\u011blo tu noc, zapomn\u011bl. Namluvil jsem si, \u017ee jsem na d\u00edvky, ale \u017ee \u017e\u00e1dnou nem\u00e1m, proto\u017ee \u017e\u00e1dn\u00e1 nen\u00ed ta prav\u00e1. A pak se objevil Anis, m\u016fj p\u0159\u00edtel. A j\u00e1 byl najednou vyd\u011b\u0161en\u00fd t\u00edm, \u017ee se mi l\u00edb\u00ed mu\u017e\u2026 m\u00e1lem jsem o n\u011bj, kv\u016fli sv\u00e9mu strachu, p\u0159i\u0161el.“<\/p>\n

„Tak\u017ee kv\u016fli t\u00e9to traumatick\u00e9 z\u00e1le\u017eitosti jste n\u011bkolik let odm\u00edtal vlastn\u00ed identitu, ch\u00e1pu to spr\u00e1vn\u011b?“ Ml\u010dky jsem p\u0159ik\u00fdvl se zrakem pla\u0161e sklopen\u00fdm k zemi. Styd\u011bl jsem se za to, chv\u00edlemi mi p\u0159ipadalo, \u017ee mat\u010din \u010din byl opr\u00e1vn\u011bn\u00fd. Bylo mi patn\u00e1ct, byl jsem opil\u00fd a je\u0161t\u011b se l\u00edbal s klukem. M\u011bla pr\u00e1vo m\u011b potrestat. „D\u011bkuji, to je v\u0161echno.“<\/p>\n

S hlavou t\u00e9m\u011b\u0159 vra\u017eenou mezi rameny jsem okam\u017eit\u011b zam\u00ed\u0159il na sv\u00e9 m\u00edsto, ale tentokr\u00e1t jsem Anisovu n\u00e1ru\u010d nevyhled\u00e1val. Zat\u00edmco pr\u00e1vn\u00edk d\u00e1l pron\u00e1\u0161el svou \u0159e\u010d, j\u00e1 ode v\u0161ech odvr\u00e1til zrak a uzav\u0159el se do sebe. Bylo na \u010dase sm\u00ed\u0159it se i s t\u00edmhle kouskem minulosti.<\/div>\n

\n

*<\/p><\/div>\n

\n

„Pro\u010d jsi mi o tom nikdy ne\u0159ekl?“ Tom st\u00e1l u okna s rukama v kaps\u00e1ch, na tv\u00e1\u0159i sm\u011bsici rozho\u0159\u010den\u00ed, zklam\u00e1n\u00ed a smutku. „Bille, kdybych v\u011bd\u011bl, co matka ud\u011blala, tak bych\u2026“<\/p><\/div>\n

„Tak bys co, Tome?“ sko\u010dil jsem mu do \u0159e\u010di. „\u0158ekl bys t\u00e1tovi, aby j\u00ed za\u017ealoval? Na\u0161el bys n\u00e1m byt a odst\u011bhovali bychom se? Bylo n\u00e1m patn\u00e1ct, Tome. Na\u0161e kari\u00e9ra se akor\u00e1t rozj\u00ed\u017ed\u011bla, nebyl \u010das stresovat se kv\u016fli men\u0161\u00ed jizv\u011b.“<\/div>\n
„Men\u0161\u00ed jizv\u011b? Bille, te\u010f je ta jizva pom\u011brn\u011b velk\u00e1, tak\u017ee j\u00e1 nechci rad\u0161i ani v\u011bd\u011bt, jak velk\u00e1 musela b\u00fdt ta sp\u00e1lenina!“ odsekl, a\u017e jsem sebou nejist\u011b cuknul. „Pro\u010d jsi to ne\u0159ekl u\u017e na za\u010d\u00e1tku soudu?“<\/div>\n
„Proto\u017ee kv\u016fli tomu i te\u010f ob\u010das m\u00edv\u00e1m no\u010dn\u00ed m\u016fry a styd\u00edm se! Pro\u010d mysl\u00ed\u0161, \u017ee se mi klepou ruce, kdy\u017e si ob\u010das zap\u00e1l\u00edm? Kv\u016fli tomuhle. Ale je to d\u00e1vno a j\u00e1 si to zaslou\u017eil, tak\u017ee nem\u011blo cenu to rozmaz\u00e1vat.“<\/p>\n

„Co\u017ee sis to?“ v \u0161oku na m\u011b vyt\u0159e\u0161til o\u010di. „Kruci Bille, to je jako kdybych ti te\u010f \u0159ekl, \u017ee jsem si zaslou\u017eil celou tu proceduru u Johna!“<\/div>\n

„Byl jsem opil\u00fd,“ zamumlal jsem ti\u0161e.<\/div>\n
„A j\u00e1 byl doka\u0159sk\u00fd hovado, ale to neznamen\u00e1, \u017ee jsme si n\u011bco z toho, co matka ud\u011blala, zaslou\u017eili,“ zamra\u010dil se. „Uv\u011bdom si, \u017ee to, co Simon\u011b ud\u011blala, bylo \u0161patn\u00e9, a\u0165 u\u017e ses choval jakkoliv, jasn\u00e9?“ Do o\u010d\u00ed se mi nahrnuly slzy, jizva jako by znovu za\u010dala p\u00e1lit. „Poj\u010f sem,“ probudil se hned v Tomovi ochran\u00e1\u0159sk\u00fd reflex a rozev\u0159el n\u00e1ru\u010d. Tentokr\u00e1t u\u017e jsem do n\u00ed ochotn\u011b zaplul, nech\u00e1vaj\u00edc slzy voln\u011b kanout na jeho ko\u0161ili. „Nesm\u00ed\u0161 si nechat ubli\u017eovat, Bille. I kdy\u017e to n\u011bco bylo d\u00e1vno, tak ty nejsi \u0161patn\u00fd \u010dlov\u011bk,“ \u0161eptal mi do vlas\u016f. „Jedin\u00e9, co si zaslou\u017e\u00ed\u0161, je ta l\u00e1ska, kterou ti d\u00e1v\u00e1 Anis, dob\u0159e? \u017d\u00e1dnou bolest, stres nebo tr\u00e1pen\u00ed si nezaslou\u017e\u00ed\u0161. Tak\u017ee cokoliv ti matka provedla, nebylo to opr\u00e1vn\u011bn\u00e9. Bude za to v\u0161echno pykat, uvid\u00ed\u0161.“<\/p>\n

„Chci, aby to u\u017e skon\u010dilo, Tomi,“ vzlyknul jsem, pevn\u011b ho dr\u017e\u00edc kolem ramen. „Nechci \u017e\u00e1dn\u00e1 dal\u0161\u00ed p\u0159el\u00ed\u010den\u00ed, sv\u011bdky nebo vysl\u00fdch\u00e1n\u00ed. Jsem vy\u010derpan\u00fd,“ zamumlal jsem, takticky zaml\u010duj\u00edc, \u017ee existuje je\u0161t\u011b p\u00e1r v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 se ud\u00e1ly b\u011bhem t\u011bch let.<\/div>\n

„Promluv\u00edm si s t\u00e1tou, t\u0159eba to p\u016fjde n\u011bjak urychlit. V\u017edy\u0165 u\u017e mluvila s ka\u017ed\u00fdm, i s Gustavem a Georgem, kte\u0159\u00ed matku vid\u011bli v\u0161ehov\u0161udy jednou!“<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b nemluvili s matkou,“ vyhrkl jsem zd\u011b\u0161en\u011b. „Tome, u toho nem\u016f\u017eeme b\u00fdt, nem\u016f\u017eeme ty hr\u016fzy poslouchat!“<\/div>\n
„To zvl\u00e1dneme,“ zavrt\u011bl hlavou. „Zvl\u00e1dli jsme i hor\u0161\u00ed v\u011bci.“<\/div>\n
S povzdechem jsem sklopil hlavu a p\u0159ik\u00fdvl. Najednou bych rad\u0161i chodil k soudu cel\u00fd dal\u0161\u00ed rok, ne\u017e abych \u010delil v\u00fdpov\u011bdi matky.<\/div>\n
\n

*<\/p><\/div>\n

\n

Samoz\u0159ejm\u011b netrvalo dlouho a matka skute\u010dn\u011b na \u0159adu p\u0159i\u0161la. Vlasy mi vst\u00e1valy hr\u016fzou, kdy\u017e m\u00ed\u0159ila k mikrofonu, s hlavou hrd\u011b vzp\u0159\u00edmenou.<\/p>\n

„Pan\u00ed Kaulitzov\u00e1, \u2026“<\/div>\n

„Odm\u00edt\u00e1m vypov\u00eddat,“ sko\u010dila mu hned do \u0159e\u010di matka. „Ale ni\u010deho z toho, co jsem ud\u011blala, nelituji a ud\u011blala bych to znovu.“<\/div>\n
„M\u011bla by ses styd\u011bt!“ ozvalo se za n\u00e1mi rozru\u0161en\u011b. V\u0161ichni jsme se nech\u00e1pav\u011b oto\u010dili, vz\u00e1p\u011bt\u00ed \u0161okovan\u011b sleduj\u00edc o\u010dividn\u011b rozho\u0159\u010denou Luise Marii. „M\u00e1\u0161 dva n\u00e1dhern\u00e9 syny a zach\u00e1z\u00ed\u0161 s nimi jako s kusem hadru! Nezaslou\u017e\u00ed\u0161 si ani \u0161petku l\u00e1sky, kterou ti d\u00e1vali. Sty\u010f se, proto\u017ee jsi zklamala toho sv\u00e9ho Boha a bude\u0161 hn\u00edt v pekle,“ sy\u010dela nen\u00e1vistn\u011b.<\/div>\n
„V\u00e1\u017een\u00e1 d\u00e1mo, upokojte se pros\u00edm,“ ozvala se soudkyn\u011b, ale nijak hn\u011bviv\u011b.<\/div>\n
„Nebojte, u\u017e jsem \u0159ekla v\u0161echno,“ odfrkla, ne\u017e sto\u010dila pohled ke mn\u011b a omluvn\u011b se usm\u00e1la. \u00dasm\u011bv jsem j\u00ed op\u011btoval s dojet\u00edm a vd\u011bkem. Nic pro m\u011b neznamenalo v\u00edc, ne\u017e \u017ee se tu uk\u00e1zala, tuplem, \u017ee se ozvala. Bylo to mate\u0159sk\u00e9 pouto. Odpustila mi, \u017ee jsem j\u00ed ukradl syna od jej\u00edch vysn\u011bn\u00fdch p\u0159edstav.<\/p>\n

„Pokud pan\u00ed Kaulitzov\u00e1 nem\u00e1 co \u0159\u00edct, tak mysl\u00edm, \u017ee to m\u016f\u017eeme uzav\u0159\u00edt. Sv\u011bdky jsme vyslechli, ve\u0161ker\u00e9 uveden\u00e9 d\u016fkazn\u00ed materi\u00e1ly prohl\u00e9dli. Te\u010f u\u017e zb\u00fdv\u00e1 jen vyn\u00e9st rozsudek. Odro\u010duji tedy sly\u0161en\u00ed na dnes, druhou hodinu. \u017d\u00e1d\u00e1m v\u0161echny, aby p\u0159i\u0161li v\u010das a m\u011bli vypnut\u00e9 mobily.“<\/p>\n

\u00dalevn\u011b jsem vydechl. Jen necel\u00e9 dv\u011b hodiny a kone\u010dn\u011b bude konec v\u0161eho, budeme v\u011bd\u011bt rozsudek a t\u0159eba snad budeme m\u00edt i lep\u0161\u00ed span\u00ed.<\/div>\n

Jakmile svoje slova soudkyn\u011b potvrdila odklepnut\u00edm, jemn\u011b jsem stisknul Anisovu dla\u0148, ne\u017e jsem se chvatn\u011b zvedl a zam\u00ed\u0159il za Luise, ke kter\u00e9 jsem se sklonil a pevn\u011b ji objal. „Hrozn\u011b moc d\u011bkuju, \u017ee jsi p\u0159i\u0161la. Oba si toho s Tomem v\u00e1\u017e\u00edme,“ vydechl jsem.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se za to, jak jsem se chovala, Bille. Byl to pro m\u011b \u0161ok, musela jsem se z toho vzpamatovat. M\u016f\u017ee\u0161 mi to odpustit?“ jemn\u011b m\u011b hladila po vlasech.<\/div>\n
„Jako kdyby se nikdy nic nestalo,“ usm\u00e1l jsem se povzbudiv\u011b a odt\u00e1hl se. „To, co jsi j\u00ed \u0159ekla\u2026 V\u00edm, \u017ee to byla tvoje dobr\u00e1 p\u0159\u00edtelkyn\u011b a mrz\u00ed m\u011b, \u017ee jsi o ni p\u0159i\u0161la.“<\/div>\n
„M\u011b ne,“ zamra\u010dila se r\u00e1zn\u011b. „\u010clov\u011bk jako ona rozhodn\u011b nem\u00e1 otev\u0159en\u00e9 dve\u0159e v m\u00e9m dom\u011b.“<\/div>\n
S m\u00edrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem jsem j\u00ed pol\u00edbil na \u010delo. „Zajdeme si v\u0161ichni na ob\u011bd, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161? Pak si vyslechneme rozsudek.“<\/div>\n
„To zn\u00ed jako pl\u00e1n,“ vr\u00e1tila mi \u00fasm\u011bv.<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. P\u0159\u00edb\u011bh 373. – Nemohlo u\u017e by to skon\u010dit? Nikdy bych ne\u0159ekl, \u017ee \u010dlov\u011bka m\u016f\u017ee soudn\u00ed \u0159\u00edzen\u00ed tak moc unavit. Neust\u00e1l\u00e9 prob\u00edr\u00e1n\u00ed v\u00fdpov\u011bd\u00ed soudn\u00edch znalc\u016f, psycholog\u016f, policist\u016f, z\u00e1chran\u00e1\u0159\u016f a dal\u0161\u00edch sv\u011bdk\u016f, kte\u0159\u00ed u\u017e po p\u00e1r dnech m\u011bli t\u00e9m\u011b\u0159 stejn\u00e9 v\u00fdpov\u011bdi,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[567],"tags":[],"class_list":["post-4020","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-tisic-a-jeden-pribeh"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4020","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4020"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4020\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4020"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4020"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4020"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}