{"id":4029,"date":"2014-05-08T17:00:00","date_gmt":"2014-05-08T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4016"},"modified":"2014-05-08T17:00:00","modified_gmt":"2014-05-08T16:00:00","slug":"balance-19","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/05\/08\/balance-19\/","title":{"rendered":"Balance 19."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay
<\/strong><\/p>\n

Tvo\u0159ila jsem t\u00e9m\u011b\u0159 p\u016fl dne. Inspirov\u00e1na kr\u00e1snou hudbou, kouzeln\u00fdmi cit\u00e1ty, okol\u00edm i tich\u00fdm zvukem de\u0161\u0165ov\u00fdch kapek. Nep\u0159em\u00fd\u0161lela jsem nad t\u00edm, co p\u00ed\u0161u. Jenom jsem psala a najednou jsem m\u011bla cel\u00fd d\u00edl. Douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m bude l\u00edbit. P\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 po\u010dten\u00ed \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Bill z um\u011blce nedok\u00e1zal spustit pohled. S nad\u0161en\u00edm d\u00edt\u011bte sledoval rychl\u00e9 prsty pluj\u00edc\u00ed po kl\u00e1ves\u00e1ch, bla\u017een\u00fd v\u00fdraz ve tv\u00e1\u0159i klav\u00edristy, vr\u00e1sku soust\u0159ed\u011bn\u00ed nad bled\u00fdm obo\u010d\u00edm, zav\u0159en\u00e9 o\u010di, ukryty za \u0159adou chv\u011bj\u00edc\u00edch se \u0159as. Zd\u00e1lo se mu, \u017ee ten p\u00e1n unikl realit\u011b a ocitl se ve sv\u00e9m vlastn\u00edm sv\u011bt\u011b. Nevn\u00edmal publikum, pro tu chv\u00edli tam byl pouze on a jeho klav\u00edr. Nic v\u00edc. A p\u0159itom v\u0161echno.<\/p>\n

N\u00e1sledoval jeho p\u0159\u00edkladu. Zhluboka se nadechl a tak\u00e9 zav\u0159el o\u010di. Ruce si polo\u017eil na kolena a prsty pomalu bubnoval do rytmu neexistuj\u00edc\u00ed skladby. P\u0159edstavoval si, \u017ee nen\u00ed pouze div\u00e1kem, sleduj\u00edc\u00edm po\u0159ad v televizi, ale vid\u011bl s\u00e1m sebe sed\u011bt po boku skladatele. Na tv\u00e1\u0159i m\u011bl stejn\u00fd bla\u017een\u00fd v\u00fdraz, stejn\u00e9 soust\u0159ed\u011bn\u00ed a radost. Jejich hbit\u011b se pohybuj\u00edc\u00ed prsty hr\u00e1ly pomalou, melancholickou skladbu a Tom jim do toho v pozad\u00ed brnkal na kytaru. Srdce mu tlouklo jako spla\u0161en\u00e9.<\/div>\n

Sly\u0161el. Kone\u010dn\u011b vn\u00edmal sv\u011bt prost\u0159ednictv\u00edm v\u0161ech p\u011bti smysl\u016f. Magicky hlu\u010dn\u00fd, pln\u00fd r\u016fzn\u00fdch zvuk\u016f i tich\u00e9ho \u0161evelen\u00ed. Dokonal\u00fd.<\/p>\n

M\u011bkk\u00e9 pohlazen\u00ed jej vr\u00e1tilo zp\u011bt do reality. Do sv\u011bta, ve kter\u00e9m byl stovky kilometr\u016f a hodin vzd\u00e1len\u00fd od skladatele v televizn\u00edm vystoupen\u00ed. Do sv\u011bta, ve kter\u00e9m si neum\u011bl p\u0159edstavit, jak takov\u00e9 t\u00f3ny klav\u00edru v\u016fbec zn\u00ed. Do sv\u011bta v\u011b\u010dn\u00e9 l\u00edtosti, odez\u00edran\u00ed ze rt\u016f a ne\u00fanavn\u00e9ho \u010dek\u00e1n\u00ed na z\u00e1zrak.<\/div>\n

Oto\u010dil hlavu, na rty mu vystoupil drobn\u00fd \u00fasm\u011bv, jak pohl\u00e9dl do tv\u00e1\u0159e Simone sed\u00edc\u00ed po jeho lev\u00e9m boku.<\/p>\n

„Cht\u011bla jsem se t\u011b zeptat, jestli se nechce\u0161 d\u00edvat na n\u011bco jin\u00e9ho, ale jak tak kouk\u00e1m, l\u00edb\u00ed se ti to.“ Op\u011bt jej lehce pohladila po vlasech. Bill na takov\u00e9 doteky nebyl zvykl\u00fd. Otec si na p\u0159\u00edli\u0161n\u00e9 projevy l\u00e1sky nikdy nepotrp\u011bl a s Tomem to bylo jin\u00e9. C\u00edtil se nesv\u016fj, ale sna\u017eil se nedat to na sob\u011b zn\u00e1t.<\/div>\n

„L\u00edb\u00ed. R\u00e1d si p\u0159eds-tavuju jak asi\u2026 takov\u00e1 sklad-ba zn\u00ed.“<\/div>\n
Hr\u00e1l si s knofl\u00ed\u010dky sv\u00e9ho tri\u010dka a op\u011bt pohl\u00e9dl na obrazovku. Bylo n\u011bco po p\u016flnoci, ale on se v\u016fbec nec\u00edtil unaven\u00fd. Pr\u00e1v\u011b naopak. C\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed vzru\u0161en\u00ed. Byl \u0160t\u011bdr\u00fd den. V\u0161echno kolem n\u011bj, vkusn\u011b vyzdoben\u00fd stromek v rohu pokoje, and\u00edlci p\u0159ipevn\u011bn\u00ed na lustru vytv\u00e1\u0159ej\u00edc\u00ed na zd\u00edch v matn\u00e9m sv\u011btle ho\u0159\u00edc\u00ed sv\u00edce \u0161ed\u00e9 st\u00edny, v\u00e1no\u010dn\u00ed cukrov\u00ed na stole, v\u016fn\u011b jehli\u010d\u00ed a ovoce, to v\u0161e v n\u011bm vyvol\u00e1valo nad\u011bji, \u017ee mo\u017en\u00e1 poprv\u00e9 za\u017eije opravdu hezk\u00e9 V\u00e1noce.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„M\u00e1-te r\u00e1da klav-\u00edr?,“ zeptal se a nev\u011bdomky hladil Toma ve vlasech. Toho po\u0159ad p\u0159\u00edli\u0161 nezaujal. Ub\u011bhlo sotva deset minut a on u\u017e sladce odfukoval s hlavou v Billov\u011b kl\u00edn\u011b, kam sklouzl pot\u00e9, co si kone\u010dn\u011b na\u0161el p\u0159ijatelnou polohu. Nyn\u00ed se po\u0159ad ch\u00fdlil ke konci a Bill se c\u00edtil hezky i smutn\u011b z\u00e1rove\u0148.<\/div>\n
„Ano, m\u00e1m. Moc r\u00e1da. Zejm\u00e9na tohohle skladatele.“ O\u010dima zabloudila k obrazovce a smutn\u011b se pousm\u00e1la. „Ale on byl mnohem lep\u0161\u00ed,“ \u0161eptla, tv\u00e1\u0159\u00ed uk\u00e1zala na sp\u00edc\u00edho Toma a vz\u00e1p\u011bt\u00ed i jemu v\u011bnovala opatrn\u00e9 pohlazen\u00ed. Necht\u011bla jej vzbudit.<\/div>\n
„Mysl\u00ed-te ve h\u0159e na\u2026 kytaru?“<\/div>\n
Bill si sladce skousl rty, jakmile Tom n\u011bco nesrozumiteln\u011b zamru\u010del a omotal mu ruce kolem stehen. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d c\u00edtil, \u017ee mu srdce bije jako spla\u0161en\u00e9. V mysli si neust\u00e1le opakoval Tomovo vyzn\u00e1n\u00ed. Zejm\u00e9na \u010d\u00e1st: Miluju t\u011b k zbl\u00e1zn\u011bn\u00ed<\/em> a i on se \u0161el zbl\u00e1znit z p\u0159\u00edvalu cit\u016f, kter\u00e9 v\u016f\u010di n\u011bmu p\u0159echov\u00e1val.<\/p>\n

Simone se op\u011bt smutn\u011b pousm\u00e1la a p\u0159ik\u00fdvla. „Jako by se pro to narodil. D\u011bti se obvykle u\u010d\u00ed hr\u00e1t na kytaru, trv\u00e1 jim hodn\u011b dlouho, ne\u017e si jejich prsty p\u0159ivyknou drsn\u00fdm strun\u00e1m, ne\u017e se nau\u010d\u00ed v\u0161echny akordy. Ale on to zvl\u00e1dl p\u0159\u00edmo v rekordn\u00edm \u010dase. Prost\u011b ji vzal do rukou a um\u011bl hr\u00e1t. V\u00ed\u0161, jak to mysl\u00edm? Je to v\u016fbec-“ ne\u010dekan\u011b sebou trhla. „Zlat\u00ed\u010dko, pokud na tebe budu mluvit p\u0159\u00edli\u0161 rychle, klidn\u011b m\u011b zastav, ano?“<\/div>\n

Billa zah\u0159\u00e1lo u srdce. Byla matkou sv\u00e9ho syna. Stejn\u011b hodn\u00e1, mil\u00e1 a uctiv\u00e1. Byla si v\u011bdoma jeho posti\u017een\u00ed, a p\u0159esto se na n\u011bj ned\u00edvala jako na nemocn\u00e9ho. Nelitovala jej. Byla p\u0159esn\u00fdm opakem jeho otce. Bill m\u011bl n\u011bkdy takov\u00fd pocit, \u017ee se p\u0159es smrt jeho m\u00e1my nedok\u00e1zal p\u0159en\u00e9st. \u017de jej i po tolika letech s\u017e\u00edr\u00e1 stejn\u00e1 bolest. \u017de by si mo\u017en\u00e1 v duchu p\u0159\u00e1l, aby byl na jej\u00edm m\u00edst\u011b Bill. Aby on zem\u0159el a ona z\u016fstala. V\u011bd\u011bl, \u017ee to nebyly p\u0159\u00edli\u0161 hezk\u00e9 my\u0161lenky, zakazoval si je, ale ne v\u017edy se jim dovedl ubr\u00e1nit. N\u011bkdy se z chov\u00e1n\u00ed jeho otce skute\u010dn\u011b nedalo vy\u010d\u00edst nic jin\u00e9ho.<\/p>\n

„To je v\u2026 po-\u0159\u00e1dku. Rozu-m\u00edm v\u00e1m.“ Co nejopatrn\u011bji si nat\u00e1hl zd\u0159ev\u011bn\u011bl\u00e9 nohy a op\u011bt p\u0159ilo\u017eil kone\u010dky prst\u016f k Tomov\u00fdm vlas\u016fm.<\/div>\n

„Pro\u010d\u2026 p\u0159es-tal hr\u00e1t?“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161,“ musela se zhluboka nadechnout, jinak by nemohla pokra\u010dovat. „I jeho otec kdysi hr\u00e1l na kytaru. Z\u0159ejm\u011b si \u010dasem uv\u011bdomil, \u017ee se mu za\u010d\u00edn\u00e1 podobat v\u00edc, ne\u017e by si dok\u00e1zal p\u0159ipustit, a to jej vyd\u011bsilo. Jednoho dne si prost\u011b \u0159ekl, \u017ee se kytary u\u017e nikdy nedotkne a od t\u00e9 doby nehraje. Zkou\u0161el pak i jin\u00e9 n\u00e1stroje. Bic\u00ed, housle, zapsal se dokonce i na soukrom\u00e9 hodiny klav\u00edru, ale nebavilo jej to.“<\/div>\n
„Jeho otec\u2026 byl zl\u00fd \u010dlo-v\u011bk?“<\/p>\n

Simone si zaujat\u011b prohl\u00ed\u017eela jeho kr\u00e1snou tv\u00e1\u0159 a op\u011bt se nemohla ubr\u00e1nit p\u0159\u00edval\u016fm cit\u016f, kter\u00e9 v n\u00ed jeho d\u011btsky nevinn\u00e9 vyjad\u0159ov\u00e1n\u00ed vyvol\u00e1valo. Rozli\u0161oval lidi na hodn\u00e9 a \u0161patn\u00e9. Ale sv\u011bt byl o n\u011b\u010dem jin\u00e9m. Po sv\u011bt\u011b nechodili jenom hodn\u00ed a \u0161patn\u00ed lid\u00e9. N\u011bkte\u0159\u00ed byli krut\u00ed, sobe\u010dt\u00ed, zvr\u00e1cen\u00ed, d\u011blalo jim radost, kdy\u017e mohli ubli\u017eovat n\u011bkomu jin\u00e9mu. Nerozli\u0161ovali nep\u0159\u00e1tele od p\u0159\u00e1tel nebo rodiny. Chovali se tak ke v\u0161em. Jako jej\u00ed mu\u017e.<\/div>\n

„No, \u0159ekn\u011bme, \u017ee to nebyl zrovna vzor v\u0161ech ctnost\u00ed,“ nat\u00e1hla se pro \u010dokol\u00e1dovou pusinku a pomal\u00fdm pohybem rukou se sna\u017eila zakr\u00fdt slzy, kter\u00e9 se j\u00ed draly do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„S Tomem k sob\u011b nikdy nena\u0161li cestu,“ pokra\u010dovala tich\u00fdm hlasem. „Vlastn\u011b\u2026 se ji nikdy ani nesna\u017eili naj\u00edt. V\u00ed\u0161, jak se \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee v\u0161echno se d\u011bje z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu? Mysl\u00edm, \u017ee zem\u0159el proto, abychom mohli kone\u010dn\u011b za\u010d\u00edt \u017e\u00edt. Je to krut\u00e9, ale bohu\u017eel je to pravda.“<\/p>\n

Ukousla si kousek kol\u00e1\u010dku, nedok\u00e1zala se v\u0161ak p\u0159inutit roz\u017ev\u00fdkat jej a spolknout. V krku se j\u00ed vytvo\u0159il ob\u0159\u00ed knedl\u00edk p\u0159i vzpom\u00ednce na to, jak toho mu\u017ee kdysi milovala. Byla by schopna polo\u017eit za n\u011bj \u017eivot. A b\u011bhem n\u011bkolika vte\u0159in, b\u011bhem toho krati\u010dk\u00e9ho p\u00e1du a procitnut\u00ed z \u00faderu, bylo v\u0161emu konec. Zabil v n\u00ed v\u0161echno, ve\u0161ker\u00e9 poz\u016fstatky drobn\u00e9 nad\u011bje, l\u00e1sky, porozum\u011bn\u00ed, d\u016fv\u011bry. V\u0161e. Dokonce i velikou \u010d\u00e1st j\u00ed samotn\u00e9. Ta zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed nedok\u00e1zala odpustit. Nikdy nezapomn\u011bla. V\u00edc neuv\u011b\u0159ila.<\/p>\n

„Mrz\u00ed m\u011b\u2026 to. Nev\u011b-d\u011bl jsem, \u010d\u00edm v\u0161\u00edm\u2026 jste si muse-li proj\u00edt.“<\/div>\n

Zvedla tv\u00e1\u0159 a pohl\u00e9dla do o\u010d\u00ed \u010dernovlas\u00e9ho chlapce. Najednou m\u011bla p\u0159ed o\u010dima \u00fapln\u011b jin\u00fd obraz. Hrozivou sc\u00e9nu v kuchyni vyst\u0159\u00eddala jin\u00e1. Op\u011bt je vid\u011bla. Ve vroucn\u00e9m objet\u00ed, l\u00edbaj\u00edc\u00ed se. Kr\u00e1sn\u00fd d\u016fkaz toho, \u017ee jej\u00edho syna mo\u017en\u00e1 ne\u010dek\u00e1 stejn\u00fd osud.<\/div>\n
Odlo\u017eila nedojedenou pusinku zp\u00e1tky na tal\u00ed\u0159, h\u0159betem ruky si ot\u0159ela vlhk\u00e9 tv\u00e1\u0159e a b\u0159\u00ed\u0161ka prst\u016f p\u0159ilo\u017eila na Billovy l\u00edce. Naprostou shodou n\u00e1hod v m\u00edst\u011b, kam j\u00ed p\u0159ed lety uhodila p\u011bst jej\u00edho man\u017eela a p\u0159ipravila ji o pevnou p\u016fdu pod nohama.<\/div>\n
„Kdy\u017e Toma chytili tehdy ve \u0161kole, jak kou\u0159\u00ed, byla jsem z\u010d\u00e1sti na\u0161tvan\u00e1 i smutn\u00e1, proto\u017ee jsem v\u011bd\u011bla, \u017ee to ud\u011blal schv\u00e1ln\u011b. Nechal se chytit. Kdyby jen trochu cht\u011bl, mohl ut\u00e9ct je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv ne\u017e ostatn\u00ed. Ale on necht\u011bl,“ \u0161eptala, zat\u00edmco se d\u00edvala do Billov\u00fdch zraniteln\u00fdch o\u010d\u00ed. „A te\u010f\u2026 te\u010f u\u017e v\u00edm pro\u010d.“<\/p>\n

Tom se p\u0159evr\u00e1til na druh\u00fd bok, nosem se zavrtal do Billova tri\u010dka a sv\u00fdmi hlubok\u00fdmi v\u00fddechy jej \u0161imral na b\u0159i\u0161e. Bill sklonil tv\u00e1\u0159 a zad\u00edval se na n\u011bj n\u011b\u017en\u00fdm pohledem. Kdy\u017e op\u011bt pohl\u00e9dl na Simone, zjistil, \u017ee se na n\u011bj d\u00edvala tak\u00e9.<\/div>\n

„Znamen\u00e1\u0161 pro n\u011bj hodn\u011b, Bille. Jsi jako plamen sv\u00edce, kter\u00fd rozz\u00e1\u0159il pokoj, kter\u00fd po cel\u00e1 l\u00e9ta setrv\u00e1val ve tm\u011b. Drobn\u00fd, k\u0159ehk\u00fd a p\u0159itom tolik intenzivn\u00ed.“<\/div>\n
Bill netu\u0161il, jak by m\u011bl reagovat. M\u011bl tendenci se p\u0159ihlouple usm\u00edvat, poskakovat radost\u00ed, op\u011bt se s n\u00edm to\u010dil sv\u011bt a srdce mu v hrudi poskakovalo jako spla\u0161en\u00e9. Bylo mu tak kr\u00e1sn\u011b, a\u017e se b\u00e1l, \u017ee to nen\u00ed skute\u010dn\u00e9. Je\u0161t\u011b nikdy se k n\u011bmu nikdo nechoval tak hezky jako tito dva lid\u00e9. Ale byli tady i jin\u00ed. Ti, jim\u017e nep\u0159ipadal jako sv\u011btlo. Sp\u00ed\u0161 jako st\u00edn. Otravn\u00fd, p\u0159ebyte\u010dn\u00fd st\u00edn, kter\u00fd se nikdy nemohl rovnat jejich osobnosti.<\/p>\n

„D\u011b-kuji,“ op\u011bt si musel pom\u00e1hat rukou. „Ale ne v\u0161ich-ni by s\u2026 v\u00e1mi souhla-sili.“ Odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159 a Simone pochopila. Tom j\u00ed ve zkratce shrnul nep\u0159\u00edjemn\u00fd incident se Sabine a nyn\u00ed si byla jist\u00e1, \u017ee za smutn\u00fdm pohledem a sklon\u011bnou tv\u00e1\u0159\u00ed stoj\u00ed pr\u00e1v\u011b jej\u00ed \u0159e\u010di.<\/div>\n

Naklonila se k n\u011bmu, vzala jej za tv\u00e1\u0159 a zahled\u011bla se mu do o\u010d\u00ed tak, jako matka do o\u010d\u00ed milovan\u00e9ho d\u00edt\u011bte.<\/div>\n
„Netrap se t\u00edm. Ta d\u00edvka na tebe jednodu\u0161e \u017e\u00e1rlila. Z\u00e1vid\u00ed ti. Lid\u00e9 se n\u011bkdy v takov\u00fdch situac\u00edch chovaj\u00ed jako hlup\u00e1ci a neuv\u011bdomuj\u00ed si, jak moc tomu druh\u00e9mu ubli\u017euj\u00ed.“<\/div>\n
„Z\u00e1vid\u00ed?\u2026 Mn\u011b?“ Bill op\u011bt uc\u00edtil p\u0159\u00edtomnost slz, a kdy\u017e op\u011bt pohl\u00e9dl na Simone, vid\u011bl ji rozmazan\u011b, jako by byla pod vodn\u00ed hladinou. Kdo by zrovna jemu z\u00e1vid\u011bl?<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, u\u017e dlouho se sna\u017e\u00ed na Toma ud\u011blat dojem. Zbyte\u010dn\u011b. On se lid\u00ed sp\u00ed\u0161 stran\u00ed. Nehled\u00e1 p\u0159\u00e1tele, nikomu nev\u011b\u0159\u00ed. Dr\u017e\u00ed si odstup a d\u011bv\u010data jako Sabine jej nikdy nezaj\u00edmaly.“ Lehk\u00fdm pohybem dlan\u011b mu ot\u0159ela n\u011bkolik zbloudil\u00fdch slz, pot\u00e9 jej dloubla do \u0161pi\u010dky nosu a usm\u00e1la se. „\u010cekal na n\u011bkoho v\u00fdjime\u010dn\u00e9ho.“<\/p>\n

„Nej-sem v\u00fdjime\u010dn\u00fd. Jsem\u2026 \u00fapln\u011b oby-\u010dejn\u00fd kluk. A je\u0161t\u011b ke v\u0161emu,“ povzdechl si a nad obo\u010d\u00edm mu vystoupila drobn\u00e1 vr\u00e1ska. „Hluch\u00fd.“<\/div>\n

„Pro n\u011bkoho jsi oby\u010dejn\u00fd. Pro jin\u00e9ho m\u016f\u017ee\u0161 znamenat cel\u00fd sv\u011bt. A mo\u017en\u00e1 t\u011b pr\u00e1v\u011b tahle nedokonalost \u010din\u00ed dokonal\u00fdm,“ za\u0161eptala a d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dil jakkoli reagovat, oba je pol\u00edbila do vlas\u016f a pop\u0159\u00e1la jim dobrou noc.<\/div>\n
„Pan\u00ed\u2026 Kauli-tzov\u00e1.“ Zastavil ji ve dve\u0159\u00edch. „D\u011bkuji.“ Opravdu j\u00ed byl vd\u011b\u010dn\u00fd. Dokonce v\u00edce ne\u017e to. Bylo n\u00e1dhern\u00e9 moct se n\u011bkomu sv\u011b\u0159it se sv\u00fdm tr\u00e1pen\u00edm, a i kdy\u017e se nejednalo o jeho m\u00e1mu, Simone si tolik obl\u00edbil, \u017ee v jeho mysli tak n\u011bjak zast\u00e1vala jej\u00ed m\u00edsto.<\/div>\n
„To j\u00e1 bych ti m\u011bla d\u011bkovat, srd\u00ed\u010dko,“ odpov\u011bd\u011bla \u0161eptem, na rtech j\u00ed po\u0159\u00e1d z\u016fst\u00e1val \u00fasm\u011bv spokojen\u00e9ho rodi\u010de. „Kdyby sis kdykoli pot\u0159eboval promluvit, jsem tady.“ Je\u0161t\u011b mu na rozlou\u010denou zam\u00e1vala a vy\u0161la z m\u00edstnosti.<\/p>\n

Bill chv\u00edli ne\u010dinn\u011b hled\u011bl na obrazovku televize, ve kter\u00e9 u\u017e prob\u00edhal \u00fapln\u011b jin\u00fd program. Nat\u00e1hl se za ovlada\u010dem, stisknut\u00fdm tla\u010d\u00edtka ji vypnul a chv\u00edli jen sledoval tmavou plochu. Z\u016fstal tak n\u011bkolik dlouh\u00fdch minut, p\u0159em\u00fd\u0161lel, rozd\u00fdch\u00e1val v\u0161e, co mu \u0159ekla, i to, jak\u00fdm zp\u016fsobem mu to \u0159ekla.<\/div>\n

A pr\u00e1v\u011b v okam\u017eiku, kdy se zahled\u011bl na drobn\u00fd plam\u00ednek sv\u00edce osv\u011btluj\u00edc\u00ed cel\u00fd pokoj, na tv\u00e1\u0159i uc\u00edtil m\u011bkk\u00e9 pohlazen\u00ed. Srdce se mu roztlouklo jako o z\u00e1vod.<\/p>\n

„Ahoj.“ Tom se pomalu ot\u00e1\u010del na z\u00e1da, s hlavou v Billov\u011b kl\u00edn\u011b a roztomil\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech.<\/div>\n

„Ahoj.“ Bill se pla\u0161e kousl do rtu, zastr\u010dil si za ucho neposedn\u00fd pramen vlas\u016f a sklonil se tak, aby mu mohl v\u011bnovat drobn\u00fd polibek.<\/div>\n
„Jak\u00e9 bylo vystoupen\u00ed?“<\/div>\n
„Moc hez\u2026 k\u00e9. Co-mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Tom se vesele zachichotal. „\u0158ekl bych, \u017ee tro\u0161i\u010dku \u00fanavn\u00e9.“<\/p>\n

Nat\u00e1hl ruce, jednu u\u017e ze zvyku pono\u0159il do tmav\u00fdch jemn\u00fdch vlas\u016f, tou druhou si jej p\u0159it\u00e1hl ke sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i a dlouze jej pol\u00edbil. Bill ti\u0161e vydechl, pootev\u0159el \u00fasta a s nad\u0161en\u00edm p\u0159ijal Tom\u016fv jazyk, kter\u00fd se okam\u017eit\u011b pustil do lask\u00e1n\u00ed toho jeho. Za st\u00e1l\u00e9ho l\u00edb\u00e1n\u00ed se jejich pozice m\u011bnily. Bill le\u017eel na z\u00e1dech, s rozkro\u010den\u00fdma nohama, obj\u00edmal Toma kolem bok\u016f a zalapal po dechu poka\u017ed\u00e9, co se o sebe nev\u011bdomky ot\u0159eli kl\u00edny.<\/div>\n

Polibky nab\u00edraly na intenzit\u011b, t\u011bla hrozila sesyp\u00e1n\u00edm. Jejich hladov\u00e1 \u00fasta bojovala o dominanci. Bylo to jako hurik\u00e1n. Tom si p\u0159ipadal jako Alenka v \u0159\u00ed\u0161i div\u016f. Plenil Billova \u00fasta, tiskl jej k sob\u011b siln\u011b, ale z\u00e1rove\u0148 dost jemn\u011b na to, aby mu neubl\u00ed\u017eil. N\u011bco takov\u00e9ho za\u017e\u00edval poprv\u00e9. Ka\u017ed\u00fd polibek byl lep\u0161\u00ed ne\u017e p\u0159ede\u0161l\u00fd. Ka\u017ed\u00fd dotek vys\u00edlal do jeho t\u011bla po\u0159\u00e1d v\u011bt\u0161\u00ed d\u00e1vku touhy. T\u0159\u00e1sl se vzru\u0161en\u00edm. Vlastn\u011b si ani nepamatoval, kdy s n\u011bk\u00fdm pro\u017e\u00edval n\u011bco takov\u00e9ho.<\/p>\n

Odt\u00e1hl se, lapaje po dechu se ot\u0159el \u0161pi\u010dkou nosu o Billova hladov\u00e1 \u00fasta a z tak intimn\u00ed bl\u00edzkosti mu pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed. Byly tmav\u00e9. V\u00e1\u0161niv\u011b tmav\u00e9, poprv\u00e9 v nich spat\u0159il touhu a v\u00e1\u0161e\u0148 tak bezb\u0159eh\u00e9, \u017ee to jeho t\u011blo u\u017e nebylo schopno un\u00e9st. Nedok\u00e1zal se udr\u017eet na loktech, dopadl na Bill\u016fv hrudn\u00edk, jeho prsty se okam\u017eit\u011b chopily drobn\u00fdch d\u0159ev\u011bn\u00fdch knofl\u00edk\u016f a s ka\u017ed\u00fdm rozepnut\u00fdm knofl\u00edkem odkryly kus smetanov\u011b bled\u00e9 k\u016f\u017ee von\u00edc\u00ed po t\u0159e\u0161\u0148ov\u00fdch kv\u011btech.<\/div>\n

Pootev\u0159en\u00fdmi rty ochutn\u00e1val hladkou poko\u017eku a za zav\u0159en\u00fdma o\u010dima vid\u011bl jaro. Slunce, sv\u011btlo, kvetouc\u00ed stromy t\u0159e\u0161n\u00ed, radost, \u017eivot. Bylo mu n\u00e1dhern\u011b. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d tomu nemohl uv\u011b\u0159it. Po tolika letech pr\u00e1zdnoty a samoty. Po tak nekone\u010dn\u011b dlouh\u00e9 dob\u011b hled\u00e1n\u00ed najednou objevil to, po \u010dem tolik tou\u017eil. Jeho t\u011blo se zbl\u00e1znilo a ka\u017ed\u00fdm dnem nas\u00e1valo mnohem v\u00edce cit\u016f, ne\u017e byl schopen un\u00e9st.<\/p>\n

P\u0159estal s l\u00edb\u00e1n\u00edm Billovy k\u016f\u017ee, zvedl hlavu, jejich divok\u00e9 pohledy se setkaly. Najednou oba uc\u00edtili strach. Strach z nepoznan\u00e9ho. Z nezn\u00e1ma, do kter\u00e9ho se \u0159\u00edtili raketovou rychlost\u00ed, a nebylo nikoho, kdo by je zastavil.<\/div>\n

„Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d m\u016f\u017eeme p\u0159estat.“ Byl r\u00e1d, \u017ee jej Bill nemohl sly\u0161et, proto\u017ee sv\u016fj hlas v\u016fbec nepozn\u00e1val. Nesl se na hranici \u0161epotu, zast\u0159en touhou.<\/div>\n
Bill se nadzvedl na loktech, prudce d\u00fdchal a v mysli vkl\u00e1dal slova do v\u011bt, aby dok\u00e1zal \u0159\u00edct n\u011bco smyslupln\u00e9ho. Ne\u0159ekl nic. Nat\u00e1hl dla\u0148, prsty l\u00e1skypln\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl Tomovou tv\u00e1\u0159\u00ed. Dot\u00fdkal se ho\u0159\u00edc\u00ed poko\u017eky, chv\u011bj\u00edc\u00edch se \u0159as, nab\u011bhl\u00fdch rt\u016f, obkresloval okol\u00ed o\u010d\u00ed, d\u00edky kter\u00fdm dok\u00e1zal naslouchat, ani\u017e by sly\u0161el.<\/p>\n

„Mo\u017en\u00e1 t\u011b pr\u00e1v\u011b tahle nedokonalost \u010din\u00ed dokonal\u00fdm.“<\/em><\/div>\n

„\u010cekal na n\u011bkoho v\u00fdjime\u010dn\u00e9ho.“<\/em><\/div>\n
„Jsi jako plamen sv\u00edce, kter\u00fd rozz\u00e1\u0159il pokoj, kter\u00fd po cel\u00e1 l\u00e9ta setrv\u00e1val ve tm\u011b.“<\/em><\/div>\n
Usm\u00e1l se. Jeho tv\u00e1\u0159 z\u00edskala ve slab\u00e9m sv\u011btle doho\u0159\u00edvaj\u00edc\u00ed sv\u00edce zlatist\u00fd n\u00e1dech.<\/div>\n
„Miluju t\u011b, Bille, miluju t\u011b k zbl\u00e1zn\u011bn\u00ed.“<\/em><\/div>\n
Skousl si rty, pomalu se posadil a nechal tri\u010dko ti\u0161e sklouznout z ramen a\u017e na gau\u010d. Vyvl\u00e9kl se z n\u011bj a mezi prsty nesm\u011ble zachytil lem Tomova tri\u010dka.<\/div>\n
„Zachr\u00e1nil jsi m\u011b. Po\u0159\u00e1d to d\u011bl\u00e1\u0161. Ka\u017ed\u00fd den, kdy\u017e jsi se mnou, m\u011b m\u011bn\u00ed\u0161 v lep\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka.“<\/em> <\/p>\n

Tomovo tri\u010dko p\u0159ist\u00e1lo na podlaze hned vedle sp\u00edc\u00edho Bu\u0159t\u00edka, kter\u00fd sebou trhl, chv\u00edli jej zv\u011bdav\u011b o\u010dich\u00e1val a pot\u00e9 si o n\u011bj op\u0159el hlavu, jako by bylo t\u00edm nejpohodln\u011bj\u0161\u00edm pol\u0161t\u00e1\u0159em. Tomovy dlan\u011b si mezit\u00edm pohr\u00e1valy s Billov\u00fdmi py\u017eamov\u00fdmi kalhotami. Bill p\u0159ekvapen\u011b vydechl, jakmile na t\u0159\u00edslech uc\u00edtil nezvykl\u00fd chlad. Jeho kalhoty zmizely. Byl nah\u00fd.<\/div>\n

Najednou m\u011bl v\u0161echno na sv\u011bt\u011b.<\/em><\/div>\n
Nemluvili, neh\u00fdbali se, ale oba to v\u011bd\u011bli. Spole\u010dn\u011b p\u0159ekro\u010dili hranici a poru\u0161ili dosavadn\u00ed z\u00e1kony p\u0159\u00edrody. M\u011bli k sob\u011b bl\u00ed\u017e. Mnohem bl\u00ed\u017e.<\/em> <\/p>\n

Ve chv\u00edli, kdy Simone kone\u010dn\u011b us\u00ednala klidn\u00fdm sp\u00e1nkem, se zbavil Tom posledn\u00edho kousku oble\u010den\u00ed. Bill mu pomalu vylezl na kl\u00edn, omotal mu nohy kolem bok\u016f, ruce kolem krku a hlavou se op\u0159el o jeho rameno. Neh\u00fdbali se. Dlouhou chv\u00edli pouze vst\u0159eb\u00e1vali kouzlo okam\u017eiku. Kdy\u017e nakonec zvedli hlavy a zad\u00edvali se na sebe, bylo rozhodnuto. Pol\u00edbili se, jejich t\u011bla se dotkla, hladov\u011bj\u00edc po bli\u017e\u0161\u00edm kontaktu, po spojen\u00ed.<\/div>\n

Z pohled\u016f okol\u00ed, byli bl\u00e1zni. Z pohled\u016f jich dvou se zbl\u00e1znil sv\u011bt.<\/em><\/div>\n
Za okny op\u011bt padal sn\u00edh. Hust\u00e1 sple\u0165 sn\u011bhov\u00fdch vlo\u010dek slibovala kr\u00e1sn\u00e9 b\u00edl\u00e9 V\u00e1noce a vrhala drobounk\u00e9 st\u00edny na hol\u00e1 t\u011bla.<\/div>\n
Vid\u00edme, sly\u0161\u00edme, c\u00edt\u00edme, rozezn\u00e1v\u00e1me chut\u011b i povrchy. Kdy\u017e se jeden z p\u011bti smysl\u016f vytrat\u00ed, ostatn\u00ed \u010dty\u0159i se dostanou do pop\u0159ed\u00ed a nahrad\u00ed jeho pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edsto. Op\u011bt nastol\u00ed rovnov\u00e1hu.<\/em><\/div>\n
Bill se m\u011bnil v ob\u017eivlou panenku. Vkl\u00e1dal do Tomov\u00fdch rukou ve\u0161kerou d\u016fv\u011bru. U\u017e nem\u011bl strach. U\u017e v\u00edce nebyl d\u00edt\u011btem. A nyn\u00ed to v\u011bd\u011bl jist\u011b. Tom nahradil to pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edsto. To on nastolil rovnov\u00e1hu.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Tvo\u0159ila jsem t\u00e9m\u011b\u0159 p\u016fl dne. Inspirov\u00e1na kr\u00e1snou hudbou, kouzeln\u00fdmi cit\u00e1ty, okol\u00edm i tich\u00fdm zvukem de\u0161\u0165ov\u00fdch kapek. Nep\u0159em\u00fd\u0161lela jsem nad t\u00edm, co p\u00ed\u0161u. Jenom jsem psala a najednou jsem m\u011bla cel\u00fd d\u00edl. Douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m bude l\u00edbit. P\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 po\u010dten\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[581],"tags":[],"class_list":["post-4029","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-balance"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4029","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4029"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4029\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4029"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4029"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4029"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}