{"id":4030,"date":"2014-05-07T18:00:00","date_gmt":"2014-05-07T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4017"},"modified":"2014-05-07T18:00:00","modified_gmt":"2014-05-07T17:00:00","slug":"scn11b-5-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/05\/07\/scn11b-5-1-2\/","title":{"rendered":"SCN11B 5. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Ghostie<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
Oh that I could scream,
And the world would stop and listen.
And these scars,
These scars could speak in volumes.<\/em>
-Thrice<\/div>\n
Jakmile Bill p\u0159e\u0161el do dal\u0161\u00ed uli\u010dky, op\u0159el si pa\u017ei o reg\u00e1l a polo\u017eil na ni hlavu. Zhluboka se nadechl a vydechl, v\u011bd\u011bl, \u017ee nem\u00e1 daleko k tomu, aby ud\u011blal n\u011bco, \u010deho by mohl litovat. Pot\u0159eboval udr\u017eet sv\u00e9 emoce na uzd\u011b, pot\u0159eboval, aby nec\u00edtil v\u016fbec \u017e\u00e1dn\u00e9 emoce. Na chv\u00edli zav\u0159el o\u010di, a p\u0159edstavoval si, jak pad\u00e1…<\/div>\n
Sly\u0161el Toma, jak se k n\u011bmu potichu p\u0159ibli\u017euje, ale zastavil se a dr\u017eel si odstup. Bill mu byl vd\u011b\u010dn\u00fd. Pomalu se odlepil od reg\u00e1l\u016f, ale neoto\u010dil se. Otev\u0159el o\u010di a z\u00edral na sv\u00e9 boty, nechal svou mysl usadit. V\u011bd\u011bl, \u017ee by litoval, \u017ee byl na Toma p\u0159\u00edli\u0161 tvrd\u00fd, a nedok\u00e1zal proti n\u011bmu vyslovit jedin\u00e9 slovo, dokonce ani ve sv\u00e9 mysli. Tom neud\u011blal nic, \u010d\u00edm by si to zaslou\u017eil, a to posledn\u00ed, co Bill cht\u011bl, bylo n\u011bkomu ubl\u00ed\u017eit – zvl\u00e1\u0161t\u011b ne Tomovi. Ne, Bill byl naprosto mimo.<\/p>\n

Koneckonc\u016f, Bill nemohl c\u00edtit fyzickou bolest a nev\u011bd\u011bl, co to znamen\u00e1, b\u00fdt zran\u011bn. Nep\u0159\u00e1l bolest nikomu – fyzickou ani emocion\u00e1ln\u00ed. A za\u010d\u00ednal si uv\u011bdomovat, \u017ee emocion\u00e1ln\u00ed bolest je bolest, kterou nemohl n\u00e9st s\u00e1m, ale p\u0159\u00e1l si, aby mohl. P\u0159\u00e1l si, aby mohl n\u00e9st bolest od v\u0161ech.<\/p>\n

„Bille…?“<\/div>\n

Ihned, p\u0159i zvuku Tomova hlasu se Bill vytrhl ze sv\u00e9ho zamy\u0161len\u00ed a vklouzl zp\u00e1tky do sv\u00e9 osobnosti.<\/div>\n
„Jedin\u00e1 v\u011bc,“ \u0159ekl pomalu, dr\u017e\u00edc sv\u016fj hlas vyrovnan\u00fd. „Tome, je to jedin\u00e1 v\u011bc, o kterou jsem t\u011b \u017e\u00e1dal v\u00edc ne\u017e o cokoliv jin\u00e9ho. M\u016f\u017ee\u0161 to prost\u011b… pochopit? Proto\u017ee to nem\u016f\u017eu vysv\u011btlit. Ale pros\u00edm, nedot\u00fdkej se m\u011b.“ Emoce. Bill je nen\u00e1vid\u011bl, a dokud nad n\u00edm budou m\u00edt \u00fasp\u011bch, budou nad\u00e1le m\u00e1st a pl\u00e9st mu jeho \u017eivot. Sakra, Bill prosil. Zatracen\u00fd-Bill-Kaulitz nikdy neprosil. Vnit\u0159n\u00ed vztek se mu projevil i v hlase a Tom si z\u0159ejm\u011b myslel, \u017ee je na\u0161tvan\u00fd na n\u011bj. Posran\u00fd sv\u011bt – cel\u00fd sv\u011bt byl naprosto posran\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Tom se mezit\u00edm c\u00edtil pon\u011bkud ot\u0159esen\u00fd. Bill byl t\u00fdran\u00fd, nem\u011bl r\u00e1d dotyky, nem\u011bl r\u00e1d ubli\u017eov\u00e1n\u00ed lidem… V\u0161e \u0161patn\u00e9 se v jeho mysli spojilo, jak p\u0159edpokl\u00e1dal, byl tady n\u011bkdo, kdo Billovi fyzicky, nebo podle toho, jak nem\u011bl r\u00e1d doteky, sexu\u00e1ln\u011b ubli\u017eoval. Nebo oboj\u00ed? A tak a\u010dkoliv Tom necht\u011bl nic jin\u00e9ho, ne\u017e jej po\u0159\u00e1dn\u011b obejmout a \u0159\u00edct mu, \u017ee by to pochopil, mo\u017enost, \u017ee by Bill utekl a u\u017e se nevr\u00e1til, byla p\u0159\u00edli\u0161 re\u00e1ln\u00e1, a proto to neud\u011blal. Pouze p\u0159ik\u00fdvnul, ale rozhodl se zjistit, kdo Billovi ubli\u017euje, aby mu pomohl, nebo mu pom\u00e1hej B\u016fh.<\/p>\n

Bohu\u017eel, byl tady n\u011bkdo, kdo Billovi ubli\u017eoval, ale Tom nemohl b\u00fdt vzd\u00e1len\u011bji od pravdy.<\/div>\n

Jakmile byl m\u00f3d \u00b4Bill-svin\u011b\u00b4 pln\u011b obnoven, poodstoupil, str\u010dil ruce do kapes a z\u00edral na reg\u00e1ly p\u0159ed sebou. Dal\u0161\u00ed sladkosti… Z\u00e1plava \u010derven\u00e9, b\u00edl\u00e9 a r\u016f\u017eov\u00e9, krabice ve tvaru srdce, ply\u0161ov\u00ed medv\u011bdi, kytice, \u010dokol\u00e1dy… Typick\u00e9 v\u00fdmysly tuctov\u00e9 l\u00e1sky.<\/p>\n

„Valent\u00fdn,“ zavr\u010del.<\/div>\n

„Je v \u00fater\u00fd, nebo ne?“<\/div>\n
„Kurva,“ Bill si odplivnul p\u0159ed t\u00edm problematick\u00fdm zbo\u017e\u00edm.<\/div>\n
„Beru to, jako \u017ee letos nebude\u0161 slavit Valent\u00fdna?“<\/div>\n
„Stejn\u011b jako nikdy,“ zavr\u010del op\u011bt Bill a zam\u00ed\u0159il pry\u010d. „Seru na ten sv\u00e1tek. Dokonce nen\u00ed ani kurva volno. Je to snaha vnutit ka\u017ed\u00e9mu do ksichtu pocit, jak zatracen\u011b si mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsi \u0161\u0165astn\u00fd. Seru na to, jestli je n\u011bkdo na tomhle sv\u011bt\u011b \u0161\u0165astn\u00fd.“<\/p>\n

A\u010dkoliv byl Tom zv\u011bdav\u00fd na Billovy n\u00e1hle zm\u011bny n\u00e1lad a cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct – cokoliv – co by jej ut\u011b\u0161ilo nebo mu dalo najevo, \u017ee on je tady a poslouch\u00e1, Tom prost\u011b nev\u011bd\u011bl, jak se k n\u011bmu dostat. Bill m\u011bl kolem sebe vystaven\u00e9 tak tlust\u00e9 zdi, \u017ee Tom je\u0161t\u011b nikdy nic takov\u00e9ho nepoznal. Bill nem\u011bl jen st\u011bny, on m\u011bl kolem sebe silov\u00e9 pole. A jak m\u011bl Tom z\u00e1pasit se silov\u00fdm polem, to nev\u011bd\u011bl.<\/p>\n

Jako poslu\u0161n\u00fd pes n\u00e1sledoval Billa a m\u011bl pocit, jako by \u010dernovlas\u00e1 kr\u00e1lovna Hn\u011bvu byla kompenzace za jeho p\u0159edchoz\u00ed slabou chvilku. Tom pochopil, \u017ee Bill nerad c\u00edtil slabost, ale bylo t\u00e9m\u011b\u0159 na hranici absurdnosti, jak byl najednou chladn\u00fd. Sna\u017eil se p\u0159edstavit si Billa bez mra\u010den\u00ed, nad\u00e1vek a j\u00edzlivosti, ale vypadalo to, \u017ee je to v\u0161echno, z \u010deho se Bill skl\u00e1dal. M\u00edsto toho se sna\u017eil myslet na jeho pozitivn\u00ed vlastnosti, bylo to t\u011b\u017ek\u00e9, ale byly tam. Zaprv\u00e9, Bill nen\u00e1vid\u011bl n\u00e1sil\u00ed a za druh\u00e9, m\u011bl zaj\u00edmav\u00fd smysl pro humor. Tak\u00e9 byl podivn\u011b jedine\u010dn\u00fd, a kdyby se neust\u00e1le netv\u00e1\u0159il na\u0161tvan\u011b, byl by pravd\u011bpodobn\u011b opravdu moc hezk\u00fd.<\/div>\n

Jen kdyby se usm\u00e1l…<\/p>\n

„Tak to je to, co jsi t\u00edm myslel,“ zamumlal Tom, sp\u00ed\u0161e pro sebe.<\/div>\n

„Co\u017ee?“ Bill se pod\u00edval na Toma p\u0159ekvapen\u011b s lahv\u00ed zelen\u00e9ho \u010daje v ruce. „Myslel \u010d\u00edm?“<\/div>\n
„Nikdy se nesm\u011bje\u0161, je to pravda.“<\/div>\n
„J\u00e1 nel\u017eu,“ \u0159ekl Bill a uk\u00e1zal prstem na Toma. „Jak sis to najednou uv\u011bdomil?“<\/div>\n
Tom jen pokr\u010dil rameny, zcela nejist\u00fd s\u00e1m sebou a nat\u00e1hl se do chladic\u00edho boxu pro limon\u00e1du.<\/div>\n
„Poslouchal jsi, co jsem \u0159\u00edkal?“ zeptal se Bill, zn\u011blo to v\u00edce zv\u011bdav\u011b ne\u017e na\u0161tvan\u011b. Tom usoudil, \u017ee Bill z\u0159ejm\u011b bude vyk\u0159ikovat n\u011bco o tom, jak je limon\u00e1da p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e1 v\u011bc, ale nedok\u00e1zal se j\u00ed vzd\u00e1t.<\/p>\n

„Co by t\u011b p\u0159inutilo se usm\u00e1t?“ Tom naprosto nebral v \u00favahu Billovu ot\u00e1zku a popadl Fantu.<\/div>\n

„Nen\u00ed to mo\u017en\u00e9. Ani to nezkou\u0161ej. Prost\u011b se nesm\u011bju.“<\/div>\n
„Jsi lechtiv\u00fd?“<\/div>\n
„Ne, a je to zbyte\u010dn\u00e1 ot\u00e1zka – pokud nechce\u0161 op\u011bt poru\u0161it pravidlo,“ zavr\u010del Bill.<\/div>\n
„Nebo mo\u017en\u00e1 nechce\u0161, aby se t\u011b n\u011bkdo dot\u00fdkal, proto\u017ee jsi neuv\u011b\u0159iteln\u011b lechtiv\u00fd.“<\/div>\n
„Naprosto up\u0159\u00edmn\u011b \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee nejsem lechtiv\u00fd. P\u0159\u00edsah\u00e1m.“<\/div>\n
„Hmm…“ Tom proch\u00e1zel po cel\u00e9m obchod\u011b a p\u0159em\u00fd\u0161lel o r\u016fzn\u00fdch zp\u016fsobech, jak Billa rozesm\u00e1t, ale v\u0161e se zd\u00e1lo tak nepravd\u011bpodobn\u00e9.<\/p>\n

„Jsi neuv\u011b\u0159iteln\u011b depresivn\u00ed \u010dlov\u011bk, v\u00ed\u0161 to?“ \u0158ekl nakonec.<\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm. To je d\u016fvod, pro\u010d nem\u00e1m p\u0159\u00e1tele, a pro\u010d jsem \u017e\u00e1dal tebe i Georga, abyste se ode m\u011b dr\u017eeli d\u00e1l. Ale ne, ne. Tak\u017ee m\u016f\u017ee\u0161 vinit jenom sebe.“<\/div>\n
„Za co? A nikdy jsi n\u00e1s ne\u017e\u00e1dal, abychom se s tebou nep\u0159\u00e1telili.“<\/div>\n
„Jist\u011b\u017ee ano. Ud\u011blal jsem to zatracen\u011b jasn\u011b. Tak\u017ee mi ned\u00e1vej za vinu nic z toho, co bude v budoucnu.“ Bill polo\u017eil l\u00e1hev \u010daje na pult a vyt\u00e1hl pen\u011b\u017eenku. „Tady, dej mi ty v\u011bci,“ dodal a k\u00fdvl na v\u0161echny v\u011bci v Tomov\u011b ruce.<\/div>\n
„…Pro\u010d?“<\/div>\n
„Abych to mohl zaplatit, pitom\u010de.“<\/div>\n
„Ale ty sis vzal jen jednu v\u011bc, tak\u017ee… m\u011bl bych… oh… okay,“ \u0159ekl Tom pod Billov\u00fdm zlostn\u00fdm pohledem. Ve chv\u00edl\u00edch, jako byla tahle, m\u011bl Tom dojem, \u017ee Bill byl opravdu dobr\u00fd \u010dlov\u011bk, jen se sna\u017eil vypadat jinak. Pro\u010d to tak bylo, na to Tom nemohl ani zaboha p\u0159ij\u00edt.<\/p>\n

Pot\u00e9, co Bill zaplatil, oba opustili obchod. Bill si nechal v ruce pouze sv\u016fj \u010daj a Tom si ta\u0161ku dr\u017eel v podpa\u017e\u00ed, zat\u00edmco z n\u00ed lovil bal\u00edk \u010dokol\u00e1dy.<\/div>\n

„Jsi opravdu popul\u00e1rn\u00ed, v\u00ed\u0161,“ \u0159ekl ledabyle Tom a str\u010dil si kus \u010dokol\u00e1dy do pusy.<\/div>\n
„Jsem co?“ Zeptal se Bill vyveden z m\u00edry n\u00e1hlou zm\u011bnou p\u0159edm\u011btu hovoru.<\/div>\n
„Jo. Ka\u017ed\u00fd ve \u0161kole t\u011b miluje, a\u010dkoliv v\u011bt\u0161ina z nich ani nev\u00ed, kdo jsi.“<\/div>\n
„To je absolutn\u00ed nesmysl.“<\/div>\n
„Tak trochu,“ zasm\u00e1l se Tom. „V\u0161ichni si mysl\u00ed, \u017ee jsi \u00b4machr\u00b4 proto\u017ee ses postavil Stephanovi, kter\u00fd – bez ur\u00e1\u017eky – nen\u00ed zase tak \u00fa\u017easn\u00fd.“<\/div>\n
„Ne, to nen\u00ed. Ten bastard. A – po\u010dkat, jak jsi m\u011b to nazval?“<\/div>\n
„Ehm… machr?“<\/div>\n
Bill zamrkal, z\u00edral na Toma a pomalu zavrt\u011bl hlavou. „Co kurva?“<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm… moje m\u00e1ma to pou\u017e\u00edv\u00e1…“ \u0159ekl Tom, zamra\u010dil se a u\u0161i mu zr\u016f\u017eov\u011bly, kdy\u017e se Bill hlasit\u011b zasm\u00e1l.<\/div>\n
„Machr! Mys\u00edm, \u017ee to za\u010dnu pou\u017e\u00edvat. Machr.“<\/p>\n

Tom se pon\u011bkud hrd\u011b usm\u00edval a lehce \u010dervenal, pokorn\u011b sn\u011bdl p\u00e1r \u010dokol\u00e1dov\u00fdch bonb\u00f3n\u016f, zat\u00edmco Bill\u016fv sm\u00edch se vytratil. Bylo hezk\u00e9 ho vid\u011bt, jak se bav\u00ed… t\u00e9m\u011b\u0159. Tom si nebyl jist\u00fd, jestli v\u016fbec n\u011bkdy p\u0159edt\u00edm Billa sly\u0161el se sm\u00e1t.<\/p>\n

„Tak\u017ee te\u010f jsem popul\u00e1rn\u00ed. Kurevsky \u00fa\u017easn\u00e9. \u010c\u00edm jsem si to, sakra, zaslou\u017eil?“ Zeptal se t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e se napil \u010daje.<\/div>\n

„J\u00e1 nev\u00edm… m\u00e1\u0161 jen ten sv\u016fj \u00b4je mi to u prdele\u00b4 p\u0159\u00edstup a… J\u00e1 nev\u00edm. P\u0159itahuje\u0161 lidi velmi snadno.“<\/div>\n
„Blbost!“ Bill za\u0159val, kopnul do pivn\u00ed lahve na chodn\u00edku a pozoroval, jak se to\u010d\u00ed a pad\u00e1 do p\u0159\u00edkopu. „To je naprosto sm\u011b\u0161n\u00e9, kurva. Neprosil jsem se o to. Chci z toho ven.“<\/div>\n
„Je mi l\u00edto, nem\u016f\u017ee\u0161 jen tak najednou p\u0159estat b\u00fdt popul\u00e1rn\u00ed – opustit to. A mysl\u00edm, \u017ee to bude\u0161 m\u00edt opravdu t\u011b\u017ek\u00e9, p\u0159esv\u011bd\u010dit lidi, aby t\u011b nen\u00e1vid\u011bli.“<\/div>\n
„Kurva. Nestoj\u00edm o to. Jen, seru na to, co proboha… ned\u00e1v\u00e1 to smysl. Jsem jako anti-st\u0159edo\u0161kol\u00e1k. Jsem svin\u011b, nejdu s davem, obl\u00edk\u00e1m se jako exot a jsem masochista, pro\u010d by n\u011bkdo-“ Bill se zarazil, proto\u017ee si uv\u011bdomil, p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b, co \u0159ekl. Zavr\u0161il to t\u011bmi nejpeprn\u011bj\u0161\u00edmi nad\u00e1vkami, jak\u00e9 znal, a p\u0159\u00e1l si, aby se nau\u010dil kurva dr\u017eet hubu.<\/div>\n
„Ehm…“<\/div>\n
„Co,“ odplivl si Bill.<\/div>\n
„Jsme doma…“ Tom zamrkal a pokynul Billovi sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm. P\u0159em\u00fd\u0161lel, pro\u010d je Bill tak vztekl\u00e1 osoba. Ale jeho z\u00e1chvaty vzteku byly t\u00e9m\u011b\u0159 roztomil\u00e9.<\/div>\n
\n

—<\/p><\/div>\n

\n

„Dob\u0159e, tak\u017ee…“ Tom se rozhl\u00e9dl po sv\u00e9m pokoji p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e si ze sk\u0159\u00edn\u011b vyt\u00e1hl py\u017eamo. „J\u00e1 se jen p\u0159evl\u00edknu v koupeln\u011b.“<\/p><\/div>\n

Bill se ironicky usm\u00e1l a tajn\u011b se mu ulevilo, \u017ee se Tom nebude sna\u017eit, aby se p\u0159evl\u00e9kli ve stejn\u00e9 m\u00edstnosti. To by bylo zna\u010dn\u011b nep\u0159\u00edjemn\u00e9, Bill rozhodn\u011b necht\u011bl m\u00edt cel\u00e9 t\u011blo vystaven\u00e9 p\u0159ed Tomov\u00fdma o\u010dima, co\u017e by pak vedlo ke spoust\u011b ot\u00e1zk\u00e1m na jeho zjizvenou vyhublou postavu.<\/p>\n

Jakmile Tom ode\u0161el, Bill zamkl dve\u0159e a svl\u00e9kl si sv\u00e9 t\u011bsn\u00e9 oble\u010den\u00ed. Potom si obl\u00e9kl sv\u016fj obvykl\u00fd no\u010dn\u00ed od\u011bv, \u010dern\u00e9 voln\u00e9 tepl\u00e1ky a tmav\u011b modr\u00e9 tri\u010dko – sm\u011b\u0161n\u011b oby\u010dejn\u00e9, oproti jeho obvykl\u00e9mu oble\u010den\u00ed. Po odemknut\u00ed dve\u0159\u00ed si odhrnul vlasy a odstranil nejv\u011bt\u0161\u00ed n\u00e1nosy make-upu, zbytek d\u016fkladn\u011bji odstran\u00ed pozd\u011bji v koupeln\u011b.<\/div>\n

S p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed nudou se Bill posadil na postel a op\u0159el se o ruce. Rozhl\u00e9dl se po Tomov\u011b pokoji a \u0161\u0165ouchnul do sv\u00e9ho pol\u0161t\u00e1\u0159e, kter\u00fd pro n\u011bj Tom p\u0159inesl. Proto\u017ee nem\u011bl nic lep\u0161\u00edho na pr\u00e1ci, popadl jeden roh sv\u00e9ho pol\u0161t\u00e1\u0159e a za\u010dal s n\u00edm ml\u00e1tit do toho Tomova, p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak nechutn\u00e9 by bylo, kdyby se museli d\u011blit o jeden pol\u0161t\u00e1\u0159. Bill se zachv\u011bl, op\u011bt ude\u0159il do Tomova pol\u0161t\u00e1\u0159e a srazil ho z postele. Hups.<\/p>\n

Se zlostn\u00fdm povzdechem se naklonil, aby jej zvedl, ale zav\u00e1hal, kdy\u017e jeho o\u010di zachytily perifern\u00edm vid\u011bn\u00edm z\u00e1blesk kovu. Znovu se op\u0159el a zv\u011bdav\u011b zdvihl drobn\u00fd st\u0159\u00edbrn\u00fd p\u0159edm\u011bt. O\u010di se mu roz\u0161\u00ed\u0159ily nad Sheffieldsk\u00fdm stylem vyst\u0159elovac\u00edho no\u017ee a opatrn\u011b jej zkoumal. Vypadal jako staro\u017eitnost, i kdy\u017e Bill spekuloval nad t\u00edm, \u017ee tak byl navr\u017een. Opatrn\u011b stiskl mal\u00e9 tla\u010d\u00edtko na boku a ohromen\u011b sledoval, jak z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed \u010depel vyjela ven. Byl kr\u00e1sn\u00fd, a kdy\u017e Bill opatrn\u011b p\u0159ejel prstem p\u0159es ost\u0159\u00ed, jen tak, aby naru\u0161il k\u016f\u017ei, ale ne do krve, zjistil, \u017ee \u010depel je v perfektn\u00edm stavu.<\/p>\n

Bill st\u00e1le \u017easl nad vyst\u0159elovac\u00edm no\u017eem, kdy\u017e usly\u0161el Toma klepat na dve\u0159e, pozval ho d\u00e1l, ani\u017e by p\u0159em\u00fd\u0161lel. A dokonce, i kdy\u017e se dve\u0159e otev\u0159ely, Bill si opravdu myslel, \u017ee Tomovi by nevadilo, \u017ee na\u0161el jeho n\u016f\u017e. Za\u010dal ho rytmicky skl\u00e1dat a rozkl\u00e1dat a ponu\u0159e se usm\u00edval, zat\u00edmco Tom vstoupil.<\/p>\n

Nicm\u00e9n\u011b Tom ztuhl, jakmile uvid\u011bl Billa na posteli usm\u00edvaj\u00edc\u00edho se jako \u0161\u00edlenec a dr\u017e\u00edc\u00edho jeho n\u016f\u017e. Podle toho, jak byly odhozen\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159e, si Tom skoro myslel, \u017ee jej snad hledal schv\u00e1ln\u011b. Bill\u016fv \u0161\u00edlen\u00fd \u00fasm\u011bv se zm\u011bnil na mazan\u00fd \u00fa\u0161klebek, a Tom sledoval naprosto uchv\u00e1cen\u011b a trochu se strachem, jak Bill otev\u0159el n\u016f\u017e je\u0161t\u011b jednou, zaklonil hlavu a zatla\u010dil jazykem na sv\u016fj spodn\u00ed ret. T\u00e9m\u011b\u0159 vyz\u00fdval Toma k pohybu sv\u00fdm ostr\u00fdm pohledem, a\u010dkoliv m\u011bl jeho plnou pozornost, a pot\u00e1hl celou d\u00e9lku tup\u00e9 strany \u010depele proti sv\u00e9mu jazyku, od rukojeti ke \u0161pi\u010dce.<\/p>\n

Divn\u00e9 pocity strachu, nepohodl\u00ed a vzru\u0161en\u00ed se \u0161\u00ed\u0159ily jako po\u017e\u00e1r Tomov\u00fdmi \u017eilami, jak jeho t\u011blo reagovalo na zmaten\u00e9 sign\u00e1ly p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed od Billa. On byl nezvykle smysln\u00fd, velmi morbidn\u00edm a sadistick\u00fdm zp\u016fsobem. Tom na n\u011bj z\u00edral, nerv\u00f3zn\u011b a neklidn\u011b, dokud Bill kone\u010dn\u011b nepromluvil.<\/p>\n

„Je to opravdu p\u011bkn\u00fd n\u016f\u017e, v\u00ed\u0161,“ \u0159ekl lhostejn\u011b, a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 lhostejn\u011b na Tom\u016fv vkus. „V\u016fbec jsi ho nepou\u017eil, \u017ee? Je v perfektn\u00edm stavu.“<\/div>\n

„Ty… ty se zaj\u00edm\u00e1\u0161 o no\u017ee?“ Tom mluvil, jako by m\u011bl knedl\u00edk v krku, sna\u017eil se vzpamatovat z \u0161oku z toho, co pr\u00e1v\u011b vid\u011bl. Jeho mozku to ned\u00e1valo smysl. Kdyby Billovi n\u011bkdo ubli\u017eoval, nebo kdy\u017e tak nem\u00e1 r\u00e1d n\u00e1sil\u00ed, tak proboha, pro\u010d by se sakra zaj\u00edmal o no\u017ee?<\/div>\n
„Jist\u011b, a tenhle je opravdu kr\u00e1sn\u00fd,“ Bill naposledy n\u016f\u017e zav\u0159el sv\u00fdm \u0161t\u00edhl\u00fdm prstem a Tom se na moment pod\u00edval na ost\u0159\u00ed, d\u00e1le pohledem cestoval p\u0159es Bill\u016fv prst, ruku, pa\u017ei…<\/p>\n

Bill si toho nev\u0161iml a ani se nestaral, a tak Tom rychle odtrhl o\u010di od Billovy pa\u017ee a sna\u017eil se chovat norm\u00e1ln\u011b. Ale nemohl ten obraz dostat z hlavy. Jizvy, kter\u00e9 vid\u011bl, byly rozesety po cel\u00e9 d\u00e9lce pa\u017ee, a\u010dkoliv jeho prsty a rty m\u011bly st\u00e1le jedine\u010dn\u00fd vzhled. Na Billov\u011b k\u016f\u017ei bylo n\u011bkolik pop\u00e1lenin a \u0161kr\u00e1banc\u016f, i kdy\u017e zde byla i jedna st\u0159edn\u011b velk\u00e1, ov\u00e1ln\u00e1, znetvo\u0159en\u00e1 jizva na lev\u00e9m p\u0159edlokt\u00ed. Bylo to zvl\u00e1\u0161tn\u011b odporn\u00e9, ale Tom se sna\u017eil si toho nev\u0161\u00edmat – spolu s \u00factou k Billovu soukrom\u00ed. Ale jeho respekt za\u0161el daleko.<\/p>\n

„Ehm, jak… uh… pro\u010d se zaj\u00edm\u00e1\u0161 o no\u017ee?“ Vykoktal otup\u011ble, jeho mozek se sna\u017eil zpracov\u00e1vat dv\u011b v\u011bci najednou a c\u00edtil se dost \u0161patn\u011b. T\u011b\u017ece polkl a posadil se naproti Billovi. Sna\u017eil se ned\u00edvat na jeho zjizven\u00e9 pa\u017ee a m\u00edsto toho se zam\u011b\u0159il na ost\u0159\u00ed.<\/div>\n

Bill pokr\u010dil rameny, pohodil n\u016f\u017e mezi prsty, jako by cht\u011bl zato\u010dit tu\u017ekou, a zad\u00edval se na n\u011bj na chv\u00edli, dokud ho n\u011bco nenapadlo. N\u011bco tady bylo \u0161patn\u011b, z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu se c\u00edtil nechr\u00e1n\u011bn\u00fd…<\/p>\n

Jeho pa\u017ee.<\/p>\n

N\u016f\u017e mu vyklouzl z ochabl\u00fdch prst\u016f, zat\u00edmco z\u00edral na sv\u00e9 ruce a sna\u017eil se pochopit, jak mohl b\u00fdt tak pitom\u00fd. Zalapal po dechu a okam\u017eit\u011b se sto\u010dil do klub\u00ed\u010dka, ruce sev\u0159el mezi hru\u010f a nohy. Pokud by to bylo mo\u017en\u00e9, Bill by t\u00e9m\u011b\u0159 c\u00edtil, jak se mu sev\u0159ela hru\u010f, kon\u010detiny mu strachem ztuhly a srdce se mu panicky rozbu\u0161ilo. Tom vid\u011bl. Tom vid\u011bl. \u0160patn\u011b \u0161patn\u011b \u0161patn\u011b \u0161patn\u011b \u0161patn\u011b. Tom se bude pt\u00e1t a Bill nev\u011bd\u011bl, jestli by to mohl vysv\u011btlit. M\u011bl by? Mohl by Tomovi v\u011b\u0159it, stejn\u011b jako byl dychtiv\u00fd v\u011b\u0159it Andreasovi? Ne, Bill bude opatrn\u011bj\u0161\u00ed. Mnohem opatrn\u011bj\u0161\u00ed. Tom nebyl jako Andreas, ale Bill si nemyslel, \u017ee by mu mohl v\u011b\u0159it. Ur\u010dit\u011b ne kv\u016fli jednomu zatracen\u00e9mu p\u0159esp\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

Nastal bolestn\u011b tich\u00fd okam\u017eik, dokud Bill neusly\u0161el, jak se Tom posunul bl\u00ed\u017ee a n\u011bco zamumlal.<\/div>\n

„Jdi pry\u010d,“ odsekl Bill a odsunul se.<\/div>\n
„Bille… to je v po\u0159\u00e1dku,“ \u0159ekl Tom, nebyl si zcela jist\u00fd, co by mohlo Billa uklidnit.<\/div>\n
„Nen\u00ed to, kurva, v po\u0159\u00e1dku, ne\u0159\u00edkej to, jako bys zatracen\u011b tu\u0161il, o co jde!“ vyk\u0159ikl zoufale Bill, typicky bez ohledu na Tomovy pocity. Bill nerozum\u011bl emoc\u00edm, vlastn\u00edm ani ciz\u00edm.<\/div>\n
„Tak mi, sakra, \u0159ekni, o co jde, Bille!“<\/p>\n

To sta\u010dilo k tomu, aby byl Bill v \u0161oku. Tom, ten m\u00edrumilovn\u00fd a bezstarostn\u00fd kluk na n\u011bj k\u0159i\u010del. Bill pomalu zvedl hlavu, c\u00edtil se zatracen\u011b provinile kv\u016fli znepokojen\u00e9mu Tomovi. Z\u0159ejm\u011b se to projevilo i na jeho tv\u00e1\u0159i, proto\u017ee Tom\u016fv zu\u0159iv\u00fd v\u00fdraz lehce zm\u011bkl.<\/p>\n

„Opravdu to chce\u0161 v\u011bd\u011bt?“ Zeptal se Bill co nejvyrovnan\u011bji a sna\u017eil se co nejv\u00edc, aby to zn\u011blo nezaujat\u011b.<\/div>\n

„Opravdu mi to chce\u0161 \u0159\u00edct?“<\/p>\n

Poprv\u00e9 se Bill c\u00edtil zmaten\u00fd. Tom cht\u011bl v\u011bd\u011bt, pro\u010d byl Bill takov\u00fd, jak\u00fd byl, a p\u0159esto mu d\u00e1val mo\u017enost vycouvat. Pro\u010d? Bill polo\u017eil hlavu na kolena a zav\u0159el o\u010di. Tom d\u00fdchal p\u0159\u00edli\u0161 hluboce, byl rozzloben\u00fd. Jeho prsty drtily l\u00e1tku jeho tepl\u00e1k\u016f, ale sna\u017eil se vypadat klidn\u011b. Cht\u011bl d\u00e1t Billovi mo\u017enost volby… proto\u017ee byl jeho kamar\u00e1d. A to p\u0159ece p\u0159\u00e1tel\u00e9 d\u011blaj\u00ed, nebo to zn\u00ed jako n\u011bco zatracen\u011b gayovsk\u00e9ho.<\/div>\n

„Ne.“<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b, Bill to ze sebe dostal ven, a p\u0159esto, jakmile to slovo bylo venku, p\u0159\u00e1l si, aby \u0159ekl \u00b4ano\u00b4.<\/div>\n
„Okay.“<\/p>\n

A bylo to. Zpo\u010d\u00e1tku bylo trochu trapn\u00e9 vr\u00e1tit se do norm\u00e1lu, ale Bill byl p\u0159ekvapen\u00fd a zdrcen\u00fd z toho, jak pohodln\u011b se kolem Toma c\u00edtil. Tom nez\u00edral, ale nevyh\u00fdbal se pohledu na jizvy. Prost\u011b je ignoroval. Bill se d\u00edky tomu c\u00edtil mnohem m\u00e9n\u011b rozpa\u010dit\u00fd. Tom u\u017e o nich ne\u0159ekl nic, ani nenazna\u010dil, \u017ee by cht\u011bl n\u011bco v\u011bd\u011bt. Bylo to \u00fapln\u011b jin\u00e9 ne\u017e s Andreasem, kter\u00fd Billa donekone\u010dna vysl\u00fdchal, dokud se nerozhodl, \u017ee mo\u017en\u00e1 bylo lep\u0161\u00ed, nechat si sv\u00e9 tajemstv\u00ed. Na to u\u017e bylo pozd\u011b. Bill se chystal \u010dekat mnohem d\u00e9le, ne\u017e to Tomovi \u0159ekne. Pokud to v\u016fbec ud\u011bl\u00e1. Bill nev\u011b\u0159il nikomu tak snadno.<\/p>\n

autor: Ghostie<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ghostie Oh that I could scream,And the world would stop and listen.And these scars,These scars could speak in volumes.-Thrice Jakmile Bill p\u0159e\u0161el do dal\u0161\u00ed uli\u010dky, op\u0159el si pa\u017ei o reg\u00e1l a polo\u017eil na ni hlavu. Zhluboka se nadechl a vydechl, v\u011bd\u011bl,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[590],"tags":[],"class_list":["post-4030","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-scn11b"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4030","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4030"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4030\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4030"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4030"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4030"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}