{"id":4034,"date":"2014-05-06T16:00:00","date_gmt":"2014-05-06T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4021"},"modified":"2014-05-06T16:00:00","modified_gmt":"2014-05-06T15:00:00","slug":"breaking-through-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/05\/06\/breaking-through-22\/","title":{"rendered":"Breaking Through 22."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*<\/p>\n

Z m\u00ednusu do plusu<\/p>\n

<\/em><\/strong> Jen pracovat a dost\u00e1vat za to pen\u00edze bylo z\u0159ejm\u011b nemysliteln\u00e9, proto Tom sed\u011bl na o\u0161et\u0159ovn\u011b, kde si jej odchytla pan\u00ed Becker, aby mu dala n\u011bkolik lejster, kter\u00e9 pot\u0159ebovala vyplnit pro \u00fa\u010detnictv\u00ed, kde vy\u0159izovala v\u00fdplaty, odvody dan\u00ed a podobn\u00e9 \u00fa\u0159edn\u00ed v\u011bci.<\/div>\n

Tom nevrle mumlal, \u017ee mu mohl n\u011bkdo s vypl\u0148ov\u00e1n\u00edm pomoct, proto\u017ee polovin\u011b \u00fa\u0159ednick\u00e9 terminologie nerozum\u011bl. Byly to dodatky ke smlouv\u011b, prohl\u00e1\u0161en\u00ed, \u017ee je studentem, a n\u011bjak\u00e9 z\u00e1le\u017eitosti ohledn\u011b dan\u00ed. Tak\u00e9 dostal nov\u00fd pap\u00edr o bezpe\u010dnosti pr\u00e1ce, proto\u017ee te\u010f se jeho n\u00e1pl\u0148 pr\u00e1ce podstatn\u011b li\u0161ila od t\u00e9 d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n

„Ten moula z patn\u00e1ctky m\u011b brzo p\u0159iprav\u00ed o… oh! Tr\u00fcmpere!“ zasekl se Alex, kdy\u017e vl\u00edtl na o\u0161et\u0159ovnu, kde \u010dekal o\u0161et\u0159ovatelky a ne Toma. Tom zvedl pohled od roze\u010dten\u00e9ho odstavce.<\/div>\n

„Jsem tu jen j\u00e1,“ ozn\u00e1mil Alexovi, \u017ee ten, koho hledat, tu rozhodn\u011b nen\u00ed.<\/div>\n
„Kde jsou v\u0161ichni?“ ve\u0161el Alex dovnit\u0159.<\/div>\n
„Nev\u00edm. Nestopuju je,“ zamumlal Tom a mra\u010dil se nad textem.<\/div>\n
„Co d\u011bl\u00e1\u0161?“ zaj\u00edmal se Alex.<\/div>\n
„Dostal jsem n\u011bjak\u00e9 pap\u00edry k podpisu.“<\/div>\n
„H\u00e1d\u00e1m, \u017ee ohledn\u011b tv\u00e9 brig\u00e1dy,“ zamlel Alex pusou a do\u0161el k Tomovi. Nahl\u00eddl p\u0159es Tomovo rameno, aby zjistil, jestli n\u011bco z toho zn\u00e1.<\/div>\n
„P\u016fj\u010d mi tu\u017eku,“ nat\u00e1hl dla\u0148, a jakmile mu byla pod\u00e1na psac\u00ed pot\u0159eba, nahnul se p\u0159es Toma. „Tady vypl\u0148 tohle, tohle a tohle. Z druh\u00e9 strany p\u0159ijde podpis. Prohl\u00e1\u0161en\u00ed, \u017ee jsi student, mus\u00ed\u0161 vyplnit cel\u00e9 krom\u011b data a tady vypln\u00ed\u0161 jen tyhle dva r\u00e1me\u010dky a ten velk\u00fd r\u00e1me\u010dek na druh\u00e9 stran\u011b. Zbytek vypln\u00ed na\u0161e drah\u00e1 lady Becker,“ \u0159ekl Alex, ote\u010dkoval Tomovi v\u0161e, co m\u00e1 vyplnit a polo\u017eil tu\u017eku stranou.<\/div>\n
„D\u00edk. P\u0159esn\u011b tohle jsem pot\u0159eboval. Nev\u00edm, pro\u010d j\u00ed bylo zat\u011b\u017eko mi to takhle vysv\u011btlit. J\u00e1 to tu \u010dtu jako magor slovo od slova,“ zavr\u010del Tom a p\u0159estal si v\u0161\u00edmat paragraf\u016f, kter\u00e9 se ho net\u00fdkaly.<\/div>\n
„Asi cht\u011bla, aby sis to opravdu d\u016fkladn\u011b p\u0159e\u010detl a nejl\u00e9pe nau\u010dil nazpam\u011b\u0165,“ uchechtl se Alex a padl na \u017eidli vedle Toma.<\/div>\n
„Jak tyhle v\u011bci v\u016fbec v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Nastupoval jsem tu jako brig\u00e1dn\u00edk, ne\u017e jsem se vypracoval na pln\u00fd \u00favazek,“ vysv\u011btlil a sledoval, jak Tom postupn\u011b za\u0161krt\u00e1v\u00e1 r\u016fzn\u00e1 pole, nebo ob\u010das n\u011bco vep\u00ed\u0161e. Alex musel vyu\u017e\u00edt toho, \u017ee kone\u010dn\u011b Toma odchytl a nav\u00edc tu sed\u011bli sami dva.<\/div>\n
\n
„Tak\u017ee, co je vlastn\u011b te\u010f tvoj\u00ed n\u00e1pln\u00ed pr\u00e1ce?“ zeptal se Alex. Tom se na n\u011bj pod\u00edval.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 nic na pr\u00e1ci, \u017ee m\u00e1\u0161 \u010das tu jen tak vysed\u00e1vat?“ sna\u017eil se Tom vyhnout odpov\u011bdi.<\/div>\n
„Mus\u00edm po\u010dkat na sestru. Pot\u0159ebuju injekci pro jednoho pacienta, ale zp\u011bt k moj\u00ed ot\u00e1zce, proto\u017ee t\u011b te\u010f na C\u00e9\u010dku v\u00edd\u00e1v\u00e1m pom\u011brn\u011b \u010dasto, a to nemluv\u00edm o tom, \u017ee jsem t\u011b u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t vid\u011bl vych\u00e1zet z \u0161estky! Z Billova pokoje!“ zv\u00fd\u0161il hlas, aby tomu dodal na dramati\u010dnosti, proto\u017ee on s\u00e1m tomu nemohl uv\u011b\u0159it.<\/div>\n
„No tak tu pom\u00e1h\u00e1m a co? Rozn\u00e1\u0161\u00edm j\u00eddlo a skl\u00edz\u00edm n\u00e1dob\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl Tom.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsi \u0159\u00edct, rozn\u00e1\u0161\u00ed\u0161 j\u00eddlo a skl\u00edz\u00ed\u0161 n\u00e1dob\u00ed BILLOVI,“ opravil jej Alex.<\/div>\n
„Co t\u011b \u017eere?“ nechal Tom vypl\u0148ov\u00e1n\u00ed a zad\u00edval se na Alexe.<\/div>\n
„Jen m\u011b zaj\u00edm\u00e1, co se kruci stalo. Jak ses od odkl\u00edzen\u00ed sn\u011bhu a st\u011bhov\u00e1n\u00ed skladu dostal k o\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed Billa Kaulitze? Billa!“ rozhodil rukama.<\/div>\n
„Tak\u017ee co? \u0158\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee nem\u00e1m na v\u00edc, ne\u017e jen na odkl\u00edzen\u00ed sn\u011bhu a st\u011bhov\u00e1n\u00ed skladu?“<\/div>\n
„To nen\u00ed to, co jsem myslel. Jen chci v\u011bd\u011bt, jak jsi od p\u00edsmene A skon\u010dil u p\u00edsmena Z, p\u0159eskakuj\u00edc v\u0161echna p\u00edsmena, kter\u00e1 jsou mezi t\u00edm. V\u00ed\u0161, n\u011bkde trv\u00e1 roky, ne\u017e se oby\u010dejn\u00e1 ukl\u00edze\u010dka stane alespo\u0148 z\u00e1stupkyn\u00ed vedouc\u00ed ukl\u00edze\u010dek.<\/div>\n
„Zn\u00ed\u0161, jako bys p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, co d\u011bl\u00e1m a co se d\u011bje, a proto opravdu nech\u00e1pu, pro\u010d chce\u0161 n\u011bjak\u00e9 vyj\u00e1d\u0159en\u00ed ode m\u011b.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 si nejd\u0159\u00edv r\u00e1d poslechnu ob\u011b strany, a pak si o tom teprve ud\u011bl\u00e1m obr\u00e1zek, ne\u017e abych vyposlechl jednu stranu a za\u010dal si myslet n\u011bco, ani\u017e bych v\u011bd\u011bl, jak\u00fd n\u00e1zor na to m\u00e1 druh\u00e1 strana.“ Tom vydechl. Alexovo vyzv\u00edd\u00e1n\u00ed jej opravdu obt\u011b\u017eovalo.<\/div>\n
„Prost\u011b nos\u00edm Billovi j\u00eddlo a bav\u00edm ho, kdy\u017e nejsem ve \u0161kole. To je v\u0161echno,“ podepsal jeden z pap\u00edr\u016f a odlo\u017eil jej stranou.<\/div>\n
„Bav\u00ed\u0161 ho? Oh bo\u017ee! Jak?“ vykulil Alex o\u010di a nahnul se k Tomovi je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e. Prahl po dal\u0161\u00edch informac\u00edch.<\/div>\n
„Je\u017ei\u017e, Alexi! Hrajeme karty, pov\u00edd\u00e1me si a tak? Co \u010dek\u00e1\u0161, \u017ee \u0159eknu?“ rozhodil Tom rukama. Alex vypadal, \u017ee se dov\u011bd\u011bl, co cht\u011bl, proto\u017ee se odt\u00e1hl a op\u0159el se o op\u011bradlo \u017eidle. Tom si jej prohl\u00e9dl, zavrt\u011bl hlavou a sklonil se ke sv\u00e9 pr\u00e1ci. Alex si chv\u00edli pohr\u00e1val s knofl\u00edky od sv\u00e9ho pl\u00e1\u0161t\u011b, ne\u017e se odv\u00e1\u017eil vzhl\u00e9dnout k Tomovi a promluvit.<\/p>\n

„Posledn\u011b, jak jsi tu omdlel a musel z\u016fstat p\u0159es noc,“ za\u010dal. Tom stiskl v\u00ed\u010dka.<\/div>\n

„Jsem se n\u00e1hodou dov\u011bd\u011bl, pro\u010d je tu Bill zav\u0159en\u00fd. Dostal jsem pr\u00e1v\u011b jeho slo\u017eku a potom, co se stalo tenkr\u00e1t na exkurzi, jsem to prost\u011b nezvl\u00e1dl,“ p\u00edpl Tom, dokon\u010duj\u00edc tak Alexovi my\u0161lenky.<\/div>\n
„Byl jsem za tebou druh\u00fd den dopoledne, ale prim\u00e1\u0159ka \u0159ekla, \u017ee jsi ode\u0161el dom\u016f. Pak jsem t\u011b dlouho nevid\u011bl.“ Tom p\u0159ikyvoval.<\/div>\n
„Musel jsem zmizet. Nemohl jsem tu z\u016fstat ani o minutu d\u00e9le. Prim\u00e1\u0159ka mi \u0159ekla, a\u0165 z\u016fstanu doma, dokud se ned\u00e1m do kupy. Tohle, co te\u010f d\u011bl\u00e1m, mi pom\u00e1h\u00e1. Nemysl\u00edm na to, co se stalo. Sna\u017e\u00edm se myslet na to, co se stane, kdy\u017e v tom budu pokra\u010dovat. Bill ud\u011blal obrovsk\u00fd pokrok. A\u010dkoli nejsem psycholog a nev\u00edm, jak na tyhle v\u011bci, dok\u00e1zal jsem ho p\u0159im\u011bt pustit m\u011b do jeho pokoje, mluvit na m\u011b, hr\u00e1t se mnou hry a neb\u00fdt v k\u0159e\u010di poka\u017ed\u00e9, co se pohnu,“ usm\u00edval se Tom lehce. Alex se usm\u00e1l taky.<\/div>\n
„A j\u00e1 jsem ti cht\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee t\u011b za tohle opravdu obdivuju, proto\u017ee kdy\u017e jsem sly\u0161el, co se ti povedlo, nemohl jsem tomu uv\u011b\u0159it, dokud jsem t\u011b nevid\u011bl vch\u00e1zet do jeho pokoje a vych\u00e1zet a\u017e o n\u011bkolik hodin pozd\u011bji. Tak\u017ee klobouk dol\u016f. J\u00e1 jen… bu\u010f opatrn\u00fd, aby se ti to nevymklo z rukou.“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee zat\u00edm v\u00edm, co d\u011bl\u00e1m.“<\/div>\n
„Je neuv\u011b\u0159iteln\u00fd, jak rychle se Bill dost\u00e1v\u00e1 ze dna nahoru,“ pousm\u00e1l se Alex.<\/p>\n

„Co se tu d\u011bje?“ ozvalo se ode dve\u0159\u00ed p\u0159\u00edsn\u011b. Jedna z o\u0161et\u0159ovatelek ve\u0161la dovnit\u0159 a mra\u010dila se p\u0159edev\u0161\u00edm na Alexe, kter\u00fd sed\u011bl u toho kluka, kter\u00fd m\u011bl svoji pr\u00e1ci.<\/div>\n

„Pot\u0159ebuji injekci pro pacienta na pokoj patn\u00e1ct,“ vstal Alex ze \u017eidle a nedal na sob\u011b zn\u00e1t, \u017ee by tam vysed\u00e1val b\u016fhv\u00edjak dlouho a c\u00edtil se b\u00fdt p\u0159isti\u017een p\u0159i fl\u00e1k\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Nat\u00e1hnu ji a hned tam p\u016fjdu,“ pronesla.<\/div>\n
„J\u00e1 rad\u011bji p\u016fjdu. M\u011bj se,“ \u0161eptl sm\u011brem k Tomovi a zmizel d\u0159\u00edv, ne\u017e mu sta\u010dil Tom m\u00e1vnout na pozdrav. Podepsal posledn\u00edch p\u00e1r pap\u00edr\u016f a rad\u011bji z o\u0161et\u0159ovny zmizel. Odevzdal v\u0161e pan\u00ed Becker a odch\u00e1zel kone\u010dn\u011b za Billem, kter\u00fd musel b\u00fdt akor\u00e1t po ob\u011bd\u011b.<\/p>\n

C\u00edtil se o 100% l\u00e9pe nalad\u011bn, kdy\u017e se bl\u00ed\u017eil k Billovu pokoji. Zaklepal jako obvykle, chv\u00edli po\u010dkal, pak otev\u0159el a nakoukl dovnit\u0159. Uvid\u011bl Billa st\u00e1t u okna a d\u00edvat se ven.<\/div>\n

„M\u016f\u017eu?“ zeptal se Tom, z\u016fst\u00e1vaj\u00edc cel\u00fdm t\u011blem na chodb\u011b. Bill pok\u00fdval hlavou. Tom tedy ve\u0161el, zav\u0159el za sebou dve\u0159e a s \u00fasm\u011bvem se posadil ke stolu. Bill vypadal, \u017ee pot\u0159ebuje trochu prostoru.<\/div>\n
„Ahoj Bille,“ pozdravil jej kone\u010dn\u011b a p\u0159idal jeden ze sv\u00fdch permanentn\u00edch \u00fasm\u011bv\u016f, kter\u00fd m\u011bl v\u017edy, kdy\u017e m\u011bl Billa na bl\u00edzku.<\/div>\n
„Ahoj,“ p\u00edpl Bill na opl\u00e1tku.<\/div>\n
„Vypad\u00e1\u0161 unaven\u011b. \u0160patn\u011b jsi spal?“ zeptal se Tom starostliv\u011b.<\/div>\n
„Trochu,“ odpov\u011bd\u011bl Bill. Tom si nebyl jist\u00fd, co t\u00edm Bill myslel. Spal jen trochu, nebo spal jen trochu \u0161patn\u011b, nebo je jen trochu unaven\u00fd? D\u00e1l se ale nevypt\u00e1val, aby zjistil podrobnosti. Vyc\u00edtil Billovu n\u00e1ladu t\u00e9m\u011b\u0159 hned.<\/p>\n

Chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161lel, \u010d\u00edm by Billovi pomohl. Vzpomn\u011bl si, \u017ee kdy\u017e je on unaven\u00fd, jeho m\u00e1ma mu v\u017edycky porad\u00ed, aby \u0161el na chv\u00edli ven na \u010derstv\u00fd vzduch. Uv\u011bdomil si, \u017ee Bill je tu zav\u0159en\u00fd cel\u00e9 dny a nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jestli Bill i nad\u00e1le pokra\u010duje ve sv\u00fdch tajn\u00fdch no\u010dn\u00edch v\u00fdletech po are\u00e1lu. Nikdy se na to neptal.<\/p>\n

„Co kdybychom \u0161li na chv\u00edli ven? Pot\u0159ebuje\u0161 trochu vzduchu. T\u0159eba se ti bude pak l\u00edp sp\u00e1t,“ navrhl Tom.<\/div>\n

„Moc brzy,“ zavrt\u011bl Bill hlavou.<\/div>\n
„Moc brzy, proto\u017ee se venku toul\u00e1 je\u0161t\u011b moc lid\u00ed?“ Bill p\u0159ik\u00fdvl. „Ode\u017eenu je, kdy\u017e bude pot\u0159eba. Stejn\u011b jako minule,“ sliboval Tom.<\/div>\n
„Opravdu?“<\/div>\n
„Na mou du\u0161i, na ps\u00ed u\u0161i, na ko\u010di\u010d\u00ed sv\u011bdom\u00ed!“ vzty\u010dil Tom dva prsty do vzduchu. Bill cht\u011b necht\u011b zdvihl oba koutky do \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
„Tak mo\u017en\u00e1 na chv\u00edli?“<\/div>\n
„Cokoli si bude\u0161 p\u0159\u00e1t,“ zvedl Tom ruce v gestu, \u017ee se nebude br\u00e1nit ni\u010demu.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ svolil Bill nakonec.<\/div>\n
„P\u0159ijdu pro tebe dob\u0159e? P\u016fjdu se pod\u00edvat, jestli je cesta voln\u00e1, a pak pro tebe p\u0159ijdu, ano?“<\/div>\n
„D\u011bkuji.“<\/p>\n

Tom se zvedl a ode\u0161el z pokoje. Pot\u0159eboval vyzvednout je\u0161t\u011b n\u011bco krom\u011b toho, \u017ee kontroloval v\u00fdchod z budovy. O\u0161et\u0159ovatelk\u00e1m nic nehl\u00e1sil. Pacienti m\u011bli povolen\u00fd voln\u00fd pohyb, tak\u017ee nebylo nutn\u00e9 burcovat celou budovu, \u017ee jde s Billem ven. Jakmile m\u011bl v\u0161e pot\u0159ebn\u00e9 a cesta byla voln\u00e1, vr\u00e1til se do pokoje.<\/div>\n

„Bille? Jsi oble\u010den\u00fd?“<\/div>\n
„Ano,“ odpov\u011bd\u011bl Bill.<\/div>\n
„Super. Tak\u017ee m\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt zadn\u00edm vchodem. Chce\u0161 j\u00edt prvn\u00ed?“ zeptal se Tom.<\/div>\n
„J\u00e1… p\u016fjdu za tebou.“<\/div>\n
„Tak jo.“ Tom tedy vy\u0161el z pokoje a chodbou zam\u00ed\u0159il k zadn\u00edmu v\u00fdchodu z budovy. Jen opravdu m\u00edrn\u00fdm pooto\u010den\u00edm hlavy kontroloval, jestli jde Bill opravdu za n\u00edm a jestli se mu nic nestalo. Neot\u00e1\u010del se \u00fapln\u011b. Do\u0161el do mal\u00e9ho h\u00e1jku s lavi\u010dkou kousek od budovy a po\u010dkal, dokud Bill nedojde k n\u011bmu. Nechal Billa se opatrn\u011b a ostra\u017eit\u011b posadit. D\u00edval se na Toma, a a\u010dkoli v\u011bd\u011bl, \u017ee si bude muset Tom sednout vedle n\u011bj, stejn\u011b na to nebyl \u00fapln\u011b p\u0159ipraven\u00fd a nev\u011bd\u011bl, jestli je s t\u00edm \u00fapln\u011b sm\u00ed\u0159en\u00fd.<\/p>\n

„Neboj se, Bille, ano? M\u00e1\u0161 docela tenkou bundu, tak jsem vzal tuhle hu\u0148atou deku. M\u016f\u017eu ti ji polo\u017eit na ramena, nebo se do n\u00ed chce\u0161 zabalit s\u00e1m?“ zeptal se a uk\u00e1zal deku Billovi. Bill zamrkal a pod\u00edval se Tomovi do o\u010d\u00ed. Vybavil si, kdy\u017e se jej Tom poprv\u00e9 dotkl na tv\u00e1\u0159i a poka\u017ed\u00e9, kdy byl u n\u011bj, se choval opatrn\u011b. Dok\u00e1zal ocenit, \u017ee Tom nenal\u00e9hal. Zeptal se p\u0159edem, a dokonce dal Billovi na v\u00fdb\u011br. Netrval na tom, aby to ud\u011blal on.<\/div>\n

„M\u016f-m\u016f\u017ee\u0161,“ \u0161pitl Bill, objal svoje t\u011blo, sklonil hlavu mezi ramena a zav\u0159el o\u010di. Doufal, \u017ee se mu jeho d\u016fv\u011bra te\u010f poprv\u00e9 nevymst\u00ed. Tom k n\u011bmu p\u0159istoupil. Rozlo\u017eil deku, polo\u017eil jeden z jej\u00edch okraj\u016f na Billova ramena, aby zakryla jeho z\u00e1da a dva horn\u00ed c\u00edpy, podal Billovi dop\u0159edu, aby si je mohl chytit a deku k sob\u011b p\u0159itulit. Jakmile Bill dokon\u010dil Tom\u016fv z\u00e1m\u011br, zamotat jej do deky jako miminko do zavinova\u010dky, posadil se na druh\u00fd konec lavi\u010dky a d\u00edval se, jak Billovo nap\u011bt\u00ed polevuje. Ani tentokr\u00e1t nebyla Billova d\u016fv\u011bra zklam\u00e1na.<\/p>\n

„D\u011bkuji, ale co ty?“ pod\u00edval se na p\u00e1ru, kter\u00e1 vych\u00e1zela z Tomov\u00fdch \u00fast p\u0159i ka\u017ed\u00e9m vydechnut\u00ed.<\/div>\n

„J\u00e1 budu v pohod\u011b. Ty ji pot\u0159ebuje\u0161 v\u00edc. Jsi k\u0159ehou\u010dk\u00fd. Mus\u00ed\u0161 v\u00edc j\u00edst. Asi budu muset za\u010d\u00edt kupovat dvojitou d\u00e1vku sladkost\u00ed,“ zasm\u00e1l se Tom.<\/div>\n
„To ne,“ zavrt\u011bl Bill hlavou pobaven\u011b.<\/div>\n
„Mohl jsem vz\u00edt ty karty, \u017ee? Ale zase by n\u00e1m asi umrzly ruce,“ oklepal se Tom a str\u010dil ruce do kapes.<\/div>\n
„To nevad\u00ed.“ Bill se zad\u00edval na zem. „Tome?“ oslovil chlapce po sv\u00e9 pravici.<\/div>\n
„Hm?“ zamru\u010del Tom na znamen\u00ed, \u017ee jej poslouch\u00e1.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu se na n\u011bco zeptat?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b. Na cokoli,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom a spojil s Billem pohled.<\/div>\n
„Ned\u00e1vno… tam na lavi\u010dce ve\u010der… pro\u010d jsi plakal?“ zeptal se opatrn\u011b a rad\u011bji se skr\u010dil do deky, kdyby se zeptal n\u011bco \u0161patn\u011b. Tom\u016fv \u00fasm\u011bv malinko klesl, kdy\u017e si vybavil ten okam\u017eik. Sklopil hlavu dol\u016f a hlasit\u011b vydechl. Nemohl to Billovi \u0159\u00edct.<\/div>\n
„Pamatuje\u0161, jak ses b\u00e1l na m\u011b promluvit? \u017de bych t\u011b t\u0159eba bil, kdybys necht\u011bl na n\u011bco odpov\u011bd\u011bt?“ zeptal se Tom.<\/div>\n
„Ano,“ za\u0161eptal Bill t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b.<\/div>\n
„Nezlob se na m\u011b, Bille, ale te\u010f t\u00e9 v\u00fdsady mus\u00edm vyu\u017e\u00edt j\u00e1. Nem\u016f\u017eu ti to \u0159\u00edct,“ pronesl Tom smutn\u00fdm hlasem. Bill n\u011bkolikr\u00e1t p\u0159ik\u00fdvl a popot\u00e1hl si deku v\u00edc k t\u011blu. „Nezlob\u00ed\u0161 se na m\u011b?“ zeptal se Tom s o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm. Bill zakroutil hlavou, ani\u017e by se na Toma pod\u00edval.<\/div>\n
„Ne. Necht\u011bl bych, aby ses na m\u011b zlobil ty, kdybych necht\u011bl na n\u011bco odpov\u011bd\u011bt,“ vysv\u011btlil.<\/div>\n
„D\u00edky, \u017ee to ch\u00e1pe\u0161,“ pod\u011bkoval Tom, aby i on Billovi dok\u00e1zal, \u017ee um\u00ed b\u00fdt za v\u011bci vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee dok\u00e1\u017ee pod\u011bkovat.<\/p>\n

„A u\u017e je to v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n

„Co mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„To, pro\u010d jsi plakal.“ Tom se smutn\u011b pousm\u00e1l.<\/div>\n
„To, pro\u010d jsem plakal, nebude nikdy v \u017e\u00e1dn\u00e9m sv\u011bt\u011b v po\u0159\u00e1dku. J\u00e1 nebre\u010d\u00edm \u010dasto, ale kdy\u017e u\u017e, v\u011bt\u0161inou je to moc \u0161patn\u00e9, ale t\u00edm se netrap. Na\u0161el jsem zp\u016fsob, jak na to nemyslet.“<\/div>\n
„A Tome?“<\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
„Pro\u010d… pro\u010d jsi m\u011b cht\u011bl pohladit?“<\/div>\n
„Jen r\u00e1d d\u00e1v\u00e1m lidem dotykem najevo, \u017ee mi na nich z\u00e1le\u017e\u00ed. Pohlazen\u00edm, stisknut\u00edm ruky, objet\u00edm. N\u011bkdy sta\u010d\u00ed jen nepatrn\u00fd dotyk a p\u0159ece sta\u010d\u00ed na to, aby vyj\u00e1d\u0159il obrovsk\u00e9 mno\u017estv\u00ed pocit\u016f. Moje m\u00e1ma s t\u00e1tou m\u011bli jeden \u010das t\u011b\u017ek\u00e9 obdob\u00ed. T\u00e1ta po\u0159\u00e1d pracoval, vracel se dom\u016f pozd\u011b ve\u010der, nebo p\u0159esp\u00e1val v pr\u00e1ci. M\u00e1ma \u010dasto sed\u00e1vala v kuchyni a c\u00edtila se osam\u011ble. Sta\u010dilo, kdy\u017e jsem j\u00ed t\u0159eba stiskl rameno, nebo ji vzal za ruku, aby v\u011bd\u011bla, \u017ee tu pro ni budu v\u017edycky.“<\/div>\n
„To je hezk\u00e9,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill a zad\u00edval se na Toma. Vypadal, \u017ee se v hlav\u011b ztratil kv\u016fli d\u016fvodu jeho pl\u00e1\u010de, kter\u00fd mu Bill p\u0159ipomn\u011bl.<\/p>\n

S pulsuj\u00edc\u00edm srdcem v krku Bill vyprostil pravou ruku z deky a pomalu ji sunul po lavi\u010dce k Tomovi. Ten ji nemohl nezaznamenat. D\u00edval se sice do zem\u011b, ale p\u0159ece jen byl nato\u010den\u00fd k Billovi a perifern\u00edm vid\u011bn\u00edm Billovy pokusy o kontakt zaregistroval. Pod\u00edval se do Billovy tv\u00e1\u0159e, ale ta byla sklon\u011bn\u00e1 k jeho ruce tak dlouho, dokud nedoputovala a\u017e k Tomovi. Teprve pak zvedl Bill pohled k Tomovi, znovu pros\u00edc, aby jej nezklamal. Tom vyt\u00e1hl levou dla\u0148 z kapsy od bundy, kde ji do te\u010f chr\u00e1nil p\u0159ed mrazem a vlo\u017eil ji do Billovy nata\u017een\u00e9 dlan\u011b. Pro Billa to bylo o to snaz\u0161\u00ed, proto\u017ee to byl on, kdo dr\u017eel Toma. Ne naopak. A\u010dkoli mu Tom dotyk op\u011btoval, st\u00e1le to byl Bill, kdo byl inici\u00e1torem, a kdyby se rozhodl, \u017ee u\u017e to tak nechce, prost\u011b Toma pust\u00ed a cukne rukou zp\u011bt. Ale v momentu, kdy se Billova huben\u00e1 dla\u0148 setkala s Tomovou medv\u011bd\u00ed tlapou, jej ani na chv\u00edli nenapadlo, \u017ee by ucukl. C\u00edtil, jak se chlad z jeho k\u016f\u017ee setkal s p\u0159\u00edjemn\u00fdm teplem Tomovy dlan\u011b a jak k n\u011bmu skrz ten drobn\u00fd kontakt proud\u00ed teplo do jeho t\u011bla. Kmital pohledem z jejich spojen\u00ed k Tomov\u00fdm o\u010d\u00edm a nemohl uv\u011b\u0159it, jak dobr\u00e9 to bylo. M\u00edt omotan\u00e9 prsty kolem n\u011b\u010deho \u017eivouc\u00edho, kdy\u017e do te\u010f mohl sv\u00edrat mnoho p\u0159edm\u011bt\u016f, ale ani jeden mu nenahradil lidsk\u00e9 teplo, kter\u00e9ho se tak b\u00e1l. Nemohl vysv\u011btlit, pro\u010d jej jen Tomova pouh\u00e1 p\u0159\u00edtomnost dok\u00e1zala vysvobodit ze st\u00edn\u016f, a jeho dotyk jej um\u011bl vyrvat ze sp\u00e1r\u016f tmy a vymr\u0161tit jej a\u017e k h\u0159ejiv\u00e9mu sv\u011btlu, kter\u00e9 napl\u0148ovalo Billovo nitro.<\/p>\n

Ani jednomu nevadilo, \u017ee jsou jejich spojen\u00e9 dlan\u011b vystaveny mrazu. Teplo, kter\u00e9 c\u00edtili uvnit\u0159 sebe, bylo siln\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n

„T\u00edmhle tomu druh\u00e9mu \u0159\u00edk\u00e1\u0161 ‚Z\u00e1le\u017e\u00ed mi na tom, jak se c\u00edt\u00ed\u0161.'“ vysv\u011btlil Tom. Vyt\u00e1hl z kapsy pravou dla\u0148 a po\u010dkal, dokud ji Bill nevezme v potaz. P\u0159ibl\u00ed\u017eil se k n\u011bmu.<\/div>\n
„Neboj se,“ za\u0161eptal. P\u0159itiskl b\u0159\u00ed\u0161ka prst\u016f k Billov\u011b lev\u00e9 tv\u00e1\u0159i a p\u0159ejel jimi od sp\u00e1nku a\u017e k \u010delisti.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 \u00fapln\u011b studen\u00e9 tv\u00e1\u0159e. \u010cas vr\u00e1tit se zp\u00e1tky do tepla,“ poznamenal Tom a ruku odt\u00e1hl od Billova obli\u010deje.<\/div>\n
„U-hu,“ souhlasil Bill a Tom pobaven\u011b sledoval, jak se Bill sna\u017eil vyprostit svoji ruku z jejich sev\u0159en\u00ed co nejpozd\u011bji.<\/div>\n
„P\u0159inesu ti ve\u010de\u0159i, m\u016f\u017eeme si chvilku popov\u00eddat, a pak p\u016fjdu. Nad\u00fdchal ses tolika \u010derstv\u00e9ho vzduchu, \u017ee bude\u0161 sp\u00e1t jako miminko,“ usm\u00edval se Tom a kr\u00e1\u010del s Billem do budovy. Ani si neuv\u011bdomil, \u017ee by m\u011bl mo\u017en\u00e1 nechat Billa, aby \u0161el za n\u00edm, nebo jej pustit p\u0159ed sebe. \u0160el t\u00e9m\u011b\u0159 vedle n\u011bj a nedostalo se mu obez\u0159etn\u00e9ho pohledu, kter\u00fdm jej Bill tu a tam je\u0161t\u011b st\u00e1le \u010dastoval.<\/div>\n
„A co s…?“ nazna\u010dil pozdvi\u017een\u00edm deky, kterou m\u011bl omotanou kolem sebe.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b si ji nech. Pak ji vr\u00e1t\u00edm,“ usm\u00e1l se a nechal Billa vej\u00edt do budovy jako prvn\u00edho.<\/p>\n

Oni dva se zd\u00e1li b\u00fdt v po\u0159\u00e1dku. N\u011bkdo v\u0161ak kousek od budovy C siln\u011b lapal po dechu a nemohl uv\u011b\u0159it vlastn\u00edm o\u010d\u00edm. Prim\u00e1\u0159ka Schneiderov\u00e1 z\u016fstala st\u00e1t jako p\u0159imra\u017een\u00e1 k m\u00edstu, odkud dvojici chv\u00edli sledovala. Vid\u011bla jejich dr\u017een\u00ed se za ruce, vid\u011bla Tom\u016fv dotyk na Billov\u011b tv\u00e1\u0159i a zmaten\u00ed se j\u00ed vrylo do ka\u017ed\u00e9 drobn\u00e9 vr\u00e1sky na jej\u00edm obli\u010deji. Nemohla tomu uv\u011b\u0159it. Bill se dostal z m\u00ednusu na nulu a nep\u0159im\u011b\u0159en\u011b rychle stoupal do plusu. A to v\u0161e d\u00edky jednomu studentovi, kter\u00fd ani nem\u011bl psychologick\u00e9 vzd\u011bl\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

Co se prim\u00e1\u0159ce zd\u00e1lo b\u00fdt na za\u010d\u00e1tku nemo\u017en\u00e9, se j\u00ed te\u010f vysm\u00edvalo do obli\u010deje.<\/p>\n

autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* Z m\u00ednusu do plusu Jen pracovat a dost\u00e1vat za to pen\u00edze bylo z\u0159ejm\u011b nemysliteln\u00e9, proto Tom sed\u011bl na o\u0161et\u0159ovn\u011b, kde si jej odchytla pan\u00ed Becker, aby mu dala n\u011bkolik lejster, kter\u00e9 pot\u0159ebovala vyplnit pro \u00fa\u010detnictv\u00ed, kde vy\u0159izovala v\u00fdplaty, odvody<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[584],"tags":[],"class_list":["post-4034","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-breaking-through"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4034","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4034"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4034\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4034"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4034"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4034"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}