{"id":4044,"date":"2014-05-01T17:00:00","date_gmt":"2014-05-01T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4031"},"modified":"2014-05-01T17:00:00","modified_gmt":"2014-05-01T16:00:00","slug":"the-treasure-from-germany-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/05\/01\/the-treasure-from-germany-14\/","title":{"rendered":"The treasure from Germany 14."},"content":{"rendered":"
autor: PeTi\u0160ka & Saline A.<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
(z pohledu Toma)<\/div>\n
\n

Kdy\u017e jsem se r\u00e1no vzbudil v Kayov\u011b objet\u00ed, nemohl jsem skr\u00fdt p\u0159ekvapen\u00ed. Je\u0161t\u011b v\u010dera na m\u011b sotva promluvil a dneska se l\u00edsal? Jen matn\u011b jsem si vybavoval, \u017ee v noci mezi n\u00e1mi prob\u011bhla n\u011bjak\u00e1 komunikace, ale byl jsem v takov\u00e9m stavu sp\u00e1nku, \u017ee mi v\u016fbec nebylo jasn\u00e9, co \u0159\u00edkal. Nicm\u00e9n\u011b m\u011b ani nenapadlo si st\u011b\u017eovat – za uklidn\u011bn\u00ed situace jsem byl r\u00e1d, ale stejn\u011b mi to vrtalo hlavou.<\/p>\n

„Kayi?“ p\u0159ejel jsem jemn\u011b prstem po jeho \u010delisti. O\u010di se mu okam\u017eit\u011b do\u0161iroka otev\u0159ely, vyd\u011b\u0161en\u011b zkontroloval pokoj, ne\u017e se pohledem vr\u00e1til ke mn\u011b. Zamra\u010dil jsem se. Nespal a o\u010dividn\u011b nebyl ve sv\u00e9 k\u016f\u017ei. „Spal jsi v\u016fbec?“<\/div>\n

„Jo, p\u00e1r hodin, na za\u010d\u00e1tku,“ p\u0159ik\u00fdvl souhlasn\u011b, volnou rukou si unaven\u011b promnul o\u010di.<\/div>\n
„M\u011bl jsi \u0161patn\u00e9 sny, \u017ee ses vzbudil?“ naklonil jsem hlavu, d\u00e1l ho prsty jemn\u011b hlad\u00edc po tv\u00e1\u0159i a \u010delisti, abych mu alespo\u0148 tro\u0161ku ulevil od nap\u011bt\u00ed, kter\u00e9 mu tv\u00e1\u0159 k\u0159ivilo.<\/div>\n
„K\u00e9\u017e by to byly \u0161patn\u00e9 sny,“ s povzdechem zavrt\u011bl hlavou, ne\u017e m\u011b lehce pol\u00edbil. „M\u011bli bychom si promluvit, Tome.“<\/div>\n
„Co?“ zmaten\u011b jsem vyhrkl a odt\u00e1hl se trochu, okam\u017eit\u011b jsem znerv\u00f3zn\u011bl. Jakmile n\u011bkdo \u0159ekl podobnou fr\u00e1zi, okam\u017eit\u011b mi v hlav\u011b b\u011b\u017eely nejhor\u0161\u00ed mo\u017en\u00e9 sc\u00e9n\u00e1\u0159e. „Co se d\u011bje? Stalo se n\u011bco?“<\/div>\n
„Stalo, Tome, jsme v p\u011bkn\u00fdm pr\u016fseru,“ za\u00fap\u011bl a odt\u00e1hnul se ode m\u011b, na\u010de\u017e se posadil a promnul si obli\u010dej. „A\u017e se v\u0161ichni vzbud\u00ed, mus\u00edme si opravdu v\u00e1\u017en\u011b promluvit. Viktorie se mi nezd\u00e1la u\u017e od za\u010d\u00e1tku, te\u010f ale aspo\u0148 v\u00edm, pro\u010d,“ zavr\u010del ti\u0161e.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Nakr\u010dil jsem obo\u010d\u00ed. „Myslel jsem, \u017ee o tomhle u\u017e jsme spolu mluvili? Viktorie je moje kamar\u00e1dka, Kayi a j\u00e1 chci, abys j\u00ed respektoval. \u017dije doma s chlapem, kter\u00fd j\u00ed o\u010dividn\u011b t\u00fdr\u00e1, a j\u00e1 nechci, aby se tu c\u00edtila \u0161patn\u011b jen kv\u016fli tv\u00e9mu pocitu, \u017ee s n\u00ed je n\u011bco \u0161patn\u011b.“<\/div>\n
„Pr\u00e1v\u011b proto, s k\u00fdm doma \u017eije, si mus\u00edme v\u0161ichni promluvit, Tome,“ odsekl kr\u00e1tce, ne\u017e na m\u011b s povzdechem kouknul.<\/div>\n
„Promi\u0148, nem\u011bl bych b\u00fdt na tebe hrub\u00fd, nem\u016f\u017ee\u0161 za to. V noci jsem n\u00e1hodou zjistil, s k\u00fdm Viktorie \u017eije.“<\/div>\n
„Zn\u00e1\u0161 toho chlapa?“ zv\u011bdav\u011b jsem naklonil hlavu a taky se posadil, p\u0159isouvaj\u00edc se k n\u011bmu.<\/div>\n
„Mnohem l\u00edp, ne\u017e mysl\u00ed\u0161,“ zabru\u010del a kr\u00e1tce m\u011b pol\u00edbil. „Mysl\u00edm, \u017ee bychom m\u011bli j\u00edt ostatn\u00ed vzbudit, mus\u00edte to v\u011bd\u011bt v\u0161ichni, a\u0165 v\u00edte, v jak\u00e9 situaci se nach\u00e1z\u00edme,“ jemn\u011b mi stisknul koleno, ne\u017e se sp\u011b\u0161n\u011b vyhrabal z postele a zam\u00ed\u0159il vzbudit zbytek.<\/div>\n
\n

*<\/p><\/div>\n

\n

Jakmile jsme se v\u0161ichni, zna\u010dn\u011b rozespal\u00ed a trochu mrzut\u00ed, posadili v kuchyni, v o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed jsem pohl\u00e9dl na Kaye, zat\u00edmco jsem je\u0161t\u011b pod\u00e1val posledn\u00ed \u0161\u00e1lky s k\u00e1vou. „M\u016f\u017ee\u0161 klidn\u011b mluvit, v\u0161ichni, v\u010detn\u011b m\u011b, napjat\u011b \u010dekaj\u00ed, o co vlastn\u011b jde.“<\/p><\/div>\n

Kay si cosi zabrblal pod nos, ne\u017e s povzdechem op\u0159el lokty o st\u016fl a nejist\u011b se rozhl\u00e9dl.<\/div>\n
„V noci, kdy\u017e jsem si \u0161el pro pit\u00ed, omylem jsem zaslechl \u00fatr\u017eek rozhovoru Viktorie a Nyzeho,“ kr\u00e1tce na n\u011b pohl\u00e9dl, ne\u017e zase p\u0159elet\u011bl pohledem po ostatn\u00edch, kotv\u00edc na mn\u011b. „Norm\u00e1ln\u011b bych si toho nev\u0161\u00edmal, ale\u2026 zaslechl jsem, \u017ee se bavili o Viktoriin\u011b bratranci, co\u017e m\u011b zaujalo. Chvilku jsem poslouchal, cht\u011bl jsem v\u011bd\u011bt, co je to za hajzla, ale kdy\u017e jsem to zjistil,“ promnul si obli\u010dej s povzdychem. „Bo\u017ee, jsme v tot\u00e1ln\u00edm srabu, lidi. J\u00e1\u2026 zn\u00e1m ho, moc dob\u0159e ho zn\u00e1m, kdysi jsme byli jedna parta, n\u011bco jako brat\u0159i,“ promnul si obli\u010dej.<\/div>\n
„Moc se mi nel\u00edb\u00ed, kam to sm\u011b\u0159uje,“ nejist\u011b se zavrt\u011bl Anis.<\/p>\n

„Viktorie pat\u0159\u00ed do rodiny nyn\u011bj\u0161\u00ed velmi v\u00fdznamn\u00e9 mafie na Filip\u00edn\u00e1ch. Maj\u00ed kontakty t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161ude tady, jsou tu v podstat\u011b elita. Jej\u00ed bratranec, Nathaniel, je jejich v\u016fdce,“ za\u010dal se souvisl\u00fdm vypravov\u00e1n\u00edm. „Ale d\u0159\u00edv takov\u00fd neb\u00fdval. Kdysi jsme tu byli rozd\u011blen\u00ed na skupinky, klasick\u00e9 party, kter\u00e9 mezi sebou nevra\u017eiv\u011b bojovaly. S jednou skupinou jsme ale m\u011bli probl\u00e9m\u016f v\u00edc, \u0161lo to do hloubky a my se s Natem a p\u00e1r dal\u0161\u00edmi lidmi na\u0161tvali, cht\u011bli jsme se mu pomst\u00edt, nic mu nedarovat. K hlavn\u00edmu z t\u00e9 skupiny jsme se vloupali, cht\u011bli jsme ho\u2026 odd\u011blat,“ zamumlal ti\u0161e, o\u010dividn\u011b se za to styd\u011bl. Jemn\u011b jsem ho pohladil po ruce, a\u010dkoliv m\u011b to zji\u0161t\u011bn\u00ed up\u0159\u00edmn\u011b \u0161okovalo. „Jen\u017ee nic ne\u0161lo podle na\u0161eho pl\u00e1nu. Ne\u017e jsme cokoliv stihli ud\u011blat, Harold zapnul alarm napojen\u00fd na policejn\u00ed stanici a ti tam byli t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b. Nebyl \u010das se rozhl\u00ed\u017eet, bylo to bu\u010f, anebo. Byli jsme ozbrojen\u00ed, policajti st\u0159\u00edleli. V\u00edm, \u017ee jednoho kluka post\u0159elili, ale prost\u011b\u2026 byl jsem v \u0161oku, nemohl jsem tam z\u016fstat, museli jsme ut\u00e9ct, co nejrychleji to \u0161lo. Mn\u011b se to povedlo, ale Nathaniela zav\u0159eli. Na deset let. Cht\u011bl jsem se k n\u011bmu dostat, pomoct mu, ale zn\u00e1m\u00fd pr\u00e1vn\u00edk mi \u0159ekl, \u017ee pokud ho zkus\u00edm kontaktovat, okam\u017eit\u011b m\u011b s n\u00edm spoj\u00ed a zab\u00e1snou taky. To jsem nemohl dopustit, na\u0161e by to zabilo. A tak jsem utekl, co nejd\u00e1l to \u0161lo. Do N\u011bmecka.“<\/p>\n

„Jen\u017ee Nate to bral jako osobn\u00ed zradu a nikdy ti to neodpustil,“ hlesla ti\u0161e Viktorie, s pohledem pevn\u011b up\u0159en\u00fdm na desku stolu. V\u0161iml jsem si, \u017ee Nyze po n\u00ed okam\u017eit\u011b st\u0159elil pohledem, o\u010dividn\u011b j\u00ed pod stolem chytil za ruku, proto\u017ee na n\u011bj vd\u011b\u010dn\u011b pohl\u00e9dla. „Jste v nebezpe\u010d\u00ed, kluci,“ kr\u00e1tce p\u0159el\u00e9tla pohledem po n\u00e1s v\u0161ech, ne\u017e ho zase pla\u0161e sklopila.<\/div>\n

„To m\u011b nep\u0159ekvapuje,“ u\u0161kl\u00edbl se Kay. „Nathaniel se nikdy nerozpakoval s pomstou, nikdy se neptal na okolnosti. Prost\u011b jednal.“<\/div>\n
„Tak\u017ee jsme te\u010f v\u0161ichni v nebezpe\u010d\u00ed, proto\u017ee v\u00ed, \u017ee jsme tvoje rodina. Tvoje slabina,“ vydechl jsem a promnul si sp\u00e1nky. „Chce odplatu za deset let ve v\u011bzen\u00ed. A h\u00e1d\u00e1m, \u017ee tomu se p\u00e1r p\u011bst\u00ed zrovna nerovn\u00e1\u2026“<\/div>\n
„P\u00e1r p\u011bst\u00ed?“ odfrkl v\u00fdsm\u011b\u0161n\u011b Bill, a\u010dkoliv i v jeho o\u010d\u00edch byl vid\u011bt strach, zat\u00edmco se tisknul k Anisovi. „Cht\u011bj\u00ed n\u00e1s v\u0161echny odst\u0159elit, idiote.“<\/div>\n
„Mus\u00edte v\u0161ichni odjet, a to co nejd\u0159\u00edv to p\u016fjde,“ Kay p\u0159ik\u00fdvl, t\u00e9m\u011b\u0159 mrtvoln\u011b bled\u00fd. „Doufal jsem, \u017ee to z Nathaniela vyprch\u00e1, \u017ee t\u0159eba odjede pry\u010d, ale\u2026“ povzdychl. „Prost\u011b mus\u00edte v\u0161ichni zmizet.“<\/p>\n

Nyze s k\u00fdvnut\u00edm poposedl a kr\u00e1tce kouknul na Viktorii. „S t\u00edm souhlas\u00edm. Norm\u00e1ln\u011b by mi ned\u011blalo probl\u00e9m si to s n\u00edm vypo\u0159\u00e1dat, ale te\u010f je to p\u0159\u00edli\u0161 nebezpe\u010dn\u00e9, nem\u016f\u017eeme si dovolit takhle riskovat. Navrhuju prvn\u00edm letadlem odlet\u011bt zp\u00e1tky do N\u011bmecka, tam u\u017e se o sebe p\u0159eci jen postar\u00e1me l\u00edp.“<\/div>\n

Viktorie s povzdechem zavrt\u011bla hlavou, jemn\u011b mu stiskla ruku. „J\u00e1 tu mus\u00edm z\u016fstat, je to\u2026 moje rodina. Nem\u016f\u017eu jen tak odjet. Nem\u00e1m pen\u00edze na letenku.“<\/div>\n
Tentokr\u00e1t jsem v\u00fdsm\u011b\u0161n\u011b odfrkl j\u00e1. „To si v\u00e1\u017en\u011b mysl\u00ed\u0161, \u017ee pokud odjedeme, tak t\u011b tu s t\u00edm psychopatem nech\u00e1me? I kdybych t\u011b m\u011bl str\u010dit do kufru a pron\u00e9st jako \u010dern\u00e9ho pasa\u017e\u00e9ra, tak s n\u00e1mi odlet\u00ed\u0161 a nehodl\u00e1m o tom diskutovat, o pen\u00edze se starat v\u016fbec nemus\u00ed\u0161. Ale v nebezpe\u010d\u00ed nez\u016fstane\u0161.“<\/div>\n
„Tome, Filip\u00edny jsou m\u016fj domov\u2026“<\/p>\n

„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee n\u00e1\u0161 ne?“ pozvedl jsem obo\u010d\u00ed, pomalu se ve mn\u011b za\u010d\u00ednala va\u0159it krev. „S Kayem jsme se sem p\u0159est\u011bhovali s vidinou, \u017ee si na chv\u00edli odpo\u010dineme od ve\u0161ker\u00e9ho stresu s m\u00e9dii, \u017ee si u\u017eijeme prvn\u00ed roky man\u017eelstv\u00ed, budeme se bavit, u\u017e\u00edvat si svobodu a to, \u017ee n\u00e1s tu nikdo tolik nezn\u00e1 a nejdou po n\u00e1s novin\u00e1\u0159i. Te\u010f se toho v\u0161eho mus\u00edme vzd\u00e1t a vr\u00e1tit se zp\u00e1tky do N\u011bmecka. Ut\u00e9ct. Z m\u00edsta, kde jsme si mysleli, \u017ee str\u00e1v\u00edme n\u011bjakou dobu. Pr\u00e1v\u011b jsme si koupili d\u016fm!“ zamra\u010dil jsem se. „A jen kv\u016fli n\u011bjak\u00e9mu zamindr\u00e1kovan\u00e9mu pitomci, kter\u00fd nen\u00ed schopn\u00fd p\u0159en\u00e9st p\u0159es srdce, \u017ee byl kruci pomalej, kdy\u017e zdrhal p\u0159ed polici\u00ed!“ horliv\u011b jsem vysypal, frustrovan\u011b Kayovi drt\u00edc ruku. „Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee n\u00e1m se taky nechce pry\u010d. Ale te\u010f mus\u00ed ve\u0161ker\u00e1 hrdost a l\u00e1ska k m\u00edstu stranou a mus\u00edme zdrhnout, ov\u0161em pokud Filip\u00edny nemiluje\u0161 natolik, abys skon\u010dila s kulkou v hlav\u011b a str\u00e1vila tu sv\u016fj posmrtn\u00fd \u017eivot!“<\/div>\n

„Ne, to ne,“ p\u0159ipustila ti\u0161e. „J\u00e1 jen\u2026 Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee jsem v\u00e1s do toho zat\u00e1hla, Tome, kdybych Nathanielovi nikdy ne\u0159ekla, \u017ee tu jste, tak\u2026 mo\u017en\u00e1 by to nezjistil a vy byste byli v bezpe\u010d\u00ed.“<\/div>\n
„Nebyli,“ zavrt\u011bl hlavou Kay. „M\u00e1 lidi v\u0161ude, d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji by se to stejn\u011b dozv\u011bd\u011bl, a pak by byl je\u0161t\u011b rozzu\u0159en\u011bj\u0161\u00ed, \u017ee mu to t\u0159eba del\u0161\u00ed dobu unikalo.“<\/p>\n

„Fajn, tak\u017ee mysl\u00edm, \u017ee tahle diskuze je u konce. M\u011bli bychom j\u00edt v\u0161ichni balit. Viktorie, ty se zkus n\u011bjak dostat dom\u016f pro tv\u016fj pas. Tak, aby t\u011b bu\u010f Nathaniel nevid\u011bl, nebo aby si myslel, \u017ee jde\u0161 t\u0159eba ven. Jakmile bude\u0161 m\u00edt pas, doraz sem a pak zabookujeme letenky na prvn\u00ed let,“ sp\u011b\u0161n\u011b jsem zadrmolil, ne\u017e jsem se zvedl a zam\u00ed\u0159il do na\u0161\u00ed lo\u017enice, pot\u0159eboval jsem m\u00edt chv\u00edli klid na p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed.<\/div>\n

\n

*<\/p><\/div>\n

\n

P\u016fvodn\u011b jsem cht\u011bl balit, ale jakmile jsem otev\u0159el kufr a polo\u017eil do n\u011bj prvn\u00ed kousek oble\u010den\u00ed, ve\u0161ker\u00e9 emoce na m\u011b naplno dolehly a j\u00e1 se rozbre\u010del jako mal\u00fd kluk. St\u011bhov\u00e1n\u00edm na Filip\u00edny jsem doufal ve \u0161\u0165astn\u00e9 vy\u00fast\u011bn\u00ed na\u0161ich p\u0159ede\u0161l\u00fdch dramat v N\u011bmecku, v\u011b\u0159il jsem v „\u017eili spolu \u0161\u0165astn\u011b a\u017e nav\u011bky“. O\u010dividn\u011b n\u00e1m to ale nebylo souzeno. Bylo n\u00e1m souzeno \u017e\u00edt v\u011b\u010dn\u011b ve stresu z toho, kdo n\u00e1m chce vztah rozb\u00edt tentokr\u00e1t, p\u0159i\u010dem\u017e se zd\u00e1lo, \u017ee nebezpe\u010d\u00ed se s postupem \u010dasu zv\u011bt\u0161uje.<\/p><\/div>\n

S Billem to nikdy nebylo tak v\u00e1\u017en\u00e9, dalo se to p\u0159e\u017e\u00edt, ale Nathaniel? Co kdy\u017e ho nezastav\u00ed ani odst\u011bhov\u00e1n\u00ed se? Co kdy\u017e n\u00e1s najde i v N\u011bmecku a odpr\u00e1skne n\u00e1s? Co kdy\u017e jen tak dos\u00e1hne sv\u00e9 pomsty?<\/p>\n

„Tome, pros\u00edm t\u011b,“ vtrhl dovnit\u0159 Anis jako velk\u00e1 voda, ale jakmile vid\u011bl, v jak\u00e9m jsem stavu, p\u0159ekvapen\u011b se zarazil. „Hej\u2026“ p\u0159e\u0161el ke mn\u011b, bez dal\u0161\u00edch slov m\u011b obj\u00edmaj\u00edc kolem ramen.<\/div>\n

Nebyl jsem na to zvykl\u00fd, s Anisem jsme m\u011bli v\u017edycky p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b vla\u017en\u00e9 vztahy, ale tentokr\u00e1t jsem ho p\u0159iv\u00edtal t\u00e9m\u011b\u0159 s nad\u0161en\u00edm a do n\u00e1ru\u010de se mu vd\u011b\u010dn\u011b p\u0159itiskl.<\/div>\n
„Promi\u0148, j\u00e1\u2026 jen jsem trochu vybouchl, moc emoc\u00ed najednou, budu hned v po\u0159\u00e1dku, nemus\u00ed\u0161 si se mnou d\u011blat \u017e\u00e1dn\u00e9 starosti, v\u00e1\u017en\u011b,“ mumlal jsem ti\u0161e, ale nam\u00edsto uklidn\u011bn\u00ed jsem se rozbre\u010del je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
„To je v pohod\u011b, j\u00e1 to naprosto ch\u00e1pu,“ pohladil m\u011b po z\u00e1dech. „Je to celkem t\u011b\u017ek\u00e1 situace, div\u00edm se, \u017ee se nesesypal i Bill. Na to, na jak\u00e9ho tvr\u010f\u00e1ka si hraje, je vid\u011bt, \u017ee to s n\u00edm zam\u00e1valo, ale zat\u00edm se dr\u017e\u00ed. Tak\u017ee naprosto ch\u00e1pu, \u017ee na tebe je to dost. Nav\u00edc, jde p\u0159edev\u0161\u00edm o \u017eivot Kaye a tebe.“<\/p>\n

Zakv\u00edlel jsem a trochu ho pra\u0161til p\u011bst\u00ed do ramene, ne\u017e jsem se k n\u011bmu v\u00edc p\u0159itiskl.<\/div>\n

„P\u0159\u00ed\u0161ern\u011b se o n\u011bj boj\u00edm, mus\u00edme v\u0161ichni co nejd\u0159\u00edv pry\u010d, Anisi. Mus\u00edme zmizet.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. Hned jak budeme v N\u011bmecku, zkontaktuju sv\u00e9 zn\u00e1m\u00e9 a namo\u010d\u00edm p\u00e1r prst\u016f do men\u0161\u00ed \u0161p\u00edny,“ povzbudiv\u011b se usm\u00e1l. „Tak \u010di onak, n\u011bjak z toho prost\u011b vybrusl\u00edme, jasn\u00e9? Nikdo o \u017eivot nep\u0159ijde, to nedopust\u00edm ani n\u00e1hodou.“<\/div>\n
„D\u011bkuju, Anisi,“ vd\u011b\u010dn\u011b jsem mu stisknul rameno, ne\u017e jsem se s m\u00edrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem odt\u00e1hl a ot\u0159el si slzy. „Pod\u00edvej se na m\u011b, bul\u00edm tu jak n\u011bjak\u00e1 hysterka, m\u00edsto abych balil v\u011bci, a\u0165 m\u016f\u017eeme co nejd\u0159\u00edv odjet.“<\/div>\n
„Nic se ned\u011bje, Bill jako holka vypad\u00e1, ty se tak zase chov\u00e1\u0161 no, ka\u017ed\u00fd si vzal kousek,“ se sm\u00edchem m\u011b zatahal za cop\u00e1nek, ne\u017e vstal a p\u0159e\u0161el ke dve\u0159\u00edm. „Zkus si trochu odpo\u010dinout, stejn\u011b d\u0159\u00edv ne\u017e z\u00edtra neodlet\u00edme, tak\u017ee zas tak sp\u011bchat nemus\u00ed\u0161, hm? Sna\u017e se uklidnit.“<\/div>\n
Jo,“ s k\u00fdvnut\u00edm jsem rozpa\u010dit\u011b poposedl. „Zavolej mi pak jen Kaye, pros\u00edm,“ pousm\u00e1l jsem se, ne\u017e jsem mu kone\u010dn\u011b nastavil z\u00e1da, abych mohl nechat slzy d\u00e1l t\u00e9ct. Pot\u0159eboval jsem ze sebe vypustit ve\u0161ker\u00e9 emoce a pot\u0159eboval jsem se vypustit v Kayov\u011b objet\u00ed.<\/p>\n

autor: Saline A. & PeTi\u0160ka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: PeTi\u0160ka & Saline A. (z pohledu Toma) Kdy\u017e jsem se r\u00e1no vzbudil v Kayov\u011b objet\u00ed, nemohl jsem skr\u00fdt p\u0159ekvapen\u00ed. Je\u0161t\u011b v\u010dera na m\u011b sotva promluvil a dneska se l\u00edsal? Jen matn\u011b jsem si vybavoval, \u017ee v noci mezi n\u00e1mi prob\u011bhla n\u011bjak\u00e1<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[570],"tags":[],"class_list":["post-4044","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-treasure-from-germany"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4044","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4044"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4044\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4044"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4044"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4044"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}