{"id":4046,"date":"2014-04-30T17:00:00","date_gmt":"2014-04-30T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4033"},"modified":"2014-04-30T17:00:00","modified_gmt":"2014-04-30T16:00:00","slug":"balance-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/04\/30\/balance-18\/","title":{"rendered":"Balance 18."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Sm\u011bjete se.“<\/em><\/div>\n
„Ne ne, nesm\u011bju.“<\/em><\/div>\n
„Ale ano. Zase p\u0159\u00edli\u0161 mluv\u00edm, \u017ee ano?“<\/em><\/div>\n
„Mn\u011b to nevad\u00ed. Dozv\u011bd\u011bl jsem se spoustu zaj\u00edmav\u00fdch v\u011bc\u00ed. Nap\u0159\u00edklad u\u017e v\u00edm, \u017ee ti nikdy nem\u00e1m p\u0159in\u00e9st bor\u016fvky, proto\u017ee t\u011b z nich bol\u00ed \u017ealudek.“<\/em><\/div>\n
Srne\u010dek hrav\u011b zast\u0159ihal u\u0161ima. „B\u0159\u00ed\u0161ko. Ne \u017ealudek.“<\/em><\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee je to tot\u00e9\u017e.“<\/em><\/div>\n
„Vid\u00edte, dal\u0161\u00ed zaj\u00edmav\u00e1 v\u011bc.“<\/em> <\/p>\n

Vlk pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou a na chv\u00edli zav\u0159el o\u010di. Zhluboka vdechoval vzduch von\u00edc\u00ed po kv\u011btech barv\u00ednku a orseje, vychutn\u00e1val si neodmyslitelnou p\u0159\u00edtomnost slunce i p\u0159\u00edjemn\u00fd chlad ve st\u00ednu hory, kter\u00e1 je chr\u00e1nila p\u0159ed jeho ostr\u00fdmi paprsky. Ze v\u0161eho nejv\u00edce si v\u0161ak u\u017e\u00edval p\u0159\u00edtomnost sv\u00e9ho mal\u00e9ho p\u0159\u00edtele.<\/em><\/div>\n

Byl zvykl\u00fd na ticho. Cel\u00fd \u017eivot pro\u017eil v jak\u00e9si bublin\u011b, za kterou pronikl pouze hvizd v\u011btru, zur\u010den\u00ed lesn\u00edch pot\u016f\u010dk\u016f a zp\u011bv pt\u00e1k\u016f poletuj\u00edc\u00edch na obloze. Nebyl zvykl\u00fd na jak\u00e9koli rozhovory. Rad\u011bji poslouchal. A kdy\u017e poslouchal ml\u00e1d\u011b a jeho bl\u00e1zniv\u00e9, \u010dasto nesmysln\u00e9 p\u0159\u00edb\u011bhy, jako by poprv\u00e9 n\u011bkam pat\u0159il. Pr\u00e1v\u011b proto se vr\u00e1til. Proto nedok\u00e1zal vyhladov\u011bt k smrti. Nedovolil si zem\u0159\u00edt, ani\u017e by jej je\u0161t\u011b jednou spat\u0159il a ujistil se, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku.<\/em> <\/p>\n

Nyn\u00ed byl o tom uji\u0161\u0165ov\u00e1n poka\u017ed\u00e9, kdy mu ml\u00e1d\u011b posko\u010dilo kolem bok\u016f, netrp\u011bliv\u011b se vrt\u011blo, a kdy\u017e mu p\u0159estal v\u011bnovat pozornost, hrav\u011b do n\u011bj dloubalo p\u0159edn\u00ed kon\u010detinou.<\/em><\/div>\n

„U\u017e jste jako v\u0161ichni m\u00ed sourozenci.“<\/em><\/div>\n
Zd\u00e1lo se, \u017ee jej mluven\u00ed nakonec zmohlo. Rozvalil se naproti vlkovi, jejich hlavy byly ve stejn\u00e9 \u00farovni, tak\u017ee si zp\u0159\u00edma hled\u011bli do o\u010d\u00ed. Pohled lovce. Pohled uboh\u00e9 ko\u0159isti. Ne. Pouze \u00fa\u017easn\u00e9 porozum\u011bn\u00ed a d\u016fv\u011bra v jejich k\u0159ehkou n\u00e1klonnost. U\u017e nebyli protikladem toho druh\u00e9ho. Nebyli sou\u010d\u00e1st\u00ed sv\u011bta, kter\u00fd je \u0159adil do odli\u0161n\u00fdch skupin. Vytvo\u0159ili si sv\u016fj vlastn\u00ed, ve kter\u00e9m nebyly rozd\u00edly.<\/em> <\/p>\n<\/div>\n
\n
„Pro\u010d to \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“<\/em><\/div>\n
„Tak\u00e9 jsou ze m\u011b unaven\u00ed. \u0158\u00edkaj\u00ed mi, \u017ee moc mluv\u00edm. \u017de \u0159\u00edk\u00e1m hlouposti, proto\u017ee jsem je\u0161t\u011b p\u0159\u00edli\u0161 mal\u00fd na to, abych ur\u010dit\u00fdm v\u011bcem rozum\u011bl. Necht\u011bj\u00ed si se mnou hr\u00e1t, a tak se v\u011bt\u0161inou toul\u00e1m s\u00e1m.“<\/em><\/div>\n
„A\u017e ses nakonec jednoho dne zatoulal sem.“ Vlk z n\u011bj nespou\u0161t\u011bl o\u010di.<\/em><\/div>\n
„Byl jsem zv\u011bdav\u00fd. Necht\u011bl jsem uv\u011b\u0159it v\u0161em t\u011bm histork\u00e1m o v\u00e1s a ho\u0159e.“<\/em><\/div>\n
Vlk zmaten\u011b zamrkal. Nerozum\u011bl, jak\u00e1 n\u00e1hoda je mohla sv\u00e9st dohromady. Dva zcela odli\u0161n\u00e9 elementy. „V\u0161echny jsou pravdiv\u00e9, mali\u010dk\u00fd. Byl jsem hodn\u011b zl\u00fd. Um\u00edm b\u00fdt hodn\u011b zl\u00fd.“<\/em><\/div>\n
Tentokr\u00e1t z n\u011bj nespou\u0161t\u011blo pohled ml\u00e1d\u011b. Vlk smutn\u011b odvr\u00e1til pohled. „Ale u\u017e v\u00edce nechci b\u00fdt.“<\/em><\/div>\n
Srne\u010dkovo srdce se op\u011bt roztlouklo jako o z\u00e1vod. Vstal, na vratk\u00fdch nohou do\u0161el a\u017e \u00fapln\u011b k vlkovi a hlavou se op\u0159el o tu jeho.<\/p>\n

„Maminka se na m\u011b zlob\u00ed. Nechce, abych za v\u00e1mi chodil,“ \u0161eptl s o\u010dima up\u0159en\u00fdma do vlkov\u00fdch, s tv\u00e1\u0159\u00ed ztr\u00e1cej\u00edc\u00ed se v bujar\u00e9 h\u0159\u00edv\u011b.<\/em><\/div>\n

„Mo\u017en\u00e1 bys m\u011bl poslechnout,“ odpov\u011bd\u011bl zvl\u00e1\u0161tn\u011b t\u0159esouc\u00edm se hlasem. Ta p\u0159edstava byla krut\u011b bolestiv\u00e1.<\/em><\/div>\n
Srne\u010dek zlehka zavrt\u011bl hlavou. „Neopust\u00edm v\u00e1s. Ne te\u010f, kdy\u017e jsem v\u00e1s znovu na\u0161el.“<\/em><\/div>\n
Vlk kolem n\u011bj co nejopatrn\u011bji omotal p\u0159edn\u00ed tlapy a ukryl jej tak ve sv\u00e9m objet\u00ed. „U\u017e nikdy neposlouchej sv\u00e9 sourozence, proto\u017ee se m\u00fdl\u00ed. Nejsi hloup\u00fd ani nevysp\u011bl\u00fd.“ Srne\u010dek c\u00edtil na sv\u00e9m k\u0159ehk\u00e9m t\u011ble siln\u00fd tlukot vlkova srdce. Nach\u00e1zel se v n\u00e1ru\u010d\u00ed sv\u00e9ho odv\u011bk\u00e9ho nep\u0159\u00edtele a pr\u00e1v\u011b tam, chr\u00e1n\u011bn jeho mocn\u00fdm t\u011blem, si p\u0159ipadal magicky.<\/em><\/div>\n
Zav\u0159el o\u010di. Nechal vlkova posledn\u00ed slova viset ve vzduchu.<\/em><\/div>\n
„Jsi dokonal\u00fd.“<\/em><\/div>\n
V\u011btve mod\u0159\u00ednu se na chv\u00edli rozhoupaly, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed z\u016fstaly op\u011bt nehybn\u00e9 v naprost\u00e9m bezv\u011bt\u0159\u00ed. Srna opustila sv\u016fj \u00fakryt a vracela se dom\u016f. Doprov\u00e1zena hn\u011bvem k sob\u011b samotn\u00e9 a obrazem t\u011bch dvou.<\/em><\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

„Nel\u00edb\u00ed se mu.“<\/p><\/div>\n

„Pod-le m\u011b l\u00edb\u00ed.“<\/div>\n
„Pod\u00edvej, jak se chud\u00e1\u010dek vrt\u00ed. A vid\u00ed\u0161 ten pohled? Jako by \u0159\u00edkal: Ach Bo\u017ee, zbavte m\u011b t\u00e9 r\u016f\u017eov\u00e9.“<\/div>\n
Bill se vesele zachichotal a je\u0161t\u011b jednou se ohl\u00e9dl. V\u00e1no\u010dn\u00ed trhy s sebou p\u0159in\u00e1\u0161ely hned n\u011bkolik v\u00fdhod. V\u0161echno bylo kr\u00e1sn\u011b vyzdoben\u00e9, vzduch byl c\u00edtit po pun\u010di, va\u0159en\u00e9m v\u00edn\u011b a op\u00e9kan\u00fdch dobrot\u00e1ch, a na ka\u017ed\u00e9m kroku byly doprov\u00e1zeny nejenom skupinkami lid\u00ed, ale i osv\u011btlen\u00edm, kter\u00e9 vrhalo na chud\u00e1ka Bu\u0159t\u00edka tepl\u00e9 odst\u00edny oran\u017eov\u00e9ho sv\u011btla. Tom m\u011bl pravdu. Skute\u010dn\u011b se pomalu ot\u00e1\u010del z jedn\u00e9 strany na druhou a sledoval je bezmocn\u00fdm pohledem, ale ne kv\u016fli barv\u011b s\u00e1n\u011bk. Byl na n\u011b jednodu\u0161e p\u0159\u00edli\u0161 tlust\u00fd a nedok\u00e1zal si naj\u00edt vhodnou polohu.<\/p>\n

„Mo\u017e-n\u00e1 bychom si\u2026 moh-li ud\u011blat men\u0161\u00ed p\u0159e-st\u00e1vku. Nedal by\u2026 sis n\u011b-co sladk\u00e9ho?“<\/div>\n

Tom jej obda\u0159il m\u011bkk\u00fdm pohledem, kolem bok\u016f mu nen\u00e1padn\u011b omotal ruku, p\u0159itiskl si jej bl\u00ed\u017e a nasm\u011broval jej ke st\u00e1nku s lahodn\u00fdmi belgick\u00fdmi vaflemi. \u010cerstv\u011b napadl\u00fd sn\u00edh jim p\u0159\u00edjemn\u011b k\u0159upal pod nohama, vzduchem se nyn\u00ed nesla i v\u016fn\u011b \u010dokol\u00e1dy a vanilky a Billovi bylo a\u017e l\u00edto, co v\u0161echno si mus\u00ed uboh\u00fd Bu\u0159t\u00edk vytrp\u011bt kv\u016fli jeho seznamu.<\/div>\n
„Bille, pod\u00edvej!“<\/div>\n
Postavili se na konec \u0159ady a Tom se rozz\u00e1\u0159il jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e ukazoval na n\u00e1st\u011bnku s nab\u00eddkou p\u0159\u00edchut\u00ed a omylem t\u00edm trefil p\u00e1na stoj\u00edc\u00edho p\u0159ed nimi do tv\u00e1\u0159e. Rychle se mu omluvil, ten p\u00e1n v\u0161ak pouze n\u011bco odfrkl, chytil svou vnu\u010dku za ruku a t\u00e1hl ji pry\u010d.<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161, tohle se mi st\u00e1v\u00e1 poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e ti chci ud\u011blat radost,“ ne\u0161\u0165astn\u011b sklonil tv\u00e1\u0159.<\/p>\n

Bill si s \u00fasm\u011bvem vzpomn\u011bl na den, kdy se poznali. Byla to mo\u017en\u00e1 hotov\u00e1 s\u00e9rie katastrof, ale jemu to p\u0159i\u0161lo roztomil\u00e9. Stejn\u011b roztomil\u00e9 jako toto gesto.<\/div>\n

„Tak\u2026 cos mi to cht\u011bl uk\u00e1-zat?“ Naklonil se dop\u0159edu a pohladil Toma po tv\u00e1\u0159i. Ten zvedl hlavu, jejich pohledy se setkaly a zase bylo v\u0161echno tak, jak m\u00e1 b\u00fdt.<\/div>\n
„Maj\u00ed v nab\u00eddce i ope\u010den\u00e1 jablka. V\u00edm, \u017ee to nejsou jable\u010dn\u00e9 ta\u0161ti\u010dky, ale mohlo by to b\u00fdt fajn, co-„<\/div>\n
Dav p\u0159ed nimi se n\u00e1hle rozproudil a byli na \u0159ad\u011b. Tom popo\u0161el bl\u00ed\u017e, aby mohl mlad\u00e9 prodava\u010dce sd\u011blit svou objedn\u00e1vku. Billovi objednal jablkovou, pro sebe s \u010dokol\u00e1dou.<\/p>\n

„TOME!“<\/p>\n

Vyd\u011b\u0161en\u011b sebou trhl. Kdo na n\u011bj volal, pochopil d\u00e1vno p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se obr\u00e1til a pohl\u00e9dl j\u00ed do tv\u00e1\u0159e. Ud\u011blalo se mu \u0161patn\u011b. Vzduch u\u017e nevon\u011bl po \u010dokol\u00e1d\u011b. Nyn\u00ed zav\u00e1n\u011bl velik\u00fdmi nep\u0159\u00edjemnostmi a zd\u00e1l se b\u00fdt m\u00e9n\u011b d\u00fdchateln\u00fd ne\u017e p\u0159ed chv\u00edl\u00ed.<\/div>\n

Sabine k nim napochodovala v pr\u016fvodu sv\u00fdch t\u0159\u00ed kamar\u00e1dek, dal\u0161\u00edch Tomov\u00fdch spolu\u017ea\u010dek, kter\u00e9 se j\u00ed cht\u011bly z nepochopiteln\u00fdch d\u016fvod\u016f podobat. M\u011bla na sob\u011b vysok\u00e9 koza\u010dky, drah\u00fd ko\u017eich a sukni tak kr\u00e1tkou, \u017ee j\u00ed sotva zahalovala stehna.<\/div>\n
P\u0159el\u00e9tla ho la\u0161kovn\u00fdm pohledem, Billovi v\u016fbec nev\u011bnovala pozornost, zat\u00edmco ten smutn\u011b pozoroval medov\u011b zbarvenou ko\u017ee\u0161inu zahaluj\u00edc\u00ed jej\u00ed \u017eenskou postavu. Tom si byl stoprocentn\u011b jist\u00fd, \u017ee p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed nad t\u00edm, jak\u00e9 zv\u00ed\u0159\u00e1tko muselo zaplatit \u017eivotem, aby mohla m\u00edt na sob\u011b n\u011bco tak ohavn\u00e9ho.<\/p>\n

„M\u00e1lem jsem nev\u011b\u0159ila sv\u00fdm o\u010d\u00edm! Myslela jsem, \u017ee V\u00e1noce nem\u00e1\u0161 r\u00e1d. Tak r\u00e1da t\u011b vid\u00edm!“<\/div>\n

A d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dil Tom jakkoli zareagovat, se mu vrhla kolem krku a siln\u011b jej objala. Uc\u00edtil z\u00e1van siln\u00e9ho parf\u00e9mu a sva\u0159en\u00e9ho v\u00edna. Rozpa\u010dit\u011b ji popl\u00e1cal po rameni a odsunul se od n\u00ed, p\u0159i\u010dem\u017e pohl\u00e9dl Billovi do o\u010d\u00ed. Zd\u00e1ly se zvl\u00e1\u0161tn\u011b pr\u00e1zdn\u00e9.<\/div>\n
Ostatn\u00ed holky Tomovi pouze m\u00e1vly na pozdrav.<\/div>\n
„Kde se tady bere\u0161?“ Mezi prsty si kroutila pramen vlas\u016f.<\/div>\n
„No\u2026 vlastn\u011b jsme si cht\u011bli d\u00e1t n\u011bco k j\u00eddlu, ale u\u017e rad\u011bji p\u016fjdeme.“ Postavil se vedle Billa a hlavou nazna\u010dil, \u017ee by m\u011bli odej\u00edt. Sabine v\u0161ak byla rychlej\u0161\u00ed. Postavila se jim do cesty, nakroutila si na prst dal\u0161\u00ed pramen vlas\u016f, a kone\u010dn\u011b v\u011bnovala pozornost Billovi. Prohl\u00ed\u017eela si jej jako n\u011bjak\u00fd star\u00fd kus n\u00e1bytku a p\u0159esn\u011b tak se Bill c\u00edtil. Zbyte\u010dn\u00fd a nepot\u0159ebn\u00fd.<\/p>\n

„Tebe zn\u00e1m. M\u00ed zn\u00e1m\u00ed maj\u00ed posti\u017eenou dceru. Chod\u00ed k v\u00e1m do \u00fastavu.“<\/div>\n

Bill napr\u00e1zdno otev\u0159el \u00fasta. Sna\u017eil se to prod\u00fdchat, ale slovn\u00ed spojen\u00ed posti\u017een\u00e1 dcera<\/em> mu natolik p\u0159ipom\u00ednalo zp\u016fsob vyjad\u0159ov\u00e1n\u00ed jeho otce, a\u017e mu z\u016fstalo nevolno. Odm\u00edtal se s n\u00ed bavit. Necht\u011bl promluvit, proto\u017ee by to na n\u011bm hned poznala. Poznala by, \u017ee je jin\u00fd. Posti\u017een\u00fd.<\/em><\/div>\n
Sklonil hlavu a v\u0161iml si, \u017ee Tom tiskne ruce v p\u011bst tak siln\u011b, a\u017e mu do nich neproudila krev.<\/div>\n
„Sabine, tohle nen\u00ed nejlep\u0161\u00ed m\u00edsto na rozhovory. Stejn\u011b jsme u\u017e na odchodu.“<\/div>\n
„To je dob\u0159e. Divila jsem se, \u017ee jste za\u0161li pr\u00e1v\u011b sem. Vafle s \u010dokol\u00e1dou?! Jak sm\u011b\u0161n\u00e9. Nen\u00ed to snad j\u00eddlo pro d\u011bti? A ty nejsi d\u00edt\u011b, \u017ee ne, Tome?“ Hrav\u011b se kousla do rtu a nat\u00e1hla ruku, Tom ji zachytil skute\u010dn\u011b v posledn\u00ed chv\u00edli. Sta\u010dilo m\u00e1lo a p\u0159itiskla by mu ji k rozkroku.<\/div>\n
„Sabine!“<\/p>\n

Bill st\u00e1l jako p\u0159ikovan\u00fd. Nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee se je\u0161t\u011b p\u0159ed malou chv\u00edl\u00ed c\u00edtil hezky. Nyn\u00ed mu bylo doslova do pl\u00e1\u010de, a to je\u0161t\u011b nebyl v\u0161emu konec. Sabine ne\u010dekan\u011b sklonila hlavu a vyprskla sm\u00edchy.<\/div>\n

„Pod\u00edvejte se na toho psa! Jako vypasen\u00e1 koule. P\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9.“ Zachichotala se a ostatn\u00ed t\u0159i ji napodobily, i kdy\u017e jejich sm\u00edch nep\u016fsobil natolik up\u0159\u00edmn\u011b jako ten jej\u00ed.<\/div>\n
Op\u011bt sklonil tv\u00e1\u0159 a se slzami v o\u010d\u00edch pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele. Byli posti\u017een\u00ed. Oba. A on si po celou tu dobu nalh\u00e1val, \u017ee by mohl b\u00fdt jako v\u0161ichni ostatn\u00ed. Rozt\u0159\u00e1sl se, ud\u011blala se mu zima. M\u011bl u\u017e jen posledn\u00ed zbytky d\u016fstojnosti, d\u00edky kter\u00fdm v sob\u011b je\u0161t\u011b dok\u00e1zal udr\u017eet slzy. Vn\u00edmal, \u017ee se jej Tom sna\u017e\u00ed br\u00e1nit, ale nem\u011bl s\u00edlu mu odez\u00edrat ze rt\u016f, aby zjistil, co \u0159\u00edk\u00e1. Kdy\u017e Tom vyb\u011bhl p\u0159evz\u00edt objedn\u00e1vku, v\u011bd\u011bl, \u017ee utrpen\u00ed skon\u010dilo a kone\u010dn\u011b p\u016fjdou pry\u010d.<\/p>\n

Tom p\u0159evzal dv\u011b n\u00e1dhern\u011b von\u00edc\u00ed vafle pln\u011bn\u00e9 pe\u010den\u00fdmi jablky, sko\u0159ic\u00ed a \u010dokol\u00e1dou, s nucen\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech pod\u011bkoval za vr\u00e1cen\u00e9 pen\u00edze a byl p\u0159ipraven odej\u00edt. Kdy\u017e se v\u0161ak oto\u010dil, zjistil, \u017ee Bill u\u017e u st\u00e1nku nestoj\u00ed. Zmizela i Sabine se svou kamar\u00e1dkou. Zbyl\u00e9 dv\u011b st\u00e1ly z\u00e1dy k n\u011bmu a pozorovaly partu n\u011bkolika kluk\u016f kr\u00e1\u010dej\u00edc\u00edch kolem. Kdy\u017e kolem nich rychle pro\u0161el a sklonil se, aby mohl vz\u00edt ze zem\u011b pr\u00e1zdn\u00e9 s\u00e1\u0148ky, zaslechl \u00fatr\u017eek jejich rozhovoru.<\/div>\n

„Myslela jsem, \u017ee je n\u011bm\u00fd. To co mu \u0159ekla, bylo opravdu ot\u0159esn\u00e9.“<\/div>\n
„Vid\u011blas, jak se tv\u00e1\u0159il?“<\/div>\n
V\u00edc sly\u0161et nepot\u0159eboval.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Billa na\u0161el t\u00e9m\u011b\u0159 po p\u016flhodin\u011b ne\u00fasp\u011b\u0161n\u00e9ho b\u011bh\u00e1n\u00ed mezi st\u00e1nky. V t\u00e9 dob\u011b u\u017e slunce zapadlo, na parkovi\u0161ti, osv\u011btlen\u00e9m jedinou funk\u010dn\u00ed lampou, byla t\u00e9m\u011b\u0159 naprost\u00e1 tma, pr\u00e1v\u011b proto byl r\u00e1d, \u017ee dok\u00e1zal rozeznat obrysy postavy op\u00edraj\u00edc\u00ed se o kapotu jeho auta. Z d\u00e1lky vid\u011bl, \u017ee je shrben\u00fd a s velikou pravd\u011bpodobnost\u00ed se tul\u00ed k Bu\u0159t\u00edkovi. D\u011blilo je asi deset metr\u016f. Vykro\u010dil vp\u0159ed. Osm metr\u016f. Zjistil, \u017ee se t\u0159ese. P\u011bt metr\u016f. Pochopil, \u017ee pl\u00e1\u010de. T\u0159i metry. Neplakal. Zoufale vzlykal a ve\u0161ker\u00e9 vzlyky se marn\u011b sna\u017eil udusit v Bu\u0159t\u00edkov\u011b srsti. Metr. Do\u0161lo mu, \u017ee jej nem\u011bl nechat ani na vte\u0159inu samotn\u00e9ho.<\/p>\n

Najednou byl u n\u011bj. Vdechoval jeho kouzelnou v\u016fni a byl zcela bezradn\u00fd. Nebyl si jist\u00fd t\u00edm, co by m\u011bl ud\u011blat. Netu\u0161il, co by m\u011bl \u0159\u00edct, aby mu nezp\u016fsobil je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed bolest. V\u011bd\u011bl pouze to, \u017ee se ji\u017e d\u00e9le nedok\u00e1\u017ee d\u00edvat na jeho tr\u00e1pen\u00ed. S ka\u017edou dal\u0161\u00ed slzou nar\u016fstala i jeho \u00fazkost. Proto nep\u0159em\u00fd\u0161lel, pouze jednal. Nat\u00e1hl ruku a zlehka jej pohladil po l\u00edci. Bill sebou trhl, zalapal po dechu a pomalu zvedl tv\u00e1\u0159. Jejich pohledy se setkaly. P\u0159esn\u011b tak jako u st\u00e1nku. Op\u011bt mezi sebou vedli neverb\u00e1ln\u00ed konverzaci, kter\u00e9 rozum\u011bli jenom oni dva. Jedny o\u010di l\u00edtostiv\u00e9, zoufale pros\u00edc\u00ed o odpu\u0161t\u011bn\u00ed, druh\u00e9 pono\u0159en\u00e9 v slz\u00e1ch, av\u0161ak miluj\u00edc\u00ed natolik, \u017ee by pro ty druh\u00e9 ud\u011blaly v\u0161echno na sv\u011bt\u011b.<\/p>\n

„Jdeme.“<\/div>\n

„K-kam?“<\/div>\n
„K na\u0161\u00ed kamenn\u00e9 ho\u0159e.“<\/p>\n

Bill nic nenam\u00edtl. Poslu\u0161n\u011b nastoupil, promrzl\u00e9ho Bu\u0159t\u00edka zabalil do deky a p\u0159itiskl si jej k sob\u011b, p\u0159ipraven odjet kamkoli, pokud to bude dostate\u010dn\u011b daleko od t\u00e9 d\u00edvky. Jeli vcelku dlouho. Cesta mohla trvat i v\u00edc ne\u017e hodinu. Bill se nikdy na \u010das p\u0159\u00edli\u0161 nesoust\u0159edil. B\u011bhem cesty hled\u011bl z okna, pozoroval n\u00e1dhern\u011b tmav\u00e9 nebe. Tajemn\u00e9 a nekone\u010dn\u00e9.<\/div>\n

Kdy\u017e kone\u010dn\u011b zastavili, spustil se sn\u00edh. To p\u0159eci nemohlo b\u00fdt zl\u00fdm znamen\u00edm.<\/div>\n
Bill vystoupil z auta, dlan\u00ed si ot\u0159el uplakan\u00e9 tv\u00e1\u0159e a rozhl\u00e9dl se kolem sebe. Zalapal po dechu. Bylo to, jako by se nach\u00e1zeli v samotn\u00e9m srdci lesa. Ze v\u0161ech stran obklopeni divokou p\u0159\u00edrodou na kousku hol\u00e9ho prostranstv\u00ed. Bill mohl pouze h\u00e1dat, jestli v d\u00e1li zur\u010del pot\u016f\u010dek nebo se ve v\u011btv\u00edch proh\u00e1n\u011bly drobn\u00e9 veverky. V d\u00e1lce spat\u0159il obrysy vysok\u00fdch hor. To m\u00edsto bylo \u00fapln\u011b stejn\u00e9 jako nebe nad nimi. Tajemn\u00e9 a nekone\u010dn\u00e9. Nekone\u010dn\u011b n\u00e1dhern\u00e9.<\/p>\n

Jakmile na tv\u00e1\u0159i uc\u00edtil dal\u0161\u00ed m\u011bkk\u00e9 pohlazen\u00ed, v\u011bd\u011bl, \u017ee se rozhovoru u\u017e nebude moct d\u00e9le vyh\u00fdbat. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d vyveden z rovnov\u00e1hy v\u0161\u00ed tou kr\u00e1sou, se rad\u011bji op\u0159el o kapotu auta a vzhl\u00ed\u017eel k Tomovi, kter\u00fd si klekl naproti n\u011bmu a chytil jej za ruce.<\/div>\n

„Je\u2026 tady kr\u00e1s-n\u011b.“<\/div>\n
Tom se pousm\u00e1l. O\u010di po\u0159\u00e1d pln\u00e9 l\u00edtosti. „Nebyl jsem tady cel\u00e1 l\u00e9ta. Kousek odtud jsme kdysi m\u011bli chatku. Dokud j\u00ed prarodi\u010de nezbourali a nep\u0159ed\u011blali dle sv\u00e9ho.“<\/div>\n
„To m\u011b\u2026 mrz\u00ed,“ Bill se je\u0161t\u011b v\u00edce zamotal do sv\u00e9 tepl\u00e9 bundy a t\u0159el o sebe rty, aby mohl ochutnat \u010derstv\u011b napadl\u00fd sn\u00edh.<\/div>\n
„M\u011b mrz\u00ed dne\u0161n\u00ed ve\u010der. Bille, kdybych v\u011bd\u011bl\u2026“<\/div>\n
„U\u017e je to\u2026 v po\u0159\u00e1d-ku.“ Ze v\u0161ech sil se sna\u017eil pousm\u00e1t. Nepoda\u0159ilo se. „Netrap se\u2026 t\u00edm.“ Vzpom\u00ednka na to, jakou radost j\u00ed zp\u016fsobilo zji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee nesly\u0161\u00ed, jej op\u011bt doh\u00e1n\u011bla k slz\u00e1m.<\/div>\n
„Nen\u00ed to v po\u0159\u00e1dku. V\u00edm, \u017ee ti moc ubl\u00ed\u017eila. A tr\u00e1p\u00ed m\u011b, \u017ee nev\u00edm, co m\u00e1m ud\u011blat, abys na to v\u0161echno zapomn\u011bl.“<\/p>\n

Na kr\u00e1tkou chv\u00edli p\u0159eru\u0161il o\u010dn\u00ed kontakt. Bu\u0159t\u00edk toti\u017e n\u011bjak\u00fdm z\u00e1zrakem vylezl na palubn\u00ed desku a pokou\u0161el se to\u010dit volantem. Za jin\u00fdch okolnost\u00ed by se rozesm\u00e1l.<\/div>\n

„M\u011b-la pravdu. Vaf… le, hloup\u00e9 sez-namy.“ P\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka. Po\u0159\u00e1d m\u011bl p\u0159ed o\u010dima jej\u00ed odv\u00e1\u017en\u00fd tah rukou. „Co jsem\u2026 v porov-n\u00e1n\u00ed s n\u00ed? D\u00edt\u011b\u2026 pos-ti\u017een\u00e9 d\u00edt\u011b.“<\/div>\n
Tom byl vz\u00e1p\u011bt\u00ed na nohou. Vzal Billovu tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a hluboce jej pol\u00edbil. „Co jsi v porovn\u00e1n\u00ed s n\u00ed?“ vydechl mu na rty. „Jsi v\u0161echno. Nejsi d\u00edt\u011b. Nic z toho, co \u0159ekla, nebylo pravdou. Jsi pro m\u011b v\u0161\u00edm. Nedok\u00e1\u017eu si p\u0159edstavit, \u017ee bych m\u011bl b\u00fdt bez tebe.“ Op\u011bt jej hluboce pol\u00edbil. No\u0159il se do jeho promrzl\u00fdch, t\u0159esouc\u00edch se \u00fast a l\u00edbal je tak dlouho, dokud Bill jeho polibky neza\u010dal opl\u00e1cet. Posadil se vedle n\u011bj, st\u00e1hl si jej na kl\u00edn, a kdy\u017e kolem bok\u016f uc\u00edtil sev\u0159en\u00ed Billov\u00fdch nohou, bezmocn\u011b zast\u00e9nal.<\/p>\n

„V\u011b\u0159\u00ed\u0161 mi?“<\/div>\n

Nev\u011bd\u011bl, jak jinak by m\u011bl popsat jeho v\u00fdjime\u010dnost. V porovn\u00e1n\u00ed se Sabine, s jej\u00edmi kamar\u00e1dkami, se v\u0161emi, p\u016fsobil magicky. A nyn\u00ed, na pozad\u00ed tmav\u00fdch hor, v jasn\u00e9m svitu m\u011bs\u00edce, s taj\u00edc\u00edmi sn\u011bhov\u00fdmi vlo\u010dkami na \u0159as\u00e1ch vypadal jako and\u011bl.<\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00edm.“ Dolehl mu k u\u0161\u00edm jeho hlas. Nejist\u00e9 p\u0159izn\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 se brzy m\u011blo st\u00e1t skute\u010dnost\u00ed.<\/div>\n
„Je mi jedno, co ti \u0159ekla.“ Kone\u010dky prst\u016f obkresloval obrysy bled\u00e9 tv\u00e1\u0159e. „Pro m\u011b jsi dokonal\u00fd.“<\/div>\n
Bill se sladce kousl do rtu. Sta\u010dilo tak m\u00e1lo, aby svou z\u00e1\u0159\u00ed zaslepil m\u011bs\u00edc, hv\u011bzdy, dokonce i rozlehlou b\u00edlou pustinu. „Miluju\u2026 t\u011b, Tome,“ p\u00edpl. „Mi-luju.“ Pohladil jej po \u010delisti a s\u00e1m jej dlouze pol\u00edbil.<\/div>\n
Tom se od n\u011bj odt\u00e1hl a pohl\u00e9dl mu do o\u010d\u00ed. Ta slova mu vystoupila ze srdce do krku a d\u0159\u00edv, ne\u017e si to uv\u011bdomil, byla na jazyku a tou\u017eila b\u00fdt vyslovena. Zapomn\u011bl na sv\u016fj seznam, na otce, prarodi\u010de, minulost. Zapomn\u011bl na v\u0161echno.<\/div>\n
„Miluju t\u011b, Bille,“ \u0161eptl. „Miluju t\u011b k zbl\u00e1zn\u011bn\u00ed.“<\/div>\n
Na pozad\u00ed padaj\u00edc\u00edch sn\u011bhov\u00fdch vlo\u010dek se t\u00e9 noci zrodil dal\u0161\u00ed z\u00e1zrak.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay „Sm\u011bjete se.“ „Ne ne, nesm\u011bju.“ „Ale ano. Zase p\u0159\u00edli\u0161 mluv\u00edm, \u017ee ano?“ „Mn\u011b to nevad\u00ed. Dozv\u011bd\u011bl jsem se spoustu zaj\u00edmav\u00fdch v\u011bc\u00ed. Nap\u0159\u00edklad u\u017e v\u00edm, \u017ee ti nikdy nem\u00e1m p\u0159in\u00e9st bor\u016fvky, proto\u017ee t\u011b z nich bol\u00ed \u017ealudek.“ Srne\u010dek hrav\u011b zast\u0159ihal u\u0161ima.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[581],"tags":[],"class_list":["post-4046","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-balance"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4046","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4046"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4046\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4046"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4046"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4046"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}