{"id":4055,"date":"2014-04-25T18:00:00","date_gmt":"2014-04-25T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4042"},"modified":"2014-04-25T18:00:00","modified_gmt":"2014-04-25T17:00:00","slug":"shatters-hope-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/04\/25\/shatters-hope-13\/","title":{"rendered":"Shatters hope 13."},"content":{"rendered":"
autor: Sayurii
<\/strong> <\/p>\n

Kl\u00ed\u010dov\u00fd veleokam\u017eik, na kter\u00fd jste asi \u010dekali, a tak n\u011bjak jste si ho vy\u017eadovali. Kv\u016fli p\u0159ij\u00edma\u010dk\u00e1m m\u00e1m tenhle d\u00edl rozepsan\u00fd stra\u0161n\u011b dlouho :D. A kv\u016fli u\u010den\u00ed a podobn\u011b, nebyl \u010das ho dopsat a \u0161oupnout na blog, tak\u017ee te\u010f ho tu m\u00e1te v pln\u00e9 par\u00e1d\u011b a nezlobte se na m\u011b, ani na Toma, on za to nem\u016f\u017ee. Kr\u00e1sn\u00e9 po\u010dten\u00ed\u010dko, ku\u0159ata \ud83d\ude00 (kdy\u017e u\u017e byly ty Velikonoce :D) Va\u0161e Sayurii <3
<\/em><\/p>\n

BILL<\/p>\n

On\u2026 on se m\u011b dot\u00fdkal. A moje srdce bilo tak spla\u0161en\u011b, jako bych dob\u011bhl maraton, dech se vytratil, jeliko\u017e jsem naprosto zapomn\u011bl, jak se d\u00fdch\u00e1. Zapomn\u011bl jsem na v\u0161echno. Pootev\u0159el jsem rty a trhav\u011b se po dlouh\u00e9 dob\u011b nadechl. O tom, \u017ee se mi klepala kolena jako \u0161\u00edlen\u00e1 ani nemluv\u011b. Pro\u010d to vlastn\u011b sakra ud\u011blal? \u017d\u00e1dnej jinej chlap si \u0161\u00e1hnout necht\u011bl, a jestli ano, tak jsem mu to nedovolil, a pokud ano, tak jsem se takhle nec\u00edtil, a jestli\u017ee ano, tak si to u\u017e nepamatuju. Ne, nikdy jsem se takhle nec\u00edtil, kdy\u017e m\u011b otlapk\u00e1val n\u011bjakej \u00fachyl\u00e1k, kter\u00fd si myslel, \u017ee jsem baba. Nec\u00edtil jsem se takhle snad ani, kdy\u017e se m\u011b dot\u00fdkala \u017eena. Musel bych zap\u0159em\u00fd\u0161let, a to te\u010f nejde.<\/p>\n

Nedok\u00e1\u017eu myslet na nic jin\u00e9ho ne\u017e na to, co Tom pr\u00e1v\u011b ud\u011blal. Je u m\u011b tak zatracen\u011b bl\u00edzko. Tak bl\u00edzko, \u017ee bych mohl d\u00fdchat to, co on vydechnul a naopak. D\u00edval se mi hluboko do o\u010d\u00ed, a kdyby se neodt\u00e1hnul, tentokr\u00e1t bych se v t\u011bch jeho pr\u00e1zdn\u00fdch, pln\u00fdch o\u010d\u00edch v\u00e1\u017en\u011b utopil. Nebyly tak pr\u00e1zdn\u00e9 jako jindy a nebyly tak pln\u00e9, abych z nich n\u011bco vy\u010detl. Byly a jsou z\u00e1hadn\u011b tich\u00e9. Kdybych zap\u0159em\u00fd\u0161lel, nejsp\u00ed\u0161 bych p\u0159i\u0161el na to, \u017ee se mi l\u00edbilo, kdy\u017e se m\u011b takhle dot\u00fdkal, ale to by bylo to sam\u00e9, jako p\u0159iznat, \u017ee jsem gay, tak\u017ee ne, nel\u00edbilo se mi to. Jsem kurevsky \u0161patnej lh\u00e1\u0159!<\/p>\n

„Chce\u0161 si p\u016fj\u010dit n\u011bco na sebe?“ zeptal se, jako by se nic nestalo. Ono se nic nestalo. Co by se m\u011blo st\u00e1t? Nic to nebylo, jen byl zv\u011bdav\u00fd. Zamru\u010del jsem, p\u00e1\u010d j\u00e1<\/em> byl st\u00e1le tro\u0161ku vykolejen\u00fd a slova neschopn\u00fd. Dlouho budu a vsad\u00edm\u2026 u\u017e nem\u00e1m co vsadit! Okey, vs\u00e1z\u00edm st\u0159\u00edbrn\u00fd prsten s pist\u00e1ciov\u011b zelen\u00fdm ov\u00e1ln\u00fdm kamenem na to, \u017ee o tom budu ve\u010der st\u00e1le p\u0159em\u00fd\u0161let, tak\u017ee neusnu.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Tak poj\u010f se mnou.“ Tom vy\u0161el z koupelny a po chodb\u011b se vydal na jej\u00ed konec se mnou za z\u00e1dy. Byl to jen nevinn\u00fd zkrat, kter\u00fd se u\u017e nebude opakovat. Nem\u016f\u017ee! Jsem heter\u00e1k, jsem heter\u00e1k, jsem heter\u00e1k, jsem heter\u00e1k. Kdy\u017e si budu tenhle fakt opakovat po\u0159\u00e1d, t\u0159eba mi ten zkrat<\/em> doopravdy nep\u0159ijde p\u0159iteplen\u00fd, alespo\u0148 ne tolik.<\/p>\n

„Tak si vyber.“ Otev\u0159el troje dve\u0159e sk\u0159\u00edn\u011b, kde visela trika. Sice mi bude ka\u017ed\u00e9 velk\u00e9 tak, \u017ee budu vypadat, jako bych byl oble\u010den\u00fd do \u0161at\u016f, ale alespo\u0148 nep\u016fjdu dom\u016f polonah\u00fd. P\u0159e\u0161el jsem ml\u010dky ke sk\u0159\u00edni a za\u010dal si prohl\u00ed\u017eet oble\u010den\u00ed. No, m\u00edt j\u00e1 takov\u00fd v\u00fdb\u011br hadr\u016f, tak si nest\u011b\u017euju na nic, jen\u017ee moje mam\u010da nen\u00ed milion\u00e1\u0159ka\u2026 \u0161koda. Stejn\u011b jeho vkus je \u00fapln\u011b odli\u0161n\u00fd. Po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b jsem post\u0159ehnul, \u017ee si Tom sednul na postel. Chytrej kluk, kone\u010dn\u011b m\u011b nikdo neznerv\u00f3z\u0148uje. „Tak u\u017e si n\u011bjak\u00fd vem.“ Nal\u00e9hal netrp\u011bliv\u011b. Jestli si mysl\u00ed, \u017ee mn\u011b je p\u0159\u00edjemn\u00fd se tu produc\u00edrovat bez tri\u010dka p\u0159ed chlapem, jen\u017e m\u011b osah\u00e1val, tak se m\u00fdl\u00ed. Na druhou stranu\u2026 Hehehe\u2026 NE!<\/div>\n

„Jo, u\u017e jsem tady jedno p\u011bkn\u00e9 vid\u011bl a ztratil jsem ho.“ Post\u011b\u017eoval jsem si a d\u0159epnul. Prohraboval jsem se v hrom\u00e1dce tri\u010dek men\u0161\u00ed velikosti, aby mi padlo.<\/p>\n

„M\u00e1m ho!“ Zvolal jsem v\u00edt\u011bzn\u011b a vyt\u00e1hnul \u017elut\u00e9 tri\u010dko se Spongebobem zpod kom\u00ednku, \u010d\u00edm\u017e jsem v\u0161e rozh\u00e1zel, ale j\u00e1 to ukl\u00edzet nebudu, moje sk\u0159\u00ed\u0148 to nen\u00ed. Zahih\u0148al jsem se radost\u00ed nad t\u00edm, co jsem ulovil.<\/div>\n

„To se ti l\u00edb\u00ed? Je to je\u0161t\u011b z d\u011btsk\u00fdho odd\u011blen\u00ed.“ Udivil se Tom, p\u0159i\u010dem\u017e si sednul, p\u00e1\u010d a jeliko\u017e dote\u010f le\u017eel.<\/div>\n
„No a?“ zvednul jsem jedno obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Jako j\u00e1 nic ne\u0159\u00edk\u00e1m.“<\/div>\n
„Tak bu\u010f jako ticho, Spongebob je suprovej. V\u017edy je veselej a t\u00edm nas\u00edr\u00e1 v\u0161echny kolem sebe,\u2026“ Obhajoval jsem barevn\u00fd potisk tri\u010dka, zat\u00edmco jsem dramaticky gestikuloval rukama. „\u2026co\u017e je cool.“ Dodal jsem. P\u0159et\u00e1hnul jsem si svr\u0161ek p\u0159es hlavu a st\u00e1hnul ho k lemu \u010dern\u00fdch d\u017e\u00edns\u016f. J\u016f\u016f\u016f! Spongebob\u00ed\u00ed\u00edk! Moje d\u011btstv\u00ed!<\/p>\n

„Je to jen<\/em> \u017elut\u00e1 podmo\u0159sk\u00e1 houba.“ Protestoval Tom.<\/div>\n

„Ne. Je to cool<\/em> \u017elut\u00e1 podmo\u0159sk\u00e1 houba!“ st\u00e1l jsem si za sv\u00fdm. Jako v\u017edy jsem si st\u00e1l za sv\u00fdm. Byl bych schopn\u00fd h\u00e1dat se s t\u00edm mrzoutem a\u017e do krve, i kdybych nem\u011bl pravdu, jen\u017ee j\u00e1 ji m\u00e1m! Spongebob je frajer. Je to Boss v\u0161ech mo\u0159\u00ed a te\u010dka!<\/div>\n
„Br\u00e1t ti to nebudu.“ Ozn\u00e1mil mi nakonec dreda\u0159 lhostejn\u011b.<\/div>\n
„Ani by se ti to nepovedlo.“ Vypl\u00e1znul jsem na Toma jazyk a n\u00e1sledovn\u011b jsem si za\u010dal hr\u00e1t s piercingem.<\/p>\n

Mus\u00edm si tohle triko z „d\u011btsk\u00e9ho odd\u011blen\u00ed“ po\u0159\u00eddit. Dokonal\u00fd tri\u010dko, v\u00e1\u017en\u011b, nejen\u017ee v n\u011bm stoprocentn\u011b vypad\u00e1m jako model z \u010dasopisu Bruna Bananiho, ale dokonce Spongebob koukal na duhu nad sebou, v kter\u00e9 spo\u010d\u00edval n\u00e1pis: „Dnes jsem hulil v\u00edc ne\u017e jindy.“. To je mi t\u00e1\u00e1k podobn\u00fd. Hihi.<\/div>\n

„Sed\u00ed?“ Prolomil Tom kr\u00e1tkodob\u00e9 ticho.<\/div>\n
„Jo, ale te\u010f se k n\u011bmu nehod\u00ed vesti\u010dka.“ Zaskuhral jsem. „Vlastn\u011b ani dopl\u0148ky.“ Nahrnul jsem si vlasy zamy\u0161len\u011b dop\u0159edu. \u017de bych si n\u011bjakej \u0159et\u00edzek sundal? Nene. Nep\u0159ich\u00e1z\u00ed v \u00favahu. Moji mil\u00e1\u0161ci z\u016fstanou p\u011bkn\u011b tam, kde jsou!<\/div>\n
„Pu\u010d si n\u011bjakou z Haylina \u0161atn\u00edku.“ U\u0161kl\u00edbnul se Tom.<\/div>\n
„Ha. Ha. Ha.“ Oplatil jsem mu \u00fa\u0161klebek. Zk\u0159\u00ed\u017eil jsem ruce na hrudi a vracel Tomovi pohledy. Nastalo ticho, kter\u00e9 za\u010dalo b\u00fdt brzo nep\u0159\u00edjemn\u00e9 a\u017e trapn\u00e9. Nav\u00edc, kdy\u017e na m\u011b koukal tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b\u2026<\/div>\n
Tahle chv\u00edle za\u010d\u00edn\u00e1 b\u00fdt zdlouhav\u00e1.<\/p>\n

„M\u011bli bychom j\u00edt dol\u016f.“ Zamumlal a vydal se sm\u011brem k otev\u0159en\u00fdm dve\u0159\u00edm. Hned m\u011b napadlo, co kdy\u017e u\u017e nenastane chv\u00edle, kdy bych se ho mohl zeptat, jak to tenkr\u00e1t bylo<\/em>? Hayley mi ne\u0159ekla v\u0161e, av\u0161ak j\u00e1 chci v\u011bd\u011bt v\u0161e. Pot\u0159ebuju<\/em> v\u011bd\u011bt v\u0161e. M\u016f\u017ee to b\u00fdt te\u010f nebo nikdy. Nic neztrat\u00edm, jestli\u017ee se zept\u00e1m a naopak, pokud si s n\u00edm o tom te\u010f nepokl\u00e1bos\u00edm, budu si to pozd\u011bji vy\u010d\u00edtat. Chytnul jsem ho v posledn\u00ed chv\u00edli za z\u00e1p\u011bst\u00ed, ale nepod\u00edval jsem se na n\u011bj, ani kdy\u017e mi \u0159ekl, a\u0165 ho pust\u00edm. Nadechnul jsem se.<\/p>\n

„J\u00e1 si t\u011b pamatuju.“ \u0158ekl jsem bezmy\u0161lenkovit\u011b to prvn\u00ed, co m\u011b napadlo. Kdy\u017e jsem se odv\u00e1\u017eil pod\u00edvat se mu do o\u010d\u00ed, leskly se v nich dva velk\u00e9 otazn\u00edky.<\/div>\n

„Pros\u00edm?“<\/div>\n
„Pamatuju si t\u011b.“ Zopakoval jsem z\u0159eteln\u011b, i kdy\u017e v\u00edm, \u017ee mi rozum\u011bl. Tv\u00e1\u0159il se, jako by se s\u00e1m sebe ptal, pro\u010d mu to \u0159\u00edk\u00e1m, pro\u010d by ho to m\u011blo zaj\u00edmat, a okam\u017eik na to, jakoby si \u0159\u00edkal, jak si to m\u016f\u017eu pamatovat. Moment\u00e1ln\u011b byl tak \u010diteln\u00fd. Mysl\u00edm, \u017ee se i zlobil, ale tentokr\u00e1t m\u011b to nezaj\u00edm\u00e1, tentokr\u00e1t m\u011b nebude bolet, kdy\u017e na m\u011b bude k\u0159i\u010det, proto\u017ee j\u00e1 m\u00e1m pr\u00e1vo v\u011bd\u011bt, jak v\u0161e tehdy prob\u00edhalo. Pro\u010d za mnou chodil. Hayley \u0159ekla, \u017ee „jeho pl\u00e1n se ubral i jin\u00fdm sm\u011brem“. Chci v\u011bd\u011bt jak\u00fdm. Na tohle jsem \u010dekal \u010dty\u0159i roky, a i kdybych to z n\u011bj m\u011bl vyml\u00e1tit\u2026 okey, p\u0159eh\u00e1n\u00edm. Prost\u011b to z n\u011bj dostanu.<\/div>\n
„Co t\u00edm mysl\u00ed\u0161?“ d\u011blal blb\u00e9ho, ale moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, o \u010dem jsem mluvil. V\u00edm, \u017ee to v\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 co.“ Odsekl jsem.<\/div>\n
„Ne, to nev\u00edm, vysv\u011btli mi to. A pus\u0165 moj\u00ed ruku.“ U\u0161kl\u00edbnul se Tom. Pust\u00edm ho a ten kokos ute\u010de, to ur\u010dit\u011b.<\/p>\n

Nakonec jsem se p\u0159emluvil, \u017ee Tomovo z\u00e1p\u011bst\u00ed pust\u00edm, a\u010d nerad. Pl\u00e1chne mi a co potom? Potom budu muset p\u0159emlouvat Hayley, aby mi na dreda\u0159e napr\u00e1skala n\u011bco v\u00edc. N\u011bco mnohem<\/em> v\u00edc.<\/div>\n

„Dr\u017eels m\u011b za ruku v nemocnici, kdy\u017e jsem se b\u00e1l, a ut\u011b\u0161oval m\u011b.“ Tom svr\u00e1s\u010dil \u010delo a chv\u00edli m\u011b nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b ml\u010dky sledoval.<\/div>\n
„Co je\u0161t\u011b ti Hayley \u0159ekla?“ zamra\u010dil se Tom nespokojen\u011b. Hayley m\u011bla pravdu, Tom o minulosti opravdu nerad jen sly\u0161\u00ed, a o to je\u0161t\u011b neochotn\u011bji mluv\u00ed, ale \u010dekal jsem u\u017e dost dlouho, mysl\u00edm. Nebudu na Toma nijak nal\u00e9hat, aby mi to v\u0161e vyklopil, pokud je to pro n\u011bj tak t\u011b\u017ek\u00e9, co\u017e nech\u00e1pu, jen pot\u0159ebuju n\u011bco m\u00e1lo prozat\u00edmn\u011b sly\u0161et i od n\u011bj. Tolik toho po n\u011bm snad nepo\u017eaduju.<\/div>\n
„Hayley mi nic ne\u0159ekla.“ Zalhal jsem, to nezap\u00edr\u00e1m, av\u0161ak jen \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b. To s \u010d\u00edm se mi Hayley sv\u011b\u0159ila, nem\u011blo s Tomem skoro \u017e\u00e1dnou souvislost, jeliko\u017e to si nechala ta hn\u011bdovlas\u00e1, kr\u00e1sn\u00e1 potv\u016frka pro sebe. Jak z\u00e1ke\u0159n\u011b mrzut\u00e9.<\/div>\n
„Nel\u017ei.“ Tom byl klidn\u00fd, alespo\u0148 se o to usilovn\u011b sna\u017eil. P\u0159ipravuju ho z\u0159ejm\u011b o nervy, to\u0165 moje budouc\u00ed \u017eivnost, p\u00e1\u010d to jedin\u00e9 mi opravdu jde. V o\u010d\u00edch dreda\u0159i zalesklo n\u011bco, co \u0161eptalo, \u017ee chce k\u0159i\u010det. Nev\u011b\u0159il tomu, \u017ee bych si vzpomn\u011bl, ani j\u00e1 tomu nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, mate m\u011b to. Tohle v\u0161echno. Op\u011btovn\u011b si p\u0159ipou\u0161t\u00edm, \u017ee mi na Tomovi muselo tehdy velmi z\u00e1le\u017eet, kdy\u017e si jej te\u010f pamatuju. C\u00edt\u00edm to.<\/p>\n

Ta vzpom\u00ednka dokazuje akor\u00e1t Tomovu tehdej\u0161\u00ed p\u0159\u00edtomnost v nemocnici, v m\u00e9m pokoji, v moj\u00ed dlani, ale n\u011bco hluboko ve mn\u011b tichou\u010dce muml\u00e1, \u017ee pro m\u011b byl d\u016fle\u017eit\u00fd, \u017ee je d\u016fle\u017eit\u00fd, je jin\u00fd, v\u00fdjime\u010dn\u00fd. Nerozum\u00edm tomu hlasu ve mn\u011b ka\u017ed\u00e9 slovo, nerozum\u00edm, proto\u017ee je moc daleko, moc hluboko, moc potichu, a poka\u017ed\u00e9, kdy jsem Tomovi na bl\u00edzku, ten hlas zes\u00edl\u00ed, poka\u017ed\u00e9 kdy\u017e jsem Tomovi bl\u00ed\u017e, kdy\u017e je mi on bl\u00ed\u017e, to n\u011bco ve mn\u011b se dere na povrch. Je to \u0161\u00edlen\u00e9, jsem bl\u00e1zen. A proto pot\u0159ebuju, aby mluvil. \u010c\u00edm v\u00edc toho budu v\u011bd\u011bt, t\u00edm v\u00edc mi to bude d\u00e1vat smysl. Logick\u00e9. A hlasy utichnou. Nedok\u00e1\u017eu se v ni\u010dem orientovat, t\u0159eba mi pom\u016f\u017ee, kdy\u017e si promluv\u00edm s p\u0159\u00ed\u010dinnou toho v\u0161eho chaosu uvnit\u0159 m\u011b.<\/p>\n

„J\u00e1 nel\u017eu.“ Vydechl jsem, p\u0159i\u010dem\u017e jsem kroutil hlavou. Chci u\u017e sakra v\u011bd\u011bt, pro\u010d mi na n\u011bm tolik z\u00e1le\u017eelo! P\u0159ece to mus\u00ed m\u00edt n\u011bjak\u00fd rozumn\u00fd d\u016fvod. Pro\u010d se o m\u011b staral? V\u017edy\u0165 tenhle servis jeho pl\u00e1n nezahrnoval, ten prvotn\u00ed ne.<\/div>\n

„Nem\u016f\u017ee\u0161 si pamatovat to\u2026“ Tom probod\u00e1val podlahu sv\u00e9ho prostorn\u00e9ho, luxusn\u00edho pokoje pohledem. Do\u0161la mu slova? Nem\u016f\u017eu si pamatovat co<\/em>? Zadrhl se, chce to zap\u0159\u00edt. Skute\u010dn\u011b se stal tak \u010diteln\u00fdm, a\u017e je to neuv\u011b\u0159iteln\u00e9. Jako otev\u0159en\u00e1 kniha. \u010ctu v n\u011bm a jsem si jist\u00fd, \u017ee to, co z n\u011bj \u010dtu, je pravda, i kdy\u017e pro to nem\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00fd d\u016fkaz. Tohle nen\u00ed tak logick\u00e9\u2026 v\u016fbec to nen\u00ed logick\u00e9. Ned\u00e1v\u00e1 to smysl, ale dnes jsem se nau\u010dil v\u00edc ne\u017e kdy jindy, \u017ee n\u011bkter\u00e9 v\u011bci zkr\u00e1tka smysl ned\u00e1vaj\u00ed, \u017ee nemaj\u00ed \u010dasto d\u016fvod. Dodnes jsem si myslel, \u017ee v\u00edm, kdo jsem, a \u017ee v\u00edm, co je uvnit\u0159 m\u011b, co c\u00edt\u00edm, ale nen\u00ed tomu tak. Nikdy jsem si nebyl tak nejist\u00fd t\u00edm, co c\u00edt\u00edm, jako dnes, jako s n\u00edm.<\/p>\n

„Nem\u016f\u017ee\u0161 si pamatovat to, co se nestalo, Bille.“ \u0158ekl rozhodn\u011b a zad\u00edval se mi do o\u010d\u00ed. M\u00e1lem by m\u011b i p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee jsem bl\u00e1zen, \u017ee u m\u011b nesed\u011bl, jen\u017ee j\u00e1 v\u00edm, \u017ee to jen zap\u00edr\u00e1. Je ksakru dobr\u00fd lh\u00e1\u0159. Dok\u00e1zal by s p\u0159ehledem zap\u0159\u00edt sv\u00e9 vlastn\u00ed jm\u00e9no, av\u0161ak m\u011b prost\u011b neoklame. Tolikr\u00e1t jsem byl podveden, obelh\u00e1n a n\u00e1sledn\u011b zran\u011bn, ale Tom m\u011b nep\u0159esv\u011bd\u010d\u00ed o l\u017ei. Sebejist\u011b jsem tedy protestoval: „V\u00edm, \u017ee se to stalo. Uti\u0161oval jsi m\u011b. \u0160eptal jsi, \u017ee to je jen sen, a a\u0165 nebre\u010d\u00edm. Dr\u017eel jsi m\u011b v n\u00e1ru\u010d\u00ed a j\u00e1 plakat p\u0159estal.“ Op\u011bt se mi cel\u00e1 vzpom\u00ednka objevila p\u0159ed o\u010dima jako sen. \u017div\u00fd sen, jen\u017e se mi nikdy nezd\u00e1l, a\u017e dnes. M\u00edt takov\u00fdch vzpom\u00ednek v\u00edc, u\u017e bych pochopil, pro\u010d mi na n\u011bm tolik z\u00e1le\u017eelo.<\/div>\n

„Ne. Jsi bl\u00e1zen.“ U\u0161kl\u00edbnul se Tom p\u0159ipraven\u00fd k odchodu.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 jsem debil, ale ne bl\u00e1zen. Kdyby to nebyla pravda, pro\u010d by ses tak sna\u017eil zap\u0159\u00edt to?“<\/p>\n

Tom se oto\u010dil na pat\u011b a p\u0159ekonal vzd\u00e1lenost mezi n\u00e1mi. Byl tak bl\u00edzko u m\u011b a za\u0159ez\u00e1val se mi do o\u010d\u00ed. I slep\u00fd by poznal, \u017ee jsem ho nahn\u011bval. V temn\u00fdch o\u010d\u00edch se mu zra\u010dila \u010dir\u00e1 zlost, kter\u00e1 by dok\u00e1zala nahnat sakra strach, ale m\u011b n\u011bco utvrzovalo o tom, \u017ee on by mi neubl\u00ed\u017eil, tak\u017ee jsem se ho neb\u00e1l, i kdy\u017e bych mo\u017en\u00e1 m\u011bl.<\/div>\n

„Fajn<\/em>, ty vysava\u010di mozk\u016f.“ P\u0159ecedil skrz za\u0165at\u00e9 zuby. Pro\u010d m\u011b takhle nazval? „Chce\u0161 sly\u0161et pravdu? Tak poslouchej dob\u0159e, opakovat se nebudu!“ Spustil zostra, a\u017e jsem sebou trhnul. Z jeho slov \u0161el chlad. Tohle jsem ne\u010dekal. „Uti\u0161oval jsem t\u011b proto, \u017ee si to Cher<\/em> vy\u017e\u00e1dala. Pro ni<\/em> bych tehdy zab\u00edjel, jasn\u00fd?! Nic<\/em> jsi pro m\u011b neznamenal, bylo mi u prdele tvoje jm\u00e9no, co si byl za\u010d, nebo co se chud\u00e1\u010dkovi Billymu stalo. Celou. Dobu. \u0160lo. Jen. O Hayley.“ Ka\u017ed\u00e9 slovo vyslovil chladn\u011b a nel\u00edtostn\u011b zvl\u00e1\u0161\u0165, \u010d\u00edm\u017e se mi vryly hluboko pod k\u016f\u017ei, do hlavy a zabod\u00e1valy se mi jako dlouh\u00e9, ostr\u00e9 jehly do hrudi.<\/p>\n

Z jeho hrubosti a zloby, kter\u00e9 z n\u011bj vyza\u0159ovaly, mi b\u011bhal mr\u00e1z po z\u00e1dech. Nedovolil jsem si ani d\u00fdchat. Nebo jsem se o to ani nepokou\u0161el, proto\u017ee jsem byl v \u0161oku z jeho slov, z jeho chov\u00e1n\u00ed a chladu, kter\u00fdm to v\u0161e podtrhoval. „Tak\u017ee to, co si r\u00e1doby pamatuje\u0161, m\u016f\u017ee\u0161 cestou z tohohle pokoje zahodit do hajzlu. Je to fale\u0161n\u00fd jako tv\u016fj \u00fasm\u011bv.“ Zasy\u010del na m\u011b naposledy. Nasucho jsem polknul knedl\u00edk v krku. Trhav\u011b jsem se nadechl. Do o\u010d\u00ed se mi hrnuly slzi\u010dky bolesti, zklam\u00e1n\u00ed. Chv\u00edli jsem se sna\u017eil zadr\u017eovat ty potvory, kter\u00e9 \u0159valy, jak jsem slab\u00fd, a jak m\u011b tohle ranilo. Nechci, aby je vid\u011bl. Pr\u00e1v\u011b se mi do srdce zabod\u00e1vala ta nejost\u0159ej\u0161\u00ed a nejv\u011bt\u0161\u00ed kudla a kroutila se mi v hrudn\u00edku, tak\u017ee mi nedovolovala se nadechnout. U\u017e\u00edvala si bolesti, kterou mi zp\u016fsobovala. Pro\u010d to tak bol\u00ed? Nechal jsem slan\u00e9 hork\u00e9 slzy vplout na moje tv\u00e1\u0159e, a hned se mi o\u010di plnily dal\u0161\u00edmi.<\/p>\n

Tlumen\u011b jsem zavzlykal. Doufal jsem, \u017ee Tom u\u017e ode\u0161el. Pro\u010d vlastn\u011b ksakru bre\u010d\u00edm?! Pro\u010d nem\u016f\u017eu p\u0159estat bre\u010det?! P\u0159ed o\u010dima se mi utvo\u0159ila mlha, tak\u017ee se mi pokoj sl\u00e9val do jedn\u00e9 velk\u00e9 \u0161mouhy. V\u017edy\u0165 je to jedno. P\u0159ece i chlapi bre\u010d\u00ed, tak\u017ee jsem uronil p\u00e1r slz, ale chlapsk\u00fdch. No t\u00e1k, p\u0159esta\u0148te t\u00e9ct, mrchy slan\u00fd! N\u011bkdo se p\u0159ede mnou hnul, av\u0161ak nerozpoznal jsem kdo a up\u0159\u00edmn\u011b mi to bylo jedno. Tak se v\u0161ichni pod\u00edvejte, jak hysterka Bill bre\u010d\u00ed! Uc\u00edtil jsem n\u011b\u010d\u00ed dla\u0148 na svoj\u00ed mokr\u00e9 brad\u011b. Rozmazan\u00e1 postava mi zvedla tv\u00e1\u0159, ale j\u00e1 ji hned odvr\u00e1til. Znovu jsem necht\u011bn\u011b zavzlykal. M\u011bl bych odsud odej\u00edt. „Ty bre\u010d\u00ed\u0161?“ ozval se n\u011bjak\u00fd hlas. A mo\u017en\u00e1 neozval. Byl mu\u017esk\u00fd, mo\u017en\u00e1 \u017eensk\u00fd. Hlubok\u00fd, mo\u017en\u00e1 vysok\u00fd. V\u0161e se mi sl\u00e9valo. „Bille.“<\/p>\n

„Bille!“ oslovil m\u011b hlasit\u011bji. Zaskuhral jsem. U\u017e nepot\u0159ebuju sly\u0161et dal\u0161\u00ed jeho nad\u00e1vky, u\u017e nechci sly\u0161et nic, bol\u00ed to. Co po mn\u011b je\u0161t\u011b chce? Ml\u010del jsem a nereagoval, roze\u0161el jsem se ke dve\u0159\u00edm. Tom m\u011b pevn\u011b chytnul za z\u00e1p\u011bst\u00ed. Popot\u00e1hnul jsem nosem. Copak nech\u00e1pe, \u017ee tu nechci b\u00fdt? Trhav\u011b jsem d\u00fdchal, a stejn\u011b trhav\u011b se mi pohyboval hrudn\u00edk. Byli jsme oba potichu. J\u00e1 u\u017e se nem\u00e1m na co zeptat, u\u017e nechci \u017e\u00e1dnou odpov\u011b\u010f. Netou\u017e\u00edm po tom v\u011bd\u011bt, co se tehdy stalo, co v\u0161e se odehr\u00e1valo. Jemu na mn\u011b nez\u00e1le\u017eelo. Byl jsem pro n\u011bj hadr, kter\u00fd m\u011bl pomoct jeho sest\u0159e. A pro\u010d mi to vlastn\u011b vad\u00ed? Pro\u010d mi to tak ubli\u017euje? Co jsem \u010dekal, \u017ee odpov\u00ed? \u017de m\u011b p\u0159iv\u00edt\u00e1 s otev\u0159enou n\u00e1ru\u010d\u00ed a hromadou v\u0159el\u00fdch, n\u011b\u017en\u00fdch slov? Pro\u010d by m\u011bl? D\u011blal to v\u0161e pro svoji sestru, co\u017e je p\u011bkn\u00e9, ale j\u00e1 nejsem ni\u010d\u00ed hadrov\u00e1 panenka.<\/p>\n

C\u00edtil jsem na sob\u011b jeho o\u010di. M\u011bl jsem vztek a cht\u011bl jsem mu vynadat, \u0159\u00edct mu, \u017ee\u2026 co bych mu vlastn\u011b asi \u0159ekl? Nic. Ml\u010del jsem jako on. V\u017edy se jen nadechl, \u017ee n\u011bco \u0159ekne, ale pak to vzdal. Pro\u010d jsem si myslel, \u017ee by mu na mn\u011b mohlo alespo\u0148 tro\u0161ku z\u00e1le\u017eet? T\u011b\u017ece jsem se nadechl, nasucho polknul a vymanil svou ruku z jeho sev\u0159en\u00ed. Ode\u0161el jsem. Seb\u011bhnul jsem schody a jen letmo jsem o sv\u016fj odraz zavadil ve velk\u00e9m, obd\u00e9ln\u00edkov\u00e9m zrcadle. Takhle za mam\u010dou a Hayley nem\u016f\u017eu. Vb\u011bhl jsem do haly a vyt\u00e1hl z m\u00e1miny \u010dern\u00e9 prostorn\u00e9 kabelky kapesn\u00ed\u010dky. P\u0159ed zrcadlem jsem si usu\u0161il tv\u00e1\u0159, opatrn\u011b o\u010di a vysmrkal se. Nakonec se vyplatilo otestovat novou vod\u011bodolnou \u0159asenku zrovna dnes.<\/p>\n

Vr\u00e1til jsem kapesn\u00ed\u010dky mam\u010di do ta\u0161ky, tro\u0161ku je propleskal a vyrazil sm\u011br ob\u00fdvac\u00ed pokoj. Za rohem jsem uvid\u011bl, jak se Simone bavila s Hayley. Sm\u00e1ly se a mam\u010da pletla z hn\u011bd\u00fdch dlouh\u00fdch vlnit\u00fdch vlas\u016f zelenook\u00e9 d\u00edvce francouzsk\u00fd cop. Pousm\u00e1l jsem se a popot\u00e1hnul nosem, ne\u017e jsem vykro\u010dil k nim.<\/div>\n

„Tady jsi, pr\u010fo!“ oto\u010dila se na m\u011b d\u00edvka s \u00fasm\u011bvem. Pr\u010fo? Nov\u00e1 p\u0159ezd\u00edvka? Jak mil\u00e9. Pros\u00edm, a\u0165 si nev\u0161imnou m\u00fdch \u010derven\u00fdch o\u010d\u00ed. Pros\u00edm, pros\u00edm, pros\u00edm. Marn\u011b. Jakmile jsem si sednul k t\u011bm dv\u011bma kr\u00e1sn\u00fdm sle\u010dn\u00e1m, okam\u017eit\u011b se za\u010daly starostliv\u011b vypt\u00e1vat: „Ty jsi bre\u010del?“, „Pro\u010d jsi bre\u010del?“, „Stalo se n\u011bco?“.<\/p>\n

„Ne. Jen m\u011b asi zase chytla alergie na prach.“ Zalhal jsem. Tuhle v\u00fdmluvu jsem pou\u017e\u00edval v\u017edy, kdy\u017e jsem bre\u010del a necht\u011bl, aby to n\u011bkdo zjistil, ov\u0161em je\u0161t\u011b se mi nestalo, abych bre\u010del pro kluka.<\/div>\n

„Jo, tu m\u00e1 mamina taky. Chce\u0161 pr\u00e1\u0161ek?“ optala se Hayley mile s \u00fasm\u011bvem, tak jako v\u017edy.<\/div>\n
„Nene. To je v pohod\u011b, d\u00edky.“ Odm\u00edtnul jsem. N\u00e1hle se hlasit\u011b zabouchly vchodov\u00e9 dve\u0159e. Hayley vstala a roze\u0161la se do haly.<\/div>\n
„Tome!“ zavolala, kdy\u017e otev\u0159ela dve\u0159e. „Kam jde\u0161? Je\u0161t\u011b jsi nejedl. Nevzal sis pr\u00e1\u0161ek, ty idiote! Vra\u0165 se!“ Volala d\u00e1l. Nakonec se v\u0161ak sama vr\u00e1tila k n\u00e1m a podez\u00edrav\u011b se na m\u011b pod\u00edvala. Co jsem ud\u011blal? Nevinn\u011b jsem se p\u0159ikr\u010dil, jako bych \u010dekal, \u017ee dostanu vyhubov\u00e1no.<\/div>\n
„Bille? Chce\u0161 si se mnou zahr\u00e1t na klav\u00edr?“ jej\u00ed ot\u00e1zka m\u011b docela p\u0159ekvapila, ale souhlasil jsem. Zvedl jsem se a p\u0159e\u0161el k n\u00ed.<\/div>\n
„Simone, omluv\u00ed\u0161 n\u00e1s na chvilku?“ Mam\u010da jen pokr\u010dila rameny, jako\u017ee klidn\u011b, pro\u010d ne. V ten okam\u017eik mi do\u0161lo, \u017ee mi Hayley tu alergii u\u017e z\u0159ejm\u011b nev\u011b\u0159\u00ed.<\/p>\n

autor: Sayurii<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Sayurii Kl\u00ed\u010dov\u00fd veleokam\u017eik, na kter\u00fd jste asi \u010dekali, a tak n\u011bjak jste si ho vy\u017eadovali. Kv\u016fli p\u0159ij\u00edma\u010dk\u00e1m m\u00e1m tenhle d\u00edl rozepsan\u00fd stra\u0161n\u011b dlouho :D. A kv\u016fli u\u010den\u00ed a podobn\u011b, nebyl \u010das ho dopsat a \u0161oupnout na blog, tak\u017ee te\u010f ho tu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[587],"tags":[],"class_list":["post-4055","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-shatters-hope"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4055","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4055"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4055\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4055"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4055"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4055"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}