{"id":4057,"date":"2014-04-24T18:00:00","date_gmt":"2014-04-24T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4044"},"modified":"2014-04-24T18:00:00","modified_gmt":"2014-04-24T17:00:00","slug":"nicitel-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/04\/24\/nicitel-20\/","title":{"rendered":"Ni\u010ditel 20."},"content":{"rendered":"
autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Vzpom\u00ednky<\/p>\n

<\/strong> Bill<\/p>\n

Docela se mi ulevilo, kdy\u017e jsem vid\u011bl, \u017ee je Levi v po\u0159\u00e1dku. Trochu jsem se lekl, vypadalo to celkem dramaticky, jak se tam slo\u017eil. Ale mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee jeho pokus o z\u00e1chranu m\u00e9ho \u017eivota m\u011b mile p\u0159ekvapil. P\u0159it\u00e1hl jsem si ho do n\u00e1ru\u010de. Hmm\u2026 Mysl\u00edm, \u017ee se mi bude hodit\u2026<\/div>\n

O \u010dty\u0159i hodiny pozd\u011bji jsme p\u0159ejeli slovensk\u00e9 hranice. Proto\u017ee u\u017e se bl\u00ed\u017eil ve\u010der, vyslovil jsem to, na co jsme z\u0159ejm\u011b mysleli v\u0161ichni.<\/div>\n
„Asi si najdeme n\u011bkde n\u011bco na j\u00eddlo, \u017ee?“ A taky se n\u011bkde mus\u00edme vyspat.“<\/div>\n
„To nen\u00ed pot\u0159eba,“ odtu\u0161il Olie. „Mus\u00edme se co nejd\u0159\u00edv dostat do Ruska.“<\/div>\n
„To chce\u0161 jet celou noc?“ zeptal se Levi udiven\u011b.<\/div>\n
„Jo,“ prohl\u00e1sil sebev\u011bdom\u011b \u010darod\u011bj.<\/div>\n
„To chci vid\u011bt,“ zamumlal jsem.<\/div>\n
\n
***<\/div>\n
\n

Sotva jsme udr\u017eeli \u010di otev\u0159en\u00e9. Levi navrhnul, \u017ee by n\u00e1m Olie mohl vypr\u00e1v\u011bt sv\u016fj p\u0159\u00edb\u011bh. Op\u0159el jsem se o Leviho a zav\u0159el o\u010di.<\/p>\n

„Narodil jsem se v Anglii do star\u00e9 \u010darod\u011bjnick\u00e9 rodiny. Bydleli jsme ve velk\u00e9m dom\u011b a v\u0161ichni se za m\u011b sna\u017eili vychovat stejn\u00e9ho zp\u00e1te\u010dnick\u00e9ho snoba, jako byli oni. Byli d\u016fle\u017eit\u00fdmi \u010dleny nejlep\u0161\u00ed anglick\u00e9 skupiny \u010darod\u011bj\u016f\u2026 a cht\u011bli, abych se k nim p\u0159idal taky. V\u0161ichni \u010dlenov\u00e9 se chovali jako moji rodi\u010de, prarodi\u010de, tety a str\u00fdcov\u00e9. Arogantn\u00ed tv\u00e1\u0159e a vychvalov\u00e1n\u00ed sv\u00e9 bohat\u00e9 a \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9 rodiny. Necht\u011bl jsem k nim pat\u0159it. Kdy\u017e mi bylo \u010dtrn\u00e1ct, utekl jsem z domu. M\u011bl jsem pen\u011bz dost a cht\u011bl jsem ut\u00e9ct hodn\u011b daleko. M\u016fj nejv\u011bt\u0161\u00ed sen byl p\u0159idat se k nejslavn\u011bj\u0161\u00ed \u010darod\u011bjnick\u00e9 skupin\u011b ve Francii, k Merde. A tak jsem si koupil letenku, nasedl na letadlo, let\u011bl do Francie a vydal se hledat s\u00eddlo Merdetsk\u00e9 skupiny. Na\u0161el jsem je docela rychle – i kdy\u017e jsem se pak dozv\u011bd\u011bl, \u017ee to bylo proto, \u017ee oni cht\u011bli, abych je na\u0161el. Tam jsem byl \u0161\u0165astn\u00fd\u2026 V\u00e1\u017en\u011b. Splnil se mi sen. A pak jsem potkal v\u00e1s a p\u0159estal se nudit. D\u00edky\u2026“<\/p>\n

Autem se oz\u00fdvalo Leviho chr\u00e1p\u00e1n\u00ed. Velmi up\u0159\u00edmn\u00e9, pomyslel jsem si.<\/div>\n

Najednou auto za\u010dalo nadskakovat. Pod\u00edval jsem se z ok\u00fdnka a zjistil, \u017ee jedeme po n\u011bjak\u00e9 poln\u00ed cest\u011b.<\/div>\n
„Co to je?“ zeptal se Levi, kter\u00e9ho drnc\u00e1n\u00ed probudilo.<\/div>\n
„V klidu, to je norm\u00e1ln\u00ed silnice,“ uklid\u0148oval n\u00e1s Olie.<\/div>\n
„Ne\u0159\u00edkej mi, \u017ee tohle je je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed \u0159i\u0165 ne\u017e \u010ce\u010densko.“ S hr\u016fzou v o\u010d\u00edch jsem se na n\u011bj pod\u00edval. Pohled mi opl\u00e1cel – tv\u00e1\u0159il se v\u00e1\u017en\u011b, smrteln\u011b v\u00e1\u017en\u011b. Ne\u2026 „Ty vole, \u010dum na cestu,“ vyjekl jsem najednou. P\u0159ed n\u00e1mi se objevilo seskupen\u00ed dom\u016f a Olie do jednoho m\u00e1lem vrazil.<\/div>\n
„Co to je?“ zaj\u00edmal se Levi.<\/div>\n
„Vypad\u00e1 to jako vesnice,“ prohl\u00e1sil Olie a zastavil.<\/div>\n
„A te\u010f v\u00e1\u017en\u011b\u2026 Co d\u011bl\u00e1 vesnice na d\u00e1lnici?“ zeptal jsem se podez\u0159\u00edvav\u011b.<\/div>\n
„No\u2026 Ehm\u2026 M\u00e1m takovej pocit, \u017ee jsem tak mluvil, a\u017e jsem n\u011bkde blb\u011b odbo\u010dil.“<\/div>\n
„No to si d\u011bl\u00e1\u0161 prdel,“ \u0159ekl jsem bezv\u00fdrazn\u011b.<\/div>\n
„Ned\u011bl\u00e1m.“<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1\u0161.“<\/div>\n
„Ne, ned\u011bl\u00e1m, fakt.“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?! Ty si fakt ned\u011bl\u00e1\u0161 prdel? No to m\u011b poser! J\u00e1 t\u011b zabiju!“<\/p>\n

„No tak, kluci, klid,“ vlo\u017eil se do toho Levi.<\/div>\n

„Dr\u017e hubu,“ \u0159ekli jsme s Oliem nar\u00e1z.<\/div>\n
„Jestli jsme kv\u016fli tob\u011b uv\u00edzli n\u011bkde na konci sv\u011bta s partou retard\u016f, tak\u2026“<\/div>\n
„H\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9j! Turisti!“<\/div>\n
„… jsi mrtvej, Oleh.“ S obavami jsem se pod\u00edval z ok\u00fdnka.<\/div>\n
„Turisti!“ halekal spokojen\u011b dav, kter\u00fd se shrom\u00e1\u017edil kolem na\u0161eho vraku. Zoufale jsem vlo\u017eil hlavu do dlan\u00ed. Levi byl prvn\u00ed, kdo se odv\u00e1\u017eil vyl\u00e9zt.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den,“ prohl\u00e1sil mile – jak u\u017e bylo jeho zvykem. Zakryl jsem si o\u010di – v\u00e1\u017en\u011b jsem se na to nemohl d\u00edvat.<\/div>\n
„Pros\u00edm, nem\u00e1te tu n\u011bjak\u00fd hotel?“<\/div>\n
„Hotel? To \u010do je?“ podivil se jeden mu\u017e ze skupiny. Za\u010dal jsem ml\u00e1tit hlavou do ok\u00fdnka.<\/div>\n
„Hej! P\u0159esta\u0148, rozbije\u0161 mi sklo,“ ozval se Olie.<\/div>\n
„Bu\u010f zticha, stejn\u011b za to m\u016f\u017ee\u0161 ty!“<\/div>\n
„A n\u011bjak\u00fd ubytov\u00e1n\u00ed?“ sna\u017eil se Levi d\u00e1l.<\/div>\n
„My v\u00e1s tu ubytujeme,“ k\u00fdvali hlavou te\u010f \u00fapln\u011b v\u0161ichni.<\/div>\n
„Tak fajn.“ Leviho \u00fasm\u011bv se je\u0161t\u011b roz\u0161\u00ed\u0159il. Asi si myslel, \u017ee je borec.<\/div>\n
„J\u00e1 tady nez\u016fstanu!“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„A je\u0161t\u011b do dal\u0161\u00ed nohy!“<\/p><\/div>\n

„Tolik noh nem\u00e1m,“ \u0159ekl jsem s n\u00e1mahou, ale stejn\u011b jsem dal\u0161\u00edho pan\u00e1ka vypil. M\u00edstnost se se mnou motala a vid\u011bl jsem trochu rozmazan\u011b. „V\u00edte\u2026 J\u00e1 se nudim,“ prohl\u00e1sil jsem. Jazyk se mi pletl. „Cht\u011bl bych se d\u00edvat na to\u2026 film. Ale takovej probl\u00e9m m\u00e1m\u2026 Nem\u00e1te tu kino, v\u00edte?“ Polo\u017eil jsem se na st\u016fl – ten proslov m\u011b vy\u010derpal.<\/div>\n
„To je v pohod\u011b. Moja dcera m\u00e1 toho\u2026 termita.“<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 trilobita,“ opravila ho man\u017eelka.<\/div>\n
„Ale blbost, tableta!“ ozval se jin\u00fd mu\u017e.<\/div>\n
„To je kr\u00e1sn\u00fd,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem, „ale co j\u00e1 s t\u00edm?“<\/div>\n
„No, on pou\u0161t\u00ed filmy,“ vysv\u011btlil m\u016fj hostitel.<\/div>\n
„Fakt? No ty vole. Lidi, sly\u0161\u00edte to?“<\/div>\n
„Ehm\u2026 Loki? Nechce\u0161 si u\u017e j\u00edt lehnout?“ ozval se Levi.<\/div>\n
„S tebou? V\u017edycky.“<\/div>\n
„Mohl bys p\u0159estat p\u00edt,“ p\u0159idal se k n\u011bmu Olie.<\/div>\n
„Ne, nemohl,“ usoudil jsem po chv\u00edli. „A dejte mi toho\u2026 ten film.“<\/p>\n

P\u0159ib\u011bhla ke mn\u011b holka – asi hezk\u00e1, ale nemohl jsem to posoudit, proto\u017ee jsem moc nevid\u011bl – a str\u010dila mi n\u011bco do ruky. Zvedl jsem to a dal si to p\u0159ed obli\u010dej. Chv\u00edli jsem to zkoumal, tak\u017ee to ta holka nevydr\u017eela, chytila m\u011b za ruku a t\u00e1hla m\u011b pry\u010d.<\/div>\n

„J\u00e1 jsem slu\u0161n\u00e9 d\u011bv\u010de,“ napomenul jsem ji. „Ne \u017ee m\u011b n\u011bkde zn\u00e1siln\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t,“ ujistila m\u011b holka. Najednou jsem uc\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed mokro.<\/div>\n
„Stud\u00ed!“ Naklonil jsem hlavu na stranu.<\/div>\n
„Pro\u010d leze\u0161 do potoka, ty vole?“ oto\u010dila se na m\u011b holka.<\/div>\n
„Ty vole se ne\u0159\u00edk\u00e1.“<\/p>\n

To u\u017e m\u011b vyt\u00e1hla ven a dostrkala k n\u011bjak\u00fdmu domu. Str\u010dila m\u011b dovnit\u0159, vzala mi tu v\u011bc, zapla film, vrazila mi ji zp\u00e1tky do ruky a ode\u0161la. Domotal jsem se k posteli a rozpl\u00e1cl se na ni. P\u0159ekvapilo m\u011b, \u017ee jsem film docela vn\u00edmal. Bylo to o n\u011bjak\u00e9m klukovi, co \u010daroval se sv\u00fdma k\u00e1mo\u0161ema ve \u0161kole a ut\u00edkal p\u0159ed hadama. V\u011bd\u011bl jsem, jak se c\u00edt\u00ed.<\/div>\n

Ve chv\u00edli, kdy film skon\u010dil, jsem usly\u0161el, jak se otev\u00edraj\u00ed dve\u0159e.<\/div>\n
„Loki?“ promluvil Leviho hlas.<\/div>\n
„Tady, zlato!“ \u0160el za mnou a sedl si ke mn\u011b na postel.<\/div>\n
„Ta holka \u0159\u00edkala, \u017ee jsi pro\u0161el potokem. Tak jsem ti p\u0159inesl pono\u017eky, aby ti nebyla zima.“ Vyt\u00e1hl z kapsy pono\u017eky a dal mi je do ruky. Dojat\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval.<\/div>\n
„P\u00e1n dal Lokimu pono\u017eky\u2026“ Rozt\u00e1hl jsem ruce. „Loki je voln\u00fd!“<\/div>\n
Leviho v\u00fdraz mluvil za v\u0161e.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

Dlouze jsem se na n\u011bj d\u00edval. V\u00e1\u017en\u011b jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, jak jsem se mohl do n\u011bkoho tak pras\u00e1ck\u00fdho, egoistick\u00fdho, ur\u00e1\u017eliv\u00fdho a je\u0161t\u011b k tomu opil\u00fdho zamilovat. Loki vstal a zatancoval radostn\u00fd tane\u010dek. Chytil jsem se za hlavu.<\/div>\n

„V\u00ed\u0161 co? Ty u\u017e rad\u0161i le\u017e.“ Dot\u00e1hl jsem do zp\u00e1tky do postele. „Kolik do tebe t\u011bch kapek nalili?“ zeptal jsem se. Loki se rozesm\u00e1l a pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Loki je voln\u00fd!“ zopakoval znovu se stejn\u00fdm nad\u0161en\u00edm.<\/div>\n
„To je kr\u00e1sn\u00fd,“ u\u0161kl\u00edbl jsem se a vzal mu pono\u017eky z rukou.<\/p>\n

Rozhodl jsem se, \u017ee mu s nimi trochu pom\u016f\u017eu, proto\u017ee nevypadal, \u017ee je ve stavu, kdy by to zvl\u00e1dl bez men\u0161\u00edch karambol\u016f. Moc se mi do toho necht\u011blo, ale z\u00e1rove\u0148 jsem nemohl dopustit, aby kv\u016fli tomu byl nemocn\u00fd. Rozv\u00e1zal jsem mu boty a odhodil je stranou. Vysvl\u00e9kl jsem mu mokr\u00e9 fusky a odnesl je na topen\u00ed, kde se mohly trochu prosu\u0161it. Navl\u00e9kl jsem mu \u010dist\u00e9 a trochu se pousm\u00e1l. M\u011bl jsem to za sebou.<\/div>\n

Naklonil jsem se nad Lokiho a zad\u00edval se na jeho rty.<\/div>\n
„Co to d\u011bl\u00e1\u0161, Levou\u0161i?“ podez\u0159\u00edvav\u011b zvedl jedno obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„L\u00edb\u00e1m t\u011b,“ usm\u00e1l jsem se a p\u0159itiskl se k jeho rt\u016fm. Kr\u00e1tce jsem je polaskal, odt\u00e1hl se a pohladil ho po tv\u00e1\u0159i. Vypadalo to, \u017ee se d\u00edv\u00e1 trochu skrze m\u011b, ale to mi nevadilo. Hlavn\u00ed pro m\u011b bylo, \u017ee jsem mohl b\u00fdt zase chvilku jen s n\u00edm. Bez Olieho, Oskara a dal\u0161\u00edch. Vlastn\u011b mi docela chyb\u011bly \u010dasy, kdy jsme s Lokim putovali jen sami dva. Na jednu stranu byl Olie fajn, ale na druhou n\u00e1m k\u0159enil. B\u016fh v\u00ed, co by se v\u0161echno stalo\u2026 Zahnal jsem v\u0161echny perverzn\u00ed my\u0161lenky a znovu Lokiho pol\u00edbil. P\u0159ejel jsem mu pravou rukou od ramene a\u017e ke stehnu, za kter\u00e9 jsem ho pevn\u011b chytil. Loki n\u011bco zamru\u010del, ale jinak vypadal celkem spokojen\u011b. To bylo hlavn\u00ed. Obmotal mi ruce kolem krku. Ot\u0159el jsem se mu o nos a za\u010dal letm\u00fdmi polibky zasyp\u00e1vat jeho krk. Pak jsem se vr\u00e1til zp\u00e1tky k jeho rt\u016fm\u2026<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

R\u00e1no jsem se probudil t\u011bsn\u011b natisknut\u00fd na Lokiho polonah\u00e9 t\u011blo. Rozespale jsem zam\u017eoural a po chvilce kone\u010dn\u011b zaost\u0159il. Nat\u00e1hl jsem ruku a n\u011b\u017en\u011b ho pohladil po obna\u017een\u00e9m rameni, kam jsem mu n\u00e1sledn\u011b v\u011bnoval drobnou pusu. Trochu jsem se zavrt\u011bl a v tu chv\u00edli jsem to uc\u00edtil. Pod\u00edval jsem se dol\u016f. Sakra\u2026<\/div>\n
Vysko\u010dil jsem z postele a vyklop\u00fdtal i z pokoje. Stihl jsem p\u0159es sebe p\u0159ehodit jen n\u011bjakou deku. Co s t\u00edm? Mo\u017en\u00e1 bych mohl naj\u00edt koupelnu.<\/div>\n
Ve dve\u0159\u00edch jsem se m\u00e1lem srazil s n\u011bjakou \u017eenskou.<\/div>\n
„Ehm, dobr\u00e9 r\u00e1no. M-m\u016f\u017eu se zeptat, kde je tu koupelna?“ vykoktal jsem. Sna\u017eil jsem se nevypadat p\u0159\u00edli\u0161 divn\u011b. Nen\u00e1padn\u011b jsem si obv\u00e1zal deku kolem pasu, aby nevid\u011bla to dole.<\/div>\n
„Jdi rovn\u011b a pak nahoru,“ navigovala m\u011b \u017eena.<\/div>\n
„D\u00edky,“ k\u00fdvl jsem na ni a odpot\u00e1cel se do koupelny.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Kdy\u017e jsem se vr\u00e1til dol\u016f, Loki u\u017e byl vzh\u016fru.<\/p><\/div>\n

„Bol\u00ed m\u011b hlava,“ post\u011b\u017eoval si.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu ti sehnat n\u011bjak\u00fd pr\u00e1\u0161ky,“ nab\u00eddl jsem se.<\/div>\n
„Hm.“ Na\u0161el jsem zase tu \u017eenu. Dala mi pr\u00e1\u0161ky a dokonce i sn\u00eddani. Vr\u00e1til jsem se do pokoje. Loki sed\u011bl na posteli a mnul si sp\u00e1nky.<\/div>\n
„Jsi v pohod\u011b?“ zeptal jsem se a starostliv\u011b si ho prohl\u00e9dl.<\/div>\n
„Je mi blb\u011b,“ zak\u0148oural. Podal jsem mu dva pr\u00e1\u0161ky se sklenic\u00ed vody. V\u00e1hav\u011b si je zapil a ne\u0161\u0165astn\u011b si povzdechl.<\/div>\n
„Za p\u016fl ho\u010fky se ti ulev\u00ed,“ povzbudiv\u011b jsem mu stiskl rameno.<\/div>\n
„Co se v\u010dera d\u011blo?“ zeptal se zmaten\u011b.<\/div>\n
„No…“ kousl jsem se do rtu. „To je jedno,“ mrkl jsem na n\u011bj. Loki si znovu povzdechl.<\/div>\n
V tu chv\u00edli k n\u00e1m p\u0159i\u0161el Olie.<\/div>\n
„Pohn\u011bte, mus\u00edme jet,“ houkl. P\u0159ik\u00fdvl jsem a pomohl Lokimu na nohy. P\u0159evl\u00e9kli jsme se, rozlou\u010dili se s p\u0159\u00e1telsk\u00fdmi vesni\u010dany, kte\u0159\u00ed n\u00e1m dokonce dali i vejslu\u017eku, a vyrazili na dal\u0161\u00ed cestu.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Cestou jsem Lokiho donutil, aby se mnou chv\u00edli hr\u00e1l K\u00e1men, n\u016f\u017eky, pap\u00edr, ale kdy\u017e jsem vid\u011bl, jak je mu blb\u011b, nechal jsem ho b\u00fdt. Le\u017eel mi hlavou rameni, o\u010di m\u011bl zav\u0159en\u00e9 a ti\u0161e oddechoval. Hladil jsem ho ve vlasech a spokojen\u011b se usm\u00edval.<\/p>\n

Dojeli jsme do Budape\u0161ti. Cel\u00ed rozl\u00e1man\u00ed jsme vyvezli ven z auta. I p\u0159es Lokiho nad\u00e1vky jsme nakonec vyrazili na prohl\u00eddku m\u011bsta. Co jin\u00e9ho jsme tu taky m\u011bli d\u011blat, kdy\u017e Loki byl jinak naprosto nepou\u017eiteln\u00fd.<\/div>\n

Najednou jsme v jedn\u00e9 zapadlej\u0161\u00ed ulici uvid\u011bli \u017eenu a mu\u017ee, kte\u0159\u00ed se chovali divn\u011b. Sly\u0161el jsem, \u017ee mu\u017e n\u011bco mumlal, ale nerozum\u011bl jsem slov\u016fm. Loki se zarazil a zad\u00edval se t\u00edm sm\u011brem. Mu\u017e n\u011bco vyk\u0159ikl. V\u0161iml jsem si, \u017ee \u017eena ztuhla. Najednou z n\u00ed za\u010dala vych\u00e1zet jak\u00e1si nafialov\u011bl\u00e1 z\u00e1\u0159e.<\/p>\n

„\u0160t\u011bn\u011b?“ ozval se Loki. Kr\u00e1tce jsem mu v\u011bnoval pozornost. „Pr\u00e1v\u011b jsme sv\u011bdky kr\u00e1de\u017ee du\u0161e…“<\/div>\n

„Co\u017ee?“ vyjekl jsem. „Mus\u00edme n\u011bco ud\u011blat, Loki!“<\/div>\n
„S t\u00edm nejde nic ud\u011blat,“ \u0159ekl prost\u011b.<\/div>\n
„Lidsk\u00e1 blbost, nem\u011bla mu prozrazovat svoje jm\u00e9no,“ p\u0159idal se Olie. V tu chv\u00edli mi n\u011bco do\u0161lo. Ten mu\u017e nemohl b\u00fdt oby\u010dejn\u00fd \u010dlov\u011bk, kdy\u017e v\u00ed o tomhle. Z\u016fstal jsem zara\u017een\u011b z\u00edrat p\u0159ed sebe. Tak\u017ee mi hroz\u00ed nebezpe\u010d\u00ed i v tomhle sv\u011bt\u011b. U\u017e nikdy nikomu ne\u0159eknu svoje prav\u00e9 jm\u00e9no, b\u011b\u017eelo mi hlavou. Fialov\u00e1 z\u00e1\u0159e se vm\u00edsila do t\u00e9, kter\u00e1 vych\u00e1zela z mu\u017ee, a pot\u00e9 ob\u011b zmizely.<\/div>\n
„Tak a te\u010f jsi moje…“ usly\u0161el jsem. \u017dena se oto\u010dila a zabodla do m\u011b pr\u00e1zdn\u00fd pohled. P\u0159ejel mi mr\u00e1z po z\u00e1dech. Loki m\u011b chytil za loket a odt\u00e1hl o kousek d\u00e1l.<\/div>\n
„Poj\u010f,“ zamumlal.<\/p>\n

Bill<\/p>\n

<\/div>\n

Flashback<\/div>\n
\n

„Nikdy nikomu ne\u0159\u00edkej sv\u00e9 jm\u00e9no, pokud mu stoprocentn\u011b nev\u011b\u0159\u00ed\u0161.“<\/p><\/div>\n

„Ale vy moje jm\u00e9no zn\u00e1te,“ odporoval jsem.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem tv\u016fj u\u010ditel, je jasn\u00e9, \u017ee mus\u00edm zn\u00e1t tv\u00e9 jm\u00e9no. A pamatuj si – mn\u011b m\u016f\u017ee\u0161 v\u011b\u0159it.“<\/div>\n
\n

Konec flashbacku<\/p><\/div>\n

\n<\/div>\n
Pevn\u011b jsem zav\u0159el o\u010di. Neskute\u010dn\u011b m\u011b bolela hlava, a nav\u00edc se mi posledn\u00ed dobou po\u0159\u00e1d vracely vzpom\u00ednky, kter\u00e9 jsem se sna\u017eil vyt\u011bsnit ze sv\u00e9 hlavy. V o\u010d\u00edch se mi objevily slzy. Rychle jsem zamrkal.<\/div>\n
„Co se stalo?“ ptal se Levi.<\/div>\n
„Nic,“ za\u0161eptal jsem.<\/div>\n
„Nechce\u0161 si sednout?“<\/div>\n
„Hmm\u2026“ odv\u011btil jsem neur\u010dit\u011b. Olie a Levi za\u010dali hledat lavi\u010dku. Na\u0161t\u011bst\u00ed jich bylo v\u0161ude dost. Zt\u011b\u017eka jsem na ni dosedl.<\/div>\n
\n

Flashback<\/p><\/div>\n

\n

„Nem\u011bl bys moc p\u00edt, Bille.“<\/p><\/div>\n

„Je to moje v\u011bc,“ odsekl jsem a nalil si dal\u0161\u00ed skleni\u010dku.<\/div>\n
„Ty se nepou\u010d\u00ed\u0161 v\u016fbec z ni\u010deho, co ti \u0159\u00edk\u00e1m,“ povzdechl si. Zalo\u017eil jsem si ruce na prsou.<\/div>\n
„U\u017e budu brzo plnoletej,“ vysoukal jsem ze sebe. Jazyk se mi pletl. „Nebudu v\u00e1s muset poslouchat.“<\/div>\n
„Jestli nep\u0159estane\u0161 p\u00edt, zejtra r\u00e1no ti bude \u0161patn\u011b,“ varoval m\u011b.<\/div>\n
„Tss\u2026“ Proto\u010dil jsem o\u010di a samoz\u0159ejm\u011b v pit\u00ed pokra\u010doval<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

Druh\u00fd den r\u00e1no mi bylo hrozn\u011b. Z\u016fstal jsem le\u017eet v posteli a p\u0159et\u00e1hl si pe\u0159inu p\u0159es hlavu. O chv\u00edli pozd\u011bji se otev\u0159ely dve\u0159e m\u00e9ho pokoje.<\/div>\n
„Vst\u00e1vej, Bille, za chv\u00edli za\u010d\u00edn\u00e1 vyu\u010dov\u00e1n\u00ed,“ zavolal m\u016fj u\u010ditel.<\/div>\n
„Nikam nejdu,“ zast\u00e9nal jsem.<\/div>\n
„J\u00e1 t\u011b varoval. Neposlouchal jsi. Je to tvoje chyba, Bille.“<\/div>\n
„B\u011b\u017ete pry\u010d,“ zamumlal jsem. Odd\u011blal ze m\u011b pe\u0159inu a vyt\u00e1hl m\u011b z postele.<\/div>\n
Cel\u00fd den jsem m\u011bl norm\u00e1ln\u00ed v\u00fduku jako v\u017edycky. Do doby, ne\u017e jsem dokon\u010dil studium, jsem se u\u017e nikdy neopil.<\/div>\n
\n

Konec flashbacku<\/p><\/div>\n

\n<\/div>\n
„Hej, Loki\u2026 V\u00e1\u017en\u011b jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
Zvedl jsem hlavu a setkal se s Leviho starostliv\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Jo,“ povzdechl jsem si a pot\u0159\u00e1sl hlavou. Pak jsem zase zav\u0159el o\u010di\u2026 a to byla chyba.<\/div>\n
\n

Flashback<\/p><\/div>\n

\n

„Mus\u00edm je naj\u00edt,“ zopakoval jsem.<\/p><\/div>\n

„Tvoji rodi\u010de u\u017e ne\u017eij\u00ed, Bille,“ \u0159ekl neobvykle v\u00e1\u017en\u011b m\u016fj u\u010ditel.<\/div>\n
„L\u017eete\u2026“ T\u0159\u00e1sl jsem se po cel\u00e9m t\u011ble.<\/div>\n
„Opravdu ti nel\u017eu. V\u011b\u0159 mi.“<\/div>\n
„Tak pro\u010d se nem\u016f\u017eu j\u00edt pod\u00edvat do svoj\u00ed rodn\u00fd vesnice?!“ vyk\u0159ikl jsem.<\/div>\n
„Je to nebezpe\u010dn\u00e9. To, co zabilo tv\u00e9 rodi\u010de, je po\u0159\u00e1d tam.“<\/div>\n
„Tak to zabiju taky\u2026“ Byl jsem pevn\u011b rozhodnut\u00fd.<\/div>\n
„Ne\u2026 To nem\u016f\u017ee\u0161,“ zavrt\u011bl hlavou u\u010ditel. Oto\u010dil jsem se a utekl. Ud\u011bl\u00e1m to\u2026 Nikdo m\u011b nezastav\u00ed.<\/div>\n
\n

Konec flashbacku.<\/p><\/div>\n

\n

Rychle jsem vzpom\u00ednku zahnal. Do o\u010d\u00ed mi op\u011bt vhrkly slzy. Sev\u0159el jsem ruku v p\u011bst a pra\u0161til s n\u00ed do lavi\u010dky.<\/p>\n

autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diet\u0159isko & Kentaur Vzpom\u00ednky Bill Docela se mi ulevilo, kdy\u017e jsem vid\u011bl, \u017ee je Levi v po\u0159\u00e1dku. Trochu jsem se lekl, vypadalo to celkem dramaticky, jak se tam slo\u017eil. Ale mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee jeho pokus o z\u00e1chranu m\u00e9ho \u017eivota m\u011b mile<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[588],"tags":[],"class_list":["post-4057","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nicitel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4057","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4057"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4057\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4057"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4057"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4057"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}