{"id":4066,"date":"2014-04-19T18:00:00","date_gmt":"2014-04-19T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4053"},"modified":"2014-04-19T18:00:00","modified_gmt":"2014-04-19T17:00:00","slug":"scn11b-2-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/04\/19\/scn11b-2-2-2\/","title":{"rendered":"SCN11B 2. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Ghostie<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Zadun\u011bn\u00ed batohu, zp\u016fsoben\u00e9 sr\u00e1\u017ekou s podlahou, se rozl\u00e9halo po cel\u00e9m Tr\u00fcmperovic domov\u011b, a brzy se ozvaly i kroky doprov\u00e1zen\u00e9 \u0161ust\u011bn\u00edm rifloviny.<\/div>\n
„M\u011bl jsi hezk\u00fd den?“ Zeptala se Simone, kdy\u017e jej\u00ed syn vyt\u00e1hl z lednice limon\u00e1du a najednou vypil t\u00e9m\u011b\u0159 polovinu. Sed\u011bla v ob\u00fdvac\u00edm pokoji a \u010detla knihu v nad\u011bji na inspiraci. Simone m\u011bla n\u011bco, co se dalo nazvat jako um\u011bleck\u00fd blok a doufala, \u017ee \u010dten\u00ed fantasy p\u0159\u00edb\u011bh\u016f j\u00ed d\u00e1 n\u011bjakou motivaci. Zat\u00edm bez \u00fasp\u011bchu.<\/div>\n
„Bylo to zaj\u00edmav\u00e9,“ \u0159ekl Tom a dopadl na konec pohovky, kter\u00e1 byla naproti Simone.<\/div>\n
„Pov\u00eddej,“ \u0159ekla Simone, zalo\u017eila si str\u00e1nku a knihu odlo\u017eila. „Co se stalo?“<\/div>\n
„No… m\u00e1me ve t\u0159\u00edd\u011b nov\u00e9ho kluka. Billa. Podiv\u00edna z venku i zevnit\u0159, ale… je cool,“ Tom pokr\u010dil rameny a dopil zbytek limon\u00e1dy. Pr\u00e1zdnou plechovku polo\u017eil na st\u016fl.<\/p>\n

„Nov\u00e9ho? Ale je to jeho posledn\u00ed rok, ne? Jinak by nebyl ve tv\u00e9 t\u0159\u00edd\u011b.“<\/div>\n

„Jo. \u0158\u00edkal, \u017ee se cel\u00fd \u017eivot u\u010dil doma. Vlastn\u011b mysl\u00edm, \u017ee \u0159\u00edkal, \u017ee byl v mate\u0159sk\u00e9 \u0161kole, nebo tak n\u011bco… Ale cht\u011bl dokon\u010dit \u0161kolu ve \u0161kole, tak\u017ee te\u010f je v m\u00e9 t\u0159\u00edd\u011b.“<\/div>\n
„To je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed… P\u0159\u00edsahala bych, \u017ee je n\u011bjak\u00fd z\u00e1kon, \u017ee d\u011bti nem\u016f\u017eou b\u00fdt vzd\u011bl\u00e1v\u00e1ny doma,“ \u0159ekla Simone a zamra\u010dila se.<\/div>\n
„Opravdu? Chci \u0159\u00edct, \u017ee si nemysl\u00edm, \u017ee by lhal.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, poj\u010fme se pod\u00edvat nahoru,“ navrhla Simone a vydali se k po\u010d\u00edta\u010di. Byl tu jeden spole\u010dn\u00fd rodinn\u00fd. D\u00e1le m\u011bl ka\u017ed\u00fd \u010dlen rodiny sv\u016fj vlastn\u00ed. Tom kv\u016fli \u0161kole, a rodi\u010de kv\u016fli sv\u00e9mu podnik\u00e1n\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Tom\u016fv vztah s rodi\u010di byl uvoln\u011bn\u00fd a p\u0159\u00e1telsk\u00fd. Byli mlad\u00ed a \u0161li s dobou, ani\u017e by se o to n\u011bjak zvl\u00e1\u0161\u0165 sna\u017eili. Simone byla typick\u00e1 um\u011blkyn\u011b, a nav\u00edc i spont\u00e1nn\u00ed a kreativn\u00ed. Gordon byl jej\u00ed dokonal\u00e1 rovnov\u00e1ha – s pon\u011bkud zvl\u00e1\u0161tn\u00edm talentem pro hudbu, ale jinak skromn\u00fd podnikatel. Tom byl pravd\u011bpodobn\u011b jeden z m\u00e1la teenager\u016f na sv\u011bt\u011b, kter\u00fd dob\u0159e a r\u00e1d vych\u00e1zel s rodi\u010di.<\/div>\n
Po n\u011bkolika minut\u00e1ch g\u016fglov\u00e1n\u00ed Simone na\u0161la to, co hledala. „M\u011bla jsem skoro pravdu,“ \u0159ekla a uk\u00e1zala na \u0159\u00e1dek textu na obrazovce. „Dom\u00e1c\u00ed vzd\u011bl\u00e1v\u00e1n\u00ed nen\u00ed povoleno v \u017e\u00e1dn\u00e9 ze Spolkov\u00fdch zem\u00ed, s v\u00fdjimkou, pokud trp\u00edte nemoc\u00ed, kter\u00e1 zabra\u0148uje \u0161koln\u00ed doch\u00e1zce.“<\/div>\n
„Oh, divn\u00e9…“ zamumlal Tom, kdy\u017e se d\u00edval na obrazovku. „Nezd\u00e1l se mi n\u011bjak naru\u0161en\u00fd, nebo j\u00e1 nev\u00edm, n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem nezdrav\u00fd… trochu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, mo\u017en\u00e1, ale mysl\u00edm, \u017ee vzd\u011bl\u00e1v\u00e1n\u00ed doma po dobu deseti let na \u010dlov\u011bka tro\u0161ku zap\u016fsob\u00ed.“<\/div>\n
„No, a jak\u00fd je? Mo\u017en\u00e1 je n\u011bjak\u00fd zvl\u00e1\u0161tn\u00ed p\u0159\u00edpad, kdo v\u00ed? Nejsem pr\u00e1vn\u00edk. D\u00edky bohu.“ Simone zav\u0159ela prohl\u00ed\u017ee\u010d a vstala od stolu. „Vzal sis s sebou dnes ob\u011bd, \u017ee ano?“ dodala, zji\u0161\u0165ovala tak, jestli m\u00e1 oh\u0159\u00e1t synovi pozdn\u00ed ob\u011bd, nebo za\u010d\u00edt chystat rovnou ve\u010de\u0159i.<\/div>\n
„Jo, m\u011bl jsem dnes odpoledn\u00ed hodiny. Ale odpov\u011b\u010f na tvoji ot\u00e1zku o Billovi, on je jako… bo\u017ee, jak ho m\u00e1m popsat?“<\/div>\n
„Nen\u00ed to pr\u016fm\u011brn\u00fd st\u0159edo\u0161kol\u00e1k?“<\/div>\n
„Ne. On je jako… J\u00e1 nev\u00edm. Mysl\u00edm, \u017ee jako St\u0159ihoruk\u00fd Edward, ale… st\u0159edo\u0161kol\u00e1k.“<\/p>\n

Simone v\u011bnovala Tomovi zmaten\u00fd pohled, jako by j\u00ed pr\u00e1v\u011b \u0159ekl, \u017ee… St\u0159ihoruk\u00fd Edward nav\u0161t\u011bvuje jeho \u0161kolu. Jo, zn\u011blo to pon\u011bkud sm\u011b\u0161n\u011b.<\/div>\n

„Okay. Poslouchej m\u011b. Nem\u00e1 n\u016f\u017eky na rukou, ale nos\u00ed takov\u00e9 rukavice, kdy m\u016f\u017ee\u0161 vid\u011bt jen polovinu prst\u016f, a m\u00e1 \u0161\u00edlen\u00e9 vlasy. Jako…“ Tom d\u011blal obskurn\u00ed gesta nad hlavou pro p\u0159edstavu. „\u010cern\u00e9, \u0161pi\u010dat\u00e9, v\u00ed\u0161. A nos\u00ed sam\u00e9 \u010dern\u00e9 oble\u010den\u00ed a v\u011bci… Jo. Nev\u00edm, je tot\u00e1ln\u011b divn\u00fd.“<\/div>\n
„Ale ty ho m\u00e1\u0161 r\u00e1d?“ Zeptala se Simone a zvedla obo\u010d\u00ed. Byli pr\u00e1v\u011b v kuchyni a ona hledala v ledni\u010dce n\u011bco, co by mohla pod\u00e1vat na ve\u010de\u0159i. „Co takhle si na j\u00eddlo n\u011bkam zaj\u00edt?“<\/div>\n
„No, on je… J\u00e1 nev\u00edm, prost\u011b na to zapome\u0148. Mus\u00ed\u0161 se s n\u00edm setkat…“ Tom se odml\u010del a pak dodal, „zaj\u00edt n\u011bkam na j\u00eddlo, zase?“<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d zapom\u00edn\u00e1m na n\u00e1kupy.“ Simone si povzdechla a sundala z lednice n\u00e1kupn\u00ed seznam. „Mysl\u00edm, \u017ee bude\u0161 muset pozvat Eddieho sem.“<\/div>\n
„Billa.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm.“<\/p>\n

Na okam\u017eik bylo ticho a Simone p\u0159i\u0161la na to, co bylo pot\u0159eba je\u0161t\u011b koupit, dokud op\u011bt nepromluvila. „M\u00e1 taky tolik jizev jako St\u0159ihoruk\u00fd Edward?“<\/div>\n

„No…“ Tom si vzal z ledni\u010dky jablko a opl\u00e1chnul jej. „Jeho prsty vypadaj\u00ed trochu divn\u011b z toho, co jsem vid\u011bl. Nev\u00edm, jak to vysv\u011btlit. A tot\u00e9\u017e i jeho rty. Nev\u00edm, jestli jsou jen po\u0161kr\u00e1ban\u00e9, nebo jestli m\u00e1 n\u011bjakou ko\u017en\u00ed nemoc. Je to opravdu t\u011b\u017ek\u00e9 \u0159\u00edct. A\u010dkoliv m\u00e1 jednu jizvu na tv\u00e1\u0159i, u sp\u00e1nku.“<\/div>\n
„St\u0159ihoruk\u00fd Edward, opravdu.“<\/div>\n
\n

—<\/p><\/div>\n

\n

„Bille! Oh, ty jsi doma. Dob\u0159e, dob\u0159e. Jak\u00fd byl tv\u016fj prvn\u00ed den? Bylo v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku? Nestalo se nic \u0161patn\u00e9ho?“<\/p><\/div>\n

Jak se dalo o\u010dek\u00e1vat, v okam\u017eiku, kdy Bill ve\u0161el do dve\u0159\u00ed, byl zahrnut ot\u00e1zkami sv\u00e9 matky. Jutta p\u0159ib\u011bhla a\u017e ke sv\u00e9mu synovi, sundala mu batoh a odt\u00e1hla jej do p\u0159eds\u00edn\u011b.<\/div>\n
„Bylo to fajn, mami. Je mi fajn. Bylo to \u00fapln\u011b… fajn.“ Bill si p\u0159\u00e1l, aby mohl \u0159\u00edct n\u011bjak\u00e9 lep\u0161\u00ed slovo ne\u017e \u00b4fajn\u00b4. Ale pokud bylo n\u011bco v\u00edce ne\u017e \u00b4fajn\u00b4, pak by cht\u011bla v\u011bd\u011bt detaily, a pokud by bylo n\u011bco m\u00e9n\u011b ne\u017e \u00b4fajn\u00b4, tak by se roz\u010d\u00edlila. Fajn bylo prost\u011b fajn.<\/div>\n
„To je dob\u0159e. Jsi si jist\u00fd, \u017ee v\u0161e prob\u011bhlo v po\u0159\u00e1dku? Ano, samoz\u0159ejm\u011b. \u0160kola m\u016f\u017ee b\u00fdt drsn\u00e1. Byly d\u011bti hrub\u00e9? Sundej si tri\u010dko, chci se ujistit, \u017ee jsi v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„Mami, v\u0161ichni jsme prakticky dosp\u011bl\u00ed. Opravdu si nemysl\u00edm, \u017ee je to nutn\u00e9.“ Ale Bill nebyl p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee chce, aby se svl\u00e9kl. Stejn\u011b jako kdykoliv, kdy\u017e byl pry\u010d z domu d\u00e9le ne\u017e hodinu. Bill byl sp\u00ed\u0161e p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee mu ned\u011bl\u00e1 prohl\u00eddku cel\u00e9ho t\u011bla.<\/p>\n

„Bille, pros\u00edm t\u011b, jen m\u011b poslechni, chci se ujistit. Krom\u011b toho, jak v\u00ed\u0161, \u017ee nejsi–?“<\/div>\n

„Okay, okay, jen p\u0159esta\u0148,“ zamumlal Bill. Rozepnul si bundu a matka mu pomohla p\u0159et\u00e1hnout upnut\u00e9 tri\u010dko p\u0159es jeho \u00fa\u010des, kter\u00fd na\u0161t\u011bst\u00ed z\u016fstal ve v\u00fdborn\u00e9m stavu cel\u00fd \u0161koln\u00ed den i p\u0159es jeho rann\u00ed nehodu. „Koukej, jsem naprosto v po\u0159\u00e1dku. Vid\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Bill zvedl ruce a oto\u010dil sv\u00e9 t\u011blo p\u0159edt\u00edm, ne\u017e ho matka popadla za ramena.<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 se h\u00fdbat, mus\u00edm se pod\u00edvat po\u0159\u00e1dn\u011b,“ odsekla. Bill se zastavil a matka mu pe\u010dliv\u011b kontrolovala ka\u017ed\u00fd centimetr jeho bled\u00e9 k\u016f\u017ee. Bill m\u00e1lokdy vych\u00e1zel na slunce, a pokud ano, byl v\u017edy pln\u011b oble\u010den\u00fd. Byl b\u00edl\u00fd jako duch, ale netr\u00e1pilo ho to. Ve skute\u010dnosti, se mu to l\u00edbilo. „P\u0159\u00e1la bych si, abys ke mn\u011b zm\u011bnil p\u0159\u00edstup. Bille. J\u00e1 jen–„<\/div>\n
„Jen o m\u011b pe\u010duje\u0161, j\u00e1 v\u00edm.“<\/div>\n
„Nep\u0159eru\u0161uj m\u011b, Bille.“ Bill proto\u010dil o\u010di ke stropu a dal si ruce v bok, zat\u00edmco jeho matka st\u00e1le pomalu obch\u00e1zela jeho t\u011blo a pe\u010dliv\u011b ho o\u010dima studovala. Pokud nemohl vyj\u00e1d\u0159it sv\u016fj p\u0159\u00edstup \u00fastn\u011b, ud\u011bl\u00e1 to \u0159e\u010d\u00ed t\u011bla.<\/p>\n

„Tohle je nov\u00e9?“ zeptala se Jutta najednou a p\u00edchala prstem do pom\u011brn\u011b n\u00e1padn\u00e9 jizvy u Billova pasu.<\/div>\n

„Mami, to u\u017e je star\u00e9 t\u00e9m\u011b\u0159 dva roky!“<\/div>\n
„Nepamatuju si to.“<\/div>\n
„Ale… jak to? Na t\u00e9 lodi, a v\u0161echno? Opravdu si to nepamatuje\u0161?“ Billovi klesla ramena. Jeho matka b\u00fdvala ob\u010das mimo. Nebylo to poprv\u00e9, co zapomn\u011bla n\u011bco t\u00fdkaj\u00edc\u00edho se Billova t\u011bla, ale nikdy o\u010dividn\u011b nezapomn\u011bla na n\u011bco tak v\u00fdznamn\u00e9ho.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu si vzpomenout — a nek\u0159i\u010d na m\u011b, pros\u00edm.“<\/div>\n
„Nek\u0159i\u010del jsem,“ zamumlal Bill. Opravdu nek\u0159i\u010del.<\/div>\n
Jutta u\u017e byla jen kousek od prohl\u00e1\u0161en\u00ed, \u017ee je jej\u00ed syn v naprost\u00e9m po\u0159\u00e1dku, kdy\u017e jej n\u00e1hle chytla za prav\u00e9 rameno a up\u0159en\u011b se na n\u011bj zad\u00edvala.<\/p>\n

„Bille, to je mod\u0159ina?“<\/div>\n

Kurva. Ten debiln\u00ed sportovec.<\/div>\n
„Ne, mami, m\u00e1\u0161 vidiny,“ \u0159ekl Bill trp\u011bliv\u011b. Rychle se odt\u00e1hl a obl\u00e9kl, zcela p\u0159ipraven kone\u010dn\u011b odej\u00edt do sv\u00e9ho pokoje po tak dlouh\u00e9m dni. Nicm\u00e9n\u011b jakmile se za\u010dal pl\u00ed\u017eit pry\u010d, matka jej chytla za z\u00e1p\u011bst\u00ed.<\/div>\n
„Bille, ne\u0159\u00edkej mi, \u017ee m\u00e1m vidiny! Odkud m\u00e1\u0161 tu mod\u0159inu? \u0158\u00edkal jsi mi, \u017ee jsi byl opatrn\u00fd!“ Vyk\u0159ikla Jutta.<\/div>\n
„Byl jsem, mami! To jsem nebyl j\u00e1. Jeden kluk do m\u011b vrazil, to se st\u00e1v\u00e1. Je to jen mod\u0159ina.“<\/div>\n
„Ale Bille! To je je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed! Jen st\u011b\u017e\u00ed m\u016f\u017eu v\u011b\u0159it, \u017ee nebude\u0161 nebezpe\u010dn\u00fd sob\u011b, jak m\u016f\u017eu v\u011b\u0159it d\u011btem ve \u0161kole, kdy\u017e je v\u016fbec nezn\u00e1m? Co kdyby do tebe narazil v\u00edc a zlomil by sis ruku?“<\/div>\n
„Mami–!“<\/p>\n

Bill mohl tu\u0161it, \u017ee to p\u0159ijde. Jakmile jej jeho matka ude\u0159ila, emocion\u00e1ln\u00ed r\u00e1ny, kter\u00e9 mu zp\u016fsobila, za\u010daly opravdu krv\u00e1cet. Slova se zar\u00fdvala do jeho mysli a vytryskl z n\u011bj neuv\u011b\u0159iteln\u00fd pocit skl\u00ed\u010denosti a nen\u00e1visti.<\/div>\n

Byl tady dal\u0161\u00ed k\u0159ik o tom, \u017ee Bill nebude schopen zvl\u00e1dnout sv\u011bt dosp\u011bl\u00fdch, dal\u0161\u00ed facky, slab\u00e9 \u00fadery, a pak byl posl\u00e1n do sv\u00e9ho pokoje, jako by mu bylo deset. Kdyby m\u011bl Bill otce, kter\u00fd by jej uhodil, pravd\u011bpodobn\u011b by to zvl\u00e1dnul. Ale jeho matka, hlavn\u00ed postava l\u00e1sky a p\u00e9\u010de v jeho mal\u00e9 rodin\u011b… Bill se prost\u011b nemohl vypo\u0159\u00e1dat s t\u00edm, \u017ee ho bije, a nedok\u00e1zal j\u00ed vr\u00e1tit \u00fader. Alespo\u0148 ne p\u0159\u00edmo.<\/p>\n

S pocitem zlomyslnosti za sebou pr\u00e1sknul dve\u0159mi, a t\u00edm se od matky do\u010dasn\u011b osvobodil. N\u011bkdy ji opravdu nen\u00e1vid\u011bl. Byla nepochybn\u011b psychicky labiln\u00ed a naprosto \u0161\u00edlen\u00e1. Bill \u017euchnul se sv\u00fdm vyt\u00e1hl\u00fdm t\u011blem na postel a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak zpracov\u00e1vat svou \u0161\u00edlenou matku, dokud se kone\u010dn\u011b nedostane pry\u010d z tohohle domu… za sedm m\u011bs\u00edc\u016f. Byl teprve \u00fanor, a Bill bude m\u00edt osmn\u00e1ct a\u017e v z\u00e1\u0159\u00ed. Gymn\u00e1zium dokon\u010d\u00ed v \u010dervenci, ale nem\u016f\u017ee je\u0161t\u011b opustit domov, dokud nebyl plnolet\u00fd. Bez souhlasu matky nemohl. Bill si byl jist\u00fd, \u017ee by mohl odej\u00edt i v mlad\u0161\u00edm v\u011bku, kdyby Jutta souhlasila, ale to byla asi tak stejn\u00e1 \u0161ance, jako naj\u00edt sn\u011bhovou kouli v pekle.<\/p>\n

„Bille…!“<\/div>\n

Ach ne, u\u017e je to tady.<\/div>\n
Dve\u0159e Billova pokoje se pomalu otev\u0159ely a odhalily smutn\u00fd obli\u010dej jeho matky, uslzen\u00fd a vyd\u011b\u0161en\u00fd. Vpl\u00ed\u017eila se dovnit\u0159 a postavila se p\u0159ed sv\u00e9ho syna, kter\u00fd sed\u011bl na posteli a pozoroval ji se zhnusen\u00fdm v\u00fdrazem. S t\u0159esouc\u00edm se rukama vzala tv\u00e1\u0159 sv\u00e9ho syna a ne\u0161\u0165astn\u011b se na n\u011bj d\u00edvala.<\/div>\n
„Kdo ti to ud\u011blal, Bille?“ za\u0161eptala vyd\u011b\u0161en\u011b a pohladila palcem mod\u0159iny, kter\u00e9 mu zp\u016fsobila. „Kdo ubl\u00ed\u017eil m\u00e9mu d\u011b\u0165\u00e1tku?“<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku, mami,“ \u0159ekl Bill nep\u0159esv\u011bd\u010div\u011b a popl\u00e1cal svou matku po z\u00e1dech. Nebyl si jist\u00fd, jestli to jen p\u0159edst\u00edrala, ale za\u010d\u00ednal uva\u017eovat, \u017ee byla asi up\u0159\u00edmn\u011b ztracen\u00e1. Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee ji pomalu ztr\u00e1c\u00ed od t\u00e9 doby, co ji Jorg opustil, kdy\u017e byl Bill mal\u00fd.<\/p>\n

Samoz\u0159ejm\u011b, Jorg nebyl schopn\u00fd zvl\u00e1dnout tu h\u0159\u00ed\u010dku p\u0159\u00edrody v podob\u011b jeho syna, a ne\u017e aby se o n\u011bj a o jeho matku staral, rad\u011bji je opustil. St\u00e1le je\u0161t\u011b pravideln\u011b pos\u00edlal pen\u00edze, ale za cel\u00e1 l\u00e9ta mezi nimi nepadlo ani slovo.<\/p>\n

Nakonec Jutta vybre\u010dela ve\u0161kerou svou vinu a zanechala Billa v pokoji stejn\u011b chladn\u00e9ho a pr\u00e1zdn\u00e9ho jako p\u0159edt\u00edm. C\u00edtil se vyu\u017eit\u00fd, n\u011bjak, je\u0161t\u011b, nadm\u011brn\u011b. Byl na\u0161tvan\u00fd a ubl\u00ed\u017een\u00fd, tak\u017ee bez studu z toho, co se chystal ud\u011blat, vrazil do koupelny, pohodln\u011b p\u0159ipojen\u00e9 k jeho pokoji. St\u00e1le v\u00edce a v\u00edce v posledn\u00ed dob\u011b cht\u011bl na matku po\u0159\u00e1dn\u011b za\u0159vat, pod\u011bkovat j\u00ed za v\u0161echny ty jej\u00ed \u0161\u00edlenosti, na hromad\u011b t\u011bch v\u0161ech sra\u010dek, kter\u00e9 musel ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b \u0159e\u0161it, ale nikdy by to neud\u011blal. Nechal dopadat r\u00e1ny na sv\u00e9 krv\u00e1cej\u00edc\u00ed srdce, ale nep\u0159iznal je. Naplnil se hn\u011bvem a l\u00edtost\u00ed, ale nikdy nebre\u010del. Nemohl si ani vzpomenout, kdy naposledy bre\u010del.<\/p>\n

Tak jako tak, neznamenalo to, \u017ee je bez citu.<\/p>\n

Jakmile byly dve\u0159e do koupelny zam\u010den\u00e9, vysko\u010dil na mramorov\u00e9 umyvadlo a za\u010dal si stahoval kalhoty. Boty nechal u\u017e v pokoji. Zbyte\u010dn\u011b je neskl\u00e1dal, pouze odhodil na podlahu. Oto\u010dil se k zrcadlu s nohama v umyvadle a opatrn\u011b otev\u0159el l\u00e9k\u00e1rni\u010dku vis\u00edc\u00ed t\u011bsn\u011b vedle zrcadla. Billovi netrvalo dlouho naj\u00edt to, co hledal. Tup\u00fd n\u016f\u017e byl ukryt\u00fd ve star\u00e9 tub\u011b od zubn\u00ed pasty. Stejn\u011b tak vyt\u00e1hl i mal\u00fd kousek n\u011b\u010deho, co vypadalo jako oby\u010dejn\u00fd k\u00e1men a opatrn\u011b k n\u011bmu p\u0159enesl okraj no\u017ee. Bill se chystal ubl\u00ed\u017eit si.<\/p>\n

Samoz\u0159ejm\u011b, Jutta nikdy nem\u011bla podez\u0159en\u00ed, kdy\u017e zmizel jeden z jejich mal\u00fdch kuchy\u0148sk\u00fdch no\u017e\u016f. A pozd\u011bji stejn\u011b tak i brousek, aby mohl Bill sv\u016fj n\u016f\u017e udr\u017eovat ostr\u00fd. Byla p\u0159\u00edli\u0161 zapomn\u011btliv\u00e1 a n\u00e1dob\u00ed nech\u00e1vala zcela bez pov\u0161imnut\u00ed. Bill nepou\u017e\u00edval b\u0159itvu jednodu\u0161e proto, \u017ee jeho matka byla p\u0159\u00edli\u0161 paranoidn\u00ed, aby v dom\u011b nebyly zbyte\u010dn\u00e9 ostr\u00e9 p\u0159edm\u011bty, a tak dostat do ruky b\u0159itvu bylo t\u00e9m\u011b\u0159 nemo\u017en\u00e9. N\u011bkdy m\u011bl Bill pocit, jako by pod\u0159ez\u00e1val s\u00e1m sebe, kdy\u017e pou\u017e\u00edval n\u016f\u017e, ale p\u0159in\u00e1\u0161elo mu to n\u011bjak\u00fd podivn\u00fd, p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd druh pot\u011b\u0161en\u00ed.<\/p>\n

Po naost\u0159en\u00ed no\u017ee si Bill sundal rukavice a byl p\u0159ipraven. P\u0159ejel si prstem po prav\u00e9m stehn\u011b, kter\u00e9 odn\u00e1\u0161elo v\u011bt\u0161inu jeho sebepo\u0161kozov\u00e1n\u00ed a l\u00ed\u010dilo ka\u017edou h\u00e1dku, ka\u017ed\u00fd v\u00fdprask, ka\u017edou zradu. Byla to Billova tich\u00e1 odplata jeho matce, skrz jeho vlastn\u00ed ob\u011bti. Bill miloval tu krutou ironii toho, \u017ee se ho jeho matka tak t\u011b\u017ece sna\u017eila chr\u00e1nit, ale nikdy ho nebyla schopna ochr\u00e1nit p\u0159ed sebou sam\u00fdm.<\/p>\n

Bill nejd\u0159\u00edv otestoval ost\u0159\u00ed no\u017ee jemn\u00fdm p\u0159itisknut\u00edm na sv\u016fj prst. N\u016f\u017e se do n\u011bj ochotn\u011b zano\u0159il a Bill byl pot\u011b\u0161en\u00fd. Po ol\u00edznut\u00ed prstu a zalepen\u00ed n\u00e1plast\u00ed polo\u017eil \u010depel na lev\u00e9 stehno. Byl \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee mu matka nikdy neprohl\u00ed\u017eela nohy, ale ty b\u00fdvaly z\u0159\u00eddka zran\u011bn\u00e9, tak\u017ee se zam\u011b\u0159ila pouze na trup.<\/div>\n

Na okam\u017eik zav\u0159el o\u010di a soust\u0159edil v\u0161echny smysly na sebe. P\u0159edst\u00edral, \u017ee c\u00edt\u00ed chladnou \u010depel p\u0159itisknutou k noze, ale nemohl. Nec\u00edtil ani teplo vyza\u0159uj\u00edc\u00ed z megawattov\u00e9 \u017e\u00e1rovky v koupeln\u011b nebo pevn\u00fd povrch umyvadla. Ve skute\u010dnosti si mohl u\u0159\u00edznout celou nohu a ani by si toho nev\u0161iml. Znovu otev\u0159el o\u010di, ale jeho ruka se ani nepohnula. Jeho noha byla na\u0161t\u011bst\u00ed st\u00e1le p\u0159ipojen\u00e1.<\/div>\n
S povzdechem lehce t\u00e1hnul n\u016f\u017e po stehn\u011b, bez dostate\u010dn\u00e9ho tlaku, aby poru\u0161il k\u016f\u017ei. P\u0159edst\u00edral, jako by si opravdu od\u0159ez\u00e1val nohu. \u010castokr\u00e1t ho napadlo, jak\u00e9 by to asi bylo…<\/p>\n

Znovu \u010depel um\u00edsti tak, aby byla kolmo k jeho stehnu a pomalu p\u0159ejel p\u0159es, kresl\u00edce hlubokou \u010dervenou \u010d\u00e1ru, kdy\u017e \u0159\u00edznul. Krev prosakovala ven. Jakmile skon\u010dil, ol\u00edzl \u010depel a n\u016f\u017e polo\u017eil. Pro dne\u0161ek to sta\u010dilo. Chu\u0165 krve byla kysel\u00e1 a stejn\u011b tak n\u00e1vykov\u00e1 jako jej\u00ed v\u016fn\u011b, tak\u017ee se Bill c\u00edtil jako up\u00edr. Za\u0161klebil se.<\/p>\n

Na okam\u017eik z\u00edral na r\u00e1nu a obt\u00e1hnul ji prstem, zv\u011bdav\u00fd jako poka\u017ed\u00e9. Bylo jist\u00e9, \u017ee Bill byl posedl\u00fd vlastn\u00ed krv\u00ed i sv\u00fdm vlastn\u00edm t\u011blem (zjevn\u011b ne narcistick\u00fdm zp\u016fsobem), zanech\u00e1vaje tak poku\u0161en\u00ed zmrza\u010dit s\u00e1m sebe je\u0161t\u011b v\u00edce v nejbli\u017e\u0161\u00ed budoucnosti. Byl jako d\u00edt\u011b, kter\u00e9 na\u0161lo hra\u010dku nap\u016fl zahrabanou v zemi, rozhodl se hrabat hloub\u011bji a odhalit skrytou odm\u011bnu. P\u0159itiskl dva prsty na r\u00e1nu a s obt\u00ed\u017eemi zajel sv\u00fdmi dlouh\u00fdmi nehty dovnit\u0159. \u010casto uva\u017eoval, jak daleko by musel \u00b4kopat\u00b4, ne\u017e by na\u0161el n\u011bco zaj\u00edmav\u00e9ho. Mohl by se dodat a\u017e ke kosti? Bylo tam tak mnoho mo\u017enost\u00ed, \u010dekaj\u00edc\u00edch a pros\u00edc\u00edch, aby byly objeveny.<\/p>\n

Bill byl vzru\u0161en\u00fd, ale kdy\u017e se i kone\u010dky prst\u016f ocitly uvnit\u0159 jeho t\u011bla, v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e zach\u00e1z\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 daleko. Krev byla po cel\u00e9m jeho stehn\u011b. Bylo to tak kr\u00e1sn\u00e9, a\u017e to bylo groteskn\u00ed, ale ze v\u0161eho nejv\u00edc tu u\u017e bylo p\u0159\u00edli\u0161 mnoho krve.<\/div>\n

S pocitem zklam\u00e1n\u00ed, \u017ee se nedostal ke sv\u00e9 odm\u011bn\u011b, vyt\u00e1hl kone\u010dky prst\u016f z r\u00e1ny. Nebylo to poprv\u00e9, co si Bill takto zahr\u00e1val, a mnoh\u00e9 z jeho jizev byly znetvo\u0159eny z jeho neust\u00e1l\u00e9ho zv\u011bdav\u00e9ho experimentov\u00e1n\u00ed. Poka\u017ed\u00e9 byl v poku\u0161en\u00ed se dozv\u011bd\u011bt v\u00edce, ale logika mu \u0159\u00edkala, \u017ee jeho zv\u011bdavost byla \u0161patn\u00e1 a pro n\u011bj i \u0161kodliv\u00e1, bez ohledu na to, co c\u00edtil.<\/p>\n

R\u00e1na byla hlubok\u00e1 — Bill lehce podcenil svou s\u00edlu p\u0159i \u0159\u00edznut\u00ed — ale nebylo to a\u017e tak p\u0159\u00edli\u0161 hluboko. Nicm\u00e9n\u011b, bylo to dost hluboko na to, aby dovnit\u0159 mohl vman\u00e9vrovat sv\u00e9 prsty, a to si \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b p\u0159\u00e1l, aby mohl m\u00edt pocit, jako by c\u00edtil teplo sv\u00e9 krve a m\u011bkkost sv\u00e9ho t\u011bla uvnit\u0159. I p\u0159esto, \u017ee se kone\u010dky prst\u016f uvnit\u0159 sotva dotkl. Ale Bill rozhodn\u011b necht\u011bl b\u00fdt schopen c\u00edtit bolest. S nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed by to bylo nesnesiteln\u00e9, p\u0159esto Bill na\u0161t\u011bst\u00ed nec\u00edtil v\u016fbec nic. Jist\u011b, ka\u017ed\u00fd norm\u00e1ln\u00ed \u010dlov\u011bk by pravd\u011bpodobn\u011b pozvracel celou koupenu, kdyby byl sv\u011bdkem jeho po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed, a omdlel by, kdyby to m\u011bl taky podstoupit. Ale Bill byl z krve a vnit\u0159nost\u00ed nad\u0161en\u00fd – pokud byly jeho vlastn\u00ed. Kdyby mohl, nejrad\u0161i by se pitval.<\/p>\n

Pot\u00e9, co si ze sv\u00fdch prst\u016f ol\u00edznul krev, zbytek vy\u010distil pomoc\u00ed tmav\u011b \u010derven\u00e9ho ru\u010dn\u00edku, kter\u00fd skvrny od krve dob\u0159e skryl. Ud\u011blal docela nepo\u0159\u00e1dek, ale u\u017e se stal odborn\u00edkem na tento druh \u00faklidu. Nalil si na r\u00e1nu p\u00e1chnouc\u00ed sajrajt, kter\u00fd urychloval sr\u00e1\u017een\u00ed krve a hojen\u00ed ran. Nakonec r\u00e1nu \u00fahledn\u011b zav\u00e1zal jako d\u00e1rek, skoro byl v poku\u0161en\u00ed, p\u0159idat i ma\u0161li\u010dku.<\/p>\n

Jakmile bylo v\u0161e \u010dist\u00e9 a bezpe\u010dn\u011b uklizen\u00e9, je\u0161t\u011b chv\u00edli sed\u011bl a z\u00edral na jizvy na nohou. P\u0159ejel prstem nahoru a dol\u016f, p\u0159es jizvy na prav\u00e9m stehn\u011b, p\u0159es ty, kter\u00e9 si zp\u016fsobil s\u00e1m. Zat\u00edmco ostatn\u00ed, n\u00e1hodn\u00e9 jizvy byly rozsyp\u00e1ny po jeho t\u011ble jako konfety, jen ne tak barevn\u00e9. P\u00e1r t\u00fddn\u016f, pou\u017e\u00edval ke sv\u00e9mu sebepo\u0161kozov\u00e1n\u00ed dokonce i ruce, ale brzy bylo jasn\u00e9, \u017ee to byl \u0161patn\u00fd n\u00e1pad. Od t\u00e9 doby pou\u017e\u00edval sv\u00e1 stehna jako seznam z\u00e1pisk\u016f v\u0161eho ubli\u017eov\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 se mu dostalo od matky, nebo jednodu\u0161e jen d\u00edky jeho zv\u011bdavosti.<\/p>\n

Bill zaujat\u011b sledoval, jak jeho prst p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl nahoru a dol\u016f po hrbolat\u00fdch jizv\u00e1ch. Mnoh\u00e9 z ran byly dost hlubok\u00e9 na to, aby zp\u016fsobily vystoupl\u00e9 jizvy, a Bill zjistil, \u017ee je z\u00e1bavn\u00e9 sledovat, jak se prst h\u00fdbe p\u0159es hrbolky i p\u0159es to, \u017ee strukturu k\u016f\u017ee v\u016fbec nec\u00edtil. Byl pom\u011brn\u011b dost dobr\u00fd \u010dten\u00e1\u0159 a byl uchv\u00e1cen t\u00edm, jak n\u011bkte\u0159\u00ed auto\u0159i ho slovy dok\u00e1zali p\u0159im\u011bt c\u00edtit v\u011bci, kter\u00e9 norm\u00e1ln\u011b c\u00edtit nemohl. T\u00e9m\u011b\u0159 pochopil smysl doteku, ale ne \u00fapln\u011b. P\u0159esto n\u011bkdy p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak\u00e9 by to bylo c\u00edtit dotek paprsk\u016f slunce na tv\u00e1\u0159i nebo v\u00edtr ve vlasech, lechtaj\u00edc\u00edch jej na tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n

Nen\u00e1vid\u011bl, kdy\u017e mu v hlav\u011b za\u010daly b\u011b\u017eet tyto my\u0161lenky.<\/p>\n

P\u0159edstava sebe sam\u00e9ho stoj\u00edc\u00edho v poli a usm\u00edvaj\u00edc\u00edho se na slunce, zat\u00edmco mu v\u00edtr hladil vlasy, byla odporn\u00e1. Zbytek Billovy dobr\u00e9 n\u00e1lady se pomalu ztr\u00e1cel. Zamra\u010dil se, svl\u00e9kl si v\u0161echno oble\u010den\u00ed a odpl\u00ed\u017eil se do sprchy, aby ze sebe smyl zbytek sv\u00fdch my\u0161lenek.<\/p>\n

autor: Ghostie<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/span><\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ghostie Zadun\u011bn\u00ed batohu, zp\u016fsoben\u00e9 sr\u00e1\u017ekou s podlahou, se rozl\u00e9halo po cel\u00e9m Tr\u00fcmperovic domov\u011b, a brzy se ozvaly i kroky doprov\u00e1zen\u00e9 \u0161ust\u011bn\u00edm rifloviny. „M\u011bl jsi hezk\u00fd den?“ Zeptala se Simone, kdy\u017e jej\u00ed syn vyt\u00e1hl z lednice limon\u00e1du a najednou vypil t\u00e9m\u011b\u0159 polovinu.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[590],"tags":[],"class_list":["post-4066","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-scn11b"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4066","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4066"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4066\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4066"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4066"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4066"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}