{"id":4068,"date":"2014-04-19T16:00:00","date_gmt":"2014-04-19T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4055"},"modified":"2014-04-19T16:00:00","modified_gmt":"2014-04-19T15:00:00","slug":"breaking-through-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/04\/19\/breaking-through-17\/","title":{"rendered":"Breaking Through 17."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*<\/p>\n

Od za\u010d\u00e1tku<\/p>\n

<\/em><\/strong> Byl to necel\u00fd t\u00fdden od stra\u0161liv\u00e9ho zji\u0161t\u011bn\u00ed, od Tomova kolapsu a od Billova dopisu. Prim\u00e1\u0159ka Schneiderov\u00e1 se rozhodla nechat Toma chv\u00edli na pokoji a nezat\u011b\u017eovat jej pracemi v l\u00e9\u010debn\u011b, kde mu v\u0161echno p\u0159ipom\u00ednalo to, co se dov\u011bd\u011bl. Tu noc, kdy s Billem sed\u011bli ti\u0161e naproti sob\u011b, t\u00e9m\u011b\u0159 nespal. Na druh\u00fd den se z posledn\u00edch sil dobelhal dom\u016f, kde ho Simone n\u011bkolik dlouh\u00fdch minut sv\u00edrala v n\u00e1ru\u010di a uji\u0161\u0165ovala se, \u017ee jej\u00edmu synovi nic nechyb\u00ed. Byl bled\u00fd, unaven\u00fd a ustaran\u00fd, ale po fyzick\u00e9 str\u00e1nce mu nic nechyb\u011blo. M\u011bl ruce, nohy i hlavu, a to bylo pro Simone d\u016fle\u017eit\u00e9.<\/p>\n

Teprve po dvou t\u00e9m\u011b\u0159 bezesn\u00fdch noc\u00edch na\u010derpal alespo\u0148 minimum sp\u00e1nku, kter\u00fd jeho t\u011blo pot\u0159ebovalo, aby bylo schopno fungovat a vn\u00edmat okol\u00ed. Takhle vy\u010derpan\u011b se nikdy nec\u00edtil. Jako by jeho t\u011blo opou\u0161t\u011bla ve\u0161ker\u00e1 energie a Tom se ji sna\u017eil hol\u00fdma rukama stahovat zp\u011bt. Prvn\u00ed z\u00e1suvka jeho pracovn\u00edho stolu se pro n\u011bj stala nejv\u011bt\u0161\u00edm stra\u0161\u00e1kem. P\u0159esn\u011b tam, pod blokem, le\u017eela slo\u017eka a v n\u00ed byly ve\u0161ker\u00e9 materi\u00e1ly k jeho pacientovi. K Billovi.<\/p>\n

Dlouh\u00e9 hodiny sed\u011bl u sv\u00e9ho stolu, p\u0159ed sebou \u010dist\u00fd list pap\u00edru a pero. D\u00edval se z okna. Mo\u017en\u00e1 doufal, \u017ee k n\u011bmu p\u0159ilet\u00ed n\u011bjak\u00fd vrabec a po\u0161ept\u00e1 mu, co by m\u011bl na pap\u00edr napsat, proto\u017ee jemu slova do\u0161la. Pooto\u010dil hlavou a zad\u00edval se na t\u00fdden star\u00fd vzkaz od Billa.<\/div>\n

<\/em><\/div>\n
\n

Tv\u00e1 odpov\u011b\u010f je spr\u00e1vn\u00e1.<\/em><\/div>\n
D\u011bkuji za Tv\u016fj klid. B.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

Ani kr\u00e1sn\u00e9 p\u00edsmo Tomovi nedok\u00e1zalo na tv\u00e1\u0159i vyvolat malink\u00fd \u00fasm\u011bv. H\u00e1dal, \u017ee klidem mysl\u00ed Bill tu dobu, kterou v tichosti str\u00e1vili spolu na lavi\u010dk\u00e1ch. S ka\u017ed\u00fdm dopisem se Bill st\u00e1val otev\u0159en\u011bj\u0161\u00edm, osobn\u011bj\u0161\u00edm, neboj\u00e1cn\u011bj\u0161\u00edm. Z jednoho slova p\u0159es b\u00e1se\u0148 a p\u0159es n\u011bkolik \u0159\u00e1dk\u016f se dostali k uvoln\u011bnosti, kdy byl Bill schopen Toma vn\u00edmat jako osobu, zahrnovat jej do sv\u00e9ho sv\u011bta, a dokonce se u\u017e i podepisoval. Pro jin\u00e9 by to byla prkotina, n\u011bco, co by p\u0159ehl\u00e9dli, proto\u017ee to byla samoz\u0159ejmost. Pro Toma to znamenalo obrovsk\u00fd krok vp\u0159ed. Jen\u017ee te\u010f, po tom, co se dozv\u011bd\u011bl pravdu, nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, jak se k Billovi chovat, co mu napsat, jak nedat najevo, \u017ee v\u00ed, co jej dostalo do l\u00e9\u010debny. Co napsat, aby v\u011bci nezhor\u0161il. U\u017e nedok\u00e1zal ka\u017ed\u00fd dopis ps\u00e1t s takovou lehkost\u00ed, pozitivn\u00ed energi\u00ed a bezstarostnost\u00ed. Odsunul pap\u00edr stranou, Bill\u016fv dopis slo\u017eil a vsunul do ob\u00e1lky, kam ukl\u00e1dal v\u0161echny Billovy dopisy, a schoval obli\u010dej do dlan\u00ed. Zvonek, kter\u00fd se rozezn\u011bl domem, ignoroval.<\/p>\n

Simone dob\u011bhla ke dve\u0159\u00edm a hned otev\u0159ela.<\/div>\n

„Ahoj, pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1,“ pozdravil p\u0159\u00edchoz\u00ed.<\/div>\n
„Ahoj Andreasi, poj\u010f d\u00e1l,“ m\u00e1vla rukou a pozvala Andrease dovnit\u0159.<\/div>\n
„Tom je doma?“ zeptal se.<\/div>\n
„Je u sebe. D\u00edky, \u017ee jsi p\u0159i\u0161el. U\u017e nev\u00edm, jak jej rozveselit nebo rozpt\u00fdlit,“ povzdychla si Simone.<\/div>\n
„\u0158\u00edkal jsem mu, \u017ee ho ta pr\u00e1ce v l\u00e9\u010debn\u011b p\u0159iprav\u00ed o zdrav\u00ed. A u\u017e je to tady,“ rozhodil Andy rukama.<\/div>\n
„Jdi za n\u00edm a pokus se o nemo\u017en\u00e9,“ k\u00fdvla Simone hlavou k Tomovu pokoji a sledovala Andyho z\u00e1da, jak miz\u00ed na schodech. Na Andyho klep\u00e1n\u00ed Tom pravd\u011bpodobn\u011b nereagoval, proto jeho kamar\u00e1d vzal za kliku a ve\u0161el dovnit\u0159. Pokud Simone nem\u011bla v pl\u00e1nu j\u00edt poslouchat za dve\u0159e, jej\u00ed p\u0159\u00edtomnost na chodb\u011b u\u017e byla zbyte\u010dn\u00e1. Vr\u00e1tila se ke sv\u00e9 pr\u00e1ci a doufala, \u017ee se k Tomovi poda\u0159\u00ed proniknout alespo\u0148 Andreasovi.<\/p>\n

„Nazdar k\u00e1mo!“ zahalekal Andreas a ve\u0161el do pokoje. Tom se oto\u010dil od stolu, jako by sv\u00e9ho kamar\u00e1da nepoznal po hlase.<\/div>\n

„\u010cau,“ odpov\u011bd\u011bl nazp\u011bt.<\/div>\n
„Co je s tebou? Nebere\u0161 mi telefon,“ posadil se Andy na postel a d\u00edval se na Toma.<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee ti m\u00e1ma volala, abys p\u0159i\u0161el. Sly\u0161el jsem ji, jak s tebou mluv\u00ed.“<\/div>\n
„Jo. Volala mi, proto\u017ee vy\u0161iluje. Nev\u00ed, co s tebou je. Jako kdybych ne\u0159\u00edkal, \u017ee v t\u00e9 l\u00e9\u010debn\u011b p\u0159ijde\u0161 o du\u0161evn\u00ed zdrav\u00ed,“ odfrkl si.<\/div>\n
„Je to Bill, Andreasi,“ p\u00edpl Tom t\u011b\u017ece.<\/div>\n
„Bill co?“<\/div>\n
„Pamatuje\u0161 na diagn\u00f3zu m\u00e9ho pacienta?“<\/div>\n
„Jo,“ p\u0159ik\u00fdvl Andreas.<\/div>\n
„Je to Bill,“ zopakoval.<\/div>\n
„Oh!“ nap\u0159\u00edmil se Andreas. V hlav\u011b mu to \u0161rotovalo jako ozuben\u00e1 kole\u010dka v hodin\u00e1ch. Nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct, proto\u017ee tohle bylo \u0161patn\u00e9. Ne pro n\u011bj. Pro Toma, proto\u017ee si dob\u0159e pamatoval, jak byl \u0161patn\u00fd z toho, co Billovi ud\u011blali, a te\u010f se dozv\u00ed tohle. Te\u010f u\u017e mu bylo jasn\u00e9, pro\u010d je Tom tak mimo. Zkou\u0161el naj\u00edt slova, kter\u00fdmi by Toma uklidnil a z\u00e1rove\u0148 nic nezhor\u0161il, ale tohle nebyla zrovna jeho parketa.<\/p>\n

„Jak jsi na to p\u0159i\u0161el?“ zeptal se opatrn\u011b. Tom si povzdychl.<\/div>\n

„Pom\u00e1hal jsem sest\u0159e sesb\u00edrat n\u011bjakou dokumentaci z podlahy, kdy\u017e uklouzla. Billova slo\u017eka byla mezi ostatn\u00edmi.“<\/div>\n
„Tome, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee to mus\u00ed b\u00fdt hrozn\u00fd, ale minulost nezm\u011bn\u00ed\u0161. Nen\u00ed nic, co bys mohl ud\u011blat, abys vr\u00e1til \u010das a zarazil to. Zkus na to zapomenout a rad\u011bji se soust\u0159e\u010f na to, co Billa \u010dek\u00e1 te\u010f. Vyl\u00e9\u010d\u00ed se, odejde z l\u00e9\u010debny a bude zase v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„Jenom minimum pacient\u016f s takov\u00fdm probl\u00e9mem se vr\u00e1t\u00ed do norm\u00e1ln\u00edho \u017eivota,“ citoval Tom to, co se dov\u011bd\u011bl studiem odborn\u00e9 literatury.<\/div>\n
„Bill bude v tom minimu. Seber se, Tome, mysl\u00ed\u0161, \u017ee n\u011bkdo jako ty by m\u011bl \u0161anci Billovi pomoct? Kdyby se v\u0161ichni kolem n\u011bj chovali jako ty, litovali by ho a bre\u010deli by? To by mu rozhodn\u011b moc s\u00edly a energie nedodalo. Sice jsem nestudoval psychologii, ale h\u00e1d\u00e1m, \u017ee lid\u00e9 jako Bill kolem sebe pot\u0159ebuj\u00ed trp\u011bliv\u00e9 a hlavn\u011b siln\u00e9 osoby. Ne slabochy, kte\u0159\u00ed na n\u011bj budou koukat jako na tu ob\u011b\u0165. On v\u00ed, \u017ee byl ob\u011b\u0165, ale pochybuju, \u017ee to pot\u0159ebuje sly\u0161et od n\u011bkoho dal\u0161\u00edho. Ur\u010dit\u011b chce, aby se na n\u011bj lid\u00e9 d\u00edvali jako na norm\u00e1ln\u00edho siln\u00e9ho kluka, kter\u00fd p\u0159ekonal n\u011bco tak hrozn\u00e9ho a byl schopn\u00fd si uchovat zdrav\u00fd rozum, a ne jako na trosku, na chud\u00e1ka, kter\u00fd si pro\u0161el peklem a te\u010f je zav\u0159en\u00fd v l\u00e9\u010debn\u011b. Koukej se vzpamatovat. Okresn\u00ed f\u0148ukny u\u017e d\u00e1vno nejsou v kurzu!“ zah\u0159m\u011bl Andreas.<\/div>\n
Tom se zasm\u00e1l, a\u010dkoli m\u011bl skeln\u00e9 o\u010di. Cel\u00e9 ty roky se v Andreasovi pravd\u011bpodobn\u011b m\u00fdlil. Pr\u00e1v\u011b te\u010f mu p\u0159e\u0161el nejdosp\u011blej\u0161\u00ed, co kdyby byl.<\/div>\n
„Se\u0161 si jist\u00fd, \u017ee jsi nestudoval psychologii?“ zeptal se Tom.<\/div>\n
„Nestudoval, ale nejsem debil.“<\/div>\n
„Asi m\u00e1\u0161 pravdu,“ uznal Tom.<\/div>\n
„To si pi\u0161, \u017ee m\u00e1m. A te\u010f dosta\u0148 sv\u016fj zadek dol\u016f a \u0159ekni Simone, \u017ee m\u00e1\u0161 \u0161\u00edlenej hlad, jinak si bude d\u00e1l myslet, \u017ee je s tebou n\u011bco hodn\u011b v nepo\u0159\u00e1dku. A d\u011blej. D\u00e1m si s tebou. M\u00e1m hlad jako vlk,“ stiskl Andy b\u0159icho a zk\u0159ivil obli\u010dej. Tom se od srdce zasm\u00e1l. To byl cel\u00fd Andreas.<\/p>\n

V podstatn\u011b lep\u0161\u00ed n\u00e1lad\u011b a zdrav\u011bj\u0161\u00ed barvou v obli\u010deji se\u0161li dol\u016f a sd\u011blili Simone svoje po\u017eadavky. Za jin\u00fdch okolnost\u00ed by se Simone necht\u011blo va\u0159it n\u011bkolik chod\u016f, ale kdy\u017e vid\u011bla, \u017ee se Andymu poda\u0159ilo prolomit Tomovy hradby a dostat se k n\u011bmu, nad\u0161en\u011b v\u0161echno odk\u00fdvala a pustila se do pr\u00e1ce.<\/p>\n

Pozd\u011bji toho dne, kdy V\u0161ev\u011bd Andreas kone\u010dn\u011b vypadl z Tomova domu, p\u0159i\u010dem\u017e sn\u011bdl p\u016flku jejich z\u00e1sob, zasedl Tom ke sv\u00e9mu stolu, aby Billovi napsal dopis. Tentokr\u00e1t moc nep\u0159em\u00fd\u0161lel. Za\u010dal p\u011bkn\u011b od za\u010d\u00e1tku. Zapomene, co bylo, a bude se soust\u0159edit na to, co bude. Mo\u017en\u00e1 nemohl b\u00fdt sou\u010d\u00e1st\u00ed Billovy minulosti, aby n\u011bco zm\u011bnil, ale rozhodn\u011b bude sou\u010d\u00e1st\u00ed jeho p\u0159\u00edtomnosti, a kdy\u017e B\u016fh d\u00e1, tak i budoucnosti.<\/div>\n

\n

*<\/p><\/div>\n

\n

Bill sed\u011bl zachumlan\u00fd do pe\u0159iny na sv\u00e9 posteli a d\u00edval se z okna. T\u0159el si studen\u00e1 chodidla, aby je zah\u0159\u00e1l. Byl to u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 t\u00fdden, co nedostal odpov\u011b\u010f na sv\u016fj dopis. Pamatoval si ka\u017ed\u00e9 slovo, kter\u00e9 na pap\u00edr napsal. A\u0165 si l\u00e1mal hlavu jakkoli, nena\u0161el ani jedno slovo, kter\u00e9 by Toma mohlo na\u0161tvat nebo urazit.<\/p><\/div>\n

Jak se obvykle distancoval od ve\u0161ker\u00fdch pocit\u016f, a\u0165 u\u017e negativn\u00edch \u010di pozitivn\u00edch, nemohl nerozeznat ty pocity, kter\u00e9 mu kl\u00ed\u010dily v t\u011ble. Byl zv\u011bdav\u00fd, co se stalo, zklaman\u00fd, \u017ee dopis nedostal, nedo\u010dkav\u00fd, jestli dopis p\u0159ece jen p\u0159ijde, a kdy\u017e, tak kdy. Za\u010d\u00ednal c\u00edtit v\u011bci, kter\u00e9 c\u00edtil na za\u010d\u00e1tku. Na za\u010d\u00e1tku, ne\u017e se v jeho \u017eivot\u011b objevila obrovsk\u00e1 propast, kam spadl, a ze kter\u00e9 se nakonec vy\u0161kr\u00e1bala jen loutka, se kterou si mohou v\u0161ichni pohr\u00e1vat, jak se jim zl\u00edb\u00ed.<\/p>\n

Okno na dve\u0159\u00edch od jeho pokoje vydalo charakteristick\u00fd zvuk, jak jej o\u0161et\u0159ovatelka otev\u0159ela a vsouvala dovnit\u0159 t\u00e1c s j\u00eddlem.<\/div>\n

„Bille, ve\u010dere,“ \u0159ekla jen a sledovala, jak se Bill schoval pod p\u0159ikr\u00fdvku i s hlavou. Zat\u00e1hla ok\u00e9nko a zamra\u010dila se. Posledn\u00ed dobou se Bill choval divn\u011b. Te\u010f by \u0159ekla, \u017ee se choval skoro jako umanut\u00e9 d\u00edt\u011b, kter\u00e9 vzdoruje sv\u00e9 matce. Posledn\u011b dokonce zahl\u00e9dla nepatrn\u00fd \u00fasm\u011bv na jeho tv\u00e1\u0159i, na co\u017e nikdo nebyl zvykl\u00fd. Pro v\u0161echny v l\u00e9\u010debn\u011b byl Bill \u010dlov\u011bk bez emoc\u00ed, pokud se nepo\u010d\u00edtaly ty, kdy\u017e dostal sv\u016fj z\u00e1chvat. Neplakal, nesm\u00e1l se, neh\u00e1dal se.<\/div>\n
Kr\u00e1tce zauva\u017eovala, \u017ee by mo\u017en\u00e1 m\u011bla obezn\u00e1mit s celou situac\u00ed Billovu psycholo\u017eku, proto\u017ee tohle byla dost podstatn\u00e1 zm\u011bna. Bylo jedno, jestli k lep\u0161\u00edmu nebo k hor\u0161\u00edmu. V lep\u0161\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b psycholo\u017eka Billovi pom\u016f\u017ee vr\u00e1tit se do norm\u00e1ln\u00edho \u017eivota, v hor\u0161\u00edm mu zabr\u00e1n\u00ed, aby si n\u011bjak ubl\u00ed\u017eil, pokud by zm\u011bna v jeho chov\u00e1n\u00ed m\u011bla n\u011bjakou spojitost s pokusem o sebevra\u017edu. M\u011bli tu takov\u00fdch p\u0159\u00edpad\u016f hodn\u011b. Apati\u010dt\u00ed pacienti se najednou za\u010dali chovat optimisticky a na jejich pom\u011bry norm\u00e1ln\u011b. Bylo to ale jen z toho d\u016fvodu, \u017ee m\u011bli radost, proto\u017ee na\u0161li v\u00fdchodisko ze sv\u00e9 situace v podob\u011b sebevra\u017edy.<\/div>\n
Necht\u011bla ale zbyte\u010dn\u011b pla\u0161it. Mo\u017en\u00e1 se j\u00ed to jen zd\u00e1lo. Mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b po\u010dk\u00e1 n\u011bkolik dn\u00ed, a pokud se j\u00ed i nad\u00e1le bude zd\u00e1t, \u017ee Bill sv\u00e9 chov\u00e1n\u00ed zm\u011bnil, nahl\u00e1s\u00ed to.<\/p>\n

Bill nechal sklouznout p\u0159ikr\u00fdvku z hlavy a pod\u00edval se na zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e. Slezl z postele a do\u0161el si pro t\u00e1c. Posadil se ke stolku jako ka\u017ed\u00fd den a vzal do ruky vidli\u010dku. Bez Tomova dopisu to vypadalo jako na za\u010d\u00e1tku. V\u0161e p\u0159i star\u00e9m. A Bill se c\u00edtil osam\u011blej\u0161\u00ed ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm.<\/p>\n

autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* Od za\u010d\u00e1tku Byl to necel\u00fd t\u00fdden od stra\u0161liv\u00e9ho zji\u0161t\u011bn\u00ed, od Tomova kolapsu a od Billova dopisu. Prim\u00e1\u0159ka Schneiderov\u00e1 se rozhodla nechat Toma chv\u00edli na pokoji a nezat\u011b\u017eovat jej pracemi v l\u00e9\u010debn\u011b, kde mu v\u0161echno p\u0159ipom\u00ednalo to, co se dov\u011bd\u011bl.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[584],"tags":[],"class_list":["post-4068","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-breaking-through"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4068","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4068"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4068\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4068"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4068"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4068"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}