{"id":4074,"date":"2014-04-16T16:00:00","date_gmt":"2014-04-16T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4061"},"modified":"2014-04-16T16:00:00","modified_gmt":"2014-04-16T15:00:00","slug":"breaking-through-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/04\/16\/breaking-through-16\/","title":{"rendered":"Breaking Through 16."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*
<\/strong> <\/p>\n

Ahojte v\u0161ichni,<\/em><\/div>\n

p\u0159i psan\u00ed jsem si z\u0159ejm\u011b podv\u011bdom\u011b uv\u011bdomila, \u017ee u\u017e moc d\u00edl\u016f byla idylka. P\u0159ipravuji v\u00e1s na to p\u0159edem.<\/em><\/div>\n
Va\u0161e Muck\u00e1tko<\/em> :o*<\/p>\n

Pravda vyplouv\u00e1 na povrch<\/p>\n

<\/em><\/strong> Pracovn\u00ed sobota byla n\u011b\u010d\u00edm, na co si Tom tak \u00fapln\u011b nezvykl. Dne\u0161ek byl ale v\u00fdjimka. Prim\u00e1\u0159ka mu volala t\u011bsn\u011b po ob\u011bd\u011b, zda by nemohl p\u0159ij\u00edt do l\u00e9\u010debny. Vychovatelka, kter\u00e1 m\u011bla na starost odpoledn\u00ed program d\u011bt\u00ed z d\u011btsk\u00e9ho odd\u011blen\u00ed, musela z rodinn\u00fdch d\u016fvod\u016f opustit pracovi\u0161t\u011b. Hl\u00edd\u00e1n\u00ed a zabaven\u00ed d\u011bt\u00ed se naprosto li\u0161ilo od Tomovy obvykl\u00e9 n\u00e1pln\u011b pr\u00e1ce. U\u017e ve dv\u011b hodiny proch\u00e1zel pozemky a m\u00ed\u0159il k \u0161atn\u011b. Stavil se samoz\u0159ejm\u011b u Billova okna a zastr\u010dil ob\u00e1lku za parapet. Hlavou mu blesklo, \u017ee bude muset dal\u0161\u00ed ob\u00e1lky bu\u010f koupit, nebo je za\u010d\u00edt vyr\u00e1b\u011bt z pap\u00edr\u016f, proto\u017ee mu doch\u00e1zely. Nem\u011bl jich tolik, proto\u017ee je\u0161t\u011b doned\u00e1vna dopisy nepos\u00edlal, ani je nikomu v ob\u00e1lce nep\u0159ed\u00e1val.<\/p>\n

Z\u016fstal ve sv\u00e9m oble\u010den\u00ed, ve kter\u00e9m p\u0159i\u0161el, aby se c\u00edtil co nejv\u00edce pohodln\u011b a d\u011bti na n\u011bm nepoznaly, \u017ee je nesv\u016fj. Do\u0161el na d\u011btsk\u00e9 odd\u011blen\u00ed, kde jej okam\u017eit\u011b odchytila prim\u00e1\u0159ka.<\/div>\n

„Tome, mockr\u00e1t v\u00e1m za tohle d\u011bkuji. \u017de jste p\u0159i\u0161el takhle na zavol\u00e1n\u00ed a \u017ee je pohl\u00edd\u00e1te. V \u0161est odch\u00e1z\u00ed d\u011bti na ve\u010de\u0159i a pak maj\u00ed ve\u010derku, tak\u017ee d\u00e9le jak do sedmi v\u00e1s tu nezdr\u017e\u00edm,“ slibovala prim\u00e1\u0159ka<\/div>\n
„Z\u016fstanu, jak dlouho to bude pot\u0159eba,“ pousm\u00e1l se Tom a nechal se dov\u00e9st k hern\u011b.<\/div>\n
„V podstat\u011b jde o hl\u00edd\u00e1n\u00ed, aby se d\u011btem p\u0159i hran\u00ed nic nestalo. Pokud m\u00e1te n\u011bjakou pr\u00e1ci do \u0161koly a m\u00e1te ji s sebou, klidn\u011b se j\u00ed v\u011bnujte, jen ob\u010das ho\u010fte o\u010dima po d\u011btech. Nic v\u00edc po v\u00e1s ne\u017e\u00e1d\u00e1m.“<\/div>\n
„V po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„Tak\u017ee m\u016f\u017eeme?“ zeptala se prim\u00e1\u0159ka a otev\u0159ela dve\u0159e do prostorn\u00e9 herny. Tom se rozhl\u00e9dl po t\u00e9 hlu\u010dn\u00e9 \u017eiv\u00e9 drobotin\u011b a zalitoval, \u017ee na tohle k\u00fdvl. Jak uhl\u00edd\u00e1 jedno obrovsk\u00e9 klubko neposed\u016f? A to je\u0161t\u011b ani nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 jak\u00e9 d\u00edt\u011b za zdravotn\u00ed probl\u00e9my, co si ke komu m\u016f\u017ee dovolit.<\/div>\n
\n
„D\u011bti, poslouchejte m\u011b chv\u00edli,“ zam\u00e1vala prim\u00e1\u0159ka rukama ve vzduchu, aby si vybojovala pozornost. „D\u011bkuji. Tohle je Tom a bude tu dnes s v\u00e1mi. Annemarie musela odej\u00edt a jej\u00ed pr\u00e1ci pro dne\u0161ek p\u0159evezme Tom, jak Toma p\u0159iv\u00edt\u00e1me?“ zeptala se d\u011bt\u00ed.<\/div>\n
„Ahoj Tome,“ ozvalo se sborov\u011b, a\u017e to Toma trochu zatahalo za u\u0161i.<\/div>\n
„Ahoj,“ zvedl dla\u0148 v n\u00e1znaku m\u00e1vnut\u00ed. Bylo mu trochu trapn\u011b.<\/div>\n
„Jsem si jist\u00e1, \u017ee to zvl\u00e1dnete. Kdyby n\u011bco, budu u sebe v kancel\u00e1\u0159i. Je\u0161t\u011b jednou d\u011bkuji,“ p\u00edpla prim\u00e1\u0159ka a ode\u0161la z m\u00edstnosti, nech\u00e1vaj\u00edc Toma napospas t\u011bm mal\u00fdm \u017eivl\u016fm. Tom se rozhl\u00eddl po m\u00edstnosti a trochu k\u0159e\u010dovit\u011b se usm\u00e1l, kdy\u017e na n\u011bj z\u00edralo tolik p\u00e1r\u016f o\u010d\u00ed.<\/p>\n

„Uhm… klidn\u011b si hrajte d\u00e1l,“ pob\u00eddnul d\u011bti, „j\u00e1 si sednu tady ke stolu a budu se sna\u017eit b\u00fdt neviditeln\u00fd,“ zamumlal pro sebe, aby to d\u011bti nezaznamenaly a m\u00ed\u0159il ke stolu. Lekl se, kdy\u017e se mu n\u011bco pov\u011bsilo na nohu a on zavr\u00e1voral. Pod\u00edval se dol\u016f na malou zrzavou hol\u010di\u010dku, kter\u00e1 tiskla jeho stehno, proto\u017ee a\u017e k pasu nedos\u00e1hla.<\/div>\n

„Strejdo Tome, poj\u010f, uk\u00e1\u017eu ti Pum\u00edka, S\u00e1ru a \u0160t\u00edstka,“ stiskla drobnou ru\u010dkou Tomovu velkou tlapu a t\u00e1hla jej k malink\u00e9mu stole\u010dku.<\/div>\n
„Nev\u011bd\u011bl jsem, \u017ee m\u00e1m nete\u0159,“ zask\u0159\u00edpal Tom ti\u0161e zuby. „Sakra! Nev\u011bd\u011bl jsem, \u017ee m\u00e1m sourozence!“ uv\u011bdomil si najednou, ale nechal se t\u00e1hnout p\u0159es p\u016fl m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Posa\u010f se, strejdo Tome,“ vyzval jej mal\u00fd hn\u011bdovlas\u00fd klu\u010dina a uk\u00e1zal na modrou d\u0159ev\u011bnou stoli\u010dku. Tom m\u011bl strach, \u017ee pod n\u00edm jej\u00ed no\u017ei\u010dky prasknout, ale nedovolil si odporovat. Opatrn\u011b dosedl a \u00falevn\u011b vydechl, kdy\u017e stoli\u010dka unesla jeho v\u00e1hu.<\/div>\n
„M\u00e1me tu te\u010f \u010dajov\u00fd d\u00fdch\u00e1nek a ty se k n\u00e1m, strejdo, mus\u00ed\u0161 p\u0159ipojit. \u010caj u\u017e do\u0161el, ale su\u0161enku si mus\u00ed\u0161 vz\u00edt,“ nat\u00e1hla se blon\u010fat\u00e1 d\u00edvenka pro su\u0161enku na p\u016fl om\u00e1\u010denou v \u010dokol\u00e1d\u011b a str\u010dila ji Tomovi p\u0159\u00edmo do pusy, tak\u017ee Tomovy nezbylo nic jin\u00e9ho, ne\u017e povolit hradbu zub\u016f a p\u0159ijmout pokrm do \u00fast. Rozkousal su\u0161enku a znechucen\u011b se za\u0161klebil. Ta su\u0161enka u\u017e na tom tal\u00ed\u0159ku musela le\u017eet n\u011bjakou dobu, \u017ee se pomalu stala jednou z hra\u010dek. Ne n\u011b\u010d\u00edm, co se j\u00ed. N\u011bco jako kdy\u017e p\u0159ijdete do ordinace a na stole tam na tal\u00ed\u0159ku le\u017e\u00ed p\u00e1r su\u0161enek, kdyby si cht\u011bl n\u011bkdo nab\u00eddnout. Nikdo toho ale nevyu\u017eije, a tak se na su\u0161enky pr\u00e1\u0161\u00ed a ony ztr\u00e1cej\u00ed na sv\u00e9 \u010derstvosti.<\/p>\n

„Moc d\u011bkuji,“ polkl Tom zt\u011b\u017eka a doufal, \u017ee nebude muset sn\u00edst i ten zbytek.<\/div>\n

„Strejdo Tome, spadla mi z vl\u00e1sk\u016f moje spona, vr\u00e1t\u00ed\u0161 mi ji tam?“ zeptala se hol\u010di\u010dka po Tomov\u011b pravici, kter\u00e1 se u n\u011bj z\u010distajasna zjevila.<\/div>\n
„Uuuhhh jo jasn\u011b, tak se oto\u010d,“ pokynul d\u00edvce a sna\u017eil se zkrotit blon\u010fat\u00e9 prameny drobn\u00fdch prst\u00fdnk\u016f. Kdyby jej te\u010f vid\u011bl Andreas, nejsp\u00ed\u0161 by se v\u00e1lel po zemi sm\u00edchy.<\/div>\n
„Jau! To tah\u00e1,“ zav\u0159\u00edskala d\u00edvka.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ omluvil se Tom a sponku povolil. „Dobr\u00fd?“<\/div>\n
„Napoprv\u00e9 sis vedl moc dob\u0159e,“ popl\u00e1cala jej d\u00edvka uznale po rameni a jak se objevila, tak zase zmizela.<\/div>\n
„Strejdo Tome, upadlo mi kole\u010dko u aut\u00ed\u010dka, sprav\u00ed\u0161 ho pros\u00edm?“ objevilo se mu modr\u00e9 aut\u00ed\u010dko p\u0159ed o\u010dima a otev\u0159en\u00e1 dv\u00ed\u0159ka mu m\u00e1lem vyp\u00edchla oko.<\/div>\n
„Pokus\u00edm se,“ p\u0159evzal si aut\u00ed\u010dko a kolo.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 bude\u0161 pot\u0159ebovat toto,“ otev\u0159el chlapec malinkou dla\u0148, ve kter\u00e9 m\u011bl mati\u010dku. Tom si ji p\u0159evzal, nasadil kolo a mati\u010dku na\u0161rouboval p\u0159ed n\u011bj. P\u0159esv\u011bd\u010dil se, \u017ee se kolo to\u010d\u00ed a vr\u00e1til auto chlapci, kter\u00fd bez pod\u011bkov\u00e1n\u00ed utekl za ostatn\u00edmi kluky.<\/div>\n
„A jak se jinak m\u00e1\u0161, strejdo?“ ozvalo se ze strany.<\/div>\n
„No d\u00e1 se \u0159\u00edct, \u017ee…“
„Strejdoooo! Damian mi ukradl panenku a tah\u00e1 ji za vlasy!“ p\u0159eru\u0161il jej p\u00edskot hol\u010di\u010dky.<\/div>\n
„Arianna mi zase ukradla kostku z m\u00e9 stavebnice!“<\/div>\n
„Strejdo, mus\u00edm na z\u00e1chod!“<\/div>\n
„A j\u00e1 m\u00e1m \u017e\u00edze\u0148!“<\/div>\n
„Kdy bude sva\u010dinka?“<\/div>\n
„Bude\u0161 tu i z\u00edtra, strejdo?“<\/p>\n

Ot\u00e1zky, st\u011b\u017eov\u00e1n\u00ed, k\u0159ik a v\u0161echno jedno p\u0159es druh\u00e9. Tomova hlava se zv\u011bt\u0161ovala jako p\u00e1trac\u00ed bal\u00f3n a on nev\u011bd\u011bl, na koho se soust\u0159edit jako prvn\u00ed. Jeden volal, druh\u00fd k\u0159i\u010del, t\u0159et\u00ed jej tahal za nohavici nebo za ruku. S takovou by Toma za chv\u00edli umo\u0159ili. Tom prudce vstal od stolku u\u017e jen kv\u016fli tomu, \u017ee nebylo zrovna p\u0159\u00edjemn\u00e9 m\u00edt kolena t\u00e9m\u011b\u0159 pod bradou, jak n\u00edzko sed\u011bl. D\u011bti se trochu lekly a z\u016fstaly na Toma koukat. N\u011bkte\u0159\u00ed zv\u011bdav\u011b, n\u011bkte\u0159\u00ed vylekan\u011b, n\u011bkte\u0159\u00ed za\u010d\u00ednali natahovat a n\u011bkte\u0159\u00ed vypadali zlomysln\u011b a cht\u011bli to Tomovi je\u0161t\u011b v\u00edc zava\u0159it. Osud Tomovi p\u0159\u00e1l, kdy\u017e si v\u0161iml kytary, kter\u00e1 visela nad sk\u0159\u00edn\u00ed a vypadala, \u017ee slou\u017eila jen jako dekorace.<\/div>\n

„Tak\u017ee… kdo z v\u00e1s um\u00ed zp\u00edvat?“ zeptal se a do\u0161el si pro hudebn\u00ed n\u00e1stroj, kter\u00fd mu byl velmi zn\u00e1m\u00fd. Vzal si \u017eidli od stolu, kde m\u011bl v pl\u00e1nu str\u00e1vit tohle odpoledne, a postavil ji ke koberci. Posadil se a zjistil, jak moc je kytara rozlad\u011bn\u00e1. Sta\u010dilo jen trochu p\u0159it\u00e1hnout struny a v\u0161e bylo p\u0159ipraveno.<\/p>\n

Brzy se d\u011bti p\u0159ek\u0159ikovaly jedno p\u0159es druh\u00e9, aby Tom zahr\u00e1l zrovna tu jejich p\u00edsni\u010dku. Nezbylo nic jin\u00e9ho, ne\u017e d\u011bti posadit vedle sebe do p\u011bti \u0159ad a pt\u00e1t se jednoho po druh\u00e9m, co chce sly\u0161et. P\u0159est\u00e1vky slou\u017eily na pit\u00ed, k cest\u011b na z\u00e1chod a k prota\u017een\u00ed t\u011bl\u00ed\u010dek, kdy\u017e d\u011bti poslu\u0161n\u011b sed\u011bly na koberci, poslouchaly a zp\u00edvaly. Prim\u00e1\u0159ka se usm\u00e1la, kdy\u017e po dvou hodin\u00e1ch \u0161la Toma a d\u011bti tajn\u011b zkontrolovat. Nakukovala zpoza rohu a usm\u00edvala se, kdy\u017e vid\u011bla, jak Tom sed\u00ed na \u017eidli, hraje na kytaru a d\u011bti sed\u00ed poslu\u0161n\u011b na koberci a zp\u00edvaj\u00ed. N\u011bkter\u00e9 vyvolen\u00e9 sed\u011bly p\u0159\u00edmo u Tomov\u00fdch nohou a s otev\u0159enou pusinkou se d\u00edvaly, jak Tomovy prsty tan\u010d\u00ed po strun\u00e1ch.<\/p>\n

\u010cas ve\u010de\u0159e se p\u0159ibl\u00ed\u017eil. Tom nemohl pochopit, \u017ee odpoledne tak rychle uteklo. Byl r\u00e1d, \u017ee to zvl\u00e1dl, tak jak to zvl\u00e1dl a dok\u00e1zal ty d\u011bti natolik zaujmout, \u017ee vydr\u017eely u jedn\u00e9 \u010dinnosti na cel\u00e9 odpoledne. Vracel kytaru na sv\u00e9 m\u00edsto, kdy\u017e dovnit\u0159 vstoupila prim\u00e1\u0159ka.<\/div>\n

„Tak d\u011bti, ve\u010de\u0159e je p\u0159ipraven\u00e1. Se\u0159adit do dvojic a s Tomem v\u00e1s odvedeme do j\u00eddelny,“ zavelela prim\u00e1\u0159ka a p\u0159\u00edjemn\u011b se na Toma usm\u00e1la. „Kdo nem\u00e1 dvoji\u010dku?“ rozhl\u00ed\u017eela se po d\u011btech.<\/div>\n
„J\u00e1, ale p\u016fjdu se strejdou Tomem,“ p\u0159ihl\u00e1sila se jedna d\u00edvenka a vklouzla do Tomovy dlan\u011b svoj\u00ed malou paci\u010dkou. Prim\u00e1\u0159ka se uchechtla a jako matka kachna vedla svoje k\u00e1\u010d\u00e1tka do j\u00eddelny. Tom v\u0161echny jistil vzadu. Musel p\u0159izp\u016fsobit sv\u00e9 dlouh\u00e9 kroky t\u011bm mali\u010dk\u00fdm, aby mu hol\u010di\u010dka v\u016fbec sta\u010dila. V j\u00eddeln\u011b se d\u011bti rozeb\u011bhly ka\u017ed\u00e9 jin\u00fdm sm\u011brem, jen aby se co nejrychleji dostaly k j\u00eddlu.<\/p>\n

„Tak tady to pro v\u00e1s kon\u010d\u00ed,“ oto\u010dila se prim\u00e1\u0159ka k Tomovi.<\/div>\n

„Jo. Kone\u010dn\u011b,“ vydechl Tom a ot\u0159el si \u010delo.<\/div>\n
„N\u00e1ro\u010dn\u00e9, \u017ee?“<\/div>\n
„Netu\u0161il jsem, jak moc. P\u016fjdu si pro v\u011bci do herny a p\u016fjdu, pokud u\u017e nic nebudete pot\u0159ebovat.“<\/div>\n
„Beze v\u0161eho. Zvl\u00e1dl jste to dnes na jedni\u010dku. Je\u0161t\u011b jednou mnohokr\u00e1t d\u011bkuji za ochotu.“<\/div>\n
„Nen\u00ed za\u010d. Na shledanou,“ rozlou\u010dil se Tom a ode\u0161el z j\u00eddelny.<\/p>\n

Unaven\u011b se plou\u017eil chodbou d\u011btsk\u00e9ho odd\u011blen\u00ed a bl\u00ed\u017eil se k hern\u011b, kdy\u017e uvid\u011bl jednu ze sester s velkou kupou spis\u016f v ruk\u00e1ch, jak jde p\u0159\u00edmo proti Tomovi. Hra\u010dky ne\u0161\u0165astn\u011b rozh\u00e1zen\u00e9 po podlaze zap\u0159\u00ed\u010dinily jej\u00ed uklouznut\u00ed, stohy pap\u00edr\u016f vylet\u011bly do vzduchu a jako podzimn\u00ed list\u00ed se sn\u00e1\u0161ely dol\u016f. Sestra zast\u00e9nala a zvedla hlavu. Kdyby to byl kdokoli jin\u00fd, Tom by se pravd\u011bpodobn\u011b neudr\u017eel a za\u010dal by se sm\u00e1t, ale sestra byla pon\u011bkud pokro\u010dilej\u0161\u00edho v\u011bku a taky se j\u00ed mohlo n\u011bco st\u00e1t, a\u010dkoli to byl nevinn\u00fd p\u00e1d, kter\u00fd norm\u00e1ln\u011b zp\u016fsobil men\u0161\u00ed mod\u0159iny a nara\u017eeniny.<\/p>\n

„Jste v po\u0159\u00e1dku?“ sehnul se Tom k \u017een\u011b a pomohl j\u00ed do kleku.<\/div>\n

„Ach! Ty d\u011bcka m\u011b jednou zabijou. Kdy\u017e ne \u0159evem, tak t\u00edm nepo\u0159\u00e1dkem,“ zamumlala a promnula si loket.<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee jste zdravotn\u00ed sestra, ale nem\u00e1te to zlomen\u00e9 nebo n\u011bco?“<\/div>\n
„Ne, to ne. Bude to jen nara\u017een\u00e9. M\u00e1m u\u017e star\u00e9 kosti,“ u\u0161kl\u00edbla se.<\/div>\n
„Klidn\u011b se posa\u010fte. J\u00e1 v\u00e1m to sesb\u00edr\u00e1m,“ nab\u00eddl se Tom. Sestra jej ujistila, \u017ee bude v po\u0159\u00e1dku a sama se jala sb\u00edr\u00e1n\u00ed dokument\u016f. Tom klidn\u011b bral jeden pap\u00edr za druh\u00fdm a skl\u00e1dal si je do ruky tak, aby byly textem spr\u00e1vn\u011b a ne vzh\u016fru nohama nebo popsan\u00fdmi listy dol\u016f. Kdy\u017e se jim poda\u0159ilo v\u0161echno sesb\u00edrat, zvedl se Tom ze zem\u011b a srovn\u00e1val rohy str\u00e1nek, aby tvo\u0159ily \u00fahlednou kupi\u010dku. Zad\u00edval se na str\u00e1nku hned naho\u0159e a roz\u0161\u00ed\u0159il o\u010di, kdy\u017e \u00fapln\u011b naho\u0159e v kolonce na\u0161el tu\u010dn\u011b vyti\u0161t\u011bn\u00e9 jm\u00e9no ‚Bill Kaulitz‘. V pozn\u00e1mce hned vedle jm\u00e9na st\u00e1lo n\u011bco, co zato\u010dilo Tomov\u00fdm sv\u011btem.<\/div>\n
Dokumentace poskytnuta k univerzitn\u00edmu v\u00fdzkumu – \u010d. 6166<\/em><\/div>\n
\n

Slova sestry, \u017ee nesm\u00ed nahl\u00ed\u017eet do dokumentace, u\u017e nesly\u0161el. Srovnan\u00e9 listy mu vyklouzly z prst\u016f, d\u0159\u00edv ne\u017e mu je sestra stihla vz\u00edt, a on se ocitl v podivn\u00e9 bublin\u011b. Nic nevych\u00e1zelo ven a nic se nedostalo dovnit\u0159. \u017d\u00e1dn\u00e9 slovo, \u017e\u00e1dn\u00fd dotyk.<\/p>\n

Panick\u00e9 z\u00e1chvaty strachu a hr\u016fzy, spou\u0161t\u011bn\u00e9 hlasit\u00fdm projevem nebo dotykem<\/em><\/div>\n

Ned\u016fv\u011bra k druh\u00e9 osob\u011b, uzav\u0159enost, zamlklost, p\u0159etrv\u00e1vaj\u00edc\u00ed no\u010dn\u00ed m\u016fry<\/em><\/div>\n
Sklony k sebepo\u0161kozov\u00e1n\u00ed p\u0159i n\u00e1stupu z\u00e1chvatu<\/em><\/div>\n
Pacient p\u0159est\u00e1v\u00e1 d\u00fdchat<\/em><\/div>\n
Tendence choulit se do obrann\u00e9 pozice<\/em><\/div>\n
Po mnoho m\u011bs\u00edc\u016f t\u00fdran\u00fd a sexu\u00e1ln\u011b zneu\u017e\u00edvan\u00fd od vrstevn\u00edk\u016f a star\u0161\u00edch spolu\u017e\u00e1k\u016f<\/p>\n

<\/em> Jako v prezentaci postupn\u011b nab\u00edhaj\u00ed \u0159\u00e1dky textu, tak postupn\u011b Tomovi vyvst\u00e1valy informace o pacientovi, kter\u00fd mu byl p\u0159id\u011blen. O pacientovi, kter\u00fd byl dote\u010f jen \u010d\u00edslem a te\u010f m\u011bl najednou jm\u00e9no a zrovna Billovo jm\u00e9no. Tomova nejhor\u0161\u00ed no\u010dn\u00ed m\u016fra se stala skute\u010dnost\u00ed a on zjistil pravdu. Pravdu, kter\u00e1 jej natolik zas\u00e1hla, \u017ee omdlel a sesunul se k zemi. Ani nezachytil vylekan\u00fd v\u00fdk\u0159ik sestry, kter\u00e1 se Toma sna\u017eila zachytit. Marn\u011b. Tomovo t\u011blo v mdlob\u00e1ch padlo k zemi a z\u016fstalo le\u017eet.<\/p>\n

Prim\u00e1\u0159ka v dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b vch\u00e1zela do budovy, kdy\u017e vid\u011bla jednu ze sester d\u0159ep\u011bt u bezvl\u00e1dn\u00e9ho t\u011bla. Rozb\u011bhla se k m\u00edstu, nech\u00e1vaj\u00edc b\u00edl\u00fd pl\u00e1\u0161\u0165 vl\u00e1t daleko za n\u00ed.<\/div>\n

„Co se stalo?“ vyhrkla, kdy\u017e v tom \u010dlov\u011bku poznala Toma. Sestra dr\u017eela prsty u Tomova krku a kontrolovala tep.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm. Pom\u00e1hal mi sb\u00edrat dokumentaci, pak se za\u010detl do jednoho z horn\u00edch pap\u00edr\u016f a omdlel. Uhodil se do hlavy, ale tep m\u00e1 pravideln\u00fd,“ informovala ji sestra. Prim\u00e1\u0159ka s\u00e1hla po pap\u00ed\u0159e, kter\u00fd le\u017eel u Tomova t\u011bla. Bolestn\u011b p\u0159iv\u0159ela v\u00ed\u010dka, kdy\u017e p\u0159el\u00e9tla o\u010dima obsah. Do\u0161lo j\u00ed, co se tam pr\u00e1v\u011b stalo. Tom musel nejv\u011bt\u0161\u00ed n\u00e1hodou na cel\u00e9m sv\u011bt\u011b dostat diagn\u00f3zu zrovna Billa a pr\u00e1v\u011b tam na chodb\u011b zjistil, \u017ee jeho pacient je Bill. V\u011bd\u011bl jeho diagn\u00f3zu. V\u0161echny ty hr\u016fzy, kter\u00e9 se Billovi d\u011bly, ne\u017e se dostal do l\u00e9\u010debny. Hodiny a hodiny tr\u00fdzn\u011bn\u00ed a zn\u00e1sil\u0148ov\u00e1n\u00ed. V kombinaci s pocitem viny, kter\u00fd Tom v sob\u011b bezpochyby st\u00e1le nosil, bylo ot\u00e1zkou setin vte\u0159iny, kdy se z toho zji\u0161t\u011bn\u00ed zhrout\u00ed. Kdyby prim\u00e1\u0159ka v\u011bd\u011bla, jak bl\u00edzko se Tom k Billovi dostal, mo\u017en\u00e1 by padla hned vedle Toma.<\/p>\n

„Po\u010dkejte tady u n\u011bj. Zavol\u00e1m sanit\u00e1\u0159e, aby ho odnesli na pokoj,“ prim\u00e1\u0159ka se na chv\u00edli vzd\u00e1lila a o p\u00e1r okam\u017eik\u016f pozd\u011bji se vracela se dv\u011b mlad\u00fdmi mu\u017ei, kte\u0159\u00ed vezli nos\u00edtka.<\/div>\n

„Je\u017ei\u017e, co se mu stalo?“ vykulil o\u010di jeden z nich, kdy\u017e Toma poznal. Alex byl jeden z t\u011bch o\u0161et\u0159ovatel\u016f.<\/div>\n
„Omdlel. Odvezte ho na \u0161estku. Je voln\u00e1,“ uk\u00e1zala sm\u011brem k pokoji. „Bude pot\u0159ebovat n\u011bco na uklidn\u011bn\u00ed a vodu,“ po\u017e\u00e1dala sestru a vydala se na pokoj. „U\u017e to zvl\u00e1dnu. D\u011bkuji za pomoc. I v\u00e1m, Alexi,“ zd\u016fraznila, aby jej p\u0159im\u011bla odej\u00edt. P\u0159isedla si k l\u016f\u017eku a podlo\u017eila Tomovu hlavu dlan\u00ed.<\/div>\n
„Tome? Tome, sly\u0161\u00edte m\u011b? Probu\u010fte se,“ promlouvala k n\u011bmu a lehce jej pl\u00e1cala po tv\u00e1\u0159\u00edch. Tomova v\u00ed\u010dka se zachv\u011bla a brzy prim\u00e1\u0159ka na okam\u017eik spat\u0159ila b\u011blmo, duhovky a panenky. Tom zpomalen\u011b mrkal.<\/div>\n
„Jen klid. Omdlel jste a upadl na zem,“ vysv\u011btlila mu klidn\u011b. Sestra ve\u0161la do pokoje a odlo\u017eila t\u00e1c se sklenic\u00ed vody a injekc\u00ed. Tomovy o\u010di zvlhly, kdy\u017e si vybavil, co se p\u0159ed chv\u00edl\u00ed stalo. Pod\u00edval se prim\u00e1\u0159ce do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Bill,“ \u0161pitl bez dechu. „Je to Bill,“ zopakoval a z jeho o\u010d\u00ed nesly\u0161n\u011b stekly prvn\u00ed slzy. Prim\u00e1\u0159ku bodlo u srdce, kdy\u017e vid\u011bla Toma v takov\u00e9m stavu. Bylo j\u00ed to tak nep\u0159edstaviteln\u011b l\u00edto. C\u00edtila se najednou tak bezmocn\u011b. Profesion\u00e1ln\u00ed str\u00e1nka jej\u00ed osobnosti \u0161la stranou. Cht\u011bla Toma obejmout a ut\u011b\u0161it, ale ne\u0161lo to. Jen by ho utvrdila v jeho emocion\u00e1ln\u00ed bolesti a podpo\u0159ila jej v tom.<\/p>\n

„Tome, poslouchejte m\u011b. Sest\u0159i\u010dka v\u00e1m p\u00edchne n\u011bco na uklidn\u011bn\u00ed a j\u00e1 zavol\u00e1m va\u0161im rodi\u010d\u016fm, \u017ee na noc z\u016fstanete tady. S\u00e1m byste cestu dom\u016f nezvl\u00e1dl, rozum\u00edte mi?“ uji\u0161\u0165ovala se prim\u00e1\u0159ka, proto\u017ee Tom vypadal, \u017ee je ztracen ve sv\u00e9m t\u011ble.<\/div>\n

„Nem\u016f\u017eu,“ zavrt\u011bl Tom hlavou. „Nem\u016f\u017eu, kdy\u017e v\u00edm, \u017ee Bill, \u017ee chud\u00e1k Bill…“ mumlal a vrt\u011bl se. Jeho my\u0161lenky a stra\u0161liv\u00e9 p\u0159edstavy jej tla\u010dily k zemi. Nemohl p\u0159estat myslet na v\u0161echny ty hr\u016fzy, kter\u00e9 musel Bill za\u017e\u00edvat. Co musel sn\u00e1\u0161et, ne\u017e jej n\u011bkdo z toho pekla vysvobodil.<\/div>\n
„P\u00edchn\u011bte mu tu injekci. Z\u016fstane p\u0159i v\u011bdom\u00ed, ale bude utlumen\u00fd,“ obr\u00e1tila se prim\u00e1\u0159ka na sestru a pustila ji na sv\u00e9 m\u00edsto, aby m\u011bla prostor. Z l\u00e9ka\u0159sk\u00fdch d\u016fvod\u016f se prim\u00e1\u0159ka rozhodla naru\u0161it Tomovo soukrom\u00ed, aby na\u0161la jeho mobil, ve kter\u00e9m jist\u011b najde \u010d\u00edslo na jeho rodinu.<\/p>\n

Rozhovor s Tomovou matkou nebyl lehk\u00fd. Vylekala se, kdy\u017e j\u00ed prim\u00e1\u0159ka \u0159ekla, \u017ee nen\u00ed Tom, a vyd\u011bsila se znovu, kdy\u017e j\u00ed prim\u00e1\u0159ka vysv\u011btlila, pro\u010d jej\u00ed syn dnes nep\u0159ijde na noc dom\u016f. Tis\u00edckr\u00e1t Simone vysv\u011btlila, \u017ee se jen trochu uhodil do hlavy a pot\u0159ebuje si odpo\u010dinout, aby mohl n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed den opustit l\u00e9\u010debnu po sv\u00fdch. Simone v\u0161e odsouhlasila, ale stejn\u011b si nemohla pomoct od znepokojen\u00ed a strachu o sv\u00e9 d\u00edt\u011b. Dokonce se nab\u00eddla, \u017ee pro n\u011bj p\u0159ijedou autem, ale prim\u00e1\u0159ka p\u0159evoz v tomto stavu nedoporu\u010dila. Nav\u00edc dodala, \u017ee by m\u011bla r\u00e1da Toma pod kontrolou, aby se mu dostalo stoprocentn\u00ed p\u00e9\u010de, co\u017e Simone v z\u00e1v\u011bru uklidnilo a byla schopn\u00e1 ukon\u010dit hovor, ani\u017e by prim\u00e1\u0159ku vysl\u00fdchala celou noc.<\/p>\n

Prim\u00e1\u0159ka i sestra nechaly Toma posl\u00e9ze na pokoji samotn\u00e9ho. Sestra dostala instrukce, aby Toma nechaly v klidu, a kdyby m\u011bl probl\u00e9m s usnut\u00edm, aby mu daly pr\u00e1\u0161ek. N\u011bjak zv\u00fd\u0161en\u00e1 pozornost nebyla pot\u0159eba, p\u0159esto sestru po\u017e\u00e1dala, aby se na Toma p\u0159i ka\u017ed\u00e9 obch\u016fzce po p\u016flnoci chodila d\u00edvat.<\/div>\n

\n

*<\/p><\/div>\n

\n

Kolem des\u00e1t\u00e9, kdy byla cel\u00e1 budova pono\u0159ena do ticha, se Tom probudil z lehk\u00e9 d\u0159\u00edmoty. Nedost\u00e1valo se mu vzduchu. C\u00edtil se, jako by se dusil. Nat\u00e1hl se pro bundu a z pokoje ode\u0161el ven. Vyb\u011bhl z budovy a zhluboka se nadechl.<\/p><\/div>\n

„Pane!“ objevila se mu v z\u00e1dech sestra. „M\u011bl byste odpo\u010d\u00edvat vevnit\u0159.“<\/div>\n
„J\u00e1 pot\u0159ebuju… chvilku… pros\u00edm… j\u00e1 jen…“ Tom ud\u011blal krok a roze\u0161el se po cest\u011b od budovy. Sestra jej sledovala tak dlouho, dokud se neposadil na jednu z lavi\u010dek a neslo\u017eil tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed. Rozplakal se, ka\u0161laj\u00edc na ve\u0161ker\u00e1 dogmata, \u017ee mu\u017ei nepl\u00e1\u010dou. P\u0159\u00edmo tam naproti sob\u011b m\u011bl budovu C. Cht\u011bl vb\u011bhnout do Billova pokoje a sev\u0159\u00edt jej v n\u00e1ru\u010di, aby na n\u011bj u\u017e nikdo nemohl. V\u0161echno najednou d\u00e1valo smysl, a \u010d\u00edm v\u00edc si to Tom uv\u011bdomoval, t\u00edm v\u00edc to bolelo.<\/p>\n

Sed\u011bl tam ve tm\u011b, s\u00e1m se sebou a sv\u00fdm tr\u00e1pen\u00edm. Ti\u0161e vzlykal do dlan\u00ed a lehce se ot\u0159\u00e1sal. V hlav\u011b mu te\u010f b\u011bhalo tolik my\u0161lenek, \u017ee nebyl schopn\u00fd se soust\u0159edit ani na jednu z nich. Jen sed\u011bl a nech\u00e1val v\u0161echny emoce vyplouvat na povrch.<\/p>\n

Bill, schovan\u00fd ve st\u00ednu, se je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed proch\u00e1zel po are\u00e1lu a u\u017e\u00edval si \u010derstv\u00e9ho vzduchu, p\u0159em\u00fd\u0161lej\u00edc nad Tomov\u00fdmi slovy, kter\u00e9 \u010detl v pokoji st\u00e1le dokola. Zasekl se, kdy\u017e jej uvid\u011bl sed\u011bt na lavi\u010dce s hlavou slo\u017eenou v dlan\u00edch. N\u011bco v n\u011bm jej tisklo k zemi a nedovolalo mu ud\u011blat ani krok nav\u00edc, ale pak tu byl ten malink\u00fd hl\u00e1sek v jeho hlav\u011b, kter\u00fd se sna\u017eil p\u0159ek\u0159i\u010det v\u0161echny ty negativn\u00ed, aby se odv\u00e1\u017eil a posadil se na lavi\u010dku na opa\u010dn\u00e9 stran\u011b cesty, kter\u00e1 byla sice tak bl\u00edzko, ale p\u0159itom dostate\u010dn\u011b daleko.<\/p>\n

Vykro\u010dil pravou nohou a ti\u0161e na\u0161lapoval, pozoruj\u00edc sebemen\u0161\u00ed nezvykl\u00fd pohyb, kter\u00fd by vyhodnotil jako \u00fatok na jeho osobu. P\u00e1r slov na pap\u00ed\u0159e je\u0161t\u011b neznamenalo, \u017ee byly pravda. Do\u0161el a\u017e k lavi\u010dce a opatrn\u011b se na ni posadil. D\u011blila je zhruba vzd\u00e1lenost dvou a p\u016fl metru. Bill se sna\u017eil soust\u0159edit na pravideln\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed. Nevadilo mu, \u017ee jej Tom nezaregistroval. Pot\u0159eboval se uklidnit. Zbavit se zimnice a hore\u010dky, zastavit t\u0159as t\u011bla a klidn\u011b d\u00fdchat. V\u0161echno se ztratilo, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee Tom pl\u00e1\u010de. Zaposlouchal se do zvuk\u016f, kter\u00e9 tak dob\u0159e znal, a zad\u00edval se na n\u011bj. Uv\u011bdomil si, \u017ee tam, jen p\u00e1r krok\u016f od n\u011bj, sed\u00ed zlomen\u00e1 a zraniteln\u00e1 osoba. N\u011bkdo, kdo pot\u0159ebuje ut\u011b\u0161it, stejn\u011b jako to kdysi pot\u0159eboval on s t\u00edm rozd\u00edlem, \u017ee u n\u011bj nikdo nebyl. Jeho strach v\u0161ak st\u00e1le ovl\u00e1dal jeho mozek. Nemohl se zvednout a posadit se vedle Toma. Nemohl nic. Mohl jen p\u0159ihl\u00ed\u017eet Tomovu tr\u00e1pen\u00ed a b\u00fdt mu oporou alespo\u0148 takto.<\/p>\n

Zn\u00e1m\u00fd pocit sledovanosti Toma donutil pozvednout hlavu a pod\u00edvat se p\u0159ed sebe. Nap\u0159\u00edmil se, kdy\u017e uvid\u011bl na lavi\u010dce kousek od sebe sed\u011bt Billa. Vypadal mal\u00fd a ztracen\u00fd, ale p\u0159esto se mu v o\u010d\u00edch zrcadlil obrovsk\u00fd kus odvahy. Slzy i nad\u00e1le st\u00e9kaly z Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed, a\u010dkoli se Tom sna\u017eil se na Billa usm\u00e1t. Ne\u0161lo to. Ne kdy\u017e se na n\u011bj d\u00edval velk\u00fdma \u0161irok\u00fdma a p\u0159edev\u0161\u00edm nevinn\u00fdma o\u010dima. Nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee mu n\u011bkdo dok\u00e1zal ubl\u00ed\u017eit. A ne jednou.<\/div>\n

„Promi\u0148,“ \u0161pitl zlomen\u011b. Nev\u011bd\u011bl sice, za co p\u0159esn\u011b se omlouval, ale c\u00edtil, \u017ee to slovo pot\u0159ebuje b\u00fdt vy\u0159\u010deno. Mo\u017en\u00e1 se omlouval, \u017ee p\u0159ed Billem plakal, mo\u017en\u00e1 se omlouval za v\u0161echny, kte\u0159\u00ed kdy Billovi ubl\u00ed\u017eili, nebo a\u010dkoli to bylo absurdn\u00ed, se mo\u017en\u00e1 omlouval za to, \u017ee tam nebyl, aby Billa zachr\u00e1nil. Bill neodpov\u011bd\u011bl, ale jeho nitrem se rozlilo zmaten\u00ed a zv\u011bdavost, za co se Tom mohl omlouvat. Zvedl nohy ze zem\u011b a p\u0159itiskl stehna k hrudi. Objal je a z\u016fstal se d\u00edvat Tomovi do o\u010d\u00ed, stejn\u011b jako Tom p\u0159estal vzlykat a Billovi pohled op\u011btoval.<\/p>\n

V tu chv\u00edli oba c\u00edtili prazvl\u00e1\u0161tn\u00ed napojen\u00ed. Ticho, kter\u00e9 je obklopovalo, t\u00e9m\u011b\u0159 dovolovalo jejich u\u0161\u00edm sly\u0161et tlukot srdce toho druh\u00e9ho. N\u011bco se zm\u011bnilo. N\u011bco dopomohlo Billovi proz\u0159\u00edt. Jen malinko. Sv\u011bt op\u011bt z\u00edsk\u00e1val jasn\u011bj\u0161\u00ed barvy a on byl schopen si uv\u011bdomovat sv\u00e9 pocity a uchovat si je na del\u0161\u00ed dobu. Pro\u017e\u00edt je.<\/p>\n

Sed\u011bli tam dlouho. Nemluvili. Jen se d\u00edvali a zvykali si na p\u0159\u00edtomnost toho druh\u00e9ho. Bill se pro jednou nec\u00edtil \u00fapln\u011b osam\u011ble a Tomova bolest s ka\u017ed\u00fdm Billov\u00fdm zamrk\u00e1n\u00edm mizela. Roze\u0161li se pozd\u011b v noci, Tom do ticha \u0161pitl ‚Dobrou noc, Bille.‘, aby jej upozornil, \u017ee hodl\u00e1 vst\u00e1t a odej\u00edt. Bill se ostra\u017eit\u011b zvedl a pomal\u00fdmi kroky couval od Toma. Zastavil se, a\u017e kdy\u017e se Tom vzd\u00e1lil a z bezpe\u010dn\u00e9 vzd\u00e1lenosti mu m\u00e1vl na pozdrav.<\/p>\n

Tu noc se n\u011bco stalo.<\/p>\n

autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* Ahojte v\u0161ichni, p\u0159i psan\u00ed jsem si z\u0159ejm\u011b podv\u011bdom\u011b uv\u011bdomila, \u017ee u\u017e moc d\u00edl\u016f byla idylka. P\u0159ipravuji v\u00e1s na to p\u0159edem. Va\u0161e Muck\u00e1tko :o* Pravda vyplouv\u00e1 na povrch Pracovn\u00ed sobota byla n\u011b\u010d\u00edm, na co si Tom tak \u00fapln\u011b nezvykl. Dne\u0161ek<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[584],"tags":[],"class_list":["post-4074","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-breaking-through"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4074","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4074"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4074\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4074"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4074"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4074"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}