{"id":4078,"date":"2014-04-14T18:00:00","date_gmt":"2014-04-14T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4065"},"modified":"2014-04-14T18:00:00","modified_gmt":"2014-04-14T17:00:00","slug":"shatters-hope-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/04\/14\/shatters-hope-10\/","title":{"rendered":"Shatters hope 10."},"content":{"rendered":"
autor: Sayurii
<\/strong> <\/p>\n

D\u011bcka, tento d\u00edl v sob\u011b skr\u00fdv\u00e1 Flashback, kter\u00fd vypr\u00e1v\u00edm j\u00e1, tak pozor na to! \ud83d\ude42 A to proto, \u017ee mi to p\u0159i\u0161lo pro takov\u00e9 vypr\u00e1v\u011bn\u00ed nejvhodn\u011bj\u0161\u00ed. \ud83d\ude42 Tak p\u011bkn\u00e9 po\u010dten\u00ed\u010dko, Twinces\u0165\u00e1\u010dci moji milovan\u00ed. Va\u0161a Sayurii \ud83d\ude00 :*!<\/p>\n

<\/em> HAYLEY<\/p>\n

Posadili jsme se s Billym v pr\u00e1zdn\u011b kancel\u00e1\u0159i, aby n\u00e1s nikdo neru\u0161il. Mus\u00edm mu alespo\u0148 z\u010d\u00e1sti \u0159\u00edct, jak to v\u0161e tehdy prob\u00edhalo, chud\u00e1\u010dek v tom mus\u00ed m\u00edt po\u0159\u00e1dn\u00fd chaos. Nic si nepamatuje, a to se toho kolem n\u011bj d\u011blo tolik. Nepl\u00e1nuji mluvit s n\u00edm p\u0159\u00edli\u0161 o Tomovi, to co bratr c\u00edtil, co si myslel, pro\u010d za Billym chodil na pokoj, a co ho k tomu po v\u011bt\u0161inu \u010dasu vedlo, si nech\u00e1m alespo\u0148 prozat\u00edm pro sebe, konec konc\u016f by nebylo f\u00e9r, abych to Billymu za Tomov\u00fdmi z\u00e1dy \u0159ekla. Tohle by si m\u011bli vy\u0159\u00edkat oni dva, jestli k tomu n\u011bkdy dojde, co\u017e pochybuju, Tom ne\u0159ekne ani slovo. \u0158eknu Billymu jen to, jak mi pomohl a co jsem j\u00e1 c\u00edtila.<\/p>\n

Billy u\u017e netrp\u011bliv\u011b \u010dekal, a\u017e mu v\u0161e povykl\u00e1d\u00e1m a nediv\u00edm se tomu.<\/div>\n

„Bille, co v\u0161echno v\u00ed\u0161 o Tomovi a o mn\u011b? Co si mysl\u00ed\u0161, \u017ee s tebou m\u00e1me spole\u010dn\u00e9ho?“ zeptala jsem se prvn\u011b, abych v\u011bd\u011bla, \u010d\u00edm bych m\u011bla za\u010d\u00edt.<\/div>\n
„O Tomovi\u2026 nic.“ Odpov\u011bd\u011bl pomaleji, jako by se rozm\u00fd\u0161lel, jestli to, co \u0159\u00edk\u00e1, je skute\u010dn\u011b pravda. Zakroutil hlavou a op\u0159el se v\u00edc do \u017eidle. Je cel\u00fd nerv\u00f3zn\u00ed, chu\u010f\u00e1tko.<\/div>\n
„A ty\u2026 jsi byla v\u00e1\u017en\u011b nemocn\u00e1 a m\u011blas stejn\u011b malou \u0161anci na uzdraven\u00ed jako j\u00e1, \u017ee se probud\u00edm. Bylas prvn\u00ed, koho jsem vid\u011bl, kdy\u017e jsem se probudil. Podle sest\u0159i\u010dky jsi m\u011b nav\u0161t\u011bvovala denn\u011b a\u2026 ano, cht\u011bl jsem t\u011b naj\u00edt i dlouho po tom, co jsem t\u011b vid\u011bl naposledy, a\u017e dote\u010f.“ Rozpov\u00eddal se Billy, a \u010d\u00edm d\u00e9le mluvil, t\u00edm v\u00edc se mi zd\u00e1l jeho hlas rozt\u0159esen\u011bj\u0161\u00ed. St\u00e1le se na d\u0159ev\u011bn\u00e9 stoli\u010dce vrt\u011bl a drtil jej\u00ed okraje v rukou.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Nen\u00e1vid\u011bla jsem ty pohledy pln\u00e9 l\u00edtosti, p\u0159ipadalo mi, \u017ee jasn\u011b \u0159\u00edkaj\u00ed, \u017ee je v\u0161e ztracen\u00e9, ale v okam\u017eiku, kdy jsem Billyho vid\u011bla takhle, d\u00edvala jsem se na n\u011bj stejn\u00fdm zp\u016fsobem. Nakl\u00e1n\u011bla jsem hlavu na stranu a \u0159\u00edkala si, jak mus\u00ed pro n\u011bj b\u00fdt stra\u0161n\u00e9 nev\u011bd\u011bt a nepamatovat si nic z minulosti. Konkr\u00e9tn\u011b z jednoho dne a t\u0159\u00ed m\u011bs\u00edc\u016f. To o n\u011bm v\u00edm j\u00e1 – upadl do k\u00f3matu, a kdy\u017e se vzbudil, nepamatoval si jedin\u00e9 vod\u00edtko k tomu, co se mu p\u0159ihodilo, a proto m\u011b ani n\u00e1hodou nep\u0159ekvapilo, \u017ee tak moc tou\u017e\u00ed po ka\u017edi\u010dk\u00e9 odpov\u011bdi, kterou mu jsem schopn\u00e1 d\u00e1t. I kdy\u017e to, co v\u00edm a co jsem mu rozhodnut\u00e1 \u0159\u00edct, s jeho \u00fanosem nijak nesouvis\u00ed. Snad ho to i tak \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b uspokoj\u00ed. A t\u0159eba si u\u017e vzpomn\u011bl, kdo ho tehdy unesl a pro\u010d. Kdo v\u00ed?<\/p>\n

„Cht\u011bls m\u011b naj\u00edt? Pro\u010d?“ P\u0159ipad\u00e1m si jako detektiv nebo psycholog, \u017ee se ho st\u00e1le na n\u011bco vypt\u00e1v\u00e1m.<\/div>\n

„Cht\u011bl jsem se zeptat, pro\u010d jsi m\u011b nav\u0161t\u011bvovala.“ Odpov\u011bd\u011bl Bill jednodu\u0161e a pokr\u010dil rameny. Na p\u00e1r chvil zavl\u00e1dlo v kancel\u00e1\u0159i ticho, jen jsme se na sebe ob\u010das nakr\u00e1tko pod\u00edvali. R\u00e1da ho vid\u00edm, av\u0161ak je to takov\u00e9 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, kdy\u017e nad t\u00edm v\u0161\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm. Doopravdy v\u016fbec netu\u0161\u00ed, \u017ee jsme ho s bratrem a Leou m\u011bli tak r\u00e1di. Jen\u017ee pro m\u011b byl dobr\u00fd kamar\u00e1d, pro Leu takt\u00e9\u017e, pro bratra nikoliv. On s\u00e1m nev\u011bd\u011bl, \u010d\u00edm byl ten ciz\u00ed chlapec pro n\u011bj tak d\u016fle\u017eit\u00fd. V\u017edy m\u011bl probl\u00e9m s t\u00edm, rozeznat svoje emoce, \u010di je dostate\u010dn\u011b up\u0159\u00edmn\u011b vyj\u00e1d\u0159it, ale vid\u011bli jsme na n\u011bm, \u017ee k chlapci p\u0159ilnul, \u017ee mu ubli\u017euje fakt, s kter\u00fdm se dodnes nesm\u00ed\u0159il – Bill jej nezn\u00e1, nepamatuje si ho. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b zap\u016fsobil kolem sebe na v\u0161echny z n\u00e1s. Nepop\u00edr\u00e1m Leinina slova, kter\u00e1 zn\u011bla: „Bill je v\u00fdjime\u010dn\u00fd.“<\/p>\n

Povzdychla jsem si.<\/div>\n

„Nechodila jsem za tebou denn\u011b, na to jsem byla slab\u00e1. Chodila jsem si za tebou popov\u00eddat asi dva t\u00fddny p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e ses probudil, a ne\u017e jsem odjela dom\u016f.“ Poskytla jsem mu nejsp\u00ed\u0161 prvn\u00ed u\u017eite\u010dnou informaci. Mo\u017en\u00e1 si alespo\u0148 n\u011bco prozat\u00edm ujasn\u00ed.<\/div>\n
„To musela b\u00fdt v\u017edy dlouh\u00e1 konverzace.“ Nam\u00edtl a k\u0159e\u010dovit\u011b se pousm\u00e1l. Sna\u017eil se vypadat v pohod\u011b, ale j\u00e1 vid\u011bla, \u017ee nen\u00ed. Mysl\u00edm, \u017ee se i b\u00e1l, co v\u0161e mu je\u0161t\u011b \u0159eknu.<\/div>\n
„J\u00f3, byl jsi skv\u011blej na pokec. Nikdy jsi m\u011b neodbyl.“ Usm\u00e1la jsem se, abych tu napjatou atmosf\u00e9ru, kter\u00e1 by se dala kr\u00e1jet, uvolnila. „A nikdy jsi m\u011b neignoroval.“ Dodala jsem za st\u00e1l\u00e9ho usm\u00edv\u00e1n\u00ed, av\u0161ak ani m\u016fj nebyl nejup\u0159\u00edmn\u011bj\u0161\u00ed a nejnenucen\u011bj\u0161\u00ed. \u00dasm\u011bv mi tentokr\u00e1t neoplatil, jen se zavrt\u011bl na stoli\u010dce a zamru\u010del.<\/div>\n
„Vid\u00edm, \u017ee u\u017e chce\u0161, abych to v\u0161echno vyklopila.“<\/div>\n
Billy sklopil hlavu a zamumlal, \u017ee by to takhle ne\u0159ekl. Je mil\u00fd.<\/p>\n

Zhluboka jsem se nadechla a kr\u00e1tce zap\u0159em\u00fd\u0161lela, jak za\u010d\u00edt. Prost\u011b mu to n\u011bjak \u0161etrn\u011b, opatrn\u011b \u0159eknu, aby to pochopil a ujasnil si z \u010d\u00e1sti pro\u010d<\/em>. Tohle v\u00edm jen j\u00e1, Tom a Lea, ale ta mu u\u017e nic ne\u0159ekne. Mus\u00edm to zkr\u00e1tka ud\u011blat j\u00e1. Nezaslou\u017e\u00ed si nev\u011bd\u011bt to a mysl\u00edm, \u017ee tak pom\u016f\u017eu i Tomovi. T\u0159eba si Billy uv\u011bdom\u00ed, co Tom c\u00edtil, a promluv\u00ed si spolu. No nebylo by to pro oba lep\u0161\u00ed? Ale ne\u2026 ne\u0159eknu mu to, co by si Tom nep\u0159\u00e1l, aby v\u011bd\u011bl. Vlastn\u011b ani tohle by mi nedovolil prozradit. To by v\u0161ak nebylo f\u00e9r, ne\u0159\u00edct mu to, kdy\u017e na to tak dlouho \u010dekal.<\/div>\n

„To co je jen mezi tebou a Tomem ti ne\u0159eknu, promi\u0148, nebylo by to v\u016f\u010di n\u011bmu f\u00e9rov\u00fd.“ Ozn\u00e1mila jsem mu nejsp\u00ed\u0161 u\u017e podruh\u00e9.<\/p>\n

Billy na m\u011b nedo\u010dkav\u011b koukal zmaten\u00fdma o\u010dima. Opravdu jsou naprosto stejn\u00e9 jako Tomovy.<\/div>\n

„Budu mluvit jen za sebe.“ Dodala jsem po kr\u00e1tk\u00e9 pauze. \u010cekala jsem na n\u011bjakou reakci z Billovy strany, ale ml\u010del. Pozoroval m\u011b \u010dokol\u00e1dov\u00fdma, velk\u00fdma o\u010dima a prahnul po dal\u0161\u00edch slovech, po dal\u0161\u00ed odpov\u011bdi na ot\u00e1zku, kterou si kladl \u010dty\u0159i roky.<\/div>\n
„Kdy\u017e jsem onemocn\u011bla\u2026“ spustila jsem tedy, abych ho je\u0161t\u011b v\u00edc netr\u00e1pila, bez jak\u00e9hokoli ot\u00e1len\u00ed a pak jsem jen mluvila a mluvila a on snad ani nemrkal, ned\u00fdchal, jen poslouchal.<\/p>\n

Tom sed\u011bl u sv\u00e9 mlad\u0161\u00ed, nemocn\u00e9 sestry ka\u017ed\u00e9 dopoledne, ka\u017ed\u00e9ho dne, za ka\u017ed\u00e9ho po\u010das\u00ed. Hn\u011bdovlas\u00e1 d\u00edvenka v\u011bt\u0161inou spala, a pokud ne, chv\u00edli po p\u0159\u00edchodu br\u00e1\u0161ky vy\u010derp\u00e1n\u00edm usnula. Tom to ch\u00e1pal, mus\u00ed nabrat s\u00edlu na operaci, a\u017e se pro ni najde dobr\u00fd d\u00e1rce. Necht\u011bl si v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b p\u0159iznat, sly\u0161et, \u010di dokonce mluvit o tom, \u017ee \u010dasu ub\u00fdv\u00e1 a je dost pravd\u011bpodobn\u00e9, \u017ee se d\u00e1rce neobjev\u00ed v\u010das a Hayley um\u0159e. Necht\u011bl o n\u011b\u010dem takov\u00e9m p\u0159em\u00fd\u0161let, proto\u017ee Hayley st\u00e1le m\u00e1 nad\u011bji, a\u010d malou, ale m\u00e1 ji! Nedok\u00e1zal si to p\u0159iznat, ale pravda skute\u010dn\u011b byla takov\u00e1, \u017ee Hayley um\u00edr\u00e1, a ka\u017ed\u00fdm dnem, kdy se vhodn\u00fd d\u00e1rce zkr\u00e1tka neobjev\u00ed ve dve\u0159\u00edch, je smrti nebezpe\u010dn\u011b bl\u00ed\u017e a bl\u00ed\u017e.<\/p>\n

Je to tak t\u011b\u017ek\u00e9 a zni\u010duj\u00edc\u00ed vid\u011bt ji takhle trp\u011bt, takhle slabou. Je t\u011b\u017ek\u00e9 d\u00edvat se na ni a v\u011bd\u011bt, \u017ee nem\u016f\u017ee nic ud\u011blat pro to, aby se kone\u010dn\u011b uzdravila. Od chv\u00edle, co Hayley le\u017e\u00ed v nemocnici, dny plynuly pro celou Tomovu rodinu a\u017e d\u011bsiv\u011b pomalu. Nebylo tu nic, \u010d\u00edm by se Tom mohl zabavit, nic, \u010d\u00edm by se cht\u011bl odreagovat, jeliko\u017e na nic nem\u011bl n\u00e1ladu. Prost\u00e9. Logick\u00e9. Tohle je stoprocentn\u011b to nejhor\u0161\u00ed, co se mu za dvan\u00e1ct let stalo. Haddenovi te\u010f \u017eij\u00ed ve stresu a strachu s ot\u00e1zkou: „Co bude d\u00e1l?“, ale ani jeden z nich nem\u016f\u017ee a nem\u00e1 tu\u0161en\u00ed, jak moc se boj\u00ed mal\u00e1 Hayley. Boj\u00ed se smrti. Boj\u00ed se toho, \u017ee smrt bude bolet. Jej\u00ed \u017eivot JE bolest. Boj\u00ed se toho, co nastane potom, co um\u0159e a ze v\u0161eho nejv\u00edc o svoje bl\u00edzk\u00e9. Co bude s nimi, a\u017e um\u0159e?<\/p>\n

Zima se pomalu m\u011bnila v jaro. Slunce sv\u00edtilo siln\u011bji, st\u011bhovav\u00ed pt\u00e1ci op\u011bt zp\u00edvali a stromy z\u00edsk\u00e1valy zp\u011bt sv\u00e9 zelen\u00e9 listy. Hayley v\u0161ak z\u016fst\u00e1vala nemocn\u00e1. B\u00e1la se v\u00edc a nad\u011bji ztr\u00e1cela rychleji. V\u017edy kdy\u017e ji nav\u0161t\u00edvila maminka, tak plakala, n\u011bkdy bre\u010del i Tom. Mrzelo ji, kdy\u017e je takhle vid\u011bla, bolelo ji to, ale u\u017e nem\u011bla s\u00edlu ani na to, aby je uti\u0161ila. V\u0161e se v\u0161ak zm\u011bnilo jednoho osudov\u00e9ho r\u00e1na, kdy p\u0159ib\u011bhl Tom k sest\u0159e do pokoje a z \u00fast se mu spou\u0161t\u011bl vodop\u00e1d slov, kter\u00fdm drobn\u00e1 hn\u011bdovl\u00e1ska nedok\u00e1zala porozum\u011bt. Mluvil p\u0159\u00edli\u0161 rychle.<\/p>\n

„Tome, pomaleji.“ \u0160eptla sotva sly\u0161iteln\u011b d\u00edvenka. Tom se kone\u010dn\u011b odml\u010del a klidn\u011bji spustil:<\/em><\/div>\n

„P\u0159ed dv\u011bma t\u00fddny p\u0159ivezli n\u011bjak\u00fdho kluka, kter\u00fd te\u010f le\u017e\u00ed v k\u00f3matu a \u0161anci na probuzen\u00ed m\u00e1 20\/80% – stejn\u011b jako ty.“ Chlapec s kr\u00e1tk\u00fdmi blon\u010fat\u00fdmi dredy si sednul k sest\u0159in\u011b posteli na \u017eidli.<\/em><\/div>\n
„A?“ Hayley nech\u00e1pala, kam t\u00edm Tom sm\u011b\u0159uje.<\/em><\/div>\n
„Dok\u00e1\u017eu ti, \u017ee m\u00e1\u0161 po\u0159\u00e1d nad\u011bji.“ \u0158ekl star\u0161\u00ed sebejist\u00fdm hlasem. Byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd o tom, \u017ee jeho pl\u00e1n vyjde. Mus\u00ed se vyda\u0159it.<\/em><\/div>\n
„Jak?“ Cht\u011bla v\u011bd\u011bt d\u00edvka. Jak j\u00ed chce jej\u00ed bratr dok\u00e1zat, \u017ee m\u00e1 nad\u011bji? Co s t\u00edm m\u00e1 spole\u010dn\u00e9ho chlapec v hlubok\u00e9m, neprobuditeln\u00e9m sp\u00e1nku?<\/em><\/div>\n
„Budu toho kluka pozorovat a p\u0159ijdu ti v\u017edy \u0159\u00edct, jestli se lep\u0161\u00ed. Slib mi, \u017ee kdy\u017e ti \u0159eknu, \u017ee mu je l\u00edp, za\u010dne\u0161 v\u011b\u0159it, \u017ee m\u00e1\u0161 nad\u011bji.“ Zaprosil nal\u00e9hav\u011b dreda\u0159.<\/em><\/div>\n
„Ale k\u00f3ma a leukemie je n\u011bco jin\u00e9ho.“ Vzdorovala d\u00edvenka.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, ale jde o to, \u017ee m\u00e1te stejnou \u0161anci na \u00fasp\u011bch. Kdy\u017e usp\u011bje on, p\u0159esv\u011bd\u010d\u00edm t\u011b tak, \u017ee je mo\u017en\u00fd to dok\u00e1zat, rozum\u00ed\u0161? Doktorsk\u00fd bl\u00e1boly neposlouchej.“ Vysv\u011btloval svoje sm\u00fd\u0161len\u00ed Tom.<\/p>\n

P\u0159\u00e1l si, aby Hayley nad\u011bji neztr\u00e1cela, aby to nevzd\u00e1vala, a ud\u011blal by pro to cokoli. Dokonce i denn\u00ed vkr\u00e1d\u00e1n\u00ed do pokoje ciz\u00edho kluka.<\/em><\/div>\n

„To nez\u00e1le\u017e\u00ed na mn\u011b, ale na tom, jestli najdou d\u00e1rce.“ Hayley v\u017edy na\u0161la n\u011bjakou n\u00e1mitku, pro Tomovo tvrzen\u00ed. \u0158ekla si, \u017ee je jej\u00ed br\u00e1\u0161ka ji\u017e zoufal\u00fd, a tak jsou i jeho \u010diny zoufal\u00e9 a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed naprosto hloup\u011b.<\/em><\/div>\n
„Jasn\u011b, ale jde o princip. Prost\u011b mi to slib.“<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e. Je to blbost, Tome, ale kdy\u017e ti to ud\u011bl\u00e1 radost-„<\/em><\/div>\n
„Ne. Mus\u00ed\u0161 tomu taky v\u011b\u0159it.“<\/p>\n

Hayley nakonec souhlasila a s Tomem si zk\u0159\u00ed\u017eili mal\u00ed\u010dky na d\u016fkaz pr\u00e1v\u011b uzav\u0159en\u00e9ho slibu. St\u00e1le v\u0161ak Hayley p\u0159ipadal Tom\u016fv n\u00e1pad absurdn\u00ed. Je jedno, jestli se n\u011bjak\u00fd kluk probud\u00ed. Bude m\u00edt \u0161t\u011bst\u00ed on a ne ona. Stejn\u011b se jej\u00ed nad\u011bje nevr\u00e1t\u00ed, je to k ni\u010demu. Bezmocn\u011b bude le\u017eet p\u0159ipoutan\u00e1 svou nemoc\u00ed k nemocni\u010dn\u00edmu l\u016f\u017eku a p\u0159e\u017eije zbytek \u017eivota tady. U\u017e nikdy si nebude moct hr\u00e1t s ostatn\u00edmi d\u011btmi. Nikdy se neprojde po parku s br\u00e1\u0161kou a rodi\u010di, u\u017e nikdy neza\u017eije se svou rodinou V\u00e1noce, Narozeniny\u2026<\/em><\/div>\n

Um\u0159e tady\u2026 sama.<\/p>\n

Um\u0159e.<\/em><\/div>\n

Hayley po tv\u00e1\u0159i stekla hork\u00e1 slza a hned n\u00e1sledovala druh\u00e1, t\u0159et\u00ed.<\/em><\/div>\n
„No t\u00e1k\u2026 Nebre\u010d, Hayley, pros\u00edm t\u011b.“ Uklid\u0148oval Tom pla\u010d\u00edc\u00ed d\u00edvku. Stoupnul si a objal pla\u010d\u00edc\u00ed sest\u0159i\u010dku jemn\u011b kolem krku.<\/em><\/div>\n
„To bude dobr\u00fd, v\u0161echno se to sprav\u00ed. Vydr\u017e to a j\u00e1 slibuju, \u017ee se uzdrav\u00ed\u0161. Jsi p\u0159ece siln\u00e1 holka, Hayley.“ Mumlal dreda\u0159 d\u00edvce do vl\u00e1sk\u016f, na\u010de\u017e ji po nich pohladil. Dovolil si \u0159\u00edct, \u017ee j\u00ed to slibuje, proto\u017ee byl schopn\u00fd pro to ud\u011blat cokoli. Dovolil si d\u00e1t j\u00ed takov\u00fd slib, proto\u017ee si dosud nep\u0159ipustil, \u017ee by Hayley nemoci podlehla.<\/p>\n

Hayley hlasit\u011b zavzlykala a mok\u0159ila bratrovo voln\u00e9 tri\u010dko slzi\u010dkami. Jak stra\u0161n\u011b nerad Tom tohle poslouch\u00e1. Do\u010dista ho to ni\u010d\u00ed. Bol\u00ed ho to tam, kde v\u0161e bol\u00ed nejv\u00edc a nejd\u00e9le – v srdci.<\/em><\/div>\n

„Co jsme si \u0159ekli? V\u0161e zvl\u00e1dneme, v\u0161e vydr\u017e\u00edme.“ \u0160eptal sest\u0159e. „Nebre\u010d, za\u010dnu taky. Budeme vypadat jako dv\u011b ubulen\u00fd ma\u0159eny.“ Dodal po chvili\u010dce. Pokusil se pousm\u00e1t, ale vze\u0161el z toho posmutn\u011bl\u00fd \u00fa\u0161klebek.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 nejsem ubulen\u00e1 ma\u0159ena.“ Zasm\u00e1la se zakr\u00e1tko ubre\u010den\u011b Hayley a drobnou ru\u010dkou si set\u0159ela slzy z tv\u00e1\u0159e.<\/p>\n

Kdy\u017e se hn\u011bdovl\u00e1ska vysmrkala, usu\u0161ila si tv\u00e1\u0159e pap\u00edrov\u00fdm kapesn\u00ed\u010dkem a tentokr\u00e1t doopravdy Tomovi sl\u00edbila, \u017ee neztrat\u00ed nad\u011bji. Od t\u00e9 doby Tom ka\u017edi\u010dk\u00e9ho r\u00e1na p\u0159i\u0161el pozdravit Hayley – ov\u0161em\u017ee v\u011bt\u0161inou nedostal od sp\u00edc\u00ed d\u00edvenky odpov\u011b\u010f, ale i p\u0159es to ji zdravil slovy jako: „Ahoj“, „Br\u00e9 r\u00e1no.“, „R\u00e1nko“ a podobn\u011b s letmou pusinkou na tv\u00e1\u0159 – a zam\u00ed\u0159il pak rovnou do t\u0159et\u00edho patra k \u010dernovlas\u00e9mu pacientovi. Jakmile si poprv\u00e9 v\u0161imnul chlapcovy tv\u00e1\u0159e, polekal se a \u0161okovan\u00fd rad\u0161i ode\u0161el z jeho pokoje. \u010cernovl\u00e1sek s dlouh\u00fdma \u010dern\u00fdma hust\u00fdma \u0159asama, bledou tv\u00e1\u0159\u00ed, nar\u016f\u017eov\u011bl\u00fdmi rty a jemn\u00fdmi rysy vypadal skoro p\u0159esn\u011b jako Tom.<\/p>\n

Tom se k chlapci zanedlouho vr\u00e1til a jeho sp\u00edc\u00ed obli\u010dej ho fascinoval. Chlapec Toma zaujal. Spal, st\u00e1le jen spal, jako zabit\u00fd, ale i tak z n\u011bj n\u011bco vyza\u0159ovalo. N\u011bco, co Tom nedok\u00e1zal popsat. \u010c\u00edm \u010dast\u011bji Tom k \u010dernovl\u00e1skovi chodil, t\u00edm v\u00edc si za\u010dal zvykat na to, \u017ee chlapce ka\u017ed\u00e9 dopoledne vid\u00ed. Tom nem\u011bl v pl\u00e1nu se o \u010dernovl\u00e1ska n\u011bjak zaj\u00edmat, nebo u n\u011bj tr\u00e1vit n\u011bjak zvl\u00e1\u0161\u0165 dlouhou dobu, jeho mise spo\u010d\u00edvala pouze v tom, \u017ee se na chlapce zajde pod\u00edvat a ozn\u00e1m\u00ed Hayley pokroky, kter\u00e9 ud\u011blal, aby j\u00ed dodal v\u00edru, \u017ee i ona na tom bude l\u00edp, jen\u017ee\u2026 chlapec na Toma p\u016fsobil velmi zvl\u00e1\u0161tn\u011b. P\u0159ipadalo mu, \u017ee chlapce zn\u00e1, ale z\u00e1rove\u0148 si byl jist\u00fd, \u017ee ho vid\u00ed poprv\u00e9 tady, v nemocnici.<\/p>\n

Nikdy nesly\u0161el chlapc\u016fv hlas, ned\u00edval se mu do o\u010d\u00ed, ale postupn\u011b za\u010dal c\u00edtit, \u017ee jeho n\u00e1pad nabral i jin\u00e9ho sm\u011bru. U chlapce bylo Tomovi v\u00fdjime\u010dn\u011b dob\u0159e. Bohu\u017eel – a z toho byl Tom nejsmutn\u011bj\u0161\u00ed – \u010das b\u011b\u017eel rychle kup\u0159edu, av\u0161ak \u010dernovl\u00e1sek se neprob\u00edral, nereagoval, nezlep\u0161oval se a Hayleinin d\u00e1rce se nedostavil.<\/p>\n

D\u011bti v kant\u00fdn\u011b, kter\u00e9 se u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 dol\u00e9\u010dily, si nahlas pov\u00eddaly o novink\u00e1ch na d\u011btsk\u00e9m odd\u011blen\u00ed. Tom necht\u011bl poslouchat, ale jejich hlasit\u00e9 vykl\u00e1d\u00e1n\u00ed se nedalo p\u0159eslechnout.<\/em><\/div>\n

„Vedle m\u00e9ho pokoje ubytovali tu \u0161\u00edlenou holku!“ Spustila dramaticky kudrnat\u00e1 zrzka se spoustou pih na nose a kolem n\u011bj. Vypadala jako Pipi dlouh\u00e1 pun\u010docha, pomyslel si Tom sklesle.<\/em><\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 tu, kterou p\u0159ivezli z bl\u00e1zince?“ Zeptal se nadm\u011brn\u011b zaujat\u011b blon\u010f\u00e1\u010dek, jen\u017e se cpal kusem jak\u00e9hosi kr\u00e9mov\u00e9ho z\u00e1kusku. Nem\u011bl by m\u00edt dietu? Napadlo Toma. No rozhodn\u011b nevypadal, \u017ee by kdy n\u011bjakou dodr\u017eoval. \u0158\u00edkejme mu tedy Cvalda.<\/p>\n

Tom proto\u010dil panenkami. Bo\u017ee, aby si z toho n\u00e1hodou neucvrnkli.<\/em><\/div>\n

„Jo! P\u0159esn\u011b tu! Ale ona prej je\u0161t\u011b nebyla v bl\u00e1zinci.“ Zak\u00fdvala zrzka hlavou.<\/em><\/div>\n
„Podle m\u011b by ji tam m\u011bli rychle \u0161oupnout. Je to magor!“ p\u0159idal se do konverzace vysok\u00fd, huben\u00fd hn\u011bdovl\u00e1sek. Vyjekl p\u0159itom, a\u017e se Tom leknul. Proboha!<\/em><\/div>\n
„Sly\u0161ela jsem, \u017ee na doktora cht\u011bla poslat, cituju: „vl\u00e1dce vl\u00e1dc\u016f pekel pekelsk\u00fdch“. Ozn\u00e1mila part\u011b d\u011bt\u00ed sed\u00edc\u00edch okolo stolku blond\u00fdnka a vykulila p\u0159itom hn\u011bd\u00e9 o\u010di, snad aby se b\u00e1li.<\/em><\/div>\n
„To nen\u00ed pravda!“ Nesouhlasil okam\u017eit\u011b nejmen\u0161\u00ed z nich. Chlape\u010dek v modr\u00e9m py\u017eamku s jablkem v ruce za\u010dal vypr\u00e1v\u011bt svou teorii. Kam na takov\u00fd bl\u00e1boly tak mal\u00e9 d\u011bti chod\u00ed? Ptal se Tom s\u00e1m sebe, ale odpov\u011bdi se mu nedostalo, p\u00e1\u010d na to jeho mozek zkr\u00e1tka nesta\u010dil.<\/em><\/div>\n
„Pravda je takov\u00e1, \u017ee se jmenuje Lea a je oby\u010dejn\u00e1 holka, jen je magor. \u017d\u00e1dn\u00e1 \u010darod\u011bjka ani up\u00edrka, a ani vysava\u010dka mozk\u016f nen\u00ed, jak o n\u00ed vykl\u00e1daj\u00ed.“ J\u00e9\u00e9, kone\u010dn\u011b moudr\u00e9 slovo. Tom m\u011bl chu\u0165 chlapci zatleskat.<\/p>\n

„Po\u0159\u00e1d si hraje s t\u00edm klukem z t\u0159et\u00edho patra.“ Chopila se slova op\u011bt zrzav\u00e1 d\u00edvka, dejme tomu, \u017ee Pipi. Te\u010f u\u017e Toma za\u010dala jejich debata zaj\u00edmat o hodn\u011b v\u00edc a zpozorn\u011bl.<\/em><\/div>\n

„\u0158ekla mi, \u017ee tady v nemocnici je jeho dvojn\u00edk, kter\u00fd se ho sna\u017e\u00ed probudit kv\u016fli sv\u00e9 nemocn\u00e9 sest\u0159e, ale \u0159eknu v\u00e1m, \u017ee s t\u00edm klukem nic nehne. Pr\u00fd, kdy\u017e se neprobud\u00ed, tak ho odpoj\u00ed a um\u0159e. A pak ta holka ode\u0161la z m\u00e9ho pokoje, ale je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00edm, j\u00ed naprosto z\u010dernaly o\u010di!“ zv\u00fd\u0161ila hroziv\u011b hlas tak, \u017ee se nejmen\u0161\u00ed lekl.<\/em><\/div>\n
„Co\u017ee? Ona u tebe byla v pokoji?“ vyhrkl p\u0159ekvapen\u011b a z\u00e1rove\u0148 zd\u011b\u0161en\u011b.<\/em><\/div>\n
„Jo, to byla.“ Py\u0161nila se Pipi. Tom u\u017e v\u0161ak jejich spolek nevn\u00edmal. Sta\u010dilo mu, co sly\u0161el. On nesm\u00ed um\u0159\u00edt!<\/p>\n

Okam\u017eit\u011b se vydal do t\u0159et\u00edho patra, schody bral po dvou, n\u011bkdy i po t\u0159ech, m\u00e1lem se na nich p\u0159erazil, jak sp\u011bchal. Rozeb\u011bhnul se po dlouh\u00e9, m\u011bkk\u00fdm sv\u011btlem zalit\u00e9 chodb\u011b a\u017e na jej\u00ed sam\u00fd konec a vl\u00edtl do dve\u0159\u00ed s \u010d\u00edslem 483. Sp\u00ed, sp\u00ed a ani se nehne. \u0158asy se mu ob\u010das zat\u0159epetaj\u00ed, ale to je jedin\u00fd pohyb, kter\u00fd jeho drobn\u00e9, huben\u00e9 t\u011blo vyd\u00e1v\u00e1. Tom popadal dech. Hr\u00e1bl po op\u011bradle b\u00edl\u00e9 \u017eidle a p\u0159isunul si ji k l\u016f\u017eku \u010dernovl\u00e1ska. Ml\u010dky jej pozoroval. Ka\u017ed\u00fd detail, ka\u017edi\u010dk\u00e9 m\u00edste\u010dko jeho kr\u00e1sn\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Kdy si vlastn\u011b Tom za\u010dal myslet, \u017ee je pacient kr\u00e1sn\u00fd?<\/em><\/div>\n

„No t\u00e1k\u2026 u\u017e se probu\u010f! Jsi bledej, jako bys u\u017e um\u0159el, ale kdy\u017e um\u0159e\u0161, um\u0159e i Haylinina nad\u011bje a to nedovol\u00edm.“ Poprv\u00e9 na \u010dernovl\u00e1ska Tom promluvil, poprv\u00e9 na n\u011bj k\u0159i\u010del, a poprv\u00e9 mu to bylo jedno. Jde o Hayley. A i kdy\u017e by si to Tom nikdy nep\u0159iznal, jde mu i o \u010dernovl\u00e1sk\u016fv \u017eivot. „Probu\u010f se, sly\u0161\u00ed\u0161?! To si i hluchej?!“ \u0161t\u011bknul po chlapci, ale ten ho nevn\u00edmal, v klidu oddechoval a nev\u011bd\u011bl o sv\u011bt\u011b.<\/p>\n

Z bezesn\u00e9ho sp\u00e1nku by ho neprobudilo, ani kdyby se kolem n\u011bj st\u0159\u00edlelo.<\/em><\/div>\n

„Z\u00edr\u00e1m tady na tebe ka\u017edej pitomej den, ale s tebou nic ani nehne! Do h\u00e1je s t\u00edm! Vzbu\u010f se!“ K\u0159i\u010del Tom a nebral na v\u011bdom\u00ed to, \u017ee kdykoli sem m\u016f\u017ee vb\u011bhnout zdravotn\u00ed sestra nebo chlapc\u016fv o\u0161et\u0159uj\u00edc\u00ed l\u00e9ka\u0159. D\u011bl\u00e1 p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00fd hluk na poklidn\u00e9 t\u0159et\u00ed patro, kde se v\u016fbec nic ned\u011bje, a tenhle kluk je toho „\u017eivouc\u00edm“ d\u016fkazem.<\/em><\/div>\n
„Probu\u010f se, pros\u00edm t\u011b o to!“<\/p>\n

<\/em> autor: Sayurii<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Sayurii D\u011bcka, tento d\u00edl v sob\u011b skr\u00fdv\u00e1 Flashback, kter\u00fd vypr\u00e1v\u00edm j\u00e1, tak pozor na to! \ud83d\ude42 A to proto, \u017ee mi to p\u0159i\u0161lo pro takov\u00e9 vypr\u00e1v\u011bn\u00ed nejvhodn\u011bj\u0161\u00ed. \ud83d\ude42 Tak p\u011bkn\u00e9 po\u010dten\u00ed\u010dko, Twinces\u0165\u00e1\u010dci moji milovan\u00ed. Va\u0161a Sayurii \ud83d\ude00 :*! HAYLEY Posadili jsme<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[587],"tags":[],"class_list":["post-4078","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-shatters-hope"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4078","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4078"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4078\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4078"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4078"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4078"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}