{"id":4080,"date":"2014-04-13T18:00:00","date_gmt":"2014-04-13T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4067"},"modified":"2014-04-13T18:00:00","modified_gmt":"2014-04-13T17:00:00","slug":"815-33","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/04\/13\/815-33\/","title":{"rendered":"#815 33."},"content":{"rendered":"
autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Limbus, \u010d\u00e1st prvn\u00ed<\/p>\n

<\/strong> Tom ustupoval od dve\u0159\u00ed, vrt\u011bl hlavou. Ne, ne, tohle nemohl. Tohle bylo a\u017e moc, nemohl to zvl\u00e1dnout. Necht\u011bl to vid\u011bt.<\/div>\n

Vycouval z chodby, to\u010dila se mu hlava a bylo mu \u0161patn\u011b, jako by m\u011bl omdl\u00edt nebo zvracet, nebo oboj\u00ed.<\/div>\n
Prakticky utekl, znovu ut\u00edkal od sv\u00fdch probl\u00e9m\u016f, ale tentokr\u00e1t do n\u011bkoho v p\u016fli schod\u016f vrazil. Zanad\u00e1val, couvnul a zamrkal. „Oh, do prdele,“ \u0159ekl, nedok\u00e1zal se v\u010das zastavit. „Oh, j\u00e1… j\u00e1 jsem\u2026“ hledal slova, kter\u00e1 by obh\u00e1jila jeho \u00fat\u011bk, ale nic nevych\u00e1zelo. Nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 l\u017ei v z\u00e1sob\u011b, a i kdyby m\u011bl, neum\u011bl lh\u00e1t a Anna to v\u011bd\u011bla.<\/div>\n
Nevypadala \u0161\u0165astn\u011b.<\/p>\n

„Kam jde\u0161?“ blokovala mu cestu, zalo\u017eila ruce a vra\u017eedn\u011b se na n\u011bj d\u00edvala.<\/div>\n

„J\u00e1\u2026 J\u00e1 nem\u016f\u017eu\u2026“ zkusil. „J\u00e1\u2026 co chcete, abych ud\u011blal?“ zeptal se zoufale. „Co m\u016f\u017eu ud\u011blat? On je-„<\/div>\n
„Ztracen\u00fd,“ dokon\u010dila. „Je ztracen\u00fd. M\u016f\u017ee\u0161 se pokusit ho p\u0159iv\u00e9st zp\u00e1tky.“<\/div>\n
„Ale\u2026 Jak?<\/em> Nev\u00edm jak, jsem jen\u2026“ Tomovi nikdy nebylo dob\u0159e vedle ment\u00e1ln\u011b nestabiln\u00edch lid\u00ed. To, \u017ee to byl Bill, by to m\u011blo d\u011blat leh\u010d\u00edm, ale na druhou stranu to sp\u00ed\u0161 celou v\u011bc zhor\u0161ovalo. Necht\u011bl ho takhle vid\u011bt, bylo to \u0161patn\u00e9, nebylo to spr\u00e1vn\u00e9.<\/div>\n
„Ob\u010das je s\u00e1m sebou,“ \u0159ekla Anna. „Na hodinu nebo dv\u011b, ob\u010das i d\u00fdl. Kdy\u017e nen\u00ed katatonick\u00fd nebo ve sv\u00e9m vlastn\u00edm sv\u011bt\u011b, pak dok\u00e1\u017ee v\u00e9st inteligentn\u00ed rozhovor. Mysl\u00edm, \u017ee kdyby t\u011b vid\u011bl nebo sly\u0161el, pak by vylezl z t\u00e9 sko\u0159\u00e1pky, co si vytvo\u0159il. M\u016f\u017ee\u0161 to zkusit? Jestli ne pro n\u011bj, ud\u011blej to pros\u00edm pro m\u011b.“<\/div>\n
Tom byl rozedran\u00fd. Cht\u011bl pomoct, opravdu cht\u011bl, ale\u2026 mohl? Zav\u0159el o\u010di a spat\u0159il Bill\u016fv obli\u010dej. Jeho temn\u00e9 o\u010di, jeho rovn\u00fd nos, dlouh\u00e9 vlasy a opatrn\u00fd \u00fasm\u011bv. Najednou si vzpomn\u011bl na sv\u016fj sen, sen, kter\u00fd m\u011bl u\u017e p\u0159ed dlouhou dobou. Vzpomn\u011bl si na Billa, kter\u00e9ho vid\u011bl, jak sed\u00ed u zdi, bre\u010d\u00ed a t\u0159ese se, \u017eadon\u00ed o pomoc. To byl Bill te\u010f, pomyslel si, a pot\u0159eboval pomoct.<\/div>\n
„Ud\u011bl\u00e1m to,“ \u0159ekl a znovu zvedl pohled, tentokr\u00e1t odhodlan\u011b, a ne\u017e mohla Anna cokoliv \u0159\u00edct, oto\u010dil se a vyb\u011bhl schody nahoru.<\/p>\n<\/div>\n
\n
\u0160\u00edlen\u011b se mu t\u0159\u00e1sly ruce a srdce mu bu\u0161ilo jako \u0161\u00edlen\u00e9, ale poda\u0159ilo se mu otev\u0159\u00edt dve\u0159e. P\u0159ipadalo mu, jako by tu nebyl roky, bylo to, jako by ub\u011bhlo snad p\u011bt let, co naposledy vkro\u010dil do t\u00e9to cely. „Ahoj Bille,“ vydechl, kdy\u017e zav\u0159el dve\u0159e.<\/div>\n
Ne\u010dekal odpov\u011b\u010f, ale stejn\u011b ho to bolelo, kdy\u017e se \u017e\u00e1dn\u00e1 neozvala. Tom byl bl\u00edzko k bodu, kdy se mu do o\u010d\u00ed hrnuly slzy, ale nebude bre\u010det. Nam\u00edsto toho p\u0159e\u0161el k v\u011bzni, kter\u00fd st\u00e1le sed\u011bl stejn\u011b jako p\u0159ed chv\u00edl\u00ed, ale te\u010f u\u017e nic ne\u0159\u00edkal. Jen se d\u00edval dol\u016f do pr\u00e1zdna, vlasy mu padaly v mastn\u00fdch pram\u00ednc\u00edch p\u0159es pr\u00e1zdn\u00fd obli\u010dej. Jeho o\u010di vypadaly mrtv\u011b.<\/div>\n
Tom se opatrn\u011b posadil na postel vedle n\u011bj, nijak se ho nedot\u00fdkal. „Bille?“ za\u0161eptal, d\u00edval se mu na o\u010di skrz vlasy, ale ne do<\/em> nich. Odka\u0161lal si, m\u011bl strach se ho dotknout, byl ze v\u0161eho vyd\u011b\u0161en\u00fd. „Hej, sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b?“ polkl, ne\u017e mu zam\u00e1val rukou p\u0159ed obli\u010dejem a luskl mu prsty vedle ucha.<\/div>\n
Nic, ani z\u00e1chv\u011bv svalu, ani mrknut\u00ed. Pro Billa tu nejsp\u00ed\u0161 nikdo nebyl. Tomovi se siln\u011b sev\u0159elo srdce. „M\u016fj bo\u017ee,“ vydechl; realita ho siln\u011b ude\u0159ila a on si uv\u011bdomil, jak moc \u0161patn\u00e9 to bylo. „Co jsem ti to ud\u011blal?<\/em>„<\/div>\n
Svezl se na zem a po kolenou se p\u0159esunul tak, aby sed\u011bl p\u0159\u00edmo pod Billem, aby mu mohl vid\u011bt do tv\u00e1\u0159e. Z\u00edral mu do o\u010d\u00ed, ale Bill se ned\u00edval zp\u00e1tky.<\/p>\n

„No tak, pod\u00edvej se na m\u011b,“ \u017eadonil, a te\u010f se mu o\u010di opravdu zaml\u017eily. „Pod\u00edvej se na m\u011b, no tak.“ Rozt\u0159esen\u011b zvedl ruku a dal mu trochu vlasy stranou, pak ho chytil dlan\u00ed za tv\u00e1\u0159 a druhou rukou mu dal v\u0161echny vlasy pry\u010d. „Kde jsi?“ \u0161eptal, hledat v jeho o\u010d\u00edch sv\u011btlo, hledal n\u011bco, cokoliv. Bill d\u00fdchal, ale to byl jedin\u00fd pohyb, kter\u00fd jeho t\u011blo d\u011blalo. „Tohle nejsi ty,“ pokra\u010doval Tom. „Jsi siln\u011bj\u0161\u00ed<\/em> ne\u017e tohle, v\u00edm, \u017ee jsi.“<\/div>\n

Na chv\u00edli p\u0159estal, st\u00e1le mu dr\u017eel obli\u010dej v dlan\u00edch. „Je\u2026 je pravda, co \u0159\u00edk\u00e1 Anna? Zlomil jsem ti srdce, Bille?“ zeptal se a hlas mu trochu p\u0159esko\u010dil. „To jsem ti ud\u011blal?“<\/div>\n
Zamrkal pry\u010d n\u011bkolik slz, byl na\u0161tvan\u00fd, \u017ee bre\u010d\u00ed, kdy\u017e to on tohle zp\u016fsobil. Nemohl v\u011b\u0159it, \u017ee Bill n\u011bkoho zabil, i kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee se tak stalo. Bylo to brut\u00e1ln\u00ed, podle slo\u017eky. Jen j\u00ed projel, ale pamatoval si, \u017ee z\u00e1chranka byla zavolan\u00e1 z Karinina telefonu a \u017ee ten telefon byl rozt\u0159\u00edskan\u00fd o ze\u010f ve chv\u00edli, kdy policie p\u0159ijela.<\/div>\n
T\u011b\u017ece polkl, sna\u017eil se na to nemyslet a soust\u0159edil se zp\u00e1tky na Bill\u016fv obli\u010dej, sna\u017eil se soust\u0159edit na jeho o\u010di bez \u017eivota. M\u011bl je \u010derven\u00e9, jako by u\u017e m\u011bs\u00edce nespal, a byly or\u00e1movan\u00e9 hlubok\u00fdmi \u010dern\u00fdmi kruhy.<\/p>\n

„Omlouv\u00e1m se,“ \u0159ekl Tom nakonec. „Jestli m\u011b sly\u0161\u00ed\u0161, omlouv\u00e1m se. Sprav\u00edm to, sprav\u00edm to. Ano?“<\/div>\n

Samoz\u0159ejm\u011b bez odpov\u011bdi.<\/div>\n
„Vra\u0165 se,“ tom prosil. „M\u00e1m toho tolik co \u0159\u00edct, pros\u00edm, vra\u0165 se zp\u00e1tky.“ Zhluboka se nadechl a odv\u00e1\u017eil se dodat. „Vra\u0165 se mi.“<\/div>\n
Pohladil Billa po tv\u00e1\u0159i h\u0159betem ruky a najednou se Billovy \u010dern\u00e9 o\u010di roz\u0161\u00ed\u0159ily, na vte\u0159inu si pomyslel, \u017ee se snad vr\u00e1til, ale pak hlavou trhl k oknu a Tom si uv\u011bdomil, \u017ee je st\u00e1le n\u011bkde ve sv\u011bt\u011b fantazie. Nevid\u011bl Toma, vid\u011bl n\u011bco naprosto jin\u00e9ho a Tomovi klesl \u017ealudek.<\/div>\n
„Co je to?“ zeptal se Tom ti\u0161e. „Co vid\u00ed\u0161? Co tam je?“<\/div>\n
Bill neodpov\u011bd\u011bl, jen se d\u00edval sm\u011brem k oknu. Rty se mu pohybovaly, ale \u017e\u00e1dn\u00fd zvuk z nich nevych\u00e1zel.<\/div>\n
Tom mu znovu luskl prsty p\u0159ed o\u010dima. „Bille!“ nic se nestalo, chytil ho za ramena, byl zoufal\u00fd pro kontakt, zat\u0159\u00e1sl s n\u00edm. „Pod\u00edvej se na m\u011b, nic<\/em> tam nen\u00ed. Pod\u00edvej se na m\u011b, Bille!“<\/p>\n

<\/em> Tom nadsko\u010dil, kdy\u017e ho Bill najednou chytil za biceps, jeho huben\u00e9 prsty se mu tvrd\u011b zaryly do k\u016f\u017ee. Kone\u010dn\u011b se pod\u00edval Tomovi do o\u010d\u00ed, ale byl v nich strach, \u010dist\u00fd strach.<\/div>\n

„Oh, ne, neboj se,“ prosil Tom, znovu se mu p\u0159i tom pohledu plnily o\u010di sol\u00ed. „Neboj se m\u011b.“ Zastavil. „Ty m\u011b nepozn\u00e1v\u00e1\u0161, \u017ee ne,“ ozn\u00e1mil a \u017ealudek mu klesl u\u017e snad na podlahu.<\/div>\n
Uv\u011bdomil si, \u017ee Bill mus\u00ed b\u00fdt v jak\u00e9msi limbu, zaseknut\u00fd mezi realitou a jeho mal\u00fdm snov\u00fdm sv\u011btem. Vid\u011bl Toma, ale nedok\u00e1zal ho za\u0159adit. Bolelo to.<\/div>\n
Nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee ho \u0161\u00e9fka v\u011bzen\u00ed necht\u011bla nechat j\u00edt, bylo jasn\u00e9, \u017ee tohle pro n\u011bj nen\u00ed to spr\u00e1vn\u00e9 m\u00edsto. C\u00edtil, jak se v n\u011bm hromad\u00ed vztek a cht\u011bl b\u011b\u017eet tam dol\u016f a je\u010det na ni kv\u016fli tomu, co se tu d\u011blo.<\/div>\n
Znovu chytil Billa za ramena, tentokr\u00e1t jemn\u011bji. „Jsem tady,“ \u0159ekl a pod\u00edval se mu do velk\u00fdch vyd\u011b\u0161en\u00fdch o\u010d\u00ed. „Jsem tady, to jsem j\u00e1; Tom.“<\/div>\n
Na Billov\u011b obli\u010deji se objevilo lehk\u00e9 zmaten\u00ed, znovu se pod\u00edval dol\u016f a pustil jeho ruku, polo\u017eil si ji zp\u00e1tky do kl\u00edna. „Nejsi re\u00e1ln\u00fd,“ vydechl skoro nesly\u0161iteln\u011b, jeho rty se sotva h\u00fdbaly, ale bylo to n\u011bco. Bylo to n\u011bco a Tomovo srdce se zaplnilo nad\u011bj\u00ed.<\/div>\n
„Jsem re\u00e1ln\u00fd,“ \u0159ekl rychle. „Jsem re\u00e1ln\u00fd, jsem tady.“<\/div>\n
Bill jen zavrt\u011bl hlavou a objal se. „Ne,“ za\u0161eptal a lehce se za\u010dal houpat dop\u0159edu a dozadu. „Jdi pry\u010d. Jdipry\u010djdipry\u010djdipry\u010djdipry\u010d\u2026“<\/div>\n
Tom vydechl a sv\u011bsil ruce. „Dostanu t\u011b odsud,“ sl\u00edbil mu. „Jen vydr\u017e, ano? Dostanu t\u011b odsud, i kdyby to m\u011bla b\u00fdt ta posledn\u00ed v\u011bc, co ud\u011bl\u00e1m.“ Znovu se dotkl Billova obli\u010deje, vtiskl mu polibek na rty, chv\u00edli tam z\u016fstal, sna\u017eil se zapamatovat si to, proto\u017ee to bylo mo\u017en\u00e1 naposledy.<\/div>\n
Pomalu ho pustil a ode\u0161el odtamtud, na\u0161tvan\u00fd i smutn\u00fd najednou. Byl rozhodnut\u00fd, \u017ee odsud Billa dostane n\u011bkam, kde mu pom\u016f\u017eou b\u00fdt zase s\u00e1m sebou.<\/p>\n

Zp\u00e1tky v cele se Bill ohromen\u011b dot\u00fdkal sv\u00fdch rt\u016f a oto\u010dil zpomalen\u011b hlavu ke dve\u0159\u00edm. C\u00edtil to. Jak to mohl c\u00edtit<\/em>? A st\u00e1le to c\u00edtil. Bylo t\u011b\u017ek\u00e9 myslet skrze v\u0161echnu tu mlhu, ale n\u011bco tu nebylo spr\u00e1vn\u011b.<\/div>\n

Ne, po\u010dkej<\/em>, k\u0159i\u010dela Billova mysl, jeho hlas byl a\u017e moc slab\u00fd, aby n\u011bco \u0159ekl nahlas, nato\u017e aby k\u0159i\u010del. Po\u010dkej!<\/em><\/div>\n
Rozt\u011bkan\u011b si odka\u0161lal, kdy\u017e Tom, pokud to byl on, zamknul celu. „Po\u010dkej,“ sna\u017eil se \u0159\u00edct, ale jeho hlas zradil, zlomil se a zmizel. Nebyl vysly\u0161en.<\/div>\n
Halou se ozvaly kroky. Odch\u00e1zel.<\/p>\n

Poprv\u00e9 po \u010dase, co mu p\u0159i\u0161el jako t\u00fdden, narovnal nohy a vy\u0161kr\u00e1bal se na n\u011b, chv\u011bl se a byl slab\u00fd, \u017ee se musel chytit \u017eelezn\u00fdch m\u0159\u00ed\u017e\u00ed na dve\u0159\u00edch, aby mohl st\u00e1t rovn\u011b. Pohyboval se vodou, v\u0161echno bylo pomal\u00e9 a rozmazan\u00e9 a v\u0161echno se h\u00fdbalo. Bill to zatla\u010dil do hloubky mysli a sna\u017eil se s\u00e1m sob\u011b \u0159\u00edct, \u017ee to tak nen\u00ed, proto\u017ee zdi se neh\u00fdbou. „Tome,“ zkusil. „Tome, po\u010dkej.“<\/div>\n

Tom \u0161el s hlavou dol\u016f, v o\u010d\u00edch ho p\u00e1lily slzy viny. Ale okam\u017eit\u011b se zastavil, kdy\u017e usly\u0161el slab\u00fd n\u00e1dech a pak slab\u00fd, skoro nesly\u0161iteln\u00fd hlas \u0159ekl: „Milovala ho.“<\/div>\n
Vykulil o\u010di. C\u00edtil na sob\u011b Billovy o\u010di a ty nec\u00edtil u\u017e t\u00fddny. Ale to, co \u0159\u00edkal, ned\u00e1valo smysl, a to mu l\u00e1malo srdce. M\u011bl by odej\u00edt; nem\u011bl by tu b\u00fdt a m\u00e1st ho je\u0161t\u011b v\u00edc. Musel to spravit, a tak \u0161el d\u00e1l.<\/div>\n
„Necho\u010f,“ sly\u0161el Billa \u0159\u00edci, a t\u00f3n jeho hlasu ho zastavil. Ta dv\u011b slova, tak pateticky vy\u0159\u010dena, ale nikdy v nich nesly\u0161el takovou zoufalost. „Z\u016fsta\u0148,“ pokra\u010doval. „Poslouchej.“<\/div>\n
A tak se Tom zastavil, st\u00e1le z\u00e1dy k cele, a p\u0159ik\u00fdvl. T\u011b\u017ece polkl, byl nerv\u00f3zn\u00ed z toho, co se te\u010f stane.<\/p>\n

„D\u011bkuju,“ za\u0161eptal Bill. „Milovala ho,“ \u0159ekl znovu a zhluboka se nadechl, zn\u011blo to jako zav\u00e1h\u00e1n\u00ed, ne\u017e pokra\u010doval. „Moje matka. Milovala ho. J\u00f6rga.“<\/div>\n

Pauza, kter\u00e1 n\u00e1sledovala, byla dusn\u00e1 a Tom pomalu pochopil, co bude n\u00e1sledovat. Zadr\u017eel dech a neopova\u017eoval se pohnout.<\/div>\n
„Milovala ho, i kdy\u017e ji bil.“ Bill se rozt\u0159esen\u011b nadechl, sna\u017eil se ignorovat pulz v hlav\u011b, ty zvuky, kter\u00e9 u\u017e nedok\u00e1zal d\u00e1l dr\u017eet venku. Bylo t\u011b\u017ek\u00e9 rozeznat, co je opravdov\u00e9 a co jsou fragmenty jeho vlastn\u00ed pomaten\u00e9 mysli, ale Tom byl opravdov\u00fd. Tentokr\u00e1t byl opravdov\u00fd. Pros\u00edm, bu\u010f opravdov\u00fd.<\/em> „U\u017e jsem to nemohl sn\u00e1\u0161et,“ pokra\u010doval. „Choval se k n\u00ed hrozn\u011b a bylo mu to jedno. Ni\u010dil ji a j\u00e1 nemohl\u2026“ do\u0161la mu slova, odka\u0161lala si, m\u011bl sucho v krku. „Nemohl jsem poslouchat, jak ji ka\u017edou noc skoro zab\u00edj\u00ed, a pak druh\u00fd den poslouchat, jak mi \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee se hlavou jen pra\u0161tila o sk\u0159\u00ed\u0148ku v kuchyni.“<\/div>\n
Bill m\u011bl te\u010f Tomovu plnou pozornost, i kdy\u017e bylo ob\u010das t\u011b\u017ek\u00e9 sly\u0161et, co \u0159\u00edk\u00e1, proto\u017ee jeho hlas zn\u011bl jako \u0161patn\u00e9 r\u00e1dio, ob\u010das tady a ob\u010das jen na pokraji \u0161epotu. Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee se mu o tom \u0161patn\u011b mluv\u00ed; v\u011bd\u011bl, \u017ee musel polknout hodn\u011b hrdosti, a to proto se rozhodl jen st\u00e1t a poslouchat. Nebude to komentovat; b\u00e1l se, \u017ee by ho to z jeho p\u0159izn\u00e1n\u00ed mohlo odstra\u0161it.<\/p>\n

„M\u011b nikdy neuhodil,“ pokra\u010doval Bill. „Nebo jednou ano, a pak mi dal pen\u00edze na omluvu, i kdy\u017e jsme byli tak chud\u00ed, \u017ee jsme nemohli ani platit \u00fa\u010dty za teplo; dal mi pen\u00edze, o kter\u00fdch v\u011bd\u011bl, \u017ee je promrh\u00e1m. Moje m\u00e1ma nikdy nedostala takovou ‚omluvu’\u2026“<\/div>\n

Jeho hlas st\u00e1le vypad\u00e1val, ale za\u010d\u00ednal trochu s\u00edlit a Tom se k n\u011bmu oto\u010dil. St\u00e1le se d\u00edval do zem\u011b, ale odv\u00e1\u017eil se na chvilku pohled zvednout a vid\u011bl, jak se Bill dr\u017e\u00ed m\u0159\u00ed\u017e\u00ed, jak je p\u0159itisknut\u00fd na dve\u0159e. „V\u011bd\u011bl jsem, kde schov\u00e1v\u00e1 svou pistoli,“ za\u0161eptal. „Byla pod uvoln\u011bn\u00fdm prknem v podlaze v kuchyni. Myslel si, \u017ee nev\u00edm, kde ji m\u00e1, ale j\u00e1 se ka\u017edou noc uji\u0161\u0165oval, \u017ee tam po\u0159\u00e1d je. Byl jsem p\u0159ipraven\u00fd sko\u010dit mezi n\u011bj a mamku, kdyby tam nebyla.“<\/div>\n
Zastavil, jeho rozt\u0159esen\u00fd dech byla jedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 byla sly\u0161et. Tom m\u011bl pocit, \u017ee to poslouchaj\u00ed i ostatn\u00ed v\u011bzni stoj\u00edc\u00ed u dve\u0159\u00ed, neodva\u017eovali se ani d\u00fdchat.<\/div>\n
„A tak jsem ji jednoho dne prost\u011b vzal.“<\/p>\n

Ruka se mu t\u0159\u00e1sla, kdy\u017e vyndal pistoli ze skr\u00fd\u0161e a opatrn\u011b ji pot\u011b\u017ekal; byla t\u011b\u017ek\u00e1, mnohem t\u011b\u017e\u0161\u00ed, ne\u017e jak vypadala. T\u0159\u00e1sl se, ale cht\u011bl to ud\u011blat, musel to ud\u011blat. Po tom a\u017e to ud\u011bl\u00e1, on a jeho mamka si zabal\u00ed a odjedou pry\u010d z tohohle pekla, pry\u010d z t\u00e9hle zatracen\u00e9 zem\u011b. Kone\u010dn\u011b budou moct b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00ed a voln\u00ed, n\u011bco, co ani jeden z nich neza\u017eil u\u017e p\u011bkn\u011b dlouho. Bill u\u017e ani nev\u011bd\u011bl, jak\u00e9 to je b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd.<\/em><\/div>\n

Po \u0161pi\u010dk\u00e1ch \u0161el chodbou k lo\u017enici sv\u00fdch rodi\u010d\u016f, kde sly\u0161el, jak J\u00f6rg u\u017e zapo\u010dal dne\u0161n\u00ed ‚z\u00e1bavu‘. Sly\u0161el ka\u017edou r\u00e1nu, ka\u017ed\u00fd v\u00fdk\u0159ik a Billovi se v \u017eil\u00e1ch va\u0159ila krev. Jeho vztek dos\u00e1hl a\u017e nad st\u0159echu; byl tak na\u0161tvan\u00fd, \u017ee se chv\u011bl od hlavy k pat\u011b.<\/em><\/div>\n
Jeho dla\u0148 semkla zbra\u0148 a c\u00edtil, jak j\u00edm projelo tich\u00e9 vzru\u0161en\u00ed. M\u011blo ho d\u011bsit, \u017ee se na to t\u011b\u0161il, t\u011b\u0161il se, a\u017e uvid\u00ed, jak mrtv\u00e9 t\u011blo jeho otce spadne na zem, a\u017e bude krev v\u0161ude kolem, t\u011b\u0161il se, a\u017e bude<\/em> zab\u00edjet – ale ned\u011bsilo ho to. V\u016fbec. Vzru\u0161ovalo ho to, proto\u017ee to bylo n\u011bco, o \u010dem snil roky, a te\u010f se k tomu kone\u010dn\u011b odv\u00e1\u017eil.<\/em><\/div>\n
Kdy\u017e do\u0161el ke dve\u0159\u00edm, vid\u011bl rud\u011b. Tohle napl\u00e1noval do posledn\u00edho detailu; zasad\u00ed do n\u011bj t\u0159i kulky, ujist\u00ed se, \u017ee je v tom nejhlub\u0161\u00edm pekle, ne\u017e p\u0159estane, a pak vezme kufr, nah\u00e1z\u00ed do n\u011bj n\u011bjak\u00e9 mam\u010dino a svoje oble\u010den\u00ed, vezme ji za ruku a ute\u010dou ze zem\u011b. Polet\u00ed do Ameriky; on si najde pr\u00e1ci a postar\u00e1 se o ni. Nikdo se j\u00ed u\u017e nedotkne.<\/p>\n

Zabu\u0161il na dve\u0159e. Cht\u011bl ho sem dostat, proto\u017ee necht\u011bl st\u0159\u00edlet do J\u00f6rga, kdy\u017e je v posteli s jeho mamkou, necht\u011bl riskovat, \u017ee by ji zas\u00e1hl, a necht\u011bl, aby se na ni dostala krev. Byla \u010dist\u00e1; st\u00e1le; Bill u\u017e te\u010f m\u011bl vroubek, proto\u017ee se pral s ostatn\u00edmi d\u011btmi, tak co kdy\u017e bude m\u00edt na oble\u010den\u00ed n\u011bjakou dal\u0161\u00ed krev?<\/em><\/div>\n

Sly\u0161el tich\u00e9 hlasy zevnit\u0159 a pak usly\u0161el, jak J\u00f6rg k\u0159i\u010d\u00ed: „Jdi kurva pry\u010d!“ a Bill pevn\u011b semknul rty. Ruka, kterou dr\u017eel zbra\u0148, se mu t\u0159\u00e1sla, znovu zabu\u0161il a sev\u0159el ji pevn\u011bji, prsty mu klouzaly potem.<\/p>\n

<\/em> No tak, poj\u010f, ty bastarde, otev\u0159i ty dve\u0159e.<\/p>\n

„Zlat\u00ed\u010dko, d\u011blej jak tv\u016fj otec-“ mat\u010din n\u011b\u017en\u00fd hlas byl p\u0159eru\u0161en ostrou fackou a „p\u0159esta\u0148 mluvit“-<\/em><\/div>\n

Bill zask\u0159\u00edpal zuby a znovu hrub\u011b zabu\u0161il na dve\u0159e, upravil sv\u016fj postoj, trochu v\u00edc se rozkro\u010dil, aby st\u00e1l stabiln\u011b.<\/em><\/div>\n
Sly\u0161el \u0161epot a pak sk\u0159\u00edpot postele a v\u011bd\u011bl, \u017ee jeho otec dve\u0159e brzy otev\u0159e.<\/em><\/div>\n
J\u00f6rg Billa nikdy naschv\u00e1l neuhodil, a to ho roz\u010dilovalo je\u0161t\u011b v\u00edc. Pro\u010d jeho matka? Pro\u010d ne on? Bill byl to pomaten\u00e9 d\u011bcko, co nosilo \u0161minky a divn\u00e9 oble\u010den\u00ed, co ud\u011blala kdy ona? ‚Oh, j\u00e1 v\u00edm‘, pomyslel si temn\u011b. Porodila ho, to bylo to, co ud\u011blala. Dala J\u00f6rgovi \u0161\u00edlen\u00e9ho syna, toho, kter\u00fd nehr\u00e1l fotbal a nespravoval auta.<\/em><\/div>\n
Bill by byl rad\u0161i, kdyby ho otec bil m\u00edsto n\u00ed, jako d\u011bti ve \u0161kole, i kdy\u017e se br\u00e1nil, tak pro\u010d to ned\u011blal? U\u017e takhle m\u011bl mod\u0159iny, kdy\u017e p\u0159i\u0161el dom\u016f, tak co bylo p\u00e1r dal\u0161\u00edch?<\/em><\/div>\n
Takhle \u017e\u00edt ka\u017ed\u00fd den, neust\u00e1le b\u00fdt ve st\u0159ehu a hl\u00eddat svou m\u00e1mu, ho dusilo. U\u017e to nedok\u00e1zal d\u00e1l sn\u00e1\u0161et a byl si jist\u00fd, \u017ee ona tak\u00e9 ne, i kdy\u017e ho prosila, aby to nechal b\u00fdt, \u0159\u00edkala mu, \u017ee jeho otec je dobr\u00fd \u010dlov\u011bk, \u017ee jen proch\u00e1z\u00ed t\u011b\u017ek\u00fdmi \u010dasy.<\/em><\/div>\n
Jo, \u0161est zasran\u00fdch let t\u011b\u017ek\u00fdch \u010das\u016f. Bill nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, kolikr\u00e1t sly\u0161el sv\u00e9ho otce \u0159\u00edct, \u017ee p\u0159estal p\u00edt. Ano, p\u0159estal p\u00edt; pak m\u011bl t\u011b\u017ek\u00fd den v pr\u00e1ci, jen jednu skleni\u010dku.<\/em><\/div>\n
Bill klidn\u011b vydechl a odstoupil od dve\u0159\u00ed, pravou ruku nap\u0159\u00edmenou p\u0159ed sebou v prav\u00e9m \u00fahlu s podlahou. Chv\u011bl se je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e p\u0159edt\u00edm; jeho ukazov\u00e1\u010dek se op\u00edral o spou\u0161\u0165.<\/p>\n

Dal\u0161\u00ed sc\u00e9na se seb\u011bhla tak rychle, \u017ee trvala sotva dv\u011b vte\u0159iny. Dve\u0159e se otev\u0159ely a t\u0159i rychl\u00e9 v\u00fdst\u0159ely prol\u00e9tly cel\u00fdm domem. Billovo t\u011blo se cukalo vibracemi, kter\u00e9 vr\u00e1\u017eely do jeho ruky poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e zm\u00e1\u010dkl spou\u0161\u0165. Jeho o\u010di byly pevn\u011b zav\u0159en\u00e9, u\u0161n\u00ed bub\u00ednky bolely, ale rty m\u011bl v \u00fa\u0161klebku. Tohle bylo<\/em> dobr\u00e9.<\/em><\/div>\n

„Co to kurva?!“<\/em><\/div>\n
Bill ztuhl. To nebyl hlas jeho mamky\u2026?<\/em><\/div>\n
Pomalu otev\u0159el o\u010di a vid\u011bl, jak k n\u011bmu J\u00f6rg b\u011b\u017e\u00ed, obli\u010dej rud\u00fd vzteky. Bill zalapal po dechu, zvedl zbra\u0148 a je\u0161t\u011b dvakr\u00e1t zm\u00e1\u010dkl spou\u0161\u0165, strefil J\u00f6rga do b\u0159icha. Spadl na zem, dr\u017eel se za sv\u00e1 zran\u011bn\u00ed a p\u0159epadl na bok, u\u017e se nepohnul.<\/em><\/div>\n
Billova mysl byla pr\u00e1zdn\u00e1, kdy\u017e se d\u00edval na mrtv\u00e1 t\u011bla na zemi. Co se stalo? Pro\u010d tam byla jeho matka\u2026? Nemohl myslet, nemohl ani d\u00fdchat a nemohl pochopit, co vid\u011bl, nedok\u00e1zal poskl\u00e1dat kousky.
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n

Zacouval, o\u010di st\u00e1le na t\u011bch dvou na podlaze. Zbra\u0148 m\u011bl voln\u011b vedle t\u011bla, jen ji lehce dr\u017eel. Byl otup\u011bl\u00fd a t\u011bla se neh\u00fdbala.<\/em><\/div>\n
St\u0159elil ji? On\u2026 zabil svou m\u00e1mu?<\/em><\/div>\n
Jeho dech se zrychlil, kdy\u017e narazil z\u00e1dy do zdi za n\u00edm, st\u00e1le z\u00edral na sv\u00e9 rodi\u010de „Ne,“ za\u0161eptal a zav\u0159el o\u010di. Ne, tohle se ned\u011blo. Tohle se ned\u011blo. Snil; tohle byla jen dal\u0161\u00ed \u017eiv\u00e1 no\u010dn\u00ed m\u016fra. Ale neprobouzel se, kdy\u017e otev\u0159el o\u010di, byl st\u00e1le tady, zbra\u0148 st\u00e1le ho\u0159ela v jeho dlani a pokoj byl st\u00e1le c\u00edtit po st\u0159eln\u00e9m prachu a krvi. <\/em><\/div>\n
Musel vypadnout, jeho zaml\u017een\u00e1 mysl mu \u0159\u00edkala, \u017ee tady u\u017e b\u00fdt nem\u016f\u017ee, ne kdy\u017e jsou tu mrtv\u00ed lid\u00e9, a kdy\u017e on to zavinil. Sebral svou bundu a zmizel, ut\u00edkal de\u0161t\u011bm, jak jen rychle ho nohy nesly, b\u011b\u017eel, dokud nebyl v jej\u00edm dom\u011b. Pot\u0159eboval, aby mu \u0159ekla, \u017ee to bude v po\u0159\u00e1dku. Pot\u0159eboval, aby mu \u0159ekla, \u017ee svou matku nezast\u0159elil. Pot\u0159eboval, aby mu \u0159ekla, \u017ee je to jen zl\u00fd sen. Pot\u0159eboval ji v\u00edc ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm; nez\u00e1le\u017eelo na tom, \u017ee spolu u\u017e dobu nemluvili, na ni\u010dem z toho u\u017e nez\u00e1le\u017eelo.<\/p>\n

Rozt\u0159esen\u011b otev\u0159el dve\u0159e, ani\u017e by zazvonil, a ve\u0161el dovnit\u0159, jeho obli\u010dej byl bolestiv\u011b bled\u00fd. Jen letmo zachytil sv\u016fj odraz v zrcadle vis\u00edc\u00edm na chodb\u011b a rychle odvr\u00e1til pohled. R\u00e1zem zastavil, kdy\u017e vid\u011bl, jak Karina vy\u0161la ze sv\u00e9ho pokoje.<\/em><\/div>\n

„Bille,“ \u0159ekla, zastavila se, o\u010di kulila p\u0159ekvapen\u00edm. Zav\u0159ela dve\u0159e do sv\u00e9ho pokoje nohou. „Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1\u2026“ p\u0159e\u0161el k n\u00ed. Vlasy se mu lepily na \u010delo kv\u016fli de\u0161ti, po k\u016f\u017ei mu st\u00e9kaly kapi\u010dky vody.<\/em><\/div>\n
Zbra\u0148 m\u011bl p\u0159itisknutou na z\u00e1dech, jej\u00ed konec za pasem od kalhot.<\/em><\/div>\n
„Pot\u0159ebuju t\u011b,“ za\u0161eptal a jej\u00ed obli\u010dej zjihl. „J\u00e1\u2026 Mysl\u00edm, \u017ee jsem ud\u011blal n\u011bco stra\u0161n\u00e9ho a\u2026 Karino, mus\u00ed\u0161 mi pomoct.“<\/em><\/div>\n
„Jo, jo, dob\u0159e,“ \u0159ekla, p\u0159ik\u00fdvla a \u0161la ho chytit za ruku. „Poj\u010f, promluv\u00edme si n\u011bkde jinde\u2026 vypad\u00e1\u0161 hrozn\u011b\u2026“<\/p>\n

Za\u010dala ho v\u00e9st do ob\u00fdvac\u00edho pokoje, ale pak se za nimi ozvalo sk\u0159\u00edpnut\u00ed dve\u0159\u00ed a Bill rychle oto\u010dil hlavu, jeho obli\u010dej okam\u017eit\u011b ztmavl, kdy\u017e mu zrada proho\u0159ela cel\u00fdm t\u011blem.<\/em><\/div>\n

„Kurva.“ Chlapec, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b vylezl z Karinina pokoje, se zastavil a Bill sjel jeho polonah\u00e9 t\u011blo smrt\u00edc\u00edm pohledem. „Uhm.“<\/em><\/div>\n
„Bille,“ \u0159ekla Karina, vzala ho za loket a oto\u010dila ho \u010delem k sob\u011b, sna\u017eila se ho rozpt\u00fdlit. „Co se d\u011bje, pro\u010d jsi tady?“<\/em><\/div>\n
Bill ji neposlouchal. „Kdo to je?“ zeptal se, hlas pln\u00fd fale\u0161n\u00e9 trp\u011blivosti.<\/em><\/div>\n
„Tohle je Marcus,“ \u0159ekla hlasem tak n\u011b\u017en\u00fdm jako samet. „Je to m\u016fj\u2026 Bille, je to m\u016fj p\u0159\u00edtel, ale te\u010f odejde a my si m\u016f\u017eeme o samot\u011b promluvit. Ano?“<\/em><\/div>\n
„Tv\u016fj co?“ za\u0161eptal Bill, om\u00e1men\u00fd. Vycouval z jej\u00edho sev\u0159en\u00ed, hlava se mu motala. Ned\u00e1valo to smysl. Nem\u011bla p\u0159\u00edtele. Nemohla m\u00edt p\u0159\u00edtele. Ne. „Ale ty jsi moje,“ \u0159ekl, sna\u017eil se to pochopit.<\/em><\/div>\n
Karinin pohled se zjemnil a ona se na n\u011bj d\u00edvala skoro s l\u00edtost\u00ed. „Necht\u011bla jsem, abys na to p\u0159i\u0161el takhle, opravdu. Ale j\u00e1-„<\/em><\/div>\n
Markus vylezl z pokoje, obl\u00e9kl si kalhoty. Ale ud\u011blal jen dva kroky vp\u0159ed, ne\u017e vyk\u0159ikl. „Karino, on m\u00e1 zbra\u0148!“ uk\u00e1zal k revolveru str\u010den\u00e9mu za Billov\u00fdmi d\u017e\u00edny, kde se mu vyhrnulo triko dost na to, aby odhalilo jej\u00ed existenci.<\/em><\/div>\n
Karina otev\u0159ela pusu a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b na Billa z\u00edrala. „Co\u017ee?“ vyjekla. „Bille, kde jsi sebral-„<\/p>\n

V tu chv\u00edli si Bill vzpomn\u011bl, \u017ee m\u00e1 u sebe po\u0159\u00e1d pistoli, vzal ji a nam\u00ed\u0159il ji na toho bastarda u dve\u0159\u00ed. Nev\u011bd\u011bl, co d\u011bl\u00e1. Co se d\u011blo? Co ud\u011bl\u00e1? Pro\u010d vyt\u00e1hl pistoli? Zahnal s\u00e1m sebe do rohu. Mohl to vysv\u011btlit, vymyslet le\u017e, ale ne te\u010f. Byl v pasti.<\/em><\/div>\n

Karina vyk\u0159ikla a ten kluk zvedl ruce. „Hej, uklidni se, k\u00e1mo. Uklidni se.“<\/em><\/div>\n
„Dr\u017e hubu,“ odsekl Bill. Srdce mu pumpovalo adrenalin do \u017eil tak hlasit\u011b, \u017ee m\u011bl pocit, jako by mu v hlav\u011b b\u011bhalo st\u00e1do slon\u016f.<\/em><\/div>\n
Z\u00edral se na n\u011bj, na jeho blond vlasy a op\u00e1len\u00e9 b\u0159icho, c\u00edtil, jak j\u00edm projel vztek jako elektrick\u00fd \u0161ok. Karina ho podv\u00e1d\u011bla. Jak dlouho ho podv\u00e1d\u011bla? Jak dlouho se j\u00ed tenhle kluk dot\u00fdkal? Byla jeho. Jeho! Jen on se j\u00ed sm\u011bl dot\u00fdkat. Neochra\u0148oval ji v\u017edycky? Nebyl tu pro ni v\u017edycky? A takhle mu d\u011bkovala?<\/p>\n

Moje.<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

„Bille-„<\/em><\/div>\n

„Dr\u017e hubu!“ \u0161t\u011bkl na Karinu. „Ty nev\u011brn\u00e1 d\u011bvko, zmlkni.“<\/em><\/div>\n
Karina vypadala \u0161okovan\u011b a Bill se c\u00edtil trochu \u0161patn\u011b za to, jak ji nazval, ale nehodlal se omlouvat.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 jsem ne\u2026“ koktala. „Nikdy jsme nebyli\u2026 Bille, pros\u00edm, ne-„<\/em><\/div>\n
Ozvala se st\u0159ela, d\u0159\u00edv ne\u017e si Bill v\u016fbec uv\u011bdomil, \u017ee zm\u00e1\u010dkl spou\u0161\u0165. R\u00e1na mrtv\u00e9ho t\u011bla na zem byla skoro stejn\u011b hlasit\u00e1 jako st\u0159ela sama, ale Karinin \u0161okovan\u00fd v\u00fdk\u0159ik to v\u0161e p\u0159ehlu\u0161il.<\/em><\/div>\n
Bill se k n\u00ed oto\u010dil rozzu\u0159en\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm, a ona couvla, po obli\u010deji j\u00ed tekly slzy.<\/em><\/div>\n
„Bille, tolik se omlouv\u00e1m,“ prosila, vzlykala, kdy\u017e jej\u00ed z\u00e1da narazila do zdi, jej\u00ed o\u010di t\u011bkaly k Markusovi, kter\u00fd te\u010f le\u017eel v krvi na zemi. „Tolik se\u2026 Necht\u011bla jsem, to snad v\u00ed\u0161. Pros\u00edm.“<\/em><\/div>\n
„Vo\u0161ukal t\u011b?“ odsekl Bill, p\u0159ipochodoval k n\u00ed a p\u0159itiskl j\u00ed zbra\u0148 k b\u0159ichu.<\/em><\/div>\n
Jedin\u00e1 v\u011bc, kterou vid\u011bl, byl ten kluk s n\u00ed v posteli a jeho cel\u00fdm t\u011blem projel pocit, kter\u00fd nikdy p\u0159edt\u00edm nec\u00edtil. Cht\u011bl k\u0159i\u010det, ale ze v\u0161eho nejv\u00edc cht\u011bl, aby c\u00edtila to, co c\u00edt\u00ed on.<\/em><\/div>\n
Tekly j\u00ed po obli\u010deji slzy, braly s sebou jej\u00ed makeup, pl\u00e1\u010d z n\u011bj obvykle p\u0159inesl tu lep\u0161\u00ed str\u00e1nku, ale ne dnes. Dnes ho to je\u0161t\u011b v\u00edc sralo.<\/p>\n

„Bille\u2026“<\/em><\/div>\n

„Tak ano?“ nal\u00e9hal, p\u0159itiskl j\u00ed zbra\u0148 do b\u0159icha siln\u011bji. Byl frustrovan\u00fd, vyd\u011b\u0161en\u00fd, roz\u010dilen\u00fd\u2026 v\u0161echno v tu samou chv\u00edli. Nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, co d\u011bl\u00e1; jedin\u00e9, co v\u011bd\u011bl, \u017ee n\u011bkde hluboko je ran\u011bn\u00fd a \u017ee ta d\u00edvka je toho d\u016fvodem.<\/em><\/div>\n
„Pros\u00edm\u2026“ \u017eadonila, vyd\u011b\u0161en\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Tak vo\u0161ukal t\u011b?“ \u0159ekl Bill znovu, hlasit\u011bji. „Ano?!“<\/em><\/div>\n
„Ano,“ vyk\u0159ikla, vzlykala, odvr\u00e1tila od n\u011bj pohled. „Ano. Omlouv\u00e1m se, omlouv\u00e1m se.“<\/em><\/div>\n
„Ty d\u011bvko,“ zavr\u010del Bill a ruka, ve kter\u00e9 dr\u017eel zbra\u0148, vyl\u00e9tla a on j\u00ed s n\u00ed pra\u0161til do sp\u00e1nku. Hlava j\u00ed ul\u00edtla na stranu, vyk\u0159ikla, chytla se za ni. Mezi prsty j\u00ed prot\u00e9kala krev, tekla j\u00ed po stran\u011b obli\u010deje.<\/em><\/div>\n
„Tohle nejsi ty,“ \u0161eptala Karina, zvedla k n\u011bmu pohled. „V\u00edm, \u017ee ne. Pros\u00edm, Bille\u2026 ned\u011blej n\u011bco, \u010deho bude\u0161 litovat.“<\/em><\/div>\n
Bill nedok\u00e1zal uv\u011b\u0159it, jakou m\u011bla odvahu. „Tohle si zaslou\u017e\u00ed\u0161, ty couro.“<\/em><\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se!“ rozk\u0159ikla se zoufale a sna\u017eila se dostat d\u00e1l, ale byla v rohu. „Tolik se omlouv\u00e1m, m-mus\u00ed\u0161 mi v\u011b\u0159it. Ud\u011bl\u00e1m cokoliv. Cokoliv.“<\/p>\n

Bill z\u00fa\u017eil o\u010di a j\u00ed se v krku zadrhl dech. Tolik se b\u00e1la, nepozn\u00e1vala sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele. V\u011bd\u011bla, \u017ee m\u011bl probl\u00e9my se zlost\u00ed, v\u011bd\u011bla, \u017ee ve \u0161kole zml\u00e1til p\u00e1r kluk\u016f, \u017ee jeden skon\u010dil v nemocnici, ale vid\u011bla v n\u011bm dobrou str\u00e1nku a na n\u00ed byl on v\u017edycky hodn\u00fd. Skoro v\u017edy; jednou j\u00ed dal facku, ale to mu odpustila.<\/em><\/div>\n

Te\u010f, n\u011bjak, se mu poda\u0159ilo dostat se do my\u0161len\u00ed, \u017ee byli opravdov\u00fd p\u00e1r. Hr\u00e1li to, samoz\u0159ejm\u011b, ale ona si myslela, \u017ee to on v\u017edycky v\u011bd\u011bl. V\u011bd\u011bl, nebo ne?<\/em><\/div>\n
\u00dapln\u011b poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b se Karina Billa k smrti b\u00e1la.<\/p>\n

<\/em>
autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
original<\/strong><\/a> <\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: BrokenMirror Limbus, \u010d\u00e1st prvn\u00ed Tom ustupoval od dve\u0159\u00ed, vrt\u011bl hlavou. Ne, ne, tohle nemohl. Tohle bylo a\u017e moc, nemohl to zvl\u00e1dnout. Necht\u011bl to vid\u011bt. Vycouval z chodby, to\u010dila se mu hlava a bylo mu \u0161patn\u011b, jako by m\u011bl omdl\u00edt nebo zvracet,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[563],"tags":[],"class_list":["post-4080","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-815-by-brokenmirror"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4080","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4080"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4080\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4080"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4080"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4080"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}