{"id":4082,"date":"2014-04-13T16:00:00","date_gmt":"2014-04-13T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4069"},"modified":"2014-04-13T16:00:00","modified_gmt":"2014-04-13T15:00:00","slug":"nicitel-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/04\/13\/nicitel-15\/","title":{"rendered":"Ni\u010ditel 15."},"content":{"rendered":"
autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Zklam\u00e1n\u00ed<\/p>\n

<\/strong> Bill<\/p>\n

St\u00e1le jsem se dr\u017eel za hlavu a klesl na kolena. Myslel jsem, \u017ee mi ta \u017eena snad vyje\u010d\u00ed do hlavy d\u00edru. V\u00e1\u017en\u011b jsme nem\u011bli \u0161anci potkat n\u011bkoho norm\u00e1ln\u00edho.<\/div>\n

Sna\u017eil jsem se soust\u0159edit\u2026<\/div>\n
<\/p>\n

Flashback<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

„Soust\u0159e\u010f se, Bille!“<\/em><\/div>\n

„He? V\u017edy\u0165 j\u00e1 se sna\u017e\u00edm,“ odporoval jsem.<\/em><\/div>\n
„Snaha je m\u00e1lo.“ Zvedl jsem hlavu a setkal se s v\u00e1\u017en\u00fdm pohledem m\u00e9ho u\u010ditele. „Jednou mi pod\u011bkuje\u0161.“<\/em><\/div>\n
„Nech\u00e1pu, k \u010demu by mi mohlo tohle bejt,“ u\u0161kl\u00edbl jsem se.<\/em><\/div>\n
„Pokra\u010dujeme,“ \u0159ekl nesmlouvav\u011b u\u010ditel, a ne\u017e jsem se sna\u017eil znovu p\u0159ipravit, spustil ten zvuk znovu. Chytil jsem se za hlavu a sto\u010dil do klub\u00ed\u010dka.<\/em><\/div>\n
„Zastavte to,“ prosil jsem.<\/em><\/div>\n
„Jenom takhle se to m\u016f\u017ee\u0161 nau\u010dit.“<\/em><\/div>\n
„Pros\u00edm\u2026“<\/em><\/div>\n
Zvuk utichl. „Z\u00edtra pokra\u010dujeme,“ \u0159ekl u\u010ditel ti\u0161e. M\u011bl jsem pocit, \u017ee jsem ho zklamal.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Konec flashbacku<\/em><\/div>\n

\n
Pevn\u011b jsem zav\u0159el o\u010di a myslel na n\u011bjak\u00e9 uklid\u0148uj\u00edc\u00ed m\u00edsto. V tomhle p\u0159\u00edpad\u011b \u0161lo o jakousi svatyni, do kter\u00e9 jsem se b\u011bhem sv\u00fdch vzpom\u00ednek vr\u00e1til. Najednou jsem m\u011bl v hlav\u011b \u010disto. S \u00fa\u0161klebkem jsem vstal a sledoval nar\u016fstaj\u00edc\u00ed vztek a p\u0159ekvapen\u00ed na Marthin\u011b tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Po\u0161lu t\u011b zp\u00e1tky tam, kam pat\u0159\u00ed\u0161,“ za\u0161eptal jsem. V m\u00fdch dlan\u00edch se pomalu rozho\u0159ely plameny.<\/div>\n
V\u00fdbuch n\u00e1s odhodil pry\u010d. Zasypaly n\u00e1s sutiny z rozpadaj\u00edc\u00edho se kostela. Douf\u00e1m, \u017ee to nebyla pam\u00e1tka UNESCO.<\/p>\n

<\/em> Ruiny ho\u0159ely. Vlastn\u011b m\u011b to nep\u0159ekvapilo, ale byl jsem r\u00e1d, \u017ee jsem to v\u016fbec nezaznamenal. N\u011bjak\u00fdm z\u00e1zrakem se v\u0161echny let\u00edc\u00ed kusy vyhnuly m\u00e9 hlav\u011b. To se v\u0161ak nedalo \u0159\u00edct o zbytku t\u011bla. Nam\u00e1hav\u011b jsem vstal. Dob\u0159e, mo\u017en\u00e1 jsem to trochu p\u0159ehnal.<\/em><\/div>\n

Kdy\u017e se mi povedlo postavit se, za\u010dal jsem hledat Leviho. Le\u017eel kousek ode m\u011b a na\u0161t\u011bst\u00ed vypadal celkem neporu\u0161en\u011b. Klekl jsem si k n\u011bmu.<\/p>\n

„Hej, Levi\u2026“ zat\u0159\u00e1sl jsem s n\u00edm.<\/div>\n

„Co\u2026 se stalo?“ Vydechl jsem \u00falevou. Byl p\u0159i v\u011bdom\u00ed.<\/div>\n
„Sejmul jsem tu \u017eenskou\u2026 I s t\u00edm bar\u00e1kem, ale toho si nev\u0161\u00edmej.“ Pomohl jsem mu vst\u00e1t. „Nebol\u00ed t\u011b n\u011bco?“<\/div>\n
„Ne, jsem v pohod\u011b\u2026 a ty?“ pod\u00edval se na m\u011b.<\/div>\n
„Jasn\u011b, jsem v cajku. \u0147\u00e1kej kus cihly mi p\u0159ece nem\u016f\u017ee nic ud\u011blat,“ ubezpe\u010dil jsem ho.<\/div>\n
„Byl to celej kostel\u2026“<\/div>\n
„Jenom kostel,“ odm\u00e1vl jsem to. „M\u011bli bysme zdrhnout, ne\u017e p\u0159ijde Martha, hasi\u010di nebo Jakub.“<\/div>\n
„J\u00e1 myslel, \u017ee jsi ji zabil,“ podivil se.<\/div>\n
„No, vypadala docela nesmrteln\u011b, rad\u0161i bysme ji nem\u011bli podcenit. Mysl\u00edm, \u017ee tady plat\u00ed to sam\u00fd jako pro Skotsko. N\u00e1\u0161 temnej k\u00e1mo\u0161 v\u00ed, \u017ee ho hled\u00e1me a sna\u017e\u00ed se n\u00e1s zastavit. Budeme muset bejt trochu opatrn\u011bj\u0161\u00ed. No nic, zdrh\u00e1me.“ Chytil jsem ho za ruku a v r\u00e1mci mo\u017enost\u00ed jsme vyb\u011bhli p\u0159ed b\u00fdval\u00fd kostel.<\/p>\n

„Kam d\u00e1l?“<\/div>\n

„Eh\u2026“ Zamyslel jsem se. „Do Francie,“ do\u0161lo mi.<\/div>\n
„J\u00e1 cht\u011bl k mo\u0159i,“ zak\u0148oural.<\/div>\n
„Po cest\u011b mo\u0159\u00ed je\u0161t\u011b potk\u00e1me\u2026 Tak poj\u010f!“<\/div>\n
Vr\u00e1tili jsme se na leti\u0161t\u011b.<\/div>\n
„Brzo na to nebudeme m\u00edt,“ zjistil jsem.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct Odinovi o dal\u0161\u00ed prachy?“<\/div>\n
Pokr\u010dil jsem rameny. „Mo\u017en\u00e1, ale j\u00e1 ho nem\u016f\u017eu kontaktovat.“ P\u0159epo\u010d\u00edtal jsem pen\u00edze v s\u00e1\u010dku. „Asi jsme v hajzlu. Vyjde n\u00e1m to jen do t\u00e9 Francie.“<\/div>\n
„Co budeme d\u011blat potom?“<\/div>\n
„Asi jezdit stopem.“ M\u016fj v\u00fdraz mluvil za v\u0161e. Ani Levi se netv\u00e1\u0159il moc nad\u0161en\u011b. Pro\u0161li jsme si klasick\u00fdm ritu\u00e1lem odbaven\u00ed a o hodinu pozd\u011bji jsme kone\u010dn\u011b sed\u011bli v letadle. Lidi se po n\u00e1s divn\u011b ot\u00e1\u010deli – mo\u017en\u00e1 to bylo na\u0161\u00edm oho\u0159el\u00fdm oble\u010den\u00edm a \u0161r\u00e1my.<\/div>\n
„Dal\u0161\u00ed \u0161patn\u00e1 zpr\u00e1va,“ hl\u00e1sil jsem. „Nem\u00e1me na nov\u00fd hadry.“<\/div>\n
Vid\u011bl bych to tak, \u017ee jsme po\u0159\u00e1dn\u011b v prdeli.<\/p>\n

<\/em> Tom<\/p>\n

Dostali jsme se do Rennes. Proch\u00e1zeli jsme centrem m\u011bsta, kde v\u0161ude bylo plno lid\u00ed. Francouz\u0161tina se oz\u00fdvala ze v\u0161ech stran. Nerozum\u011bl jsem ani slovo. Loki m\u011b zat\u00e1hl do n\u011bjak\u00e9 postrann\u00ed uli\u010dky. Natiskl m\u011b na ze\u010f a prudce pol\u00edbil. Zafun\u011bl jsem. Ne\u010dekal jsem to. Chytil jsem ho za lopatky a siln\u011b stiskl.<\/div>\n

„Loki,“ zamumlal jsem mu do \u00fast. Dlan\u011bmi mi p\u0159ejel na boky a nohu mi str\u010dil do rozkroku.<\/div>\n
Po chvilce \u017ehav\u00e9ho l\u00edb\u00e1n\u00ed se ode m\u011b odtrhnul.<\/div>\n
„Jdem d\u00e1l,“ prohl\u00e1sil a bez dal\u0161\u00edho slova vyrazil. Zmaten\u011b jsem pozoroval jeho vzdaluj\u00edc\u00ed se z\u00e1da. To jsem pro n\u011bj v\u00e1\u017en\u011b jen hra\u010dka? Co pro n\u011bj vlastn\u011b znamen\u00e1m?<\/div>\n
Dohonil jsem ho a srovnal s n\u00edm krok. Nijak se k tomu incidentu nevyjad\u0159oval. Jako by se to v\u016fbec nestalo.<\/p>\n

Po asi deseti minut\u00e1ch jsme odbo\u010dili na jinou ulici. Najednou n\u00e1s zastavila n\u011bjak\u00e1 holka. Mohlo j\u00ed b\u00fdt tak kolem dvaceti. Prohr\u00e1bla si dlouh\u00e9 vlnit\u00e9 vlasy a hodila o\u010dkem po Lokim. U\u017e zase\u2026 Probodl jsem ji vra\u017eedn\u00fdm pohledem.<\/div>\n

„Co kdybyste se ubytovali v na\u0161em hotelu?“ navrhla.<\/div>\n
„To sotva, nem\u00e1me na to pen\u00edze,“ zavr\u010del jsem.<\/div>\n
„Pro tak hezk\u00e9ho\u2026 eh\u2026 hezk\u00e9 cizince by to bylo zadarmo,“ mrkla na Lokiho.<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161 to, to jsou k\u0161efty,“ usm\u00e1l se na m\u011b Loki a n\u00e1sledoval \u017eenu dovnit\u0159. Zamra\u010den\u011b jsem \u0161el za n\u00edm.<\/div>\n
„A jak se jmenuje\u0161?“ zaslechl jsem.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem Laura a ty?“ \u0159ekl sv\u016fdn\u011b.<\/div>\n
„Loki,“ prohodil s hran\u00fdm nez\u00e1jmem. Asi si myslel, \u017ee to na \u017eensk\u00fd zab\u00edr\u00e1. Moje sm\u016fla byla v tom, \u017ee fakt zab\u00edralo.<\/p>\n

Laura n\u00e1s ubytovala v jednom pokoji. Nechala n\u00e1s, abychom se umyli a dala n\u00e1m p\u0159ipravit nov\u00e9 oble\u010den\u00ed. Musel jsem uznat, \u017ee byla hodn\u00e1. Pak se pro n\u00e1s\u2026 teda sp\u00ed\u0161 pro Lokiho zastavila a odvedla n\u00e1s na bar. Na\u0161tvan\u011b jsem tam sed\u011bl a jedin\u00e9, co mi d\u011blalo radost, byl fakt, \u017ee jim tam m\u016f\u017eu aspo\u0148 k\u0159enit.<\/div>\n

Najednou se Loki naklonil k Lau\u0159e tak, \u017ee se jejich rty skoro dotkly. V tu chv\u00edli jsem str\u010dil do skleni\u010dky, tak\u017ee se jej\u00ed obsah vylil p\u0159\u00edmo Lau\u0159e do kl\u00edna.<\/div>\n
„Oh, promi\u0148,“ zamumlal jsem.<\/div>\n
„To nevad\u00ed,“ \u0159ekla hned mile. „Co kdybys \u0161el se mnou nahoru, abych se mohla p\u0159evl\u00e9knout, Loki?“ vyu\u017eila toho hned.<\/div>\n
„Tak jo,“ souhlasil. Co\u017ee?! To ne!<\/em> Oba dva se zvedli a ode\u0161li.<\/p>\n

Dok\u00e1zal jsem si dost dob\u0159e p\u0159edstavit, co se asi tak na tom pokoji bude d\u00edt. Zalo\u017eil jsem hlavu do dlan\u00ed. Sakra, a pro\u010d mi na tom vlastn\u011b tak z\u00e1le\u017e\u00ed? M\u011blo by mi to b\u00fdt \u00fapln\u011b fuk,<\/em> p\u0159em\u00fd\u0161lel jsem. Nechal jsem si don\u00e9st n\u011bjak\u00fd alkohol a na ex ho do sebe kopnul. Bylo jasn\u00fd, \u017ee to jednou p\u0159ijde. Co jsem si myslel? V\u017edy\u0165 ho chce ka\u017ed\u00e1, kterou potk\u00e1me. Sv\u00e1d\u011bj ho a on se nech\u00e1\u2026<\/em><\/div>\n

„Ach jo,“ zabrblal jsem si pro sebe. \u0160koda, \u017ee Loki nen\u00ed \u0161karedej. Aspo\u0148 bych ho mohl m\u00edt jen pro sebe.<\/em> Promnul jsem i ko\u0159en nosu a zap\u0159el si tv\u00e1\u0159 o dla\u0148. Dlouhou dobu jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel a bylo mi \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm h\u016f\u0159.<\/div>\n
Zvedl jsem se ze \u017eidle a v tu chv\u00edli mi n\u011bco do\u0161lo.<\/div>\n
Co kdy\u017e je Laura n\u011bco jako Martha a chce ho zab\u00edt?<\/em><\/div>\n
Do prdele!<\/p>\n

<\/em> autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diet\u0159isko & Kentaur Zklam\u00e1n\u00ed Bill St\u00e1le jsem se dr\u017eel za hlavu a klesl na kolena. Myslel jsem, \u017ee mi ta \u017eena snad vyje\u010d\u00ed do hlavy d\u00edru. V\u00e1\u017en\u011b jsme nem\u011bli \u0161anci potkat n\u011bkoho norm\u00e1ln\u00edho. Sna\u017eil jsem se soust\u0159edit\u2026 Flashback „Soust\u0159e\u010f se, Bille!“<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[588],"tags":[],"class_list":["post-4082","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nicitel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4082","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4082"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4082\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4082"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4082"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4082"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}