{"id":4091,"date":"2014-04-09T18:00:00","date_gmt":"2014-04-09T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4078"},"modified":"2014-04-09T18:00:00","modified_gmt":"2014-04-09T17:00:00","slug":"scnb11b1-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/04\/09\/scnb11b1-1\/","title":{"rendered":"SCN11B 1."},"content":{"rendered":"
autor: Ghostie<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
V\u00edt\u00e1m v\u00e1s op\u011bt u nov\u00e9ho p\u0159ekladu. \ud83d\ude42 Zuzu<\/strong> si tentokr\u00e1t vybrala pov\u00eddku od autorky jm\u00e9nem Ghostie<\/strong> s velice podivn\u00fdm n\u00e1zvem SCN11B<\/strong>. Co ten n\u00e1zev znamen\u00e1, se dozv\u00edte o p\u00e1r d\u00edl\u016f d\u00e1l, kdo jste \u010detl, neprozrazujte \ud83d\ude42 Proto\u017ee jsou n\u011bkdy d\u00edly dost dlouh\u00e9 a neve\u0161ly by se do jednoho \u010dl\u00e1nku, budu je d\u00e1vat na poloviny. Za\u010d\u00edn\u00e1me ve st\u0159edu cel\u00fdm prvn\u00edm d\u00edlem, dal\u0161\u00ed st\u0159edu bude prvn\u00ed p\u016flka druh\u00e9ho, v sobotu druh\u00e1, a pak u\u017e to bude pravideln\u011b st\u0159eda a sobota. U\u017eijte si to, a komentujte, d\u011blejte autorce i p\u0159ekladatelce radost, proto\u017ee jen spokojen\u00ed auto\u0159i a p\u0159ekladatel\u00e9 budou ps\u00e1t a p\u0159ekl\u00e1dat. \ud83d\ude42 Jednoduch\u00e1 rovnice. Pa J. :o)<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
I started looking out for myself today,
But then I stopped because I don’t care.
I’m feeling bored of feeling numb,
So now I’ll stop because I don’t care.<\/em>
-Armor For Sleep<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill vstoupil do \u0161koly s jedin\u00fdm z\u00e1m\u011brem: z\u016fstat bez pov\u0161imnut\u00ed a zvl\u00e1dnout to.<\/p>\n

Snadno proch\u00e1zel davem, v\u011bt\u0161ina lid\u00ed byla venku, a to se Billovi pr\u00e1v\u011b hodilo. On ignoroval je, oni ignorovali jeho, a za p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f skon\u010d\u00ed se \u0161kolou tak rychle, jako s n\u00ed za\u010dal. Mohl by m\u00edt sv\u016fj \u017eivot, nejl\u00e9pe jako n\u011bjak\u00fd um\u011blec, kter\u00fd by \u017eil ve sklep\u011b sv\u00e9 matky a nikdy by nespat\u0159il denn\u00ed sv\u011btlo. Nebo by mo\u017en\u00e1 mohl j\u00edt do bl\u00e1zince, zn\u011blo to pohodln\u011bji, s v\u00fdjimkou skute\u010dnosti, \u017ee by jej st\u00e1le n\u011bkdo hl\u00eddal a zach\u00e1zeli by s n\u00edm jako s p\u011btilet\u00fdm, kter\u00fd se o sebe neum\u00ed postarat. A up\u0159\u00edmn\u011b \u0159e\u010deno, to by nebylo o moc lep\u0161\u00ed, ne\u017e \u017e\u00edt se svou matkou. Samoz\u0159ejm\u011b, byl pravd\u011bpodobn\u011b lehce po\u0161ahan\u00fd, ale pak, nen\u00ed \u00b4po\u0161ahanost\u00b4 lehk\u00fd odpor proti norm\u00e1m? A odporovat norm\u00e1m, to bylo n\u011bco, co Bill d\u011blal – a hodn\u011b.<\/p>\n

V\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00ed vypadat jako p\u011bst na oko, kdy\u017e si na\u0161el opu\u0161t\u011bn\u00e9 m\u00edsto u schodi\u0161t\u011b. Bill nikdy nevynechal jedinou p\u0159\u00edle\u017eitost, aby byl odli\u0161n\u00fd. Narodil se odli\u0161n\u00fd, tak pro\u010d to neuk\u00e1zat? Byl p\u0159\u00edli\u0161 huben\u00fd, p\u0159\u00edli\u0161 vysok\u00fd, s p\u0159\u00edli\u0161 dlouh\u00fdmi vlasy a s p\u0159\u00edli\u0161 extr\u00e9mn\u00edm smyslem pro m\u00f3du. Vlasy m\u011bl rozcuchan\u00e9 do dlouh\u00fdch bodlin, kter\u00e9 jej d\u011blaly je\u0161t\u011b huben\u011bj\u0161\u00edm a nedu\u017eiv\u011bj\u0161\u00edm. M\u011bl siln\u00fd, tmav\u00fd make-up a jeho prsty byly ozdobeny opr\u00fdskan\u00fdm \u010dern\u00fdm lakem a spoustou prsten\u016f. M\u011bl na sob\u011b \u010dernou bundu s dlouh\u00fdmi ruk\u00e1vy, p\u0159ehozenou p\u0159es stejn\u011b \u010dernou ko\u0161ili. D\u017e\u00edny mu t\u011bsn\u011b obep\u00ednaly nohy jako hadi – a jeho zoufal\u00e9 kovbojsk\u00e9 boty dokon\u010dovaly jeho zvl\u00e1\u0161tn\u00ed vzhled.<\/p>\n

Ze v\u0161ech v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 na sob\u011b Bill nem\u011bl r\u00e1d, byla jedna, kterou r\u00e1d d\u011blal. R\u00e1d vy\u010dn\u00edval. Nebyl jako \u017e\u00e1dn\u00fd jin\u00fd student na t\u00e9to \u0161kole, p\u0159irovnal by to, \u0159ekn\u011bme, ke koncertu Metallicy. Ne, \u017ee by m\u011bl Bill n\u011bjak zvl\u00e1\u0161\u0165 r\u00e1d Metallicu, ale to p\u0159esn\u011b definovalo tuto sc\u00e9nu. Dokud ho lid\u00e9 ignoruj\u00ed kv\u016fli jeho odli\u0161nosti, Bill je v pohod\u011b. Cht\u011bl, aby si jej lid\u00e9 v\u0161imli, jen aby byli zv\u011bdav\u00ed, a d\u00e1l jej ignorovali. Proto\u017ee kdo se zdrav\u00fdm rozumem by se cht\u011bl sp\u0159\u00e1telit s n\u011bk\u00fdm, jako je on? Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee nikdo. Tak\u017ee se nikdo neodv\u00e1\u017eil poru\u0161it status quo a promluvit s n\u00edm, dokonce i kdyby cht\u011bli. A to bylo p\u0159esn\u011b to, co cht\u011bl Bill.<\/div>\n

\n
\n

Po nahl\u00e9dnut\u00ed do sv\u00e9ho rozvrhu zjistil, kter\u00e1 t\u0159\u00edda m\u00e1 b\u00fdt jeho, a vyt\u00e1hl mapu \u0161koly. Ot\u00e1\u010del ji sem a tam, dr\u017e\u00edc\u00ed ji ve sv\u00fdch \u010dern\u00fdch rukavic\u00edch, a\u017e zjistil, \u017ee jeho t\u0159\u00edda byla na druh\u00e9m pat\u0159e, na konci prav\u00e9ho k\u0159\u00eddla. Zastr\u010dil oba pap\u00edry do ta\u0161ky a opatrn\u011b vystoupal po schodech, sna\u017e\u00edc\u00ed se nesetkat s \u017e\u00e1dn\u00fdm studentem.<\/p>\n

Poprv\u00e9 zazvonilo, kdy\u017e se Bill nach\u00e1zel v polovin\u011b cesty do t\u0159\u00eddy. Zaklel, a roze\u0161el se rychleji. Ne proto, aby dorazil do t\u0159\u00eddy co nejd\u0159\u00edve, ale proto, aby se vyhnul co nejv\u00edce lidem. A p\u0159esto, navzdory jeho \u00fasil\u00ed nikoho se nedotknout, n\u011bjak\u00e1 vysok\u00e1 – ano, dokonce vy\u0161\u0161\u00ed ne\u017e Bill – siln\u00e1 postava sko\u010dila p\u0159\u00edmo p\u0159ed nov\u00e9ho studenta, jen aby zni\u010dila jeho pokus o \u00fat\u011bk. Bill op\u011bt zabo\u010dil, sna\u017eil se mu vyhnout, ale osob\u011b se je\u0161t\u011b poda\u0159ilo prudce str\u010dit do n\u011bj ramenem.<\/p>\n

Bill ustoupil p\u0159ed doslova dvakr\u00e1t v\u011bt\u0161\u00edm klukem, jeho ta\u0161ka u\u017e ale tolik \u0161t\u011bst\u00ed nem\u011bla, spadla mu z ramene a rozsypala sv\u016fj obsah po podlaze. Hlasit\u011b zanad\u00e1val, nev\u0161\u00edmaje si kolemjdouc\u00edho u\u010ditele, a za\u010dal sb\u00edrat sv\u00e9 v\u011bci. Vzrostl\u00fd kluk si sotva uv\u011bdomoval, \u017ee do Billa vrazil, jako by byl jen vzduch. S hlavou sklopenou d\u00e1l pokra\u010doval v ch\u016fzi, bez zastaven\u00ed, bez jedin\u00e9ho ohl\u00e9dnut\u00ed, jestli je Bill v po\u0159\u00e1dku, dokonce i bez jedin\u00e9ho posm\u011b\u0161ku za to, jak moc je divn\u00fd. Jednodu\u0161e ho ignoroval. A Bill se o to opravdu nestaral, dokud se neozvalo posledn\u00ed zazvon\u011bn\u00ed a on st\u00e1le je\u0161t\u011b nebyl ve t\u0159\u00edd\u011b, jeliko\u017e jeho matematick\u00e9 knihy se v\u00e1lely na druh\u00e9 stran\u011b chodby.<\/p>\n

Kdy\u017e se kone\u010dn\u011b zvedl na nohy, p\u0159ehodil si ta\u0161ku p\u0159es druh\u00e9 rameno a kr\u00e1tce se zastavil na z\u00e1chodech, aby si upravil vlasy posti\u017een\u00e9 tou koliz\u00ed. Je\u0161t\u011b jednou se na sebe pod\u00edval, zamra\u010dil se a vy\u0161el zp\u011bt na chodbu. Byla t\u00e9m\u011b\u0159 pr\u00e1zdn\u00e1, s v\u00fdjimkou n\u011bkolika posp\u00edchaj\u00edc\u00edch student\u016f a u\u010ditel\u016f, ok\u0159ikuj\u00edc\u00edch je, \u017ee jdou pozd\u011b. Bill, uv\u011bdomuj\u00edc si, \u017ee pozd\u011b je prost\u011b pozd\u011b, nesp\u011bchal.<\/p>\n

Kone\u010dn\u011b dorazil do t\u0159\u00eddy, sice po n\u011bkolika zdlouhav\u00fdch minut\u00e1ch, ale byl tam. Zam\u00ed\u0159il rovnou k u\u010ditelce, kter\u00e1 zapisovala doch\u00e1zku, a informoval ji o tom, kdo je.<\/div>\n

„Ach, v\u00fdborn\u011b. T\u0159\u00eddo, tohle je Bill, v\u00e1\u0161 nov\u00fd spolu\u017e\u00e1k. Bille, pro\u010d nep\u0159edstav\u00ed\u0161 s\u00e1m sebe?“ Zeptala se u\u010ditelka, zat\u00edmco Bill poprv\u00e9 p\u0159ejel o\u010dima po ostatn\u00edch studentech.<\/p>\n

\u00b4Mus\u00edm?\u00b4 byla prvn\u00ed my\u0161lenka v jeho mysli, kdy\u017e si prohl\u00e9dl spolu\u017e\u00e1ky. V\u0161ichni ho pravd\u011bpodobn\u011b u\u017e te\u010f nen\u00e1vid\u011bli a Bill se opravdu necht\u011bl obt\u011b\u017eovat s n\u011bjak\u00fdm p\u0159edstavov\u00e1n\u00edm. V\u0161ichni vypadali stejn\u011b jako p\u0159es kop\u00edr\u00e1k, oble\u010den\u00ed jako podle nejnov\u011bj\u0161\u00edho vyd\u00e1n\u00ed \u00b4Jak nejl\u00e9pe zapadnout na st\u0159edn\u00ed \u0161kole!\u00b4, a Bill je u\u017e taky nen\u00e1vid\u011bl.<\/p>\n

„Ehm, j\u00e1 jsem Bill Kaulitz a… opravdu na mn\u011b nen\u00ed nic zaj\u00edmav\u00e9ho, co bych mohl \u0159\u00edct,“ pokr\u010dil rameny a chystal se odej\u00edt, aby se posadil, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee mu v tom n\u011bco br\u00e1n\u00ed. Oto\u010dil hlavu a na\u0161el prase\u010d\u00ed ruku s jasn\u011b r\u016f\u017eov\u00fdmi um\u011bl\u00fdmi nehty, dr\u017e\u00edc\u00ed jeho rameno, aby mu zabr\u00e1nila odej\u00edt.<\/div>\n

„Ale no tak, jsem si jist\u00e1, \u017ee je ur\u010dit\u011b n\u011bco, co bys n\u00e1m o sob\u011b r\u00e1d pov\u011bd\u011bl. Vypad\u00e1\u0161 jako velmi zaj\u00edmav\u00fd \u010dlov\u011bk,“ \u0159ekla u\u010ditelka pov\u00fd\u0161en\u011b a o\u010di se j\u00ed z\u00fa\u017eily.<\/div>\n
„Ehm, opravdu ne,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a odvr\u00e1til se od nakynut\u00e9 d\u00e1my s rozcuchan\u00fdmi pro\u0159\u00eddl\u00fdmi vlasy a p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fdm make-upem. Bill se t\u00e9m\u011b\u0159 rozesm\u00e1l nad tou ironi\u00ed, \u017ee si dok\u00e1zal ud\u011blat vlastn\u00ed make-up l\u00e9pe ne\u017e ona. Pohl\u00e9dl na studenty a pak op\u011bt ke dve\u0159\u00edm. Byly st\u00e1le otev\u0159en\u00e9. Mo\u017en\u00e1, \u017ee by mohl prost\u011b odej\u00edt a p\u0159edst\u00edrat, \u017ee se tohle nikdy nestalo. Byl si jist\u00fd, \u017ee jeho matka by to uv\u00edtala.<\/p>\n

Oto\u010dil se zp\u00e1tky na u\u010ditelku a doufal, \u017ee se nad n\u00edm slituje a nech\u00e1 ho, aby se posadil. Ale z jej\u00edho pohledu vy\u010detl, \u017ee ne.<\/div>\n

„Okej, dob\u0159e… jsem Bill a cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot jsem se u\u010dil doma, tak\u017ee tohle je poprv\u00e9 od \u0161kolky, co jsem ve \u0161kole. A ehm…“ Bill u\u017e nem\u011bl co jin\u00e9ho \u0159\u00edct. Nebyl zaj\u00edmav\u00e1 osoba bez jeho \u017eivotn\u00edho p\u0159\u00edb\u011bhu, a ten byl velmi, velmi zaj\u00edmav\u00fd… pokud m\u00e1te r\u00e1di horory.<\/div>\n
„To je opravdu v\u0161echno.“<\/p>\n

„Dob\u0159e, d\u011bkuji, Bille, douf\u00e1m, \u017ee si to ve \u0161kole u\u017eije\u0161, bla bla bla…“ Bill u\u017e d\u00e1l neposlouchal a roze\u0161el se do rohu m\u00edstnosti, kde bylo n\u011bkolik pr\u00e1zdn\u00fdch m\u00edst. Lid\u00e9 norm\u00e1ln\u011b preferovali zadn\u00ed m\u00edsta uprost\u0159ed, aby byli co nejd\u00e1l od u\u010ditel\u016f obklopeni p\u0159\u00e1teli, ale rohy b\u00fdvaly pr\u00e1zdn\u00e9. Bill nebyl norm\u00e1ln\u00ed, za co\u017e byl vd\u011b\u010dn\u00fd, a posadil se ke zdi, tak daleko od kohokoliv, jak to jen \u0161lo. Tak byl spokojen\u00fd.<\/p>\n

U\u010ditelka pokra\u010dovala ve sv\u00e9 pr\u00e1ci a zad\u00e1vala student\u016fm dom\u00e1c\u00ed \u00fakoly, zat\u00edmco ji Bill d\u00e1l ignoroval. Rozhl\u00e9dl se znovu po t\u0159\u00edd\u011b a zkoumal ka\u017ed\u00e9ho studenta, i kdy\u017e \u017e\u00e1dn\u00fd z nich nebyl nijak zaj\u00edmav\u00fd. Jen p\u00e1r jich bylo odli\u0161n\u00fdch, jeden m\u011bl dokonce dredy a krou\u017eek ve rtu. Na sob\u011b m\u011bl zbyte\u010dn\u011b velk\u00e9 oble\u010den\u00ed, i kdy\u017e pod tou v\u0161\u00ed l\u00e1tkou mohl Bill rozeznat hubenou postavu. Spokojen\u00fd, \u017ee je na cel\u00e9 \u0161kole je\u0161t\u011b jedna osoba, kter\u00e1 vystupovala z davu, se Bill pohodln\u011b op\u0159el a sna\u017eil se d\u00e1vat pozor, aby zjistil, kde se v\u00fduka nach\u00e1z\u00ed.<\/p>\n

Mezit\u00edm, si dredat\u00fd kluk Billa podez\u00edrav\u011b prohl\u00ed\u017eel. Nov\u00fd student rozhodn\u011b nevypadal jako ten typ \u010dlov\u011bka, kter\u00fd vedl nudn\u00fd \u017eivot, a\u010dkoliv v tomto okam\u017eiku sledoval v\u00fduku pouze s polovi\u010dn\u00edm z\u00e1jmem, \u010dm\u00e1ral si n\u011bco na okraj u\u010debnice a ka\u017edou chv\u00edli z\u00edval. A t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e se Bill chystal usnout, vklouzl na \u017eidli vedle n\u011bj a zv\u011bdav\u011b si jej prohl\u00ed\u017eel.<\/p>\n

Bill vzhl\u00e9dl a uvid\u011bl dredat\u00e9ho kluka sed\u00edc\u00edho bl\u00ed\u017ee ne\u017e p\u0159edt\u00edm a v\u00edce ne\u017e to. Dokonce to vypadalo, \u017ee ho Bill zaj\u00edm\u00e1. Jak obt\u011b\u017euj\u00edc\u00ed.<\/div>\n

„Ehm, ahoj?“ Bill na n\u011bj hodil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pohled a sna\u017eil se p\u0159ij\u00edt na to, pro\u010d se ten kluk rozhodl v\u011bnovat pozornost zrovna jemu. Copak nech\u00e1pal, \u017ee chce b\u00fdt s\u00e1m? M\u011bl by mu to snad vyhl\u00e1skovat? Bill se rozhl\u00e9dl kolem, jako by hledal dal\u0161\u00ed d\u016fvod pro to, pro\u010d se Pan Dredat\u00fd rozhodl poct\u00edt jej n\u00e1v\u0161t\u011bvou, ale v\u0161e, co objevil, byl kluk s rovn\u00fdmi dlouh\u00fdmi hn\u011bd\u00fdmi vlasy, kter\u00fd si je oba prohl\u00ed\u017eel. Bill ho s pot\u011b\u0161en\u00edm ignoroval.<\/p>\n

Kluk vedle n\u011bj si p\u0159esunul i sv\u00e9 knihy na nov\u00e9 m\u00edsto a pod\u00edval se na Billa. „Hej, jsi Bill, \u017ee ano?“ Bill n\u011bm\u011b p\u0159ik\u00fdvl. V\u016fbec se mu nel\u00edbil t\u00f3n jeho hlasu, kter\u00fd zna\u010dil, jako by byli na stejn\u00e9 stran\u011b a m\u011bli by dr\u017eet spolu. Rozhodn\u011b se mu to nel\u00edbilo. „Fajn… tak\u017ee, pro\u010d jsi p\u0159i\u0161el do \u0161koly na posledn\u00ed pololet\u00ed? Mysl\u00edm, je tohle tv\u016fj posledn\u00ed rok, \u017ee?“ Zeptal se.<\/div>\n

„Jo,“ \u0159ekl Bill a hledal str\u00e1nku, kterou u\u010ditelka napsala na tabuli. „U\u010dil jsem se doma, jak u\u017e jsem \u0159\u00edkal, kdybys d\u00e1val pozor. P\u0159esv\u011bd\u010dil jsem svou matku, abych k maturit\u011b do\u0161el ve \u0161kole. A mohl jsem p\u0159ij\u00edt a\u017e te\u010f, na druh\u00e9 pololet\u00ed.“<\/div>\n
„Aha… a jak\u00e9 je dom\u00e1c\u00ed vzd\u011bl\u00e1v\u00e1n\u00ed?“<\/div>\n
„Jednoduch\u00e9. Rozhodn\u011b lep\u0161\u00ed ne\u017e ve\u0159ejn\u00e1 \u0161kola.“<\/div>\n
„A nejsi p\u0159i tom, no\u2026 osam\u011bl\u00fd?“<\/div>\n
„Eh. Jasn\u011b, vy\u010derpan\u00e9 star\u00e9 u\u010ditelky, probl\u00e9my kv\u016fli zapomenut\u00fdm \u00fakol\u016fm a cokoliv dal\u0161\u00edho, to je ur\u010dit\u011b lep\u0161\u00ed. Nebylo to tak stresuj\u00edc\u00ed, v\u00ed\u0161?“ Bill p\u0159idal sv\u00e9 \u010dm\u00e1ranici v knize dredy a velk\u00e9 oble\u010den\u00ed a uculil se, proto\u017ee kluk vedle n\u011bj to nemohl vid\u011bt.<\/p>\n

„No… J\u00e1 v\u017edycky myslel, \u017ee to mus\u00ed st\u00e1t za hovno, kdy\u017e nem\u00e1\u0161 ve \u0161kole nikoho, s k\u00fdm m\u016f\u017ee\u0161 sd\u00edlet sv\u00e9 probl\u00e9my… Pro\u010d ses vlastn\u011b u\u010dil cel\u00fd \u017eivot doma?“ Kluk se naklonil bl\u00ed\u017e k Billovi, zd\u00e1lo se, \u017ee se zaj\u00edm\u00e1 sp\u00ed\u0161e o n\u011bj. Bill se pokou\u0161el odfouknout zbloudil\u00fd pramen vlas\u016f ze sv\u00e9ho v\u00fdhledu a zva\u017eoval, \u017ee by to pot\u0159ebovalo lak. P\u0159em\u00fd\u0161lel, kdy se ten kluk s n\u00edm za\u010dne kone\u010dn\u011b nudit a vypadne.<\/div>\n

„Moje matka je paranoidn\u00ed, to je to.“ Bill vzhl\u00e9dl a jeho \u00fa\u0161klebek vzrostl. „Chyst\u00e1\u0161 se mi \u0159\u00edct sv\u00e9 jm\u00e9no nebo co?“<\/div>\n
„Oh, omlouv\u00e1m se, jsem Tom.“<\/div>\n
„No, bezva -„<\/p>\n

„Tr\u00fcmpere, pros\u00edm, p\u0159esta\u0148te mluvit v m\u00e9 hodin\u011b a Kaulitzi, necht\u011bjte, abyste si to u m\u011b rozh\u00e1zel hned prvn\u00ed den, ano?“ vy\u0161t\u011bkla u\u010ditelka, zat\u00edmco v\u0161echny p\u00e1ry o\u010d\u00ed ve t\u0159\u00edd\u011b padly na n\u011b. Bill jen odstr\u010dil obt\u011b\u017euj\u00edc\u00ed pramen vlas\u016f a ignoroval ji. Tom p\u0159ik\u00fdvl a zasunul se hloub\u011bji do \u017eidle.<\/div>\n

„Probu\u010f m\u011b, a\u017e hodina skon\u010d\u00ed, Tome, okej?“ \u0158ekl Bill, jakmile se v\u0161ichni oto\u010dili, a s t\u00edm polo\u017eil hlavu na sv\u00e9 ruce.<\/div>\n
Tom se zamra\u010dil a lehce ho str\u010dil do ramene. „B\u00fdt tebou, tak bych to ned\u011blal, jestli zame\u0161k\u00e1\u0161 jedinou v\u011bc v tomhle p\u0159edm\u011btu, pot\u00e1hne se to s tebou a\u017e do konce roku.“<\/div>\n
„No, to je pro tebe dost \u0161patn\u00e9, proto\u017ee jsem si jist\u00fd, \u017ees toho hodn\u011b zame\u0161kal mluven\u00edm se mnou.“ Ozval se Bill\u016fv tlumen\u00fd hlas p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e oto\u010dil hlavu sm\u011brem ke zdi, d\u00e1vaje t\u00edm jasn\u011b najevo, \u017ee nem\u00e1 z\u00e1jem pokra\u010dovat v jejich rozhovoru.<\/p>\n

Bill rychle usnul a Tom v\u011bnoval polovinu \u010dasu jemu a polovinu \u010dasu v\u00fduce. Dokonce i neh\u00fdbaj\u00edc\u00ed se a nevn\u00edmaj\u00edc\u00ed okoln\u00ed sv\u011bt, byl Bill velmi zaj\u00edmav\u00e1 osoba k pozorov\u00e1n\u00ed. Nakonec za\u010dala u\u010ditelka volat jednotliv\u00e9 studenty, aby vy\u0159e\u0161ili p\u0159\u00edklady na tabuli, jednoho po druh\u00e9m, a jej\u00ed kor\u00e1lkovit\u00e1 prase\u010d\u00ed o\u010dka padla na shrben\u00e9ho studenta v rohu.<\/p>\n

„Tr\u00fcmpere, mohl byste laskav\u011b probudit pana Kaulitze z jeho sladk\u00e9ho sp\u00e1nku? Jsem si jist\u00e1, \u017ee z\u0159ejm\u011b v\u011bnoval pozornost cel\u00e9 v\u00fduce, a proto nebude m\u00edt \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m s vy\u0159e\u0161en\u00edm tohoto p\u0159\u00edkladu,“ p\u0159ik\u00e1zala.<\/div>\n

Tom proto\u010dil o\u010di nad u\u010ditel\u010din\u00fdm \u017ealostn\u00fdm pokusem o vtip, kter\u00fd byl o\u010dividn\u011b zbyte\u010dn\u00fd, proto\u017ee Bill ji tak jako tak nesly\u0161el. Ale naklonil se a zat\u0159\u00e1sl Billov\u00fdm \u0161t\u00edhl\u00fdm ramenem, a kdy\u017e to nepomohlo, n\u011bkolikr\u00e1t do n\u011bj \u0161\u0165ouchnul.<\/div>\n
„Hej, Bille. Vzbu\u010f se. Bille. Bille!“ Kone\u010dn\u011b, kdy\u017e Tom zvedl hlas, co nejv\u00edce mohl, ani\u017e by to bylo p\u0159\u00edli\u0161 sly\u0161et, Bill se probudil.
Rukou si odhrnul ofinu z \u010dela a zvedl hlavu z desky stolu, pomalu se narovnal a\u017e do sedu. Kdo se opov\u00e1\u017eil p\u0159eru\u0161it jeho \u00b4n\u00e1dhern\u00fd sp\u00e1nek\u00b4? Pod\u00edval se na Toma, kter\u00fd k\u00fdvl sm\u011brem k u\u010ditelce.<\/div>\n
„Spal jsi jako \u0161palek, \u010dlov\u011b\u010de,“ za\u0161eptal, ale Bill jen pokr\u010dil ramen.<\/div>\n
„Je mil\u00e9, \u017ee jste se k n\u00e1m p\u0159ipojil, Kaulitzi. Mohl byste n\u00e1m pros\u00edm vy\u0159e\u0161it tenhle p\u0159\u00edklad?“ Zeptala se u\u010ditelka a uk\u00e1zala sm\u011brem k tabuli. Bill v duchu zast\u00e9nal. Nem\u011bl n\u00e1ladu na autority.<\/p>\n

\u0160t\u00edhl\u00fd mlad\u00edk beze slova vstal a p\u0159e\u0161el do p\u0159edn\u00ed \u010d\u00e1sti u\u010debny. Zvedl kus k\u0159\u00eddy, op\u0159el v\u00e1hu na jednu nohu a dal si ruku v bok a druhou se chystal ps\u00e1t na tabuli. Studoval p\u0159\u00edklad cel\u00fdch t\u0159icet vte\u0159in p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e op\u011bt polo\u017eil k\u0159\u00eddu a obr\u00e1til se k u\u010ditelce.<\/div>\n

„Nem\u016f\u017eu to vy\u0159e\u0161it,“ \u0159ekl monot\u00f3nn\u011b, kter\u00fd nep\u0159izn\u00e1val \u017e\u00e1dnou por\u00e1\u017eku.<\/div>\n
„Ha, jak jsem si myslela. No, pane Kaulitzi, p\u0159\u00ed\u0161t\u011b-„<\/div>\n
„Ne, ne,“ p\u0159eru\u0161il ji Bill a u\u010ditelka se odml\u010dela a zatv\u00e1\u0159ila se \u0161okovan\u011b. Chystala se mu d\u00e1t p\u0159edn\u00e1\u0161ku o to, \u017ee j\u00ed sko\u010dil do \u0159e\u010di, kdy\u017e v tom pokra\u010doval. „Mysl\u00edm, \u017ee tento probl\u00e9m je ne\u0159e\u0161iteln\u00fd. Vypo\u010d\u00edtal jsem si to jen v hlav\u011b a rovnice je nevymezen\u00e1. Nicm\u00e9n\u011b, m\u016f\u017ee b\u00fdt jednodu\u0161e nem\u011bnn\u00e1, pokud prohod\u00edte tato znam\u00e9nka,“ Bill smazal a p\u0159epsal dva symboly na tabuli, „a pak se x rovn\u00e1 druh\u00e9 odmocnin\u011b sedmi a p\u011bt desetin.“<\/p>\n

U\u010ditel\u010dina \u00fasta z\u016fstala doko\u0159\u00e1n stejn\u011b jako Tomova a n\u011bkolika dal\u0161\u00edch student\u016f, zat\u00edmco zbytek bu\u010f vykazoval m\u00edrn\u00fd nez\u00e1jem, nebo spal. U\u010ditelka rychle nahl\u00e9dla do knihy, pak na tabuli a pak zase zp\u00e1tky, o\u010di se j\u00ed z\u00fa\u017eily.<\/div>\n

„Uka\u017ete mi va\u0161i pr\u00e1ci, pane Kaulitzi. Nezaj\u00edm\u00e1 m\u011b, jestli si mysl\u00edte, \u017ee se tady m\u016f\u017eete p\u0159edv\u00e1d\u011bt, proto\u017ee si to um\u00edte spo\u010d\u00edtat v hlav\u011b, ale ostatn\u00ed tady to neum\u00ed, tak\u017ee chci vid\u011bt va\u0161i pr\u00e1ci,“ vyprskla vehementn\u011b.<\/p>\n

Bill ti\u0161e zast\u00e9nal, v duchu prokl\u00ednal u\u010ditelku a sna\u017eil se za\u010d\u00edt pracovat na p\u0159\u00edkladu. „Jen proto, \u017ee vy to neum\u00edte,“ zamumlal, ne\u00famysln\u011b dost nahlas pro u\u010ditelku a p\u00e1r nejbli\u017e\u0161\u00edch student\u016f, kte\u0159\u00ed se zachichotali.<\/div>\n

„Bille, chcete b\u00fdt posl\u00e1n k \u0159editeli hned prvn\u00ed den? Proto\u017ee k tomu m\u00e1te velmi bl\u00edzko,“ zasy\u010dela na n\u011bj u\u010ditelka polohlasn\u011b.<\/div>\n
Bill do\u0159e\u0161il p\u0159\u00edklad, napsal spr\u00e1vn\u00fd v\u00fdsledek a zakrou\u017ekoval jej.<\/div>\n
„Rad\u011bji ne, madam,“ odpov\u011bd\u011bl a sna\u017eil se, aby to nezn\u011blo, jako by mu to bylo \u00fapln\u011b jedno, co\u017e mu ve skute\u010dnosti opravdu bylo.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
U\u010ditelka matematiky se odml\u010dela a prohl\u00e9dla si Billovu pr\u00e1ci. „Spr\u00e1vn\u011b. Jd\u011bte si sednout,“ \u0159ekla kr\u00e1tce. Bill r\u00e1d polo\u017eil k\u0159\u00eddu, oto\u010dil se na pat\u011b a zam\u00ed\u0159il ke sv\u00e9mu m\u00edstu. V\u0161ude kolem se oz\u00fdval \u0161epot, Bill m\u011bl dobr\u00fd sluch a sem tam i n\u011b\u010demu rozum\u011bl. V\u011bt\u0161ina z toho byla v jeho prosp\u011bch, a tak usoudil, \u017ee ostatn\u00ed nemaj\u00ed u\u010ditelku p\u0159\u00edli\u0161 v l\u00e1sce. On rozhodn\u011b ne.<\/div>\n
Jakmile Bill dopadl na svou \u017eidli, op\u011bt polo\u017eil ruce na lavici a op\u0159el si o n\u011b hlavu.<\/div>\n
Tom proto\u010dil o\u010di, chytil Billovu pa\u017ei a lehce s n\u00edm zat\u0159\u00e1sl. „Hele, ned\u011blej to. Skoro t\u011b poslala k \u0159editeli. Co to bylo, to v\u0161echno?“<\/div>\n
Bill ze sebe set\u0159epal Tomovu ruku a s pohledem up\u0159en\u00fdm na n\u011bj si p\u0159ek\u0159\u00ed\u017eil ruce na hrudi. „Co t\u00edm mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Mysl\u00edm t\u00edm, \u017ee jsi pan\u00ed Barthovou opravdu frustroval. Nem\u00e1 r\u00e1da, kdy\u017e se nad n\u00ed jej\u00ed studenti povy\u0161uj\u00ed. A nemysl\u00edm si, \u017ee se j\u00ed l\u00edbilo, \u017ees porazil dokonce i jej\u00ed knihu, a to v\u0161echno jen z hlavy… Jak jsi to vlastn\u011b ud\u011blal?“<\/p>\n

Bill pokr\u010dil rameny. „Tohle u\u010divo jsem u\u017e bral. Nejsem g\u00e9nius, nebo tak n\u011bco, jen u\u017e tohle zn\u00e1m. Tak\u017ee je to pro m\u011b jednoduch\u00e9 – co\u017e je d\u016fvod, pro\u010d to m\u016f\u017eu prospat.“ Bill okam\u017eit\u011b op\u011bt polo\u017eil hlavu a zav\u0159el o\u010di.<\/div>\n

„Ehm, Bille…“ Zamumlal Tom, ale apatick\u00fd mlad\u00edk ho ignoroval a ani se nehnul. Tom s povzdechem pokra\u010doval ve sv\u00e9 pr\u00e1ci a tu a tam sd\u00edlel pohledy se sv\u00fdm p\u0159\u00edtelem Georgem, ne\u017e mu na stole p\u0159ist\u00e1l vzkaz.<\/div>\n
Co mysl\u00ed\u0161?<\/em> Bylo v\u0161e, co tam bylo naps\u00e1no. Ale Tom tomu rozum\u011bl. Tom a Georg byli v jejich \u0161kole v horn\u00edch p\u0159\u00ed\u010dk\u00e1ch popularity jednodu\u0161e proto, \u017ee oni a jejich p\u0159\u00e1tel\u00e9 byli v\u0161ichni dob\u0159e vypadaj\u00edc\u00ed, p\u0159\u00e1tel\u0161t\u00ed – i kdy\u017e s odstupem, a hlavn\u011b s cool lidmi kolem sebe. V\u011bd\u011bli, jak zach\u00e1zet s popularitou, a v\u011bd\u011bli, s k\u00fdm se sp\u0159\u00e1telit, a s k\u00fdm ne.<\/div>\n
Netu\u0161\u00edm, ale uvid\u00edme, je zaj\u00edmav\u00fd.<\/em><\/div>\n
Tom hodil l\u00edste\u010dek zp\u011bt p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e se pohodln\u011b op\u0159el o \u017eidli. N\u00e1hodn\u011b zachytil u\u010ditel\u010din pohled a rychle odvr\u00e1til hlavu ve strachu, \u017ee by jej mohla vyvolat, co\u017e znamenalo, \u017ee pan\u00ed Barthov\u00e1 bude hledat jinde. Jako—<\/p>\n

„Kaulitz!“ vy\u0161t\u011bkla u\u010ditelka p\u0159ekvapen\u011b, kdy\u017e spat\u0159ila, \u017ee jej\u00ed nov\u00fd student sp\u00ed, op\u011bt. V\u0161echny o\u010di ve t\u0159\u00edd\u011b se op\u011bt oto\u010dily s pohledem up\u0159en\u00fdm na Billa d\u0159\u00edmaj\u00edc\u00edho v klidu na lavici a vlna hih\u0148\u00e1n\u00ed a chichot\u00e1n\u00ed se nesla celou t\u0159\u00eddou, s v\u00fdjimkou jednoho nesouhlasn\u00e9ho „Pche!“ od u\u010ditel\u010dina obl\u00edbence.<\/div>\n

„Tome, nerada v\u00e1s obt\u011b\u017euju, ale mohl byste pros\u00edm vzbudit sv\u00e9ho spolu\u017e\u00e1ka? Prop\u00e1sne svou sch\u016fzku s \u0159editelem!“ prohl\u00e1sila u\u010ditelka opovr\u017eliv\u011b.<\/p>\n

T\u0159\u00edda, jasn\u011b pobavena cel\u00fdm t\u00edm divadlem, kter\u00e9 p\u0159inesl tento nov\u00fd student, d\u011blala kolektivn\u00ed hluk a o\u010dividn\u011b je to v\u0161echny pot\u011b\u0161ilo. Tom si jich nev\u0161\u00edmal a zamumlal si pod vousy n\u011bco o tom, \u017ee je Bill idiot, kdy\u017e dovolil, aby se n\u011bco takov\u00e9ho stalo dvakr\u00e1t.<\/div>\n

Popadl chlapcovo rameno, zat\u0159\u00e1sl s n\u00edm, za\u0161eptal mu do ucha, zak\u0159i\u010del mu do ucha, a teprve pak se Bill vzbudil.<\/p>\n

„Varoval jsem t\u011b, Tome,“ \u0159ekl Bill unaven\u011b, zat\u00edmco se zvedal z lavice. „Mus\u00ed to b\u00fdt n\u011bco jako v\u00fdst\u0159el, aby m\u011b to vzbudilo. T\u0159esen\u00ed nebude fungovat, ani se t\u00edm neobt\u011b\u017euj.“ Z\u00edvl a rozhl\u00e9dl se. Cel\u00e1 t\u0159\u00edda na n\u011bj z\u00edrala, jako by byl ten nejvz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00ed a nejzaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00ed exempl\u00e1\u0159 v zoologick\u00e9 zahrad\u011b. Bill necht\u011bl b\u00fdt zv\u00ed\u0159e ze ZOO, zamra\u010dil se. „Ehm, ahoj,“ \u0159ekl rozpa\u010dit\u011b. N\u011bkte\u0159\u00ed se rozesm\u00e1li, n\u011bkte\u0159\u00ed na n\u011bj k\u00fdvli, a n\u011bkte\u0159\u00ed se odvr\u00e1tili.<\/p>\n

Bill\u016fv pohled putoval po cel\u00e9 t\u0159\u00edd\u011b, a\u017e nakonec dopadl na zkroucen\u00fd a rozzloben\u00fd obli\u010dej u\u010ditelky. „Jejda, na\u0161tval jsem zoo-o\u0161et\u0159ovatelku. Dostanu pades\u00e1t ran bi\u010dem?“ P\u0159em\u00fd\u0161lel Bill nahlas, dost hlasit\u011b pro studenty v jeho bezprost\u0159edn\u00ed bl\u00edzkosti, kte\u0159\u00ed se rozesm\u00e1li. Tom s Georgem si vym\u011bnili \u00fa\u0161klebky, zat\u00edmco Bill si hr\u00e1l se sv\u00fdmi vlasy, up\u0159\u00edmn\u011b se nezaj\u00edmaj\u00edc\u00ed o studenty nebo o v\u00fduku.<\/div>\n

„Promi\u0148te, pane Kaulitzi?“ zeptala se pan\u00ed Barthov\u00e1, kter\u00e1 se z\u0159ejm\u011b rozhodla p\u0159edst\u00edrat, \u017ee jej\u00ed student pr\u00e1v\u011b podruh\u00e9 neusnul v jej\u00ed hodin\u011b. Ach, ty nervy.<\/div>\n
„Jak jsem \u0159ekl, mohl bych j\u00edt pros\u00edm op\u011bt sp\u00e1t?“<\/p>\n

T\u0159\u00edda se hlasit\u011b rozesm\u00e1la, dokonce i ti, kte\u0159\u00ed se Billa sna\u017eili ignorovat, a obo\u010d\u00ed pan\u00ed Barthov\u00e9 vylet\u011blo a\u017e jej\u00ed ofin\u011b. „Pro\u010d byste to m\u011bl cht\u00edt d\u011blat, hmm?“ Zeptala se podez\u00edrav\u011b.<\/div>\n

„Proto\u017ee jsem unaven\u00fd? M\u011bl jsem dojem, \u017ee to je ten d\u016fvod, pro\u010d lid\u00e9 sp\u00ed, nem\u00e1m pravdu?“ Zeptal se Bill inteligentn\u011b, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee ho u\u010ditelka za tuhle pravdivou odpov\u011b\u010f bude nesn\u00e1\u0161et.<\/div>\n
Jak se dalo o\u010dek\u00e1vat, jeho ot\u00e1zku ignorovala. „Mo\u017en\u00e1 nerozum\u00edte tomu, jak ve\u0159ejn\u00e1 \u0161kola funguje, pane Kaulitzi-„<\/div>\n
„Rozum\u00edm tomu dob\u0159e,“ p\u0159eru\u0161il ji Bill podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b. „Ale tohle u\u010divo jsem u\u017e bral, je to jen vy\u0161\u0161\u00ed matematika. Nem\u00e1m probl\u00e9m opustit tuto t\u0159\u00eddu, nepot\u0159ebuju tady b\u00fdt. Ale mysl\u00edm, \u017ee v\u00e1m u\u0161et\u0159\u00edm spoustu pap\u00edrov\u00e1n\u00ed, pokud m\u011b prost\u011b nech\u00e1te sp\u00e1t.“<\/p>\n

T\u0159\u00eddou se rozhostilo ticho, jak drama vyvrcholilo, a Bill mohl prakticky sly\u0161et, jak pan\u00ed Barthov\u00e1 sk\u0159\u00edpe zuby, kdy\u017e se sna\u017eila p\u0159ekousnout to, co j\u00ed \u0159ekl.<\/div>\n

„Nechte m\u011b, si s v\u00e1mi promluvit na chodb\u011b, Bille,“ \u0159ekla ti\u0161e. Bill p\u0159ik\u00fdvnul, vstal a zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm. U\u010ditelka sledovala jeho sebev\u011bdom\u00fd krok s opovr\u017een\u00edm.<\/p>\n

Dve\u0159e se za nimi zav\u0159ely a Bill si uv\u011bdomil, kdy\u017e pan\u00ed Barthov\u00e1 st\u00e1la p\u0159\u00edmo proti n\u011bmu, \u017ee ji svou v\u00fd\u0161kou zna\u010dn\u011b p\u0159evy\u0161ovuje. Pod\u00edvala se na n\u011bj jako rozzloben\u00e9 tlust\u00e9 d\u00edt\u011b, p\u0159ipraven\u00e9 obvinit jej, \u017ee j\u00ed ukradl zmrzlinu. Bill se neubr\u00e1nil \u00fa\u0161klebku.<\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
\n

„J\u00e1 nev\u00edm, kdo si mysl\u00edte, \u017ee jste, ale-„<\/p><\/div>\n

„Bill Kaulitz.“<\/div>\n
Pan\u00ed Barthov\u00e1 mu v\u011bnovala pr\u00e1zdn\u00fd pohled a Bill podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b obr\u00e1til o\u010di v sloup. Nem\u011bl \u010das na hloup\u00e9 lidi.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee jsem Bill Kaulitz, madam. Nev\u00edm, kdo si mysl\u00edte, \u017ee jsem.“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee jste vychytral\u00fd drzoun, sna\u017e\u00edc\u00ed se zap\u016fsobit na sv\u00e9 spolu\u017e\u00e1ky hned prvn\u00ed den. Tak, p\u0159ekonal jste se. Jste stejn\u011b tak student jako oni, a jen proto, \u017ee jste byl v\u011bt\u0161inu \u017eivota vzd\u011bl\u00e1v\u00e1n doma, v\u00e1m to je\u0161t\u011b ned\u00e1v\u00e1 ur\u010dit\u00e1 privilegia! Tak toho nechte, z\u016fsta\u0148te zticha a ned\u011blejte mi \u017e\u00e1dn\u00e9 pot\u00ed\u017ee.“
Bill si povzdechl a polo\u017eil si svou p\u011bst\u011bnou ruku v bok. „J\u00e1 nejsem jako n\u011bkdo, jsem s\u00e1m sebou, \u0159\u00edkal jsem v\u00e1m to. Krom\u011b toho, nen\u00ed to pr\u00e1v\u011b to, co dosp\u011bl\u00ed podporuj\u00ed? Individualismus? Nezaj\u00edm\u00e1 m\u011b, jestli m\u011b tady lidi p\u0159ijmou nebo ne, jestli ne, je to jejich probl\u00e9m, ne m\u016fj. Ale up\u0159\u00edmn\u011b si mysl\u00edm, \u017ee kdy\u017e se tomuhle pokus\u00edm v\u011bnovat cel\u00e9 pololet\u00ed, unud\u00ed m\u011b to k smrti. U\u017e jste vid\u011bla, \u017ee tuhle l\u00e1tku zn\u00e1m, dokonce l\u00e9pe ne\u017e u\u010debnice. Tak\u017ee – co s t\u00edm. Nechte m\u011b ud\u011blat z\u00e1v\u011bre\u010dnou zkou\u0161ku te\u010f, a kdy\u017e ji zvl\u00e1dnu, m\u016f\u017eete m\u011b omluvit ze v\u0161ech sv\u00fdch hodin po zbytek pololet\u00ed.
„To se mi nezd\u00e1 moc f\u00e9r, pane Kaulitzi.<\/div>\n
„Mn\u011b se nezd\u00e1 moc f\u00e9r, \u017ee m\u00e1m absolvovat tenhle p\u0159edm\u011bt je\u0161t\u011b jednou, kdy\u017e jsem to u\u017e v\u0161echno pro\u0161el. Pod\u00edvejte se do m\u00e9 slo\u017eky, je tam prakticky v\u0161echno.“<\/p>\n

Pan\u00ed Barthov\u00e1 na n\u011bj dlouho a tvrd\u011b z\u00edrala a mlad\u00edk nemohl napo\u010d\u00edtat do deseti, ne\u017e mu kone\u010dn\u011b odpov\u011bd\u011bla. Poslala ho zp\u00e1tky do t\u0159\u00eddy si sednout a Bill to bral jako v\u00edt\u011bzstv\u00ed. Alespo\u0148 vzala v \u00favahu to, co j\u00ed \u0159ekl.<\/div>\n

Ti\u0161e vklouzl zp\u00e1tky na svou \u017eidli a spokojen\u011b bubnoval nalakovan\u00fdmi nehty do stolu. Tom, kter\u00fd si pov\u00eddal s Georgem za u\u010ditel\u010diny nep\u0159\u00edtomnosti (stejn\u011b jako zbytek t\u0159\u00eddy), se vr\u00e1til na sv\u00e9 m\u00edsto k Billovi.<\/div>\n
„Co \u0159\u00edkala? Vylou\u010dila t\u011b?“ Zeptal se Tom zv\u011bdav\u011b.<\/div>\n
„Ne, ani m\u011b nenechala po \u0161kole. Vlastn\u011b mi na nic neodpov\u011bd\u011bla, ale je to lep\u0161\u00ed, ne\u017e m\u00edt probl\u00e9my,“ pokr\u010dil Bill rameny.<\/p>\n

Pan\u00ed Barthov\u00e1, kter\u00e1 sed\u011bla u sv\u00e9ho stolu v hlubok\u00e9m zamy\u0161len\u00ed, najednou zvedla hlavu a pohl\u00e9dla p\u0159\u00edmo na Billa. Jejich o\u010di se setkaly a Bill si nemohl pomoct, ale neubr\u00e1nil se pocitu naprost\u00e9ho odporu a opovr\u017een\u00ed.<\/div>\n

„Bille, chci s v\u00e1mi po hodin\u011b mluvit.“<\/div>\n
\n

—<\/p><\/div>\n

\n

Jakmile zazvonilo, Bill se ocitl zp\u00e1tky na chodb\u011b s pan\u00ed Barthovou. Pod\u00edvala se mu zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed, ne\u017e \u0159ekla:<\/p><\/div>\n

„P\u0159ij\u010fte tuto sobotu v dev\u011bt hodin, nech\u00e1m v\u00e1s ud\u011blat zkou\u0161ky.“<\/p>\n

G\u00f3l.<\/div>\n

\n

Bill p\u0159ik\u00fdvl, sna\u017eil se udr\u017eet v\u00e1\u017enou tv\u00e1\u0159 a nezapomn\u011bl pod\u011bkovat, ne\u017e op\u011bt vklouzl zp\u00e1tky do t\u0159\u00eddy. Po\u010dtvrt\u00e9 za kr\u00e1tkou dobu se vydal dozadu ke sv\u00e9 lavici a vid\u011bl, \u017ee Tom na n\u011bm t\u00e9m\u011b\u0159 vis\u00ed pohledem. Hodil si ta\u0161ku p\u0159es rameno a vydal se na dal\u0161\u00ed p\u0159edm\u011bt.<\/p><\/div>\n

„A rozsudek je?“ zeptal se Tom a tahal za jeden z popruh\u016f na batohu.<\/div>\n
„Nech\u00e1 m\u011b ud\u011blat v sobotu z\u00e1v\u011bre\u010dnou zkou\u0161ku,“ odpov\u011bd\u011bl Bill s nevyzpytateln\u00fdm \u00fasm\u011bvem, v\u0161iml si ostatn\u00edch student\u016f, kte\u0159\u00ed kolem n\u011bj nen\u00e1padn\u011b post\u00e1vali a poslouchali. Jakmile usly\u0161eli odpov\u011b\u010f, za\u010dali si \u0161eptat a hodnotili \u00farove\u0148 Billovy popularity. Dlouhovlas\u00fd brunet zat\u00edm nep\u0159est\u00e1val z\u00edrat p\u0159\u00edmo na n\u011bj, a\u017e Bill za\u010dal uva\u017eovat, jestli nem\u00e1 n\u011bco na tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ Zeptal se Tom \u0161okovan\u011b.<\/div>\n
Bill pokr\u010dil rameny. „Jen proto, \u017ee m\u011b nechce m\u00edt na krku cel\u00fd rok, takhle se m\u011b m\u016f\u017ee zbavit hned na za\u010d\u00e1tku. Moudr\u00e9 rozhodnut\u00ed, pokud t\u011b to zaj\u00edm\u00e1.“<\/div>\n
\n

—<\/p><\/div>\n

\n

Tlust\u00fd, zanedban\u011b vypadaj\u00edc\u00ed mu\u017e ve\u0161el do t\u0159\u00eddy, kdy\u017e za\u010dala dal\u0161\u00ed hodina. V\u0161ichni studenti sed\u011bli na stejn\u00fdch m\u00edstech jako v minul\u00e9 hodin\u011b. Bill poc\u00edtil k u\u010diteli okam\u017eitou averzi a st\u0159elil pohledem po Tomovi, aby zjistil, jak\u00fd p\u0159edm\u011bt to vlastn\u011b maj\u00ed, ale ten byl zase hluboko v rozhovoru s Georgem. Na\u0161tvan\u00fd, \u017ee si to bude muset zjistit s\u00e1m, tahal Bill z batohu rozvrh a z\u00edral na n\u011bj, dokud si neuv\u011bdomil, \u017ee je to d\u011bjepis. Ohromn\u00e9.<\/p><\/div>\n

Potrhan\u00fd se\u0161it s n\u00e1pisem \u00b4D\u011bjepis\u00b4 na obalu vyt\u00e1hl Bill z ta\u0161ky. U\u017e d\u0159\u00edv si zkontroloval osnovy t\u0159\u00eddy, ve skute\u010dnosti byl o n\u011bco pozadu, tak\u017ee sv\u00e9 posledn\u00ed voln\u00e9 dny tr\u00e1vil t\u00edm, \u017ee se to pokou\u0161el dohnat. Bude muset tvrd\u011b pracovat, pokud si chce udr\u017eet n\u00e1skok. Bill byl to, co se dalo nazvat jako piln\u00fd student, ale kdy\u017e on ani nem\u011bl nic jin\u00e9ho na pr\u00e1ci, byl znud\u011bn\u00fd a jeho matka byla neodbytn\u00e1. Studium bylo to jedin\u00e9, co mohl d\u011blat.<\/p>\n

Na\u0161el \u010distou str\u00e1nku a po letm\u00e9m pohledu kolem si st\u00e1hnul rukavici. Jinak by se mu pero rozmazalo a Bill m\u011bl naprostou averzi k pou\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed tu\u017eky. L\u00edbilo se mu, \u017ee pou\u017eit\u00ed pera bylo trval\u00e9. Jen co si Bill v\u0161e p\u0159ipravil, u\u010ditel u\u017e za\u010dal ps\u00e1t sv\u00e9 pozn\u00e1mky na tabuli. Mluvil konzistentn\u00edm monot\u00f3nn\u00edm hlasem a ani jednou nezastavil, aby dal student\u016fm mo\u017enost jej dohnat. Bill si psal v\u0161e, co sly\u0161el. Asi po p\u016fl hodin\u011b u\u010ditel na\u0159\u00eddil student\u016fm odevzdat eseje, kter\u00e9 z\u0159ejm\u011b m\u011bli zad\u00e1ny.<\/div>\n

Teprve tehdy se pan Monot\u00f3nn\u00ed pod\u00edval na sv\u00e9 studenty a jeho o\u010di p\u0159it\u00e1hly \u010dern\u00e9 bodliny v rohu m\u00edstnosti. „Dob\u0159e, dob\u0159e, neuv\u011bdomil jsem si, \u017ee m\u00e1me nov\u00e9ho studenta,“ \u0159ekl u\u010ditel stejn\u00fdm monot\u00f3nn\u00edm hlasem. Zalistoval seznamem. „Bill Kaulitz.“<\/p>\n

„To jsem j\u00e1.“ Zvedl Bill ruku, ale ihned ji spustil dol\u016f, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee zvedl ruku bez rukavice. Nat\u00e1hl si rukavici a op\u011bt zvedl ruku.<\/div>\n

U\u010ditel pokra\u010doval ve v\u00edt\u00e1n\u00ed Billa ve t\u0159\u00edd\u011b a vysv\u011btlil mu, jakou esej ostatn\u00ed spolu\u017e\u00e1ci vypracov\u00e1vali. Na\u0161t\u011bst\u00ed nevy\u017eadoval, aby ji Bill psal tak\u00e9. Jakmile za\u010dal sb\u00edrat eseje, Tom se naklonil k Billovi, aby nav\u00e1zal rozhovor. Bill nev\u00e1hal uk\u00e1zat svou zlost za tu ve\u0161kerou pozornost, kterou mu Tom neust\u00e1le v\u011bnuje, op\u0159el se a podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b si povzdechl. Tom si toho nev\u0161iml.<\/div>\n
„Tak\u017ee, vid\u00edm, \u017ee tohle u\u010divo jsi je\u0161t\u011b nebral, co?“ zeptal se s otravn\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Ne. Ve skute\u010dnosti jsem trochu pozadu,“ \u0159ekl Bill, kdy\u017e si v\u0161iml, \u017ee si nasadil rukavici obr\u00e1cen\u00e9. Beze slova si ji rychle nasadil spr\u00e1vn\u011b.<\/div>\n
„\u00da\u017easn\u00e9.“ Odpov\u011bd\u011bl Tom sarkasticky. Bill byl jeho postojem lehce na\u0161tvan\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\n

„\u0158\u00edkal jsem ti, \u017ee nejsem \u017e\u00e1dn\u00fd g\u00e9nius, nebo tak n\u011bco. Jen se sna\u017e\u00edm, abych se nemusel zab\u00fdvat v\u00edce kravinama, ne\u017e mus\u00edm. Zn\u00e1\u0161 to, \u017eivot.“<\/p><\/div>\n

Tom p\u0159ikyvoval, jako kdyby mu Bill uk\u00e1zal n\u011bjakou zasran\u011b vzne\u0161enou p\u0159edstavu o \u017eivot\u011b a lidsk\u00e9 existenci. Obt\u011b\u017eov\u00e1n Tomem, Bill sklonil hlavu a \u010dekal na dal\u0161\u00ed instrukce od u\u010ditele.<\/div>\n
P\u0159i\u0161ly rychle. Vezm\u011bte si u\u010debnice a p\u0159e\u010dt\u011bte si zadan\u00e9 str\u00e1nky. Bill vy\u0161kubl tlustou knihu ze sv\u00e9 ta\u0161ky, nalistoval spr\u00e1vnou str\u00e1nku a tvrd\u011b se soust\u0159edil na text. Musel se opravdu sna\u017eit, jinak by si z toho nic nepamatoval. Nesn\u00e1\u0161el d\u011bjepis. Na p\u00e1r okam\u017eik\u016f byl schopen se pono\u0159it do nechutn\u00fdch p\u0159\u00edb\u011bh\u016f d\u00e1vno mrtv\u00fdch lid\u00ed, n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed, v\u00e1lek, n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed, boj\u016f za lidsk\u00e1 pr\u00e1va… a n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed.<\/div>\n
Pak p\u0159\u00edmo p\u0159ed n\u00edm p\u0159ist\u00e1l pap\u00edrek.<\/div>\n
Zasran\u00fd d\u011bjepis. Bill si mohl ten text p\u0159e\u010d\u00edst pozd\u011bji, byl si jist\u00fd, \u017ee vzkaz od Toma bude zaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e \u00fakol z d\u011bjepisu. Tak\u017ee Bill knihu upustil do kl\u00edna a rozlo\u017eil pap\u00edrek, uhladil jej, jak nejl\u00e9pe um\u011bl.<\/p>\n

„Sedne\u0161 si s Georgem a se mnou u ob\u011bda?<\/em> P\u0159e\u010detl si vzkaz, na\u010dm\u00e1ran\u00fd t\u00e9m\u011b\u0159 d\u00edv\u010d\u00edm rukopisem, kter\u00fd jej p\u0159ekvapil. Kdy\u017e vzhl\u00e9dl, oba, Tom i dlouhovlas\u00fd kluk, se na n\u011bj d\u00edvali s o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm. Bill h\u00e1dal, \u017ee ten dlouhovlas\u00fd brunet bude z\u0159ejm\u011b Georg.<\/div>\n

Pod\u00edval se op\u011bt na pap\u00edrek a m\u011bl masivn\u00ed nutk\u00e1n\u00ed napsat p\u0159es cel\u00fd vzkaz \u00b4naserte si\u00b4. Bylo by to z\u00e1bavn\u00e9 a krom\u011b toho, vzkaz byl formulov\u00e1n, jako by u\u017e Tom s Georgem po\u010d\u00edtali s t\u00edm, \u017ee si k nim u ob\u011bda sedne, co\u017e bylo velmi irituj\u00edc\u00ed. Alespo\u0148 Tomova gramatika a interpunkce byla v po\u0159\u00e1dku. Mo\u017en\u00e1 je Bill p\u0159\u00edli\u0161 rychle odsoudil…<\/div>\n
Haha. Jo, dob\u0159e.<\/div>\n
Po n\u011bkolika okam\u017eic\u00edch intenzivn\u00edho hloub\u00e1n\u00ed na\u010dm\u00e1ral na pap\u00edrek p\u011bt p\u00edsmen a podal ho zp\u011bt Tomovi. Nebylo ho t\u0159eba skl\u00e1dat, Tom sed\u011bl sakra p\u0159\u00edmo vedle n\u011bj a \u0161ance na to, \u017ee by je u\u010ditel vid\u011bl, byla p\u0159\u00edmo nulov\u00e1.<\/div>\n
Tom se pod\u00edval na pap\u00edrek a up\u0159en\u011b z\u00edral na odpov\u011b\u010f.<\/p>\n

Jist\u011b<\/p>\n

<\/em> Bill ho zv\u011bdav\u011b sledoval a divil se, pro\u010d Tom na ten pap\u00edr tak dlouho z\u00edr\u00e1, ne\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee d\u011blal tot\u00e9\u017e. Nakonec byl vzkaz p\u0159ed\u00e1n Georgovi, aby si jej mohl p\u0159e\u010d\u00edst, a pak zp\u00e1tky Tomovi. Dal\u0161\u00ed vzkaz byl naps\u00e1n pod Billovu odpov\u011b\u010f a pap\u00edr se ocitl op\u011bt u Billa, slo\u017een\u00fd a hezky upraven\u00fd. To rozkl\u00e1d\u00e1n\u00ed ho za\u010dalo \u0161tv\u00e1t.<\/p>\n

dob\u0159e, promluv\u00edme si potom, chce\u0161 s n\u00e1mi str\u00e1vit i p\u0159est\u00e1vku? \ud83d\ude42<\/p>\n

<\/em> Smajl\u00edk Billa naprosto vyvedl z m\u00edry a zamra\u010dil se. Nemluv\u011b o tom, \u017ee Tom nenapsal velk\u00e9 \u00b4D\u00b4 ve slov\u011b \u00b4dob\u0159e\u00b4. To bylo nep\u0159ijateln\u00e9. Bill zma\u010dkal vzkaz a hodil jej vedle lavice, ne\u017e se vr\u00e1til ke \u010dten\u00ed, jako by se \u017e\u00e1dn\u00e9 vyru\u0161en\u00ed z jeho studia d\u011bjepisu v\u016fbec nekonalo.<\/p>\n

Nakonec zazvonilo a nastal \u010das na p\u0159est\u00e1vku. Bill, st\u00e1le na\u0161tvan\u00fd na smajl\u00edka a hlavn\u011b roz\u010dilen\u00fd kv\u016fli \u00b4D\u00b4, sklonil hlavu d\u0159\u00edve, ne\u017e jej Tom op\u011bt mohl pozvat ven na p\u0159est\u00e1vku.<\/p>\n

autor: Ghostie<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ghostie V\u00edt\u00e1m v\u00e1s op\u011bt u nov\u00e9ho p\u0159ekladu. \ud83d\ude42 Zuzu si tentokr\u00e1t vybrala pov\u00eddku od autorky jm\u00e9nem Ghostie s velice podivn\u00fdm n\u00e1zvem SCN11B. Co ten n\u00e1zev znamen\u00e1, se dozv\u00edte o p\u00e1r d\u00edl\u016f d\u00e1l, kdo jste \u010detl, neprozrazujte \ud83d\ude42 Proto\u017ee jsou n\u011bkdy d\u00edly<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[590],"tags":[],"class_list":["post-4091","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-scn11b"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4091","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4091"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4091\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4091"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4091"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4091"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}