{"id":4094,"date":"2014-04-08T17:00:00","date_gmt":"2014-04-08T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4081"},"modified":"2014-04-08T17:00:00","modified_gmt":"2014-04-08T16:00:00","slug":"balance-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/04\/08\/balance-15\/","title":{"rendered":"Balance 15."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/em><\/div>\n
Prost\u0159ed\u00ed kolem n\u011bj se zd\u00e1lo b\u00fdt rozmazan\u00e9. Pomalu kr\u00e1\u010del tmavou chodbou, a\u017e do\u0161el k pootev\u0159en\u00fdm dve\u0159\u00edm na jej\u00edm konci, odkud k n\u011bmu dol\u00e9haly tlumen\u00e9 hlasy. Byl mal\u00fd, sotva dos\u00e1hl do \u00farovn\u011b kovov\u00e9 kliky na dve\u0159\u00edch. Op\u011bt mu byly \u010dty\u0159i. Z nezn\u00e1m\u00fdch d\u016fvod\u016f jej zachv\u00e1tila panika. Jako by v\u011bd\u011bl, co se bude d\u00edt. Jako by p\u0159esn\u011b tu\u0161il, jak\u00fd obraz jej za dve\u0159mi \u010dek\u00e1. Necht\u011bl je otev\u0159\u00edt, v\u011bd\u011bl, \u017ee pokud to ud\u011bl\u00e1, zbo\u0159\u00ed t\u00edm i posledn\u00ed zbytky n\u011b\u010deho, co neum\u011bl zcela spr\u00e1vn\u011b nazvat.<\/em> <\/p>\n

V\u011bd\u011bl pouze to, \u017ee kdy\u017e to ud\u011bl\u00e1, u\u017e to nevr\u00e1t\u00ed zp\u011bt. Nezapomene. A nikdy neodpust\u00ed.<\/em><\/div>\n

C\u00edtil, jak se chladn\u00e9 zdi kolem jeho drobn\u00e9 postavy pomalu za\u010d\u00ednaly uzav\u00edrat. \u0160eptaly mu, vysm\u00edvaly se. Nem\u011bl jinou mo\u017enost. Postavil se na \u0161pi\u010dky, pot\u00e1hl za kliku a pootev\u0159el dve\u0159e. Srdce mu bilo na poplach jako zvon. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nevinn\u00e9. Nezka\u017een\u00e9 a d\u016fv\u011b\u0159iv\u00e9. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d schopno milovat. Srdce d\u00edt\u011bte, kter\u00e9 m\u011blo b\u011bhem chv\u00edle pochopit, do jak zl\u00e9ho a nespravedliv\u00e9ho sv\u011bta, bylo vysl\u00e1no.<\/p>\n

Chv\u00edli trvalo, ne\u017e si jeho o\u010di, skryty v temnot\u011b, p\u0159ivykly na p\u00e1s ostr\u00e9ho sv\u011btla. V rozlehl\u00e9m prostoru kuchyn\u011b spat\u0159il dv\u011b shrben\u00e9 postavy. Jeho otec se kr\u010dil na d\u0159ev\u011bn\u00e9 \u017eidli, s tv\u00e1\u0159\u00ed v dlan\u00edch a povadl\u00fdmi rameny vypadal jako hrom\u00e1dka ne\u0161t\u011bst\u00ed. Simone, post\u00e1vala za n\u00edm, obj\u00edmala jej kolem ramen, l\u00edbala do vlas\u016f a \u0161eptala slova, kter\u00e1 nemohl sly\u0161et. Vypadali spolu tak hezky, a\u017e m\u011bl chu\u0165 vstoupit do m\u00edstnosti, p\u0159ib\u011bhnout k nim a spole\u010dn\u011b sd\u00edlet jejich tr\u00e1pen\u00ed.<\/em><\/div>\n

Kdy\u017e se to najednou stalo. Simone, se k n\u011bmu naklonila je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e. Rty se mu ot\u0159ela o ucho.<\/em><\/div>\n
„Miluju t\u011b.“ \u0158ekla to jasn\u011b, hlasit\u011b. Ozv\u011bna jej\u00ed slov nep\u0159\u00edjemn\u011b rezonovala v naprost\u00e9m tichu.<\/em><\/div>\n
Tom z\u016fstal st\u00e1t s nohou mezi dve\u0159mi. N\u011bco mu nedovolovalo vstoupit. Sledoval, jak jeho otec pomalu zved\u00e1 tv\u00e1\u0159. V n\u00ed st\u00edn, v o\u010d\u00edch tvrdost jeho otce. Vstal, p\u0159el\u00e9tl rozcitliv\u011blou Simone pr\u00e1zdn\u00fdm pohledem. P\u0159esn\u011b t\u00edm, kter\u00fdm se d\u00edval na Toma, na jejich rozkv\u00e9taj\u00edc\u00ed zahradu, na lidi v okol\u00ed, na slune\u010dn\u00ed r\u00e1na, hv\u011bzdami poset\u00e9 noci. Tom si jako men\u0161\u00ed p\u0159\u00e1l, aby se na n\u011bj alespo\u0148 jedinkr\u00e1t pod\u00edval stejn\u00fdm pohledem jako na svou kalkula\u010dku nebo mobiln\u00ed telefon. Aby v jeho bl\u00edzkosti nem\u011bl pocit, \u017ee jej nem\u00e1 r\u00e1d.<\/em> <\/p>\n<\/div>\n
\n
A d\u0159\u00edv, ne\u017e se sta\u010dil zhluboka nadechnout a pomyslet na to, co se chyst\u00e1 ud\u011blat, nap\u0159\u00e1hl dla\u0148 a uhodil ji. Jeho \u00fader byl tak prudk\u00fd, \u017ee srazil ubohou Simone z nohou, ta ztratila rovnov\u00e1hu a uhodila se tv\u00e1\u0159\u00ed o kuchy\u0148skou linku. Tom se nedok\u00e1zal hnout. I nad\u00e1le z\u016fst\u00e1val u dve\u0159\u00ed, zd\u011b\u0161en\u011b sledoval otce, kter\u00fd okam\u017eit\u011b spustil proud omluv a pom\u00e1hal uboh\u00e9 Simone na nohy. Dok\u00e1zal fyzicky proc\u00edtit jej\u00ed bolest. Poslouchal jej\u00ed ubolen\u00e9 kv\u00edlen\u00ed a m\u011bl chu\u0165 kv\u00edlet s n\u00ed, proto\u017ee se v n\u011bm n\u011bco l\u00e1malo na kusy. Tak\u00e9 utrp\u011bl zran\u011bn\u00ed. To jeho v\u0161ak nebylo vid\u011bt. Z\u016fst\u00e1valo hluboce skryto. Neviditeln\u00e9. Bolestiv\u00e9.<\/em><\/div>\n
Ona p\u0159i\u0161la o dva p\u0159edn\u00ed zuby, Tom o sv\u00e9 d\u011btstv\u00ed.<\/em><\/div>\n
T\u00fdden na to, jel jeho otec na d\u016fle\u017eitou slu\u017eebn\u00ed cestu. Poda\u0159ilo se mu zap\u016fsobit na jednoho z vysoce postaven\u00fdch mu\u017e\u016f v oblasti financ\u00ed, a ten si jej zavolal na poradu do New Yorku. Nastoupil do letadla, a to se po necel\u00fdch dvou hodin\u00e1ch z\u0159\u00edtilo do rozbou\u0159en\u00fdch vln \u010dern\u00e9ho mo\u0159e.<\/em><\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Trhl sebou, ale rychle to zamaskoval t\u00edm, \u017ee sklonil hlavu a pootev\u0159en\u00fdmi rty pohladil Billovo rameno. Nen\u00e1vid\u011bl sv\u00e9ho otce za to, jak moc ubl\u00ed\u017eil Simone. Nen\u00e1vid\u011bl jej za v\u0161echno, o co jej p\u0159ipravil. Ale nejv\u00edce ze v\u0161eho jej nen\u00e1vid\u011bl za to, \u017ee si i nyn\u00ed sobecky p\u0159ivlastnil Tomovu mysl a op\u011bt jej nutil trp\u011bt. I po smrti jej p\u0159ipravoval o jedin\u00e9 chvilky \u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00e9 mu byly dop\u0159\u00e1ny.<\/p><\/div>\n

Necht\u011bl mu to dovolit, a proto zes\u00edlil sev\u0159en\u00ed sv\u00fdch dlan\u00ed kolem Billov\u00fdch bok\u016f a se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima vdechoval tolik milovanou v\u016fni. Sta\u010dilo n\u011bkolik vte\u0159in a ozv\u011bny minulosti byly pry\u010d. Po\u0159\u00e1d z\u016fst\u00e1vali na m\u00edst\u011b. Na podlaze, s kv\u00edtkovan\u00fdm gau\u010dem za z\u00e1dy, pozorov\u00e1ni Bu\u0159t\u00edkem, kter\u00fd je\u0161t\u011b nena\u0161el tolik odvahy, aby vylezl zpod postelem a tak se rozvalil u jej\u00edho kraje a pomalu us\u00ednal.<\/p>\n

„Stalo\u2026 se n\u011bco?“<\/div>\n

Tom se narovnal, pohl\u00e9dl Billovi do o\u010d\u00ed a se smutn\u00fdm \u00fasm\u011bvem, zavrt\u011bl hlavou. A\u017e p\u0159\u00edli\u0161 rychle.<\/div>\n
Bill opatrn\u011b zachytil jeho tv\u00e1\u0159 mezi prsty, ukazov\u00e1\u010dkem jej hladil po \u010delisti, o\u010dima bloudil v nekone\u010dn\u00fdch hlubin\u00e1ch Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d neprozkouman\u00fdch. Nezn\u00e1m\u00fdch. Av\u0161ak pro tu chv\u00edli pln\u00fdch bolesti.<\/div>\n
„Jsou\u2026 tak smutn\u00e9.“ B\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f obkreslil tvar obo\u010d\u00ed i poklesl\u00e1 v\u00ed\u010dka. Vn\u00edmal, jak je hladk\u00e1 k\u016f\u017ee pod jeho prsty napjat\u00e1 a strnul\u00e1. „N\u011bkdo ti hod-n\u011b ubl\u00ed\u017eil.“<\/p>\n

<\/div>\n

Tom se neh\u00fdbal. Nep\u0159iznal to, ale ani nepop\u0159el. Bezmocn\u011b pozoroval Bill\u016fv obli\u010dej, tv\u00e1\u0159 \u010dlov\u011bka, kter\u00fd pro n\u011bj znamenal ve\u0161ker\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed sv\u011bta. Sledoval jeho p\u0159ekr\u00e1snou tv\u00e1\u0159. Byl jako jeho m\u00e1ma. Tak nevinn\u00fd. Tak k\u0159ehk\u00fd. Nat\u00e1hl ruku a kone\u010dky prst\u016f p\u0159ilo\u017eil na Billovu levou tv\u00e1\u0159. Om\u00e1men\u011b sledoval trasu sv\u00fdch prst\u016f, kdy\u017e prozkoum\u00e1val tvar l\u00edcn\u00ed kosti v m\u00edstech, kam dopadla tvrd\u00e1 p\u011bst jeho otce. Do o\u010d\u00ed mu vystoupily slzy. Nedok\u00e1zal to pochopit. I po t\u011bch letech si to po\u0159\u00e1d neum\u011bl vysv\u011btlit. Jak mohl b\u00fdt n\u011b\u010deho takov\u00e9ho v\u016fbec schopen?! Ubl\u00ed\u017eit \u017een\u011b, kter\u00e1 jej milovala i p\u0159es v\u0161echny nedostatky. Odpov\u011bd\u011bt na jej\u00ed up\u0159\u00edmn\u00e9 vyzn\u00e1n\u00ed silou a potla\u010dovanou mu\u017enost\u00ed.<\/p>\n

„Chce\u0161 si o\u2026 tom po-pov\u00eddat?“ Bill\u016fv sladk\u00fd hlas k n\u011bmu dol\u00e9hal z d\u00e1lky. Surov\u011b jej vyrval ze sp\u00e1r\u016f o\u0161kliv\u00fdch vzpom\u00ednek a p\u0159inutil jej vr\u00e1tit se do p\u0159\u00edtomnosti.<\/div>\n

S divoce bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem pomalu zavrt\u011bl hlavou. Jednu ruku mu zapletl do vlas\u016f, zat\u00edmco jej tou druhou objal kolem hol\u00fdch bok\u016f a p\u0159itiskl si jej na sv\u00e9 bo\u0159\u00edc\u00ed se t\u011blo. Tv\u00e1\u0159\u00ed se op\u0159el o tu jeho, nadechl se z jeho bytosti.<\/div>\n
„Chci zapomenout na v\u0161echno, co bylo p\u0159edt\u00edm,“ \u0161eptl a zlehka p\u0159ilo\u017eil sv\u00e9 rty na ty Billovy.<\/div>\n
„P\u0159ed \u010d\u00edm?“ Bill sotva dok\u00e1zal promluvit. Jeho t\u011blo hrozilo sesyp\u00e1n\u00edm. C\u00edtil Tomovu bl\u00edzkost ka\u017edou bu\u0148kou sv\u00e9ho t\u011bla, v\u0161emi smysly. K dokonalosti chyb\u011blo pouze to, aby zaslechl jeho hlas.<\/div>\n
„P\u0159ed tebou.“<\/p>\n

Pokojem se rozhostilo ospal\u00e9 ticho. Bill nedok\u00e1zal reagovat, proto\u017ee nev\u011bd\u011bl, jak by m\u011bl spr\u00e1vn\u011b vyj\u00e1d\u0159it to, co c\u00edtil. Tom z\u016fstal ti\u0161e proto, \u017ee toho nev\u011bdomky \u0159ekl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161. Mnohem v\u00edc, ne\u017e cht\u011bl. Mnohem v\u00edc, ne\u017e si dok\u00e1zal p\u0159iznat.<\/div>\n

Bill k n\u011bmu nat\u00e1hl dla\u0148 s rozprost\u0159en\u00fdmi prsty a vz\u00e1p\u011bt\u00ed dva z nich pomalu sklonil. Konkr\u00e9tn\u011b prost\u0159edn\u00edk a prsten\u00edk. Miluji t\u011b.<\/em><\/div>\n
Tom jej pozorn\u011b sledoval, jeho o\u010di v\u0161ak byly zahalen\u00e9 zmatkem. Nerozum\u011bl mu, ale Billovi na tom v tu chv\u00edli v\u016fbec nez\u00e1le\u017eelo. Bylo to poprv\u00e9, co pou\u017eil ve znakov\u00e9 \u0159e\u010di dan\u00fd prvek a v\u011bd\u011bl, \u017ee pr\u00e1v\u011b dos\u00e1hl nedosa\u017eiteln\u00e9. Cel\u00fd se mu odevzdal.<\/div>\n
„Co to znamen\u00e1?“ L\u00e1skypln\u011b jej hladil po vlasech, na rty mu vystoupil mal\u00fd n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
„P\u0159ij-de\u0161 na to i\u2026 s\u00e1m.“ Bill jej hrav\u011b pol\u00edbil na \u0161pi\u010dku nosu a zavrt\u011bl se. I p\u0159esto, \u017ee m\u011bl na sob\u011b py\u017eamov\u00e9 kalhoty, dok\u00e1zal v hrbolku tla\u010d\u00edc\u00edm jej do stehna dokonale rozeznat Tomovo m\u011bkk\u00e9 mu\u017estv\u00ed. Bylo t\u011b\u017ek\u00e9 neust\u00e1le bojovat s poku\u0161en\u00edm pohl\u00e9dnout dol\u016f a poprv\u00e9 si jej cel\u00e9ho prohl\u00e9dnout. Ten ve\u010der v\u0161ak je\u0161t\u011b nebyl ten<\/em> ve\u010der. Bylo by to p\u0159\u00edli\u0161 brzy.<\/p>\n

„Mohl bys mi alespo\u0148 prozradit, s \u010d\u00edm to souvis\u00ed.“ Tomovi se op\u011bt vracela dobr\u00e1 n\u00e1lada. „Nebo bych mohl h\u00e1dat. M\u016f\u017eu se pt\u00e1t?“<\/div>\n

Bill hrav\u011b zavrt\u011bl hlavou, omotal mu ruce kolem krku a dlouze jej pol\u00edbil. „Po-kud to v\u00ed\u0161, ot\u00e1zky\u2026 jsou zbyte\u010dn\u00e9.“ Je\u0161t\u011b jednou l\u00e1skypln\u011b obkrou\u017eil jeho jazyk t\u00edm sv\u00fdm a op\u011bt mu pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed. „A ty to v\u00ed\u0161.“<\/div>\n
Tom si sice nebyl zcela jist\u00fd t\u00edm, co m\u011bl na mysli, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee se nejednalo o nic \u0161patn\u00e9ho ani z\u00e1ke\u0159n\u00e9ho. Musel se pomalu nau\u010dit v\u011b\u0159it. V\u011b\u0159it lidem, nebo alespo\u0148 jednomu, pro n\u011bj nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edmu. V\u011b\u0159it Billovi a nedovolit st\u00edn\u016fm vzpom\u00ednek, aby mu je\u0161t\u011b n\u011bkdy zakryly v\u00fdhled na to \u010dernovlas\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed. V bla\u017een\u00e9 nev\u011bdomosti tak\u00e9 nat\u00e1hl ruku, skr\u010dil prost\u0159edn\u00edk a prsten\u00edk, zad\u00edval se Billovi do o\u010d\u00ed a usm\u00e1l se. P\u0159it\u00e1hl jej k sob\u011b a nal\u00e9hav\u011b jej pol\u00edbil.<\/div>\n
Nez\u00e1le\u017eelo mu na tom, co p\u0159esn\u011b to znamen\u00e1. Pro n\u011bj to znamenalo pouze jedin\u00e9.<\/p>\n

Kdy\u017e pozd\u011bji ul\u00e9hali do postele, c\u00edtil se tak svobodn\u011b, jako u\u017e dlouho ne. Obj\u00edmal Billovo huben\u00e9 sp\u00edc\u00ed t\u011blo, vdechoval v\u016fni, se kterou se kdysi tajn\u011b potk\u00e1val na chodb\u00e1ch, a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad dal\u0161\u00edm dnem. Dokonce i Bu\u0159t\u00edk uznal, \u017ee mu prost\u0159ed\u00ed kolem n\u011bj u\u017e nen\u00ed natolik ciz\u00ed a vylezl zpod postele svou typicky l\u00ednou ch\u016fz\u00ed. Tom mu pomohl vysko\u010dit na postel a Bu\u0159t\u00edk se mu z vd\u011b\u010dnosti uvelebil u nohou.<\/div>\n

My\u0161lenky mu bloudily hlavou a jako v nekone\u010dn\u00e9m oce\u00e1nu p\u0159edb\u00edhaly jedna druhou, v podob\u011b divok\u00fdch vln a poryv\u016f v\u011btru.<\/div>\n
Vezme Billa ven. Mimo m\u011bsto. M\u016f\u017eou d\u011blat cokoli. Vozit Bu\u0159t\u00edka na s\u00e1\u0148k\u00e1ch, ohazovat se j\u00eddlem, nebo jenom tak b\u00fdt a o nic se nestarat.<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b se rozhodl. Vyd\u011b\u0161en\u00e1 postava na l\u00e1maj\u00edc\u00ed se ledov\u00e9 k\u0159e kone\u010dn\u011b pochopila, co m\u00e1 ud\u011blat. Nesko\u010d\u00ed nalevo ani napravo. Nezachr\u00e1n\u00ed se tak lehce. Ale ani nedovol\u00ed, aby jej pohltila \u010dern\u00e1 hlubina jezera minulosti. Z\u016fstane na m\u00edst\u011b. Ze v\u0161ech sil bude bojovat a nakonec se j\u00ed to poda\u0159\u00ed. Nespadne.<\/em><\/div>\n
Udr\u017e\u00ed balanc.<\/em><\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

„Je\u0161t\u011b si dej, mali\u010dk\u00fd.“<\/em><\/div>\n

„U\u017e opravdu nem\u00e1m hlad.“<\/em><\/div>\n
„P\u0159i\u0161el jsem pr\u00e1v\u011b v\u010das. Nev\u00edm, jak dlouho bys je\u0161t\u011b vydr\u017eel, kdybych-\u2026“ Zlomil se mu hlas. Odvr\u00e1til se.<\/em><\/div>\n
„M\u00e1te o m\u011b strach.“ Ml\u00e1d\u011b pomalu p\u0159e\u017ev\u00fdk\u00e1valo dal\u0161\u00ed lesn\u00ed jahodu. „Star\u00e1te se o m\u011b, jako bych pat\u0159il do va\u0161\u00ed rodiny.“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 nem\u00e1m rodinu.“ Vlk se op\u011bt usadil vedle n\u011bj, oh\u0159\u00edval jej svou divokou srst\u00ed.<\/em><\/div>\n
Ml\u00e1d\u011b p\u0159ekvapen\u011b zamrkalo. „A co p\u0159\u00e1tel\u00e9?“<\/em><\/div>\n
„Nem\u00e1m ani ty.“<\/em><\/div>\n
„To m\u011b mrz\u00ed.“ Srne\u010dek se zkroutil do klub\u00ed\u010dka a hlavou se op\u0159el o vlkovu p\u0159edn\u00ed tlapu. „Mus\u00ed v\u00e1m b\u00fdt hodn\u011b smutno, kdy\u017e jste po\u0159\u00e1d s\u00e1m. Kdy\u017e v podstat\u011b nem\u00e1te nic, z \u010deho byste m\u011bl radost.“<\/em><\/div>\n
Vlk se op\u011bt nechal un\u00e1\u0161et roztomilost\u00ed toho podivn\u00e9ho tvore\u010dka. „Nejsem s\u00e1m. M\u00e1m tebe, mali\u010dk\u00fd.“ L\u00e1skypln\u011b jej ol\u00edzl za u\u0161ima.<\/em> „A v\u011b\u0159 mi, \u017ee mi nic nechyb\u00ed.“ P\u0159el\u00e9tl jej m\u011bkk\u00fdm pohledem. „M\u00e1m \u00fapln\u011b v\u0161echno.“<\/p>\n

<\/em> autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Prost\u0159ed\u00ed kolem n\u011bj se zd\u00e1lo b\u00fdt rozmazan\u00e9. Pomalu kr\u00e1\u010del tmavou chodbou, a\u017e do\u0161el k pootev\u0159en\u00fdm dve\u0159\u00edm na jej\u00edm konci, odkud k n\u011bmu dol\u00e9haly tlumen\u00e9 hlasy. Byl mal\u00fd, sotva dos\u00e1hl do \u00farovn\u011b kovov\u00e9 kliky na dve\u0159\u00edch. Op\u011bt mu byly \u010dty\u0159i. Z<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[581],"tags":[],"class_list":["post-4094","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-balance"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4094","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4094"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4094\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4094"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4094"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4094"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}