{"id":4097,"date":"2014-04-06T18:00:00","date_gmt":"2014-04-06T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4084"},"modified":"2014-04-06T18:00:00","modified_gmt":"2014-04-06T17:00:00","slug":"815-32","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/04\/06\/815-32\/","title":{"rendered":"#815 32."},"content":{"rendered":"
autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
Existuje v\u011bc jako ‚Nikdy nen\u00ed moc pozd\u011b?‘<\/p>\n

<\/strong> \u017d\u00e1dn\u00fd m\u011bs\u00edc neub\u011bhl pomaleji ne\u017e tento leden, pomyslel si Tom, zat\u00edmco sed\u011bl ve sv\u00e9 nov\u00e9 pr\u00e1ci. Zvedl pohled ke kalend\u00e1\u0159i vis\u00edc\u00edm na zdi, naprosto vy\u010derpan\u00fd.<\/div>\n

Bylo toho tady tolik co d\u011blat; bylo to, jako by lidi vykr\u00e1dali a ml\u00e1tili snad ka\u017edou vte\u0159inu ka\u017ed\u00e9ho dne a d\u011bcka z Berl\u00edna se zd\u00e1la mimo kontrolu, alespo\u0148 Tomovi to tak p\u0159i\u0161lo. Nikdy nic podobn\u00e9ho nevid\u011bl; neust\u00e1le jim n\u011bkdo volal a lid\u00e9 tady skoro po\u0159\u00e1d jen pob\u00edhali.<\/div>\n
Tohle nebyla stanice a v\u011bzen\u00ed dohromady, tohle byla jen<\/em> policejn\u00ed stanice; v\u011bzen\u00ed bylo asi o kilometr d\u00e1l, mo\u017en\u00e1 by v\u00e1m mohlo p\u0159ij\u00edt, \u017ee tak je tu m\u00e9n\u011b pr\u00e1ce, ale nebylo.<\/div>\n
Ale proti tomu, kolik toho musel d\u011blat a kolik toho m\u011bl, aby ho to rozptylovalo, m\u011bs\u00edc ub\u00edhal a\u017e sm\u011b\u0161n\u011b pomalu a jemu p\u0159i\u0161lo, jako by byl vedle sebe, jen se nad sebe nakl\u00e1n\u011bl a d\u00edval se na sv\u00e9 t\u011blo, jak v\u0161echno d\u011bl\u00e1 tak n\u011bjak automaticky. P\u0159i\u0161el si uvnit\u0159 pr\u00e1zdn\u00fd, ale aspo\u0148 p\u0159estal s pit\u00edm; necht\u011bl se zm\u011bnit v jednoho z t\u011bchto lid\u00ed.<\/p>\n

„Tome.“ Tom zvedl pohled, uvid\u011bl sv\u00e9ho otce – sv\u00e9ho \u0161\u00e9fa –<\/em> st\u00e1l p\u0159ed jeho stolem. „Postaral ses o ten p\u0159\u00edpad s vandalismem?“ zeptal se a Tom p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n

„Ud\u011blali jsme to s Robem. Byly to jen n\u011bjak\u00e9 sotva patn\u00e1ctilet\u00e9 d\u011bti, dal jsem jejich rodi\u010d\u016fm pokutu.“<\/div>\n
Gordon p\u0159ik\u00fdvl. „Dob\u0159e. Skv\u011ble. Dobr\u00e1 pr\u00e1ce, synu.“ Usm\u00e1l se na Toma a je\u0161t\u011b jednou p\u0159ik\u00fdvl, pak ode\u0161el pry\u010d, nechal Toma trochu zasko\u010den\u00e9ho. V\u017edycky byl, kdy\u017e m\u011bl jeho otec tuhle n\u00e1ladu a posledn\u00ed dobou ji m\u011bl dost \u010dasto.<\/div>\n
Po tom, co se sem p\u0159est\u011bhoval a za\u010dal tu pracovat, byl jeho otec v\u00edc pot\u011b\u0161en\u00fd ne\u017e obvykle. Samoz\u0159ejm\u011b; doma spolu moc nevych\u00e1zeli, ale bylo to celkem hezk\u00e9<\/em> pracovat s n\u00edm. To nikdy ne\u010dekal, ale jeho t\u00e1ta byl asi nejsp\u00ed\u0161 jen prost\u011b \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee kone\u010dn\u011b ud\u011blal ‚spr\u00e1vnou v\u011bc‘ a p\u0159est\u011bhoval se sem. Tomovi to trochu vadilo, ale nic o tom ne\u0159\u00edkal, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee by se akor\u00e1t poh\u00e1dali a jejich vztah by byl zase na houby.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Po tom, co musel je\u0161t\u011b jednou na vyj\u00ed\u017e\u010fku, aby roztrhl p\u011bkn\u011b n\u00e1siln\u00fd p\u00e1r, ne\u017e se uml\u00e1t\u00ed p\u00e1nvemi, m\u011bl kone\u010dn\u011b volno a mohl j\u00edt dom\u016f. Den byl dlouh\u00fd a pomal\u00fd, ale kone\u010dn\u011b mohl skon\u010dit.<\/div>\n
Odemkl si auto a jen si sedl, v kapse mu za\u010dal vibrovat mobil. Vyndal ho, pod\u00edval se na n\u011bj a nakr\u010dil \u010delo.<\/p>\n

Georg<\/em><\/div>\n

\n

U\u017e t\u00fdden mu nikdo z jeho p\u0159edchoz\u00ed pr\u00e1ce nevolal a myslel si, \u017ee to Anna kone\u010dn\u011b vzdala, ale navedla snad te\u010f Georga? Nemyslela si, \u017ee bude m\u00edt jeho \u010d\u00edslo? Tom semknul rty a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli to vz\u00edt nebo ne, dokud se nerozhodl, t\u00edpnul telefon a uklidil ho zp\u00e1tky do kapsy.<\/p><\/div>\n

Za\u010d\u00ednalo se mu da\u0159it l\u00e9pe; necht\u011bl do toho zase spadnout. V\u011bt\u0161inu dn\u00ed si vedl dob\u0159e a nemyslel na to, jak by se vr\u00e1til zp\u00e1tky; nejhor\u0161\u00ed to bylo v noci, kdy\u017e byl s\u00e1m a v tichu. Pak se my\u0161lenky vracely a ob\u010das p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli ud\u011blal spr\u00e1vnou v\u011bc, ale samoz\u0159ejm\u011b \u017ee ud\u011blal.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Byl konec prvn\u00edho \u00fanorov\u00e9ho t\u00fddne a Tomov\u00fdm spolupracovn\u00edk\u016fm se kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo zjistit, kde pracoval p\u0159edt\u00edm.<\/p><\/div>\n

„Tome!“ Tom\u016fv nov\u00fd kamar\u00e1d Rob k n\u011bmu p\u0159ib\u011bhl, tmav\u00e9 vlasy na ramena sta\u017een\u00e9 do cul\u00edku. „Tome, pro\u010d<\/em> jsi mi ne\u0159ekl, \u017ees pracoval u B\u00e4ckerov\u00e9 na stanici?“<\/div>\n
Tom okam\u017eit\u011b ztuhl. „No a co?“ zeptal se a odvr\u00e1til se od n\u011bj, pov\u011bsil bundu na v\u011b\u0161\u00e1k. Necht\u011bl se o tom bavit.<\/div>\n
„No a co<\/em>?“ Robovi m\u00e1lem vypadly o\u010di z d\u016flk\u016f, kdy\u017e \u0161el za Tomem do kancel\u00e1\u0159e. „Maj\u00ed jednoho z nejob\u00e1van\u011bj\u0161\u00edch v\u011bz\u0148\u016f v N\u011bmecku. Je prakticky celebrita mezi t\u011bmihle lidmi; ne\u0159\u00edkej mi, \u017ee to nev\u00ed\u0161.“<\/div>\n
Tom si odfrkl a posadil se ke sv\u00e9mu stolu, Rob se posadil hned vedle n\u011bj. St\u00e1le se na n\u011bj s o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm d\u00edval. „Jo, sly\u0161el jsem,“ \u0159ekl ztuhle.<\/div>\n
„No?“ nakr\u010dil Rob obo\u010d\u00ed. „\u0158ekne\u0161 mi o tom n\u011bco? Chci to sly\u0161et, jak\u00fd je? Je pravda, \u017ee-„<\/div>\n
„A\u0165 jsi sly\u0161el cokoliv, tak to nen\u00ed pravda,“ \u0159ekl Tom mdle. Absolutn\u011b se o tom necht\u011bl bavit.<\/div>\n
„Nic? Ani-„<\/div>\n
„Nic.<\/div>\n
„Ale\u2026“ Rob vypadal zmaten\u011b. „Co ud\u011blal?“<\/p>\n

Tom napsal heslo do po\u010d\u00edta\u010de tak tvrd\u011b, \u017ee m\u00e1lem vyml\u00e1til kl\u00e1vesy. „Vra\u017eda,“ \u0159ekl, \u017ealudek se mu p\u0159i tom slovu st\u00e1hl. Ale Robova reakce nebyla takov\u00e1, jakou \u010dekal.<\/div>\n

„Jo, to by do\u0161lo ka\u017ed\u00fdmu, ale co v\u00edc?“<\/div>\n
Tom zamrkal a zvedl pohled. „Co\u017ee?“<\/div>\n
„Je jasn\u00fd, \u017ee je to vra\u017eda,“ \u0159ekl, zn\u011bl netrp\u011bliv\u011b. „Co jin\u00fdho by to mohlo b\u00fdt?“<\/div>\n
„Je to\u2026 co\u017ee\u2026?“ Tom koktal a pak nastalo dlouh\u00e9 ticho. Jak tohle mohl Rob \u0159\u00edct? Jak to mohl br\u00e1t tak v pohod\u011b<\/em>? Ale hluboko uvnit\u0159 n\u011bj se n\u011bco m\u011bnilo a pak ho to pra\u0161tilo, siln\u011b. „M\u00e1\u0161 pravdu,“ za\u0161eptal nakonec a vr\u00e1til se pohledem ke stolu. Jeho mozek st\u00e1le pracoval rychlost\u00ed m\u00edli za minutu. „M\u00e1\u0161 takovou pravdu,“ \u0159ekl, \u0161okovan\u00fd t\u00edm, co mu do\u0161lo.<\/div>\n
Rob m\u011bl pravdu. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee to byla vra\u017eda, co jin\u00e9ho by to mohlo b\u00fdt? A Tom to v\u011bd\u011bl, v\u011bd\u011bl to od sam\u00e9ho za\u010d\u00e1tku a na za\u010d\u00e1tku to p\u0159ijal, ale jak \u0161el \u010das a jejich vztah se prohloubil, tak u\u017e to vid\u011bt necht\u011bl. <\/div>\n
„Byl bys v \u0161oku, kdybych ti \u0159ekl, \u017ee zabil svoje rodi\u010de a nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1dku?“ zeptal se ti\u0161e.<\/div>\n
„Ani ne,“ odpov\u011bd\u011bl Rob up\u0159\u00edmn\u011b. „To ud\u011blal? Tome?“<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl, promnul si bolav\u00e9 \u010delo a uv\u011bdomil si, \u017ee to m\u011bl tak\u00e9 v\u011bd\u011bt. Jeho reakce byla a\u017e moc p\u0159ehnan\u00e1, moc extr\u00e9mn\u00ed a ignorantsk\u00e1. „U\u017e je moc pozd\u011b,“ zamumlal si s\u00e1m pro sebe, ne Robovi. V\u011bd\u011bl, \u017ee si uv\u011bdomil, jakou ud\u011blal chybu a\u017e moc pozd\u011b. Dokonce i kdyby se vr\u00e1til se na Billa pod\u00edvat, nebylo by to dobr\u00e9. Nejsp\u00ed\u0161 se na n\u011bj zlobil; nejsp\u00ed\u0161 ho nen\u00e1vid\u011bl a u\u017e ho necht\u011bl nikdy vid\u011bt.<\/p>\n

Tom si nebyl jist\u00fd, jestli by byl schopen je\u0161t\u011b n\u011bkdy vid\u011bt Bill\u016fv obli\u010dej, ne po tom v\u0161em. Nev\u011bd\u011bl by, co \u0159\u00edct, jak se chovat, co \u010dekat. Neopov\u00e1\u017eil by se tam te\u010f p\u0159il\u00e9zt, ne o m\u011bs\u00edc pozd\u011bji. Nejsp\u00ed\u0161 by bylo nejlep\u0161\u00ed, kdyby se u\u017e nevid\u011bli, Tom by v Billovi nebyl schopn\u00fd p\u0159estat vid\u011bt vraha. Nep\u0159\u00edjemn\u011b se mu sev\u0159el \u017ealudek, kdy\u017e pomyslel, \u017ee by ho u\u017e nikdy nem\u011bl vid\u011bt, dokonce i kdy\u017e si cel\u00fd m\u011bs\u00edc sliboval, \u017ee mu chyb\u011bt nebude. Chyb\u011bl mu; nemohl si lh\u00e1t a \u0159\u00edkat, \u017ee tomu tak nen\u00ed.<\/div>\n

Chyb\u011bl mu Bill, kter\u00e9ho znal<\/em>. Chyb\u011bl mu Bill, kter\u00e9ho on<\/em> utvo\u0159il, kter\u00e9ho si vymyslel<\/em>. Znal v\u016fbec prav\u00e9ho Billa? M\u011bl s\u00edlu; m\u011bl v sob\u011b to, aby poznal toho \u010dlov\u011bka? M\u011bl s\u00edlu na to, aby poznal vraha?<\/div>\n
Rob nejsp\u00ed\u0161 c\u00edtil, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b, proto\u017ee nechal t\u00e9ma jeho star\u00e9 pr\u00e1ce a Billa stranou a Tom z\u016fstal hluboko v my\u0161lenk\u00e1ch, nepracoval, dokud neub\u011bhla hodina a jeho z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed neprobudil hlasit\u00fd zvuk telefonu.<\/div>\n
Trochu ztrapn\u011bn\u00fd svou hip-hopovou melodi\u00ed, kter\u00e1 hr\u00e1la z jeho telefonu, Tom rychle p\u0159ijal hovor, ani\u017e by se pod\u00edval, kdo mu vol\u00e1, a byl u\u017e na cest\u011b z kancel\u00e1\u0159e, kdy\u017e \u010dlov\u011bk na druh\u00e9 stran\u011b telefonu promluvil.<\/p>\n

„Ahoj Tome, tady Andreas.“<\/em><\/div>\n

Tom ztuhl na p\u016fli cesty. „Andreas?“ mluvil opatrn\u011b, jako by snad sly\u0161el \u0161patn\u011b, i kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee tomu tak nen\u00ed. „Pro\u010d mi vol\u00e1\u0161?“ zeptal se zmaten\u011b.<\/div>\n
Sly\u0161el, jak Andreas vydechl. „Ty v\u00ed\u0161 pro\u010d,<\/em>“ \u0159ekl ti\u0161e, jako by byl n\u011bkde, kde nem\u016f\u017ee mluvit dost nahlas, v kostele nebo knihovn\u011b.<\/div>\n
„Nev\u00edm\u2026“ Tomovi do\u0161la slova a n\u011bco ostr\u00e9ho j\u00edm projelo, n\u011bco, co bylo podobn\u00e9 hr\u016fze. „Andreasi, co\u2026?“ vy\u0161el z kancel\u00e1\u0159e, sebral bundu a vy\u0161el ven na vzduch. „Co se d\u011bje?“<\/div>\n
Andreas znovu vydechl. „Je to tu fakt \u0161patn\u00fd, chlape,<\/em>“ \u0159ekl, st\u00e1le mluvil potichu. „Opravdu \u0161patn\u00fd.“<\/em><\/div>\n
Ta ostr\u00e1 bolest a strach se znovu ozvaly a Tom sev\u0159el telefon pevn\u011bji. „Co se d\u011bje?“ zeptal se znovu, b\u00e1l se odpov\u011bdi.<\/div>\n
„J\u00e1 moc nev\u00edm,“<\/em> \u0159ekl Andreas. „Ale mysl\u00edm si, \u017ee jsi mo\u017en\u00e1 jedin\u00fd, kdo to dok\u00e1\u017ee napravit.“<\/em><\/div>\n
„Napravit co?“ zeptal se Tom zoufale. „P\u0159esta\u0148 mluvit v h\u00e1dank\u00e1ch a \u0159ekni mi rovnou, co se sakra d\u011bje!“<\/p>\n

Ozvalo se jen ticho, Tom si byl jist\u00fd, \u017ee za\u010dne k\u0159i\u010det, pokud Andreas nic ne\u0159ekne.<\/div>\n

„Jde o Billa, Tome<\/em>,“ \u0159ekl nakonec a Tom p\u0159ik\u00fdvl, jeho rty opustil rozt\u0159esen\u00fd v\u00fddech. To si tak\u00e9 myslel, ale sly\u0161et to, mu to nijak neuleh\u010dilo. „Nev\u00edm, co ti m\u00e1m \u0159\u00edct, nem\u016f\u017eu to vysv\u011btlit\u2026 Prost\u011b\u2026 Je to stra\u0161ideln\u00e9, d\u011bs\u00ed m\u011b to.“<\/em><\/div>\n
Tom se skoro zasm\u00e1l, ale jen skoro. „V\u017edycky ses ho b\u00e1l.“<\/div>\n
Andreas ho p\u0159ekvapil t\u00edm, co \u0159ekl potom. „Tohle nen\u00ed sranda,“<\/em> odsekl. „P\u0159estala to b\u00fdt sranda p\u0159ed m\u011bs\u00edcem. Pro\u010d jsi, kurva, nebral nikomu telefony? To t\u011b ani nenapadlo, \u017ee by se mohlo d\u00edt n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho, kdy\u017e ti za\u010dal volat i Georg?“<\/em><\/div>\n
Tom nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct. To mu opravdu Georg volal z vlastn\u00ed v\u016fle? Co p\u0159esn\u011b se Billovi stalo? „Pro\u010d mu chce\u0161 pomoct?“ zeptal se Tom, doufal, \u017ee to n\u011bjak pochop\u00ed. „Myslel jsem si, \u017ee jsi-„<\/div>\n
„Stal jsem se policistou, proto\u017ee jsem cht\u011bl zachra\u0148ovat \u017eivoty, Tome,“<\/em> odsekl Andreas na p\u016fl hlasu. „A tohle, p\u0159\u00edmo tady, \u017eivoty nezachra\u0148uje. Tohle je p\u0159esn\u00fd<\/em> opak. Jasn\u00fd? Mo\u017en\u00e1 ho nen\u00e1vid\u00edm, ale na tohle se u\u017e nem\u016f\u017eu d\u00edvat, je to \u0161patn\u00e9. Nikdo s t\u00edm nic nechce d\u011blat, n\u00e1\u010deln\u00edk odm\u00edt\u00e1. Anna u\u017e p\u0159est\u00e1v\u00e1 m\u00edt moc, chlape. Je to \u0161\u00edlen\u00e9.“<\/p>\n

<\/em> „Co se d\u011bje?“<\/div>\n

„Bill!“<\/em> rozk\u0159ikl se Andreas, m\u011bl toho dost. „Bill! Ty m\u011b v\u016fbec neposlouch\u00e1\u0161, on to<\/em> ztratil, je naprosto<\/em> pry\u010d. N\u00e1\u010deln\u00edk odm\u00edt\u00e1 sehnat mu n\u011bjakou pomoc n\u011bkde jinde a Anna s t\u00edm nic neud\u011bl\u00e1, nem\u00e1 nad n\u00edm moc.“<\/em><\/div>\n
Tom sklopil pohled, o\u010di ho p\u00e1lily. „A co m\u00e1m d\u011blat j\u00e1<\/em>?“ za\u0161eptal. „Chci \u0159\u00edct\u2026 nem\u016f\u017eu\u2026“<\/div>\n
Andreas frustrovan\u011b vyk\u0159ikl, a\u017e se Tom lekl. „Copak to nech\u00e1pe\u0161? Je takov\u00fd kv\u016fli tob\u011b! Nev\u00edm, co se kurva mezi v\u00e1mi dv\u011bma stalo, a abych byl up\u0159\u00edmn\u00fd, u\u017e mi to je jedno, ale n\u011bco jsi mu ud\u011blal. Jasn\u00fd? P\u0159izn\u00e1v\u00e1m to. A te\u010f, kdy\u017e jsi pry\u010d, je to prost\u011b\u2026 Anna si mysl\u00ed, \u017ee bys mohl pomoct,“<\/em> dodal. „Je si jist\u00e1, \u017ee m\u016f\u017ee\u0161 pomoct. Mysl\u00ed si, \u017ee kdyby t\u011b vid\u011bl, pak by mohl, j\u00e1 nev\u00edm, nejsem psychiatr, necht\u011bj, abych ti to vysv\u011btloval.“<\/em><\/div>\n
Tom se sna\u017eil zadr\u017eet slzy a semknul zuby. „Kdy m\u011b tam pot\u0159ebuje?“ za\u0161eptal, polkl knedl\u00edk, co m\u011bl v krku. Chv\u011bl se; sotva udr\u017eel telefon.<\/div>\n
„P\u0159ed m\u011bs\u00edcem.“<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

***<\/em><\/div>\n

\n

Tom se neobt\u011b\u017eoval \u0159\u00edct sv\u00e9mu otci, \u017ee odch\u00e1z\u00ed, jen sebral auto a odjel. Jel rychleji, ne\u017e bylo povoleno, ale bylo mu to jedno. V hlav\u011b se mu st\u00e1le dokola opakovala jedna v\u011bta.<\/p><\/div>\n

Nikdy jsem nem\u011bl odj\u00ed\u017ed\u011bt.<\/em><\/div>\n
Nikdy nem\u011bl odj\u00ed\u017ed\u011bt. M\u011bl si to v\u00edc promyslet, m\u011bl po\u010dkat; m\u011bl si o tom s n\u011bk\u00fdm promluvit. Ale co se stalo, stalo se, nem\u016f\u017ee\u0161 zm\u011bnit minulost.<\/div>\n
Nem\u016f\u017ee\u0161. Zm\u011bnit. Minulost.<\/em><\/div>\n
„Sakra!“ rozk\u0159ikl se a uhodil do volantu, hlasit\u011b zatroubil. „Do prdele!“<\/div>\n
D\u011bsil se n\u00e1vratu, d\u011bsil se toho, co uvid\u00ed; byl p\u0159\u00edmo posran\u00fd strachy. Nebyl si jist\u00fd, \u017ee to zvl\u00e1dne, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00ed. Kdy\u017e to mohl vid\u011bt Andreas; on to ur\u010dit\u011b tak\u00e9 zvl\u00e1dne. Byl si jist\u00fd, \u017ee nikdy nedok\u00e1\u017ee p\u0159ehl\u00e9dnout Bill\u016fv zlo\u010din, ale co kdy\u017e m\u011bl Andreas pravdu; musel n\u011bco ud\u011blat. Necht\u011bl b\u00fdt zodpov\u011bdn\u00fd za nic, co by se na stanici mohlo d\u00edt.<\/p>\n

Jeho telefon znovu zazvonil a v n\u011bm za\u010dal bublat strach. Co te\u010f? Oh bo\u017ee. Sebral ho a p\u0159ijal hovor. „Ano?“ zalapal po dechu.<\/div>\n

„Kde v\u011bz\u00ed\u0161?“<\/em> Byla to Anna.<\/div>\n
Tom se rychle rozhl\u00e9dl. „Jsem tam za dvacet minut. Anno, omlouv\u00e1m se, j\u00e1-„<\/div>\n
„Nech to b\u00fdt,“<\/em> \u0159ekla. „J\u00e1 to nepot\u0159ebuju sly\u0161et, to Bill.“<\/em><\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl, c\u00edtil, jak ho zase p\u00e1l\u00ed o\u010di. „M\u00e1\u0161 pravdu,“ zamumlal. „Co se s n\u00edm d\u011bje?“ zeptal se opatrn\u011b a Annin povzdech byl tak beznad\u011bjn\u00fd, \u017ee mu tuhla krev v \u017eil\u00e1ch.<\/div>\n
„Nej\u00ed,“<\/em> \u0159ekla s dal\u0161\u00edm povzdechem. „U\u017e\u2026 U\u017e t\u00fdden jsem z n\u011bj nedostala jedin\u00e9 slovo.“<\/em><\/div>\n
Tomovi se sev\u0159ely vnit\u0159nosti.<\/div>\n
„\u010cetls jeho slo\u017eku, \u017ee?“<\/em> zeptala se a Tom ud\u011blal tich\u00fd zvuk souhlasu. „No, pak bys m\u011bl v\u011bd\u011bt, \u017ee jsi ho takhle nem\u011bl opou\u0161t\u011bt,“<\/em> \u0159ekla, zn\u011bla na\u0161tvan\u011bji ne\u017e p\u0159edt\u00edm a Tom zahanben\u011b sv\u011bsil hlavu, ale ne tak, aby ztratil vozovku z dohledu. „On\u2026“<\/em> pokra\u010dovala Anna. „Opravdu v\u00ed\u0161, co nedok\u00e1\u017ee zvl\u00e1dnout?“<\/em><\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161?“ zeptal se Tom ti\u0161e a zastavil na \u010derven\u00e9.<\/div>\n
„Co mu zp\u016fsobuje psychotick\u00e9 z\u00e1chvaty? Jak\u00e1 emoce.“<\/em><\/div>\n
Tom zavrt\u011bl hlavou. „Nev\u00edm,“ \u0159ekl. „Nen\u00e1vist, bolest-?“ znovu vyjel, kone\u010dn\u011b vid\u011bl znaky, kter\u00e9 mu \u0159\u00edkaly, \u017ee u\u017e je skoro tam. <\/div>\n
„P\u0159esn\u011b,“<\/em> \u0159ekla Anna, ne\u017e mohl h\u00e1dat d\u00e1l. „Bolest. Stane se slep\u00fd zlost\u00ed, proto\u017ee nev\u00ed, jak jinak ji zvl\u00e1dnout, nedok\u00e1\u017ee ji vyj\u00e1d\u0159it tak jako j\u00e1 nebo ty. Ale kdy\u017e je to a\u017e moc, zlost mu nesta\u010d\u00ed. Rad\u0161i nic nec\u00edt\u00ed, rozum\u00ed\u0161?“<\/em> na p\u00e1r vte\u0159in p\u0159estala, pak \u0159ekla. „Co opravdu nedok\u00e1\u017ee zvl\u00e1dnout, je bolav\u00e9 srdce.“
<\/em> Tom c\u00edtil, jak j\u00edm projelo nespo\u010det emoc\u00ed, kdy\u017e Anna \u0159ekla ta posledn\u00ed slova, a dokonce i patn\u00e1ct minut po tom, co zav\u011bsil, je st\u00e1le sly\u0161el v mysli. Mohlo to tak opravdu b\u00fdt? Mohlo\u2026?<\/div>\n
Zavrt\u011bl hlavou a zaparkoval auto, u\u017e byl na m\u00edst\u011b. Bylo to te\u010f nebo nikdy.<\/p>\n

Vystoupil z auta a jakoby ve zpomalen\u00e9m z\u00e1b\u011bru se pod\u00edval na vysokou cihlovou budovu. Vypadala stra\u0161ideln\u011b, to byla prvn\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 ho uhodila. M\u0159\u00ed\u017ee vypadaly odsud d\u011bsiv\u011b a on rychle hledal Billovo okno. Vypadalo p\u0159esn\u011b jako okna v\u0161ech ostatn\u00edch, s m\u0159\u00ed\u017eemi a star\u00fdmi potrhan\u00fdmi z\u00e1clonami. Sna\u017eil se vid\u011bt n\u011bjak\u00fd pohyb, ale bylo to moc vysoko.<\/div>\n

Sebral v\u0161echnu odvahu, kterou v sob\u011b m\u011bl, upravil si \u010dernou \u010delenku a \u0161el po kamenn\u00fdch schodech, kter\u00e9 vedly do budovy. Jeho kroky byly ve sn\u011bhu hlasit\u00e9, k\u0159upaly a sk\u0159\u00edpaly jako nehty na tabuli a jemu z toho naskakovala hus\u00ed k\u016f\u017ee.<\/div>\n
Byl p\u0159ekvapen\u00fd, kdy\u017e vnit\u0159ek stanice vypadal p\u0159esn\u011b tak, jako kdy\u017e odjel, a\u017e na to, \u017ee tu nebyly v\u00e1no\u010dn\u00ed dekorace. Obli\u010deje, kter\u00e9 se na n\u011bj oto\u010dily, tak\u00e9 znal; Gustav, Sofie, Georg a Andreas, v\u0161ichni vypadali jak na poh\u0159bu a Tom polkl. Nev\u011bd\u011bl, co jim m\u00e1 \u0159\u00edct; p\u0159ipadal si, jako by sem nepat\u0159il, a nav\u00edc se trochu styd\u011bl.<\/p>\n

„Ahoj,“ \u0159ekl Georg nakonec a Tom mu pozdrav vr\u00e1til, i kdy\u017e to skoro nebylo sly\u0161et.<\/div>\n

„J\u00e1 jen\u2026 p\u016fjdu\u2026“ \u0159ekl dost divn\u011b a uk\u00e1zal ke schod\u016fm. Nemohl se odsud dostat dostate\u010dn\u011b rychle, bylo to prost\u011b divn\u00e9.<\/div>\n
„Po\u010dkej,“ Georg se zvedl a p\u0159e\u0161el k n\u011bmu. „U\u017e tady nepracuje\u0161, mo\u017en\u00e1 bude\u0161 pot\u0159ebovat tohle.“ Vyndal z kapsy kl\u00ed\u010de a Tom se m\u00e1lem pra\u0161til dlan\u00ed do \u010dela. Samoz\u0159ejm\u011b. Kl\u00ed\u010de. U\u017e tady nepracoval, jasn\u011b \u017ee pot\u0159eboval kl\u00ed\u010de. Vd\u011b\u010dn\u011b si je vzal a \u0161el ke schod\u016fm, ale zastavil se p\u0159\u00edmo p\u0159ed nimi a pod\u00edval se do mal\u00e9 chodbi\u010dky vedouc\u00ed do n\u00e1\u010deln\u00edkovy kancel\u00e1\u0159e, k toalet\u00e1m pro zam\u011bstnance a p\u0159\u00edst\u011bnku na ko\u0161\u0165ata.<\/div>\n
Sly\u0161el hlasit\u00fd hovor vych\u00e1zej\u00edc\u00ed zevnit\u0159. Dve\u0159e byly trochu pootev\u0159en\u00e9, on zv\u011bdav\u011b ve\u0161el do chodby a \u0161el pomalinku, aby mu nesk\u0159\u00edpaly boty. Nepod\u00edval se dovnit\u0159, necht\u011bl riskovat, \u017ee by ho p\u0159istihli, jak poslouch\u00e1, a tak st\u00e1l jako my\u0161ka za dve\u0159mi a poslouchal.<\/p>\n

Prvn\u00ed v\u011bc, kterou sly\u0161el, byl Annin hlas, byla velmi rozzloben\u00e1.<\/div>\n

„Nen\u00ed to hum\u00e1nn\u00ed,“ \u0159ekla. „Nem\u016f\u017eete ho tu dr\u017eet.“<\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee m\u016f\u017eeme,“ n\u00e1\u010delnice nebo dra\u010dice, jak j\u00ed n\u011bkte\u0159\u00ed lid\u00e9 \u0159\u00edkali, odv\u011btila chladn\u011b.<\/div>\n
„M\u011bli jsme pr\u016flom.“ Anna zn\u011bla, jako by cht\u011bla bre\u010det. „D\u011blal pokrok a v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee by \u0159ekl pravdu. Pot\u0159ebuje na kliniku, aby mohl dostat pomoc, kterou-„<\/div>\n
„M\u00e1me pravdu,“ \u0159ekla dra\u010dice, p\u0159eru\u0161ila Annu. „A pravda je, \u017ee Bill Kaulitz je chladnokrevn\u00fd n\u011bkolikan\u00e1sobn\u00fd vrah, a to je jedin\u00e9, co pot\u0159ebujeme v\u011bd\u011bt. P\u0159iznal<\/em> se, znovu a znovu. Ta takzvan\u00e1 pravda, kterou hled\u00e1te, tady nen\u00ed<\/em>.“ <\/div>\n
„Nemluv\u00ed.“ Anna mluvila skrz za\u0165at\u00e9 zuby a byla nejrozzloben\u011bj\u0161\u00ed, jak ji kdy Tom sly\u0161el. „Nej\u00ed, nesp\u00ed, nic ned\u011bl\u00e1, u\u017e ho tu nem\u016f\u017eete<\/em> dr\u017eet, pravd\u011bpodobn\u011b to ani nen\u00ed leg\u00e1ln\u00ed!“<\/div>\n
„Ne\u0159\u00edkejte mi, co m\u016f\u017eu a nem\u016f\u017eu d\u011blat na m\u00e9 vlastn\u00ed stanici,“ sykla dra\u010dice a Tom zadr\u017eel dech, b\u00e1l se, \u017ee ho tu chyt\u00ed, proto\u017ee to zn\u011blo, jako by se ty dv\u011b p\u0159ibli\u017eovaly ke dve\u0159\u00edm. „Tohle nen\u00ed n\u011bco, co m\u016f\u017eete, rozhod-„<\/div>\n
„Jsme jeho terapeutka!“ rozk\u0159ikla se Anna a musela pra\u0161titi do stolu, proto\u017ee se ozvala r\u00e1na ruky proti d\u0159evu. „Nem\u016f\u017eete tu m\u00edt n\u011bkoho nemocn\u00e9ho<\/em>, je to p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9 a j\u00e1 to nedovol\u00edm!“<\/div>\n
„Jste a\u017e moc zaujat\u00e1 t\u00edm chlapcem. Za p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f-„<\/div>\n
Anna frustrovan\u011b za\u00fap\u011bla a Tom zadr\u017eel dech, st\u00e1hl se mu \u017ealudek, kdy\u017e se dve\u0159e rozlet\u011bly a vyb\u011bhla z nich Anna. Tom dostal m\u00e1lem dve\u0159mi do obli\u010deje a zevnit\u0159 je n\u011bkdo zav\u0159el, z\u016fstal tam st\u00e1t v rohu s vykulen\u00fdma o\u010dima.<\/p>\n

D\u00edval se na Annina mizej\u00edc\u00ed z\u00e1da a kone\u010dn\u011b vydechl. Byl v \u0161oku. Opravdu to bylo tak zl\u00e9? Sly\u0161el to od Andrease, a Anna mu to \u0159\u00edkala do telefonu, ale sly\u0161et to takhle, postavilo v\u011bci do naprosto jin\u00e9 perspektivy.<\/div>\n

Tohle bylo zl\u00e9. Byla to jeho vina?<\/div>\n
Te\u010f se opravdu b\u00e1l a vy\u0161el zp\u00e1tky ke schod\u016fm. J\u00edt tam, bylo jako j\u00edt do vlastn\u00edho zatracen\u00ed; nev\u011bd\u011bl, co \u010dekat.<\/div>\n
Odka\u0161lal si, kdy\u017e p\u0159i\u0161el na to spr\u00e1vn\u00e9 patro. Bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed b\u00fdt tady v norm\u00e1ln\u00edm oble\u010den\u00ed a ne v uniform\u011b, bylo to velmi zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. V\u011bd\u011bl, co by Bill ud\u011blal, kdyby sem takhle p\u0159i\u0161el p\u0159ed n\u011bkolika m\u011bs\u00edci. Sm\u00e1l by se mu a ur\u00e1\u017eel ho, nejsp\u00ed\u0161 by si ho dob\u00edral je\u0161t\u011b n\u011bkolik dn\u00ed, ale Tom m\u011bl dojem, \u017ee te\u010f u\u017e to Bill neud\u011bl\u00e1. M\u011bl pocit, \u017ee Bill neud\u011bl\u00e1 v\u016fbec nic.<\/div>\n
Zastavil se t\u011bsn\u011b, ne\u017e do\u0161el k cele t\u0159icet dva. Bylo mu trochu \u0161patn\u011b a nev\u011bd\u011bl pro\u010d. Cht\u011bl ut\u00e9ct, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee nem\u016f\u017ee. Byl tady a musel tomu \u010delit. Te\u010f byl \u010das postavit se n\u00e1sledk\u016fm toho, co ud\u011blal.<\/div>\n
Znovu se zhluboka nadechl, na p\u00e1r vte\u0159in zav\u0159el o\u010di a pak se pod\u00edval do cely.<\/p>\n

Na prvn\u00ed pohled Bill vypadal norm\u00e1ln\u011b a Tom se skoro usm\u00e1l, proto\u017ee to bylo vlastn\u011b hezk\u00e9 ho znovu vid\u011bt, ale Tom si brzy uv\u011bdomil, \u017ee je n\u011bco velice jinak.<\/div>\n

Sed\u011bl v tureck\u00e9m sedu uprost\u0159ed postele, to pro Billa nebyla neobvykl\u00e1 pozice, ale d\u00edval se p\u0159\u00edmo do podlahy s nep\u0159\u00edtomn\u00fdm pohledem v o\u010d\u00edch. Trochu se pohupoval tam a zp\u011bt a jeho rty se pohybovaly. Tom se sna\u017eil zaslechnout, co si muml\u00e1, ne\u017e poznal p\u00edse\u0148, p\u0159ejel mu takov\u00fd mr\u00e1z po z\u00e1dech, \u017ee se mu postavil ka\u017ed\u00fd chlup na t\u011ble.<\/p>\n

„-koup\u00edm ti drozda,“<\/em> \u0161eptal Bill zp\u011bvn\u00fdm hlasem. „A kdy\u017e ten drozd nebude zp\u00edvat, Billy ti koup\u00ed prsten s diamantem.“ **<\/em><\/div>\n

Tomovi se bolestiv\u011b sev\u0159elo srdce, kdy\u017e to vid\u011bl. V\u011bd\u011bl, \u017ee je to jeho vina; Billovo psychick\u00e9 zhroucen\u00ed bylo kv\u016fli n\u011bmu, proto\u017ee ode\u0161el; m\u00e1lem se mu do o\u010d\u00ed nahrnuly slzy, kdy\u017e Bill d\u00e1l a d\u00e1l \u0161eptal slova p\u00edsn\u011b.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161, mal\u00e9 d\u00edtko, u\u017e ani slovo\u2026“<\/em><\/div>\n
Tom ustoupil od dve\u0159\u00ed, ruce voln\u011b pod\u00e9l t\u011bla, znovu polkl knedl\u00edk v krku. <\/div>\n
V\u016fbec sem nem\u011bl nikdy chodit. Kdyby v\u011bd\u011bl, co se stane, nikdy by to neud\u011blal. Bill nikdy nebyl naprosto v po\u0159\u00e1dku, ale nebyl na tom takhle<\/em> zle. Po\u0159\u00e1d tak n\u011bjak norm\u00e1ln\u011b fungoval, a te\u010f se Tom c\u00edtil tak provinile, \u017ee to skoro nedok\u00e1zal zvl\u00e1dnout.<\/p>\n

Co m\u011bl d\u011blat?<\/p>\n

** americk\u00e1 ukol\u00e9bavka pro mal\u00e9 d\u011bti, ve kter\u00e9 maminka d\u00edt\u011bti slibuje za to, kdy\u017e bude zticha a bude sp\u00e1t, n\u011bjakou odm\u011bnu<\/p>\n

<\/em> autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
original<\/strong><\/a> <\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: BrokenMirror Existuje v\u011bc jako ‚Nikdy nen\u00ed moc pozd\u011b?‘ \u017d\u00e1dn\u00fd m\u011bs\u00edc neub\u011bhl pomaleji ne\u017e tento leden, pomyslel si Tom, zat\u00edmco sed\u011bl ve sv\u00e9 nov\u00e9 pr\u00e1ci. Zvedl pohled ke kalend\u00e1\u0159i vis\u00edc\u00edm na zdi, naprosto vy\u010derpan\u00fd. Bylo toho tady tolik co d\u011blat; bylo to,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[563],"tags":[],"class_list":["post-4097","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-815-by-brokenmirror"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4097","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4097"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4097\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4097"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4097"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4097"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}