{"id":4099,"date":"2014-04-05T18:00:00","date_gmt":"2014-04-05T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4086"},"modified":"2014-04-05T18:00:00","modified_gmt":"2014-04-05T17:00:00","slug":"in-the-privacy-of-his-room-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/04\/05\/in-the-privacy-of-his-room-6\/","title":{"rendered":"In the Privacy of His Room 6."},"content":{"rendered":"
autor: Boyyouadrank<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Toma to st\u00e1lo dost sebeovl\u00e1d\u00e1n\u00ed, aby neza\u010dal k\u0159i\u010det. M\u00edsto toto se sna\u017eil zachovat dosp\u011ble a rad\u011bji ml\u010del. Asi to nebyl nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pad, proto\u017ee Bill se tv\u00e1\u0159il stejn\u011b mizern\u011b, jako by na n\u011bj k\u0159i\u010del, a ticho mezi nimi bylo \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edce trapn\u00e9.<\/div>\n
Po p\u0159ekon\u00e1n\u00ed po\u010d\u00e1te\u010dn\u00edho \u0161oku z kr\u00e1de\u017ee za\u010dali proch\u00e1zet m\u011bsto a hledali kola. Nicm\u00e9n\u011b, Amsterdam se zd\u00e1l b\u00fdt m\u011bstem, kde se lid\u00e9 pohybovali pouze na kolech a bylo zd\u00e1nliv\u011b nemo\u017en\u00e9 rozpoznat dv\u011b ur\u010dit\u00e1 j\u00edzdn\u00ed kola. Nemluv\u011b o tom, \u017ee t\u00edm zme\u0161kali u\u017e dva vlaky a vypadalo to, \u017ee ve m\u011bst\u011b op\u011bt z\u016fstanou.<\/p>\n

Bill se c\u00edtil naprosto p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b. Zrovna sed\u011bl na obrubn\u00edku p\u0159ed pizzeri\u00ed a \u010dekal na Toma. Venku byla tma a ulice byly t\u00e9m\u011b\u0159 pr\u00e1zdn\u00e9.<\/div>\n

Tom ho cel\u00fd den ignoroval a Bill u\u017e nem\u011bl ani energii o tom ps\u00e1t. U\u017e si jen p\u0159\u00e1l, aby tenhle v\u00fdlet skon\u010dil – aby se vr\u00e1til do N\u011bmecka a Tom do Belgie. Mohli se vr\u00e1tit a u\u017e o sob\u011b v \u017eivot\u011b nesly\u0161et.<\/p>\n

Ale nebylo tak jednoduch\u00e9 se jen tak odmilovat a Bill si povzdechl, p\u0159itiskl si kolena k hrudi a op\u0159el si o n\u011b bradu. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli by v\u016fbec dok\u00e1zal d\u00e1t v\u0161echno do po\u0159\u00e1dku. Byl snad odsouzen k \u017eivotu poustevn\u00edka?<\/div>\n

Zat\u00edmco popotahoval, vyt\u00e1hl \u010dern\u00fd den\u00edk a napsal jen p\u00e1r slov.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Nechci b\u00fdt poustevn\u00edk.<\/p>\n

<\/em> Usly\u0161el, jak se dve\u0159e za n\u00edm otev\u0159ely a rychle zastr\u010dil kn\u00ed\u017eku zp\u00e1tky do ta\u0161ky. Pod\u00edval se na Toma.<\/div>\n

Star\u0161\u00ed chlapec si p\u0159id\u0159epl vedle n\u011bj a podal mu men\u0161\u00ed krabici. Z v\u016fn\u011b pizzy se Billovi ud\u011blalo nevolno a on se jen slab\u011b pousm\u00e1l, necht\u011bl b\u00fdt nezdvo\u0159il\u00fd.<\/div>\n
„Tak\u017ee,“ za\u010dal Tom pomalu, \u010d\u00edm\u017e Billa p\u0159ekvapil. Byl to jeho prvn\u00ed pokus o konverzaci za cel\u00e9 odpoledne. „Mysl\u00edm, \u017ee brzy zam\u00ed\u0159\u00edme zp\u00e1tky.“<\/div>\n
„Jo.“ Bill pomalu p\u0159ik\u00fdvl. „Douf\u00e1m, \u017ee se dom\u016f dostanu brzy,“ dodal s nad\u011bj\u00ed, \u017ee jejich rozhovor bude pokra\u010dovat. „A ty m\u016f\u017ee\u0161 nav\u0161t\u00edvit sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele v nemocnici.“<\/div>\n
„Jak\u00e9ho p\u0159\u00edtele?“<\/div>\n
„Tv\u00e9ho kamar\u00e1da… ehm… Georga?“<\/div>\n
Tomovi se roz\u0161\u00ed\u0159ily o\u010di. „Co\u017ee?“<\/div>\n
Bill se p\u0159ikr\u010dil. „Ehm… v ten den, co jsem, ehm, sko\u010dil do toho vlaku. Gustav volal a \u0159ekl mi to.“<\/div>\n
Tom otev\u0159el pusu. „To jsi mi ne\u0159ekl!“<\/p>\n

Bill zvadl, u\u017e ani nep\u0159em\u00fd\u0161lel, jak se z tohohle zase vykroutit.<\/div>\n

„Co dal\u0161\u00edho jsi mi je\u0161t\u011b ne\u0159ekl?“ Zeptal se Tom, viditeln\u011b na\u0161tvan\u00fd.<\/div>\n
„To je v\u0161echno,“ zamumlal Bill a z\u00edral do zem\u011b.<\/div>\n
„Do prdele,“ Tom si stiskl ko\u0159en nosu. „Byl celou dobu v nemocnici a j\u00e1 tady pob\u00edh\u00e1m po Amsterdamu.“<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ \u0159ekl Bill rozpa\u010dit\u011b. Kdy\u017e ho Tom ignoroval, oto\u010dil pohled op\u011bt do pr\u00e1zdn\u00e9 ulice.<\/div>\n
„Ty…“ za\u010dal Tom. „M\u016f\u017ee\u0161 se vr\u00e1tit do N\u011bmecka s\u00e1m? Neztrat\u00ed\u0161 se, \u017ee ne?“<\/div>\n
Bill ml\u010del, b\u00e1l se na to jen pomyslet. „Jo,“ \u0159ekl nakonec.<\/div>\n
„Dob\u0159e.“<\/p>\n

Potom u\u017e bylo ticho, zat\u00edmco oba sed\u011bli na okraji chodn\u00edku a \u010dekali, ne\u017e jim p\u0159ijedou dva r\u016fzn\u00e9 vlaky. Billovo srdce bylo zlomen\u00e9 n\u011bk\u00fdm, o kom si ani nebyl jist\u00fd, jestli ho v\u016fbec miloval.<\/p>\n

„U\u017e je \u010das.“<\/div>\n

\n

Bill vzhl\u00e9dl, nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee jejich rozlou\u010den\u00ed u\u017e je tady. Bill se c\u00edtil stejn\u011b frustrovan\u00fd jako p\u0159ed p\u00e1r dny v Gordonov\u011b koupeln\u011b. Nechal v\u011bci prost\u011b b\u011b\u017eet – cht\u011bl kv\u016fli sob\u011b n\u011bco zm\u011bnit, ale nev\u011bd\u011bl jak, a nebyl tu nikdo, kdo by mu poradil.<\/p><\/div>\n

Jen se roze\u0161li, Bill usly\u0161el \u0161lap\u00e1n\u00ed do ped\u00e1l\u016f, co\u017e znamenalo, \u017ee se k nim bl\u00ed\u017eil cyklista. Pod pouli\u010dn\u00edm osv\u011btlen\u00edm rozeznal dvojici a jeden z nich m\u011bl na \u0159\u00edd\u00edtk\u00e1ch p\u0159iv\u00e1zanou kv\u011btinovou helmu. Billovy o\u010di se roz\u0161\u00ed\u0159ily.<\/p>\n

„Hej!“ zak\u0159i\u010del. „Hej, to je moje kolo!“ Zopakoval v angli\u010dtin\u011b.<\/div>\n

Osoba se neoto\u010dila, ale za\u010dala \u0161lapat rychleji, co\u017e znamenalo, \u017ee c\u00edtila vinu.<\/div>\n
„Hej!“ Znova vyjekl Bill. „Zastav! Ty kret\u00e9ne, zastav!“<\/div>\n
„Bille, po\u010dkej!“ Za\u0159val Tom, kdy\u017e se Bill rozb\u011bhl pry\u010d. „Do prdele!“<\/p>\n

Bill ho sotva sly\u0161el. Bylo to stejn\u00e9, jako kdy\u017e b\u011b\u017eel do vlaku sm\u011b\u0159uj\u00edc\u00edho do Amsterdamu. Nep\u0159em\u00fd\u0161lel, \u0159\u00eddil se pouze emocemi, nestaral se o n\u00e1sledky. A to bylo ono – to bylo to, co m\u011bl ud\u011blat, prost\u011b to nechat b\u00fdt.<\/div>\n

Ignoroval k\u0159e\u010de v boku a zrychlil. Nikdy nepat\u0159il v b\u011bhu mezi nejlep\u0161\u00ed, ale m\u011bl v\u00fdhodu d\u00edky sv\u00fdm dlouh\u00fdm noh\u00e1m.<\/div>\n
Jakmile se ocitl za cyklistou, vrhl se na n\u011bj a shodil jej na zem. Zlod\u011bj vyk\u0159ikl, kdy\u017e oba dopadli na tvrd\u00fd beton. Bill vespodu. Mu\u017e okam\u017eit\u011b zase vysko\u010dil a dal se do b\u011bhu, bez kola.<\/p>\n

Bill z\u016fstal le\u017eet na z\u00e1dech. Oto\u010dil hlavu, a kdy\u017e zjistil, \u017ee kolo z\u016fstalo le\u017eet vedle n\u011bj, za\u010dal se triumf\u00e1ln\u011b sm\u00e1t a ignoroval p\u00e1len\u00ed od\u0159enin na k\u016f\u017ei. Chechtal se v\u00edce a v\u00edce, zn\u011blo to t\u00e9m\u011b\u0159 hystericky. Srdce mu bu\u0161ilo a v boc\u00edch mu p\u00edchalo. V\u011bd\u011bl, \u017ee ud\u011blal velmi nezodpov\u011bdnou v\u011bc, ale najednou se c\u00edtil tak voln\u00fd.<\/p>\n

„Bille!“ Tom se objevil na rohu ulice a okam\u017eit\u011b se k n\u011bmu rozb\u011bhl. Vrhl se na zem, popadl ho za ramena a kr\u00e1tce s n\u00edm zat\u0159\u00e1sl. „Zbl\u00e1znil ses?“ Ten chlap mohl b\u00fdt n\u011bjak\u00fd psychopat! Mohl m\u00edt n\u016f\u017e! Co je to sakra s tebou?“<\/div>\n

„J\u00e1…“ Bill otev\u0159el pusu, ale pak ji zase zav\u0159el, kdy\u017e si v\u0161imnul, jak je u n\u011bj Tom bl\u00edzko. Jejich nosy se t\u00e9m\u011b\u0159 dot\u00fdkaly a druh\u00fd chlapec se neodt\u00e1hl. Jeho sp\u011bch zcela zmizel, Bill zrudl a odvr\u00e1til se. „Nedostal jsem zp\u00e1tky tvoje kolo. Omlouv\u00e1m se.“<\/div>\n
„Seru na kolo!“ Odsekl Tom. Znovu popadl Billa. „Bo\u017ee, pod\u00edvej se na sebe, ty krv\u00e1c\u00ed\u0161! No tak, vst\u00e1vej!“<\/div>\n
„Kam jdeme?“ Zeptal se Bill ti\u0161e, kdy\u017e byl vyt\u00e1hnut na nohy. Kolena se mu podlomila a ruka mu vyst\u0159elila, aby se zachytila o Tomovu pa\u017ei.<\/div>\n
„Zp\u011bt k Markovi. Jsem si jist\u00fd, \u017ee Angela ti to o\u0161et\u0159\u00ed.“<\/div>\n
„Ne, Tome…“<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“<\/div>\n
„Jen… jen poj\u010fme na n\u00e1dra\u017e\u00ed. Umyju se tam na z\u00e1chodech, nechci u\u017e d\u00e9le \u010dekat. A nechci, abys ty musel \u010dekat.“<\/div>\n
„Mn\u011b nevad\u00ed…“<\/div>\n
„Tv\u016fj kamar\u00e1d je v nemocnici. M\u011bl bys ho nav\u0161t\u00edvit, co nejd\u0159\u00edve to p\u016fjde. Tak\u017ee…“ Bill se odml\u010del a sklonil hlavu.<\/div>\n
Tom poc\u00edtil n\u00e1val viny a po\u0161kr\u00e1bal se na hlav\u011b. „No, jo, ale…“<\/div>\n
„Tak jdeme…“ \u0159ekl Bill pevn\u011b. Nebyl si \u00fapln\u011b jist\u00fd, pro\u010d se tak rozhodl – mo\u017en\u00e1 se cht\u011bl u\u017e jen dostat co nejd\u0159\u00edve pry\u010d a za\u010d\u00edt p\u0159edst\u00edrat, \u017ee cel\u00e1 ta v\u011bc-Tom, se nikdy nestala, a prost\u011b za\u010d\u00edt znovu.<\/div>\n
Jen si p\u0159\u00e1l, kdy\u017e u\u017e kone\u010dn\u011b sed\u011bl s\u00e1m ve vlaku do N\u011bmecka, aby toho v\u0161eho tolik nelitoval.<\/div>\n
Zachycen v n\u00e1valu emoc\u00ed, sna\u017e\u00edc\u00ed se nerozbre\u010det, nev\u0161iml si ani lehkosti sv\u00e9 kabelky.<\/div>\n
\n

—<\/p><\/div>\n

\n

Tom postavil kv\u011btiny na Georg\u016fv no\u010dn\u00ed stolek a poodstoupil o n\u011bkolik krok\u016f zp\u011bt, ne\u017e narazil do zdi. Op\u0159el se o ni a zamra\u010dil se. Zk\u0159\u00ed\u017eil ruce na prsou a d\u00edval se na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele.<\/p><\/div>\n

Georg pomalu otev\u0159el o\u010di a zam\u017eoural na Toma, \u00fasm\u011bv se mu roz\u0161\u00ed\u0159il p\u0159es cel\u00fd obli\u010dej. „Kde jsi byl, ty vole?“<\/div>\n
Tom se pousm\u00e1l. „V\u0161ude mo\u017en\u011b. Jak se c\u00edt\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Fajn, mysl\u00edm. Moje d\u016fstojnost ode\u0161la spolu s tou m\u00edsou, kter\u00e1 je pod postel\u00ed. Ale jinak je v\u0161echno v pohod\u011b.“<\/div>\n
Tom se op\u011bt usm\u00e1l a zavrt\u011bl hlavou. „Je fajn vid\u011bt, \u017ee ten \u017eivot-ohro\u017euj\u00edc\u00ed incident t\u011b nevyvedl z rovnov\u00e1hy.“<\/p>\n

Georg se rozesm\u00e1l a pak zas\u00edpal, zat\u00edmco se chytil za bok. „Tak jak\u00e9 bylo tvoje l\u00e9to? Nav\u0161t\u00edvil jsi otce, \u017ee?“<\/div>\n

„Jo, nav\u0161t\u00edvil,“ \u0159ekl Tom nep\u0159\u00edtomn\u011b. Zad\u00edval se z okna zrovna ve chv\u00edli, kdy kolem pro\u0161la d\u00edvka s dlouh\u00fdmi \u010dern\u00fdmi vlasy. Siln\u011b polkl. Srdce se mu rozbu\u0161ilo, proto\u017ee si chv\u00edli myslel, \u017ee je to Bill. P\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, \u017ee by mu m\u011bl zavolat – na\u0161el toti\u017e jeho \u010dern\u00fd den\u00edk. Usoudil, \u017ee mu vypadl z ta\u0161ky, kdy\u017e b\u011b\u017eel za t\u00edm zlod\u011bjem. Jen nev\u011bd\u011bl, co by mu m\u011bl \u0159\u00edct, kdyby Bill skute\u010dn\u011b zvedl telefon.<\/p>\n

„…Tome?“<\/div>\n

„Co?“<\/div>\n
„Ptal jsem se, jestli jsi n\u011bkoho potkal. Nebo n\u011bjakou dostal. H\u00e1d\u00e1m, \u017ee ne.“<\/div>\n
Tom proto\u010dil o\u010di. „Nechovej se, jako by tohle nemocni\u010dn\u00ed l\u016f\u017eko za\u017eilo o mnoho v\u00edce akce.“<\/div>\n
Georg pohodil hlavou, Tom se rozesm\u00e1l a na chv\u00edli na Billa zapomn\u011bl.<\/div>\n
\n

—<\/p><\/div>\n

\n

Kdy\u017e se Tom vr\u00e1til dom\u016f, c\u00edtil se nevysv\u011btliteln\u011b osam\u011bl\u00fd. Byl zvykl\u00fd \u017e\u00edt s\u00e1m, ale a\u017e te\u010f si uv\u011bdomil, \u017ee je velik\u00fd rozd\u00edl mezi t\u00edm b\u00fdt s\u00e1m a b\u00fdt osam\u011bl\u00fd. O\u010di mu sklouzly k batohu, kter\u00fd pohodil na zem hned, jak dorazil. Jeho obsah se rozsypal a tam le\u017eel mal\u00fd \u010dern\u00fd den\u00edk.<\/p><\/div>\n

Tom se zamra\u010dil. To, co se chystal ud\u011blat, bylo naprost\u00e9 naru\u0161en\u00ed soukrom\u00ed. Ale op\u011bt, Bill \u010detl jeho den\u00edk, tak pro\u010d by nemohl vyrovnat sk\u00f3re?<\/div>\n
Rozhodl se, \u017ee k tomu pot\u0159ebuje pivo. P\u0159e\u0161el k lednici a v jedn\u00e9 ruce s pivem a druh\u00e9 s den\u00edkem zam\u00ed\u0159il do sv\u00e9ho pokoje. Zav\u0159el za sebou dve\u0159e a c\u00edtil se trochu hloup\u011b – kdo by ho asi tak vid\u011bl? Posadil se na okraj postele a otev\u0159el den\u00edk na prvn\u00ed str\u00e1nce.<\/p>\n

Mil\u00fd den\u00ed\u010dku,<\/em><\/div>\n

nev\u00edm, co si m\u00e1m myslet. Asi nen\u00e1vid\u00edm Toma. Je to naprost\u00fd kret\u00e9n.<\/p>\n

<\/em> Tom proto\u010dil o\u010di.<\/div>\n

<\/p>\n

Ale m\u00e1m pocit, \u017ee je to moje chyba. Vsad\u00edm se, \u017ee jsem mu po celou tu dobu trnem v oku. Mysl\u00edm, \u017ee je mil\u00fd ke ka\u017ed\u00e9mu na cel\u00e9m sv\u011bt\u011b, krom\u011b m\u011b. P\u0159\u00e1l bych si, aby se ke mn\u011b p\u0159estal chovat jako k d\u00edt\u011bti. Dok\u00e1\u017eu se o sebe postarat! A v\u00ed\u0161 co? Nikdy mi ne\u0159ekl \u00b4d\u00edky\u00b4 za to, \u017ee jsem mu vr\u00e1til jeho iPhone. Je to KRET\u00c9N!<\/p>\n

<\/em> Tom si povzdechl. Bylo to jako \u010d\u00edst den\u00edk t\u0159in\u00e1ctilet\u00e9 holky. Co jin\u00e9ho \u010dekal? Oto\u010dil n\u011bkolik dal\u0161\u00edch str\u00e1nek a zarazil se, kdy\u017e uvid\u011bl slova: Mo\u017en\u00e1 je to kret\u00e9n, ale mysl\u00edm, \u017ee ho miluju<\/em>.<\/div>\n

Tom se za\u010detl – od tohoto m\u00edsta Bill vytvo\u0159il slovn\u00ed portr\u00e9t l\u00ed\u010d\u00edc\u00ed Toma jako tu nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed osobu na sv\u011bt\u011b. Ve chv\u00edli, kdy Tom do\u010detl z\u00e1pis a\u017e do konce, byl \u00fapln\u011b rud\u00fd a na pivo naprosto zapomn\u011bl. T\u011b\u017ece polkl a z\u00edral na ta slova. Sna\u017eil se je pochopit.<\/p>\n

Kdy, sakra, tohle Bill napsal? Tom si vzpomn\u011bl, jak Bill hl\u00eddal tuto kn\u00ed\u017eku jako oko v hlav\u011b, panika\u0159il, kdy\u017e si myslel, \u017ee ji ztratil a byl ochoten zaj\u00edt a\u017e do krajnost\u00ed jen proto, aby ji na\u0161el. Byl tohle ten d\u016fvod? Tom se kousl do rtu, kdy\u017e si p\u0159ipomn\u011bl pohled na Billa shrben\u00e9ho nad kn\u00ed\u017ekou vedle pizzerie, jak tam rychle n\u011bco dol\u016f \u010dm\u00e1ral. V t\u00e9 chv\u00edli byl na Billa a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 na\u0161tvan\u00fd, ale te\u010f zp\u011btn\u011b mu to p\u0159ipadalo podivn\u011b roztomil\u00e9.<\/p>\n

„Do prdele!“ zast\u00e9nal Tom a slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed. Vzpomn\u011bl jsi, jak nep\u0159\u00edjemn\u00fd na Billa celou dobu byl, zejm\u00e9na posledn\u00ed den, kter\u00fd tr\u00e1vili spolu. C\u00edtil se absolutn\u011b na hovno, kdy\u017e v\u011bd\u011bl, jak moc k n\u011bmu Bill vzhl\u00ed\u017eel. M\u011bl se k n\u011bmu chovat l\u00e9pe, m\u011bl mu dok\u00e1zat, \u017ee je hoden Billovy n\u00e1klonnosti, a\u0165 u\u017e byli jakkoliv ztraceni.<\/div>\n

Cht\u011bl jej vid\u011bt znovu. Cht\u011bl mu dok\u00e1zat, \u017ee je stejn\u011b dobr\u00fd, jako si ho Bill p\u0159edstavoval. Mo\u017en\u00e1, \u017ee by pak mohl dostat druhou \u0161anci.<\/p>\n

autor: Buyyouadrank<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Boyyouadrank Toma to st\u00e1lo dost sebeovl\u00e1d\u00e1n\u00ed, aby neza\u010dal k\u0159i\u010det. M\u00edsto toto se sna\u017eil zachovat dosp\u011ble a rad\u011bji ml\u010del. Asi to nebyl nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pad, proto\u017ee Bill se tv\u00e1\u0159il stejn\u011b mizern\u011b, jako by na n\u011bj k\u0159i\u010del, a ticho mezi nimi bylo \u010d\u00edm d\u00e1l<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[586],"tags":[],"class_list":["post-4099","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-in-the-privacy-of-his-room"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4099","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4099"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4099\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4099"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4099"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4099"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}